Metal Gear Solid

Legenda, minimálně na PS, které se stejně jako pro další tituly do té doby primárně určené pro konzole (Resident Evil, Final Fantasy) dostalo portu na osobní počítače, aby přilákala, nebo lépe rečeno odlákala, hráče právě na konzole díky pozdějším exkluzivním dílům sérií.

Co však zprvu většinu hráčů nezvyklých na gamepad udeří je mechanismus ovládání. Na záčátku vám bude Metal Gear Solid házet pod nohy jeden klacek za druhým - nejen, že kamera snímá Snakea z pohledu přímo nad ním a přehled o okolí je tak minimální, ale i příběh může působit mnohdy až překombinovaně, a v některých částech i zmatečně. Zkráceně tak, jak to jen umí tvůrci pocházejíci z východní Asie.

Dalším faktorem který dělá z Metal Gearu specifickou hrou je prostředí. Ve výsledku Snake stráví celý čas na ocelově šedozelené základně umístěné na Alijašce. Hlavním pojítkem mezi cutscény vám tak bude časté vracení se na místa na nichž už Snakeovy nohy již spočinuly. Díky tomu ale naplno vstřebáte atmosféru komplexu obývaného nezvykle velkou koncentrací postav, kde každá má vlastní příběhem a motivaci pro své zdejší konání. Co ale Metal Gear Solid pasuje na status legendy jsou scény před, nebo po konfrontaci s hlavními charaktery. Například postřelení Meryl od Sniper Wolf řadím mezi jeden z nejsilnějších zážitků jaké jsem ve videohře viděl.

K mému překvapení i přes obtížnější ovládání a někdy až naivní dialogy do sebe vše zapadá a funguje, a díky skvělému dabingu podbarveného přesně padnoucím ozvučením a hudbou hráč těch téměř deset hodin s nadsázkou neodtrhne od titulu oči až do závěrečných titulků. Z mého pohledu jedna z nejpovedenějších her vůbec, můžu doporučit všem těm, kteří upřednostňují strhující děj před vizuální prezentací a sterilnějším prostředím.