Decentní hra, která mě tak STRAŠNĚ SRALA! Musím se vyřvat z toho špatného, než se dostanu k těm několika málo dobrým věcem. A budu u toho sprostý. Óóó jak já u toho budu kurva sprostý. Oukej, dem na to.

Po dlouhý době jsem se rozhodl zariskovat a koupil hru hned v době vydání. Day one patch, aby se hra mohla hýbat bez zasekávání na mém ultra-drahém-kvůli-Cyberpunku-koupeném počítači, mě alespoň utvrdila v tom, že strategie "Pokud nemáš jistotu, kup to pozdějc, až to bude za půlku" byla celou dobu správná. A i tak jsem to hrál bez ray tracingu, který si umím představit, že v několika částech mohl vypadat fakt hezky.

A ono to vlastně celé vypadá moc hezky, na to, jak to má vypadat hnusně. Začátek je klasické béčkózní uvedení do děje. Většina "důležitých" postav, které většinu hry už ani moc nepotkáme, je představena v první půl hodince. Pak se samozřejmě něco posere a začínáme konečně doopravdy hrát. Je nám představen soubojový systém - základ celé hry - a tady to špatné začíná... * nádech, výdech *

Kterýho mamrda napadlo dát nejdůležitější funkci - uhýbání před útokama - na stejný tlačidlo, kterým člověk chodí?! Za prvý to představili tak debilně, že až po půl hodině dostávání na držku sem si uvědomil, že to asi nebyl jen nějaký přiblblý QTE, ale že budu muset po zbytek hry mávat páčkou doleva/doprava jak slepej retard při masturbaci. A za druhý - kdyby to alespoň kurva fungovalo! Jeden na jednoho mám šanci občas uhnout. Ale když mám před sebou dva příšeráky, tak se hra nemůže rozhodnout, jestli jen tak trajdám doleva před hnusákem vzadu, anebo chci uhnout před pravým hákem plným drápů a nádorů od hnusáka přede mnou. A samozřejmě se hra většinou rozhodne, že pravá zábava je být většinu času polomrtvý, tak dostanu po tlamě. A to byl případ jen dvou blbců přede mnou. Většinou jich je tak šest. Nehledě na to, že pokud se mi podaří uhnout, tak občas "akční" kamera zahne do naprosto zmateného úhlu nebo vjede úplně někam do zdi. Takže najednou vidíte postavě jenom záda. Slyšíte, jak vás humusové porcujou. A uvědomujete si, že vřeštíte na obrazovku. A co teprve když hlavní niemand neuhne jenom s kamerou, ale rozhodne se víc pouskočit někam do strany. Třeba mezi sudy, kde se šprajcne. Anebo do nějakýho rohu, kde vás hovnoxichti hnedka obklopěj. ZÁ-BA-VA.

A když už jsme u našeho geroje, tak jsem slyšel něco o tom, že se má pohybovat těžkopádně, protože je to masitý drsoň mlátička. Pokud těžkopádným mysleli cítit se, jako že řídím přetíženýho ožralýho šerpu co se brodí hlenem, tak se jim to celkem povedlo. Uhýbat před nepřáteli, co po vás flušou blitky, je fakt radost. A ještě ke všemu je pooomááálýýý. Ale to je jeho chyba jen z půlky. Dejme tomu, že vystřílel náboje z malého kvéru a potřebuje přepnout na velký kvér. Nejenom že malý kvér musí opatrně zandat do kapsičky. Pomalu. Velký kvér musí teprve složit (pomalu), než z něj začne střílet. A pokud ho během tohohle procesu někdo plácne, tak má pamatováka jak slon po lobotomii, a vlastně zapomene, že chtěl vyndat použitelnou flintu s nábojema, takže zase vytáhne tu nahovno stříkačku bez nábojů. A co teprve když by chtěl přepnout alternativní malý/velký kvér. To pak musí hošek do menu, najít správný kvér a potvrdit ho. Samozřejmě realtime během souboje. Nechceme tě přece připravit o zážitek, kdy běžíš do zdi, stejně zase vybereš ten prázdnej kvér, a uvidíš po stopadesátý animačku, jak si s tvym xichtem vytírají prdel. A i kdybys ten kvér vybral správně, tak ho stejně musí nejprve složit, takže tady to máš po stopadesátý prvý.

Uffff. Je to ze mě venku.

Ve svý podstatě je hra celkem kvalitně udělaná. Ale výše popsané se odehrává od začátku do konce. Úrovně, ačkoliv graficky hezké, jsou od sebe nerozeznatelné genericky vypadající ve tmě blikající průmyslové sklepy. Příběh je ve zkratce "Musíme se dostat z vězení! Teď se musíme dostat z měsíce! Oukej, tak alespoň zjistíme, co se tady děje!". A výplň je klasické "Musíš jít vocaď semhle a mezitím zapnout tyhle generátory, abys otevřel dveře/výtah a mohl jít támhle". Lore vpodstatě žádný. Oukej, ještě příšeráci jsou dobře příšerní a zvuky strašidelný. Atmosféra ujde, jen se člověk moc nebojí.

A jelikož už jsem vyhořel, tak končím.

Hru jsem dohrál, odinstaloval a už si jí nikdy nezahraju.



Mentální poznámka - příště ty prachy radši investovat do gamepadu. Tenhle dostal zabrat.

Vysloveně jen vizuální ztvárnění povídky Dagon od H. P. Lovecrafta. Nic víc, nic míň. Vlastně jediný herní prvek (nepočítáme-li odklikávání textu / rozhlížení se po prostředí) je hledání zajímavostí o životě Lovecrafta.

Hru jsem dohrál za hodinu, ale jenom proto, že jsem chtěl najít všechny zajímavosti hned na první dohrání, tak jsem usilovněji šmátral. Ale myslím, že jsem měl během hraní jednu kuřpauzu, takže se to dá zvládnout i pod hodinu. :)

Může se zdát, že tuhle "ne-hru" hodnotím nějak moc vysoko. Je to spíš ze subjektivních důvodů, ale i přesto nějaká malá bezvýznamná plus tady najdeme. Jako třeba to, že hra je zadarmo. Dokonce opravdu má tu správnou Lovecraftovskou atmosféru, takže bezvýznamné plus se stane významným, pokud jste fandové. Dabér s pochmurným hlasem se taky snažil. A celkově se mi to zdá jen jako takový projekt od fandy pro fandy, což mi přijde sympatické. Po "dohrání" jsem totiž hned měl chuť si přečíst mojí oblíbenou Barvu z Kosmu. :)

Jedna z mála her, která mě donutila dostat ze sebe nadšení ještě předtím, než jsem jí dohrál. :)

Možná za to můžou nostalgické vzpomínky na mládí, nebo taky fakt, že zrovna probíhá corona krize, ale strašně mě baví náplň herních dnů. Jít si jen tak po škole s partou někam pokecat, balit holky na nádraží, nakupovat věci v akci, jít do kina... jít ven... i mimo okres... moct opustit dům... blbá corona. :(
Každopádně ze všech nabízených akcí jde většinou udělat jen JEDNA. A každá z těch akcí je nějakým způsobem výhodná, protože zvyšuje statistiky (ála Princess Maker). Co je horší, tyhle akce NEUSTÁLE přibývají (ála Stardew Valley). Takže místy opravdu dumám nad tím, jestli vzít Chie do kina, abych měl díky lepšímu vztahu bonusy do příšeráků, anebo radši půjdu na brigádu do nemocnice, protože potřebuju zvednout odvahu a za prachy si zítra koupím novou zbraň, protože bude pršet, a v obchodě mají slevu...

Ano, dungeony jsou zdlouhavý opruz, ale na normální obtížnost to žádný velký grind nechce. Zatím jsem každý dungeon prošel natřikrát. První průchod testovní - zjistit odolnosti nepřátel a jaké proti ně používat správné Persony,, nechat si nakopat prdel od bosse a radši utéct do města koupit lepší výbavu. Druhý průchod - znám všechny slabosti mobů, sem lépe vybavený, všechny vykydlím, sejmu bosse. Třetí průchod - ve městě jsou najednou questy, které mě posílají pro předměty z už "vyčištěného" dungeonu, takže jím prolítnu, posbírám předměty a pokusím se porazit na konci mnohem těžšího bosse, asi abych se nenudil.

Klasický problém jrpg s opakující se hudbou.
1 až 5 hodin - Ale jóóó, má to celkem dobré písničky
5 až 8 hodin - Ježiši už to začíná být dost otravný
8 až zbytek hry - Jór efééékšóón, jór eféékšóóón, jór eféééééékšóóóÓÓÓóón... ^_^ odkaz 

Snad každou postavu, kterou jsem potkal, jsem si zamiloval. Kromě těch, co měli být nesympatičtí, protože mi přišli nesympatičtí (takže jsou to vlastně i tak dobře napsané charaktery). Denní výplň občas "naruší" hlavní dějová linka, která je správně mysteriózní a vás prostě zajímá, kdo to v tom malém městečku dělá takový bordel. Postavy si ale zamilujete ve své podstatě při "fillerových narušeních", kdy se menší příběhy odehrávají o různé svátky nebo školní akce. Spíš než fillery to ale působí jako povedené fanservice kapitoly. Hodně mě pobavilo, když si například pánská část vyšetřovacího týmu udělala řidičák na skůtr a rozhodla se, že pojede do města balit žencký. U celého nepovedeného školního výletu jsem už umíral smíchem...

Shrnutí po 40ti hodinách hraní - je to paráda, zkuste to. :)

Hodnocení celé hry

Napřed ze sebe dostanu To Špatné
Grafika nejde nijak nastavit. Zdála se mi celkově taková cukavá. Některé postavy vyloženě hnusné. Když už jsme u postav, tak jejich herecké výkony stály také za prt. Některé puzzly byly pro mě celkem brutálně obtížné, což neberu ani moc jako mínus, ale ke konci vyžadovaly velmi časté vracení a slídění po již 100x viděných úrovních. Čímž se dostáváme k variabilitě levelů, která je úplně minimální (Barák o 3 patrech, pár úrovní sklepu a molo), ale souvisí s tím to zajímavé.

To Zajímavé
Nestává se mi tak často, abych následkem několika velmi blbých rozhodnutí byl na začátku druhé kapitoly zastřelen a hra mi řekla "Tímhle pro tebe tahle epizoda končí. Můžeme jí restartovat anebo můžeš přejít do třetí epizody". S velmi pozvednutým obočím jsem zkusil přejít do třetí kapitoly a světe div se, události se děly i beze mě. Všechno mi bylo vysvětleno, nové postavy představeny a mohl jsem pokračovat. Akorát že se mi zdálo, že mi byly vyspoilovány věci, na které jsem mohl přijít sám. Takže jsem restartoval hru od části, aby se po mě vůbec nestřílelo, a v okamžik, kdy jsem znovu začal třetí epizodu, jsem řešil jiné věci, jinak, s jinými postavami a na jiném místě. Vykrmený hrama od TellTale, tohle byl pro mě trochu šok. :) Najednou jsem si uvědomil, že minimálnost prostředí je tady vlastně výhoda, protože na malém prostoru se dá alespoň uhrát více různých situací (bohužel ale po 20ti hodinách v jednom baráku vás stejně začnou některé místnosti prostě prudit).

To ostatní
RPG prvky jsou celkem zajímavé zpestření. Ze začátku nevíte, do čeho je cpát dřív, protože možnosti je použít jsou na každém kroku. Kdybych nedával body do otevírání zámků, mohl jsem si teď s Napoleonem Bonaparte promluvit o politice. Kéž bych je radši dal do Psychologie, protože na Vydírání je George Washington imunní. Od poloviny hry máte většinu důležitých schopností na solidní úrovni, tak vám hra začne předhazovat situace, kdy sice schopnost můžete použít, ale užitečná v danou chvíli není, takže se honba za schopnostními body změní na honbu za sbíráním medu, aby jste doplňovali body, kterými schopnosti použít (zní to komplikovaně, ale člověk si zvykne). Zároveň se schopnosti dají použít i k zlehčení především historických puzzlů (různé překlady, vědecké poznatky anebo všimnout si kusu řešení). Já je používal spíš ke konverzacím, protože každý chtěl podvést každého, až to chvílemi připomínalo Hru o Trůny.

Na puzzlech je ale hezké, že se s vámi neserou. I když máte dostatek bodů na to, aby jste si puzzle hodně zlehčili, je to stejně nakonec na vás. Hra Vám prostě neřekne - takhle je to správně. Ba dokonce vám může i naučit hodně z historie.

Ten konec
Většině vadila najednou fantasy zápletka, u které mě naopak bylo líto, že se nějak více nerozvinula. Ale celkový konec (možná tedy záleží, jaký máte), je takový... meh. Anticlimactic.

Shrnutí
Strašně zajímavá hra ve strašně béčkovém zpracování. / Hratelný gamebook. :)

Ono je těžké napsat cokoliv o tomto klenotu, jehož největší síla spočívá v nevědomosti a průzkumu. Na férovku pokud tuhle hru chcete hrát, řiďte se jen tím, že lidi říkají, že je to dobré, věřte jim, a nehledejte o hře žádné jiné informace. Pokud si to někdy zahraju znovu, tak zážitek už nebude stejný, protože budu *vědět*. Proto pojmu tenhle komentář jinak, a popíšu bez nějakých značných spoilerů část hry, kdy jsem si uvědomil, že hraju něco výjimečného.

Záznam Hvězdného Dobrodruha #27 : Už je to po sedmé, co explodovalo slunce, a já se probral blízko své vesmírné lodi. Přestávám se bavit se svými lidmi, protože mi nikdo nevěří, že tohle všechno už se stalo a rovnou mířím výtahem do kabiny. Ze zápisů jiné(prastaré?) civilizace jsem zjistil, že na "duté" planetě by se mělo nacházet jejich město. Nastavuji autopilota a cestou si všímám prolétající komety. Pokud zase vybouchne slunce, mohl bych na ní zkusit přistát. Z myšlenek mě vytrhává sopečný měsíc. Nečekal jsem, že chrlí šutráky až dolů na planetu. Urychleně vypínám autopilota a snažím se manévrovat kolem letících šutrů. Přistání/zřícení na planetě bylo drsné, takže jsem před průzkumem musel opravit trysky a trup lodi. V dálce poznávám světla nouzového modulu jiné(prastaré?) civilizace. Gravitace je naštěstí menší než na mojí domovské planetě, takže se k modulu dostávám během několika skoků. Bohužel pro moje trysky, během posledního skoku znovu vychází bombardující lávový měsíc a utrhává se mnou kus planety. Řítím se dolů a zjišťuji několik děsivých faktů. První je, že planeta je opravdu dutá. Druhý je, že to bude asi tou černou dírou, do které padám. A třetí, že se možná dřív zabiju o ten polorozpadlý most, pokud správně nezapnu trysky u obleku.

Záznam Hvězdného Dobrodruha #28 : Bolelo to, ale žiju. Čas je nyní můj nepřítel. Dobrá třetina planety se už propadla do černé díry, ale stejně nacházím nové a nové texty na překlad. Procházím obřím vertikálním městem prastaré civilizace, které je vybudované do nitra duté planety. (Dává to smysl, když povrch do nekonečna bombarduje měsíc) Naplňuje mě smutek, když vidím padat do černé díry část města, kterou jsem nestihl prozkoumat. Z textů jsem zjistil, že by se měl zde nacházet "kvantový chrám". Snažím se sledovat směrové značky a nebezpečně přeskakuji z budovy na budovu kvůli částem, kde již chybí celé ulice. Trysky a kyslík jsou na polovině. Čas je můj nepřítel víc než kdy dřív.

Záznam Hvězdného Dobrodruha #29 : Umřu tady. I když jsem měl jen třetinu kyslíku a téměř prázdné trysky, věřil jsem, že se dokážu vrátit na povrch do své lodě a obojí doplnit. Při troše štěstí i vyléčit svá zranění. To se změnilo během zapínání gravitačního tunelu do kvantového chrámu. Opět jsem viděl padat část města do černé díry, ale tentokrát se na konci onoho kusu nacházela moje loď. Nemám jak se vrátit domů. Sakra, za chvíli nebudu mít ani kyslík. Můžu spoléhat na to, že se znovu objevím u své lodi, i když mě tentokrát nevaporizuje slunce? I kdyby ne, tak poslední, co udělám před smrtí, je, že navštívím kvantový chrám.

Záznam Hvězdného Dobrodruha #30 : Kvantový chrám je na dohled. I když už je většina planety pohlcena, gravitační tunel stále funguje a nezastavitelným tempem se blížím k ohromné stavbě. V jednu chvíli se mi zdálo, že tunel mění směr. Nebyl to ale tunel, co změnilo směr. Byl to chrám, který změnil směr dolů k černé díře. Byl jsem tam blízko! Dívám se na prázdno, co zbylo po chrámu, a uvědomuji si děsivou věc - gravitační tunel stále funguje. Již nesměřuji k chrámu, ale k volnému pádu, končícím černou dírou. Začínám panikařit a používám poslední zbytek trysek. Vymanil jsem se z tunelu, ale gravitace černé díry mě okamžitě chytla. Tohle je můj konec.

Záznam Hvězdného Dobrodruha #31 : Nechápu to, ale nejsem mrtvý. Zatím. Jsem uprostřed vesmíru a všude jsou trosky planety kolem něčeho, co vypadá jako... bílá díra? Od myšlenek a teorií mě zpátky do reality vrátilo výstražné pípání oznamující kritickou zásobu kyslíku. Rychle se snažím mezi troskami najít mojí loď. I když už mi náplň do trysek došla, stále ještě můžu k pohybu použít poslední zbytky kyslíku v obleku. Velmi, VELMI opatrně. Našel jsem loď, ale identifikátor ukazuje, že je 8 kilometrů daleko. Na to mi zásoby kyslíku nevystačí. Stejným směrem jsem ale zahlédl něco, co vypadá jako vesmírná stanice a je mnohem blíž. Nevím jestli funguje, nevím jestli se dostanu dovnitř, ani nevím, jestli je na ní kyslík. Vím ale, že je to moje poslední šance.

Záznam Hvězdného Dobrodruha #32 : Mentální poznámka - jednou za čas si připomenout, jak krásné je vlastně dýchat. Kromě blahodárného kyslíku obsahuje stanice i další texty. Vypadá to, že je postavená stejnou civilizací, co žila ve vertikálním městě. Další texty mi nejdou pořádně přeložit, protože jako by venku zhaslo všechno světlo... Ale ne. Tohle už jsem zažil. Pohled z okna mi potvrdil nejhorší obavy. Supernova polykající mou soustavu. I přes to všech

Záznam Hvězdného Dobrodruha #33 : Už je to po osmé, co explodovalo slunce...

Bodově:

- Collectibles. V ostatních hrách mě prudí, když mám zastřelit 200 holubů, jenom abych měl splněno. Tady jsem poctivě sbíral a četl každý kousek dokumentu, protože očividně si někdo dal sakra práci s budováním herního světa a já mu to fakt žral. (Taky díky tomu, že na Control přímo/nepřímo napojili svět mého milovaného Alana Wakea)

- "Hlavní" příběh byl dejme tomu oukej. Žádná velká překvapení. Prostě se tak nějak prootevíráte zprvu neprůchozím nekonečným barákem, aby jste našli bratra a porazili záporáka. Cestou potkáte pár nevyčnívajících charakterů (až na uklízeče, ten je super!), kteří vám odemykají dveře / řeknou kam dál. Naopak "vedlejší" příběh, to jest již zmíněné objevování světa skrz collectibles, je paráda. Sice to znamená, že vás hra pošle zpátky vystřílet pár nepřátel anebo bitku s minibossem, ale stejně se těšíte na to, až dojdete k ledničce, o které jste se předtím dozvěděli, že zabíjí, když se na ní nikdo nekouká.

- Grafika a prostředí. Všechno vypadá velmi hezky. Prostředí je rozdělené na několik stylově odlišných pater. To si teda mysleli tvůrci. Já, pokud jsem neprocházel zrovna kolem nějaké dominanty daného patra, tak jsem absolutně neměl ponětí, kde se nacházím. Což je s backtrackingem a nepoužitelnou mapou celkem problém. Jako chápu, že ve vládní budově má být spousta kanceláří. Dokonce oceňuju, že kanceláře nejsou copy&paste, ale pokaždé nějakým způsobem trošku jiné. Bohužel jen trošku a je jich ke konci strašně moc. Na druhou stranu některé scenerie jsou opravdu lahoda pro oči (astrální sféra, central research). A to i po jejich roztřískání...

- Destrukce. Líbilo se mi dávkování. V úvodu jste bez schopností a celkem lehko zabitelní, takže je opravdu lepší lítat kolem jako veverka s pistolí na speedu od jedné schovky k druhé. Během toho věci padají ze stolů, papíry lítají vzduchem, sklo se tříští, kusy zdi upadávají a dalších 50 particle efektů efektuje. Člověku je líto, že Max Payne má teď Rockstar. Poté přijde vylepšování pistole na samopal/brokovnici/sniperku/raketomet a je to ještě lepší. A pak přijde telekineze. Musím se přiznat, že když jsem poprvé vyhrál souboj tak, že jsem trhal zdi a házel celé stoly po nepřátelích, tak jsem se cítil jako strašný badass. A to jsem ještě neuměl ani lítat. Později už jste tak mocní, že každá místnost po přestřelce vypadá, jako by jí prolítlo tornádo a je to sakra zadostiučiňující pohled.

- Nepřátelé. Nejsou nijak zvlášť chytří, ale občas, když se člověku dostanou do zad, je hned po srandě. Jsou i vcelku rozmanití. Střílecí šmejdi, silní střílecí šmejdi, střílecí šmejdi se štítem, bouchací kamikaze šmejdi, lítající bouchací kamikaze šmejdi, zkurvení zasrani s levitací A telekinezí, minibossové a pár dalších. Minibossové většinou fungují tak, že musíte střílet do slabého místa, pak si zavolají posily, zase střílet do místa... klasika

- Checkpointy. Jedna z mála věcí, co mě vysloveně srala. Jsem trošku n00b, tak jsem měl problém zabít jednoho bosse. Takže očekávám, že nebudu muset dojít přes 3 místnosti s náhodně respawnujícími se nepřáteli, zpátky do arény, kde po minutě zařvu a budu muset jít celou cestu znova.

- Backtracking a fetch questy. Na několik vedlejších questů jsem se vyprdl, protože jsem díky prostředí a mapě bloudil tak dlouho, až mě to přestalo bavit. U jiných jsem byl zpruzený, jak jsou blbě popsané. Příklad: Quest "Zbav se plísně" akorát označí na mapě prostor, kde by plíseň měla být. Po probloudění se do správné lokace zjistíme, že je vpodstatě celá pokrytá plísní, ale střílení do ní nic nedělá. Až poté, co jsem ze vzteku začal demolovat celou úroveň, jsem zjistil, že po mě chtějí rozstřelit takový lehce nazelenalý chuchel, který vypadá úplně stejně, jako zbytek zaplísnění. A ne jeden, ale šest chuchlů! Pruda.

Závěrem: I přes několik velmi prudérních herně designových rozhodnutí je Control solidní hra s Lynchovsky tajemnou atmosférou, parádními souboji a promakaným světem - takže by si jí měl člověk alespoň jednou zahrát. :)

Bylo to, slovy klasika - Not great not terrible. Lesová část byla na styl Amnesia: The Dark Descent, takže trošku hledání, trošku puzzle, ždibec příběhu támhle... Paradoxně jsem se v lese moc nebál, protože mě uklidňovala přítomnost čokla. Což bylo asi jediné, k čemu mi sloužil, protože většinu věcí jsem dokázal najít dřív než on vyčmuchat. Kamera se více osvědčí až v pozdější části, ale je s ní spojeno celkem zajímavé řešení puzzlů.

Pak se samozřejmě dostaneme do Chaty, kde se to promění v klasické Layers of Fear, takže jsem párkrát málem dostal infarkt. Problém téhle části je v tom, že je úplně zbytečně dlouhá. A jednotvárná. S občasnými stealth pasážemi. Což mě jako fandu filmu zklamalo, protože úvodní nadšení "Tyvole já musim do TÝ kabiny!" se po hodině změnilo na "Ježišmarja, po kolikátý musím tou místností s rukama zase projít...". Les byl alespoň rozmanitý. Finále roztažené ad absurdum vlastně zabíjí, že strašidelnost polorozpadlého baráku se ztratí, když v něm musíte hodiny bloudit a po tmě nasraně stopovat skvrny malým displayem kamery.

Shrnutí - až na pár herně celkem nelogických/tragických rozhodnutí, solidní strašidelná procházka, kterou si podruhé nezahrajete. :)

Možná budu Uncharted 2 srovnávat nelogicky s Gears of War 2, ale mě přišly obě hry neskutečně podobné. První díly u obou jsou na dnešní standardy celkem "meh". GoW 1 sem zažil i hypem, když premiérově vyšlo. Tehdá jsem byl nadšený, ale když jsem si to zahrál o mnoho let později, nechápal jsem, co mě na tom tak bavilo. To samé trošku jinak s Uncharted 1. Pořídil jsem si první Playstation (4) :) a hned nakoupil všechny legendární/exkluzivní hry, co jsem předtím nemohl hrát. Po dohrání Uncharted 1 jsem se hodně divil, jak může celkem obyčejná hra mít tak kultovní status.

Jenže jako by si vývojáři obou studií řekli - Oukej, základ nám sežrali, na ten moc sahat nemusíme. Tak co kdyby jsme přidali tunu drobných vylepšení. Udělali to celý větší, delší, epičtější, s lepším příběhem, víc charaktery, víc zbraní, víc prostředí, víc výbuchů kurwa...!!!

Nebudu lhát, i když jsem dostal ve své podstatě to samé ještě jednou, utrhlo mi to koule. Kde v GoW2 budu vzpomínat na řezání srdcí červa, co vás sežere i s městem, anebo na vor, který postupně ukusuje přerostlá ryba, tak v Uncharted 2 nikdy nezapomenu na celou vlakovou sekvenci anebo na nahánění se s tankem v Himalájské vesničce.

A přitom to bylo pouze: Ratatata - skákej - vyřeš puzzle - ratatata - šplhej - animačka - ratatata - zdrhej - ratatata skrz část, kde se předtím řešil puzzle...

Bodově:
+ Drake je strašně nahláškovaný sympaťák, o tom žádná. :)
+ Víc zbraní a rozdíly mezi nima. Už jde víc poznat, jestli mám kropící AK47 nebo lépe mířící M4
- U sběratelských itemů bylo lepší, když šly logicky najít někde na zemi. Ne že sestřelím světýlko z lustru na zem, a zjistím, že to byla ve skutečnosti váza.
+ Velmi solidní hudba hlavního theme
- "Boss" fighty stály víceméně všechny za prt
- Kamera v některých skákacích částech
- Jako ve své podstatě je to plus... V jedné šplhací části se kamera vzdálí a půl obrazovky zabírá nějaký kámen v popředí. Jenomže se ten kámen otočí, vycení zuby a odběhne. ...akorát jsem to nečekal, takže jsem myslel, že se pos*ru.

Tak to bylo dobrodružství.

Cítím se, jako kdybych dokoukal 6 sezón nějakého anime. (Konkrétně třeba Naruta, protože snad každý název, co byl v Okami, se mihl i v Narutovi) Včetně veškeré té přeplácanosti, kdy kdyby náhodou v osmé hodině hraní někdo přišel a zeptal se "...a vo co tam de?", tak už mu to bez desetiminutové přednášky nedokážete vysvětlit. A přesto jedině japonci dokážou smíchat příběh o reinkarnaci polozapomenutého boha, který shání svoje schopnosti, procestuje celý Nippon a víc třeba vnitřnosti císaře japonska nebo podvodní říši draků, potká absurdní množství postav, pro které dělá někdy ještě absurdnější úkoly (shánění psí jednotky, rybaření, soutěž ve vyhrabávání tuřínů, kradení šatů koupající se slečně, heh heh...), ke konci na to naplácnou ještě větší bizár cestování časem a teoreticky mimozemšťany... a stejně to všechno pohromadě dává smysl.
Menší výtku k postavám. Hezké bylo, že vpodstatě všechny mají nějaký svůj charakter, ale na můj vkus jich bylo strašně moc. Některé úkoly pro ně mi připadali jako fillerová část (už jsem zmiňoval, že mi to připomínalo anime? :) ) a když mi předhodili postavu, kterou jsem viděl naposledy před 20ti hodinami hraní, tak mi trvalo celkem dlouho, než sem došel momentu "Jo to je ten z lesa jak se bál!".

Grafika
Hezká, lehce cellshade, aby prostředí vypadalo jako na tradičních japonských malbách. Pokud jste teda v exteriérech, které musíte v průběhu hraní ještě nechat "rozkvést". Interiéry a jeskyně už jsou přinejlepším průměrné. Na druhou stranu je zde obrovská rozmanitost prostředí, protože se opravdu podíváte na pláně, pláže, hory, lesy, jungle, velkoměsta,... a všechno v exteriérech vypadá... prostě hezky.

Gameplay
Objevovačka - Vyprdnou vás na středně velkou mapu, tam je asi 20 různých věcí, které sbíráte a za které dostáváte zkušenosti na vylepšování. Hodně předmětů je provokativních, protože je jasně vidíte, ale můžete se k nim doopravdy dostat až později, po získání určité schopnosti. Vyluxujete tedy mapu, doděláte adventurní část, která vás pošle na další mapu a jedete odznova. Takhle stroze popsané se to může jevit jako opruz, ale hledání a dostávání se k předmětům je děsná zábava. :)
Adventura - Běž támhle a něco zabij/dones. Na v podstatě jednoduché donášení dokáže navnadit příběh a místama i dějové zvraty, co se během donášení stanou.
Puzzle - logické hádanky jsou většinou v dungeonech. Veskrze zábavné a člověk se občas zapotí, když musí použít ve správný čas víc schopností najednou.
Skákačka - normální skákání v exteriérech je v pohodě, ale některé dungeony speciálně na skákání, jsou díky hloupé kameře hodně napěst (zvlášť ke konci)
Minihry - Máme tu rybaření, které je i poměrně zábavné (zaháknout rybu, tahat jí proti směru, kterým plave a pak jí seknout) a hrabací minihru (prohrabat se určitou cestou až na dno a navigovat při tom panáka, co jde s váma). Šlo to, ale ve své podstatě jsem byl rád, že mi minihry nebyly předhazovány tak často.
Bojovka - Asi je mnohem komplexnější, než vím, protože můžete sbírat různé druhy zbraní, které mají různá komba podle toho, v jakém pořadí si je nasadíte... mě ale stačily dvě zbraně, které jsem dostal hned na začátku a k nim koupit pár vylepšených úderů v Dojo a dohrál jsem to s nimi až do konce. ^_^;;

Štětec
Možnost zastavit hru a začít čmárat znaky, které se postupně učíte, a které pomáhají v boji a k postupu hrou. Ono se to tak špatně popisuje, že by si to měl každý zažít sám. Tehdá to měla být hlavní devíza hry. :)

Závěr
Hru jsem pořídil ve Steamové slevě a ze začátku sem si jí chtěl jen tak zkusit. Po pár hodinách hraní sem začal být tak nějak pohlcován její rozlohou. Z původní vesničky a okolí s dvěma dungeony, jsem najednou odcestoval do další vesničky s vlastními problémy. A když už jsem myslel, že mám vyřešeno, tak najednou dějový zvrat a byl jsem ještě někde jinde. Pak dokonce i v jiném státě. Někdy v té době jsem si začal uvědomovat, že mě vlastně i hodně baví příběh. Zachraňování vesniček bylo jedno parádní dobrodružství. Tušil jsem, že vybobtná na záchranu světa a taky že jo, ale naprosto plynulým a přirozeným způsobem. A to jsem během hraní asi 5x myslel, že už jsem na konci. Málo která hra vás nechá zabít hlavního záporáka po 10ti hodinách hraní, aby vám v zápětí naservírovala ještě dalších 30 hodin hraní Když už jsem opravdu byl na konci, tak jsem chtěl hru strhat za příšernou skákací část, ale následoval děsný doják, takže to na těch 90% nechám.

Skončím jak jsem začal - ta hra je dobrodružství. Prožijte ho a nebudete litovat.

Also - hra dohrána v rámci Herní Výzvy 2018 - 8. "V zemi nikoho"
Rozehráno: 10.2.2018

Oukej oukej co to jako do prdele je?! Z intra to vypadá jako dramatická detektivní hra. Snová část těsně před opravdovým hraním jako něco od Lynche. Už to zase vypadá jako detektivní hra s prďáckým hlavím hrdinou, co si zapálí cígo, i když se málem zabil v autě. Teď je to ale trošku strašidelný. Tyvole celkem nechutný zombíci. Najednou je to akční. To ovládání je strašně debilní. Chození labyrintem chodeb a zapínání generátorů, aby se mi otevřely dveře, je celkem pruda. Mám schizofrenního hrdinu nebo si fakt s někým povídá skrz vysílačkou v uchu? Vtipné představení vedlejších postav - kozaté asistentky šerifa a hustokrutého šerifa s knírem. Aha, prošel jsem prolog, teď to začne být vážné... Tak ono je to fakt Twin Peaks, když chce hlavní hrdina furt chlastat kafe. Ale celkem mě sere, jak moc bloudím tím hotelem. Kristepane, rozhovor s majitelkou hotelu má tak legrační hudbu a celkově se u něj strašně chlámu. Oukej, jdu ven. Óóó, můžu řídit auto. Tybrďo, ono je to open world. A s autem můžu dokonce houkat a auta uhýbají (a propadají texturami). Dokonce speciální ovládání pro blinkr... škoda, že se to i tak strašně kravsky ovládá. Ježiš, ono se tu může i závodit!

TEXT JSOU DOJMY Z HODINY (!!!) HRANÍ VE STŘEDNĚ PŘIOPITÉM STAVU!

Ta hra je tak strašně špatná a zároveň tak děsně dobrá...

Čekal jsem jenom Layers of Fear ve scifi (a nevadilo by mi to, bo jsem fanda LoF), ale je vidět, že tvůrci chtěli alespoň někam pokročit, tak jsem dostal místo tunelovýho zážitku lehounce openworld zážitek. Herně se střídají 3 části:

Chodící/hledací část, která mě bavila asi nejvíc, protože sem strašně žral prostředí. Polská hnusně zaplískaná bytovka, strašidelná sama o sobě, ještě doplněná o 80s cyber prostředí, takže jsou všude crt monitory, diskety, na počítačích 8mi bitová hra, sekající se Bladerunnerovské reklamy... Atmosféru ještě doplňují sousedi, se kterými, kvůli lockdownu, mluvíte jenom přes dveře a kteří jsou ve směs všichni magoři.
"Můžeme si promluvit?"
"Ale jistě, a copak je to za divného kamaráda, co za vámi stojí?"
"Prosím?"
"Ach bože, promiňte, musím už jít."
*Paranoia příštích 5 minut*

Vyšetřovací část mě bavila nejméně. Bytovkama pobíhá vrah, který za sebou nechá několik mrtvol a místo činu musíte ohledat, aby jste zjistili, kudy dál. K tomu Vám pomáhá "biovidění" na organické věci k prozkoumání a "cybervidění" na počítače a především sledování kabelů k nim zapojeným. Ve zkratce se to ale většinou zvrhne v pixelhunting.

Občas musíte někomu hacknout mozek a tady je to už klasické Layers of Fear. 90% času jdete jen dopředu a kocháte se paranoidně schizofrenními výjevy. Později vás hledá příšerák, před kterým by jste se měli plížit, ale zjistil jsem, že jde i obíhat, takže takový opruz to nebyl.

Celkově se mi to líbilo, kulervoucí to není, ale má to super atmosféru a vřeštěl jsem u toho nesčetněkráte... A Rutger Hauer má sexy hlas. ^_^

Po Dreamfallu oficiálně druhá hra, které se podařilo mě rozfňukat. Na druhou stranu místama i rozhihňat. Hra se ani tak moc nehraje, jako spíš čte. Zbytek "gameplaye" je vpodstatě jen klikání na předměty a jedna hodně lehká opakující se minihra. Ale ten příběh... Hru jsem dokázal vkuse dohrát za 4 hodiny, protože mě strašně zajímalo, co se vlastně Johnnymu stalo. A jak se to dá napravit. Někdy v polovině už jsem prožíval všechny ty tragédie a lepší časy tak moc, že prostě nešlo odejít. Načež mě ke konci emočně pomalu zničili. Obrovskou zásluhu na tom měla i naprosto nádherná hudba odkaz .

A prostě bylo to krásný. ^_^

Je možné, že budu celou dobu prskat a nadávat na chyby a imbecilní designerský rozhodnutí, až se pak může zdát, že mě Hot Pursuit nebavilo... Vězte ale, že nejsem žádný závodní fajnšmekr. To znamená, že realističnost řízení, tuning, počet automobilových značek, věrnost aut předlohám, atp. - to všechno je mi u řitě. Většinou si chci prostě jen tak nějak zazávodit. A když mě samotné závodění nebaví, tak hře věnuju tak půl hodiny, než jí smažu a zapomenu. Hot Pursuit sem dohrál za obě strany (jestli se tak dá říct všem odjetým závodům s alespoň nějakou medailí... ve většině případů zlatou), tak chci, aby bylo jasno, že ta hra fakt zábavná *JE*. :) Následují náhodné myšlenky...

- Ježiši Kriste, jak jsi mohl dopustit, že u hry s názvem NEED FOR SPEED bude tak šíleně debilně zdržovací úvodní obrazovka. Loading chápu. Ale proč musim pokaždý čekat 10 vteřin, abych zjistil, že hra je od EA (já vim, stejně jako snad všechny ostatní díly!), že na ní spolupracoval Criterion (já vim, proto sem se na ní těšil!!) a že až začne pořádně hrát ta hustokrutopřísná muzika (dělejdělejdělej), tak zjistim, že hraju Hot Pursuit (imma fucking murder you!!!)... a že bych vlastně mohl zmáčknout enter, abych se TEPRVE TEĎ dostal do menu. (*exploze*)

- Mapa závodů musí alespoň na 3 vteřiny krutohustě zasvítit, než dovolí vybírat závody. (Takže další zdržování)

- Auta jsou vesměs hezká, ale prohlížecí kamera je v dobrém úhlu asi tak 5 vteřin. Pak následují detailní záběry zadku auta, nárazníku, dveří, světel... čili jestli bude to Porsche vypadat celkově líp v červené nebo černé se zjišťuje dost blbě. Zvlášť když je oblíbená barva až na konci seznamu, protože auto na chvíli zmizí, aby se načetlo s jinou barvou, jenomže prohlídková kamera se mění vklidu dál. (Smrdí to jako zdržování, ale dá se to obechcat...)

- Aut je celkem hodně a nová se dostávají dost rychle. Na začátku vpodstatě co vyhraný závod, to jedno až dvě auta ALE (!!!) nejde přeskočit obrazovka, že jsem vyhrál nějakou odměnu. Samozřejmě tam visí minimálně 5 vteřin. Asi pro retardované, co si musejí vyslabikovat slovo "reward" a říct nahlas číslo, co je u něj. Jenomže pak na dalších 5 vteřin naskočí cedule s názvem vyhranýho auta. Nic víc tam neni. Prostě Porsche XYX pěknym fontem, na který musim celou dobu čumět. A pak! Pak se objeví náhled na nové auto. To je většinou pěkné. Má u sebe i nějaký pseudofilozofický citát ve smyslu "Kdyby auta léčila rakovinu, tak bramborový salát a naše převodovka.". Jenomže ten náhled má tak 10 vteřin a nejdE KURVA PŘESKOČIT UŽ SEM MOHL BÝT V MENU A VYBÍRAT ZÁVOD DOPRDELE!!! Nedej bože když vyhraju nějakou schopnost. To se spustí nejzbytečnější dlouhá animace v dějinách animací, (která nejde přeskočit) a vysvětlí mi, že mám novou schopnost (která by se samozřejmě dala zkrátit na jednoduché - máš dělší pásy/nitro/dosah u emp... ale to by málo zdržovalo).

- Když začne závod tak hádej co. Začne jedna z několika málo druhů cutscén, která nejde přeskočit! Resp. trošku jde, ale zdá se mi, že tam jsou nějaké checkpointy, které to prostě přehraje. Což vysere u několikátého restartu, když ten úvodní čuprkůl smyk už nemůžete vystát...

- Co ale nejde přeskočit, jsou bourací animace (hej tak to sem nečekal)

- Řízení aut je takové těžkopádné a je třeba se ho napřed naučit zvládat. Rozdíly v náhonu na přední/zadní/všechny kola jdou fakt poznat. Některá začáteční auta se ale řídí opravdu debilně. Každopádně když vyberete nějakou dlouho zatáčku ve smyku, kolem dvou protijedoucích aut, a ještě do toho rozbijete bengálce.. tak je z toho hodě výborný pocit.

- Kecy u aut jsou jak z reklamního oddělení, takže jsou nudné a ještě je namluvila ženská s nesympatickým hlasem

- Policejní kampaň se mi zdála vesměs zábavnější. Víc akce a bourání, ale hnusnější auta. Teda jako jsou stejná, ale policejní skin nejde změnit a ten je ve většině případů hnusný. Tak mohli dát možnost, že si dám auto do normálních barev, protože jsem superbohatý fízlovský ředitel v civilu nebo tak něco... :-/

- Zkratky jsou povětšinou dost k prdu

- Policejní jízdy na čas se mi zdály těžké díky faktu, že každé škrábnutí jiného auta nebo svodidel ubíralo čas... než sem zjistil, že je jedno, kolik věcí nabořim, když pojedu pořád na nitro ^_^

- Ke konci obou kampaní se mi zdálo, že hra dost extrémně cheatuje. Na denním pořádku bylo, že jedu s nitrem a někdo mě předjede jen tak bez něj. U honiček s cajtama zase ten samý týpek s nitrem projel středem policejního záterasu a ani ho to moc nezpomalilo, zatimco já jsem tam někde škrtnul zrcátkem o policajta a zapla se mi k vychutnání nepřeskočitelná bourací kamera, která ani nedávala smysl, bo moje auto prostě jelo rovně a lítaly z něj jiskry.

- Grafika pěkná. Velmi pěkný efekt deště a jiskření u aut. Tratě vpodstatě taky dobré, jenom se mi nelíbila část s obří dálnicí. Za povedené považuju hlavně zasněženou horskou část, velký les a poušť u satelitů. Nelíbila se mi snad žádná jízda nocí, protože takové nezáživné.

- Hudba... sux. Pár písniček dobrých (a myslim, že to bylo fakt jenom dvě), ale na božský soundtracky Undergroundů nebo Poršáků to nemá ani náhodou. Písničky u policejních honiček byly dokonce ještě horší, než původní výběr. A co je lepší, nešly ani přepnout na "normální" hudbu. Dokonce ani v menu nešlo nastavit, jaké písničky se mají přehrávat. Na výběr bylo jen náhodné a postupné přehrávání. Kterýmu koněvovy tohle prošlo, to by mě zajímalo...

Pár slov na závěr:
Nemá to na klasiky arkádovýho závodění ála Midnight Club LA, Underground 2 nebo Most Wanted... ale rozhodně to není takový průser jako Hot Pursuit 2 , Run nebo Carbon

Metro jsem koupil během slevové mánie na Steamu asi před rokem, ale jelikož jsem neměl dostatečně silný počítač, tak se hra řesunula do kolonky "na pozdějc". Takže jsem na ní zapoměl. :)
Přišel nový počítač, začaly se rozehrávat hry z kolonky "na pozdějc", a protože S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat si usmyslel, že tenhle počítač je na něj až moc nový, tak jsem začal hledat hru, která by mohla mít podobnou atmosféru. Nakonec jsem zjistil, že Metro má atmosféru úplně jinou. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že se to hraje sakra dobře. Dál budu už jen vypíchávat různé detaily, protože většinou neudržím myšlenky pohromadě, plus to důležité je do detailu rozvedeno v předchozích komentářích. :)

- Příběh se mi vpodstatě líbil v tom, že skoro žádný nebyl, takže mě mnohem víc bavila cesta, než abych zjišťoval, jak to vlastně skončí.
- Kupování za silnější náboje by byl celkem originální prvek, kdybych nevěděl, že moje muška stojí za prd, takže silnější náboje budu vždycky používat jako peníze, než aby mi bylo líto, že jsem je vystřílel do zdi.
- Detail, co se mi hodně líbil: Když obíráte mrtvoly o náboje, tak na nich fakt jsou vidět a mizejí podle toho, jak je sbíráte. Sice párkrát se stala taková blbost, že z očividnýho pásu nábojnic sem sebral jen jeden, ale koule to taky netrhá.
- Obydlené stanice metra jsou hezké a živé. A dokonce mě i bavilo poslouchat, jak se lidi maj a jejich historky o prokletých stanicích (kterýma samozřejmě nakonec projdu žejo).
- Napřed jsem si myslel, že prorubávat se jenom tunelama v metru bude dost stereotypní, ale on je fakt každý tunel, každá stanice, nějakým způsobem odlišná, takže mi to vůbec nevadilo.
- Na druhou stranu párkrát vylezeme ven, ale tam po prvotním "Jéé, pěkný." začneme řešit zpruz se špatnou orientací, nakřáplou plynovou maskou a sháněnim filtrů.
- Plynová maska byl na jednu stranu taky originální náprd a kontrolování času, kdy vyměnit filtr, byl zase jeden z menších detailů, co se mi líbil. Jenomže zrovna tuhle část jsem měl nějak zabugovanou, takže i když jsem vyměnil filtr, tak Artyom dýchal jak těsně před smrtí. Kromě toho hodinky neukazovaly, kolik mam času na výměnu dalšího filtru, takže jsem musel měnit, když se mi začal mlžit pohled. Což je uprostřed přestřelky s vojákama dost o nervy.
- Kvérů je málo, ale každý je jiný. Cožde. A líbila se mi možnost, jak postupně nabíjet pumpovací brokovnici. (Jsem uprostřed bitvy, stačí si dát jednu patronu do zálohy, abych stíhal střílet. Je před bitvou, prdnu si jich tam třeba 6 najednou. A je to i vidět.)
- V některých úsecích vám hra kurví mušku. Ale je to podané celkem dobře a logicky. Když jste na nějakém vysokém baráku, tak zafučí prudký vítr a muška se rozklepe. Zvlášť se mi líbila část, kdy najdete malého kluka a on vám vleze na záda. Míření bylo fakt příšerný, ale zase na druhou stranu vás hošan upozorňuje na vylézající obludy a ukazuje skrytá místa. Takže mi nakonec ani nevadil.
- V několika případech jde projít nebezpečná oblast stealth stylem. Jenomže díky ukládání jenom na checkpointy jsem na to neměl nervy.
- Lezení po žebříku bylo takové nedomrdlé. Když po něm lezete, tak můžete koukat akorát před sebe. A když po něm vylezete až nahoru, tak vás to najednou vyplyvne z animace lezení... no a prostě pár žebříkových smrtí jsem měl.
- U vojáků jsem viděl lehký náznak inteligence, kdy se mě snažili vygranátovat z pozice a občas i flankovat. Moc často to ale nedělali. Příšeráci jsou samozřejmě všichni dementi. :)
- Takový morbidní detail, co se mi líbil - vojáci po zastřelení ještě chvilku legračně chrchlaj a chroptěj.
- Závěrečný boss fight byl takový... divný.

Celkově jsem tedy spokojený. Chytlo mě to, pustilo až na konci a nebýt pár menších bugů, tak tomu dám i o 5% víc.

Asi jen krátce, protože jsem pořád vytočený ze závěrečného boss fightu. A nejsmutnější je, že tahle hra má opravdu dobré části i opravdu dobré náprdy, které ale okamžitě zabijí vysloveně ptákoviny, takže dobrý pocit ze hry je ten tam.

Co se mi líbilo:
- Námět hry je taková scifi variace na Dobrodužství Poseidonu (s tim, že loď se neobrátí, což je na druhou stranu taky celkem promarněná šance), cožde. Pozadí příběhu je taky celkem dobře vymyšlené. A teroristi, kteří mají na problém přelidnění akorát jedno řešení, dodávaj atmosféru na zdech načmáranýma "Save the planet, kill yourself".
- Mavi je celkem cool udělátko. Taková augumented reality destička, se kterou se dá hackovat, na dálku otevírat dveře, ovládat kamery a číst tajné nápisy. Zase nápad dobrý, ale využíváte to vpodstatě jen v "puzzloidních" částech, kdy nedošáhnete na dveře nebo k nim hledáte klíč. Jo a hackování je naštěstí taky zpracováno tak, že nevadí. Plus ho stejně moc neni...
- Grafika na takovou minihru velmi solidní. Samozřejmě voda překrásná. Autoři machrovali s jejím ultrarealistickým chováním... pár chybek sem tam našel, ale stejně sem zatim líp zpracovanou vodu neviděl.
- Ovládání vody je taky dobrý náprd. Nechápu, proč se dostane hráči pod ruku v asi poslední půlhodině hry...

Co bylo na pěst:
- Probíhající příběh. Jako moc nalezených dokumentů sem nečetl, natož abych je nějak aktivněji hledal, takže nějaké části třeba nechápu... Jak logický je mít na městolodi schovanou laboratoř, se zabijáckýma nanobotama k vyhlazení lidstva? A tihle nanoboti, co maj vyhladit lidstvo, z nějakýho důvodu daj hlavní hrdince superschopnosti. what the fuck?! ...každopádně mi připadal pěkně blbej.
- Ovládání. Možná už sem si tak moc zvykl na gamepad, že sem na klávesnici prostě lamil, ale přísámbůch, asi milionkrát se mi stalo, že sem si skok z traverzy do klimatizace vypočítal na milimetr přesně, pustil sem myš, zmáčkl jsem S+Space... a ta svině spadla!!! Kromě toho při normálních skocích během dopadu udělá ještě 2 dobíhací kroky. Takže u puzzle, kdy si mám k sobě skládat bedny a skákat po nich, abych nespadl do elektrické vody, sem taky strašně prskal. Ovládání během potápění taky nebylo nejlepší, ale zas na druhou stranu jediná hra, kde je ovládání pod vodou dobré, je Ecco the Dolphin.
- Některé pasáže jsou strašně uživatelsky nepřítulné a hážou pořád hráči klacky pod nohy. Ale úplně debilně. Lezu výtahovou šachtou a padá výtah. Kamera nastavená jen na jeden úhel a to přímo nahoru. Mno tak ten hořící výtah nahoře asi pude nějak obejít mno... smrt. Pak dalších 5 smrtí, než díky blbýmu ovládání ta sviňucha přelezla někam, kam sem vůbec nechtěl a zjistil, že tam jsou otevřitelný dveře. A nechtějte, abych začal o závěrečnym bossovi. Jak jim to ještě ztížit, kromě domrvenýho ovládání těch vodních sloupů, aby pochopili, že to je závěrečný boss? Co třeba nechat tam donekonečna nabíhat vojáky a nechat tu blbou kouli házet granáty, který Kate shodí na zem, a než se zvedne, tak uplyne asi 5 minut, aby všude kolem ní mohli naběhnout vojáci...
- Umělá inteligence. Nadával jsem na vojáky, ale jednu pasáž sem udělal tak, že sem rozstřelil ohnivý bouchací sud, od kterýho chytl voják a spadl na jedinou přístupovou cestu ke mě... takže na ní uhořelo asi 8 lidí, kteří postupně přibíhali z různých částí úrovně. Nuff said.

Závěrečné dojmy: Na spoustu pasáží, na vodu a na udělátka vzpomínám moc rád. Hlavně teda na vodu. Ale pak si vzpomenu, že sem u toho málem roztřískal klávesnici a sežral myš. Počáteční dojem spadne z "celkem dobrý" na "tyvole třetí akt, tak už to teda za trest dohraju no".

Jak sem na začátku psal, že to vezmu krátce, tak to můžete ignorovat. :)

A já to dám chabě bodově. ^_^ Hodnocena asi 5x dohraná X360 verze, místama srovnávaná s půlhodinovým hraním pc verze na vysoké detaily, jak se říkává u nás v Taktovací Lhotě.

- Příběh je čupr. A je i čupr podaný. Vpodstatě s prvním "Previously on Alan Wake" do toho spadnete, ať chcete nebo ne. A to ještě dostáváte spoilery lomeno doplňující informace k příběhu z válejících se stránek, což je taky čupr.

- Grafika je čupr. Na pcčku je hezčí, ale každý druhý pcčkář kvůli ní pyskuje. Já jsem se kochal nádhernými scenériemi za dne a bál se tmy v lese. A to sem měl míň ostrý textury, míň vodnatou vodu, míň zatrávovaný louky, míň čitelný nápisy... a stejně to bylo čupr.

- Akce je čupr. Většinu času stejná, ale furt čupr. Akorát někdy to změněj na - tady budeš mít kvér a žádný světlo, a tady budeš mít pro změnu spoustu světla ale žádný kvér. Jo a tady místo tebe bude střílet pomocník. Dobře, někdy budeš střílet s nim. A tady musíš skákat. A támhle budeš bloudit, dokud nenajdeš čudlík, co otevírá dveře. Což je čupr.

- Čupr taky je, když si mnohem víc vážíte světlice, než nějaké ultrabrokovnice. Ono tam vlastně celkově moc kvéru neni. U sebe můžete mít 4 druhy zbraní, z toho brokovnic a "granátů" je víc druhů. Ono tam je vlastně i málo druhů nepřátel. Velkej týpek, malej týpek, slabej rychlej týpek, neviditelnej týpek, vrány a lítající bordel. Ale stačí to.

- Ale úplně nejvíc čupr je, že i když ste jen v lese a v různých stavení v lese a v malym městě a různých stavení kolem města... že to vypadá strašně opravdově. A hezky. V cvokhauzu bych klidně bydlel. A do lesa by mě za tmy nikdo nedostal.

- Ovládání je na konzoli v pohodě a na pcčku sem taky žádný problém neměl. Zase pyskování pcčkářů, že kamera lítá ze strany na stranu... yeah... ta strana se dá dokonce i manuálně vybrat. Düh.

- Čupr je zpomalovací uhýbací kamera. Viděná po milionpátý už moc ne, ale stejně čupr náprd. Plus jsem si všiml, že během zpomalovačky jste nesmrtelní, což se mi párkrát hodilo.

- Rádio, hudba, Night Springs a celkově věci v televizi a kecy okolo, všechno děsně čupr. Praskání dřevěného mostu, burácivé zvuky těžkých průmyslových monstrózností, výstřely, vrány, všechno čupr. Akorát auta znějí jako prdítka. A blbě se ovládaj.

- Finální souboj je lehkej

- X360 verze nemá dlcčka :(

- Hele nebudu ti lhát, můžeš si pyskovat, jak je ta pc verze lepší, a přitom horší, ale stejně je to čupr.

Dovolím si hodnotit konzolové verze všech tří dílů, a kdyby náhodou se tu někdy přidala i konzolová část, tak to pak rozházím. :) Všechny díly sem dohrál jak singleplayer, tak cooperativně po splitscreenu. Takže...


Gears of War 1
Zpočátku jsem byl velmi nadšený, ale to bylo hlavně proto, že jsem pořídil nově x360 a tohle byla jedna z prvních lepších her, co na něj vyšla. Nadšení opadlo o pár let pozdějš, ale k tomu se dostaneme.

Příběh je víc rozváděný v knížkách, které jsem samozřejmě nečetl, takže bych ho shrnul jako - útočí na nás zlá podzemní rasa, musíme se strašně bránit, helemese, oni maj hlavního generála, toho musíme zabít, jo a něco s tvym otcem a tou žlutou sračkou, ze který děláme celou dobu palivo. Ano, hlavní síla týhle hry nebyla v příběhu.

Byla totiž v gameplayi. Pokud vim, tak víceméně první systém krytí, který v akční hře opravdu fungoval. Obcházení, přeskakování, atp... překážek bylo instinktivní, na gamepadu stačilo jedno tlačítko a pohnout páčkou. Pak ještě věci, na které jsem jinde nebyl zvyklý, jako když během nabíjení zbraně zmáčknete ve správný okamžik tlačítko, tak máte silnější náboje. Popř. zavírání děr, ze kterých by jinak vylezlo mnohem víc nepřátel. Všechno to tam přirozeně fungovalo. Je pravda, že většina gameplaye byla především ratatatatata lets kill´em all, ale díky tomu se to hrálo fakt zábavně. Ale MNOHEM lepší nápady fungovaly při coopu.

Koordinace bo bojišti byla samozřejmě s živým hráčem lepší, než s botama. Ti nebyli úplně blbí, ale když jste potřebovali oživit, tak si tam ještě stříleli do posledního panáka kilometr vzadu, zatímco vy jste jim chcípali metr od nohou. Každopádně zpátky k těm dobrým nápadům. Jsou úseky, kdy jeden musí jít vlevo a druhý vpravo. Jenomže úseky jsou propojené, takže zatímco hráč dole v hale nemůže moc rychle postupovat, protože má před sebou dobře kryté potvory, může mu je ten druhý pomoct odstřílet z boku z balkóna, protože na ně ve stejnou chvíli vidí. Další památný okamžik je noční mise, kdy nesmíte vstoupit do tmy, jinak vás sežerou ptáci. Jeden hráč je ve vysokém baráku, kde ovládá světlomet, aby mohl ten druhý bezpečně přejít přes temnou ulici a zapnout světla. Prostě výborný nápad a spolupráce byla opravdu třeba.

Grafika oslnila tehdá, dneska už jen středně. Barevná paleta se celkem často měnila, což bylo hezké, ale místama se mi zdálo, že se prostředí dost opakuje. Potešily efekty jako krev na obrazovce, když někoho rozřežete motorovou pilou. A samozřejmě tehdá trpěl unreal engine těžkým doskakováním textur, takže nebylo moc dobré, když probíhala animace a váš hlavní hrdina vypadal jako čmouha, než se na něm pomalu začalo objevovat brnění.
Hodnocení: 85%



Gears of War 2
Tady nevim, co se stalo, ale už od menu, už od první animace, byla vidět neskutečná epičnost tohohle dílu. Grafika dostala šílený facelift. Většinu úrovní sem procházel pomalu a s otevřenou hubou, protože mapy byly nejen detailní, ale i obrovské. Obrovské a ještě na nich probíhaly obří bitvy. Teda ve smyslu tady máš hráči svůj úsek a tihle nepřátelé jsou pro tebe, ale zleva zprava se dělo to samé s botama a trošku jste do toho mohli i zasahovat.

Tady trošku popíšu gameplay - je stejný, jako u jedničky, akorát máte pár nových zbraní (granátomet a gatling stojí za zmínku), pár nových bojových funkcí (granáty se dají přilepit na nepřítele, položivé nepřátele můžete vzít jako štít) a pár nových nepřátel. A ještě třeba funkce živých zídek, kdy musíte sestřelit ovoce, a odněkaď vyleze neprůstřelná stonožka, za kterou se můžete chvíli krýt. To bylo zajímavé. Vraťme se k epičnosti.

Úrovně byly neskutečně různorodé a hlavně až do konce epické. Nikdy nezapomenu na úroveň uvnitř obřího červa, který vás spolknul s půlkou města a váš quest s řezánim jeho srdcí. Nově se jezdí i v dopravních prostředcích. Další epická část, kdy projíždíte přes zamrzlé jezero, které se rozpadá, protože ho z břehů odstřelují minomety. A těmi dopravními prostředky sem nemyslel jenom ty neživé, co se dokáží hýbat akorát po zemi. Je pravda, že řídíte je jen asi dvakrát a u zbytku akorát běháte od turretu k turretu a bráníte, aby vám vozítko nezničili. Průběh toho bránění je však, jak už bylo možná řečeno, epický. :) Mise, kdy bojujete v baráku, který padá z útesu. Kdy na malé lodičce musíte projet několik vodopádů, během čehož vám jí ohlodává obří piraňa. Boss fightů je tu mnohem víc a jsou mnohem větší. A k tomu je tu ještě lehce zničitelné prostředí. Z větší části jenom na okrasu, ale je pravda, že se nyní musíte víc hýbat, protože hodně rozstřílená zídka vás kryje jen na 50%.

Příběh doznal větší osobitosti. Zatímco u jedničky sem svojí partu bral jenom jako bandu hláškovacích drsňáků, u dvojky mě zajímala i jejich minulost. Dokonce se odvážili pár postav zabít a mě jich bylo fakt líto. Hlavní příběh je ve zkratce - začínáme vyhrávat, pojďme je zmasit ještě víc na jejich vlastnim území WHAM! všechno je jinak, než se zdálo. Tadá.

Coop funguje stejně jako minule. Zase pár vychytanějších misí, kdy třeba musíte ve dvou každý jednou rukou táhnout těžkou krabici a druhou střílet po nepřátelích. Mimo kampaň ale přibyl mód Horda. Překonal jsem se ve dvou lidech 50 vln a můžu říct, že je to zábavné. Záleží teda na mapě.

A ještě bych si zanadával na českou verzi. Locust = Kobylky. Really?! Schovejte se, Kobylky útočí minomety. REALLY?! A to je vpodstatě jeden z mála názvů, co přeložili. Hammerburst je furt hammerburst. Lancer je lancer. Brumak je brumak. Ale locusti jsou kobylky. Achjo.
Hodnocení: 95%



Gears of War 3
A tady taky nevim, co se stalo. Finální vyvrcholení ságy. Je pravda, že jsem po druhém díle čekal hodně. Pro jistotu znova dohráno s kamarádem na coop, abych se ho pak mohl zeptat, co si o tom myslí. A oba jsme se shodli, že tohle je nejslabší díl.

Novinky = nové kvéry, noví nepřátelé (na jejich překlad si zanadávám dole)... a to je všechno.

Jde o to, že tady nejsou žádné památné mise. Pamatuju si na misi v ponorce, protože mě srala, jak jsem ztrácel orientaci. Trošku si pamatuju závěrečné mise, protože architektura vypadala jako v BioShock. Rozhodně si pamatuju smrt jedné důležité postavy (během kterého hrál Mad World), ale to byl vpodstatě vrchol hry, který jsem dostal už někde v polovině. Prostředí (tropické) se, až na pár výjimek, skoro vůbec neměnilo. Dokonce zmizelo kooperační ty jdeš vlevo já vpravo a vidíme na sebe. Obtížnost dokonce prudce klesla, protože jdou s váma minimálně další 3-4 parťáci, takže oživujou celkem rchle. Za blbost považuju boss fight s Brumakem, kterého jsme v předchozích hrách museli zabít vždycky nějak speciálně. Tady ho ustřílíte v šesti lidech samopalama. A celkově z průběhu hrou zbylo akorát to známé ratatatatata. Je to stále zábavné, ale bohužel, v tomhle díle už není nic navíc.

Příběh - už se nemáme kam schovat, aha, vždyť se celou dobu pracuje na superzbrani, která všechno zachrání, musíme jí najít. Támhle je. Tadá.

Coop vpodstatě obyčejný. Zachraňuje ho vylepšená Horda, kde se nyní vydělávají peníze a na mapách se dají stavět různé ploty, muniční posty, atp.

Překlad - když si myslím, že nic horšího, než Kobylky, přijít nemůže... Lambent = Plápolaví. Are you kidding me...
Hodnocení: 75%

Čerstvě dohráno a můžu akorát děkovat za to, že po 12ti hodinách hraní si nervy konečně odpočinou od strachu. Každopádně začněme tím, že jsem se po zahrání dema obával, jestli akce neustoupí atmosféře. Za sebe můžu říct, že oproti jedničce akce výrazně stoupla, ale atmosféra díky bohu zůstala stejná. S tím souvisí i těch 12 herních hodin. Někteří z vás to dokáží sfouknout za necelých 8, ale já jsem strašný poseroutka. Atmosféru vstřebávám naplno, takže je u mě normální, když se u každé křižovatky 5x rozhlédnu kolem, než se odvážím do tmy vstoupit. Když se někde ozve strašidelný zvuk, panika, ke zdi, vyčkávat. Dobrý, nic to nebylo, jdeme dáÁÁÁOMG zase ten zvuk!

S atmosférou taky trochu souvisí obtížnost. Kromě toho, že jsem to dohrál na x360, kde se gamepadem míří hůř než s myší, je hlavní důvod u takovýho poseroutky ten, že pokaždý, když se na něj vyřítí necromorph, tak začne vřeštět a první půlku zásobníku pustí do zdi. Pokud jde nějaká příšera do zad, tak jsem samozřejmě mrtvý, protože se otočím a začnu po předchozí panice cvakat prázdnou zbraní. Každopádně obtížnost se zvýšila i v tom, že teď jsme mnohem častěji házení do opravdu úzkých koridorů, ve kterých je velké množství silnějších nepřátel. Oproti jedničce se mi zdá, že ubylo boss fightů, ale zase se víc stávalo, že jsem neměl kam ustupovat, protože všechny cesty byly doslova ucpané nepřáteli.

Novinky. O nových zbraních vím, ale vyzkoušel jsem akorát javelin, protože se mi líbilo připichovat nepřátele ke zdi. :) Jinak jsem prošel se základem z jedničky plasma cutter, samopal, line gun. Z nových nepřátel si pamatuju blijící potvoráky (nepříjemní), chodící děti (umřou na jednu ránu skoro z čehokoliv, ale vypouštěj je po desítkách), bouchací batolata (opět lehké, dokud se kolem neshluknou), takové organické nášlapné miny (poznávají se po zvuku, ale celkem opruz je ničit) a podivnou kytku co háže podivné bomby (solidní opruz). Nově můžeme ještě volně poletovat v částech bez gravitace, ne jenom skákat odezdi ke zdi, jako v jedničce. Lítání je dokonce poměrně zábavné. Loot už nevypadává z nepřátel automaticky, ale musíte si do nich dupnout. Na začátku mě to trochu otravovalo, ale děláte to tak často, že si zvyknete. Ještě různé druhy obleků, ale víc už si na nové věci nevzpomenu...

Grafika a příběh. Grafika se mi zdála lehounce vylepšená, ale jinak úplně stejná, jako v jedničce. Líbil se mi smysl pro detail u každé úrovně. Od různého valejícího se bordelu, až po zpracování různých částí stanice. Ovšem na xboxu zůstaly nechutně hranaté stíny které háže hlavní postava. Každá část měla svůj vlastní design a přišel mi naprosto přirozený, že takhle nějak by scifi stanice mohla vypadat. Prostředí se střídá, takže jednou jste v obytném komplexu, jednou v kostele, průmyslový komplex, blázinec, dokonce se vrátíte na chvíli na Ishimuru a spousta dalších, takže na jednotvárnost prostředí si nemůžu stěžovat. Ozvučení opět nejvíc exceluje v různých atmosférických skřípotech a sténání. Rozprskávací zvuky u dupání do nepřátel jsou také ucházející. :)
Co se příběhu týče, ano, Issac Clarke umí už mluvit a dokonce mu je vidět do obličeje, ale pozadí příběhu je stejně nejvíc podáno v nalezených audio/textových záznamech. Dokonce mi přišlo, že mluvení se omezuje na "Teď musím jít tamhle a udělat tohleto." anebo na nadávání. Aby bylo vidět Issacovi do obličeje, tak párkrát sundá i helmu, ale vždycky zrovna na místech, kde bych si jí za žádných okolností nesundal. Ale příběh hodnotím úplně stejně jako v jedničce. Tam probíhal víceméně stejně, akorát "Jdi támhle a udělej tohleto." mu vždycky říkal někdo přes vysílačku.

Už to bylo řečené několikrát, ale dvojka se mi prostě líbila úplně stejně jako jednička. Zase to byl solidní zážitek a zase jsem si během hraní málem potentononc spoďáry. Pokud jste hráli jedničku, samozřejmě doporučuju i dvojku.

Tohle mohla být neskutečně epic hra, na kterou se nezapomíná. Bohužel je to jenom hra, na kterou se nezapomíná. Jak v dobrém, tak ve zlém.
Ještě než začnete hrát, tak si musíte uvědomit zásadní fakt, že když je na obalu napsáno "espionage RPG(!)", tak to lidi z Obsidianu myslej vážně. Ano, má to interface typické 3rd personky, ale u který nezáleží na vás, jak dobře míříte, ale na jakým stupni je váš skill. Což zezačátku spoustu lidí zmate, začnou nadávat, že se tam nedá ani pořádně skákat, že systém krytí je 100x lepší v Gears of War, atp. Já sem si vpodstatě dokázal představit každou mapu jako typický dungeon - tady past, tady musim použít tenhle skill, tady místnost s pokladem/vábavou, tady to můžu obejít - dokonce kdyby byla hra udělaná s pohledem seshora jako u normálních RPG, přišlo by mi to takové přirozenější. Každopádně sem tim chtěl říct, že ať Alpha Protocol vypadá jakkoliv, tak je to RPG. :)
Samozřejmě mě hned ze začátku nadchla možnost volby. Není to jen o "budu hodný / budu zlý". Pokud se máte někdy rozhodnout, dostanete volby minimálně 3 a každá bude mít někdy na něco nějaký vliv. Příklad: Dopadnete v Arábii pašeráka zbraní. Když ho popravíte, bude v zemi na chvíli klid a potěšíte svou mírumilovnou operátorku. Začnete ho vydírat za celkem solidní peníze, ale tím ho naserete a už vám k užitku nebude. Nebo ho necháte jít, že vám dluží laskavavost a ještě vám z vděku sleví nákup kvérů v Arábii. Když sem si myslel, že takhle nějak končí většina voleb, tak mě najednou překvapilo, že sem měl v hodně pozdější ruské misi k dispozici dodávku zbraní, kterou sem se rozhodl prodat, bo jsem měl tehdy hluboko do kapsy, a dealer, kterého sem si našel, říkal, že dostanu víc peněz, když najde nějakého kupce v Arábii. A jelikož sem ho v minulé misi nezabil, tak sem opravdu dostal víc peněz. Stejně jako když v misi seženete nějaký citlivý intel, který by mohl jedné zlé společnosti ublížit. Dáte ho novinám? Budete tu společnost vydírat? Hodíte tu informaci na černý trh? I během akčních misí máte menší možnost volby, když budete zabíjet nebo omračovat panáčky. Obojím někoho naštvete nebo potěšíte, záleží na situaci. Během těhle částí sem chrochtal blahem, jak je ta hra čuprácky komplexní a všechno. A ještě ke všemu je to RPG, takže za každou volbu dostanu nějaký menší bonus do statistiky a zase se budu cítit jako o trošku větší frajer. Stejně jako to budu moct znova rozehrát, bo jsem nezkusil všechny volby ve hře a schopnosti jsou taky udělané, abych byl do konce hry dobře vycvičený jen v několika málo technikách...

Zní dobře, co? Jenže pak je tady tuna věcí, které musíte hře odpustit.

Začnu tim, že abych hru vůbec rozehrál, musel jsem tweaknout ini soubor, protože jinak se mi to cukalo do nehratelnosti.
Když už je řeč o cukání, cukalo se mi to stejně, ale dalo se s tim žít. Člověk si říká, že možná musí snížit detaily kvůli grafice, přece jenom unreal engine... jenomže ona ta grafika je přinejlepšim průměrná! V některý částech dokonce hnusná.
Bugy. Je jich tam spooousta. Průsvitné stěny mimo level jsou začátek. Zasekávání se o textury. Občas zmizej ikonky z použitelných předmětů. Když jsem umřel a reloadnul checkpoint, tak se mi pravidelně stávalo, že se vojákům nenačetla inteligence a akorát tam stáli.
Když už je řeč o inteligenci, tak je to spíš demence. Trošku ho pokropíme, pak za nim 50 metrů poběžíme, abysme ho zmlátili. Když nás během hrdinného běhu trefí, tak se skováme, hodíme mu tam granát (se kterým se vždycky trefíme) a poběžíme na něj znova. A to nikdy nezapomenu na ruskou misi, kdy sem musel hlídat VIP před útokem nepřátelských panáčků, a ten debil snad chodil hozený granáty sbírat.
Přestřelky jsou celkově takové čudné. Proto jsem většinu misí dělal stealth stylem. Kromě boss fightů. U těch se to střídá, že jsou buď extrémně jednoduché nebo extrémně těžké.
Konec je taky takový čudný.

Shrnul bych to, že hra se mi ve své podstatě líbila. Ale pořád se střídalo neskutečné nadšení a nasranost. Za vyzkoušení Alpha Protocol určitě stojí.

-------------------------------------------------------------------------------
63. Která umělá inteligence by dle Vašeho mínění rozhodně *neměla* ovládnout svět?

[ ] Skynet
[ ] GLaDOS
[ ] Shodan
[X] WHEATLEY

-------------------------------------------------------------------------------

Takový dojmový bodový komentář:

- Prostředí je opravdu nádherné, prvních pár úrovní sem se doslova kochal všemi záhyby, plakáty, malůvkami a celkově prostředím. To bylo ještě ke všemu dostatečně rozmanité a art deco do něho vynikajícně pasovalo. Výtky mam až k posledním pár úrovním, které byly hodně tmavé a celkově ne tak postapokalipticky hezké, jako první úrovně.

- Líbilo se mi zpracování zbraní a plasmidů, resp. se na ně zase pěkně koukalo. Po vytunění i blbý revolver vypadal mocně. Zbraní je 8 a díky různým druhům nábojů na různé nepřátele sem mezi nima měnil celkem často. Což se nedá říct o plasmidech. Je jich tam hodně, ale do konce hry sem stejně nejčastěji používal blesky / oheň / levitaci. V krizových situacích včely. (ruka, používající včely nebo led, vypadá dobře kentusácky :) ) A aby se neřeklo, že když můžu z rukou střílet blesky, tak proč bych používal nějaký kvéry, tak plasmidama se dá vystřelit jen několikrát a pak mají vlastní speciální reload. Což se občas postará o pár infarktových úprků, kdy musíte nabít jak zbraň, tak si píchnout EVE.

- Rozmanitost vlastních herních principů taky neni ke škodě. Člověk si hned zvykne, že voda je vodivá, blesky vadí přístrojům (no i lidem), některé věci hoří, přístroje se dají hacknout, na Big Daddyho bacha, po vypití 3 vodek se mi bude motat hlava, apod.

- Kromě vylepšování zbraní (které se opravdu hodí), jde ještě vylepšit tonikama s různorodýma vlastnostma sebe sama. Bohužel, stejně jako u plasmidů, je jich hodně, ale užitečných je jen pár. Ale zase rychlejší hackování, různé odolnosti nebo dodatečné léčení z potravin se hodí.

- Atmosféra utopistického městečka, kde se něco šíleně podělalo, je dokonalá. Hlavně díky již zmíněnému prostředí. Než sem si zvyknul, tak několik prvních úrovních pro mě bylo hororových a lekal sem se i vlastních kroků. PLUS jak sem šíleně nadával na neskutečně debilní rozhovory nepřátel v SC: Conviction, tak tady vyplňovali tak moc atmosféru, že z některých jejich mumlání mám doteď husí kůži.

- Nepřátel bylo druhově jenom pár, ale alespoň byly tématicky oskinovaní podle úrovně. Big Daddy má respekt. Little Sisters pro změnu měli být roztomilé, ale i po vyléčení jsou pěkně hnusné. :)

- Příběh, na hru, chvalitebný. Pár zvratů tam je. Mnohem lepší je ale poslouchat nahrávky a zjišťovat, co se ve městě vlastně stalo, což je vedlejší příběh sám o sobě a ten je na druhou stranu naprosto božský.

- Úroveň s včelínem mě nebavila

- Voda a zaplavení, se kterým tak strašně machrovali, to všechno vypadalo v roce 2007 asi božsky, ale dneska musím říct, že sem viděl lepší. Ale efekt "tekoucí voda po obličeji" je fakt pěkný. :)

- Byl jsem trošku zmaten délkou hry, protože kde u novodobých her končíme, tak u Bioshocku sem byl sotva v půlce.

- Boss fight poměrně lehký. U vraždění Velkých Taťků sem se zapotil víc.

- Hackování napřed sranda, po milionpáté opruz

Hodnocena 360ková verze

Jelikož jsem před tímto dílem hrál pouze první tři "pure stealth" Splinter Celly a přeskočil Double Agenta, tak mi dlouhou dobu nešlo do hlavy, proč se nový díl vůbec jmenuje Splinter Cell. Pryč bylo krásné černé brnění, brýle dostaneme teprve ve dvou třetinách hry a stealth... pro mě osobně stealth nerovná se možnost schovávat se před nepřáteli do stínů. Být neviděn, neslyšen, vyhnout se boji. Tuším, že v Conviction určitě je možnost, proplížit se nějakým způsobem kolem všech nepřátel a nechat pouze těch pár povinných mrtvol. Jenomže nepřátel je tam tak obrovské množství, že myšlenka na stealth postup na mou mysl vůbec nepřišla. Což mi po hodině hraní přestalo vadit, protože...

STYL. Opravdu mi sedl celkový styl hry. Úkoly mise, zobrazované přímo na prostředí, stejně tak různé flashbacky, prostě mi přišli stylové. Podání příběhu a animačky taky na jedna s hvězdičkou. Důvod, proč mi nevadila absence nějakého pořádného stealth prvku bylo, že pacifikování nepřátel ála kulka do kolene, loket do rypáku a je dole, je hustokrutopřísněmafiánsky stylové. Celkově má Sam drsnější styl boje a není to ke škodě. Vyslýchací části mi ale na druhou přišli, že jsou tam jen na efekt, aby se řeklo jóóó, je to drsoň. Spíš se mi zdálo, že hraju za Jacka Bauera A to ještě předtím, než sem se dostal k vykrádačce čtvrté sezóny 24 s výbuchem EMP ve městě :).

Příběh se mi zdál super, jak už zmiňovaným podáním, tak i dějem. Nic extra převratného to nebylo, ale na videohru rozhodně nadprůměrný kousek. Ironsidův dabing je kvalitní, jako ve všech SC a líbilo se mi pár badass okamžiků Sam se vrací do Third Echelonu..

Gameplay je takové "všechno co kdy bylo v Splinterrech, ale v menším". Opět je tu vyhýbání se laserům s brýlemi, hledání cesty šplháním po barácích, dokonce jedna mise, kde je třeba nebýt viděn... ale hra se nejvíc soustřeďuje na zneškodňování vojáků, víc než na cokoliv jiného.
Udělátka sem používal v minimální míře ve všech SC, ale nikdy sem nepoužil normální granáty, miny nebo něco, co dělá až moc zvuku... v Conviction mi výbušniny vždycky došly jako první.
Novinkou je mark and execute, kdy se dají, podle typu zbraně, označit až 4 nepřátelé, které pak jdou automaticky zabít jedním stiskem tlačítka. Označení jsou vidět i za stěnami, takže je to především dobrá sledovací pomůcka. Aby to nebylo zas až TAK jednoduché (stejně je), musí se někdo zabít ručně, aby se dali zastřelit označení. Jenže zblblý minulýma SC sem si řek, když už jde růčo jeden, tak pudou všichni. Takže tahle užitečná featura u mě fungovala stejně jako možnost poslední záchrany. :)
Zbraně. Hmmm. Jdou tunit. Žádné extra kousky. Jediné, čeho si u nich všímáte, je, kolik lidí můžou označit.
Nepřátelé nejsou úplně blbí, ale ani nejsou úplně chytří. Oblbnout je tak, že udělám kuk, pak je obejdu tmou a oni po půl hodně pořád střílejí na místo, kde sem byl naposledy, jde až moc lehce.
Grafika vypadá velmi pěkně, akorát se mi zdála, po ukrytí do tmy, až moc tmavá. Je hezké, že nepřátelé a střelitelné předměty jsou jediní barevně, ale když je všechno ostatní černobílé, tak mnohdy nevidím, kudy se za nima dostat. Ale pár opravdu pěkných úrovní tu skutečně je. Jmenoval bych honičku u Washingtonu, ta byla krásná.

Zápory - pár nasíracích částí, jinak nic, co by mi nějak víc kazilo zážitek.

ALE!!!

Naprosto imbecilní mi přišlo pořvávání nepřátel. Sam Fisher je takové pěkné jméno, ale tyvole, proč si ho tam bere do huby úplně každej ňouma, to nechápu. Hej Fišere! Slyšíš mě Fišere? Já si tě najdu Fišere! Už to nebude jako na tom letišti Fišere! To je Fišer! Najděte Fišera! Moje máma mě varovala před takovými, jako si ty, Fišere! Hej Fišere, chceš říct vtip?
Přitom minulí SC měli nepřátelské dialogy naprosto bombové a rád sem je ze tmy poslouchal. V Conviction sem po nich i začal házet granáty, aby konečně zavřeli hubu...

U téhle hry jsou jenom dva druhy hráčů - ti, které tuta hra pobaví a ti, kteří berou Call of Duty až moc vážně. Ano, uznávám, ta hra je strašné lejno. Dohraje se sotva za 10 minut, nepřátelé střílí pouze ve dvou naskriptovaných situacích (!!!), zbraně jsou také dvě, úrovně jsou doslova koridory... ale já se od začátku do konce nepříčetně křenil. Tlemil jsem se u briefingu (blá blá blá nukleární zbraň blá blá blá tajná základna blá blá blá), tlemil jsem se u prvního nepřítele (rádoby drsný hlas: I am an enemy.), tlemil jsem se u prvního výstřelu (boring), tlemil jsem se u cutscén (nemůžeš mě zabít, pokud se z nějakého důvodu hra nehodí do bullet timu *hra se hodí do bullet timu* ...a sakra *jeep exploduje po dvou kulkách*), tlemil jsem se u zakrvácené obrazovky (SO REAL!!!), tlemil jsem se u povyšování (master sergeant shooter sergeant important person of sergeants extreme!), tlemil jsem se naprosto u všeho. Ano, právě jsem vpodstatě popsal celou náplň hry. Ano, dá se to zahrát tak jednou. Ale pokud nejste zapšklý pravověrný fanda nových Call of Duty, tak se na jedno zahrání výtečně pobavíte.

Ano, já vím, že v herních kruzích je tahle hra nestydaté béčko, ale já jí žral kvůli tomu, co si polovina z vás vypínala. Mě se prostě všechny ty kazy a vady a rozmazání a kapky na kameře, kterou nosí nějaký anonymní hrdina za našima dvěma oblíbenýma magorama, děsně moc líbily. Dodávají obyčejné střílečce alespoň lehký náznak originality (a celkem i syrovosti). Chápu, že když vběhnem někam, kde je moc blikajícího světla, nedej bože deště, a ještě zakrvíme objektiv, tak je vidět úplný prd, ale přesně takhle by to vypadalo, kdyby si někdo pustil to, co ten bláznivej stalker nahrál. Jo a ještě musím doplnit, že efekt cenzury, když dáte někomu headshot nebo je někdo nahý, je taky cool.
Dost o pro mě hlavním kladem hry. Úrovně jsou pěkné, pokud jsou v městských živějších částech. Zde se hra ani nesere s civilistama, takže tam, kde byste v Call of Duty museli opakovat část, protože jste střelili neviného osobu do palce, tak tady můžete prostřílet auto s čtyřčlenou rodinou, jenom aby jste odkráglovali toho žlutýho opruza s pistolkou. Nevyhneme se ale ani nudným částem v temných opuštěných barácích a továrnách. Na druhou stranu kroužení vrtulníkem kolem kanceláří vypadá nejenom vzhledově epicky.
Hratelnost = Ratatatatata shit shit shit ratatatata Kane? KANE! Ratatatata Shit that´s fucked up ratatatata! Nějak nevím, jak víc to popsat. Úrovně jsou solidně zničitelné (kanceláře!), zbraně se musí často střídat, ale jinak je to jen tupé naběhnutí do prostoru a vystřílení.
Příběh - jo, trošku ho tam je.
Pak už jen poznámkově - Kane i Lynch jsou strašný sympaťáci, i když jsou to vražední magoři. V poslední části jsem málem zlomil gamepad = ZATROLENÍ PSI! Fyzika občas blbla. Multiplayer sem nezkoušel, ale že prý dobrý. Hodnotím x360 verzi.

První dvoje CoD jsem považoval za solidně provedené a filmové válčení z druhé světové... než sem další díly, díky přežranosti z tématu a úspadku kvality, začal brát jako obyčejné střílečky s náckama. To samé sem myslel, že se bude dít po dvou Modern Warfarech, ale nakonec sme skončili někde mezi dobrým a špatným.

Hodnotím x360 verzi.

Příběh - bylo mi řečeno, že překomplikovaný, ale dá se v něm orientovat. Tvůrci se inspirovali trendem tajemných čísel z Lost, takže se jakoby všechno točí kolem nich. Popravdě příběh je o vzpomínání na Masonovo killing spree. Čísla tam sou jen pro to, aby to neznělo tak blbě, až někomu budete vysvětlovat, o co tam de.

• Atmosféra šedesátých let tam místy i je. Mnohem víc se mi ale líbila atmosféra toho, že sem si připadal, jako kdybych se koukal na ultimátní béčkový biják. Drsňáčtí hrdinové, sebeobětování, hlášky, výbuchy, střílení...

• Prostředí je z větší části velmi pěkné a barevňoučké. Nejvíc bych vyzdvihl vietnamskou jungly a polární základnu. Škaredé byly většinou interiéry. Tam to ale vynahrazovala celkem solidní zničitelnost prostředí

• Rozmanitost. Opravdu tu je a to nejenom v úrovních, kdy jste jednou ve vietnamu, pak v rusku, pak jste flashbackem v druhé světové, najednou město,... , ale i v gameplayi. Obyčejné vraždění desítek panáků tu samozřejmě je velmi často, ale také si zařídítě/zastřílíte z aut/lodiček/vrtulníků (podle mě tohle zrovna nejsou dobré části hry) anebo si zahrajete za týpka ve stratosférickém letadle, který přes mapu ovládá speciální jednotku (to bylo zajímavý).

• Kvéry. Standart. Dělaj ratata, zabíjej panáky. Měl jsem pár svojich oblíbenců. Nevim, jestli to bylo v předchozim díle, ale líbilo se mi, že kvéry konečně někomu dokážou urvat končetinu. :)

• Oceňuju srandičky, kdy můžu zdrhnout z výslechového křesla a zahrát si black ops arcade anebo zork. U zombie módu se mi líbila začáteční animace, ale hratelnosně mě neuchvátil. V multiplayeru to může být dobrý, ale já nejsem multiplayeový typ.

• V několika misích mi vadilo špatné podání úkolu. "Musíme jim zničit munici!" - tak zagranátuju označený bod, ustřílim ho raketama, pro jistotu to tam ještě běžim vystřílet kulkama, než potupně zhebnu. Páni tvůrci ale chtěli, abych tam schodil zapálené sudy, ne moc lehce rozpoznatelné od ostatních generických sudů na krytí.
Anebo mise, kdy mám být potichu, ve stínech a vyhýbat se vrtulníku. Když potichu, tak u mě to znamená, nedělat mrtvoly, bo je to hlučné. Dávalo to i smysl, když hlavní označený úkol byl "Follow" panáka. Jenže v jedný části, ať sem byl schovaný sebelíp, mě prostě vrtulník uviděl (i skrz barák!), vyběhla na mě tuna vojáků a smrt. Mnou nepochopeným cílem téhle mise, bylo zabít jednoho panáka, abych mu vzal kulomet a mohl dělat dál ratata.

• Jak už sem zmiňoval, mise ve vozidlech vypadají s destrukcí velmi hezky, ale vozidla se ovládají velmi blbě. Problém sem neměl akorát u motorky, což byla snad jediná zábavná mise ve vozítku.

Tak jsem Tron2 po letech konečně dohrál až do konce a musím říct, takové střílečky už se nedělají.

Grafické zpracování i na dnešní dobu hodně zajímavé. Dobře zvládnuté je i to, že ačkoliv vypadá většinu času stejně (barevné ohraničení, černá/průhledná výplň) akorát barva se mění, vždycky sem z něj měl jiný pocit. Jinak vypadá vnitřek koše a jinak vnitřek PDA.
Hra je z větší části povedená střílečka a z menší nepovedená závodní hra. Sem tam samozřejmě nějaký puzzle. Hledání klíčů (bitů) se také hojně vyskytuje. A základ každé střílečky jsou zbraně, kterých se tu vyskytuje skutečně mnoho. Velmi zajímavě vypadají, každá má jiný účinek, ale... Všechny žerou šílené množství energie, která se dá využít lépe. Takže jsem většinu času používal pouze disk, sniperku (LOL) na vzdálenější cíle a jednu misi povinně dva blesko-klacky. Zmíněná energie se dá využít na stahování věcí do inventáře. Ten se mění pokaždé, když zavítáte do jiného systému, takže je z něj taková milá minihra.
Chválím některé velmi povedené úrovně. Na chvíle, strávené v "Internet City" nebo nastavováním monumentálního firewallu, se jen tak nezapomíná. Úrovně jsou i dost různorodé, takže jednou jste v zavirovaném počítači, vědeckém serveru, jedete packetama sítí,... Naopak nepochválím jízdu na motorkách, to se mi zdálo jako zbytečný opruz a ani misi v PDA, kde se úplně zbytečně běhalo.
Hru si mnohem víc užijou lidé, kteří počítačům, a jejich vnitřku, rozumí. Ne, vážně. Je to úplně jiný pocit, když rozumíte tomu, že střílíte po týpkovi s názvem spamfilter.exe anebo viru jménem :):):):):) . Nezasmějete se u hlášek typu "Drive C forever!" anebo "Stop executing escape routine!" A takovéhleho humoru je ve hře opravdu hodně.

Komentář bude asi krátký, protože naprosto výstižně bych hru popsal jako "tutorial pro začínající". Pokud se divíte, co za divné karty to vaši kamarádi hrají po hospodách/čajovnách, zahrajte si Duels of the Planeswalkers, kupte si starter balíček a můžete hrát s nima. Ve hře je velké množství hintů (i když vpodstatě jen přepis pravidel, které jsou v každém starter packu, že?), takže principy hry se pochopí hned.
Jenomže krásy stavění vlastního balíčku jsou v Duels of the Planeswalkers hodně osekané. Jak říkám, opravdu jen tutorial, pokud vás to bavilo, běžte si koupit opravdový balíček, zjistíte, že je to ještě mnohem lepší. Pravidelně DotP bude hrát asi jen někdo, kdo nemá real-life protihráče.
Dalším mínusem (kromě osekaného vpodstatě všeho ve hře a rýžování peněz z dalších balíků), je, že už když člověk hraje někde venku, tak se cítí jako nerd, ovšem když sem hrál sám proti počítači, tak sem se cítil jako ultranerd. Není opravdové mínus, ale jenom taková poznámka... dojem... pocit, ehem. :)

Asi opět krátce a ani si nebudu stěžovat na úroveň puzzlů, bo si začínám myslet, že jsem prostě tupej... ale fakt tam těch kombinací s obrázkama a větama bylo až moc! >_<
Předně, jak mě zklamala minulá epizoda, tak začátek této nové naprosto potěšil. Během hraní za nasraného Sama sem se neustále křenil. Pak typické adventurování a pak další adventurování někde jinde. A takhle blbě sem to musel popsat, abych nespoiloval, protože příběh tentokrát celkem odsýpá a několikrát se zajímavě vyvyne. Předchozí díl mi přestal připadat tak špatný, když sem zjistil, že v tomhle je na něj dost návazností. A ještě se dozvíme, kdo vařil u Stinky v kuchyni. :)

Vezmu to krátce, protože tenhle díl mě moc nebavil. Především sem se u něj moc nezasmál. A v celku originální nápad, kdy přeskakujeme mezi začátkem, prostředkem a koncem filmu, a hledáme mezi nimi souvislosti, aby každá část filmu mohla pokračovat tím správným způsobem... zní to zmateně a tak sem se během hraní cítil. Většinou stačí hrát kus filmu a když se v něm zaseknete, tak skočit do jiné části. Jenomže skoro nikdy mi nedošlo do které, takže sem jenom náhodě přepínal pásky a tak nějak doufal, že to vyjde.
Hratelnost alespoň zachraňovaly povedené části příběhu. Třeba jak se Jurgen stal upírem. Jeden určitý vtípek mě rozesmál hodně nahlas a to "Kletba k odpuzování opačného pohlaví". Taky musím pochválit dabérské výkony. Pubertální krtko-dcera zní naprosto úžasně a monsieur Paperwieghta sem poznal z Tales of Monkey Island.

Především nevím, jak moc by mě rozhodilo úplně jiné ovládání, kdybych před třetí sezónou nehrál Tales of Monkey Island. Takže pokud je někdo hardcore fanoušek Sama a Maxem, tak nevím, co s ním udělá fakt, že už to není point&click adventura, ale spíš jenom adventura. Já už byl předem připravený, takže s hlavní změnou - ovládání pohybu šipkama a pak teprve zkoumání myší - sem neměl žádný problém.
Každopádně už po chvíli každý zjistí, že to je typický Sam&Max. Zdálo se mi, že ubylo zbytečných předmětů na klikání, které tam byly jen kvůli hláškám, přesto hláškování je ve hře víc než dost. A možná je to tak lepší, protože se hláškuje alespoň k hlavnímu ději.
Nově má Max psychické schopnosti, ke kterým se váže dost vtípků a třeba takové brýle s viděním do budoucnosti, fungují jako nápověda. Další nápověda se dá nastavit v menu, jak moc budou parťáci komentovat, kam by měli jít dál. K psychickým silám se ale přidaly asi 2 puzzle, na které jsem já osobně za boha nemohl přijít. Nakrmit holuba mobilním telefonem mi přišlo logické, až když sem si to přečetl v návodu a provedl. Zlepšila se také grafika a především byla přidána lepší mimika v obličeji postav. Když se hlavní ultrazloun snaží hrdiny provinile přesvědčit, že přišel v míru, tak to vypadá i legračně.
Příběh nechci moc vyspoilerovat, ale konečně končí pořádným cliffhangerem. Potkáte se starými známými postavami z předchozích sérií a i s některými novými. Dvěma. :) Na druhou stranu mnohem více se teď jezdí po městě, takže lokací, ač podobných, je mnohem víc. Koho zajímalo, jak vypadá Meesta Pizza, zmiňovaná v předchozích sériích, bude mít možnost jí vidět.
A věta na závěr - Starý dobrý Sam&Max v novém kabátě.

Bodově (hodnotím konzolovou verzi):

- alespoň ze začátku se mi líbil humor, který na vás hláškující Princ, s podivnými šálami na hlavě a ocelovou rukavicí, sype hned od prvních minut. A nejde jenom o rozhovory mezi ním a Elikou, ale i obyčejné řvaní během pádu atp. (Skočím, umřu, zkusím znovu, skočím, umřu, zkusím znovu... jo, už mi to celkem jde!)

- Elika je celkem pěkná. Nepřekážela, v bojích nápomocná, kouzelným ukaž-cestu světýlkem taky a je pěkné sledovat, jak mezí ní a princem vzniká jakýsi vztah.

- skákání se mi zdálo, oproti starším princům, dost zjednodušené. Teď jde většinou jen o to, který čudl zmáčknu a princ skáče tak nějak sám.

- vracení času nahradila Elika, která vrátí na poslední pevnou zem. Zase zjednodušení, ale nestěžuju si.

- souboje opět jednoduší. Nově zavedeny komba, které vypadají hezky a dají se i na sebe napojovat, bohužel mě ale nebavilo koukat na stále stejné souboje s cca 12ti druhy nepřátel. (12ti pouze skinem, jinak se se všema bojuje víceméně stejně)

- nad grafikou bych pěl ódy, kdybych předtím nehrál Eternal Sonata, což ještě dloooouho bude vrcholem ťuťu ňuňu barevňoučté grafiky. Samozřejmě v Princovi se napřed musíme probojovat temnou verzí úrovně, která se mi ale tak nelíbila, bo v ní občas nebylo vidět, kam dál skákat.

- líbilo se mi, jak se všude možně po mě natahuje korupce

- sbírání orbů je jen takové násilné "Projdi si celou úroveň ještě jednou, tentokrát v jiné grafice". Naštěstí k dohrání hry je třeba nějakých 540/1001 orbů, takže i když se na ně moc nesoustředíte a neprozkoumáváte úroveň, dá se to dohrát.

- za orby se kupují schopnosti používat speciální plošinky, které různými způsoby dostávají na různá místa (běh po zdech, odpinknutí, lítání a zhoupnutí). Celkem zajímavý i dobře provedený nápad.

- líbil se mi závěrečný souboj s bossem, který je originálně pojat "z očí nepřítele"

- a líbil se mi i celkem překvapivě ne moc šťastný konec

Celkově je hra řemeslně dobře zvládnutá, ale prostě neutrhla mi koule. Akorát se dobře hrála. Rozehrát podruhé akorát snad kvůli pár vynechaným achievementům.

Jako malý jsem se dohrál někam těsně za půlku, protože v tý době jsem měl co dělat se závislostí na Falloutech. Po mnoha letech, jsem se do Oddworldu, díky Steamu, ponořil znova a i přes svůj věk mi hra poskytla vynikajícní zážitek.
Puzzle založené na jednoduchých principech herního světa. Plusem je, že jsou velmi pochopitelné, takže každému hned dojde, kdy má použít stín, kdy chodit po špičkách, že mina se zneškodňuje při zeleném světýlku, že hafany můžu odlákat kostí, že smějící se plechovky reagují na pohyb, že se nemůžu převtělovat do nepřátel, když je kolem červené oko, která jde ale často nějak rozbít... Originální je především zmiňované vtělování se do jiných postav/zvířat, kdy se opět mění gameplay (za Sliga většinou střílečka, za bezrukého Glukkona komandování Sligů a otevírání dveří na hlasové kódy, zvířata se jediná po "odvtělení" nerozprsknou, takže ty se většinou odvádějí někam stranou, aby sme před nimi mohli zdrhat...). Prostě se střídají pasáže plížecí, zdrhací a pasáže, kdy se musí zjistit, kudy kam a s kym. Kamarád hru označil za kravinu, protože se můžu vtělit do svého explozivního prdu a navádět ho. Mě to přišlo naprosto logické. Explozivní prd mám po vypití šťávy, dělané z kostí Muddokonů, v nichž sídlí jejich duše, které následně ovládnu. :)
Ačkoliv z prostředí je pouze továrna - jungle - jeskyně - továrna, stejně se vzhledově tváří pokaždé jinak. Co se mi ale líbilo, je takové morbidně komediální zpracování hry. Ačkoliv jedna rasa zotročila druhou, používá jí na maso/kosti/slzy a bůhvícoještě, stejně se dokážu zasmát, když Abe dělá v animacích šaškárny. Stejně jako (alespoň ze začátku), sem se smál u několika smrtí, z nichž vede sežrání malinkatou housenkou. Další příklad morbidní komedie jsou právě smrtě. Hrajete za roztomilou postavičku, kterou pořád trhají na kusy miny, nechá se rozmixovat vrtákama, rozstřílet, pády z výšky, vaporizovat... chvíli vám jí je líto, chvíli se tomu smějete.
Prostě i po letech, je to jedna z nejlepších plošinovek, co sem měl tu čest si zahrát.

Takže napřed pozitivně. Líbila se mi akčnost a rychlost hry. Skřípání plechu, jiskření a bouračky mají atmosféru, taky díky dobrému soundtracku (a to metal většinou neposlouchám). Skákání nad městem a horama je taky super, když se povede. Z prostředí se mi líbil venkov. Volnost je taky milá, když chci závodit, tak si závodím, když mě to přestane bavit, tak dělám kaskadérské kousky nebo ničím soupeře/získávám jejich auta. Zdůrazňuju, že těhle málo pozitiv je fakt silných, protože jinak bych to, díky negativům, nedohrál tak daleko.

A teď negativa. ZKRATKY!!! Resp. tak se jim ani nedá říkat, protože cestu nezkracují. Jsou dva druhy, první vás dovede někam úplně do prdele mimo cestu, kterou potřebujete a druhý vás většinou rovnou zabije nějakým absurdním skokem. Hlavně že je ten debilní DJ furt doporučuje.
Pak je tu orientace. Někoho možná může bavit, učit se nazpaměť cesty celého města, zvlášť při freeform závodech, kdy si můžu jezdit kudy chci... mě to ale nebaví. Stačila by alespoň nějaká šipka, abych zhruba věděl kudy jet (z Midnight Club LA by si mohli vzít příklad). Ano, máme tu blinkr, který zabliká, když je třeba odbočit, ale u mě dosáhne většinou "Huh? Kde? Co? ŘACHMRDBUMPRÁSK" efektu.
Pak už mi vadili jen blbosti, jako repetitivnost, zpomalovací vybourávací kamera (jestli jde vypnout, tak nepočítat, já to bohužel nenašel), celkem škaredé polorozbourané město (yeah, jsou tu skoky, ale stejně je díky tomu hnusný) a ještě něco.

PS: Hodnotím konzolovou verzi a opovažuju se tvrdit, že Burnout Revenge byl lepší.

Takže zase ve zkratce - nejzábavnější část byl soud. Z nových postav nijaká moc nevynikla, ovšem ze starých opět kraloval zlý Marquis. I když se vpodstatě opakuje prostředí, díky tomu, že je noc, vypadá dostatečně "nově". Puzzle jsou na středně těžké úrovni. Zasekl sem se akorát v části, kdy sem slyšel, že dveře sou zavřené a považoval to za nedostupnou oblast, aniž by mě napadlo použít univerzální "příruční" paklíč. Příběh graduje, až dograduje k šokujícímu cliffhangeru.
Ale zase sem jak pes bez čenichu bloudil junglí a ještě ke všemu musel skládat mapu, které sem nerozuměl! >_< Grrrr! ...i mean... Arrrr!

Tentokrát se nám radikálně změnilo prostředí. Vnitřek kapustňáka sice nebyl tak pěkný, jako ostrůvky, ale zajímavý rozhodně byl. Ale o ostrůvky tak jako tak nepřijdeme. Ani o mořksé dno.
Opět tu máme nové postavy, z nichž nejlepší a nejlegračnější je samozřejmě démonická mluvící lebka Murray . Sranda je i při sledování nedobrovolného spojenectví Morgan LeFlay s Guybrushem, kde se i tak trochu hraje na city.
Proti puzzlům tentokrát moc námitek nemám. Konečně nebylo žádné bloudění v jungli. Xichtová minihra je dobrá, ale svádění monstra mi přišlo celkem zdlouhavé, než sem přišel na správné kombinace odpovědí.
Příběh se mi zdál méně napínavý, než u předchozích dílů, ale stále dobře podaný a člověka zajímá, co se bude dít dál. Cliffhanger nechybí a dokonce tentokrát se vydržíte dívat na závěrečné titulky až do konce. :)

Takže co se oproti minulému dílu nezměnilo... Stále tu máme solidní pirátskou atmosféru s věcmi, které k ní patří (tentokrát námořní bitku, zase hledání pokladů a dejme tomu, že mořští lidé sem patří taky), humor je stále humorný a některé ne moc logické úkoly jsou stále ne moc logické (opět ten s mluvícím ptákem >_< ).
Máme tu nové postavy. Mořští lidé moc nezaujali, ale LeChuck je pro změnu sympaťák a rozhovory Guybrushe s Elaine jsou roztomile komické. Nová jungle byla naštěstí předělaná ná míň bloudění. Příběh tím pádem lépe odsýpá a končí ještě větším cliffhangerem než minule.