Tuhle hru jsem v minulosti už dvakrát zkoušel rozehrát. Vždycky jsem se zasekl někde ve druhé epizodě a za boha nemohl najít cestu. I tentokrát mi trvalo dost dlouho, než jsem ten zpropadený spínač našel v tom krbu. Když jsem podobný zásek zažil i ve třetí epizodě, hru jsem proklínal. Nebýt toho, že to jinak bylo dost zábavné, tak nic moc. Naštěstí to byl poslední zásek. Poučil jsem se. Kouknout do každého koutu je potřeba. Kolikrát je další postup dost přehlédnutelný.

Ve hře máte sice tři postavy na výběr, ale bohužel ke každé jen čtyři zbraně a dva druhy střeliva. Nejlepší zbraň získáte už ve třetí epizodě, což bych řekl, že je dost brzo. Takže pořád střílíte a mlátíte tím samým. Bestiář také není kdovíjak pestrý. Hexen ale exceluje v jiných ohledech. Má perfektní goticko hororovou atmosféru. A hlavně přinesl do FPS žánru nový styl hraní. Něco jiného, než je Doom. Ano, pořád je to v základu prosté hledání klíčů. Epizody ale nejsou rozděleny na několik rozdělených levelů, nýbrž každá epizoda je jeden velký komplex.

Design jednotlivých epizod je perfektně zvládnutý. Pokud překonáte bloudění a objevíte krásu téhle hry, dává design naprostý smysl. Postupně jsem zjistil, že hratelnost není jen hledání klíčů. Občas se objeví nějaká jednoduchá hádanka. Občas si zablbnete s bossem. Lokace jsou skvěle navržené a já se bavil čím dál tím víc. Samozřejmost je orientace a postup podle mapy. Přeci jenom, ať ze sebe starý Doom engine vydal maximum, už je to na dnešní poměry dost abstraktní grafika.

K Hexenu jsem byl docela skeptický. Nevěřil jsem, že to bude takhle dobré. Je to hodně dobré. V datadisku může zkusit jinou postavu. Hrál jsem za klerika. Minimálně jeho hlavní zbraň byla dost ultimátní. Často jsem bojoval s nedostatkem munice.

"Hra Roku" (normal)