Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

TOCA 2: Touring Cars

TOCA 2: Touring Car Challenge

81
25 hodnocení Platformy
Žánr:
simulátor > závodní simulátor *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
01.11.1998 PS1
1999 PC
Vývojáři:
Codemasters
Po úspěchu TOCA Touring Car Championship brzy přišlo pokračování ve vznikající sérii TOCA. K oficiálním britským tratím přibylo i pro zpestření pár smyšlených. Usednete za volant jednoho z osmi automobilů (např. Renault Laguna, Ford Mondeo, Peugeot 406). Ovládání se liší vůz od vozu a spolu s propracovaným modelem poškození tvoří základ této závodní simulace. Kromě tratí a automobilových značek jsou licencovaná i jména řidičů.

Lze hrát klasický time-trial, závod nebo rovnou celou sezónu. Nesmí chybět multiplayer, jde závodit až ve čtyřech lidech na splitscreenu.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
TOCA 2: Touring Cars je jedním z prvních závodních simulátorů, co jsem kdy hrál a patří podle mě k těm lepším. Na začátku se před vámi objeví vkusně vypadající intro, a pak již nezbývá nic jiného, než si zvolit jeden ze čtyř herních režimů. Sezónu jsem nikdy nedohrál, protože i na nejmenší obtížnost jsou soupeři velmi dobří, ale tak to v těchto starších hrách prostě bylo.

Mám rád, když jde auto poškodit, protože je to podle mě samozřejmá věc, která by měla být přítomna u všech závodních her, ale u novějších kousků se najde jen pár jedinců, kteří model poškození obsahují. TOCA 2 naštěstí tuto možnost nepostrádá, a tak lze vidět odlétávající kapoty, nárazníky nebo třeba i dveře. S bratrem jsme hodně hráli multiplayer a když se nám zrovna nedařilo, jeden z nás otočil svůj vůz (nejčastěji náš nejoblíbenější Renault Laguna) do protisměru a v plné rychlosti jsme do sebe naráželi. Když už byla auta hodně poškozená, kouřila jak parní lokomotiva, a tak bylo již z dálky vidět, odkud bratr přijede.

Zkoušel jsem si TOCU 2 zahrát asi před dvěma roky, ale už to nebylo ono. Nezbude mi tak nic jiného než krásné vzpomínky na chvíle strávené nad touto zajímavou hrou a soundtrack, který si občas rád poslechnu.

Pro: intro, model poškození, Renault Laguna, multiplayer, soundtrack

Proti: vysoká obtížnost, v současnosti už mě hra nebaví tolik jako kdysi

+15
  • PC 100
Na Toca 2: Touring cars spomínam veľmi rád. Seansy dokonca 4 hráčov na 1 PC sú nezabudnuteľné. Vrátane spomienok na pokriky, keď došlo ku blokovaniu kláves druhého hráča kvôli veľkému počtu stlačených kláves :)

Je paradoxné, že po rokoch hrania The Need for Speed a Need for Speed II sme celá rodina presedlali na Tocu 2. Toca 2 je totižto pre začiatočníkov náročná už na najnižšej obtiažnosti. Nie je tu žiadne vyberanie zákrut šmykom, vrážanie do súperov alebo catch-up. Tu sa jazdí na istotu, a zároveň vždy na maximum. Vlastné rekordy sme pilovali a prekonávali niekoľko rokov, než som dospeli do štádia, keď už to proste nešlo. Na konci našeho zápolenia (ja, bratia aj otec) sme vedeli s menšími problémami súperiť aj s najsilnejšími súpermi. Súperiť s elitou, keď husto prší a hrom buráca do uší, boli neskutočne atmosférické a nezabudnuteľné.

Hra vychádza z reálnych vozidiel aj tratí (iba anglické – Donington, Brands Hatch, Knockhill atď), ktoré sme v tej dobe poznali naspamäť. Medzi autami bolo poznať rozdiely a veľmi rýchlo sme skončili pri našich favoritoch (moje bolo Volvo S40).

Zápory by som hľadal len ťažko a preto to ani neurobím. Sprvoti sme hrali na “namakanej” Virge 4 Mb a keď sa nám podarilo zaparkovať v štrku, tak nám obrazovku vyplnilo niekoľko škaredých textúr hnedej a šedej. Ale keď sme to konečne spustili na Rive TNT 16 Mb, tak sme si sem tam do toho štrku zašli, aby sme sa pokochali parádnym spracovaním dymu :)
+11
  • PC 85
Na demoverzi této hry jsem narazil roku 2004, byla obsažena v CD přiloženému k časopisu PPK, obsahovala dva vozy a jednu trať. Tehdy jsem byl nadšen ze systému poškození vozů, pohledu z interiéru a především z velkého množství počítačem řízených soupeřů, se kterými bylo zpočátku těžké držet krok i na střední obtížnost. Tehdy jsem neměl volant, pouze klávesnici, na které se vozy ovládaly dost obtížně, po každém trochu delším podržení směrové šipky následoval těžko kontrolovatelný smyk. Později jsem hru hrál s volantem při pohledu z interiéru, s volantem se zde vůz ovládá mnohem příjemněji.

Plnou verzi jsem hrál až roku 2007, zpočátku jsem se od ní nemohl odtrhnout, strašně moc mě bavila. Nejraději jsem jezdil s Fordem Mondeo, líbilo se mi jeho modrobílé zbarvení. Hra obsahuje velké množství různých šampionátů, mimo jiné i Formula Ford Cup či Ford Fiesta Cup. Hlavní soutěží zde je BTCC, kterému tehdy vládly bílé vozy Nissan Primera. Hra nabízí velké množství tratí, většina z nich tvoří kalendář BTCC, ostatní jsou smyšlené. Nejraději jsem měl Brands Hatch společně s Doningtonem. V Brands Hatch jsem měl moc rád klesající první zatáčku, kterou je těžké správně projet, v Doningtonu zase šikanu před cílovou rovinkou. Před závodem se jede jednokolová kvalifikace. Po prvním závodě v šampionátu jsem byl poněkud zaskočen diskvalifikací, neboť jsem neabsolvoval povinnou zastávku v boxech, myslel jsem si, že jsou nepovinné. Samotné zpracování zastávek je velmi zdařilé. Moc se mi líbilo proměnlivé počasí během závodů, díky včasnému zastavení v boxu pro mokré gumy jsem nad soupeři párkrát získal mírný náskok.

U hry jsem se vždy výborně bavil, dobří soupeři mě nutili k bezchybné jízdě, nutnost zastavit v boxech zase k přemýšlení nad strategií. Pro mě nezapomenutelný automobilový simulátor, který si kdykoliv rád zahraji.

Pro: zábavnost, licencované vozy, systém poškození, pěkné intro i menu, jízdní vlastnosti vozů, vysoká obtížnost, proměnlivé počasí, zastávky v boxech, jednokolová kvalifikace

Proti: moc těžké ovládání vozů na klávesnici

+9
  • PC 90
V době, kdy grafika ještě nedokázala příliš oslnit, přišli Codemasters s jízdním modelem tak hustým, že mě baví dodnes! Z nastavování převodu se záhy stane nutnost a správně zařazenej rychlostní stupeň vám pomuže se udržet na trati a přitom neztratit rychlost. Fyzika je tady vopravdu skvělá, pokud ztratíte přilnavost k povrchu, následují zpravidla hodiny. Přitom udržet se mezi zběsilými soupeři není vubec sranda. Jejich agresivita nezná hranic a klidně si z vás v zatáčce udělají polštář! Až se z vás stane guru a vostatním ujedete na okruhu i na třetí obtížnost, která se zprvu jeví jako nereálná, tak tu máte ještě možnost jízdy na mokru, která vás hezky rozhodí z tempa, pokud sprchne uprostřed závodu! Nicméně hra vypadá za deště o třídu líp, hra světel je zpacovaná fakt pěkně.

Na šipkách si mužete jako na jedné z prvních simulací nastavit citlivost, takže volant ani nepotřebujete, rozhodně rychlejší čas nezajedete! Mezi vozy jsou samozřejmě rozdíly, některé se lépe ovládají, jiné jsou rychlejší na rovince, ale vesměs jsou si svými výkony podobné. Na předních příčkách se pravidelně umístuje Renault a Volvo, nejlíp se mi ale jezdilo s japoncema, poslední je už tradičně Peugeot. Každé má charakteristický zvuk a trochu jiný interiér, hra je zkrátka propracovaná do posledního detailu. Co ještě stojí za zmínku, je destrukční model; auto mužete slušně pomuchlat, nejhorší je, když při srážce přijdete o kus čelního skla, zuží se vám výhled a nevidíte na krok! Vytknul bych slabší obtížnost a maximum 25 kol na závod – to se nevyplatí ani zajet do boxu, aby vám tam okno vyměnili. Kdyby někdo vydal remake, vubec bych se nezlobil, tahle superzávodní hra si ho totiž zaslouží!
+9 +10 −1