Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Tom Clancy's Splinter Cell: Conviction

Žánr:
akce > 3rd person akce *
akce > stealth akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
27.04.2010
Vývojáři:
Ubisoft Montreal, Ubisoft Kiev (portovali na PC)
Smrt dcery Sáry dokázala zasáhnout i tak ostříleného agenta, jakým je Sam Fisher. Dlouhou dobu se vyhýbal lidem, ukrýval se ve svém domě. Utápěl se v žalu a v lahvi alkoholu. V minulém díle (Double Agent) se Sam, jako dvojí agent, vrátil, aby spolupracoval na tajné operaci - zlikvidovat teroristickou organizaci JBA (John Brown's Army).

Samova domovská organizace NSA (National Security Agency) mu nedokázala dát všechny informace. Chtěl vědět, proč jeho dcera Sára zemřela. Z policejní zprávy se zjistilo pouze to, že byla sražena černou dodávkou, kterou měl údajně řídit její kamarád. To ovšem Sam nechtěl přijmout a už vůbec ne se s tím smířit. Mlžení ze strany úřadů vzal po svém - jako zradu, podraz od země, které věnoval tolik let svého života. Z tohoto důvodu odchází od NSA s vědomím, že po něm mohou jít jeho bývalí kolegové. Nyní už nepřijímá rozkazy od nikoho, postup si může zvolit jaký chce, s jediným cílem, vypátrat hlavního viníka, jenž může za smrt jeho dcery. To vše opět z pera světoznámého spisovatele fiktivních příběhů Toma Clancyho.

Nový Splinter Cell: Conviction se snaží zaujmout širší spektrum hráčů s důrazem na intenzivní akci a silný příběh, který Vás bude hnát stále kupředu. Poprvé v této sérii bude převládat čistá akce nad tichým postupem. Pryč je odtahování bezvládných těl do ústraní i možnost průchodu hrou s minimem zabití či omráčení. Nový styl hraní doprovází také nové schopnosti hlavní postavy, mimo jiné umí nyní Sam vyslýchat rukojmí mnohem brutálnějším způsobem či dokáže zabít pistolí i několik nepřátel najednou po stisku příslušného tlačítka. Novinkou je také nahrazení klasického nočního vidění a ukazatele "viditelnosti" přechodem obrazu do černobílého spektra.

Podpořte Databázi a kupte si hru na Xzone.cz … nebo přes Heureka.cz

Poslední diskuzní příspěvek

CrocoRay
CrocoRay

Chuck: Já to asi budu brát jako lepší Conviction, který má pár věcí, které mi tu chyběly. Ale podle gameplay videí vidím, že to přesce jenom…


Nejlépe hodnocené komentáře


Série Splinter Cell pro mě byla jakýmsi posvátným ztělesněním toho, jak má vypadat nefalšovaná stealth akce se vším všudy, co má fanouškovi tohoto žánru nabídnout. To, že v mém případě k naplnění předchozích slov opravdu došlo, svědčí fakt, že jsem postupně zdárně proplul čtyřmi díly, které si ode mě zasloužily patřičnou chválu. Pokud si někteří vzpomenete na komentář ke čtvrtému dílu Double Agent, pak vám možná utkvělo v paměti moje závěrečné postesknutí, že se příliš na pátý díl netěším a že je otázkou, zda-li do něho vůbec půjdu. Již v té době mi bylo totiž známo, že koncept pátého dílu je výrazně odlišný od jeho starších "sourozenců", kde starého známého Sama Fishera ve speciálním špionážním obleku vystřídá ušmudlaný a zarostlý skorozabiják, který takřka zapomněl na styl tajného agenta, kterým byl tolik proslulý. A jaká je tedy realita? Vezměme to ale hezky od začátku.

Sam Fisher prošel v životě spoustou změn, shodou podivných okolností přišel o jedinou milovanou dceru a jeho mateřská organizace se stala jeho úhlavním nepřítelem. Proto se před našimi zraky neobjevuje ten známý Sam oblečený do speciálního obleku, jak jej máme všichni zafixovaného, nýbrž máme před sebou klasického chlapíka s drsným pohledem v klasickém civilním oděvu, který se snaží věcem přijít za kloub a učinit tak spravedlnosti za dost.

Pojďme tedy ke hře samotné. Začnu tradičně grafikou, kterou nezmiňuji náhodou. Přestože kvalita v předchozích dílech byla na velmi slušné úrovni, v Conviction je úplně jiná, ale zato je výborné kvality a řekl bych, že přímo pastvou pro hráčovy oči. Další změnou, která je v tomto případě velmi klíčovou, je herní styl. Pryč je přísně tajná akce, jejíž vyzrazení bylo jistou cestou do záhuby spočívající v nezdaru dané mise. Tady máte možnost takovou situaci vyřešit tak, že se prostě hrou prostřílíte, což je sice reálné, ovšem ne právě jednoduché, popř. přestřelku ukončíte útěkem a opětovným ukrýváním, čímž v podstatě stealth scéna začíná jakoby od začátku. Navíc si takovou scénu může hráč okořenit novými vychytávkami, které jsou naprosto perfektní a nad kterými jsem si doslova mnul ruce.

První z nich je zabití shora, které sice z předchozích dílů známe, ovšem zde má mnohem lepší vizuální efekt především v závěrečném doražení nepřítele, či úplně nově označování nepřátel určených k likvidaci, které lze v kratičké animaci odpravit střelnou zbraní v naprosté tichosti a především velmi pohotově a s bezchybnou přesností a účinkem. Tato schopnost ovšem není zadarmo, jelikož k jejímu dosažení je zapotřebí předchozího odstranění nepřítele jednou z tichých metod, takže je potřeba s ní přece jen tolik neplýtvat.

Je tedy jasné, že v Conviction je bohatě sklouben akční styl s tím tajným, který byl vždy největší doménou a prioritou celé série a pro svoji vysokou kvalitu se tak stal více než úspěšným zástupcem stealth žánru. Tato kombinace nemálo přispěla k faktu, že touto odchylkou dostal Conviction od kritiků ty nejcitelnější rány a jak jsem psal v úvodu, tak i já jsem proto k němu přistupoval velmi skepticky. Aniž bych chtěl jakkoliv předchozí díly degradovat, musím jednoznačně prohlásit, že pro mě je tento díl tím největším a nejsenzačnějším herním překvapením, ve které bych ani omylem nedoufal. Vše je tu totiž vytvořeno tak, jak jsem si v koutu duše představoval a vývojáři mi to opravdu splnili.

Ať už jsem tedy černou ovcí nejen na DH, pro mě je Conviction jednou z nejlepších herních pecek poslední doby, kterou jsem si maximálně užil a z jejíhož ukončení se pořád nemohu vzpamatovat. V poslední větě mohu tedy dodat jediné – díky brácho, lepší dar jsi mi dát nemohl. ;-)


Pro: výborná grafika, ideální kombinace akce a stealth akce, nové vychytávky, příběh

Proti: krátká herní doba

+22+23 / -1

Zcela jiný Splinter Cell, podobný spíše klasickým 3rd person konzolovým akcím. Smířený jsem se směrem, kterým se nové hry ubírají - Conviction posunuje ulehčování hraní o další úroveň a doslova jako retardovaného debila mě zásobuje nápovědama, kde můžu co přeskočit, najít nebo zastřelit a ještě dostanu GPS, kdybych náhodou ty gigantické nápisy na zdech přehlédl. A když na to přijde, tak je střílení automatické, stiskem jedné klávesy proveditelné. Proč ne? Brzy přijde doba, kdy se hrou dostanu i jednoho Číňana, na kterého budu koukat, jak hraje. A nějaká grupa na to stejně vymyslí crack, že ani toho Číňana nebudu potřebovat. Jen budu sedět a koukat.

Mizerný pisálek Clancy opět "boduje" dementním příběhem o záchraně světa a tak. Sakra, proč příběh navazuje na tu nejméně pravděpodobnou alternativu Double Agenta? Je pro mě utrpení sledovat dějovou linku s takovou hromadou sraček kolem a kolem. Hnůj!

Mizerná optimalizace zamrzí, ale hra zase vypadá xvětu a jednotlivé úrovně jsou pěkně propracované. Všude hromady vybavení, tak to mám rád. Nepřátelé s nízkou inteligencí nejsou příliš velkou výzvou, ale v zájmu zachování herního směru "pro retardy" má jejich chování svůj smysl.

---Update po druhém dohrání---
Místy mě štvala nemožnost stealth postupu, protože úrovně neposkytovaly dostatek protředků a prostoru. Příběh je místy opravdu děravý (nevím, kdo by Reedovi spolknul tu jeho teorii teroristického útoku, stejně tak nevím, proč vypínat EMP v místě bydliště Sarah, když pro ni stejně strejda Vic zaletí).
------------------------------

Sam je pořád stejný nakopávač-špatných-zadků a s geniálním dabingem Michaela Ironsidea likviduje nepřátele maximálně efektně.

Nenudil jsem se a možná si to zahraju znova. Až budu mít náladu být retard.
+17+17 / 0

Vynechat některý nový díl oblíbené série Splinter Cell v čele s charizmatickým Samem Fisherem, by měl být pro fanouška hřích. I když se předem o Conviction mluvilo jako o úplně jiné hře, než na co jsme byli doposud zvyklí, nějak jsem nechtěl tyto řeči brát za finální. Tajně jsem doufal, že stealth prvky budou pořád důležitým aspektem. A popravdě jsou, jen už to není takové, bohužel. Hra se asi nejvíce dá přirovnat k slovensko-českému Chameleonovi, se kterým má spoustu společného.

Hnacím motorem Convictionu je příběh a způsob jeho vyprávění. Zpočátku vzpomínáte a sem tam se na zdi objeví nějaká vzpomínka. Stejně tak se ve Vašem okolí (na zdech, autech,...) objevuje Váš současný úkol, což je fajn věc a jako jedna z mála novinek se povedla. Ovšem horší to je s tím, na co jsme zvyklí. Chápu, že Sam nemá zrovna nejlepší období a nehybně vyčkávat vyčkávat ve stínu už ho nebaví, ale přeci jen vyměnit Samovi jeho SC-20k za MP5, M4, Škorpióna, ... a pistoli s tlumičem za Desert Eagle,..., je pro fanouška pěkná podpásovka. Zbraně si můžete za nastřádané body vylepšovat, ale ne tak jako v Hitman Blood Money. Hra se tak zvrhává na špionážní střílečku, ve kterém jde o jediné, prostřílet se danou oblastí, něco udělat, vystřílet další oblast, něco udělat (výslech) a postřílet posily (ne vždy v tomto pořadí). I když se dá docela hodně nadávat, nelze opomenout fakt, že je to i přestu spoustu změn zábava, která je učiněná tím, že Sam už není takový kliďas a získal spoustu nových vlastností. Tvůrci totiž věděli, že ve stealth je obrovský potenciál a tak změnili spoustu věcí, ale pod pozlátkem jsou všechny stejně schované, jen ne v takové míře. Stealth prvky si můžete i nadále užívat, ale musíte překousnout fakt, že si nemůžete zvolit, jestli omráčit nebo zabít a tělo odtáhnout do ústranní. Vlastně jediné, co zůstalo ideálně je geniální nadabování postav, hudba samotná, v pár okamžicích i intenzita hry a grafická stránka.

Sice jsem ještě nepřenesl přes srdce, že tvůrci udělali z tak zaběhlé série něco takového, ale to je bohužel daň za příběh, jenž je opravdu bravurní, dle mého nejsilnější v této sérii. Pro přístě by to nechtělo tolik změn, ale spíše vypilovat vlastnosti, které to potřebují. Doufám, že se Sam opět vrátí ve vší parádě. Ale potom závěru si nejsem ničím jistý!

Pro: vyprávění příběhu, zvraty, vylepšování zbraní, ozvučení, Sam Fisher, vyslýchání, intenzivní momenty,

Proti: žádné vedlejší úkoly, sedmihodinová kampaň, akce převládá nad stealth,

+12+12 / 0

Sam Fisher se nasral. Už ho nebaví krčit se ve stínech a čekat na hlídajícího teroristu, který půjde kolem. Už nemá žádné slitování. Jeho dcera je mrtvá, jeho šéf je mrtvý, nemůže nikomu věřit, a aby toho nebylo málo, jako správný americký veterán se stává štvancem a jdou po něm jak teroristi, tak vláda USA.

Příběh je KONEČNĚ pochopitelný a hlavně záživný, postav je tu málo, dialogů ještě méně. Ubylo nudných večerních zpráv a politických debat. Děj odsejpá, zvrat střídá zvrat a celé je to promíchané flashbacky a flashforwardy. Aby toho nebylo málo, vizáž celé hry je bezchybná. Všude okolo vás se promítají Samovy vzpomínky, hesla a slova, která mu zní v mysli. Je to laciné, ale funguje to parádně.
Nicméně Conviction je konzolová hra. Je to z ní cítit na sto honů. Začíná to u mizerného vykreslování textur a končí u systému savevování. Optimalizace není nic moc, sem tam se objeví bug. Je to holt daň dnešní doby.

Netřeba zmiňovat, že hra je spíše akční, ale ne tak docela. Jedna dávka ze samopalu vás spolehlivě sejme, a proto je třeba využívat stínů a fint. Konečně jsem naplno využil arzenál, který s sebou tahám od prvního dílu a ke kterému jsem nikdy nenašel využití. Tady to lítá, oslepující granáty, sticky camery, všechno je třeba využít.
Sam se také konečně naučil střílet a jednička mezi špiony tak dokáže bez problému sejmout do hlavy chlapa stojící metr od něj, aniž by musel půl dne zaměřovat.

„Označ a poprav“ je excelentní taktický prvek, který hru hází o nějaká ta procenta výš. Někdy šlo opravdu o kejhák, kdy jsem si označil čtyři nepřátele, ale neměl jsem „nabitou“ schopnost. Následoval tedy běh k nejbližšímu teroristovi, kterého jsem použil jako lidský štít, zatímco Sam zastřelil čtyři jeho kumpány.

Dále musím pochválit animaci pohybu, nemizení vyhozených zásobníků, celkovou vizáž hry a „feel“ z přestřelek a eliminace nepřátel. Stejně tak skvěle působí černobílý obraz, který vás provází ve stínech.

Za chyby považuji téměř příšernou AI, víkendově krátkou hrací dobu a nemožnost odnášet mrtvoly. Ale čert to vem. Sam na to nemá čas. Musí se probít skrze tuctový americký špionážní příběh v čele s Hillary Clinton a očistit své jméno. Jo a... jen tak mimochodem... zachránit USA a potažmo celý svět.

Blackliste, těším se na tebe!

P.S.: Chválím také oficiální češtinu. Po průseru u Double Agent je to obrat o 180°.

P.P.S.: Chucku, promiň, koment trval trochu déle :) Ale teď jsem připraven postavit se po Tvém boku a odrážet všechny, kterým se Conviction nelíbí!

Pro: Sam má konečně koule - nekrčí se někde v rohu a naučil se střílet; celková vizáž hry; Ironside dostal více prostoru než v DA...

Proti: ...ale ubral na sarkasmu; chybí wow mise (vede vlak v PT), nebo alespoň mise v dešti; AI je děsná, možná nejhorší ze série

+12+12 / 0

Hodnocena 360ková verze

Jelikož jsem před tímto dílem hrál pouze první tři "pure stealth" Splinter Celly a přeskočil Double Agenta, tak mi dlouhou dobu nešlo do hlavy, proč se nový díl vůbec jmenuje Splinter Cell. Pryč bylo krásné černé brnění, brýle dostaneme teprve ve dvou třetinách hry a stealth... pro mě osobně stealth nerovná se možnost schovávat se před nepřáteli do stínů. Být neviděn, neslyšen, vyhnout se boji. Tuším, že v Conviction určitě je možnost, proplížit se nějakým způsobem kolem všech nepřátel a nechat pouze těch pár povinných mrtvol. Jenomže nepřátel je tam tak obrovské množství, že myšlenka na stealth postup na mou mysl vůbec nepřišla. Což mi po hodině hraní přestalo vadit, protože...

STYL. Opravdu mi sedl celkový styl hry. Úkoly mise, zobrazované přímo na prostředí, stejně tak různé flashbacky, prostě mi přišli stylové. Podání příběhu a animačky taky na jedna s hvězdičkou. Důvod, proč mi nevadila absence nějakého pořádného stealth prvku bylo, že pacifikování nepřátel ála kulka do kolene, loket do rypáku a je dole, je hustokrutopřísněmafiánsky stylové. Celkově má Sam drsnější styl boje a není to ke škodě. Vyslýchací části mi ale na druhou přišli, že jsou tam jen na efekt, aby se řeklo jóóó, je to drsoň. Spíš se mi zdálo, že hraju za Jacka Bauera A to ještě předtím, než sem se dostal k vykrádačce čtvrté sezóny 24 s výbuchem EMP ve městě :).

Příběh se mi zdál super, jak už zmiňovaným podáním, tak i dějem. Nic extra převratného to nebylo, ale na videohru rozhodně nadprůměrný kousek. Ironsidův dabing je kvalitní, jako ve všech SC a líbilo se mi pár badass okamžiků Sam se vrací do Third Echelonu..

Gameplay je takové "všechno co kdy bylo v Splinterrech, ale v menším". Opět je tu vyhýbání se laserům s brýlemi, hledání cesty šplháním po barácích, dokonce jedna mise, kde je třeba nebýt viděn... ale hra se nejvíc soustřeďuje na zneškodňování vojáků, víc než na cokoliv jiného.
Udělátka sem používal v minimální míře ve všech SC, ale nikdy sem nepoužil normální granáty, miny nebo něco, co dělá až moc zvuku... v Conviction mi výbušniny vždycky došly jako první.
Novinkou je mark and execute, kdy se dají, podle typu zbraně, označit až 4 nepřátelé, které pak jdou automaticky zabít jedním stiskem tlačítka. Označení jsou vidět i za stěnami, takže je to především dobrá sledovací pomůcka. Aby to nebylo zas až TAK jednoduché (stejně je), musí se někdo zabít ručně, aby se dali zastřelit označení. Jenže zblblý minulýma SC sem si řek, když už jde růčo jeden, tak pudou všichni. Takže tahle užitečná featura u mě fungovala stejně jako možnost poslední záchrany. :)
Zbraně. Hmmm. Jdou tunit. Žádné extra kousky. Jediné, čeho si u nich všímáte, je, kolik lidí můžou označit.
Nepřátelé nejsou úplně blbí, ale ani nejsou úplně chytří. Oblbnout je tak, že udělám kuk, pak je obejdu tmou a oni po půl hodně pořád střílejí na místo, kde sem byl naposledy, jde až moc lehce.
Grafika vypadá velmi pěkně, akorát se mi zdála, po ukrytí do tmy, až moc tmavá. Je hezké, že nepřátelé a střelitelné předměty jsou jediní barevně, ale když je všechno ostatní černobílé, tak mnohdy nevidím, kudy se za nima dostat. Ale pár opravdu pěkných úrovní tu skutečně je. Jmenoval bych honičku u Washingtonu, ta byla krásná.

Zápory - pár nasíracích částí, jinak nic, co by mi nějak víc kazilo zážitek.

ALE!!!

Naprosto imbecilní mi přišlo pořvávání nepřátel. Sam Fisher je takové pěkné jméno, ale tyvole, proč si ho tam bere do huby úplně každej ňouma, to nechápu. Hej Fišere! Slyšíš mě Fišere? Já si tě najdu Fišere! Už to nebude jako na tom letišti Fišere! To je Fišer! Najděte Fišera! Moje máma mě varovala před takovými, jako si ty, Fišere! Hej Fišere, chceš říct vtip?
Přitom minulí SC měli nepřátelské dialogy naprosto bombové a rád sem je ze tmy poslouchal. V Conviction sem po nich i začal házet granáty, aby konečně zavřeli hubu...

Pro: Styl, Sam Fisher, pěkná grafika, pár zapamatovatelných okamžiků, příběh, eliminování nepřátel

Proti: dialogy nepřátel (!!!) a pár zásekových míst

+11+11 / 0