Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Ace Combat 3: Electrosphere

02.03.2000
78
5 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Ace Combat 3: Electrosphere je třetím dílem ze série konzolových arkádových leteckých simulátorů Ace Combat. Hráč si tentokrát zahraje za letecké eso, které pracuje pro organizaci s názvem "UPEO" bojující proti dvěma konkurenčními nadnárodními korporacemi General Resource a Neucom, kteří si po dlouhých letech napětí navzájem vyhlásily válku. Hráč k potlačení tohoto konfliktu musí plnit různé úkoly, jako je například potopení speciálních letadlových lodí nebo sestřelování nepřátelských družic z oběžné dráhy. Hra tak nabízí různorodé prostředí pohybující se od běžných leteckých misí až po mise ve stratosféře nebo ve vesmíru.

Hráč se během misí musí také rozhodnout mezi dvěma možnostmi dokončení úkolu. Po těchto misích se pak získávají hodnocení, které odemykají nové druhy letadel. K dispozici je nově také funkce autopilota, která může být použita pro přistání nebo k dosažení cíle.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PS1 75
Jeví se férově, důvěryhodně. Pozvete si ho domů, projdete tři desítky misí a prolétnete kopu reálných i smyšlených stíhaček. Ale celé to byla bouda. Tenhle Ace Combat 3 není tím, za koho se vydává.

Když totiž trojka zamířila za hranice Japonska, poztrácela dobrou třetinu misí, značnou část příběhu i filmečky od animátorů Ghost in the Shell. V zájmu snížení nákladů se musela vmáčknout na jediné CD, a tak se mohutně škrtalo, řezalo a sešívalo. Originál zůstal zapsaný v hiraganě… než se do toho vložili fanoušci z Project Nemo. Slovosled jim místy skřípe, ale překlad víc než stačí na to, abyste z četných dialogů měli původně zamýšlený zážitek.

Příběh se dívá do trochu kyberpunkové budoucnosti. Státy jsou už jen hesla v rejstřících učebnic dějepisu a možnost nahrát vědomí do virtuálního prostoru začíná být realitou, kterou série od té doby pořád ještě dohání. A přijde mi, že uplynulé roky a pokračování některé pointy vybrousily tak, že tnou hlouběji, než musely ve své době. Ale smysl to začne dávat, až když posbíráte dílky roztroušené napříč pěti příběhovými linkami, do kterých se celkem 52 misí větví.

Mezi reálně používané stíhačky se mísí prototypy, letouny s pulzními lasery nebo bojová verze SR-71. Oproti novějším dílům nejsou tak obratné, nezpomalují tak prudce a některé stroje jsou pěkně nestabilní mrchy. Rakety je těžší setřást, pokud dostanou zálusk na vaše výfukové plyny. Electrosphere není žádným simulátorem, jeden letoun pořád unese půlku muničáku, jen se s arkádovostí neobjímá tak vehementně jako Skies Unknown.

Počet misí má i svoje stinné stránky. Sotva mrknete, už se vracíte na základnu. Rozmanitost úkolů a prostředí? Žádný zázrak. Nechybí opravdu zajímavé kousky, ale není moc čas si je užít; za chvíli už hra vypíná hudbu a žene vás dál. Jedna větev dá dohromady jen něco málo přes hodinku ryzího gameplaye.

Electrosphere neodolalo času tak dobře jako Shattered Skies jen kvůli manku jedné konzolové generace. Pořád dává najevo automatové geny série, někdy se nezřízeně vykecává a dogfighty jsou trochu jalové. Ale je to unikátní kousek a v kombinaci s obtížnou dostupností naprosto ideální kandidát na remake – kdyby se z toho svým megalomanstvím úplně nediskvalifikoval.

Pro: větvení příběhu, výběr letounů, soundtrack

Proti: slabší dogfighty, občas přílišná ukecanost, krátké mise

+11