Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Silent Hill

31.01.1999
10.09.2009
29.08.2012
86
87 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Every town has its secrets. Some are just darker than others.

Harry Mason veze svou malou dcerku Cheryl do jistého města jménem Silent Hill. V noci po dlouhé jízdě jejich auto míjí policejní motorka. Po pár set metrech tentokrát míjí auto tu samou motorku, ta se ovšem válí u svodidel. Harry jede dál, ale najednou se mu před autem objeví postava. Harry reflexivně strhává řízení ke svodidlům, bourá a až po nějaké době se probouzí z bezvědomí. Sedačka spolujezdce, na které ještě před chvilkou seděla Cheryl, je prázdná. Harry se okamžitě vydává Cheryl do tohoto podivného města hledat. Něco ale není v pořádku..

Silent Hill je 3D akční adventura, kde se můžete vyřádit u všelijakých rébusů, ale nechybí tu i dost akce. Zaměřením jde o survival horror. O tísnivou hororovou atmosféru tu nebude nouze, nábojů je málo, stejně tak i světla a odpovědí. Hru pohání silný mysteriózní příběh.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PS1 80
Silent Hill, stejně jako většina PS1 her, mě ve své době naprosto minul. Roky poté mě odrazovala nehezká raná 3D grafika a obavy, zda to budu vůbec schopen dohrát a aby hra nedopadla, jak remake prvního Resident Evil, který jsem z důvodu frustrace v poslední třetině opustil. Opatrně jsem tedy rozehrál na nejnižší obtížnost, která byla nakonec... inu, docela lehká.

Nebo, lehká na úroveň hry z konce 90. let. Silent Hill na mě i přes své stáří působil místy hodně svěžím dojmem. Atmosféra, ozvučení, napětí, občas design. Velmi omezený dohled v podobě mlhy/tmy se dá docela dobře přežít a s ohledem na výkon tehdejšího HW je to docela zajímavý nápad, jak zachovat docela pěknou grafiku, ale zároveň ušetřit výkon a poskytnout lehce otevřený svět bez okatého pop-upu. Je nutno ale počítat s tím, že hráč se bude lokacemi šourat často naslepo a v exteriérech je to prakticky stále jen o mžourání do mlhy/tmy. Městečko Silent Hill naštěstí není příliš veliké a dá se v něm za pomocí mapy docela slušně zorientovat, byť hra občas trochu trpí bludišťoidním dojmem a postup dále dost často závisí na ulovení několika titěrných předmětů rozhozených po relativně velké lokaci, kdy stačí jeden přehlédnout a je postaráno o solidní zákys. Co si budem, takovýhle design kdy skvělá zábava střídá frustraci z dezorientace je dneska už přeci jen tak trochu přežitek. Na druhou stranu mě velice potěšilo, že hra není nijak zákeřná (až na jeden moment). Monster je sice docela dost a v openworldu se rychle spawnují, ale dá se jim docela dobře utéct (na lehkou obtížnost i postřílet, munice je docela dost). Žádné jumpscary, ani vpády do zad. Jen poctivá hutná atmosféra budovaná za pomocí hudby, zvuků a strachu z neznáma.

Hádanek je docela hodně, většinou jsou zábavné a někdy i dost komplikované. V komentářích zmiňovanou hudební hádanku jsem trefil na druhý pokus a musím říci, že byla vymyšlená moc pěkně. Byly tam ale i kousky, které jsem při vší snaze nepochopil a zbaběle nakoukl do návodu. Zejména ve finálním bludišti ze dveří, kde se navíc skrývá jeden zákeřný instakill, to dle mého pánové už docela přestřelili.

Příběh hry je zprvu velice minimalistický, ale postupně nabývá na intenzitě a mile mě překvapilo, jak pokroková hra to nakonec asi byla a kolik obsahuje cutscén, ať už ingame či předrenderovaných. Nemůžu říct, že bych ho asi úplně pochopil, na to je až moc abstraktní, ale rozhodně je vtahující. Vytknul bych snad jen docela slabý anglicky dabing, zejména mluva hlavního hrdiny postrádá jakékoli emoce.

Nicméně jsem spokojený. Silent Hill má dnes již mnoho modernějších následovníků, které se určitě lépe hrají a rychleji odsýpají, ale atmosférou je to unikát, který, leč vyžaduje dávku trpělivosti, za zahrání určitě stojí (řečeno bez jakékoli nostalgie).

Pozn.: Odehráno na emulátoru ePSXe. Hra běží bezproblémově v libovolném rozlišení a ve widescreenu. Při vstupu do kostela však při zahájení cutscény vymrzne. Pro tuto jedinou cutscénu stačí přepnout z widescreenu na poměr stran 4:3. Přímo v emulátoru je možnost hru v libovolném bodě uložit, čehož se dá hezky využít právě před vstupem do této cutscény.

Pro: unikátní atmosféra, tajemný příběh, hudba a zvuky, slušná hratelnost, většina puzzlů

Proti: přehnaně bludišťoidní, místy roztahané a zdlouhavé, často jsem netušil kudy dál a musel si pomáhat návodem, pixelhunting

+27
  • PS1 70
Dnes je neuvěřitelná doba. Já, pravověrný PCčkář, že bych si někdy zahrál legendární první Silent Hill, kterýžto na PC nikdy nevyšel? Mé desetileté já by se mi jistě vysmálo. Do Playstationu se přece musely hry kupovat, ne jako na PC, kde to bylo přece vždycky "zadarmo". A kde já bych na to tehdy vzal.

No a stačilo jen 25 let a já si ho konečně přes emulátor zahrál. Však co je 25 let v životě lidském, notabene herním? Jako nic.

Je možná pravda, že se čtvrt století trochu podepsalo na technické stránce hry, ale tak nějak jinak, než hry na PC. Tehdejší 3D PC hry měly daleko ostřejší rozlišení, detaily nebo dohled, ale velmi často na úkor jakékoliv realističnosti. Grafika Silent Hillu je na jednu stranu hrozná, na druhou stranu pošilhává po moderních hrách. Sice je to pixelaté, ale architektura budov, města, interiérů či konkrétních objektů je zcela realistická a Silent Hillu by prostě stačilo zlepšit rozlišení a byla by to moderní hra. V 3D PC hrách té doby plné ostrých hran a ostrých úhlů se často cítím jako v nějakém umělohmotném uzavřeném světě, ale Silent Hillu se povedlo mě přesvědčit, že jsem v Silent Hillu. Boží.

A občas jsem se cítil jak v GTA 3. Nečekal jsem, že Playstation byl schopen ustát v podstatě otevřený svět. Je tady z nouze ctnost v podobě mlhy a asi nikde nejsou víc jak tři protivníci, i tak ale zaslouží tvůrci respekt, co předvedli.

Ona mlha je super, nakonec však pro mě byla jedním z důvodů, proč byl pro mě Silent Hill trochu nepříjemný k hraní. Překvapivě to nebylo ovládání, které jsem si namapoval, jak jsem chtěl. Mlha chvilku fajn, ale během nějakých 9 hodin, kolik mi hra čistého času trvala, bych se aspoň jednou rozhlédnout chtěl. Škoda. Obzvlášť ve městě a na silnici, kdy jdete úplně naslepo, je hra únavná. A v noci ještě o fous víc. Můžete namítnout, že ty nepříjemné pocity, které jsem zažíval, byl prostě strach, ale to asi ne. Prostě jen to nepřátelské prostředí mě pak demotivuje k nějakému detailnímu průzkumu například a chci se dostat co nejdřív na konec hry. A to, když se mi stane, tak je pro mě trochu red flag, jak se říká.

První půlku jsem byl až nadšený, druhou půlku jsem už víc dohrával. Ale není to jen mlhou, už ve škole jsem očekával znatelnější posun v ději, a ten nepřišel. Mé úvodní nadšení tím trochu vyprchalo a místo toho jsem se plahočil od čerta k ďáblu a posuny přišly až mnohem později. Tvůrci pak také začali hodně recyklovat, ať už jednotlivé místnosti a objekty, tak také začal postupně vyplouvat na povrch velmi omezený počet textur.

Příběh je pozoruhodný, ne moc pochopitelný, ale dobře funguje jako takový teaser pro další díly. Všechny postavy mají skvělý vizuál a jsou zapamatovatelné a chtěl bych, aby byly v příběhu častěji, aby mě jejich osud zajímal víc. Takhle jsem se do nich ponořil jenom proto, že jsem druhou půlku hry hrál několikrát kvůli různým koncům. Přesto si troufám tvrdit, že způsob podání příběhu má obrovské rezervy a je příliš zkratkovitý. Spousta věcí mohla vyznít daleko lépe a nestálo by to moc úsilí, ale holt je to tou dobou.

Co se týče samotného gameplaye, oceňuji, že je hra více adventura a rébusy byly moc fajn, v jádru je to ale prostě zase jenom Resident Evil a už je to prostě všeho mockrát. Je fascinující, že se v letech 98-2000 s těmito hrami roztrhl vyloženě ruksak, každá se hraje skoro stejně a přitom si všechny odnášejí dobré hodnocení. Žánr akční adventury v těchto letech byl tímto konkrétním subžánrem úplně převálcován.

Kamera je hlavním pozitivem i negativem zároveň. Na jednu stranu velmi akční, dynamická, některé momenty jsou na ní vyloženě postavené, na stranu druhou extrémně otravná, ale to je v tomhle žánru pravidlem.

Hudba Akira Yamaoky je legendární, znám ji už dlouho, ale vždycky mě fascinovalo, že je ta hudba tak legendární, přestože jsou poslouchatelné vlastně jen dva tracky, intro (s vtipným vykradením James Bond Theme) a outro (s rozladěnou kytarou), zbytek jsou ambietní děsohluky, u kterých se příjemně podřimuje.

Zatímco Resident Evil je béčko, Dino Crisis je béčko s dinosaurama, tak Silent Hill béčko být nechce. Má podle mě vlastně nejblíže k Nocturne, které jsem dohrál nedávno. Na rozdíl od něj má Silent Hill kontinuální příběh, což mi sedí víc a podobně se snaží být inteligentním temným hororem, a jde mu to lépe. Těším se, kam se bude Silent Hill v dalších dílech vyvíjet.
+25
  • PS1 100
Až na třetí pokus se mi podařilo dohrát tuhle perlu. Vždycky jsem se zasekl u té hudební hádanky ve škole, kterou jsem neměl vůli dokončit. Málem jsem se připravil o velký hororový klenot.

I přes své stáří a grafiku, s prvního PlayStationa, si hra zachovává perfektní atmosféru. Při postupu hrou jsem se fakt bál. Není to taková kličkovaná mezi pomalými nepřáteli jako ve dvojce. Tady mají rychlost a jdou nelítostně po vás. Nábojů je málo a hlavní hrdina je navíc pohybově nenadaný kolohnát, které, než se stačí otočit, dvakrát umře. Obtížnost je tedy vyšší než u dvojky.

Grafika nestojí za řeč. Když jí překonáte, dostanete naprosto skvělou hru plnou tmy, nechutností, boje, úprků, rébusů. Rébusy dávají smysl a jsou zábavné. Do toho hraje perfektně deptající industriální muzika. Často jsem preventivně ukládal, protože jsem se bál. Pocit strachu ještě znásobí perfektně debilní kamera, kde často nic nevidíte a jen střílíte naslepo.

Co mě ale hnalo hrou nejvíc byl příběh. Naprosto skvělý. Takhle pěkný horor jsem ve hře zažil snad jen u Silent Hillu 2. Chce se to jen přenést přes celkem nepohodlné ovládání a divnou kameru. Jestli s hrou budete mít trochu trpělivosti, bohatě se vám odmění. Sice jen tak 6-7 hodinami hraní, které ale stojí za to. A pořád je tady více konců k dalšímu hraní.

Animace vypadají pořád dobře.

Pro: skvělá tísnivá atmosféra, strach, skvělý příběh, hádanky, hudba, různé konce

Proti: občas problémy s kamerou, krátké

+21
  • PS1 100
Na první PlayStation existuje řada skvělých horrorů. Několik jsem jich kdysi dohrál (např. Resident Evil 2, Alone in the Dark 4) a spoustu dalších minimálně vyzkoušel. Ale opravdový strach jsem zažil pouze u jediné hry. Silent Hill. Vzpomínám si, že jsem některé pasáže odmítal hrát, pokud byla tma a já byl v pokoji sám. A dodnes mi při vyslovení toho jména přeběhne lehký mráz po zádech.

První Silent Hill sází především na fantastickou atmosféru. To, že kvůli nedostatečnému výkonu PSX, se tvůrci rozhodli celé město zahalit do neproniknutelné mlhy, se ukázalo jako skvělý nápad. Ten ovšem ještě umocnili tím, že hned zkraje se rozhodli hráči dát další důležitou proprietu. A sice rádio, které začne praskat, kdykoliv je nablízku nějaká příšera. V konečném důsledku tak Harry Mason zvolna kráčí mlhou, z kapsy se ozývá strašidelné praskání, někde v blízkosti lze slyšet pleskání křídel či vrčení a hráč napjatě očekává, z které strany se na něj něco přiřítí. Stále ještě se mi vybavuje scéna, kdy jsem při podobném výjevu vyprázdnil do siluety v mlze celý zásobník a když rádio nepřestávalo praskat, rozhodl jsem se jít blíž, abych zjistil, že jsem důkladně zneškodnil hydrant.

A když už si hráč na mlhu trošku zvykne a začne si říkat, že ta hra zase až tak děsivá není, ozve se siréna. V tu chvíli se celé město změní ve svou ještě děsivější verzi, takže když po nějaké době vše zase obklopí mlha, hráč ji málem přivítá s úlevou. S touto proměnou souvisí i okamžik, kdy jsem se ve hře skutečně bál. Odehrálo se to v nemocnici a já měl prošlá všechna patra a nevěděl jsem, kam dál. Tak jsem vlezl do výtahu, který měl do té doby jen tři tlačítka. Jenže v tu chvíli se tam objevilo další. Tak jsem ho s obavami zmáčknul a v ten moment se ozvaly sirény. Ačkoliv mi v té době bylo jen něco málo přes dvacet, malém jsem dostal infarkt.

Skvělou atmosféru má i místní škola. Na chodbách narazíte na jakési dětské duchy, ze tříd je občas možno zaslechnout i jakýsi hluk, ovšem po otevření dveří jsou třídy prázdné. A ukrývá se tu i nejzáludnější hádanka celé hry. Legendární hádanka s piánem. Jelikož jsem hrál hru někdy v roce 2004 a neměl jsem k dispozici internet, zaseknul jsem se na ní asi na týden. Bože, vždyť já už ji znal celou nazpaměť a stále jsem na to nemohl přijít. A dodnes si vzpomínám, že jsem šel tenkrát v Olomouci, kde jsem tehdy pracoval, po náměstí a paradoxně před komunistickým orlojem mě osvítil duch svatý a mě najednou napadlo řešení. Už ani nevím, kam jsem tenkrát šel. Pamatuju si jen, že jsem se otočil na místě a letěl domů vyzkoušet, jestli je má teorie správná. Takhle skvělý pocit jsem snad už nikdy po vyřešení hádanky nezažil.

Silent Hill jsem od té doby dohrál ještě třikrát, ale musím se přiznat, že příběh jsem zcela nepochopil. Na druhou stranu mi to nikdy nijak zvlášť nevadilo. Jistá dávka mystična a tajemna k této hře bezesporu patří, takže asi není zcela záhodno všechno hráči pěkně polopatě vysvětlit.

Co se týče technického zpracování, četl jsem na něj (obzvláště na grafiku) v ostatních komentářích dost kritiky. Grafika je z dnešního pohledu sice již dost zastaralá a kdybych si Silent Hill pustil dnes, asi by se mi první hodinu moc nelíbil. Pak by ovšem převážil faktor nostalgie a já bych se po další hodině divil tomu, co se mi na tom nezdálo. Vždyť takhle ta hra vypadala vždycky. A po další hodině bych si už spokojeně vrněl, protože tohle je přece ten pravý Silent Hill. Ovládání zde bylo skoro ve všech komentářích popsáno jako krkolomné a ne zcela přívětivé. Ani s tím nemůžu souhlasit, protože takhle toporné byly v té době skoro všechny survival horrory a pokud jste v nich strávili mnoho desítek hodin, po pár minutách máte hru v ruce a ovládání vám případne tak nějak standardně (leč zastarale) uzpůsobené.

Omlouvám se za delší komentář, ale první Silent Hill patří mezi mé nejoblíbenější hry vůbec a z jeho prvního dohrání mám více silných zážitků, než z jakékoliv jiné hry.

Každopádně pokud někdy budete mít možnost si tuto hru zahrát, doporučuji na původním PlayStationu bez jakékoliv možnosti quicksave a quickload. Věřte mi, že to atmosféru téhle skvělé hry ještě o nějaký ten stupínek posune.

Pro: Atmosféra, atmosféra, atmosféra. Méně akce, více hádanek.

Proti: Vážně mě nic nenapadá.

+21
  • Vita 95
Svůj komentář začnu asi poněkud silným tvrzením a tím je že mi první díl přijde mnohem lepší než díl druhý. Nevím proč tomu tak je ale celkově mi jak už chování hlavní postavy tak i samotným příběhem kultu přijde sympatičtější a zajímavější. Navíc ho mám pořád zarytý v hlavě a nemohu na něj zapomenout jelikož to byl opravdu silný zážitek.

Hlavním hrdinou je Harry Mason který strhne volat když uvidí na silnici malou holčičku, poté se probudí v zamlženém Silent Hillu a zjistí že jeho dcera není v autě, právě první část této hry kdy naháníte svojí dceru skrze těsné špinavé uličky mezi baráky mi ihned řekla že tahle hra bude neskutečný zážitek a ono tomu tak i vskutku je.

Hlavním tahounem jako v každém SH je atmosféra doprovázena skvělou hudbou od Yamaoky, který tady vytvořil i pár opravdu nezapomenutelných skladeb díky nimž jsou i některé scény těžko zapomenutelné. Do toho všeho nádherně pasuje příběh o zdejším tajemném kultu který vás bude zajímat až do strhujícího finále. Spolu s příběhem jsou zajímavě i dobře napsané postavy včetně hlavního charakteru jehož odhodlání projít si Silent Hill peklem mi přijde i opodstatněné a logické.

Jelikož o této hře stejně všichni víte a uživatelé vás těmito informacemi v komentářích budou pořád zalhcovat tak se to pokusím zkrátit: Obtížnost je místy poněkud dost vysoká, a tím nemyslím souboje s nepřáteli ty jsou ten nejmenší problém tedy pokud nemluvím o PODĚLANÝCH PTERODOTAKLOIDNÍCH POTVORÁCH !!! a těch neroztomilých psech co po vás pořád skáčou, doporučuji se jim vyhýbat a plejtvat munici radši na větší potvory. Zpátky ale k té obtížnosti, myslel jsem spíše adventurní linku jelikož ve hře je dost hádanek které vám docela místy potrápí hlavu a navíc když musíte řešit puzzly v místech zamořených nestvůrami za doprovodu Yamaokovi hudby tak určitě věříte že si z toho možná i pár vlasů vytrhnete.

Ke konci ještě zmíním grafickou stránku hry která sice zestárla ale hra pořád vypadá dobře a navíc nabízí na tu dobu skvělé cutscény. Jo a pokud zvažujete hraní na Vitě tak vás musím varovat že zaměřujete při souboji pomocí zadní dotykové plochy která je jakoby rozdělena na čtyři tlačítka což hru místy poměrně dělalo ještě těžší. Každopádně dá se to na tom hrát v pohodě jen je to o zvyku a ne vždy to reaguje jak má.

Podtrženo sečteno první díl je skvělý zážitek s nezaměnitelnou atmosférou a zajímavým příběhem a hromadou nervu drásajících momentů ! Takže do toho a místo Evil Within si dejte toto !!!

Pro: Příběh, postavy, soundtrack, atmosféra, nápaditost, vyvolání nejistoty

Proti: Pro někoho může být místy poměrně dosti frustrující

+17