Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Ford Racing 3

  • PC 70
Mám rád takové ty klasické závodní hry, kde nasednete do nadupaného sporťáku a proženete jej dechberoucí krajinou. Podle tohoto receptu vznikla první šestice Need for Speedů, navíc závody byly většinou okořeněné honičkami s policií. Ford Racing 3 je zaměřen spíše na legální závody bez dopravy a policie, ale nabízí skoro stejně dobrý zážitek z jízdy jako staré díly NfS. Bohužel, hra trpí několika nedostatky, které ji srážejí někam k lehkému nadprůměru závodních simulátorů.

Vadil mi třeba kolizní systém s okolní krajinou. Při jízdě vlastně ani nejde narazit do stromu nebo vjet do pole, vždy vás odrazí neviditelná bariéra. Grafika vzhledem k době vzniku nevypadá špatně, tratě jsou slušně zpracovány a efekty v podobě třeba létajícího listí nebo západu slunce zpříjemňují závodění. Pochválit ale nemohu grafické ztvárnění některých vozů. Zatímco staré Fordy vypadají parádně, s některými novějšími modely (Focus, Mondeo) si grafici moc práce nedali.

Bohatá nabídka závodních módů je chvályhodná, bohužel se dá jezdit maximálně proti pěti počítačovým soupeřům, kteří na první dvě obtížnosti spíše než závodníky připomínají pány, co si vyjeli na výlet :) Až na těžkou obtížnost dostanou závody tu pravou napínavou atmosféru. K dobrému pocitu ze závodění přispívá povedený jízdní model, který je čistě arkádový. Vozy se dají pohodlně ovládat na klávesnici, což u většiny moderních simulátorů není samozřejmostí. Nepotěší žádný systém poškození a absence pohledu z interiéru. Zvukový projev fordíků je povedený a to samé se dá říct o soundtracku.

Já hrál Ford Racing 3 tak, že jsem si dal asi tři závody denně a pak jej vypnul. Na takovéto občasné ježdění se hra hodí parádně díky příjemnému ovládání aut i celkem velkému počtu různých závodů. Po nějaké půlhodině ale začíná zábavnost klesat. V tento okamžik je dobrý hru vypnout a vrátit se k ní třeba až další den :) 70%
+22 +23 −1

TrackMania United Forever

  • PC 100
Dříve jsem hrával Trackmanii pouze offline, jezdíval sólo závody a občas si postavil nějakou tu trať. Tehdy jsem ji považoval za dobrou hru, která hráče na chvíli odreaguje od každodenních starostí, ale nikdy bych ji nevydržel hrát déle než hodinu denně. Což se změnilo vyzkoušením multiplayeru, který dělá z Trackmanie jednou z nejzábavnějších závodních arkád. Hra nabízí sedm typů prostředí, pro každé prostředí je určen jeden vůz se specifickými jízdními vlastnostmi. Auta se dají různě lakovat nebo stahovat například z Trackmania Carparku.

V multiplayeru si hráč vybírá z velké nabídky především freezone serverů s různými typy tras, mnoho serverů je zaměřeno na technické, rychlostní nebo třeba Nascar tratě. Technické tratě mi ve srovnání s ostatními moc nešly, ve hře totiž existuje spousta profesionálních týmů techařů, kteří se honí za každou setinou sekundy :) Daleko více jsem si užíval závodění na Nascar tratích, kde lidé hrají spíše pro zábavu než pro vylepšování rekordů. Oblíbil jsem si také rychlostní dráhy nebo servery zaměřené na původní Nadeo tratě. Většina těchto serverů je v režimu na čas, ale najdou se i takové, kde se jezdí v módu pohár nebo na počet kol, což je určitě zábavnější než zmiňovaný "time attack". Výborné jsou třeba servery "Freezone Forza Chillout Cup" a "Freezone Let´s Rock Cup", které každý den navštíví stovky hráčů. O takové návštěvnosti si sice můj, již 8 měsíců fungující, server může nechat jen zdát, ale z České republiky se řadí k těm nejnavštěvovanějším.

Mnoho serverů je zaměřeno také na ostatní typy prostředí než na to základní z Trackmanie Nations. Já si oblíbil především server "Best on coast event", který se může chlubit vysokou návštěvností a hlavně krásnými tratěmi. Vůz na Coast prostředí má velmi citlivé jízdní vlastnosti, kdy neopatrné stisknutí směrové šipky může způsobit smyk. Je sranda se takových závodů účastnit, dá se říct, že až do poslední zatáčky není nic jisté.

Rád bych se zmínil také o editoru tratí, který je velmi přehledně zpracovaný. Zpočátku mi stavění moc nešlo, ale časem se ze mě stal pravidelný poskytovatel tratí pro pár českých serverů. Ostatní hráči můžou tratě ohodnotit a stavitel v tabulce vidí, jak si vede jeho výtvor ve srovnání s ostatními.

Vydělávání peněz (ve hře zvané Coppers) je další věcí, co dělá z Trackmanie dost návykovou záležitost. Před závodem je možné vsadit za sebe určitou částku a poté jen čekat, zda se najde někdo ochotný do toho s vámi jít. Vydělané peníze hráč může investovat do různých skinů či avatarů z obchodu, nebo může někomu peníze darovat na server. Každý server obsahuje tabulku, která zobrazuje nejúspěšnější výherce ze sázení a také hráče, kteří darovali nejvíce peněz.

Popravdě ani nevím, co bych Trackmanii United vytknul. Je zábavná, technicky dobře zpracovaná, obsahově povedená i pěkně ozvučená. Potěší skvělý překlad do češtiny, ale je pravda, že s ostatními hráči se stejně většinou domluvíte jedině anglicky. Hra nezabírá mnoho místa na disku a také hardwarové požadavky jsou velmi příjemné.

Sice mám raději reálnější závody, přesto si mě TMU dokázala svým propracovaným multiplayerem získat a baví mě prakticky dodnes. Dávám 100%.
+17

Need for Speed: Carbon

  • PC 80
Nebýt reálněji pojatých Shiftů, považoval bych Carbony za to poslední opravdu zábavné Need for Speed. Díky časopisu ABC tuto hru znám už od jejího vydání, získala i titul nejlepší PC Hra roku 2006, ale zahrál jsem si ji až nyní, takřka sedm let po její premiéře.

Mohl bych začít novinkami oproti předešlým dílům. Opravdu jich není moc, vyzdvihl bych autosculpt, díky kterému se dá jakýkoliv tuningový díl přizpůsobit přesně podle svého vkusu. Premiéru v dílu Carbon zažily i napínavé závody v kaňonech, které doplňují už tak bohatou nabídku závodních módů. Drag po delší době vypadl z nabídky, což je škoda – zdejší široké silnice jsou pro drag jako stvořené. Oproti předchůdci přibyl drift, pro který je speciálně upraveno chování aut, na které se těžko zvyká. Parádním zážitkem je driftování v kaňonech nejlépe s nějakým hodně výkonným vozem.
Oproti předchůdci nabrala na efektivitě hlavně grafika – oproti nudnému dennímu městu v MW přišla příjemná změna v podobě nočního závodění jako za časů Undergroundů. Grafika vypadá dobře i dnes, ve své době byla naprostou špičkou. Modely aut mají, jak už bývá u NFS zvykem, to nejlepší možné grafické ztvárnění a ani okolí nezůstává pozadu. Z kaňonů je překrásný výhled na celé zářivé město.
Chování aut na silnici se mi líbilo, činí závodění zábavným od začátku do cíle. Hra už není tak zběsile rychlá jako Underground nebo MW, což je určitě krok správným směrem. Daleko více se dají vychutnávat souboje s kolegy, je jednodušší vyhýbat se dopravě i hledat zkratky. Policie je takovým příjemným zpestřením zdejších závodů. Pro postup v kariéře není nutné plnit s nimi různé úkoly a jejich agresivita není tak přehnaná jako v předchůdci.
Co se týče věcí, které se mi nelíbily, zmínil bych se o nízké obtížnosti. Fakt jen párkrát se mi stalo, že jsem musel kvůli dojetí na druhém a horším místě opakovat závod. Nepotěší ani absence neonů – jak bývalo krásné, když můj Golfík ve druhém Undergroundu zářil do všech stran. Hrací doba je další z mínusů. Zatímco předchůdce jsem dohrál tak za týden, zde jsem měl ani ne za poloviční čas 100%. Město je podobně velké jako v U2, takže o nějaké ty metry čtverečné menší než v MW.

Celkově Carbon patří, podle mě, k tomu lepšímu v sérii NFS, svou zábavností se téměř vyrovná svým starším bráškům, krátká hrací doba mi ale nedovoluje dát víc než 80%. Myslím, že utratit za to 250Kč v obchodě je dobrá koupě vzhledem k přemrštěným cenám nejnovějších dílů této série (které navíc stojí za starou belu).

Pro: Grafika, nabídka vozů, závody v kaňonech, tuning, policie, při některých závodech hodně soupeřů, zábavnost.

Proti: Krátká hrací doba, nejsou zde neony, malé město, nízká obtížnost.

+20

WRC 3 FIA World Rally Championship

  • PC 85
Poslední dobou jsem považoval žánr Rally her za téměř mrtvý. Žádný ze tří dílů DIRTu mě nedokázal oslovit a první dva díly série WRC mě sice chvíli bavily, ale brzy také omrzely. Nezbývalo mi teda nic jiného, než si občas zahrát můj oblíbený Mobil 1 British Rally Championship nebo třeba Colin McRae Rally 2.0. Příchod třetího dílu série WRC to ale změnil a já si tak konečně mohl zahrát opravdu dobrou hru ze světa Rally v moderním grafickém kabátě.

Hned na úvod se mi zalíbilo krásné menu, ve kterém se navíc skvěle orientuje. Ještě před startem rychlostní zkoušky mě potěšila bohatá nabídka všemožného nastavení vozidla. Nyní už něco napíšu k tomu nejpodstatnějšímu, jízdnímu modelu. Auta jsou přetáčivá snad podobně jako ve starých Colinech, vše je podmíněno především zábavě. Brzdy účinkují optimálně, žádné zastavení na pětníku jak předvádí série DIRT se zde nekoná, zároveň ale není nutno brzdit před zatáčkou tak brzo jako v RBR. Prostě parádní jízdní model na pomezí arkády a simulátoru. Systém poškození nemá přílišný vliv na chování auta, vizuálně ale vypadá skvěle a případné opravy před etapou jsou podrobně zpracovány.
Grafika trojky se s předchůdcem vůbec nedá srovnávat, pokrok nastal ve všech oblastech. Ve srovnání s DIRTy vynikne především její krásná barevnost. Modely aut byly hezké i v předešlých dílech, ve trojce jsou ale dotaženy téměř k dokonalosti. To samé se dá říct taky o zpracování tras. S výjimkou Finska jsou veškeré trasy náročné na řidičské umění, nabízí velký počet ostrých zatáček, během jedné etapy se mnohdy mění povrch dráhy, časté jsou horizonty, kameny nebo jiné objekty v těsné blízkosti silnice…

Zatím jsem hru pouze vychvaloval, na pár věcí se zde ale stěžovat dá. Nechápu, proč s historickými vozy lze jezdit v módu Road to Glory, ale v klasickém WRC Experience nikoliv. Přivítal bych také rozmanitější počasí během závodění. Samotné rychlostní zkoušky sice nejsou tak hrozně krátké jako v DIRTech, byl bych ale rád, kdyby si v Milestone vzali příklad z Mobil 1 British Rally Championship a udělali konečně pořádně dlouhé trasy.

Podle mě je WRC 3 dost možná nejlepší moderní Rally simulátor na počítače. Jenže toto prohlášení je dáno hlavně absencí nějakého moderního konkurenčního titulu na trhu. Před nějakými deseti, patnácti lety byl zkrátka výběr mnohem pestřejší, o korunu nejlepšího Rally simulátoru se prala série Colin McRae Rally s Rally Championship a několik příznivců si dokázaly najít i další hry na toto téma (V-Rally, Rally Trophy atd). Vše to vyvrcholilo vydáním bezkonkurenčního titulu Richard Burns Rally, který ale nemám příliš v oblibě kvůli jeho náročnosti na řízení.

Jsem rád, že i v dnešní době může vzniknout povedený Rally simulátor, který je nejen graficky nádherný, ale i příjemně ovladatelný s třešničkou na dortu v podobě pěkných HW požadavků.
+14

F1 2012

  • PC 90
Zatím to vypadá, že sezóna 2012 bude napínavá až do závěrečného závodu v Brazílii. Jednička týmu Ferrari, Fernando Alonso, má sice na čele mírný náskok, ne zrovna nejlepší monopost ale zaručuje, že ho stěží zvýší. Ve hře o titul je stále šest pilotů, mezi nejvážnější kandidáty patří kromě zmiňovaného Alonsa také Lewis Hamilton, Sebastian Vettel a navrátilec Kimi Raikkonen. V poháru konstruktérů má šanci na triumf čtveřice týmů, na čele je zatím s drobným náskokem Red Bull před McLarenen, Ferrari a Lotusem. Občas se podařilo zajet perfektní výsledek také nějakému týmu středu pole, například Pastor Maldonado s Williamsem zvítězil ve Španělsku, Nico Rosberg s Mercedesem vyhrál v Číně nebo také Sergio Perez se Sauberem párkrát stanul na stupních vítězů. Ročník 2012 je prostě mnohem záživnější než předešlý, kdy měl Red Bull suverénně nejlepší vůz.

Nyní už něco k samotné hře. První věcí, která mě zaujala, je kompletně přepracované menu. Je nejen hezčí než v případě předchůdce, ale také přehlednější. Tou nejpodstatnější věcí na simulátoru F1 je ale jízdní model, a ten vývojáři z Codemasters opět malinko více přiblížili k realitě. Stále se sice jedná o hru na pomezí arkády a simulátoru, oproti předchůdci jsou ale formule přetáčivější, je nutné zacházet citlivěji s plynovým pedálem. Pocit ze závodění je těžko popsatelný, přirovnal bych ho k tomu v F1 Challenge '99-'02, kde je také nutné se pro vítězství na vyšší obtížnost pořádně nadřít. F1 2012 se sice dá pohodlně ovládat i na klávesnici, ale není to ono, pro co nejlepší pocit z jízdy je samozřejmostí volant s pedály. Další pozitivní stránkou této hry je určitě grafické i zvukové zpracování. Grafika vypadá nádherně a hodně přispívá k perfektnímu prvnímu dojmu. Líbilo se mi krásné zbarvení monopostů. Tratě jsou věrohodně vymodelovány s bohatým okolím a také rozmary počasí jsou zmáknutý na jedničku.

Ovšem žádná hra není dokonalá a pár chybiček se jsem našel i zde. Za prvé jí je hodně zvláštní kolizní systém. Dám příklad – po výjezdu ze zatáčky dostanu smyk a letím do bariéry, narazím do ní pravou stranou přídě a stane se pouze to, že se mi lehce poškodí přední křídlo, zatímco pneumatika i její zavěšení zůstanou nedotčeny, přitom v reálu by jezdec v této situaci odstoupil ze závodu. Další drobnou chybičkou je přílišná pasivita počítačových soupeřů v první zatáčce po startu, zatím jsem v této situaci nezahlédl žádné jezdce, kteří by do sebe nějak zavadili. Nyní si vzpomínám na starou dobrou Grand Prix 3, kde o kolize nebyla nouze a mnohdy jsem se do nich nezaviněně připletl i já. To je k záporům všechno, vše ostatní pokládám za povedené.

Vývojáři z Codemasters naštěstí chyby napravují a tak v dalším díle snad tyto zmiňované nedokonalosti nebudou součástí hry. Například v F1 2010 si lidé stěžovali na chybějící safety car, v F1 2011 už je v závodech přítomen. Takových příkladů by se našlo více.

Na tuto hru jsem se těšil jako malý kluk a rozhodně mě nezklamala. Věci jako naprosto skvělý pocit z řízení, líbivá grafika, realistické ozvučení nebo také několik zdařile zpracovaných módů zaručují, že F1 2012 bude úspěšnou hrou, která osloví sice hlavně příznivce královny motosportu, ovšem také ti, kterým v žilách benzín zrovna neteče, mohou být z F1 2012 nadšení, jestliže budou trpěliví a nevzdají to po několika prvních kolech jízdy. V herním světě se pocitu, kdy po bezchybném výkonu vyhrajete na nejvyšší obtížnost závod Formule 1, podle mě nic nevyrovná.
+21

Ford Street Racing

  • PC 70
Po stylu NFS se série Ford Racing přesunula ze závodních okruhů, pouštních oblastí či tropických lesů do ulic velkoměsta, přesněji do Los Angeles. Už menu napovídá, že se jedná o konverzi playstationové hry na pc. Nabídka módů je vskutku bohatá, asi nejzajímavěji zní Team Racing (týmové závodnění), kde má hráč na starosti více vozů. Musím říct, že mě to strašně moc bavilo a na nejvyšší obtížnost jsem si nebyl nikdy jist, na kterém místě mé káry dojedou. Samotný jízdní model je povedený, jak na klávesnici, tak na volantu jsem si jízdu hodně užíval. Požitek z jízdy ale tak trochu narušují pouliční lampy nebo stromy, kterými lze za cenu mírného zpomalení projet. Sice to přispívá k plynulosti závodu, ale zase je zbytečné do nich vytlačovat soupeře :)

Nyní něco k nabídce vozů i tratí. Projedete se třeba klasickými modely z šedesátých i sedmdesátých let, v nabídce nechybí ani populární evropské modely Sierra, Escort, Focus či Fiesta. Samozřejmě všechny vozy jsou v té nejlepší výbavě s nejvýkonnějším motorem. Jejich grafika je pěkná, jen by neuškodilo více pohledů kamery, na výběr je pouze klasický zadní pohled, nebo ten z předního nárazníku. Samotné trasy jsou pěkně vymodelované, mají mnoho ostrých zatáček, tunelů, okolí je dostatečně bohaté. Jejich počet ale není zrovna velký, když počítám i jejich opačné varianty tak se dostanu k číslu 24. Zvuková stránka se nedá označit za povedenou, motory zní dosti slabě a během závodů nehraje žádná hudba.

Ford Street Racing je relativně sympatickou závodní hrou, která na nějakou chvíli dokáže hodně zabavit, ale nepříliš velký obsah, nekvalitní zvuková stránka nebo nějaké zvláštní jevy při jízdě (třeba ty průjezdy pouličními lampami) mi nedovolují udělit lepší hodnocení. Jestliže jste fanouškem automobilů Ford a hledáte nějakou závodní hru s tématem právě těchto vozů, více než FSR bych doporučil Ford Racing 2.

Pro: Týmové závodění, zdařilé ovládání vozů, jakž takž pěkná grafika, na nějaký čas dokáže hodně zbavit.

Proti: Neuškodilo by více tratí i vozů, nekvalitní zvuková stránka, málo pohledů kamery, podivné jevy při jízdě.

+11

Death Rally

  • PC 80
S remakem Death Rally jsem strávil mnoho příjemných hodin. Závody jsou pokaždé nabité akcí, neskutečně návykové, ale také mimořádně krátké, takže se neubráníte syndromu typickému pro tento typ her „dám si ještě jeden závod a jdu pryč“. Samotné ovládání autíček se zdá být při klasickém pohledu povedené, s kamerou situovanou za vozem ale poznáte, že na klávesnici mají vozy poměrně citlivé jízdní vlastnosti . Grafika vypadá velmi líbivě a hodně přispívá k dobrému pocitu z hraní.

Kámenem úrazu této hry je malý počet tratí i aut. Mapy jsou sice rozmanité, namátkou se projedete po zasněžené krajině či závodním okruhu, jejich délka je ale příliš nízká, po delším čase se zkrátka okoukají. Samotných autíček také není mnoho, potěší ale možnost si je různě vylepšovat. Oproti legendárnímu předchůdci přibyl příběh, jehož součástí je několik závodů. Hlavně ten poslední, ve kterém poměříte síly jen s jedním soupeřem, je těžké vyhrát. Povedlo se mi to asi až na patnáctý pokus, kdy jsem měl štěstí ve sbírání nitra, které je pro toto vítězství nezbytné.

Sice se jedná o obsahově chudší hru, hráči ale vše vynahradí obrovskou návykovostí, kterou se honosil také dnes již 16 let starý předchůdce. Prioritní věcí při hodnocení je u mě zábavnost, takže mi nezbývá nic jiného než dát pěkné hodnocení a poděkovat vývojářům za výbornou zábavu při hraní :)

Pro: Přehledné menu, systém vylepšování autíčka, návykovost, občas vyšší obtížnost, s klasickou kamerou příjemné ovládání vozů, líbivá grafika .

Proti: Tratí i vozů by mohlo být více.

+12

Race Driver: GRID

  • PC 50
Dříve jsem považoval Codemasters za jednu z nejlepších společností, která vydává závodní hry. Zhruba v roce 2006, to znamená v době vydání posledního dílu povedené série TOCA, se tato společnost rozhodla pro jakousi revoluci, která u většiny hráčů vzbudila obrovské nadšení. U mě, jakožto zkušeného hráče všelijakých závodních her, nikoliv. Právě GRID je asi druhou závodní hrou vydanou po tomto zlomovém roce, již nenese jméno populární závodní série TOCA, je to ale určitě dobře, neboť TOCA měla odpradávna blíže k simulátoru, zatímco GRID má blíže k arkádě pro široké masy. Nyní už pár řádků k tomu, proč mě GRID nezaujal a beru ho jako průměrnou závodní hru.

Ve srovnání s Race Driverem 3 citelně ubyl počet vozů, tratí i módů, zato se výrazně zlepšil režim kariéry, který hráče nenásilně provede všemi věcmi obsaženými ve hře. Hned po načtení závodu mě dost zarazila absence jakéhokoliv nastavení vozidla. Chybí zde též kvalifikace, ve které si většinou zvykám na vůz a zkouším, kde jsou limity průjezdů různými zatáčkami. Hra mě prostě hned hodila na náhodně vybranou startovní pozici. Poté samozřejmě následoval start a první vyzkoušení chování vozidla. Díky všudypřítomnému kouři a přesvícené grafice je snad nemožné se těsně po startu nějak zorientovat. Ovládání vozů je strašně citlivé, s volantem mi to přišlo prakticky nehratelné (zkoušel jsem všelijaké nastavení, ale nepomohlo to), tudíž jsem si zkusil zajezdit na klávesnici, se kterou jsem pařil snad všechny starší hry od Codemasters. Bohužel zlepšení se nekonalo, projet po ideální stopě zatáčku pro mě byl nepřekonatelný problém, díky pomalým soupeřům ale nebylo těžké dojet na dobré pozici. Při nájezdu na cílovou rovinku na mě čekalo další nemilé překvapení. Kde je kruci boxová ulička, abych si mohl vůz třeba opravit, doplnit palivo či nasadit čerstvé gumy? Později mi ale došlo, že autům nemůže dojít nikdy palivo a na pneumatikách se dá bez rizika ostře jezdit klidně i 40 kol, neboť nemají systém opotřebení. Hra na mě neudělala vůbec dobrý dojem, a tak jsem ji na chvíli přestal hrát.

Při pohledu na kladné recenze GRIDu a na velmi vysoké procentuální hodnocení hráčů na všech herních stránkách jsem se rozhodl dát GRIDu druhou šanci. Přeci není možné, aby se můj názor na závodní simulátor tak lišil od ostatních. Zatímco mé první hodnocení GRIDu bylo celkem přívětivých 60%, po druhé šanci se snížilo na průměrných 50%. Bylo to dáno hlavně zjištěním, že v závodech neplatí žádná pravidla, například hloupé zkracování trasy zůstane bez povšimnutí, stejně tak komisařům nebude vadit napodobení kamikaze do pilota před vámi. Grafickou stránku taky nemůžu hodnotit pozitivně díky přesvícenosti a přehnanému blur efektu. Nějaká procenta navíc jsem tedy udělil za pěkný systém poškození, mnoho pohledů kamery nebo také za rozmanitou nabídku vozů. Součet těchto věcí ale nestačí na vyšší hodnocení.

Společně s Colin McRae: DiRT se jedná o hry, které mě nejvíce zklamaly. U Codemasters si ale mé sympatie získali zpět díky navázání na sérii F1 od Electronic Arts hrami F1 2010 a F1 2011. Už se nemohu dočkat dalšího dílu efjedniček a vydání druhého GRIDu očekávám s napětím, snad v mých očích nebude tak špatný jako první díl.

Pro: Systém poškození, pěkné menu, bohatý výběr z pohledů kamery, rozmanitá vozidla, velké množství počítačových soupeřů, dobře zpracovaná kariéra.

Proti: Oproti TOCA Race Driver 3 zredukována obsahová stránka, na můj vkus nepřirozená grafika, příliš citlivé ovládání vozidel, chybí kvalifikace či volné tréninky před závodem, žádná možnost si vůz nastavit, absence zastávek v boxech, a tak dále.

+13 +14 −1

F1 2002

  • PC 85
Sezóna 2002 byla pro mne, jakožto věrného fanouška týmu Ferrari, doslova jako z říše snů. Michael Schumacher dosáhl jedenácti vítězství, Rubens Barrichello přidal stáji z Maranella další čtyři výhry. I přes drtivou dominanci rudých vozů se určitě nejednalo o nudnou sezónu, každý závod nabídl mnoho krásných předjížděcích manévrů a také několik kolizí. Hlavně závod v Monte Carlu byl skvělý, rád na něj vzpomínám.

Nyní už pár řádků k samotné hře. Po pěkném intru se zobrazí vskutku nádherné menu, ve kterém je radost si nastavovat různé věcičky nutné k co nejpříjemnějšímu hraní. Hra se opravdu věrně snaží simulovat monoposty F1, s vypnutými asistenty se většina lidí ani pořádně nerozjede. Naštěstí hra obsahuje velké množství různých pomocníků při řízení, já osobně jsem využíval pouze asistent stability, automatickou převodovku a kontrolu trakce. Ještě před vyjetím na dráhu je samozřejmě možné si monopost všelijak nastavit, nejjednodušeji podle čtyř posuvníků. Kameru pro závodění je nutné vybrat v hlavním menu, asi nejlépe se dá hra užít při pohledu přímo z kokpitu. Pro co nejlepší pocit z hraní je samozřejmostí volant s pedály.

Potěší vysoká inteligence počítačových soupeřů, jen mi hodně vadilo, že při předjíždění se chovají až moc jemně. Kvůli zabránění srážky jsou schopní zajet mimo trasu. Samotné zpracování tratí je na vysoké úrovni, svým předlohám se věrně podobají. Pouze je škoda, že za zkrácení okruhu se nedostává žádná penalizace, je tedy pouze na hráči, zda bude jezdit poctivě či nikoliv. Teď něco k počasí. To je v této hře naprosto parádně zpracováno. Je klidně možné, že začátek závodu je mokrý, někdy uprostřed déšť poleví a třeba na posledních pět okruhů se znovu objeví. Dokáže to hodně zamíchat s pořadím. Právě mně se tato situace stala, rozhodl jsem se ale na posledních pár kol nepřezouvat. Málem se mi to vyplatilo, bohužel v předposledním kole jsem vinou stále sílícího deště dal pusinku bariéře :)

Grafické zpracování patřilo v době vydání k absolutní špičce, jak pestře zbarvené monoposty, tak okruhy i jejich okolí je perfektně zpracováno. Stejně tak rozmary počasí či kouř od pneu. Povedená je také zvuková stránka, monoposty v F1 2002 zní snad stejně jako ty reálné. Stinných stránek hra nemá moc, z těch významnějších bych vyjmenoval ne zrovna pěkný systém poškození vozů a absenci safety caru.

Dobu hraní ještě prodlužují různé modifikace stažitelné z internetu, většinou jsou kvalitně zpracované. Asi nejobjektivnější by bylo srovnat F1 2002 s Grand Prix 4, obě tyto hry vyšly ve stejném roce. Je těžké říct, který z těchto simulátorů je lepší. Grand Prix 4 je určitě zábavnější, osloví i lidi, kteří se o F1 vůbec nezajímají, zatímco F1 2002 je spíše určena pro hardcore závodníky, kteří mají chuť se neustále piplat v nastavení vozu. Já jsem si výborně užil závody u obou těchto her, tudíž jim dávám stejné, vysoce nadprůměrné hodnocení.
+11

International Rally Championship

  • PC 80
International Rally Championship (dále IRC) by se dal nazvat takovým rozsáhlým datadiskem předchozího dílu. O zprovoznění této hry na mém novém počítači jsem se dlouho snažil, nakonec mě napadlo nainstalovat Windows 98 místo XP na můj předešlý starý počítač (Pentium 3). Na úvod mě potěšilo krásně zpracované menu, které se vzhledově od předchůdce výrazně liší, je nejen hezčí, ale i přehlednější. Oproti NQRRC přibylo mnoho tratí zasazených do krásných prostředí, několik vozidel a také pár zábavných módů. Co ale autoři zcela vypustili je pohled z interiéru, který všechny předchozí díly obsahovaly. Na výběr je tedy pouze ze dvou pohledů kamery, nejčastěji jsem vyžíval kameru situovanou za vozem. Stejně jako v minulém díle, i zde chybí ruční brzda, díky arkádovým jízdním vlastnostem vozů jsem ji ani moc nepostrádal. Samotné ježdění je velice zábavné, na čemž má podíl zejména povedený jízdní model. Hraní jsem si nejvíc užíval na klávesnici, s volantem se mi zatáčení zdálo příliš citlivé.

Grafická stránka byla ve své době pěkná, ani dnes rozhodně neurazí. Vozy se svým reálným předlohám věrně podobají. Vzhledem k datu vydání nepřekvapí, že keře, stromy i diváci jsou placatí. Co naopak potěší, je hodně rozmanité počasí, některé etapy se jedou za husté mlhy, jiné za sněhové vánice nebo silného deště. Obrovské plus si IRC zaslouží také za přítomnost editoru tratí, je škoda, že ho novější Rally hry postrádají.

Kdybych měl říct, co se mi na tomto simulátoru nejvíc líbilo, určitě bych se zmínil o bohaté nabídce aut, tratí i módů, dále o zábavných arkádových jízdních vlastnostech vozů nebo také o přítomnosti editoru tras. Každého z nás jistě potěšilo, že je ve hře obsažena naše Škoda Felicia. Nějaké zápory se samozřejmě najdou, kromě absence pohledu z interiéru se ale jedná o takové drobnosti, které zážitek z hraní moc nenarušují. Podle mě nejlepší Rally hra až do vydání prvního dílu Colin McRae Rally.
+13

Grand Theft Auto: San Andreas

  • PC 95
Ke konci devadesátých let se zrodila jedna z nejlepších herních sérií všech dob. První dva díly sice neexcelovaly po grafické stránce, ale ta tehdy nebyla tak důležitá a dbalo se především na hratelnost, které GTA nabízelo přebytek. V té době si hráči dovedli asi stěží představit něco takového v trojrozměrném podání. Rok 2001 byl pro sérii GTA zlomový. Převod do 3D se velmi povedl, trojka si vzala od svých předchůdců to nejlepší a nabídla mnoho zajímavých novinek typu létat letadýlkem, plout na vlnách pomocí tří typů lodí či plnit unikátní skoky. Ve trojce se také poprvé objevil příběh. Další díl jménem Vice City by se dal nazvat takovým rozsáhlým datadiskem trojky. Přinesl s sebou mnoho zdařilých novinek jako například kupování nemovitostí, jízdu na motocyklu, létání ve vrtulnících či možnost změnit oblečení. Co jsem na tomto dílu tolik miloval, a zejména zásluhou tohoto je mou nejoblíbenější hrou této série, je jeho zasazení do osmdesátých let, automobilové honičky za doprovodu hitů z tohoto období nemají chybu. Nyní se konečně dostávám ke komentované hře. Mám moc rád devadesátá léta, takže zasazení hry do této doby se mně velmi zamlouvalo.

San Andreas jsem zkoušel rozjet už na mém starším počítači, bohužel se mi sekalo, tudíž jsem si musel počkat na pořízení nového stroje. Už na počátku hraní jsem se seznámil s několika skvělými novinkami jak v podobě dopravních prostředků, tak v podobě posiloven, obchodů s oblečením či tuningu aut. Příběh je velmi povedený, rozmanitost misí je mimořádně veliká, žádná na mě nepůsobila nudným dojmem. Pouze jsem byl zklamán obtížností závěrečného úkolu, ve srovnání s předchůdci se mi zdál příliš jednoduchý. Líbily se mi různé školy na zlepšení dovedností. S výjimkou lodní školy nebylo vůbec jednoduché je dokončit. Velkou pochvalu si hra zaslouží také za velkorysý počet vedlejších úkolů, z těch, co se mi nejvíce zamlouvaly, bych jmenoval důlní mise, ilegální závody či úkoly pro autosalon.

Rozlehlost prostředí je vskutku přemrštěná, překvapivě ani ty nejodlehlejší části nepůsobí odfláknutým dojmem. Ať už se jedná o jedno ze tří měst, o pouštní oblasti či venkov, všude se dá nalézt velké množství zajímavých míst. Ani po dohrání hlavního příběhu se herní prostředí neokouká a stále budete nalézat další a další ještě neprozkoumaná území. Dopravních prostředků hra obsahuje hodně, konečně se zde objevily také vlaky, kola či stíhačky. Nejlepší ale je, že veškeré stroje od aut počínaje po dopravní letadla konče se skvěle ovládají, auta mají na arkádu snad dokonalé jízdní vlastnosti, s letadly je jedna velká radost létat, lodě se chovají taktéž příjemně. Rád bych se zmínil také o tuningu vozidel, který je sice ve srovnání s Undergroundy velmi jednoduchý, do hry série GTA ale bohatě postačuje. Není žádný problém přidat do auta nitro, vyměnit kola, přelakovat jej či namontovat pořádný spoiler na záď. Každý vůz má samozřejmě jiné množství možností vylepšení.

Po zvukové stránce se hra povedla, jak střílení, tak jízda vozem či létání letadlem zní dobře. Vzhledem k zasazení do devadesátých let jsem si velmi sliboval od rádií, očekával jsem od nich hraní těch největších hitů z tohoto období. Bohužel, mnoho stanicí je zaměřeno na tehdy začínající hip-hopovou hudbu, takže jsem poslouchal hlavně stanice K-DST a Radio: X, ve kterých zazní i takové světoznámé songy jako Ozzy Ozbourne – Hellraiser, Toto - Hold The Line či Guns N' Roses - Welcome To The Jungle. Grafická stránka je oproti předchůdci mírně vylepšená, rozhodně nedosahovala na špičku tehdejšího herního průmyslu. Vzhledem k obrovské rozlehlosti hry bych ji označil za zdařilou, líbil se mi západ Slunce, noční pouliční osvětlení nebo také velmi různorodé budovy.

I u tak perfektní hry, jakou San Andreas dozajista je, se dají najít nějaké stinné stránky. Horší umělá inteligence soupeřů mi při misích, ve kterých převládá střílení, nevadila, například ale v ilegálních závodech by se mně více zamlouvala lepší AI, své soupeře jsem ve zpětném zrcátku už ani ne po půlce závodu neviděl. Novinka v podobě boje o území vypadá zajímavě, ale vadilo mi, že k zobrazení poslední mise je zapotřebí obsadit určité množství území, což v Los Santos plném vybuchujících aut, střílících lidí a tak podobně nebylo lehké. To je k záporům asi tak všechno, vše ostatní pokládám za zdařilé.

GTA: San Andreas je mým druhým nejoblíbenějším dílem této série. Sice jsem z něj nebyl tolik nadšený jako z Vice City či trojky, i tak ho ale zařazuji mezi TOP 5 her, se kterými jsem měl tu čest se seznámit. Na svou dobu téměř dokonalá záležitost plná zajímavých novinek se skvělou hratelností, kterou si většina z nás ráda zahraje i v dnešní době. Díky staršímu grafickému enginu z trojky má San Andreas HW požadavky na úrovni dvanáct let starých her, není problém ho spustit ani na takové GeForce 4MX-440. Procento dohrání se u mě zatím zastavilo na čísle 84,49.

Pro: Povedený příběh, rozmanitost misí, mnoho vedlejších úkolů, obrovské herní prostředí, mimořádně mnoho dopravních prostředků, skvělá hratelnost, tuning vozidel, RPG prvky, velký výběr z rádiových stanicí, nízké HW požadavky.

Proti: Horší AI, nutnost k zobrazení poslední mise zabrat určité množství území.

+34 +35 −1

WRC: FIA World Rally Championship

  • PC 75
Časy, kdy každou chvíli někdo vydal výborný rally simulátor, jsou již dávno pryč. Dle mého názoru byl na dlouhou dobu poslední pořádnou rally hrou Colin 2005. Žádný ze tří dílů Dirtu mě vůbec nezaujal, takže jsem se pomalu začal smiřovat se skutečností, že už nenajdu nějaký moderní rally simulátor, který by mi vyhovoval. Naštěstí jednou večer jsem objevil právě komentovaný titul. Při pohledu na nízká hodnocení zdejších uživatelů jsem si řekl, že to asi žádná hitparáda nebude, ale opak byl pravdou a první díl WRC mě velmi mile překvapil.

Hra zabírá 3.86GB místa na pevném disku, což je ve srovnání s DIRTy poměrně nízké číslo. Po doběhnutí pěkného intra se zobrazií nabídka s volbou obtížnosti, mám rád vysokou obtížnost, tudíž jsem si všechny pomocníky řízení s výjimkou automatické převodovky vypnul, rychlost soupeřů jsem nastavil skoro na maximum. Po chvilce načítání se ukázalo vzhledově pěkné i přehledné menu, všechna nastavení jsem bez sebemenšího problému našel. Pro začátek jsem si vybral klasický singleplayer, vůz a nakonec trasu. Byl jsem rád za jednu věc, a to, že veškerá vozidla i trasy jsou zpřístupněné již na počátku hraní. Za kratičkou chvíli se zobrazila nabídka s nastavením vozu, no a poté již nezbývalo nic jiného než jít závodit. Po grafické stránce se nejedná o žádný zázrak, přirovnal bych ji k té v Colin McRae Rally 2005. Hra nabízí velké množství pohledů kamery na vůz, já jsem při hraní na klávesnici nejčastěji využíval pohled situovaný za vozem. Hru jsem hrál také s volantem, kdy je asi nejlepší si nastavit pohled kamery z interiéru. Chování vozů je velmi příjemné, spíš arkádové podobné tomu ve druhém Colinu. WRC se zkrátka dá pohodlně ovládat i na klávesnici, což se o DIRTech rozhodně říct nedá.

Pěkně zpracované jsou také herní módy. Na úvod bych doporučil vyzkoušet WRC academy, což je něco málo podobného jako Rally School v RBR. Zde si vyzkoušíte chování vozů v těch nejnáročnějších pasážích jednotlivých typů tratí. Úspěšně projít rally školou bylo jednoduché, ihned poté jsem se pustil do hraní hlavního módu, The Road to the WRC. Po jeho dokončení musím konstatovat, že jsem se ani na chvíli nenudil a závodění si hodně užíval.

Co se týče tratí, ty nejsou věrnými kopiemi ze skutečné rally. Jejich projetí většinou zabere tak čtyři minuty, což je podle mého názoru málo, jsem zkrátka zvyklý na dvacetiminutové etapy v Rally Championship 2000. Nejvíce se mi líbily cesty v Británii a Švédsku, naopak nejméně povedené se mně zdálo Finsko, trasy v této lokaci jsou až příliš široké, poměrně nenáročné na řidičské umění. Jestliže se hráč pokusí trochu prozkoumat okolí trasy, hra jeho vůz resetuje zpět na dráhu, což nemám rád. Každý kontakt s nějakou překážkou je pěkně simulován, systém poškození taktéž povedený a hlavně má celkem velký vliv na chování vozu. Servisní zóna zde je mnohem povedenější než v Colinech, vůz je možno velmi detailně opravovat.

Rozhodně se nejedná o jeden z nejlepších rally simulátorů všech dob, na takové RBR či Rally Championship 2000 tento titul dozajista nemá, kdo ale hledá moderní simulátor této automobilové disciplíny s pěknými jízdními vlastnostmi vozů, skvělou hratelností a hlavně s oficiální licencí od FIA, toho by tato hra mohla zaujmout.

Pro: Výborná hratelnost, příjemné jízdní vlastnosti vozů, pěkné menu, licence od FIA, mnoho pohledů kamery, pěkný kariérový mód.

Proti: Krátké a často moc široké trasy, resetování vozu při výletech mimo trať.

+9

Bananarama

  • PC 70
Kdyby se mě někdo zeptal, jakou hru jsem nejvícekrát dohrál, pravděpodobně bych odpověděl Bananarama. Je to dáno nejen zábavností této hry, ale také skutečností, že se jedná o jednu z prvních her, kterou jsem si vyzkoušel. Po jednoduchém intru se zobrazí přehledné menu. Už při pohledu na menu je jasné, že Bananarama má velmi jednoduchou grafiku běžící v rozlišení 320x240. Hráč se s opičkou bude procházet a sbírat banány v celkem 16 levelech rozdělených do čtyř prostředí. Pro přístup do další úrovně je nutné banány posbírat všechny. Po dokončení jednotlivých prostředí opičce vždy přibude nějaká dovednost. Například na počátku hry neumí skákat ani pracovat s minami, skákat se naučí po absolvování prvního prostředí, pokládat miny po druhém prostředí a nakonec dálkově miny odpalovat po třetím prostředí. S postupem ve hře přibývá také počet nepřátel. Od začátku do konce hry se vám budou snažit ubírat životy místní lidští obyvatelé, které jednoduše stačí navést na zeď. Naštěstí se z rány do hlavy rychle oklepou, takže jediný způsob, jak se jich zbavit natrvalo, je nechat pod nimi vybouchnout bombu. Druhým nepřítelem opičky je jakýsi klučina házící sněhové koule, stačí jeden zásah a opička ztratí dva životy.

Netroufám si odhadovat, kolikrát jsem tuto hru dohrál, jedno ale vím jistě: pokaždé jsem se u ní výborně bavil. Přestože má hodně jednoduchou grafiku a poměrně málo obsahu, beru hopsačku Bananarama jako jednu z nejzábavnějších her, kterou jsem hrál. V jednoduchosti je holt krása :)

Pro: zábavnost, rozmanité levely, opička se postupně učí různé dovednosti, příjemné ovládání

Proti: méně obsahu, jednoduchá grafika

+9

Volvo: The Game

  • PC 75
SimBin mě opět nezklamal. Volvo: The Game je určitě jedna z nejkvalitnějších závodních freewarovek. Jak po stránce jízdních vlastností vozů, tak po grafické a zvukové stránce se jedná o hodně povedenou hru, kterou by zejména fandové značky Volvo rozhodně neměli minout.

Na úvod mě potěšilo pěkné a přehledné menu, vše se dá krásně najít a jednoduše nastavit. Dvě trasy a šest aut se sice zdá být málo, trasy jsou ale výborně zpracovány, obzvlášť okruh Gothenburg se mi velmi zamlouval, je na něm velmi těžké najít nějaké místo k předjetí. Při výběru vozu mě potěšila přítomnost jak současných, tak starších kár této legendární značky. Nejstarším zástupcem je dvěstěčtyřicítka z osmdesátých let, nejmladším S60 Concept. Zatímco dvěstěčtyřicítku je obtížné zkrotit, často jí tancuje zadek, S60 Concept i bez všech asistentů projíždí zatáčkami jako kdyby jela po kolejích. U některých vozů je na výběr z více barevných provedení. Poslední nastavení se týká různých asistentů, počtu kol, rychlostí soupeřů a tak dále. Ještě před samotným startem mě potěšil vskutku velkorysý výběr kamery, je možné se na vůz dívat z pěti kamer, z toho dvě jsou situovány do interiéru. Byl jsem rád ještě za jednu takovou drobnost, a to, že si můžu zapnout světlomety. Po startu závodu jsem byl nadšen z dobré rychlosti počítačových soupeřů, po střetu se svodidly přišlo takové první zklamání. Ano, vozy nemají žádný systém poškození, což mě vzhledem k tomu, že se jedná o trochu reálnější simulátor, docela překvapilo. Po dojetí závodu se samozřejmě nabídne si ho shlédnout znovu pomocí replaye. Zkoušel jsem závodit i na klávesnici, ale není to ono, doporučuji hrát jedině s volantem při pohledu z interiéru.

Jako jediné zápory této hry vidím v absenci systému poškození a poměrně málo tratí. Kdybych měl říct největší klady, tak jednoznačně skvělé jízdní vlastnosti vozů přizpůsobitelné každému, dále výbornou grafiku, ozvučení na vysoké úrovni a nakonec hodně rychlých počítačových soupeřů. Jestliže máte výkonnější stroj, mohu jedině doporučit k zahrání.
+9

MultiRacer

  • PC 55
Dříve tato vozidla brázdila naše silnice v hojném počtu, a ještě donedávna (do roku 2005) byl jeden z těchto vozů (konkrétně Škoda 105/120) nejrozšířenějším autem České republiky. Je sice pravda, že po stránce bezpečnosti tyto staré káry nejsou žádnou hitparádou, ale ze zachovalých kusů vyzařuje velké charisma a projet se s nimi je pro mladého kluka příjemným zážitkem na celý život :)

MultiRacer starším hráčům tak trochu připomene časy jejich mládí, neboť v dnešní době (obzvlášť tedy ve velkých městech) se s těmito vozy setkají jen výjimečně. Nejlepší požitek ze hry přinese samozřejmě multiplayer až pro čtyři hráče na jednom PC, singleplayer se po velmi krátké době stane nudným díky absenci počítačových soupeřů. Jízdní model se dá označit za zdařilý, při delším podržení směrové šipky se vůz pokaždé dostane do smyku, je škoda, že hra neobsahuje ruční brzdu. Trasy jsou si docela podobné, většinou se odehrávají ve městě. Potěšilo mě, že některé tratě se dají projíždět různými způsoby, při špatném zabočení se okruh může výrazně protáhnout. Grafické zpracování tratí je na vysoké úrovni, občas jsem zahlédl i stojící trolejbus, reklamní nápisy, budovy jsou různorodé… vypadá to pěkně. Také legendární vozidla se po grafické stránce povedla, jako by z oka vypadla svým reálným předlohám. Je škoda, že se po výkonnostní stránce moc neliší, jediné, co se na nich dá upravit, je barva karoserie, což je i na freeware hru docela málo. Ozvučení je na průměrné úrovni, když si srovnám zvuk motoru Trabanta v této hře se zvukem v Trabi Raceru, nezbývá mi nic jiného než říct, že v Trabi Raceru je zpracován mnohem lépe.

Na freeware scénu poměrně dobré závody světoznámých aut, ve škole při volných hodinách informatiky byla velká sranda tuto hru ve čtyřech hrát. Díky možnosti projíždět některé trasy více způsoby budete, stejně jako já, překvapeni, jak to, že je váš soupeř v cíli o půl minuty dříve než vy. Takže MultiRacer mohu jedině doporučit k vyzkoušení.

Pro: na freeware hru pěkná grafika, celkem zdařilé jízdní vlastnosti vozů, zábavný multiplayer

Proti: nudný singleplayer, horší ozvučení, absence ruční brzdy, pouze jeden pohled kamery, možnost si na vozidle zvolit pouze barvu karoserie

+5

Trabi Racer

  • PC 65
Trabant – legendární vůz bývalé NDR, který se po pádu Berlínské zdi stal zcela neoprávněně terčem krutých posměšků ze strany západního světa. Pravdou ale je, že to byl spolehlivý a na svou dobu i docela hezký vůz s úsporným provozem. Celkem spatřily světlo světa přibližně tři miliony těchto vozů.

To bylo jen tak na úvod a teď už něco k samotné hře. Po prvním spuštění mě překvapila směsice češtiny, polštiny a možná i slovenštiny v menu. Po načtení závodu mě mile potěšila na freeware hru pěkná grafika, slušné ozvučení i příjemné arkádové jízdní vlastnosti vozů, Trabi Racer se zkrátka příjemně hraje. Závody se jezdí proti třem počítačovým soupeřům, jejich rychlost je nastavena na poměrně vysokou hodnotu, takže stačí dvě až tři zaváhání a můžete se s výhrou rozloučit. Samotné trasy jsou zasazeny do krásných prostředí, projedete se například po zasněženém okruhu, parkovišti, motokárové dráze a tak. Jednotlivé typy Trabantů jsou graficky pěkně zpracované, nechybí mezi nimi ani rally verze, která je myslím i nejrychlejší.

Na freewarovou scénu rozhodně kvalitní závodní počin, jehož největšími přednostmi jsou rozmanité trasy, různé verze světoznámých vozů Trabant či jejich příjemné jízdní vlastnosti. Mezi zápory bych zařadil podivný jazyk v menu, docela vysokou obtížnost, která netrpělivé hráče může rychle odradit nebo také málo herních módů. Jinak docela zábavný závodní simulátor a určitě ho doporučuji k vyzkoušení.
+7

Mashed: Drive to Survive

  • PC 85
Poprvé jsem si Mashed zahrál jako demoverzi někdy v roce 2005. Sice obsahovala pouze jeden vůz a jediný okruh, nicméně díky zábavnému chování auta, inteligentním soupeřům nebo možností použít power-upy mě dokázala na mnoho hodin hodně zabavit. Psal se rok 2010, a já v Brně objevil za skvělou cenu plnou verzi těchto závodů autíček. Poté samozřejmě následovalo zakoupení, a po příjezdu domů nainstalování.

Po hezkém intru následuje velice jednoduché, vzhledově povedené menu. Po kliknutí na hru pro jednoho hráče se zobrazí všechny tři módy – Výzva, Rychlá bitva či Jízda na čas. Výzva je hlavním módem, postupem v ní se odemykají nová vozidla i trasy. Každý okruh má tři závody, jeden oceněný bronzovým, další stříbrným a nejobtížnější zlatým pohárem. Po získání všech určitých druhů pohárů se postupně zpřístupní bonusové okruhy. Rychlá bitva je klasický mód, ve kterém se dá jezdit v již odemčených vozech po zpřístupněných trasách proti počítačovým soupeřům, před závodem se dá leccos nastavit ( počet power-upů, režim hry, obtížnost …). V jízdě na čas se hráč snaží zajet daný okruh co nejrychleji, kamera je nastavena klasicky za vozem.

Samotných autíček je 13, každé má trochu jiné jízdní vlastnosti, jediné, co se u nich dá zvolit, je barva karoserie. Jejich grafické zpracování je pěkné, systém poškození vypadá celkem dobře. Počet okruhů je také třináct, každá trať má svůj jedinečný vzhled, mnoho záludných míst, potěšilo mě i různé počasí a odlišná denní doba. Asi nejvíce se mi líbily trasy pokryté sněhem a ledem, nejen díky tomu, že mám rád zimu, ale také díky klouzavosti jednotlivých aut. Například při jízdě po Polárním molu jsem se při blížení k první ostré zatáčce dost obával nepovedeného výjezdu z ní a následného spadnutí do zamrzlého moře. Další trasou, která se mi velmi zamlouvala, je určitě Ventura Blvd, která vede dálnicí v plném provozu, kličkovat mezi auty a náklaďáky je hodně o nervy.

Stejně jako podobně zaměřené hry Ignition a Re-Volt, ani Mashed jsem proti živým soupeřům nehrál, ovšem i tak jsem si s ním užil spoustu zábavy. Rozmanitá prostředí, power-upy, příjemné jízdní vlastnosti vozů, vynikající hratelnost – to jsou všechny věci, díky kterým si tyto závody autíček s chutí zahraji i dnes. Snad se někdy v budoucnu dočkám druhého dílu :)

Pro: překrásné trasy, power-upy, zábavnost, příjemné jízdní vlastnosti vozů, celkem pěkná grafika, ozvučení, docela inteligentní a zákeřní počítačoví soupeři

Proti: hráč jedoucí s přehledem na prvním místě díky kameře z vrtulníku nevidí dostatečně před sebe

+5

Mercedes-Benz World Racing

  • PC 85
Neexistuje moc placených závodních her, které by propagovaly vozy jedné značky. Mercedes Benz World Racing patří určitě k těm zdařilejším, na podobně zaměřený legendární pátý díl série Need for Speed ale nemá.

Po pěkném intru následuje vytvoření nového profilu. Poté se zobrazí dost nepřehledné menu. Projet se dá v 37 různých třídách Mercedesů, z toho každá třída obsahuje několik vzhledově identických vozů o různé výkonnosti. Díky jednomu posuvníku se jízdní vlastnosti vozů ubírají buď směrem k arkádě nebo simulaci. Ke zjednodušení ovládání se dá zapnout protiblokovací systém (ABS), systém regulace prokluzu kol (ASR) nebo brzdový asistent. Za jízdy je na výběr z pěti pohledů kamery, hra se dá asi nejlépe užít s volantem při pohledu z interiéru. Vozy mají velice jednoduchý systém poškození, na jejich jízdních vlastnostech se projevuje minimálně. Samotný kolizní systém je velmi podivný, například stojící auta se po prudkém nárazu vůbec nepohnou, při výletech mimo trať se dá projet stromy... Vozy se svým reálným předlohám věrně podobají, interiéry mají taktéž povedené.

Tratě jsou hodně rozmanité a rozhodně patří k největším kladům této hry. Na výběr jich je 117, jsou zasazeny do osmi různých prostředí. Takovým bonusovým okruhem zde je Hockenheim v již moderní, výrazně zkrácené verzi. Grafické zpracování jednotlivých prostředí je na vysoké úrovni, mají moc bohaté okolí, z vozu je vidět do úctyhodné vzdálenosti.

Herních modů je dostatek, hlavní je kariéra obsahující 48 misí. Hra automaticky generuje hráčovu jízdu a přidává či odebírá procenta v tabulce. Například za zkracování trati odebere pár procent ze sloupce fair play, za zatáčku projetou pěkným smykem přidá nějaká procenta do jezdeckých schopností. V kariéře se nejezdí pouze okruhové závody, párkrát se objeví i jízda v terénu, ve které je nutné projet všemi checkpointy za daný čas, nebo také jízda po vysokorychlostním oválu, ve které je za úkol dosáhnout stanovené rychlosti.

Díky pěkným jízdním vlastnostem vozů, překrásné grafice, rozmanitým prostředím i celkem povedené kariéře dávám této hře nadprůměrné hodnocení. Nebýt totálně nepřehledného menu a podivného kolizního systému, určitě bych Mercedes Benz World Racing řadil mezi nejlepší simulátory vozů na počítače.

Pro: jízdní vlastnosti vozů, grafické zpracování, mnoho krásných aut i tratí, kariéra

Proti: nepřehledné menu, kolizní systém

+16

Bulánci

  • PC 70
Freewarovou hru Bulánci jsem poznal roku 2008, byla nainstalovaná na počítačích v učebně informatiky. V hodinách soupeřit proti spolužákům byla neskutečná zábava, díky čemuž jsem se na informatiku pokaždé moc těšil :)

Po úvodní obrazovce následuje vzhledově pěkné a přehledné menu, vše se dá naprosto jednoduše najít a nastavit. Po založení hry je na výběr je z mnoha barev polštářů, je možné si ho pojmenovat, dále ze šesti různých prostředí – Na dobrou noc, Vybíjená, Noční směna, Malárie, V zajetí 8-bitu a Exitus. Dále je na výběr ze tří typů hry – na zásahy, na čas či na životy. Poslední nastavení se týká vyvážení mezi zvukovými efekty a hudbou.

Samotný singleplayer slouží spíše k trénování, díky ne zrovna zdařilé AI velmi rychle omrzí. Ta pravá zábava přichází v multiplayeru. Pro výhru je nutno na každou situaci pohotově reagovat, sbírat lepší zbraně a rychle umisťovat miny. Střílet se dá nejen do polštářů, ale také do okolních živočichů - králíka, ptáka sedícího na vajíčku... Grafické zpracování je na freewarovou hru z roku 2001 velmi pěkné, ozvučení taktéž zdařilé.

Po obsahové stránce je sice tato hra velmi chudá, díky multiplayeru se v ní ale skrývá velká porce zábavy, takže ji dávám vysoké hodnocení.

Pro: zábavnost, freeware, pěkné a jednoduché menu

Proti: po obsahové stránce je hra dost chudá

+14

Fish Fillets

  • PC 95
Hru Fish Fillets jsem poznal roku 2003, byla obsažena v CD přiloženému k časopisu PPK. V té době se již jednalo o freeware hru.

Po, pro mě nezapomenutelném, intru následuje velice pěkné a přehledné menu, stačí jedno kliknutí myší a hráč se ocitne v místnosti. Úvodní levely jsou velice jednoduché a slouží spíše k naučení ovládání a schopností ryb, poté hráč postupuje do čím dál těžších místností. Ve hře se ovládají dvě ryby – větší modrá je pohlaví mužského a dokáže cokoliv zvednout či posunout, menší červená je pohlaví ženského a nedokáže pohnout s ocelovými tyčemi. S červenou rybou je snazší dostat se ven z místnosti, neboť je méně objemná než modrá. S těmito ‘‘rybími agenty‘‘ se plní různé úkoly. Hra obsahuje zdařilý příběh, který začíná pádem UFO poblíž rybího domečku, rybky dostanou za úkol UFO pronásledovat a během cesty ještě musí splnit sedm úkolů - vyřešit záhadu bermudského trojúhelníku, najít počítač zločinné organizace, najít bájnou Atlantidu, najít želvu ( uprchlého vězně ), najít mapy kapitána Silvera, vyřešit problém s jaderným odpadem a posbírat všechny svaté grály.

Zejména v pozdějších fázích hry jsem mockrát využíval funkci uložení postupu během mise, často mi zabralo mnoho hodin, než jsem přišel na správnou cestu ven. Potěšilo mě, že během mého dlouhého přemýšlení rybky i další jiní živočichové vtipně komentují mé počínání, občas dokážou i poradit. Jednotlivé místnosti jsou velmi rozmanité, díky čemuž jsem se u hry nikdy nenudil. Hudební doprovod sice není moc kvalitní, zato ale dokonale vystihuje atmosféru dané místnosti.

Fish Fillets je určitě jednou z nejlepších českých her a, dle mého názoru, nejlepší logickou hrou všech dob. V dětství jsem se u ní výborně bavil, více jsem nepřemýšlel u žádné jiné hry. Dávám 95%.

Pro: vysoká obtížnost, zábavnost, příběh, rozmanitost místností, pěkné menu, ozvučení

Proti: nic mě nenapadá :)

+25

Test Drive 5

  • PC 75
Test Drive 5 bylo ve své době jednou z nejkvalitnějších závodních arkád a také velkým konkurentem populárního Need for Speed III: Hot Pursuit.

Menu hry je vzhledově povedené a přehledné, k otevření konkrétní položky je vždy nutno myší dvakrát poklepat, na což jsem si dodnes nezvykl. Hra obsahuje 23 vozů (od klasických kupé z šedesátých a sedmdesátých let až po moderní supersporty z let devadesátých) , jejichž grafické zpracování ale nedosahuje kvalit NFS 3. Při jízdě je na výběr ze sedmi pohledů kamery, bohužel mezi nimi není zahrnut pohled z interiéru, který obsahovaly první čtyři díly. Některá auta mají příjemné jízdní vlastnosti, jiná jsou hodně přetáčivá a v této hře krotit smyky vyžaduje hodně řidičského umu. Vozy nemají systém poškození, při kolizi s klasickou dopravou se vůz dostane do podivných kotrmelců, ve kterých se nedá ovládat.

Obrovským kladem této hry jsou jednotlivé tratě, jsou dlouhé, rozmanité, obsahují také zkratky. Jejich počet je 16, namátkou se hráč může projet v Sydney, Edinburgu či v Moskvě. Jezdí se buď na klasických okruzích, nebo na trasách z bodu A do bodu B. Často trať začíná v úplně jiném prostředí než končí, což se mi velmi líbilo.

Hlavním modem je Cup Race, ve kterém je jasně zadané pořadí tras. Oproti čtvrtému dílu přibyly mody Cop Chase a Drag Race. V klasickém závodě se jezdí proti pěti počítačem řízeným soupeřům, během závodů se hráčovu rychlou jízdu snaží zpomalit policejní hlídky a také relativně hustá doprava. Bavilo mě jezdit s policejními vozy a pronásledovat počítačové soupeře v modu Cop Chase. Mod Drag Race slouží spíše ke srovnání akcelerací jednotlivých vozidel.

Po stránce grafiky jsou trasy, vzhledem k roku vydání, úžasně zpracovány. S vozy to bohužel tak slavné není, svým reálným předlohám se podobají mnohem méně než auta v NFS 3. Jinak kouř od pneumatik, rozmary počasí, světelné efekty, známé budovy a mnoho dalších věcí jsou moc pěkně zpracovány. Ozvučení taktéž zdařilé.

Celkově Test Drive 5 na NFS 3 nemá, ale určitě je důstojným nástupcem celkem povedeného Test Drive 4. Až do vydání Test Drive Unlimited se, dle mého názoru, jednalo o nejlepší díl této legendární závodní série.

Pro: mnoho vozů a tratí, překrásně zpracované trasy, pěkné menu, mnoho závodních modů, pěkné jízdní vlastnosti

Proti: grafické zpracování vozů, chybí pohled z interiéru, absence systému poškození

+8

Moto Racer

  • PC 80
První díl úspěšné trilogie motocyklových simulátorů, Moto Racer, byl ve své době velmi originální a zábavnou hrou, která svou hratelností dodnes překonává mnoho her tohoto žánru. Po pěkném intru vás uvítá jednoduché a vzhledově krásně zpracované menu, ve kterém si prvně vyberete mezi klasickým singleplayerem či multiplayerem. Poté následuje výběr herního modu, okruhu a nakonec vašeho stroje. Tratě jsou rozděleny na dva druhy, klasické silniční a terénní. Stejně tak jsou rozděleny motocykly, jednotlivé verze silničních a motokrosových strojů se od sebe liší jak zbarvením, tak výkonnostně. Je důležité sledovat parametry motocyklů (zejména akceleraci, maximální rychlost a jednoduchost ovládání), neboť každý stroj má malinko odlišné jízdní vlastnosti.

Samotné závodění je velice zábavné, na čemž mají podíl zejména zdařilé arkádové jízdní vlastnosti motorek a rozmanitá prostředí. Projedete se například po zasněžených cestách, pouštních oblastech či na asfaltových okruzích. Pro lepší výsledky v závodech je dobré se naučit řadit manuálně, pokud tento typ převodovky ovládnete, budete v cíli vždy o pár sekund dříve než s automatem.

Hlavním modem hry je šampionát, ve kterém máte za úkol vyhrát všech osm závodů. Pro natrénování určitého okruhu proti počítačovým soupeřům je ve hře obsažen i klasický mod practice. V závodech jezdíte proti 23 počítačem ovládaným soupeřům, nejen, že je musíte všechny porazit, ale také máte za úkol míjet kontrolní stanoviště v daných časových limitech.

I přes jeho velké stáří řadím Moto Racer mezi nejlepší a zejména nejzábavnější motocyklové simulátory na počítače. Snad jediné, co mi na tomto simulátoru vadí, je nutnost si nastavit šestnáctibitovou barevnou hloubku před spuštěním, pokud si ji chci zahrát pod Windows 7. Hra už je volně přístupná veřejnosti jako freeware.

Pro: mnoho motocyklů, rozmanitá prostředí, jízdní vlastnosti, vynikající hratelnost, mnoho počítačem řízených soupeřů

Proti: nutnost si před spuštěním nastavit šestnáctibitovou barevnou hloubku

+10

Test Drive III: The Passion

  • PC --
Test Drive III: The Passion je jednou z prvních závodních her, která hráčům nabídla takovou volnost pohybu. Tuto hru jsem si zahrál jen tak ze zajímavosti roku 2009 pod programem DOSbox, mile mě překvapila na svou dobu nádhernou trojrozměrnou grafikou. Po pěkném intru následuje vzhledově zdařilé a přehledné menu. Při výběru jednoho ze tří vozů ( Lamborghini Diablo, Chevrolet Cerv III či Pininfarina Mythos ) se vždy zobrazí přehledná tabulka s informacemi o výkonnosti daného vozidla. Jízdní vlastnosti aut jsou hodně citlivé, trochu delší podržení směrové šipky znamená krátký výlet mimo silnici. Společně s hráčem se na silnicích pohybují i policejní hlídky s klasickou dopravou. Potěšilo mě, že jsem mohl během jízdy zapínat stěrače (klávesou W) nebo užívat světlomety (klávesou H), což většina současných závodních simulátorů bohužel neumožňuje.

Prostředí pro jízdu je hodně rozmanité, obsahuje například i železniční přejezdy, kopce, tunely, slepé silnice, pobíhající zvěř, domy atd. Během jízdy je možné, že se spustí déšť, při použití stěračů dešťové kapky na čelním skle krásně mizí a poté se zase objeví, vzhledem k roku vydání to vypadá moc pěkně.

Třetí díl této legendární závodní série určitě patří k nejlepším hrám pro operační systém MS-DOS, na nástupce tohoto dílu jsme čekali dlouhých šest let, tehdy mu už vyrostla těžká konkurence v podobě The Need for Speed.

Pro: vzhledem k roku vydání pěkná grafika, rozmanité prostředí, možnost zapnout stěrače či světlomety, pěkně zpracované interiéry vozů, možnost shlédnout opakovaný záznam

Proti: citlivé jízdní vlastnosti vozů, nízký počet aut

+6

Need for Speed: World

  • PC 55
Need For Speed : World je takovým druhým pokusem Electronic Arts o celosvětové multiplayerové závodění po neúspěšném díle Motor City Online, který vyšel roku 2001.

Hra na mě zpočátku udělala výborný dojem především díky zdařilým jízdním vlastnostem vozů, které jsou podobné těm v Need for Speed: Underground, a také díky jednoduchosti připojení k on-line světu. Mé nadšení trvalo do šestého levelu, kdy jsem zjistil, že vlastně jezdím pořád dokola po nějakých asi jedenácti trasách ve stále stejném vozidle, neboť na výkonnější nebyly peníze. Přišlo mi poněkud nespravedlivé, že mí soupeři měli často mnohonásobně výkonnější vůz než já, například Porsche Cayman, a já proti nim jsem musel bojovat v mírně vylepšené Toyotě Corolla. Nákup nového vozu je zde nutné důkladně promyslet, peníze se vydělávají hodně pomalu a cena vozů je relativně vysoká. Nedoporučuji kupovat ta stará, velká americká vozidla typu Pontanic GTO, přestože slibují vysokou výkonnost, jsou velmi neohrabaná.

Hra má zhruba sedm let staré grafické zpracování z doby Need for Speed: Most Wanted, rozhodně ale nemůžu říci, že by plynule běžela na starších strojích. I na mém novém ''železe'' jsem měl problémy s trháním a lagováním, což se mi nestávalo ani u moderního Need for Speed: Shift na plné detaily. Město je celkově zdařilé, má velkou rozlohu, obsahuje také mimoměstskou část, střídá se zde i denní doba.

Dalším velkým problémem této hry je malá nabídka závodních modů, existuje zde pouze klasický závod, a to buď na okruzích, nebo na trasách z bodu A do bodu B. Nepotěšila mě ani přítomnost power-upů, myslím, že k závodní hře série Need for Speed takové kraviny rozhodně nepatří. Možností tuningu vozů zde je poskrovnu, potěšil mě ale systém polepování, který k dokonalosti nemá daleko.

NFS World přináší především jednoduchý přístup k závodům proti živým soupeřům, závodění je díky pěkným jízdním vlastnostem vozů zpočátku velice zábavné, bohužel po čase člověka přestane bavit především díky opakujícím se tratím a nedostatku závodních modů. NFS: World jsem hrál do dvanáctého levelu, průměrné umístění v multiplayeru mám 2.02, dokázal jsem zvítězit celkem 61 krát. Dávám 55%.

Pro: pěkné jízdní vlastnosti vozů, jednoduchost připojení k on-line světu, rozmanité město, systém polepování

Proti: pomalé vydělávání peněz, zastaralé grafické zpracování, nízká nabídka herních modů, přítomnost power-upů, málo možností tuningu

+17

F1 2011

  • PC 85
Až do vydání F1 2012 jsem tuto hru považoval za nejlepší simulátor monopostů formule 1. Jak již z názvu vyplývá, hra má licenci na sezonu 2011, kdy celé F1 vládl Sebastian Vettel jezdící za stáj Red Bull, které na paty šlapaly stáje Ferrari a Mclaren. Novinkou pro tuto sezonu byl systém rekuperace kinetické energie (KERS), systém pro snížení odporu zadního křídla (DRS) a hlavně nový dodavatel pneumatik Pirelli, který měl za úkol zatraktivnit závody F1. Oproti minulému roku přibyl jeden nový okruh v Indii (Buddh) a Hockenheim se vystřídal s Nurburgringem.

Oproti předchůdci je zde kladen větší důraz na reálné jízdní vlastnosti vozů, díky pneumatikám Pirelli (které se rychle opotřebávají) zde jsou časté zastávky v boxech, jejich zpracování je na vysoké úrovni. Pneumatiky se zhruba dvě kola dostávají do provozní teploty, poté je možno s nimi jezdit naplno, průměrně mi vydržely asi devět kol jízdy, po překročení životnosti pneu potká tzv. totálka, kdy je skoro nemožné vůz ovládat. Hra samozřejmě obsahuje i DRS a KERS, použití DRS v zatáčce moc nedoporučuji, neboť se vůz vždy dostane do smyku. KERS je nejefektivnější používat ne rovinkách. Velmi příjemným překvapením pro mě byla přítomnost safety caru, který bohužel vyjíždí dost ojediněle, mezi počítačovými soupeři dochází k nehodám minimálně (i reálná sezona 2011 byla na nehody celkem chudá). Samotný systém poškození je pěkně zpracován, s poškozeným předním křídlem monopost hůře sedí na trati.

Monoposty jsou graficky nádherně zpracovány, při jízdě s nimi je na výběr z pěti pohledů kamery, nejraději jsem využíval TV kameru umístěnou nad hlavou jezdce. Mezi monoposty je velký výkonnostní rozdíl, například s vozy týmů Virgin, HRT či Lotus je na nejvyšší obtížnost nemožné bodovat, s vozy týmů středu pole (Williams, Sauber, Force India či Torro Rosso) je zase na nejvyšší obtížnost téměř nemožné dojet na stupních vítězů. Na trati se nejlépe předjíždí v DRS zoně, mimo ni pouze s využitím KERSu to je docela těžké. Během jízdy se mi zdálo, že ve hře téměř nefunguje snížený odpor vzduchu při klasické jízdě (bez DRS) těsně za vozem, například v F1 Challenge '99-'02 je tento efekt mnohonásobně výraznější. Při nastavení počasí na dynamic je možné, že se závod odstartuje za příznivých podmínek a během závodu se spustí dešťová přeháňka. Ozvučení vozů i všeho ostatního je na vysoké úrovni.

Jsem velmi rád, že se v Codemasters rozhodli vydávat licencované simulátory Formule 1 a navázat tak na úspěšnou sérii F1 od Electronic arts.

Pro: výkonnostní rozdíly mezi vozy, grafické zpracování, ozvučení, simulace pneumatik Pirelli, safety car, licence na sezonu 2011

Proti: málo efektní snížený odpor vzduchu při klasické jízdě těsně za vozem

+15

Rally Trophy

  • PC 80
Rally Trophy je jediným počítačovým simulátorem s tématikou historické rally, ve své době vynikal zejména překrásným grafickým zpracováním a reálnými jízdními vlastnostmi vozů.

Menu je vzhledově povedené a přehledné. Hra obsahuje 11 historických rally vozů počínaje nejslabším Mini Cooperem S a konče nejvýkonnější i nejmladší Lancií Stratos, u každého vozu je možno si vybrat ze dvou typů zbarvení. Během jízdy se dá na vůz dívat ze šesti pohledů kamery, nejčastěji jsem využíval pohled z interiéru, interiéry jsou nádherně zpracovány. Výkonnostní rozdíly mezi vozy zde jsou hodně znát, slabší vozy s předním náhonem jsou mnohem méně přetáčivé než silné vozy se zadním pohonem. Hru rozhodně doporučuji hrát s volantem, na klávesnici jsou obzvlášť silnější vozy téměř neovladatelné. Vozy mají celkem povedený systém poškození, po dvou etapách se vždy nabídne možnost auto opravit, systém oprav je podobný hrám série Colin Mcrae Rally. Možností nastavení zde je tak optimálně, nic mi nechybělo.

V klasické rally se dá jezdit na 32 trasách rozdělených do pěti různých prostředí, nejjednodušší mi zde přišlo Rusko, naopak nejobtížnější zatáčkovité Švýcarsko. Cesty zde jsou docela krátké (nejdelší má jen 7 km) a hlavně (s výjimkou Švýcarska) příliš rovné, převládají rychlé zatáčky. V modu Arcade se jezdí na deseti okruzích taktéž rozdělených do pěti prostředí, nejdelší okruh měří 4,5 km. Během rally je možné potkat dokonce i pobíhající zvěř, což jsem v žádné jiné rally hře neviděl, byl to dobrý nápad.

Hlavním modem je Championship, je možné ho hrát na tři stupně obtížnosti (Novice, Intermediate, Expert). Poprvé jsem ho hrál na střední obtížnost, byl jsem překvapen dobrými výkony počítačových soupeřů. Za konečnou pozici v rally se udělují body. Před poslední rally ve Švýcarsku se mi stalo, že první tři jezdce (byl jsem mezi nimi i já) dělily pouhé dva body. Byl jsem strašně moc rád, že jsem se nakonec stal vítězem šampionátu, neboť se mi odemkl nejvyšší stupeň obtížnosti. Také mod Arcade obsahuje šampionát, jezdí se zde na okruzích proti pěti viditelným počítačovým soupeřům.

Grafické zpracování je na vysoké úrovni, vozy se svým předlohám věrně podobají, obsahují velmi pěkné interiéry. Okolí tratí je bohaté, graficky výborně zpracované. Líbilo se mi časté oslnění od Slunce, pobíhající zvěř a také rozmary počasí. Auta jsou skvěle ozvučena, navigátor při rally říká zatáčky ve vhodnou chvíli, bohužel někdy věnuje větší pozornost pobíhající zvěři než ostré zatáčce.

Rally Trophy patří mezi mé nejoblíbenější rally simulátory, díky historickým vozům a vysoké obtížnosti si ho rád zahraji i v dnešní době. Jako největší zápor vidím příliš rovné cesty, nebýt tohoto, dal bych i o 10% vyšší hodnocení.

Pro: historické vozy, grafické zpracování, ozvučení vozů, pěkné interiéry, jízdní vlastnosti vozů, mod Arcade, velký počet tratí, obtížnost, pobíhající zvěř

Proti: příliš rovné a krátké tratě, relativně málo vozů

+12

RalliSport Challenge

  • PC 80
RalliSport Challenge patří určitě mezi nejarkádovější a nejzábavnější simulátory rally na PC.

Menu je pohledné i přehledné, vše se dá bez problémů najít. Hra obsahuje 28 vozů počínaje Fordem Escort Cosworth a konče Toyotou Tacoma, při jízdě s nimi je na výběr z osmi pohledů kamery, bohužel žádná nenabízí pohled z interiéru. Slabší vozy mají příjemné arkádové jízdní vlastnosti, silnější vozy typu Audi Quattro či Peugeot 405 je hodně obtížné zkrotit, vyžadují velmi citlivé zacházení. Škoda, že hra neobsahuje nějaký vůz s okřídleným šípem ve znaku. Auta mají jednoduchý systém poškození, na jejich jízdních vlastnostech se moc neprojevuje. Před každým závodem se nabízí prosté nastavení vozu, hra automaticky vybírá nejvhodnější pneumatiky.

Na výběr je ze 48 tratí rozdělených do čtyř kategorií (Rally, Hill Climb, Rallycross a Ice Racing). Na všech trasách se dá jezdit proti třem viditelným počítačovým soupeřům, jejich šířka je proto větší než u jiných rally her. Graficky jsou všechny trasy překrásně zpracovány, mají bohaté okolí, vytkl bych jim pouze jejich krátkou délku, nejdelší cesta má jen 5,6 km. Nejjednodušší mi zde přišly pouštní trasy s častými rovinami, naopak nejobtížnější trasy podél Středozemního moře, do propasti podél trati se dá obzvlášť s výkonným vozem velice snadno spadnout.

Hlavním modem hry je kariéra, obsahuje 20 soutěží, po získání 100 000 bodů se odemknou dvě speciální soutěže, ve kterých je závod vypsán na 30 kol. Zpočátku mají závody nízkou obtížnost, která se postupně zvyšuje, ke konci je pro výhru nutno jezdit naprosto bez chyb. Škoda, že se v klasické rally jezdí pouze proti třem neviditelným počítačovým soupeřům, více počítačových soupeřů bych uvítal i v jiných kategoriích. Hra obsahuje také klasické mody singleplayer, time attack a multiplayer.

Grafické zpracování je největším kladem této hry, vozy jsou překrásně zpracované, škoda, že se nelze podívat do interiéru. Okolí tratí je velmi bohaté, moc se mi líbily stopy od pneumatik v písku, oslnění od Slunce, obloha, poletující ptáci nebo také postupné zašpiňování vozů. Ozvučení vozů i okolní zvuky se dají označit za zdařilé.

Ve své době byl RalliSport Challenge jedním z nejlepších arkádových závodů na PC, který tehdy exceloval zejména překrásným grafickým zpracováním. Škoda, že druhý díl vyšel pouze na Xbox.

Pro: mnoho vozů a tratí, grafické zpracování, jízdní vlastnosti vozů, různé kategorie tratí

Proti: málo počítačových soupeřů, chybí pohled z interiéru

+9

Grand Theft Auto: Vice City

  • PC 95
GTA: Vice City je má nejoblíbenější hra ze série GTA především díky zasazení do osmdesátých let, zajímavým misím a také překrásnému, velikostně tak akorát městu Vice City.

Hlavní menu je jednoduché a přehledné, s nádechem růžové barvy. Příběh je velmi zdařilý, mise jsou rozmanité a mimořádně zábavné. Když jsem poprvé usedl do vozu, tak mě mile překvapily rádiové stanice, které hrají mou oblíbenou hudbu z osmdesátých let. Nejraději jsem poslouchal rádia V – rock a Emotion, které hrají mimo jiné i takové hity jako Toto - Africa, Cutting Crew - I just died in your arms či Twisted Sister - I wanna rock. Také ozvučení vozů i všeho ostatního je perfektně zpracováno.

Celá hra se odehrává v překrásném městě Vice City, oproti Liberty City je mnohem barevnější, propracovanější i větší. Poprvé v sérii GTA se zde nabízí možnost podívat se do interiérů některých budov. Město je rozděleno na dva hlavní, přibližně stejně velké ostrovy, mezi kterými se bohužel nedá přepravovat nadzemní či podzemní dráhou. Ve hře je obrovské množství dopravních prostředků, oproti předchůdci zde jsou i motorky a vrtulníky. U filmového studia je zaparkován hydroplán, se kterým je velká sranda létat. Titul obsahuje velké množství speciálních aut, které se získávají za plnění vedlejších misí. Po moři se dá plout s deseti druhy lodí, což je více než trojnásobek toho, co obsahoval předchůdce. Bohužel, Tommy plavat neumí, to umí až CJ v Grand Theft Auto: San Andreas.

Poprvé v sérii GTA je možné kupovat budovy, které slouží k uložení pozice, některé k zaparkování vozů do garáží a také k plnění vedlejších misí. Po splnění všech vedlejších misí v určitě budově začne nemovitost vydělávat peníze, které se dají vybírat.

Hra využívá starý grafický engine z trojky, i přes to je po grafické stránce velice podařená, město překypuje všemi barvami, má mnoho zajímavých míst. Dopravní prostředky jsou taktéž graficky povedené, moc se mi líbilo osvětlení aut v noci. Stejně jako u předchůdce, i zde je každou chvíli jiné počasí, den zde má 24 minut. V noci město vypadá naprosto úžasně, všechno krásně svítí, ze vzduchu je to pěkná podívaná. Malinko mi vadilo, že při dešti vozy nemají zaplé stěrače, ale to je jen taková drobnost.

GTA: Vice City byla ve své době téměř dokonalá hra plná dobrých nápadů, která zaujme i dnes. I přes svou moc pěknou grafiku měla tehdy mírné HW požadavky. Po obsahové stránce tomuto dílu lze vytknout snad jen absenci nadzemní a podzemní dráhy. Malinko mi vadila ještě jedna věc - ukradené vozy velmi rychle mizí, stačí z něj vystoupit a zajít do vedlejší ulice a vůz se ztratí. Procento dohrání se u mě zastavilo na čísle 93.

Pro: překrásné město Vice City, zábavné mise, zdařilý příběh, pěkná grafika, počasí, rádiové stanice, mnoho dopravních prostředků, zasazení do osmdesátých let,

Proti: ukradené vozy rychle mizí, Tommy neumí plavat

+39 +40 −1

TOCA 2: Touring Cars

  • PC 85
Na demoverzi této hry jsem narazil roku 2004, byla obsažena v CD přiloženému k časopisu PPK, obsahovala dva vozy a jednu trať. Tehdy jsem byl nadšen ze systému poškození vozů, pohledu z interiéru a především z velkého množství počítačem řízených soupeřů, se kterými bylo zpočátku těžké držet krok i na střední obtížnost. Tehdy jsem neměl volant, pouze klávesnici, na které se vozy ovládaly dost obtížně, po každém trochu delším podržení směrové šipky následoval těžko kontrolovatelný smyk. Později jsem hru hrál s volantem při pohledu z interiéru, s volantem se zde vůz ovládá mnohem příjemněji.

Plnou verzi jsem hrál až roku 2007, zpočátku jsem se od ní nemohl odtrhnout, strašně moc mě bavila. Nejraději jsem jezdil s Fordem Mondeo, líbilo se mi jeho modrobílé zbarvení. Hra obsahuje velké množství různých šampionátů, mimo jiné i Formula Ford Cup či Ford Fiesta Cup. Hlavní soutěží zde je BTCC, kterému tehdy vládly bílé vozy Nissan Primera. Hra nabízí velké množství tratí, většina z nich tvoří kalendář BTCC, ostatní jsou smyšlené. Nejraději jsem měl Brands Hatch společně s Doningtonem. V Brands Hatch jsem měl moc rád klesající první zatáčku, kterou je těžké správně projet, v Doningtonu zase šikanu před cílovou rovinkou. Před závodem se jede jednokolová kvalifikace. Po prvním závodě v šampionátu jsem byl poněkud zaskočen diskvalifikací, neboť jsem neabsolvoval povinnou zastávku v boxech, myslel jsem si, že jsou nepovinné. Samotné zpracování zastávek je velmi zdařilé. Moc se mi líbilo proměnlivé počasí během závodů, díky včasnému zastavení v boxu pro mokré gumy jsem nad soupeři párkrát získal mírný náskok.

U hry jsem se vždy výborně bavil, dobří soupeři mě nutili k bezchybné jízdě, nutnost zastavit v boxech zase k přemýšlení nad strategií. Pro mě nezapomenutelný automobilový simulátor, který si kdykoliv rád zahraji.

Pro: zábavnost, licencované vozy, systém poškození, pěkné intro i menu, jízdní vlastnosti vozů, vysoká obtížnost, proměnlivé počasí, zastávky v boxech, jednokolová kvalifikace

Proti: moc těžké ovládání vozů na klávesnici

+11

Network Q RAC Rally Championship

  • PC 80
Ve své době byl Network Q Rac Rally Championship jednoznačně nejlepší rally simulátor, byl překonán až roku 1997 svým nástupcem.

Po pěkném intru následuje vzhledově povedené a přehledné menu. Na výběr je ze šesti vozů, já jsem jezdil nejraději a také nejčastěji s tuzemskou Škodou Felicia. Vozy jsou graficky pěkně zpracovány, svým reálným předlohám se věrně podobají. Potěšil mě pěkně zpracovaný pohled z interiéru, který jsem ale moc nevyužíval, neboť mně ve hře nefungoval volant. Vozy mají na klávesnici velice zdařilé jízdní vlastnosti, každý vůz má trochu jinou výkonnost. Jak je v této sérii dobrým zvykem, tratě jsou dlouhé a rozmanité, odehrávající se ve Velké Británii. V menu je možné nastavit šířku tratí i počasí. Ve hře mě nejvíce bavilo jezdit proti viditelným počítačovým soupeřům, na úzkých rally tratích se docela obtížně předjíždí. Hra má výborné ozvučení, navigátor říká zatáčky ve vhodnou dobu.

Díky aplikaci DOSBox jsem si mohl tuto skvělou hru zahrát i dnes a zavzpomínat na ty časy, kdy jsem se slaboučkou Felicií závodil proti výkonným Imprezám či Escortům. V dětství jsem s žádným jiným autem ani nechtěl jezdit, neboť jsme měli Felicii jako rodinný vůz.

Pro: pěkné tratě, jízdní vlastnosti vozů, grafické zpracování, viditelní soupeři, Škoda Felicia

Proti: málo aut

+12

Colin McRae Rally 04

  • PC 80
Čtvrtý díl této světoznámé závodní série má oproti předchůdci mnohem příjemnější jízdní vlastnosti, obsahově si jsou ale velmi podobní. Pro mě je čtyřka druhým nejlepším dílem této série.

Menu je přehledné a vzhledově povedené. Hra nabízí velké množství vozů rozdělených do čtyř kategorií (4WD, 2WD, Group B a bonusové vozy). Vozů je celkem 21, žádné Škodovky mezi nimi bohužel nejsou. Nejraději jsem jezdil s Citroenem Xsara WRC, neboť jsem s ním vždy dosahoval nejlepších časů a líbilo se mi jeho zbarvení. Vozy mají příjemné arkádové jízdní vlastnosti, hru jsem nejčastěji hrál s volantem při pohledu z interiéru. Systém poškození vozů je na vysoké úrovni, po dvou etapách se vždy nabídne možnost vůz opravit. Potěšilo mě, že lze přetáhnout časový limit. Možností nastavení vozu je zde podobně jako u předchůdců. Bohužel, hra automaticky nevybírá vhodné pneu, musí se vybírat manuálně, na což jsem párkrát zapomněl :)

Na výběr je velké množství tratí rozdělených do osmi zemí, v každé zemi je šest etap a jeden speciální okruh, na kterém se jezdí proti jednomu viditelnému soupeři. Docela mě štvalo, že okolo cest ve Finsku jsou hluboké příkopy, ze kterých se moc obtížně dostává. Tratím bych vytkl i jejich malou délku, všechny se dají zajet pod pět minut. Nejjednodušší mi přišla Austrálie společně se Švédskem, nejobtížnější Francie se Španělskem, cesty zde jsou neuvěřitelně klikaté.

Hra obsahuje pouze obyčejně mody Championship, Stages, Quick Race a Rally. Mod Arcade, který mě ve druhém díle moc bavil, zde není. Šampionát je jednoduché vyhrát na obtížnosti normal a advanced, až na poslední stupeň obtížnosti, expert, je nutné jezdit rychle a bez chyb.

Grafické zpracování hry je na vysoké úrovni, vozy jako by z oka vypadly svým reálným předlohám a tratě jsou taktéž zdařilé. Líbilo se mi zpracování pohledu z interiéru. Ozvučení vozů i hlas navigátora jsou celkem povedené.

CMR 04 je zábavný a pohledný rally simulátor, který ale nepřináší nic nového. Nejvíce mě na tomto titulu zklamala chudá nabídka herních modů, naopak nejvíce mě potěšily velmi zdařilé jízdní vlastnosti aut.

Pro: jízdní vlastnosti vozů, pěkná grafika, ozvučení, bonusové vozy, rozmanité tratě, zdařilý pohled z interiéru

Proti: absence vozů značky Škoda, pouze obyčejné mody

+14

Grand Theft Auto III

  • PC 90
Grand Theft Auto III znamenalo obrovský posun vpřed v sérii GTA. Oproti svým předchůdcům je kompletně ve 3D, během hraní se ale dá nastavit i pohled shora, který je typický pro starší díly.

Hra má jednoduché a přehledné menu, podobné mají i následující díly Grand Theft Auto: Vice City a Grand Theft Auto: San Andreas. Zpočátku má nízkou obtížnost, která se postupně zvyšuje. Poslední mise už je opravdu hodně těžká, musel jsem použít cheat na zdraví abych ji úspěšně dokončil. Hra obsahuje zdařilý příběh, obzvlášť závěr příběhu se povedl. Počet misí je 47, po jejich dokončení jsem si plnil vedlejší úkoly jako například vozit lidi taxíkem, policejní mise či záchranářské mise. Procento dohrání se u mě zastavilo na čísle 87, poté jsem začal hrát nástupce.

Vozy mají povedené jízdní vlastnosti, každý je jinak výkonný a trochu jinak se chová. Systém poškození aut se mi velmi líbil, jenom mi vadilo, že vůz pokaždé vybouchne, jestliže je koly vzhůru. Škoda, že titul nenabízí pohled z interiéru vozu. Hra obsahuje tři typy lodí a jedno letadlo jménem Dodo, se kterým se velmi obtížně létá, protože má useklá křídla. Mezi jednotlivými ostrovy se dá přepravovat i nadzemní a podzemní dráhou. Ovládání při chůzi a při střílení je povedené.

Grafika byla ve své době špičková, ani dnes rozhodně neurazí. Město je pěkně zpracováno, každá část má svůj typický vzhled. Portlant je průmyslová část města, ve které jsem nikdy neviděl normálně projíždět luxusní vůz, oproti tomu ve třetí části města, Schoreside Vale, se to luxusními vozy jen hemží. Je zajímavé, že město obsahuje i tajnou část, Ghost Town, do kterého se dá dostat jedině pomocí letadla Dodo. V Ghost Town se odehrává první intro hry.

Této hře bych vytkl absenci motorek a moc těžké ovládání letadla.

Grand Theft Auto III byla ve své době téměř dokonalá hra, která i dnes dokáže zabavit na dlouhé hodiny. Pro mě osobně to navíc byla první hra žánru 3rd person akce, jakou jsem kdy hrál.

Pro: zajímavé mise, množství dopravních prostředků, vedlejší úkoly, pěkná grafika, rádia, ovládání, zábavnost, nízké HW požadavky

Proti: absence motorek, ovládání letadla

+14