Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Mirror's Edge Catalyst

Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
07.06.2016
Vývojáři:
Digital Illusions CE
Oficiální stránky:
http://www.mirrorsedge.com/
Catalyst je dle tvůrců hry novým začátkem po předcházející akční parkour/freerunning hře Mirror's Edge. Odehrává se ve stejném prostředí jako původní hra, tedy ve městě, kterému vládne dystopický režim Gabriela Krugera a jeho pořádkových služeb. Proti němu pak stojí dvě skupiny, a to Běžci a stoupenci hnutí Black November. Zatímco Běžci jsou typičtí rebelové, ale pro svoji zdánlivou neškodnost ji Kruger toleruje, členové zmiňovaného hnutí jsou skuteční teroristé. Zde pak navazuje příběh běžkyně Faith Connors.

Hra přichází s mnoha novinkami, mezi něž patří možnost postupného vylepšování rukavice a tím i schopností hlavní hrdinky. Parkour v podání Faith je daleko více propracovaný a plynulý a rozšířila se i škála možností boje, především v podobě úderů využitím pohybu těla a kinetické energie. Nová je i mapa zaznamenávající hráčovy vedlejší aktivity. Původní lineární hratelnost je nyní nahrazena otevřeným světem a cíle lze tedy dosáhnout několika různými cestami.

Přítomna je singleplayerová kampaň a několik dalších herních módů (time trial, race). Mód synchronního multiplayeru, který Catalyst nabízí, znamená ovlivnění herního světa ostatních hráčů akcemi, které provedete ve hře vy sami. O technickou stránku hry se stará novější verze Frostbite enginu.


Poslední diskuzní příspěvek

Phoenix
Phoenix

7c: On má Hellraid vyjít? Já měl za to, že to Techland stopl (byť na Steamu stále je), pokud se tedy bavíme o stejné hře


Nejlépe hodnocené komentáře


Herní výzva 2017 #8

Nebyl jsem zrovna někdo, kdo by celých sedm let od vydání prvního dílu Mirror's Edge čekal na pokračování - jedničku jsem si zahrál, zkonstatoval, že to bylo oukej, ale že je co zlepšovat, ale když dvojka nevznikne, tak by mi to taky nevadilo. Oznámení Catalyst mě proto nechalo celkem chladným a zahrál jsem si to o rok později jen proto, abych nějak využil koupený měsíc služby Origin Access. I proto jsem nakonec byl celkem příjemně překvapený, jak moc mě ME Catalyst bavil.

Největším tahákem hry a pozitivem je, jak jinak, parkour. Měl jsem z něho daleko lepší pocit než u jedničky - přišel mi plynulejší, rychlejší a celkově zábavnější. Řekl bych, že ovládání je oproti prvnímu dílu maličko zjednodušené a nevyžaduje tak rychlé reakce. Mírně kontroverzním prvkem byl červený ukazatel ukazující přesnou cestu dál, ale jde v nastavení buďto úplně vypnout nebo zredukovat tak, aby fungoval stejně jako v jedničce, takže v tom nevidím problém.

Co se týče open worldu, převažují u mě kladné pocity. Na jednu stranu herní náplň v něm není příliš originální (všechny nepovinné aktivity jsou prostě jen běhání na čas v různých variacích nebo sbírání collectibles), na druhou stranu je tak dobře navržený, že mi neustálé opakování stejných aktivit nepřišlo stereotypní. Potěšilo mě, že si autoři dali práci s vyvážením časů u každého nepovinného závodu, tudíž je nejde lehce proběhnout napoprvé a musíte skrz opakované pokusy najít tu optimální cestu. Některé jsou až tak těžké, že bych to v AAA hře od EA nečekal. Jako hřiště pro zábavné běhání město Glass funguje na jedničku, ale je škoda, že není příliš uvěřitelné - nenajdete v něm žádné NPC kromě nepřátel a zadavatelů questů a vůbec působí tak, že bylo primárně navržené jako bežecká dráha a až potom jako herní lokace. Mě osobně to moc nevadilo, ale chápu, že pro někoho to může být zápor.

Příběhové mise jsou o poznání lineárnější než mise v open worldu a protáhnou vás řadou efektních lokací - pokud vás v prvním díle bavily ty mise, kde vás hra nikam nehoní a musíte si najít vlastní cestu skrz členitou úroveň, tak se máte na co těšit. V tomhle ohledu bych vyzdvihl gridNode mise, které jsou parádní a je velká škoda, že jsou jen čtyři.

Faith dostala několik nových hraček (jako třeba efektní magnetický hák) a chvatů. Tolik kritizované přestřelky z jedničky byly nahrazeny melee bojovým systémem, který je primitivní až hanba. Máte sice k dispozici celou řadu kombo útoků spojených s běháním, ale celou hru jsem si vystačil s uskakováním do strany a kopáním nepřátel do zad. Není to příliš záživné a v některých částech hry se soubojům prostě nevyhnete, takže na nějaký pacifismus rovnou zapomeňte. Do konceptu Mirror's Edge mi nesedí stejně, jako střílení v jedničce, v dalším dílu bych radši viděl nějaké stealth prvky. Co mi taky nesedlo, je RPG systém, který po odemknutí základních pohybů v podstatě ztrácí smysl a slouží jen jako motivace k plnění vedlejších misí. Zbytečné.

Příběh není velká paráda. Je lepší než v jedničce, což ale není samo o sobě velký úspěch a upřímně moc nerozumím, proč se tvůrci rozhodli rebootovat, když vlastně nevymysleli nic moc nového, spíš si vzali hromadu konceptů z prvního dílu a akorát je zpracovali trochu jinak. Catalyst je trochu hollywoodštější, akčnější a má výraznější (ačkoliv hodně klišovité) postavy, než jednička, ale za rok si na něj kvůli příběhu stejně nevzpomenete. Ono je to vlastně jedno, ten příběh pořád existuje jen jako odůvodnění toho, co vlastně děláte. Neurazí, nepotěší.

Graficky to zas vypadá samozřejmě výborně. Jednotlivé čtvrti města mají svůj unikátní styl, takže se nemusíte bát, že by celá hra byla jen bíločervená. Soundtrack je opět od Solar Fields, ale přišel mi o něco méně zapamatovatelný než v prvním díle.

Catalyst není v ničem moc inovativní, ale klíčové herní mechaniky fungují tak, jak mají a to je pro mě to hlavní. Souboje jsou sice primitivní, ale aspoň příliš neruší od běhání. A to je to, oč tu jde. Je zábava pomalu hledat cestu, je zábava zběsile uhánět k cíli, je zábava jen tak se proběhnout městem. Zbytek je buďto nepodstatný nebo nerušivý.
+13+13 / 0

Nedávno jsem slyšel v jednom herním pořadu, že od doby, kdy začali v nových recenzích mazat úvodní odstavce, tak se jejich celková kvalita zvýšila, tak to také zkusím aplikovat a vyhnout se mandatorním nostalgickým kecům o (skvělé) jedničce, kterou si beztak už moc nepamatuji, nebo celkovém pozadí hry a jejího vývoje, protože koho to sakra zajímá a rovnou se vrhnu na hru samotnou. Mimochodem, i tak je tento odstavec neinformativní nudný tentononc o ničem, ale nechám ho zde, abyste viděli, jak vypadá :)

Druhý díl nestárnoucí klasiky Mirror's edge není ani sequel ani prequel, ale přímo reboot. Hlavní hrdince Faith zůstal pouze vzhled, jinak přichází s jiným příběhem a jinými postavami, které v něm účinkují. Upřímně na tom až tolik nezáleží, a to, že jsem si uvědomil, že nejde o pokračování původního příběhu až zhruba v polovině hry, jen dokazuje jak málo mě v jedničce samotný příběh oslovil, že si ho ani nepamatuji a přitom nikterak nesnížil pocit zábavy. I zde postačí, že dává solidní strukturu hlavním misím a příliš neotravuje od toho důležitého - parkouru.

Pokud se komukoliv líbil první díl, nemá moc důvodů nemít rád ani ten druhý, protože je to nemlich to samé. Běží se, skáče a leze po střechách mrakodrapů za hektického tempa pomocí výborných atletických schopností hrdinky, které od posledně prošli mírným vyladěním, než nějakou velkou riskantní inovací. Faith je plynulejší, přesnější při výběru správného pohybu, nepadá tak často kvůli nezachycení se okraje a neztrácí zbytečně rychlost, která je tak důležitá pro zajištění těch nejlepších výsledků, protože o ně jde především - dostat se z místa A do místa B výběrem nejrychlejší trasy a pomocí správného načasování pohybů nejrychleji, jak jen to jde. Tentokrát však v otevřeném světě, který má své pro i proti.

Bohužel hlavní mise v něm zasazené postrádají určitou rozmanitost a jsou paradoxně přímočařejší, zvlášť díky ukazateli směru, který nahradil chytrý design úrovní z jedničky, který často směroval hráče i bez svítících ukazatelů. Naopak silná stránka otevřeného prostředí je, že vytváří obrovské herní hřiště a je čistě na hráči, jak se dostane do cíle, pokud ignoruje ukazatel směru, který mimochodem skoro nikdy neoznačuje ideální a nejrychlejší stopu. Na mapě je zasazeno pár vedlejších misí, spousty roznáškových misí, ale i desítek výzev na čas, které dostatečně provětrají hráče, který hledá radost z virtuálního parkouru, který si nejvíce užije bohužel až potom, co si postupem hrou nebo koupením za dobyté zkušenosti v stromu vylepšení otevře všechny dovednosti. Jde to celkem rychle, ale i tak to není nejlepší řešení a nechápu, proč třeba kotoul pro vytlumení dopadu není dostupný už od začátku.

Hru doplňuje i překopaný soubojový systém. Už nelze vzít zbraň do ruky, takže je hráč odkázán jen na boj na blízko a ten opět rámuje celkový přístup hry, a to že v rychlosti je síla. Často lze od útočníků prostě jen utéct, běháním Faith generuje jakoby štít, takže nepřátelé se střelnými zbraněmi prchající hrdinku jen mírně lechtají a když k souboji dojde, vyplatí se útočit v rychlosti pomoci různých akrobatických technik a celkově využívat prostředí. Hlavně ze začátku, pokud je hráč statický a nechá se přečíslit, tak jde o život, což generuje mírný strach a napětí a spíše vybízí k úprku. Každopádně hra k soubojům zas tak často nenutí, takže se mi bohudík nestačili zprotivit.

Co víc říct, hra mě baví. Lítám si po střechách, a přitom se sám nezapotím, nezadýchám a při pádu nezlámu vaz. Možná, když už Faith překopali, měli ji vymodelovat větší prsa a zadek, ale i tak je fajn.
+11+11 / 0