Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Doom 64

Midway Games •  Night Dive Studios (PC, PS4, XOne, Switch)
31.03.1997
20.03.2020
83
21 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Doom 64 obsahuje 32 zbrusu nových levelů a příběhově navazuje na události v předchozích dvou dílech zakončených v datadisku Final Doom. Bezejmenný mariňák, který přežil hrůzy pekla, se vrátil zpátky na zem. V opuštěných základnách na Phobosu a Deimosu se však stále nacházejí démoni. Nepřátelská bytost známá jako Mother Demon začala oživovat zabité pekelné příšery, které znovu ohrožují lidstvo. Skupinka mariňáků byla vyslána na jejich zničení, ale přežil pouze jeden. Jeho role se pochopitelně ujímá hráč.

Doom 64 vypadá na první pohled stejně jako jeho předchůdci, ale jsou zde značné rozdíly. Hra má vylepšené textury a animace postav, kvalitnější nasvícení scén, nové grafické efekty, a pohyblivou oblohu. Zbraně a nepřátelé zůstali stejní, ale mají nové sprity. V lokacích je možné vidět více satanistických symbolů a celkově mají mnohem hororovější atmosféru.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Kompletní recenze na Somhrac.sk a Leebigh´s Doom Blog

Klasický Doom je většinou spojován s PC platformou, nicméně postupem času se objevily nejrůznější konzolové verze. Většinou se nesly v duchu originálu s menšími technickými úpravami pro hardware konzolí. Doom pro konzoli Nintendo 64 oproti PC originálu přináší zcela nový herní zážitek, ovšem dlouhá léta byl oficiálně k dispozici jen pro tuto nedostupnou platformu. Až nyní, spolu s vydáním Doom Eternal, vychází oficiálně pro PC a aktuální modely konzolí - Nintendo Switch, Sony PlayStation 4 a Xbox One.

Hlavním tvůrčím mozkem nové verze je Samuel “Kaiser” Villarreal. Tento zkušený designér doomovské komunity přinesl kromě tvorby četných levelů nejen pro Doom i hacky konzolových verzí Doomu pro Atari Jaguar, Game Boy Advance a Sony PlayStation. Ale hlavně také neocifiální PC porty Doomu 64 - Doom 64: Absolution a Doom 64 EX. V současnosti pracuje jako programátor pro firmu Nightdive Studios, jež stojí za vývojem nového Doomu 64. Toto studio se specializuje na úpravu starších her pro současné platformy a Doom 64 používá její interní engine KEX, jenž pohání i další remaky 3D akčních her, jež firma vydává.

Díky existenci Doom 64: Absolution a jejímu opakovanému úspěšnému dokončení pro mne Doom 64 nepředstavoval horkou novinku. Nicméně jsem se těšil, že si konečně budu moci zahrát originální verzi, tak jak ji původně vytvořila firma Midway pro původní Nintendo konzoli. Absolution měl přece jen určité odlišnosti, zejména v zařazení některých nových a nepůvodních levelů a nových nepřátel, o brutalizované verzi nemluvě.

Doom 64 nám nabízí celkem 32 úrovní, tedy tolik co originální Doom II. Nicméně celkem čtyři jsou tajné, takže vám mohou poměrně snadno uniknout. Navíc jako bonus autoři připravili celkem šest Ztracených úrovní - The Lost Levels, což je nově designovaná kampaň přímo od Kaisera.

Nová verze běží dokonale. Nabízí aktuální rozlišení pro současné počítače, možnost vylepšení grafických efektů, široké možnosti ovládání, všechno běží krásně plynule a zejména textury vypadají velice hezky. Zbraně a modely nepřátel si zachovávají svůj spritový pixelovatý vzhled. Nicméně mám určité technické výhrady. Úvodní loga není možné přeskočit, což zbytečně zdržuje, než naskočíte do víru akce. A problémy jsem měl při konfiguraci ovládacích kláves, kdy se mi nepodařilo nastavit kolečko myši pro výměnu zbraní a musel jsem používat přepínání pomocí klávesnice. Doufejme, že následné patche tyto dílčí nedostatky upraví.

Pro hráče, kteří Doom 64 spouštějí poprvé, může být první kontakt s prostředím Nintendo verze poněkud šokující, Hra zkrátka vypadá úplně jinak. Je laděná v temnějším stylu, původní grafika Doomu je pryč a byla kompletně nově vytvořena. Textury i prostředí jsou tmavší, hra je hororovější a strašidelnému vyznění napomáhají efekty ohňů, svící a různé grafické doplňky. A také soundtrack od Aubrey Hodgese, který s metalovou hudbou Bobbyho Price nemá nic společného. Je tvořen ambientními melodiemi a zvuky a nářek obětí pekla na pozadí skladeb občas přinese mrazení v zádech.

Zatímco původní Doom nabídl kolekci mutantů, kteří mají v současné době až cartoonové pojetí a takový cacodémon by se klidně vyjímal jako plyšový mazlíček, z monster v Doomu 64 čiší na první pohled strach. Spektrum mutantů bylo zachováno, nicméně někteří z nich (kulometčík, zaklínač, revenant a spider mastermind) byli vypuštěni. Tvůrci zařadili dvě nové potvůrky, a to Nightmare impa a závěrečného bosse - Mother démona. Zbraňový arzenál je převzat kompletně, i když s poněkud odlišným vzhledem. Ba naopak je kolekce obohacena novým kouskem - The Unmaker, jenž je ultimátní zbraní a svým laserovým paprskem pomáhá zejména v soubojích proti finálním potvorám.

Design úrovní je kompaktní, nenajdete žádné plošně rozlehlé mapy, ale prostor úrovní tvůrci dokonale zaplnili bez hluchých míst. Většinou bojujete v komplexech základen a gotických hradů, exteriéry jsou spíše doplňkem a většinou se pohybujete v interiérech nebo na nádvořích. Některé mapy jsou laděny až v arénovém stylu. Design je čistý bez zbytečných detailů a mapy se hrají velice dobře. Ačkoliv jsou zdánlivě na první pohled jednoduché, jejich struktura je komplikovanější a mnohdy budete bloudit. I mně se stávalo, že jsem si nemohl vzpomenout, kudy se dát nebo co aktivovat, a to mám Doom 64 dokončený několikrát. Ale to zkrátka ke klasickému Doomu patří.

S designem souvisejí i secrety, kterých je docela dost. Zejména přístup do tajných úrovní je mnohdy docela vypečený. Třeba musíte zničit všechny barely v úrovni a navíc najít vstup do tajného teleportu, jindy musíte proskočit ze skalního výčnělku do neviditelné chodby, nebo třeba aktivovat správnou kombinaci spínačů. Ale tajné levely si jistě nenecháte ujít, a tak se vyplatí najít si strategické pokyny, pokud si chcete hru užít kompletně. Musím zmínit první tajný level Hectic, který je čirý masochismus a trýznění hráče, a doposud jsem neviděl, že by byl teleport pro exit dostupný hned v první místnosti. Mnozí hráči jej určitě rádi využijí, protože na vyšší obtížnosti se boje zvládnout nedají. Mně se jej podařilo pokořit jen na první obtížnost.

Akce je v Doom 64 intenzivní a je velice dobře vyladěno nastavení obtížnosti. Ultra Violence je výzvou, monster je bohatě a i zkušený hráč se může zapotit. Jsou sice přítomna místa, kde vás tvůrci záměrně postaví vůči přesile nebo do pozice, kde vaše kondice notně utrpí. Nicméně i tato místa jsou zvládnutelná. Monstra celkově oproti klasickému Doomu disponují o něco rychlejšími firebally, takže rychlé reflexy jsou nezbytností. I ztracené duše, tedy poletující lebky, jsou zde velmi nepříjemným protivníkem. Boss fighty jsou taky výzvou, ale zejména s použitím Unmakeru férové a nečekejte frustrující zápasy.

Pro začínající hráče je adekvátní Hurt Me Plenty, kde jsou monstra v daleko menším počtu a akce tak plynule odsýpá a můžete se tak v relativním klidu soustředit na průzkum a vychutnávat si perfektní design. I nové přídavné levely v kvalitě nezaostávají za originální hrou a je vidět, že Kaiser je kromě svých programátorských dovedností i v designu odborníkem na svém místě.

Doom 64 je tedy povedenou konverzí Doomu z historické Nintendo platformy a jsem rád, že si ho můžeme užít v oficiálním provedení. Pro mne v podstatě o novinku nejde, ale titul doporučuji nejen všem fanouškům Doomu a historických 3D akcí. Těch pár Euro na Steamu či u Bethesdy jistě stojí za útratu. Pokud jste k Doom 64 přišli v rámci bonusu k předobjednávce Doom Eternal, určitě jej alespoň vyzkoušejte. Zjistíte, jak má vypadat ten správný Doom.

Pro: Nové ztvárnění klasického Doom universa. Perfektní level design a akce. Temná hororová atmosféra.

Proti: Problematická konfigurace kolečka myši. Některá zákeřná a obtížnější místa. Nemožnost přeskočit úvodní loga.

+32
  • PC 85
Doom 64 ve mně vyvolal hned několik otázek – proč někdo jen pro konzoli vytvořil komplet nové levely? Proč když už existovaly nové levely, nevyšla hra i na PC? A proč jsem takový borec? Inu, hrát tuhle hru v roce 1997 a vědět v té době, že ze mě bude takový borec, byl bych býval mnohem šťastnější…

Líbí se mi příjemné změny ve vizuálním hávu. Úplně první pohled po spuštění hry jasně evokuje Quake, barvy jsou trochu více do temno-gotično-vyblita, ale v tom dobrém slova smyslu, oblíbená brokovnice je jasně z Quake převzatá. Následují stísněné chodby evokující prostředí vesmírné stanice s několika počítačovými obrazovkami, při kterých jsem si zase vzpomněl na System Shock. Ovšem nebojte se, Doom 64 se hraje naprosto stejně jako Doom (II) a to je paráda! Prvotní prolézání úzkých chodeb jsem dával na vrub konzolové verzi hry, kdy jsem předpokládal, že manévrovat ve volném prostoru by mohlo být na gamepadu asi příliš obtížné, ale mýlil jsem se. Po chvíli hraní se otevřou i větší arény plné starých známých příšer, ale s novým kabátkem. Monstra skutečně vypadají lépe, více děsivěji a tím i „mocněji“. A zde musím na moment odbočit a výjimečně pochválit v first person shooteru také hudbu. No a vlastně i zvuky celkově, ty jsou ze starého Dooma zkopírované, ale jen se potvrzuje, že je vytvářel nějaký génius. Věřte nebo ne, ale místy jsem se téměř bál. Nebyl to strach jako u hororu, ale takový ten znepokojivý pocit zvýšené nervozity.

Hrál jsem na druhou nejvyšší obtížnost a pro zkušeného hráče to byl ideální stav, zažil jsem hromadu chytlavých masakrů, finální level byl epický a dokonce i lepší než závěr Dooma I a II. Jako jistou designérskou neobratnost vnímám občasné podpásovky, kdy se Vám nateleportují potvory přímo do zad. Také musím přiznat, že jsem si moc neužíval nutnost projít jeden level několikrát tam a zpět, když byly zrovna klíče a dveře rozmístěny schválně „zig zag“ na opačných stranách mapy. Projevilo se to ale spíše tak, že bych Dooma 64 nechtěl hrát opakovaně, ne že bych si naše poprvé neužíval.

Při příležitosti hraní Dooma ze staré školy jsem si uvědomil ještě jednu zajímavou věc. Za celou dobu existence žánru FPS jsem asi v žádné jiné hře nezažil tak uspokojivý pocit ze střelby, jako když v Doomu narvete dvouhlavňovku pinky demonovi přímo do nosu a zmáčknete spoušť…
+28
  • PC 90
Zatímco se všichni vrhli na Eternal, já si smlsnul na předobjednávkovém bonusu - Doomu 64. Neměl jsem s ním tu čest na původní platformě a neoficiální porty jsem vynechal, takže pro mě šlo o první střetnutí. Střetnutí, které jsem si náramně užil a vychutnal.

Jde o klasický old-school Doom, do kterého byl dodělaný mouse-look a grafika se trošku zaostřila, aby se na to dalo i ve FullHD dobře koukat. Zbytek příliš péče nepotřeboval, a tak jej taky nedostal - brutální oldschoolová řežba bez kompromisů tak jen čeká, až vás pohltí.

Rozjezd, resp. Garretem zmiňovaných prvních osm levelů, není úplně úžasných, ale potom se Dooma 64 stává neskutečná adrenalinová jízda, která drží tempo až do závěrečných titulků. Tedy pokud v některé z úrovní autoři nedostanou nápad, že by mohli zapojit i nějaké hádanky - a to pak vytváří víc mrzení, než užitku. Nicméně hádanky nejsou složité a pokud se přes ně přenesete, stejně jako přes někdy zvláštní touhu udělat z některých úrovní bludiště, dostanete opravdu čistou, adrenalinovou akci ve většinou skvěle nadesignovaných úrovních: ať už jde o spirálovitou arénu v devatenácté úrovni, nebo úžasně propracovaná Unholy Temple... Tohle je prostě akční nářez, kde se ve skvělém tempu střídají přestřelky v otevřených prostranstvích i klaustrofobních chodbách a vaším nejlepším přítelem je dvojhlavňová brokovnice.

Hlavní devízou nového vydání je nicméně šestice nových úrovní, která propojuje příběh starých Doomů s novým rebootem z roku 2016. Z příběhového hlediska na nich nic objevného není, z hlediska designu jsou to nicméně lahůdky: už první z nich vám trochu pocuchá nervy tím, jak od začátku zostra šlape na pilu, a vy teprve pomalu skládáte svůj arzenál a prokousáváte se vesmírnou stanicí... Druhá odsýpá zrovna tak dobře, třetí Frozen Grounds v hradu plném démonů je asi moje nová oblíbená Doom mapa, čtvrtá super, pátá taky a šesté závěrečné over the top peklo s naplňujícím poražením dvou kyberdémonů a hlavního bosse jen podtrhuje, že i přídavek se povedl.

Ve zkratce: pokud máte rádi starý Doom, tenhle díl si nenechte ujít.

Pro: Dobře navržené úrovně; vylepšená grafika; super adrenalinové tempo

Proti: Zmatené hádanky; u původních úrovní je někdy znát, že doba je už někde jinde

+27
  • PC 90
Dooma jsem na originálním Nintendu 64 bohužel nikdy nehrál. Fanouškovský projekt Doom 64 Absolution jsem sice odehrál, ale ten není úplně přesný a obsahuje i nové neoficiální části smíchané s ostatními. Vydání oficiálního remaku pro PC mě tak udělalo velkou radost. Jde o velice zvláštní hru. Z akce a celkového pocitu ze hry je jasné, že jde o pravého Dooma. Přesto grafika, design monster a ladění atmosféry je spíše temnější a od klasického Dooma odlišné. To něco, co dělá Dooma Doomem ve hře je, což je nejdůležitější. Doom 2016 ani Doom 3 vůbec nejsou špatné hry, jen odlišné, ale tohle je prostě správné pokračování. Všechna monstra i zbraně mají nový design, ale přibylo i pár nových kousků. Nightmare Imp je rychlejší verze klasického impa a dobře doplňuje základní sestavu. Mother Demon je finální boss, který mě nezaujal tolik jako Cyberdemon. Skvělá je nová zbraň Unmaker. Střílí silné laserové paprsky a jde dokonce třikrát upgradovat. Po jejím zisku jsem na plazmovku a BFG již nesáhl. V závěrečných bojích jde o nenahraditelného pomocníka a bez něj by to bylo výrazně těžší. Zvláště plně vylepšená dělá velkou paseku. Několik nepřátel z Dooma 2 naopak chybí.

Doom 64 v novém vydání nabízí rovných 40 levelů. Základní část je shodná s původní N64 verzí. Levely jsou menší než třeba v Doomu 2, ale jejich design je krásně spletitý. Počty nepřátel nejsou nijak závratné a obtížnost je tak akorát. Hledaní secretů je výzva a je jich slušné množství. Součástí je štědrá porce čtyř tajných levelů. Ty rozhodně stojí za návštěvu, protože tři skrývají vylepšení pro Unmakera a dokončení jednoho zpřístupní skryté Features menu. Díky němu se lze dostat k čtyřem Fun levelům. Ty nabízejí malé arény naplněné silnými nepřáteli a jsou opravdu výzvou. Prostě zábava jak má být. Poslední částí je nová epizoda Lost levels. Ta příběhově propojuje původní Doom sérii s tou moderní (Doom 2016/Eternal). Nová část zachovává ducha původní, snad jen obtížnost je vyšší.

Po dohrání jsem udělal malý test prvního levelu v Doom 64: Absolution a Doom 64: Retribution. Retribution je znatelně věrnější originálu a má i shodné řazení levelů. Obsahuje také nové úrovně, ale ty jsou přístupné přes samostatnou položku v menu a navíc se připravuje celá nová epizoda. Projekt určitě stojí za pozornost pokud vás šedesát-čtyřka zaujala. Celkově je Doom 64 skvělou součástí série, kterou by byla škoda minout. Nové vydání je příjemně rozšířené a stojí za zahrání i pokud původní hru znáte.
+27
  • PC --
Objeven teprve až s releasem Brutal konverze, Doom 64 byl pro mě velkou neznámou. Prakticky jsem o něm nikdy neslyšel. Nikdy jsem z něj neviděl jediný screen, nečetl jediné slovo v časopise. Doom 64 je víc creepy, než původní hra. Hororověji laděné sprity nepřátel, větší ponurost, hra světel a stínů i v originální verzi N64 hrála hodně na atmosféru. Hra obsahuje klasických 32 map, z toho 1 supertajný, 3 tajné a 3 bonusové. Ty měly být zpřístupněny po dohrání hry v jakémsi spešl menu, to jsem ale v Brutal verzi nenašel.

Hned v první mapě můžete navštívit super secret level - Hectic. Fucking shit! Tajný level natolik nepříjemný, že má hned na startu button na okamžité ukončení levelu, což mluví samo za sebe... No, nedal jsem to. V tajných úrovních je možno najít runy upgradující novou zbraň - Unmaker. Ten StMark trochu modifikoval, i taxe ale jedná o naprostý overkill, se kterým jde Cyberdemon k zemi po několika výstřelech a finální boss lehl dřív, než stačil říct borůvkovej koláč. Další novou zbraní je Lasergun, který staví plasmovku na vedlejší kolej. Z nepřátel je nový pouze Nightmare Imp (pokud nepočítám bosse), což je varianta neviditelného prasete.

Prvních osm map bylo spíše průměrných, ačkoli nemůžu říct, že bych se dloubal nudou v nose. Poté začíná mnohem zajímavější a záživnější peklo. Začátek 9. levelu byl fenomenální. Tajný level 30 byl overkill a očividně upravený pro coop hraní, protože v originálu hráč na začátku levelu nemusí likvidovat hromadu Revenantů místo Impů. Díky tomu jsem se potýkal s dost kritickým nedostatkem munice. StMark vůbec udělal hromady designových změn, které zvedají dost razantně obtížnost a např. aréna v levelu 17 je bez odstraněné středové části, docela brutal.

Celkově byl Doom 64 solidní střílečkou a dokážu si docela dobře představit, že v době vydání bych se z něj posral. Dneska už level-design nepůsobí tak nápaditě, ačkoli se autoři v několika prvních levech snažili napasovat i jakési texty a s nimi spojené plnění úkolů pro postup do tajného levelu. Hudba se soustředí pouze na ambient a nemůžu říct, že bych jí během hraní nějak vnímal.

Doom 64 mě bavil a fandové by jej rozhodně měli vyzkoušet. Když se nad tím zamyslím, doporučil bych možná spíše Doom 64 EX, než StMarkův Brutal mod a to právě z již zmiňovaného důvodu - nešťastné úpravy level-designu.
+24