Dříve jsem považoval Codemasters za jednu z nejlepších společností, která vydává závodní hry. Zhruba v roce 2006, to znamená v době vydání posledního dílu povedené série TOCA, se tato společnost rozhodla pro jakousi revoluci, která u většiny hráčů vzbudila obrovské nadšení. U mě, jakožto zkušeného hráče všelijakých závodních her, nikoliv. Právě GRID je asi druhou závodní hrou vydanou po tomto zlomovém roce, již nenese jméno populární závodní série TOCA, je to ale určitě dobře, neboť TOCA měla odpradávna blíže k simulátoru, zatímco GRID má blíže k arkádě pro široké masy. Nyní už pár řádků k tomu, proč mě GRID nezaujal a beru ho jako průměrnou závodní hru.
Ve srovnání s Race Driverem 3 citelně ubyl počet vozů, tratí i módů, zato se výrazně zlepšil režim kariéry, který hráče nenásilně provede všemi věcmi obsaženými ve hře. Hned po načtení závodu mě dost zarazila absence jakéhokoliv nastavení vozidla. Chybí zde též kvalifikace, ve které si většinou zvykám na vůz a zkouším, kde jsou limity průjezdů různými zatáčkami. Hra mě prostě hned hodila na náhodně vybranou startovní pozici. Poté samozřejmě následoval start a první vyzkoušení chování vozidla. Díky všudypřítomnému kouři a přesvícené grafice je snad nemožné se těsně po startu nějak zorientovat. Ovládání vozů je strašně citlivé, s volantem mi to přišlo prakticky nehratelné (zkoušel jsem všelijaké nastavení, ale nepomohlo to), tudíž jsem si zkusil zajezdit na klávesnici, se kterou jsem pařil snad všechny starší hry od Codemasters. Bohužel zlepšení se nekonalo, projet po ideální stopě zatáčku pro mě byl nepřekonatelný problém, díky pomalým soupeřům ale nebylo těžké dojet na dobré pozici. Při nájezdu na cílovou rovinku na mě čekalo další nemilé překvapení. Kde je kruci boxová ulička, abych si mohl vůz třeba opravit, doplnit palivo či nasadit čerstvé gumy? Později mi ale došlo, že autům nemůže dojít nikdy palivo a na pneumatikách se dá bez rizika ostře jezdit klidně i 40 kol, neboť nemají systém opotřebení. Hra na mě neudělala vůbec dobrý dojem, a tak jsem ji na chvíli přestal hrát.
Při pohledu na kladné recenze GRIDu a na velmi vysoké procentuální hodnocení hráčů na všech herních stránkách jsem se rozhodl dát GRIDu druhou šanci. Přeci není možné, aby se můj názor na závodní simulátor tak lišil od ostatních. Zatímco mé první hodnocení GRIDu bylo celkem přívětivých 60%, po druhé šanci se snížilo na průměrných 50%. Bylo to dáno hlavně zjištěním, že v závodech neplatí žádná pravidla, například hloupé zkracování trasy zůstane bez povšimnutí, stejně tak komisařům nebude vadit napodobení kamikaze do pilota před vámi. Grafickou stránku taky nemůžu hodnotit pozitivně díky přesvícenosti a přehnanému blur efektu. Nějaká procenta navíc jsem tedy udělil za pěkný systém poškození, mnoho pohledů kamery nebo také za rozmanitou nabídku vozů. Součet těchto věcí ale nestačí na vyšší hodnocení.
Společně s Colin McRae: DiRT se jedná o hry, které mě nejvíce zklamaly. U Codemasters si ale mé sympatie získali zpět díky navázání na sérii F1 od Electronic Arts hrami F1 2010 a F1 2011. Už se nemohu dočkat dalšího dílu efjedniček a vydání druhého GRIDu očekávám s napětím, snad v mých očích nebude tak špatný jako první díl.
Ve srovnání s Race Driverem 3 citelně ubyl počet vozů, tratí i módů, zato se výrazně zlepšil režim kariéry, který hráče nenásilně provede všemi věcmi obsaženými ve hře. Hned po načtení závodu mě dost zarazila absence jakéhokoliv nastavení vozidla. Chybí zde též kvalifikace, ve které si většinou zvykám na vůz a zkouším, kde jsou limity průjezdů různými zatáčkami. Hra mě prostě hned hodila na náhodně vybranou startovní pozici. Poté samozřejmě následoval start a první vyzkoušení chování vozidla. Díky všudypřítomnému kouři a přesvícené grafice je snad nemožné se těsně po startu nějak zorientovat. Ovládání vozů je strašně citlivé, s volantem mi to přišlo prakticky nehratelné (zkoušel jsem všelijaké nastavení, ale nepomohlo to), tudíž jsem si zkusil zajezdit na klávesnici, se kterou jsem pařil snad všechny starší hry od Codemasters. Bohužel zlepšení se nekonalo, projet po ideální stopě zatáčku pro mě byl nepřekonatelný problém, díky pomalým soupeřům ale nebylo těžké dojet na dobré pozici. Při nájezdu na cílovou rovinku na mě čekalo další nemilé překvapení. Kde je kruci boxová ulička, abych si mohl vůz třeba opravit, doplnit palivo či nasadit čerstvé gumy? Později mi ale došlo, že autům nemůže dojít nikdy palivo a na pneumatikách se dá bez rizika ostře jezdit klidně i 40 kol, neboť nemají systém opotřebení. Hra na mě neudělala vůbec dobrý dojem, a tak jsem ji na chvíli přestal hrát.
Při pohledu na kladné recenze GRIDu a na velmi vysoké procentuální hodnocení hráčů na všech herních stránkách jsem se rozhodl dát GRIDu druhou šanci. Přeci není možné, aby se můj názor na závodní simulátor tak lišil od ostatních. Zatímco mé první hodnocení GRIDu bylo celkem přívětivých 60%, po druhé šanci se snížilo na průměrných 50%. Bylo to dáno hlavně zjištěním, že v závodech neplatí žádná pravidla, například hloupé zkracování trasy zůstane bez povšimnutí, stejně tak komisařům nebude vadit napodobení kamikaze do pilota před vámi. Grafickou stránku taky nemůžu hodnotit pozitivně díky přesvícenosti a přehnanému blur efektu. Nějaká procenta navíc jsem tedy udělil za pěkný systém poškození, mnoho pohledů kamery nebo také za rozmanitou nabídku vozů. Součet těchto věcí ale nestačí na vyšší hodnocení.
Společně s Colin McRae: DiRT se jedná o hry, které mě nejvíce zklamaly. U Codemasters si ale mé sympatie získali zpět díky navázání na sérii F1 od Electronic Arts hrami F1 2010 a F1 2011. Už se nemohu dočkat dalšího dílu efjedniček a vydání druhého GRIDu očekávám s napětím, snad v mých očích nebude tak špatný jako první díl.
Pro: Systém poškození, pěkné menu, bohatý výběr z pohledů kamery, rozmanitá vozidla, velké množství počítačových soupeřů, dobře zpracovaná kariéra.
Proti: Oproti TOCA Race Driver 3 zredukována obsahová stránka, na můj vkus nepřirozená grafika, příliš citlivé ovládání vozidel, chybí kvalifikace či volné tréninky před závodem, žádná možnost si vůz nastavit, absence zastávek v boxech, a tak dále.