Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Half-Life

Half-Life: Source, Hλlf-Life

19.11.1998
11.11.2001
88
950 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Gordon Freeman je teoretický fyzik pracující ve výzkumném komplexu Black Mesa v USA. Stejně jako každý jiný den přijíždí do práce, obléká si ochranný oblek a jde vykonat sadu experimentálních testů. Tentokrát se však ozve hrozivá rána a systém se zhroutí. Gordon je na několik okamžiků teleportován do jiného konce vesmíru, když se vrátí, je areál napůl zničen a na Zemi pronikla mimozemská rasa, která se rozhodně nechová přátelsky…

Half-Life je first-person shooter (FPS) vydaná v roce 1998, která se stala měřítkem pro další hry na několik let dopředu. Od dobových stříleček se odlišuje vyprávěním děje. Singleplayer neobsahuje hrané sekvence a není rozdělen na levely, mapy se namísto toho načítají podle pohybu hráče herním prostředím. Animace jsou nahrazeny naskriptovanými sekvencemi, v nichž se čas od času zjeví tajemný muž nesoucí záhadný kufřík, o kterém se hráč nedozví nic, ale postupem času nabude pocit, že on o něm ví úplně všechno. Převážná většina děje se odehrává ve výzkumném komplexu pod zemí, výjimkou ale není ani boj pod širým nebem, ve vyprahlém prostředí Nového Mexika. Hra obsahuje logické hádanky, pro postup hráč musí spolupracovat s neutrálními postavami - vědci a strážnými.

Protivníky ve hře jsou parazitní formy života, zombie, blesky metající příšery a vedle jiných mimozemských ras také lidští nepřátelé. Ze zbraňového arzenálu zmiňme pro Half-Life ikonické páčidlo, Glock 17, revolver, samopal, brokovnici, neotřelou kuši, inovativním způsobem zpracovaný raketomet, granáty, nástražné miny a v neposlední řadě dvě energetické zbraně. Half-Life v době svého vydání zaujal nutností nabíjet zbraň a na popředí zájmu hráčů se dlouho udržel divokým deathmatch multiplayerem. Mimoto se stal živnou půdou pro multiplayerově orientované modifikace, z nichž jmenujme Counter-Strike a Day of Defeat.

Half-Life se dočkal pokračování, mezi které patří datadisky Opposing Force a Blue Shift a dále druhý díl, jeho datadisky Episode One a Episode Two a spin-off pro headsety virtuální reality s názvem Half-Life: Alyx, zasazený mezi události prvního a druhého dílu.

V roce 2004 vydalo vývojářské studio Valve Half-Life: Source. Původní GoldSrc engine (silně modifikovaný Quake engine) tu je nahrazen Source enginem. Hra oproti originálu obsahuje lepší simulaci fyziky, kvalitnější nasvícení a stíny, vertex a pixel shadery, což se projevuje nejviditelněji na vzhledu vody. Kromě nových skyboxů zůstaly zachovány původní textury a modely, za což byla tato verze v době vydání kritizována. I do Half-Life: Source může být nainstalován High Definition Pack, původně obsah určený pro zrušenou Dreamcast verzi Half-Life. Vylepšuje modely postav personálu Black Mesy, nepřátel a také zbraní.

V roce 2020 po mnoha letech vývoje spatřil světlo světa titul Black Mesa od nezávislého studia Crowbar Collective, který je remakem prvního dílu v Source enginu dílu druhého. Na Black Mesa se přímo nepodíleli vývojáři z Valve, kteří však Crowbar Collective udělili své požehnání a z původně plánované freewarové modifikace se mohl stát plnohodnotný zpoplatněný titul.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Pamatujete na ten nekonečný, fanouškovský souboj Quake II vs Unreal? Jeho řešení nemohlo být elegantnější, neboť Half-Life doslova spláchl oba tehdejší velikány do záchodu. Vysoce modifikovaný Quake 1 engine nejen, že působil sympatičtějí než grafika Quake II, či již zmiňovaného Unrealu, ale dokonce ani dnes, po 10 letech, se z něj hráčům nezvedá žaludek, což by mohl potvrdit nejeden hráč Counter-Striku. Hlavní předností Half-Lifu však nebyla grafika, nýbrž naprosto dechberoucí a propracovaná singleplayerová cesta za záchranou Země před invazí odporné mimozemské havěti. Hra nebyla rozdělena do levelů, ale byla to jedna dlouhá, kontinuální a velmi atmosferická cesta... Vaše cesta! Half-Life oplýval chytrým a mohutně scriptováním příběhem (což byl ve své době originální a geniální tah na branku), díky kterému se do něj mohl hráč maximálně vcítit a jeho zážitek ze hry byl o to intenzivnější. Však jen vzpomeňme na ten příval pocitu úzkosti, když jsme zjistili, že parta vládních vojáků nás nepřišla zachránit, ale jen zahladit stopy, nebo na tu neukojitelnou zvědavost, když nám G-man opakovaně zmizel před nosem... vychutnal jsem si to 8x a věřím, že Half-Life ještě několikrát v životě dohraji.

A nezapomeňme ani na multiplayer a naprosto brutální řežbu s kušemi raketomety a "vysavači" (určitě víte, kterou zbraň mám na mysli) zejména na mapě Crossfire, jó, to bylo něco... Konec? Ještě ne, k Half-Lifu bylo také vytvořeno zdaleka nejvíc modifikací, včetné té nejslavnější, krále celého multiplayeru a progamingu - Counter-Strike, což je kapitola sama o sobě. CSkáři, děkujte Half-Lifu.

Pro: Design, příběh, atmosféra, prostředí, multiplayer, zkrátka vše.

Proti: Možná, že lze hru dohrát za 31 minut? :)

+64 +65 −1
  • PC 95
Dodneška vzpomínám, jaxme v hojném počtu obklopovali nejvýkonnější PC v celé herně a koukali na scénu, kde vědec dává masáž srdce sekuriťákovi... něco tak civilního a dobře rozanimovaného bylo ve střílečce nevídané. Seděli jsme tam a nemohli jsme tomu uvěřit. HL byl výjimečným zjevením a ovlivnil svůj žánr jako málokterá hra.

Změnil vyprávění příběhu ve FPS - vystavěl uvěřitelný svět, do kterého je hráč uvedený dlouhým úvodem bez akce, se spoustou NPC kolem, kteří mluvili a reagovali. Nebyly tady žádné videoanimace, vše se odehrávalo v enginu a za plné kontroly postavy. Levely na sebe plynule navazovaly, s krátkým loadingem mezi jednotlivými úseky a většinou bylo možno se vracet zpět.

Představil první scriptované události, kde hráč sledoval akci, kterou nemohl ovlivnit. Většinou přes sklo nebo v dálce. Přinesl sidekicky (securiťáky), kteří bojovali po hráčově boku. Po přidušení ve vodě se zdraví zase obnovilo na původní hodnotu, oblek mluvil, lékárničky už nebyly jen ležící krabičky s červeným křížem, ale rovnou celé terminály, u kterých bylo potřeba stát a držet klávesu pro doplnění zdraví nebo energie. A po celou tu dobu byl Gordon zranitelný... a to neplatilo jen pro terminály, ale i pro páky nebo ventily.

Průchod hrou už nebyl tak jednoduchý - často nestačilo jen tupě vrazit do dveří, aby se automaticky otevřely. Najednou bylo potřeba mačkat reálně vypadající tlačítka, navádět vědce na oční skenery nebo rovnou používat páčidlo pro vymlácení skleněné výplně. Bylo potřeba využívat ventilační šachty, posouvat bedny pro lepší přístup do vyvýšených míst a využívat prostředí pro další postup.

Určitě už existovaly hry s mechanikou přebíjení zbraní, ale teprve HL představil první animaci s viditelným vsunutím zásobníku nebo nabitím brokovnice po jednotlivých brocích. Raketomet už nebyl jen kanón střílející jednu raketu za druhou - byl to skutečně "raketový vystřelovač", který nejprve raketu vymrštil a teprve potom následoval impozantní zážeh. Samozřejmě s možností laserového navádění. Práce s výbušninami byla zábava, granát měl houpající se pojistku a brokovnice dvouvýstřel!

Už nestačilo je vyprázdnit zásobník do větších nepřátel... bylo potřeba je zabít pomocí enviromentálních puzzlů. A ne, nebudu to srovnávat se stacionárním bossem v Quake, kde stačilo párkrát zmáčknout tlačítko pro uškvaření. Tady bylo nutno vyvinout opravdový effort, utíkat a aktivně hledat řešení. Třeba nastavit na mapě souřadnice pro raketový útok...

Lidští vojáci měli úplně novou, do té doby neviděnou, AI. Schovávali se, utíkali zranění z boje a... házeli granáty! Když na mě letěl můj první granát a přistál mi pod nohama, jen jsem se usmál. Tohle do té doby nikdo jiný neměl... mimochodem to bylo v unikátním demu Uplink, které nebylo obsaženo v původní hře (a to taky nikdo jiný neměl).

Každý krok v HL byl zážitek, za každým rohem čekalo něco nového a zajímavého. Ať už měl člověk husí kůži z headcrabů, cítil lepkavý pocit kolem krku, když si ho přitahoval barnacle nebo bojoval se super agilními special ops, pokaždé to byl skutečný souboj o přežití. Pocit nepřemožitelného alfa s nekonečným arzenálem nahradil survival pocit, napětí a chytře vystavěná atmosféra totálního fuckup vědců z Black Mesa.

Half-Life je kultovní hrou a pochopit jeho status a důležitost vyžaduje pohled optikou tehdejší doby. Není možné jej srovnávat s Quakem, Doomem nebo Unrealem... HL není old-school shooter. Je úplně jiný.
+60
  • PC 90
Nemám v úmyslu podrobně tu rozepisovat všechny herní prvky, které tato legendární hra obsahuje, protože je tu tolik komentářů, že by jste se stejně nic moc nového nedozvěděli a navíc popularita hry je natolik vysoká, že většina z Vás má určitě malou představu, o co jde a jak to vypadá. Nicméně, tato hra mi zůstala hluboce vyryta v paměti nejen po stránce hratelnosti, ale i díky událostem, které se udály mimo monitory našich milovaných PC. Vlastně i ty mimoherní události měly vliv (nejen) na moje PC, ale pojďme popořadě...

Psal se rok 1998. Čeští hokejisté získali zlaté medaile na olympijských hrách v Naganu, celý svět byl informován o tom, jak si Bill nechal vykouřit doutník, kterou přebytečnou tekutinu má stále Monica v šatníku a také byl spuštěn Google... Ovšem ani počítačoví hráči se nenudili a především milovníci 1st person akcí měli z předchozích let několik kvalitních kousků k výběru (Dark Forces, Duke Nukem 3D, Quake, Blood...). O menší bouři a revoluci se pokoušela tvrzení, že má vyjít titul, který v tomto zaběhlém žánru přinese něco docela nového. Ten titul měl nic neříkající název a emoce nevzbuzoval ani název společnosti, která za jeho tvorbou stála. Jenomže jakmile tento produkt spatřil světlo prvních šťastných hard-disků, začalo se jeho jméno skloňovat čím dál tím víc. Netrvalo to dlouho a jeden kamarád mi svěřil tajemství - "poslouchej, mám ten Half-Life vypálený na cédéčku". Faktor kamarádství v jeho okolí rapidně stoupl a ani já jsem nepohrdl. Byla to fakt bomba - pařilo se to skvěle! A ten pocit po dohrání byl fantastický! O něco horší byl pocit, když mi kamarád/zprostředkovatel řekl, že mu jakýsi vir (tuším, že se jmenoval Černobyl) způsobil totální nefunkčnost jeho počítače a že šiřitelem je pravděpodobně tento skvělý herní produkt. Bohužel, o pár dní později jsem se přesvědčil, že měl pravdu. A vlastně nejenom já. Naší čtvrť doslova zasáhla virová epidemie. Sakra, stálo to vlastně za to? Jasně, že stálo! ;)

Teď teda něco málo k samotné hře... Co teda hra přinesla nového oproti předchozím titulům? Především na tehdejší dobu neskutečné množství skriptů, které dokázaly hře dát tu výjimečnou atmosféru. Dále se nekonalo klasické členění do epizod, ale příběh se pěkně nesl na jedné vlně. Styl hraní také působil nevšedně - jednou to chtělo pořádnou akci s pořádným množstvím munice, jindy to chtělo více pohybového nadání a jindy trochu zapojit mozek (ale ne moc). Také se nekonaly klasické záseky, kdy hráč bloudil úrovní, aby našel nějaké schované dveře, nebo nepatrně viditelnou díru. Obtížnost a hrací doba je tak akorát. Prostředí se odehrává především v interiérech společnosti Black Mesa a i když se Vám podaří dostat na zemský povrch, tak paradoxně pocit stísněnosti to nesníží. Dokonce se podíváme i na jinou planetu... Přestřelky jsou dynamické a protivník v podobě vojáků nepůsobí tak hloupě, jak je zvykem u jiných her a aby toho nebylo málo, tak souboje ještě okořeňují mimozemští návštěvníci. No a když se potkají všechny tři "strany" najednou, tak je o zábavu postaráno. :)

Přestože od prvního dohrání uplynulo 15 let rozhodl jsem se hru znovu dohrát. A opět jsem se dobře bavil. Vážně se nedostavoval stereotyp v nějakém větším měřítku. K tomu kvalitní příběh, který jen tak neomrzí a byl tak využit ke vzniku dalších kvalitních titulů ze série Half-Life.

Pro: celkové zpracování, příběh, originalita, zbraně

Proti: minimální fyzika objektů

+53
  • PC 100
Už je to dlouhá řada let, co jsem prvně hrál tuto něčím zvláštní a ojedinělou hru. Dodnes před sebou živě vidím chodby Black Masy a nikdy na ně nezapomenu. Je to vůbec možné? Asi mi dáte za pravdu, když řeknu, že Half-Life je herní záležitostí spíše pro ''starší'' hráče. Dokonce si troufnu i říct, že je to jeden z herních klenotů. Málokdo z dnešních a mladších hráčů (určitě mimo přátelská doporučení) by si chtěl zahrát tak ''starou'' (a existují i horší, kteří ohrnují nos nad 5 let starou grafikou) hru, protože někdě říkali, že to bylo revoluční z hlediska hratelnosti a příběhu.

Ok, o co tu vlastně jde? Jako mladý vědec Gordon přijíždíte mezi své kolegy do vědeckého komplexu Black Mesa, kde skutečně máte odvést kus své práce. Touto prací je experiment, který spočívá ve vložení nestabilního krystalu do výzkumného zařízení. Tento krystal vašim nadřízeným poskytnul záhadný muž s kufříkem, zvaný G-man. Všechno se pokazí a vzniká tak rezonanční kaskáda, přičemž dojde ke spojení lidského světa s mimozemským světem Xen. Spousta personálu a ochranky umírá, jste jedním z mála přeživších. Aby toho ale nebylo málo, vláda se rozhodne poslat speciální jednotku, aby celý komplex vyčistila (bohužel i s vámi) od způsobeného nepořádku.

Většina děje se odehrává v různých sektorech Black Masy. Váš zbraňový arzenál se skládá z armádních, vědeckých a mimozemských zbraní. Mně osobně sci-fi nevadí, takže se mi konečná návštěva na Xen docela líbila, nehledě na to, že se jedná o stěžejní příběhovou událost. Proč? Protože osvobozujeme Vortigaunty.

Vždycky mě strašně zajímalo, kdo je vlastně ten G-man. Můj názor je takový, že po iluzi volné volby se z vás stane něco na způsob žoldáka. Ano, čtete dobře. G-man ale nerozhoduje o tom, co budete dělat, rozhodují o tom ti, kteří si vás najímají. "if and when your time comes around again." Pokud jste dávali v HL2 pozor, tak víte, že Dr. Breen (administrátor Black Masy, který během HL2 spolupracuje s Combine) chtěl, aby lid přežil. Zárověň také věděl o vás a G-manovi - "your contract was open to the highest bidder." Jak to všechno skončí? To se snad dozvíme už tento rok.

Atmosféra je skvělá, hlavní postava je legendou herních světů. Mé hodnocení plně reflektuje oblíbenost hry a všech pokračování. Většina z vás určitě pochopí :)
+48 +51 −3
  • PC 95
Na hru s názvom Half Life som na rôznych fórach narážal často. Veľa ľudí ju spomínalo, odkazovalo na ňu a to aj napriek tomu, že je už z roku 1998. Nikto s mojich kamošov ju nehral, každý skôr poznal jej odnož s názvom Counterstrike a taktiež nikto z nich nebol ochotný sa do nej pustiť hlavne s dôvodu slabučkých textúr a kostrbatej grafiky. Keďže ja som s iného cesta a skôr ma oslovujú staršie hry a na ešte slabšiu grafiku som s hrania napr. Might and Magic III zvyknutý, rozhodol som sa konečne zistiť, čo je vlastne na tejto hre také kultové a výnimočné.... V neposlednom rade mi k tomu dopomohla aj DH a herná výzva 2016, kde som si ju vybral ako prvotinu štúdia Valve, ktoré je teraz skôr známe ako majiteľ služby Steam.

Čím teda mohol zaujať legendárne Half Life takého mladého hráča ako som ja?

O hre som si naštudoval pred samotným hraním toho dosť, tak ako to mám vo zvyku. Vedel som s dobových recenzií, že unikátnym je najmä začiatok, kde sa dlhé minúty nebojuje a kde hlavný hrdina Gordon Freeman len pomaly prichádza do práce, trošku vykecáva (asi aby hráči nasali atmosféru komplexu) a pripravuje sa na prevedenie rutinného experimentu. Musel som sa pousmiať, keď som čakal, že ktovie aké výpočty bude musieť robiť alebo čo, ale jeho jedinou úlohou bolo zatlačiť nejaký vozík na určené miesto... :) To by som zvládol aj ja, a to len teraz končím základnú školu...
Ale tento "pokojný" začiatok už nie je ničím výnimočným, je už skoro v každej druhej hre, ale aspoň som zistil, kde sa všetci inšpirovali...:) Čo bolo pre mňa veľmi osviežujúce oproti dnešným hrám, bola akási "čistá hrateľnosť". Teda že tu neboli žiadne dlhé "vykecávačky" (ktoré aj tak skoro každý odklikáva) žiaden nudné renderované videá, ktoré len často zdržujú a spomaľujú tempo hry. Tu také nič nebolo... Od chvíle, keď sa v testovacej miestnosti ozve výbuch a všade prská elektrika a s vedcov sú už zväčša už len ležiace (alebo aj občas chodiace) mŕtvoly, začína ničím neprerušovaná herná jazda, kde sa v krásne vyváženom pomere strieda akcia s hádankami, či klaustrofobické preliezanie vetracích šachiet s jazdou na vláčiku. Prestrelky s mimozemskými príšerkami striedajú prestrelky s vojakmi a také slávne páčidlo, ktoré v iných hrách by ste už po získaní samopalu už nikdy nepoužili, zostáva do konca stále najlepšou zbraňou proti maličkým headcrabom... a tak som pochopil, čo je také kultové nielen na tejto hre, ale ja na takom páčidle, prečo je Half Life pre mnohých takou modlou.

Teraz k výhradám, s ktorými som sa často stretával na fórach... Budem teraz taký advokát Half Lifu...
Dočítal som sa, ako viacerí tvrdia, že je čiastočnou vykrádačkou System Shocku 1, ten som však nikdy nehral, ale viem že obsahuje RPG prvky, takže ho považujem za iný žáner, takže toto mi nemohlo vôbec vadiť.
Veľkú kritiku v recenziách vždy zožali úrovne na Xene. Bál som sa ich preto ako čert kríža, ale na moje prekvapenie, neboli vôbec také zlé... Prešiel som ich bez väčších problémov, skákanie na plošinkách ale bola určite riadna zmena oproti dlhým hodinám strávených v uzavretých chodbách a vetracích šachtách. Síce dokážem tieto výhrady plne pochopiť, ale pre mňa fakt bol Xen viac-menej príjemné osvieženie... Záverečný boj s bossom Xenu bol trochu frustrujúci, tie je ho teleporty mi šli riadne na nervy ale veľký zákys nepriniesol ani tento súboj... Hmm, celkovo som celý Half Life prešiel za 14 hodín (tak mi ukazuje Steam), hral na strednej obtiažnosti Normal a do návodu pozrel len párkrát kvôli Xenu. Čakal som na prvýkrát dlhší hrací čas, asi som už zvyknutý na dizajnérske a programátorské finty v iných, novších hrách, ktoré tvorcovia od Half Life odpozerali a tak som takmer vždy vedel, s čím si mám ako poradiť. Takmer okamžite som sa potom pustil do datadiskov Opposing Force a Blue Shift, ktoré som zvládol takmer na jediný záťah za pár hodín, ale to už do tohto komentára nepatrí...

Na záver ešte odporúčam výborný mód, ktorý do pôvodného Half Life pridá titulky rozhovorov, (ktoré tam inak programátori nedali) a ktorý je aj vo verzii, ktorá obsahuje aj vydarenú češtinu...

Pro: Atmosféra, príbeh, vyvážená hraťeľnosť, páčidlo...:)

Proti: Nič zvláštne som nenašiel

+48