TOCA 2: Touring Cars je jedním z prvních závodních simulátorů, co jsem kdy hrál a patří podle mě k těm lepším. Na začátku se před vámi objeví vkusně vypadající intro, a pak již nezbývá nic jiného, než si zvolit jeden ze čtyř herních režimů. Sezónu jsem nikdy nedohrál, protože i na nejmenší obtížnost jsou soupeři velmi dobří, ale tak to v těchto starších hrách prostě bylo.

Mám rád, když jde auto poškodit, protože je to podle mě samozřejmá věc, která by měla být přítomna u všech závodních her, ale u novějších kousků se najde jen pár jedinců, kteří model poškození obsahují. TOCA 2 naštěstí tuto možnost nepostrádá, a tak lze vidět odlétávající kapoty, nárazníky nebo třeba i dveře. S bratrem jsme hodně hráli multiplayer a když se nám zrovna nedařilo, jeden z nás otočil svůj vůz (nejčastěji náš nejoblíbenější Renault Laguna) do protisměru a v plné rychlosti jsme do sebe naráželi. Když už byla auta hodně poškozená, kouřila jak parní lokomotiva, a tak bylo již z dálky vidět, odkud bratr přijede.

Zkoušel jsem si TOCU 2 zahrát asi před dvěma roky, ale už to nebylo ono. Nezbude mi tak nic jiného než krásné vzpomínky na chvíle strávené nad touto zajímavou hrou a soundtrack, který si občas rád poslechnu.