Battlefield 1

Stádo brojlerů pravděpodobně čeká na vás v tomto komentáři, a tak doporučuji jej vůbec nečíst. Předně chci dodat, že další řádky se týkají jen módu hry pro jednoho hráče, neboť jinak bych se s ostatníma nestřílel, proč bych to dělal, když bych mohl hrát raději pivní multiplayer v hospodě s plnohodnotným hlasovým ch(l)a(s)tem. Kampaň mi přišla docela nápaditá. Líbil se mi důraz na variabilitu hry. Čistokrevně střílecí pasáže tady střídají stealth prvky. Stealth prvky tady zase střídají závody tanků a letecké dny, jenom těch nehod je tak nějak více. Majestátní vzducholoďstvo má v jedné misi také něco do sebe a celkově bych řekl, že vlastně každá mise v kampani je dost odlišná od předchozí a nějaký zívák moc nehrozí. Obtížnost je dětská, aby náhodou současná generace nezačala plakat. Stačí si trochu promyslet další postup, otevřít všudypřítomné bedny se zbraněmi a dalším užitečným materiálem, kde se zrovna jak na potvoru ukrývají zrovna ti pomocníci, které k dané misi pasují jak dvě půlky na jedno z větších nádobí v kuchyni. Pak třeba mise může probíhat jako takový německý lov slepic, tak populární na počítačích z přelomu tisíciletí. Ale celkově je to zábavné, tak proč ne. Navíc se mi líbilo i to, že hráč zde nemá jen takový ten tunýlek, v kterém se může pohybovat, ale může se pustit i na výlet a stojí to často za to. Přeci jenom kluci a holky, ale spíše podle titulků kluci ze Švédska, podle častých přehláskovaných o, si dali hodně záležet na použité technologii a grafické implementaci. Co víc, zničitelné prostředí také potěšilo. Pokud zase přeskočíme do jiného soudku, tak mě nadchlo opravování takového tanku. To si tak vezmu nějaký klíč, zmáčknu nějaké to tlačítko a tank je za chvíli opraven. Jedna radost. A to si vemte, že vám takový tank už třeba hoří. Prostě ve francouzském klíči byl za první války už integrován brutálně schopný minimax. Škoda že tyto průlomové technologie byly pravděpodobně s koncem války zapomenuty. Po misích tankových jsem si dal tedy mise letadýlkové a tam to byla ještě větší pohoda. To si tak vemte, že jste pod nepřátelskou palbou ostatních, kteří si nejspíše neuvědomují že tu jsou lidi, a tak střílejí co to dá. No vaše letadýlko už hoří, ale tak je přeci čas na piknik v oblacích, tak vytáhněte flašku vínka, nějaké to maso a hlavně držte klávesu X. A je vše v klidu. Tak to má být. Letadýlko je v perfektní kondici a nějací červení red baroni si můžou dělat co chtějí. No zpátky na zem. V Dolomitech by mohlo být také hezky. Tak proč všude střílí? Nicméně hned si kontroluju, jestli jsem si nezapl nějaké to god mode nebo co, protože po alpských loukách se proháním pod nepřátelskou palbou tak nějak bez škrábnutí. Pak si všimnu ovšem, že byť mačkám klávesu W do úplného promáčknutí, tak nějak se proháním pořád těžkopádně, navíc se mi zmenšil monitor. Tak to už ne hoši švédští. Já si pořídil velkou obrazovku. No jo, pak si všimnu, že mě asi navlíkli do rytířského brnění dle toho průzoru. To jako hraju Kingdom Come nebo co? Ten Vávra se vecpe všude. No nevadí. Dostanu se ke kostelíku na alpské planině a nějaký jouda co nosí plynovou láhev na zádech místo batohu se štanglí lovečáku pro alpské medvídky, se tam odpálí. No toto. Budova se zhroutila. To jako nikoho nemrzí, že se na té stavbě někdo nadřel? No nic. Tož pokračuji dále. Wooow australský masochista. Pochopíte to? Prostě z krásné Austrálie si odskočíte někde do Evropy pod palbu kulometů. Ale tak jo, prostě THUG life za první války. Konec brojlerů. Blíží se zabíjačka. Celkově to je tedy dobré kuřecí. Nechte si chutnat.