Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Deadly Premonition

Red Seeds Profile, Deadly Premonition: The Director's Cut, Deadly Premonition Origins

70
28 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 3rd person akce *
adventura > akční adventura
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
17.02.2010 X360
26.04.2013 PS3
29.10.2013 PC
02.11.2017 XOne
04.09.2019 Switch
Vývojáři:
Access Games, Rising Star Games (PC verze), Toybox Games (PC verze, PS3 verze, Switch verze)
Oficiální stránky:
http://www.risingstargames.com/eu/games/ps…
Vražda v ospalém městečku na americkém středozápadě, v Greenvale, kde byla doposud největším zločinem rychlá jízda, způsobila velký rozruch. Když byla místní kráska Anna Graham nalezena zavražděná, přijel její smrt vyšetřit agent FBI York Morgan. O rituálním podtextu svědčí červená semena, nalezená poblíž těla. Aktuální vražda i ty předešlé, které se udály v různých koutech Států, mezi sebou vykazují jisté spojitosti. Pachatelem by mohla být podivná osoba v tmavé pláštěnce. Neortodoxní vyšetřovací metody agenta Morgana přivádějí na stopu tajemství minulosti, které Greenvale skrývá již několik desetiletí.

Detektivní thriller z pohledu třetí osoby, který v sobě kombinuje akční adventuru s hororovými sekvencemi, vyšel poprvé na konzolích v roce 2010 a na PC o tři roky později v tzv. "režisérském sestřihu". Ten přináší vylepšenou grafiku s detailnějšími texturami, či třeba přepracované ovládání, díky kterému by již řízení automobilů nemělo činit potíže. Hlavní linii vyšetřování pomáhá zpestřovat i řada vedlejších úkolů a miniher. Atmosféru neutuchajícího pátrání federálního agenta umocňuje reálný denní cyklus se střídáním dne, noci a změnami počasí. PlayStation 3 si musel na své západní vydání počkat také na Director's Cut verzi, původní se objevila pouze v Asii. Mimo změny z PC verze nabídla navíc i podporu PlayStation Move.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Zach, something is still missing. We need more clues.

Stopa první, hratelnost. Co se týče hlavních složek hratelnosti, je to jako kdyby někdo vynalézal kolo. Tvůrci tak sice vědí, že se ve hrách dá řídit auto, skoro to ale vypadá, jako by takovou hru nikdy nehráli. To samé střelba, kdy je třeba používat ne jednu, ne dvě, ale hned tři klávesy (tlačítka) najednou. Stěží tak překvapí, že práce s inventářem je možná výhradně za pomocí klávesnice. Třešničkou na dortu je pak příšerná mapa, která se nejenže nedá rozumně oddálit, ale ještě k tomu se natáčí podle směru hráčovy postavy (takže doteď nevím, co leží kterým světovým směrem). Nicméně i když je hratelnost obecně dost mizerná, nemohu říct, že bych se během hraní Deadly Premonition nudil (až na některé delší akční pasáže) a pár nápadů mě vážně pobavilo - třeba to, že pokud potřebujete posunout čas ve hře kupředu, jednoduše si zapálíte cigaretu.

Stopa druhá, grafika. Je hnusná. Z nějakého důvodu ale má své kouzlo. Tím nemyslím, že je Deadly Premonition tak ohavná hra, až je pěkná, ale jisté kvality se jí nedají upřít - například dobrá práce s kamerou v cutscénách (ke kterým se ještě dostanu) nebo některé vizuální nápady zejména v těch částech odehrávající se mimo realitu. Čímž se pomalu dostávám ke stopě nejdůležitější...

Třetí a poslední stopa, příběh a jeho vypravěč. O čem to vlastně je? Zapadlé městečko Greenvale se stane místem činu ohavné vraždy mladé dívky. Zdaleka nejde o banální případ, vyšetřování zločinu se tedy ujímá (doslova) zvláštní agent FBI, Francis York Morgan. Je to na první pohled Twin Peaks jako vyšitý, pravda. Znalost seriálu také značně přidává na zážitku, protože hráč docení všechny ty narážky. Zdaleka však nejde o pouhou kopii, jelikož se příběh poměrně záhy začne vyvíjet svým vlastním směrem, ve kterém není nouze o zajímavé zvraty, zejména pokud jde o hlavní postavu.

Profiling start

Ústřední charakter Francise Yorka Morgana (a jeho neviditelného společníka Zacha) se nezdráhám zařadit mezi své nejoblíbenější hlavní postavy z her vůbec. Zpočátku trvá, než si k němu člověk najde cestu, protože na první ani na druhý pohled York nebudí nijak velké sympatie a viditelně se nikomu ani zalíbit nesnaží - a to včetně hráče. Jenže jak vyšetřování pokračuje a Yorkovy vztahy s ostatními charaktery se prohlubují, nějakým způsobem se tenhle excentrický agent FBI dostane člověku pod kůži a na konci hry jsem se s ním loučil jen velice nerad.

Yorkova osobnost je pak klíčová pro pochopení způsobu, jakým je příběh vyprávěn. Totiž - ne všechno, co se ve hře děje, musí být nutně skutečností. Většinou to není tolik problém rozlišit (v reálném světě čas normálně plyne, v tom "druhém" nikoli), postupně se ale hranice mezi realitou a nadpřirozeným začínají nepříjemně stírat a spousta údalostí je tak otevřená vícero interpretacím. Nutno podotknout, že by si tenhle nápad zasloužil propracovat ještě více, ale už jen proto, že her, které s tímto prvkem pracují, není mnoho, stavím Deadly Premonition hodně vysoko.

Ostatní postavy jsou také výtečné. Skoro každá je nějakým způsobem zvláštní nebo něco skrývá; pokud člověk přistoupí na fakt, že se Greenvale tolik nesnaží o autenticitu, ale žije si svým životem ve svém vlastním světě, hra se mu bohatě odmění. Hodně pomáhá i to, že Greenvale funguje jako město, ve kterém se jeho obyvatelé pohybují a vy můžete ve svém volném čase taky. Jen mě mrzí, že je ho vlastně docela málo a zdaleka jsem tak nestihl splnit všechny vedlejší úkoly. Alespoň o důvod víc, proč se tam někdy vrátit (jako by jich už tak nebylo dost).

Jednou z hlavních předností Deadly Premonition jsou samozřejmě dobře napsané cutscény, které jsou hlavním zdrojem té všudypřítomné bizarnosti a skvěle hře slouží tím, jak vás ženou dál. Nízký rozpočet jde vidět všude okolo, včetně zvuku - například všechny možné dveře znějí úplně stejně, ať se jedná o klasické dřevěné anebo mříže od vězeňské cely (uvažuju, kolik ta opakující se animace otevírání zabírá herního času...) - je tudíž skoro až zázrak, že voice acting se povedl, je výborný. To samé hudba, které by jen mohlo být trochu více (některé motivy se opakují příliš často).

Jak se příběh chýlí ke konci, atmosféra slušně přituhuje. Samotný závěr mi vadil spíše z hlediska hratelnosti, kdy obtížnost před koncem vyletěla docela slušně vysoko a to především proto, jak špatně se hra ovládá - téměř to vypadalo, že budu muset celou poslední pasáž opakovat, protože jsem si sebou nevzal automatickou zbraň... Co se ale samotného děje týče - vzhledem k charakteru hry se moc nedá říct, že by se tam nehodil. Je sice zvláštní, ale vlastně v duchu uplynulého vyprávění.

At times we must purge things from this world because they should not exist. Even if it means losing someone that you love.

Nejhorší na Deadly Premonition je opravdu to, že se nedá s čistým svědomím doporučit. Ta hra v několika konkrétních částech (spíše při začátku) neomylně padá, takže je dobré si předem přečíst různé postupy, co s tím a nainstalovat neoficiální fixpacky (a ne to dohledávat až zpětně, jako jsem to dělal já...). Rozhodně to pro mě byla slušná zkouška trpělivosti.

Jednou za čas jsem však za takový zvláštní titul opravdu rád - v Deadly Premonition se mi totiž měrou vrchovatou dostalo toho, co mi tolik scházelo například v L.A. Noire nebo Alan Wake, tj. sžití se s hlavním hrdinou, silný příběh orientovaný na postavy a tak podobně. Hodně fungoval i ten pocit, jako bych skutečně vyšetřoval nějaký tajemný zločin. No, a k tomu všemu ten absurdní humor, kdy jsem se nejednou hlasitě a dlouho smál.

Hmm, jak tenhle případ uzavřít... Pokud máte rádi podivnosti jako třeba ten Twin Peaks, baví vás řešit záhady (např. vraždy, možné technické problémy se hrou atd.) a také se spokojíte se slabší hratelností, určitě Greenvale navštivte. Čeká tam na vás totiž naprosto ojedinělý zážitek.
+23
  • PC 60
Ač to normálně dělám nerad, dovolím si tentokrát odrazit se od komentáře, který přede mnou napsal LIUWIL. Deadly Premonition je vskutku kultovní záležitost jako málokterá jiná, nicméně dovolím si oponovat tvrzení, že ji hráč buď láskyplně obejme, anebo, což je o dost pravděpodobnější, ji zavrhne během pár minut. Já sám jsem se nikdy ohledně hry necítil rozervaněji, a ještě při psaní těchto řádek jsem pořád nevěděl, jak ji dost dobře ohodnotit.

Stejně tak nevím, jestli dál pokračovat vypíchnutím všech kvalit, které hra má, anebo mluvit o jejích hrubých nedostatcích, které by se daly vyjmenovávat pěkně dlouho (což taky hodlám udělat). Skoro se zdá, jako by v Deadly Premonition nemohlo být jedno bez druhého. Hře punc geniality skutečně dodává její příšerné zpracování, a můžeme jen spekulovat, zda to byl úmysl nebo to tak prostě vyšlo. Zároveň však má spoustu pasáží, zejména ke konci, které jsou prostě hodně špatné bez dalších přívlastků, a živě si pamatuji, jak jsem se těšil, až to bude za mnou, což není skoro pro žádnou hru moc dobrá vizitka. Na druhou stranu se vývojářům z Japonska povedlo hned několik věcí, které se ve světě her vidí opravdu jen velmi vzácně, a za to si jich vážím.

Jenže píšu už třetí odstavec a pořád jsem nic neřekl, tak snad bych začal. První důvod, proč je Deadly Premonition opravdová vzácnost, je, že u něj zažijete snad celé spektrum běžných emocí - pobavení, smutek, zmatení, strach, nudu, překvapení, nevěřícnost, frustraci, dojetí, spokojenost, vztek, zvědavost... O každé by se dal napsat samostatný odstavec a každá pramení z jiné složky hry, zatímco vedle sebe všechny nějakým způsobem dokáží koexistovat a přicházet na scénu stejně rychle, jako zase mizí. Příběh, stejně jako všechno, zpočátku působí dojmem, že je výborný a postupně ve spirále (téměř doslova) klesá někam do hlubin. Z jedné poloviny je to až skoro drzá vykrádačka seriálu Twin Peaks, z druhé poloviny nedává vůbec smysl. Přesto má něco do sebe, jelikož městečko Greenvale má svoji osobitou atmosféru a je plné živoucích karikatur a podivných osobností. Bylo to až po dohrání, co jsem si uvědomil, že mi ony postavy, zejména protagonista York a jeho alterego Zach, vlastně docela přirostly k srdci, a že se mi Greenvale ještě úplně opustit nechce.

Člověk si nikdy nemůže být jistý tím, jestli si z něj autoři dělají šoufky, či zda to myslí vážně, ačkoliv v různých pasážích hry je to více evidentní než v jiných. Na obrazovce se mnohdy odehrává drama nebo nějaká brutální scéna, a agent York to suše komentuje větami typu: "This is a waste of time, Zach, let's go." Jindy jsou dialogy naprosto absurdní, avšak postavy se je snaží odehrát s vážnou tváří, což mě kolikrát donutilo natahovat krk a mhouřit oči v očekávání, jestli mi někdo vysvětli, co to mělo být zač. Na to se třeba rozezní kytarovka "Life is Beautiful", kterou jsem si v průběhu hraní nespočetněkrát pískal, a snažil se přitom vylovit botu z místní řeky. A aby toho nebylo málo, všechny postavy svoje party značně přehrávají, což vede k poněkud prkenné, avšak perfektní mimice a gestikulaci, která mě přivádí k druhému důvodu, proč se mi Deadly Premonition tak líbí. Je to totiž jedna z mála her, která na vás sype humor prostředky jedinečnými právě pouze pro hry. Svoje technické nedostatky, všechen ten špatný motion capture, primitivní skripty či jednoduchou mimiku dokáže otočit ve svůj prospěch a, místo aby, dejme tomu, jen vyprávěla vtipy, což je věc, která se může objevit de facto v jakémkoliv médiu, si dělá srandu z věcí, které prostě jinde než ve hrách nejsou. Těžko vysvětlit, dokud to neuvidíte.

Každopádně faktem zůstává, že v mnoha ohledech je DP otřesný zážitek. Říct, že některá designerská rozhodnutí se "tak úplně nepovedla" by byl eufemismus. Valnou část hry totiž strávíte nevysvětlenými souboji s hromadou nemrtvých nepřátel, které nejsou nikdy těžké, ale vždycky nudné. A to extrémně. Fakt, že pro ně není žádný důvod, jen přidává momentům, kdy jsem zase protočil oči v sloup a říkal si: "Ježiši kriste, už zase." Scény, kdy musíte někomu utíkat, působí směšně a neprakticky - kamera se dívá na to, co je za vámi, místo abyste viděli třeba to, že běžíte k překážce, kterou mimochodem představuje například deseticentimetrový schod, který musíte překročit stisknutím příslušného tlačítka, a York se kvůli tomu musí zastavit. Střelba je snad ze všeho nejhorší, protože ji můžete vykonávat jen z místa, za chůze nikdy, a hlavně je příšerné necitlivá (nebo naopak přecitlivělá), takže trefit i cíl dva metry od vás dá někdy zabrat.

Z uměleckého hlediska hra vůbec nedrží pohromadě. Zatímco absolutně se nehodící hudba k jednotlivým scénám je spíš úsměvná převážně v dobrém slova smyslu, grafická stránka je přímo ohyzdná, jinak se to nazvat nedá. Nejde mi ani tak o to, že je zastaralá, textury rozmazané a bla bla bla (nejsem robot, abych hru odsuzoval na základě technických standardů), ale spíš o to, že jí chybí jakákoliv jednotná vize, všechno je v odporných barvách, různé kvality a vůbec to dohromady nijak neladí.

Dál bych mohl zmínit katastrofální engine, na kterém hra běží, jelikož hra pořád padá, nahrávání nové lokace či scény trvá asi dvě hodiny, a to včetně případů, kdy chcete jenom nakouknout oknem do budovy, což dost odrazuje od jakýchkoliv explorativních choutek. Auta už by se dala ovládat hůř jen těžko. Z mnoha důvodů to prostě není dobrá hra.

Nicméně po dohrání mě Deadly Premonition nutí myšlenkami se vracet a upřímně pochybuji, že bych se do Greenvale už nikdy nevrátil. Nevím, co si od toho slibuji, ale tahle hra má prostě takovou atmosféru, která na vás nejenom těžce dolehne, ale ještě na vás ulpí dlouho po dohrání. Škoda jen, že to často vypadá, jako kdyby tenhle výtvor dala dohromady banda totálních amatérů, jejichž jediná zkušenost s tvořením her jsou vystřihovánky ze Sluníčka.

Pro: atmosféra, humor, originalita, postavy, drama, hudba

Proti: technická stránka hry, akce, odporná grafika, ovládání

+16
  • PC 100
Deadly Premonition je hra jako málokterá jiná. Je to čistě kultovní záležitost. Neviděl jsem nikoho, kdo by řekl "Jo, ujde to, ale tohle a tamto mohlo být lepší". Hra si vás buďto podmaní, a jakékoli její nedostatky budete s radostí ignorovat, nebo vás hra jednoduše neosloví a její technické nedostatky a způsob podání pro vás z tohoto titulu udělají nehratelný paskvil, který s chutí hodíte do pomyslné sekce "Tohle už nikdy nebudu hrát" .
A právě z tohoto důvodu nemá smysl hru hodnotit objektivně. Protože jestli vás hra chytne nebo ne, nezáleží na nějakých vlastnostech hry, propracovanosti příběhu či blbinek jako rybaření s možností z vody vytáhnout zajímavé předměty. Jestli se vám hra bude líbit nebo ne, je čistě ve vás.
Teď si budu trochu protiřečit, když začnu popisovat co dělá hru tak úžasnou. Budu to však popisovat zaujatě, pohledem člověka, kterého tento titul oslovil.

Já jsem Francis York Morgan, agent FBI. Říkejte mi York. Jsem tady kvůli případu.
Francis York Morgan je surrealistický jako celá hra. Jeho všudypřítomné alter-ego Zach vyplňuje všechny pasáže, které by jinak byly prázdné, ale je taky kritickým komponentem při vyšetřování.
York je velmi schopným agentem FBI. Jeho schopnosti dedukce jsou vysoko nad rámec všech ostatních postav, leč někdy jsou pomalejší než odhad samotného hráče. To samozřejmě vede k mnoha komediálním pasážím, kdy se York snaží přijít na něco, co vy už dávno víte.
Yorkova osobnost, i jeho alter-ego, jsou vázány na jeho minulost z dětství, kterou budete postupně odkrývat v jeho snech a vzpomínkách. Kdykoli však York začne mluvit o svých zážitcích z puberty, rané dospělosti, ale i z jeho úspěšné kariéry, budete jen s úšklebkem poslouchat co z něj zase vyleze.
York například u večeře začne popisovat, jak dopadl masového vraha který si z lidských lebek udělal talíř a toaletu. Zmínil také, že jedl ze stejných lebek do kterých močil a klad velký důraz na to, jak nehygienické to bylo.
Mezi Yorkovy denní rituály patří například věštění z šálku kávy, jednostranné konverzace se Zachem o béčkových filmech z 80. let, ale taky řešení nenápadných problémů, kterých si nikdo jiný nevšímá. No samozřejmě nesmíme zapomenot na to, že York je velmi silný kuřák, kterému nedělá problém si zapálit uvnitř nemocnice a cigaretu típnout o talíř se snídaní.

Vítejte v Greenvale

Greenvale není jen lokace, ve které se hra odehrává. Je to virtuální město. Všechny postavy mají své denní rutiny, zájmy a pohybují se po městě celkem realisticky. Postavy se navzájem navštěvují, nebo si třeba jednou za čas odjedou do lesa na procházku. Samozřejmě chodí do práce a občas si taky zajdou někam na jídlo. Nikdo ve hře není statickou postavou, kterou byste pokaždé našli na jediném místě. Někdy budete až žasnout, kde se některé postavy zrovna nachází a vězte že sledovat jejich chování může vést k zajímavým objevům ve vašem vyšetřování.
Kromě toho je Greenvale plné sbíratelných předmětů, zajímavých lokalit a nápaditých atrakcích.

Poznejte své sousedy
Deadly Premonition je hra plná postav. A interakce s nimi tvoří tu nejdůležitější a pravděpodobně nejzábavnější část hry. Budete se dostávat do takových situací, nad kterými by běžný hráč jenom nevěřícně zvedl obočí a pronesl "What the fuck?". Ale právě ten surrealistický nádech postav a celé hry je důvod, proč je Deadly Premonition pro mnohé tak úžasným počinem.
Asi každá postava ve hře má svá tajemství, jejichž odkrytí vám nebudou usnadňovat. A téměř všichni jsou nějakým způsobem propojeni s vaším případem.

Čas vás tlačí, ale není možné ho mít málo
Příběh budete posunovat navštěvováním (nebo nenavštěvováním) předem určených míst, kde jste si například domluvili schůzku s někým kdo vám chce pomoci, nebo kde zrovna hodláte někoho sledovat. Nemůžete ale jen tak přijít na místo určení a začít novou misi. Musíte také přijít v určitý čas (a ano, můžete přijít i pozdě a misi nestihnout). Na to se váže fakt, že jedna virtuální hodina trvá dvacet minut reálného času. Takže se nestane, že byste neměli čas na vlastní vyšetřování a samozřejmě taky všemožné aktivity. Ve hře můžete rybařit, hrát šipky, závodit a mnoho dalšího, ale samozřejmě taky navštěvovat různé postavy a mluvit s nimi o různých věcech. Do toho všeho musíte stíhat jíst a pít, spát, holit se a samozřejmě taky starat se o své oblečení, jinak vám narostou vousy jak Robinsonovi a po pár dnech nevyměněného oblečení kolem vás začnou poletovat mouchy. No a aby toho nebylo málo, musíte se občas stavit v obchodě a koupit si potřebné vybavení, od návnad pro rybolov, přes koblihy a kávu, až po automatické zbraně. Nutno taky podotknout, že neexistuje žádný obchod se vším a dokonce existují podobné obchody s různým sortimentem, takže musíte hodně cestovat. No a to už pak stojí za to si dopředu naplánovat trasu, abyste stihli přijet všude tam kam chcete v co nejkratším možném čase. Je zvláštní, že sprchovat se nemusíte. Autoři se asi báli, že by to bylo až moc zvláštní na hru s tak nesmírně vážným tónem.
Pokud byste náhodou času měli až příliš mnoho a chtěli jste raději zjistit kdo je vrahem, můžete si zapálit cigaretu a čas velmi výrazně zrychlit.

Ne, tohle není obyčejný příběh
Samotný příběh patří bez debat do nadprůměru a sám ho kvalitou považuji za rovnocenný se Silent Hill 2 či Alan Wake. S čím ale mnozí budou mít problém, je jeho podání. Deadly Premonition totiž nemá problém nasypat vtipnou kaši do vážné scénky a ne každý to musí skousnout. Další bariérou je zcela surrealistické chování všech postav. Tímto si opět ale připomenu Silent Hill 2, kde také nikdo nebyl zcela normální a každý měl nějaký svůj příběh, který jste často museli odkrývat hledáním předmětů po hře, pozorností, ale také chladnou dedukcí. V Deadly Premonition tomu není jinak a je to navíc okořeněno tím, že se můžete po hře téměř zcela volně pohybovat a jednotlivé postavy tak doslova šmírovat. Některým můžete dokonce prohledávat byty.
Příběh se pohybuje relativně pomalu, ale zcela neúprosně. Je jenom na vás jestli si vezmete jenom to, co vám hra přímo naservíruje, nebo jestli si sami skočíte do kuchyně a objevíte chody, o kterých byste jinak nevěděli.


Hrát Deadly Premonition a mluvit o ní jsou dvě různé věci. Abyste mohli hru hrát, musíte se nejprve zcela sžít s jejím ovládáním a herními mechanikami. Musíte si zvyknout na dosti zvláštní řízení auta, které je hodně ztíženo pokud zrovna prší. Musíte si zvyknout na prapodivný bojový systém, který vás bude dostávat do naprosto rozpačitých situací, kdy nevíte jestli se smát tomu co právě vidíte, nebo skřípat zuby frustrací. Pak je tu samozřejmě surrealistický nádech celé hry a postav. Na to si nejde zvyknout. To je jedna z věcí, co dělá Deadly Premonition tím, čím je, a pokud se vám to nelíbí hned ze začátku, nemá smysl hru hrát dál, protože se nepřenesete přes první nevyslovený vtípek nad rozkuchanou mrtvolou.

Když se mě někdo zeptá, jestli jim Deadly Premonition doporučím, jednoznačně říkám ne. Kupovat jen na vlastní nebezpečí. Deadly Premonition je hra, kterou ocení jen velmi specifické publikum. Kdybych hru měl hodnotit objektivně, možná se vyhrabe na tři a půl hvězdičky kvůli velmi propracovanému světu a příběhu, ale hra je plná prvků, které ji doslova znepřístupňují širšímu publiku. Subjektivně však toto dílo vidím jako jeden z největších herních klenotů všech dob, který se z mého povědomí už nikdy neztratí, stejně jako tomu bylo například u Silent Hill 2.

A nyní následuje sekce pro ty, kteří hru nikdy nehodlají dohrát. Pro ty, kteří v ní vidí jenom její nedostatky. Následuje popis plný tvrdých spoilerů, který vysvětluje, o co v této hře sakra jde.
Francis York Morgan do města přijde vyšetřovat vraždu, která je spojena se serií mnohá jiných vražd. Na místě činu byly nalezeny prazvláštní červená semínka, jejichž původ se York snaží zjistit již dlouhá léta. Postupem příběhu York zjišťuje, že semínka pochází právě z Greenvale. A leč najde konkrétního vraha obětí z Greenvale, zjišťuje, že situace je ještě mnohem složitější, než se původně zdálo, protože vrah neměl šanci spáchat všechny ostatní vraždy. Celý příběh se pak dostává do nádechu nadpřirozena a samozřejmě taky proniká do Yorkovy minulosti. Až k samotnému konci hry totiž přijdete na to, že Zach není Yorkovo alter ego, ale naopak. Jako malé dítě, Zach byl svědkem vraždy vlastní matky, spáchanou jeho otcem. Zjišťujete, že jeho otec měl důvod, proč svou ženu zabil a York se pak dostává do velmi podobné situace. Dostanete se tady ke zjištění, že York byl způsob, kterým se Zach s tímto zážitkem vypořádal. Právě proto se York neustále radil se Zachem na případech, protože to byl právě Zach kdo měl všechny potřebné schopnosti pro to, aby se stal vynikajícím agentem FBI.
Během hry samozřejmě odkrýváte i historii samotného města. Dozvídáte se, proč obyvatelé nevychází z domu když prší, a přicházíte na to, kdo ve skutečnosti byl vrah v rudém plášti. Toto téma by samozřejmě vydalo na jednu celou hru a spoustu věcí si člověk musí domyslet.
No a do toho ještě je potřeba připočítat fakt, že celý příběh je otevřený k různým možnostem interpretace, stejně jako třeba v Silent Hill 2, kde ten nejlepší konec mohl zároveň být interpretován jako ten nejhorší. Deadly Premonition vám sice ukazuje monstra a ohavnosti, ale zároveň taky nabízí logické vysvětlení všeho, včetně Yorkových návštěv "druhého světa", kam se dost příhodně vždy vypravuje zcela sám a s nikým o těchto zážitcích nemluví.
Zajímavostí je také fakt, že hra vám už od začátku našeptává, kdo je ve skutečnosti vrahem. Vrah nejenom že má inkriminující poznávací značku na autě a na zahradě mu roste stejný strom, ze kterého pochází rudá semena nalezená v místě vražd, ale můžete ho sledovat jak se pohybuje v některých místech činu během deštivých dnů, kdy normálně nikdo nevychází ven.
A nelze opomenout fakt, že než vraha dopadnete, odkryjete velmi spletitou síť neuvěřitelných spojení mezi jednotlivými postavami. Hra se postupem času mění z velmi vtipné hororové adventury v docela surový, surrealistický thriller. A korunu tomu všemu nasazuje právě konec, kdy se dozvídáte pravdu o hlavnímu hrdinovi, kterého (pokud se vám hra líbí), si během času hry naprosto zamilujete.

Pokud by vás zajímalo víc, vždycky je tu Deadly Premonition wiki, která je mnohem obsáhlejší, než cokoliv co bych sem mohl kdy napsat.

Pro: Všechna pro

Proti: Všechna proti

+15
  • PC --
Oukej oukej co to jako do prdele je?! Z intra to vypadá jako dramatická detektivní hra. Snová část těsně před opravdovým hraním jako něco od Lynche. Už to zase vypadá jako detektivní hra s prďáckým hlavím hrdinou, co si zapálí cígo, i když se málem zabil v autě. Teď je to ale trošku strašidelný. Tyvole celkem nechutný zombíci. Najednou je to akční. To ovládání je strašně debilní. Chození labyrintem chodeb a zapínání generátorů, aby se mi otevřely dveře, je celkem pruda. Mám schizofrenního hrdinu nebo si fakt s někým povídá skrz vysílačkou v uchu? Vtipné představení vedlejších postav - kozaté asistentky šerifa a hustokrutého šerifa s knírem. Aha, prošel jsem prolog, teď to začne být vážné... Tak ono je to fakt Twin Peaks, když chce hlavní hrdina furt chlastat kafe. Ale celkem mě sere, jak moc bloudím tím hotelem. Kristepane, rozhovor s majitelkou hotelu má tak legrační hudbu a celkově se u něj strašně chlámu. Oukej, jdu ven. Óóó, můžu řídit auto. Tybrďo, ono je to open world. A s autem můžu dokonce houkat a auta uhýbají (a propadají texturami). Dokonce speciální ovládání pro blinkr... škoda, že se to i tak strašně kravsky ovládá. Ježiš, ono se tu může i závodit!

TEXT JSOU DOJMY Z HODINY (!!!) HRANÍ VE STŘEDNĚ PŘIOPITÉM STAVU!

Ta hra je tak strašně špatná a zároveň tak děsně dobrá...
+14
  • PC 20
Já mám opravdu velkou trpělivost. Sice nejsem úplně nadšený, když mám hledat různé opravy a fígle na rozchození hry a vyhnout se budoucím pádům, ale dokážu to překousnout a ve výsledku se i něco naučím. Také miluji Twin Peaks. Pro mě je to srdcová záležitost, která je na mém osobním žebříčku na nejvyšším postu. Deadly Premonition má být Twin Peaks v herní branži. Musím říct, že DP má k Twin Peaks atmosféře a příběhu nejblíže ze všech her, které jsem kdy hrál. Opravdu poutavý ústřední motiv ale vyšumí velmi rychle do prázdna. Setkáte se totiž s tolika problémy (bugy, glitche, crashe, black screeny...vše na co si dokážete vzpomenout), že vám to zapříčiní vůbec hru dohrát. To byl problém u mě. Většinu času herní doby jsem strávil hledáním řešení problému na určitou pasáž hry jen proto, abych se pohnul o kousíček dál a dostal se k opět dalšímu technickému problému. DP není absolutně přizpůsobeno na hraní na PC. Myslel jsem si, že vím, do čeho jdu, ale opak byl pravdou. Na tohle se prostě nedalo připravit.
Mám pocit, že jsem se dostal přibližně do poloviny hry. Poté mi DP naservírovalo naprosto debilní minihry s rybařením. Myslel jsem si, že po blitzballu z final fantasy mě nepotká horší minihra. Absolutně bez vysvětlení a smyslu vás z ničeho nic naprosto nelogicky hodí do šíleně pitomé situace. York se zachová jako šílenec a to už jsem prostě bouchnul. Jak mám hodnotit hru, která mi nejde hrát z technických důvodů? Jak mám hodnotit hru, která v době vydání vypadá extrémně ošklivě? A co ty všudepřítomné bugy? Otřesný gameplaye?
Taková škoda, že se plýtvalo rozpočtem na tento počin. O moc raději bych si DP přečetl jako knihu nebo shlédl jako film. Sorry jako!

Pro: příběh, snaha o Twin Peaks feeling

Proti: bugy, glitche, crashe, gameplaye, minihry, ovládání, grafika, technické zpracování, občas nevkusně vybraná hudba, model řízení

+12