Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

3DO Interactive Multiplayer

Zkratka:
3DO
Výrobce:
The 3DO Company
Uvedení na trh:
1993
3DO Interactive Multiplayer

Uvedení

Od roku 1983 konzolovému trhu dominovalo Nintendo, jemuž sekundovala Sega. Atari už se nepodařilo obnovit prvenství, jaké na trhu mělo před krachem videoherního průmyslu ve Spojených státech se svým Atari 2600. Další úspěšnou konzolí americké provenience se tak měl stát až první Xbox na přelomu tisíciletí. Mohlo tomu být úplně jinak, kdyby Trip Hawkins, absolvent harwardské univerzity, konkrétně z vlastní iniciativy ustaveného studijního programu „strategie a aplikovaná herní teorie“, dokázal komerčně uspět se svou konzolí 3DO (v plném znění 3D Interactive Multiplayer).

Myšlenkou konzole se Hawkins zaobíral už coby člen představenstva Electronic Arts (1982), které po opuštění společnosti Apple sám založil. Už v EA razil, že by mělo být studio sobě samému distributorem. Cíl však spatřoval v úspěšné konzoli, jejímž prostřednictvím by skrze marži generovala zisk hra libovolného vydavatele. Na takový risk však ostatní investoři Hawkinsovi nechtěli přistoupit, a tak si v roce 1991 nechal vyplatit svůj podíl, aby založil společnost 3DO. Konzole byla nejprve uvedena začátkem října 1993 v USA, v březnu 1994 následovalo Japonsko a během podzimu téhož roku se dočkali i zájemci v Evropě.

Hardware konzole navrhli Dave Needle a R. J. Mical, designéři počítače Commodore Amiga a konzole Atari Lynx. Společnost 3DO však postrádala kapitál pro masovou výrobu, proto nabízela licenci na výrobu 3DO ostatním společnostem. Sony však už od počátku 90. let usilovalo o vlastní konzoli a Sega se obávala nízkých prodejů konzole 3DO v důsledku vysoké ceny. Licenci tak nakonec koupily společnosti AT&T, Samsung a Toshiba, které ovšem k sériové výrobě 3DO nikdy nepřikročily, zatímco GoldStar, Panasonic a Sanyo ano. Musely však vydělat na hardwaru samotném, protože marže z her náležely společnosti 3DO, což vedlo k výrazně vyšší ceně konzole v porovnání s dobovou konkurencí.

Hardware

Základní deska 3DO je osazena 32-bitovým RISC procesorem o frekvenci 12.5 MHz, jejž výrobci z britských ARM Holdings označují jako ARM60. K dispozici má 32 KB SRAM (statické paměti) a podporuje jej matematický koprocesor. Dvojice dalších koprocesorů zajišťuje počítání grafiky. Operační paměť činí 2 MB a 1 MB je vyhrazen videopaměti. NTSC varianty konzole zvládají rozlišení až 640×480 za interpolace a 320×240 bez interpolace při obnovovací frekvenci 60 Hz. PAL varianty konzole dokonce 768×576 za interpolace a 384×288 bez ní při o. f. 50 Hz. Zvuk zajišťuje 20-bitový digitální signálový procesor produkující 16-bitové zvuky o vzorkovací frekvenci 44.1 kHz. Média přehrává 2x CD mechanika. 3DO lze zapojit přes RF spínač, kompozitní RCA nebo S-Video.

Ovladač

Ovladač konzole je zjevně inspirován tím od Sega Genesis/Drive a přes mírné tvarové odlišnosti v závislosti na výrobci mají všechny 3DO ovladače společné rozložení tlačítek. Napravo je d-pad, v centru se nachází tlačítka stop a play/pause, vpravo ve stoupavé lince A, B, C tlačítka. Ve spodním boku ovladače se nalézá vstup pro zapojení sluchátek s regulací zvuku, na čele se nachází dvojice bumperů a z jeho centra vede kabel do jediného vstupu pro ovladač na konzoli. U titulů s kooperací až osmi hráčů lze do sebe sériově zapojit stejný počet ovladačů. Mezi další periferie patří 3rd party Gamegun, světelná pistole s podporou celkem dvanácti herních titulů. Panasonic a Logitech vytvořily pro 3DO myš podobnou počítačovým a společnost Home Arcade Systems zase volant pro závodní hry.

Odkaz

3DO vstoupilo na trh s nemalými ambicemi, přes veškerou snahu však zůstalo ve stínu konzolí Nintenda i Segy, přičemž vydání Sony Playstation značilo začátek konce. Přednosti jako absence protipirátské ochrany, regionálních zámků, ani trefa do dobové vlny zájmu o multimédia nemohly vyvážit negativa typu vysoké ceny spolu s ironickou skutečností, že 3DO nepříliš dobře zvládalo 3D grafiku, což je vidět při srovnání velké části multiplatformních 3DO titulů s verzemi pro ostatní konzole páté generace. Přesto na 3DO stačilo vyjít něco přes 200 her, čemuž napomohly i ve srovnání s ostatními zřizovateli konzolí nízké marže. Vedlejším efektem bohužel bylo i nepřehlédnutelné množství nepříliš kvalitních titulů. Začátkem roku 1996 prodala společnost 3DO práva na nástupnickou M2 konzoli Panasonicu a plně se přeorientovala na tvorbu her pro PC a pro konzole.

Autor popisku: RNDr. Gunár Pavel