Poslední komentáře

Proč já si tohle dělám? Proč musím mít potřebu si vždy něco dokazovat hledáním zapadlých adventur a jejich dohráním?!?!? Pak se nemám čemu divit že narazím na takovýto bizár jménem Ark of Time. Není také divu že když jsem pročítal recenze na Moby tak jsem se často setkával s něčím jako " It has some of the worst voice acting I can remember hearing in a game"nebo " This is the worst game that I've totally enjoyed", i tak to ale moje odhodlání nesetřáslo a já se do toho střemhlav pustil.

Hlavním hrdinou je tu sportovní novinář Richard, který je svým editorem pověřený aby zanechal neambiciózního psaní a radši se podíval na záhadu zmizelého profesora. No a vy se tak ve stylu Broken Swordu vydáváte na dobrodružství po různých částech světa, a že to místy dá zabrat. Příběh je podle mě takové typické dobrodružné klišé, kterému ale schází jakýkoliv pocit nebezpečí. Hlavní hrdina si tu totiž během svého vyšetřování v klidu prochází řeší jednu logickou či nelogickou hádanku za druhou a vlastně nic se neděje. Což často vedle k tomu že jsem se do hry vyloženě nenutil s pocitem toho jak to dopadne a co dalšího se stane. Protože tady vlastně ve výsledku o nic nejde, což je veliká škoda.

Naštěstí to kompenzuje jiná stránka, a tím je ta humorná. Nečekal jsem že se bude jednat o tak vtipnou hru. Tady jsem totiž našel místy opravdu velice vtipné a absurdní dialogy, některé tedy až tak trapně vtipné že nešlo jinak než se pousmát. Také tomu dosti pomáhal i over-the-top dabing, který lidé hejtují, hlavně co se týče hlavní postavy, mě ale bavil. Richardův dabér totiž přehrává a fakt zní a dává vám pocit takového stereotypního lehce vymletého naivního sportovního spisovatele. Navíc i humornost některých dialogů připisuji hlavně jemu. Takže nevím, mě ten dabing k tomu celému sedl, opravdu bych nedokázal říct že je nějak vysloveně špatný, teda až na úplný závěr hry.

S tou komediálností jdou také ruku v ruce hádanky, které tu jsou místy poměrně obtížné a to kvůli několika bodům. První je že některé hádanky jsou logické v logice absurdní ale ne reálné viz: Ukradnete holčičce kočku, aby jste jí mohli hodit oknem do kostela a ona k tomu oknu přistavila žebřík na který můžete vlézt. Či nabarvíte kraba na bílo aby jste navrátili kapitánovi jeho kraba. No a druhý bod je ten že některé hádanky tu trpí na fakt, že máte prostě dost lokacích otevřených zároveň (ty se skládají samozřejmě ještě z dalších obrazovek). No a jelikož je děj poměrně rozplizlý, tak se vám dost jednoduše může stát že zapomenete kdo vlastně dělá co, nebo jaký je váš konkrétní úkol. Nepomáhá tomu an ifakt že některé postavy musíte opakovaně kontrolovat zda pro vás něco nemají, či zda jste si nezapomněli prohlídnout nějaký předmět a tím pádem vás hra nepustí dál. Například musíte dvakrát za sebou zavřít a otevřít dveře aby se něco zmrazilo, či s někým ještě dodělat dialog aby vám babka nakreslila obraz. Což je v rámci velkých lokací a žádného deníku docela problém. Navíc některé předměty vám nepůjdou třeba zkombinovat a až po hodině zjistíte že je máte zkombinovat opačně... prostě ne použít hadici na pumpičku, ale použít pumpičku na hadičku..uf

Nemluvě o tom že se celá postava ještě navíc strašně pomalu pohybuje po lokacích, je sice fajn že přechod mezi obrazovkami máte okamžitý, ale když chodíte po dané obrazovce tak si přesuny v ní ukrátit nemůžete, což je docela na nic. Hlavnš z důvodu že ty lokace jsou prostě nechutný, nemají žádnou atmosféru a tyhle 3D polygonový prostředí prostě nesnáším. Hřebíček do rakve je že tu navíc ani není ŽÁDNÁ HUDBA!!! Nevím jak vy, ale pro mě je hudba jedna z hlavních devíz adventur, jak máte do háje zvládnout plnění puzzlů a backtracking když tam ani nemáte hudbu která by vás trochu zklidnila tím že si do ní zajamujete? Tady je jen debilní ambient, kterej mě začal postupem pěkně srát. Navíc mě ještě dostalo že hra údajně láká na výborný orchestrální soundtrack! Oka, jestli tím myslí tu skladbu dlouhou 6 sekund co jede furt ve smyčce když si vybíráte na jakou lokaci půjdete, TAK OK! Achjo, říkám kdyby aspoň ta hudba tam byla či udělali lepší pozadí, třeba kreslený, tak to mohla bejt tak super hra.

Já tady říkám jaký je to bizár a ono vám to asi takhle nepřijde, ale to si tu hru musíte zahrát, protože ten humor, hnusný lokace, hnusný postavy, ujetý dabing, neexistující ost, otravný ambiente zvuky, to je prostě mix který vám z toho udělají hru na kterou nezapomenete. Budete se smát, budete se proklínat že jste si to vybrali ale nakonec si myslím že vám to i něco dá. Lituji zahraní? Ne! Užil jsem si to, ten humor a přeafektovaný voice acting mě prostě bavili a díky tomuhle si mě to udrželo celých cca 8 hodin.

Na závěr jen dám ještě takový bonusový poznatky. V závěru hry, je například pecková scéna kdy ženská postava (má pocelou dobu hry ženský hlas) je najednou z ničeho nic posledních pár vět dabovaná chlapem, který tu ženu tak kvalitně imituje jako váš opilý kámoš co nadává na to jakou megeru má doma. Hned poté hlavní hrdina udělá ten nejhorší výkon v dabingu jaký jsem kdy v životě slyšel (Megan Fox v MK má konkurenci), a ještě předtím té ženě řekne. Nevím jestli to byla sebereflexe autorů na upadající kvalitu scénáře během celé hry, ale hádám že ne... přitom ten dabing hlavní postavy byl do té doby dobrej. Jo a finální puzzly zase strašná pakárna.

Hrána The First Fear Edice na PSX


Clock Tower už v dnešní době patří k takovým těm starším japonským adventurním obskuritkám o které už málokdo zavadí. Přeci jen už je tu v hororové konkurenci mnohem více masám přístupnějších titulů, jakým je například snad nejhranější třetí díl této série.

I tak bych si ale dovolil tento první díl doporučit a to jako takovou kratičkou čtyř hodinovou "slasher" jednohubku. Příběh je tu totiž žánrová klasika a tím je že banda sirotků je adoptována novou rodinou, která žije v luxusním sídle. Jenže už při přístupu do sídla není o dané rodině vidu ani slechu a záhy se tak hlavní hrdinka ocitne sama a naháněná vrahem s obřími nůžkami. Jako co si budeme zní to jako absurdní Giallo film, ale o to tu právě jde. Je to prostě béčko které vás ale za vaše adventuření vždy odmění a vy se na další úryvek příběhu budete těšit.

K hororové atmosféře ještě navíc přispívá poměrně hezky zpracované prostředí zbohatlického rodinného sídla, které budete křížem krážem prolézat a hledat potřebné předměty k dokončení hry či například utíkat před vrahem s nůžkami. Možná to může znít složitě, ale hra zase tak obtížná není. Ano jsou tu možné dead endy a různé konce ale když si budete hru pravidelně ukládat a prolézat všechny místnosti tak se k nějakému závěru dostanete. Navíc je fajn že těch místností a věcí zase není tolik a například do inventáře se vám tu většinou nedostávají zbytečnosti a hra sama má kolem tří až čtyř hodin. Ještě ale jen dodám že se může zdát že těch chodeb jsou milióny ale ony většinou vypadají stejně a i když je ze začátku zmatečné se v nich orientovat, tak pak se to dá odlišit, například barvami stěn či co je v patře a co v přízemí.

Je to prostě příjemná jednohubka která potěší všechny fandy žánru a hlavně i ty co rádi okusí zase trochu herní nostalgie.

Mizzurna Falls je hodně obskurní, ale zároveň nadčasová záležitost, která do minulých měsíců byla pouze dostupná v japonštině. Nyní už díky funkčnímu eng patchi si jí můžeme pořádně vychutnat a že je to opravdu zážitek.

Na dobu vzniku, rok 1998, se malé studio Human Enterteiment rozhodlo o opravdu ambiciózní počin který v tu dobu neměl obdoby a tím je funkční 3D open world adventura pro PSX. Obyvatelé města tu mají svůj funkční režim, plynule se tu střídá den a noc, jezdíte tu autem i lodí, městem se pohybujete bez loadingů (až na vstupy do budov), obchody tu mají otevírací dobu apod. O to více je to ještě působivější když vezmete v úvahu malý budget studia, kvůli kterému se hra dále nemohla distribuovat a studio zaniklo. Až poté mechanismy této hry proslavila série Shenmue, která se neprávem považuje za zakladatele těchto open world mechanik.

V hlavní roli je tu student Mathew který od své kamarádky Winony dostane ráno telefonát že jejich spolužačku Kathy našli v lese, na pokraji smrti, zraněnou od medvěda a do toho se pohřešuje další studentka jménem Emma. Hned můžete asi tušit že se jedná o příběh dosti inspirovaný Twin Peaks, jenže kde Deadly Premonition více podněcuje surrealismus a quirky humor kterým TP oplíval, Mizzurna jde na to trochu jinak. Ona se totiž více zaměřuje na sociální část příběhu, kdy tu hlavně jde o to jak tato událost zasáhla poklidné městečko obklopené horami, jak to obyvatelé nesou a jak se náš hlavní hrdina díky tomu zaplete do odkrývání skrytých tajemství městečka. Co je opravdu osvěžující, je fakt, že tu nehrajete za žádného FBI agenta co do městečka čerstvě přijede, ale hrajete za kluka co v městečku Mizzurna Falls vyrůstal a obyvatele zná, tím pádem se celá situace stává osobnější. Dále velkým rozdílem je i to že nadpřirozeno kterým DP a TP oplývali, tu hraje druhé housle. Vy tu totiž nikdy pořádně nevíte zda to prostě celé neudělal medvěd či člověk a pořád vám po celou dobu příběhu visí to nadpřirozeno v oblacích, zda vůbec jo nebo ne. Což má za následek že se do příběhu ještě mnohem více ponoříte. Určitě tu nechci vést debaty zda hra která silně inspirovala DP je lepší či ne. Ale ze svého pohledu, hráče co miluje DP, musím říct že Mizzurna opravdu nabízí příběhově více konzistentní a originálnější zážitek inspirovaný Twin Peaks.

Co se týče samotné hratelnosti, tak to už je větší oříšek. Hra sama o sobě šlape perfektně, pohyb autem po městě je na tu dobu skvělý i možnost dotankování nádrže docela potěšila (příjemný detail, jako klepání na dveře obyvatel), dále i pohyb celkově i na tu dobu grafika, která i když je chvílemi rozplizlá, i tak ale dokáže místy vyčarovat poměrně krásné scenérie, jako atmosférický vodopád či lampami osvětlený park v noci. Bohužel i když vše toto je skvělé, tak co hru řadí do krabičky obskurních her je herní náplň, kdy hra je opravdu neuvěřitelně neúprosná.

Ve zkratce jde o to že se volně pohybujete po městě, hra vám neříká co máte dělat a vy prostě musíte sami rozluštit záhadu co se ve městečku stala v real time čase. Přičemž některé příběhové situace se odehrávají pouze v některý den a čas, takže něco zmeškat je opravdu snadné, navíc jakmile přijdete byť o jednu příběhovou část, máte během pár dnů automaticky bad ending. Nemluvně o tom že místy je čas ve hře opravdu neúprosný a vy musíte běhat, rychle jezdit autem a opravdu se snažit všude být na čas. Což občas je záhul když hlavní hrdina má sem tam problém se zasekáváním se o předměty apod. Proto hra je opravdu doporučována hrát s návodem. Tohle totiž upřímně fakt nejde, pokud nechcete hru zkoušet hrát tak 40x.

No závěrem musím říct, že tahle hra je opravdu neopakovatelný zážitek s krásnou zimní atmosférou, nádhernou hudbou a citlivým příběhem. Pokud vám nedělá problém zkusit si nějakou obskurní starou záležitost a chcete zkusit dědečka Deadly Premonition a vidět Twin Peaks like záhadu z jiného úhlu pohledu, tak si tohle zkuste. Z těch TP like her je tahle svým pojetím dle mého nejsvěžejší a snaží se to docela dělat po svém. Fakt je tohle neprávem opomíjený klenot !