Původní Monkey Islandy sem zatím nehrál, takže nehodnotím z retro pohledu klasika. Grafické zpracování je velmi hezké, barevňoučké a spolu se slušnou hudbou doplňují takovou "karibskou" atmosféru ostrova.
Ostrova, na kterém se nachází nemnoho zajímavých postav, ze kterých sem si oblíbil Marquise De Singe, zvlášť díky jeho pištivému francouzskému přízvuku. S Guybrushem jsem se sžil velmi rychle, protože je to takový nešikovný sympaťák.
Příběh dokáže zaujmout a měl by i solidní tempo, kdyby tu nebyly brzdy v podobě bloudění v jungly. Sice k pirátům patří, hledání pokladů podle mapy, ale tohle mě tak trošku štvalo. Plus ne vždy logické puzzly. Jak se dostat do starodávné jeskyně, na to už sem si musel vzít návod. Nepomohlo ani, že máme obrovské množství věcí v inventáři, takže když už sem ze zoufalství musel zkoušet "všechno na všechno", trvalo to taky dost dlouho.
Na inventář ani ovládání si nestěžuji. Zpočátku se mi zdálo celkem nepraktické, najíždět myší do pravého rohu, ale zvykl sem si. Stejně jako ovládání. (I když nechápu, proč nezachovali klik´n`myš only styl. V Samov a Maxovi fungoval dobře.)
Celkově veskrze pozitivní dojmy, hlavně díky atmosféře, postavé a dobrému příběhu (dokonce s cliffhangerem na konci).

Jelikož negativa u mě značně převažují, tak radši začnu pozitivy.
Líbí se mi víceméně originální nápad, udělat Prince of Persia FPS. Velmi se mi líbí zpracování města a jeho barevnost. A to, že pořád neskáčeme jen po střechách, ale koukneme se do pár zajímavých interiérů. Solidní je i zběsilý pocit zdrhání před vojáky. Teda alespoň zezačátku.

Jenže všechno tohle u mě sráží několik nasrávacích částí, u kterých sem myslel, že zlomim gamepad a porodim atomový hřib. Části, kdy máte asi 5 vteřin na to, aby jste se rozkoukali a tak nějak odhadli, kudy vede cesta k cíli, než vás sejmou vojáci. Popř. checkpoint je až určitou vzdálenost ZA kritickým skokem, kam se nepřesně dopadá. Takže běžet popadesáté tou samou 30ti vteřinovou cestou, abych znova chcípnul, to mi na dojmu taky nepřidalo. Plus nejde poznat, kdy po mě hra *chce*, abych vyřídil vojáky, protože ve většině případů jdou oběhnout. Ad. boje s vojáky - ze začátku sranda, ale s nástupem těžce ozbrojených opět vě většině částí pruda. A boj s posledním bosem (jestli se tomu dá vůbec říkat), stál taky celkem za prd.

Jak sem už řekl, hru nezatracuji, ba dokonce sem se v některých částech náramně bavil... ale u mě dojem hodně sráží nevyvážená obtížnost.

PS: Hodnotím xboxovou verzi.

Hodnotím hned po dohrání a jsem NADŠENÝ!

Na počátku bylo prosté "kde je kua inventář" a "proč se to hraje jako Gears of War?". Zkrátka úplně jiná hra. Což bude určitě šok pro všechny, kteří si chtějí zahrát promakané RPG. Statistiky jsou zkrouhnuty na minimum a sbírání několika málo zbraní probíhá také úplně jinak (zbraň se musí napřed oskenovat a pak se teprve hledají/kupují vylepšení)... a já říkám proč ne? K čemu mi bylo sbírání tuny bordelu v jedničce, když se od sebe lišil jen minimálně? To samé platí pro upgradování zbraní a brnění, protože tam byly užitečné dohromady tak 3 upgrady. Prostě jde hlavně o to, aby dal člověk šanci jinému žánru.

Gameplay je jedničce podobný. Hlavní atrakcí je hlavní příběh, to máme stejné u obou dílů. Vedlejší úkoly byly hlavní brzdou jedničky, protože již zmiňované stejnorodé vybavení pomalu nestálo za pobíhání a vystřílení po jednom generickém druhu bází/dolů/vesmírné lodě a ježdění po krajinkách, které se od sebe lišili jenom texturou nebe a země. V ME2 díky vybavení, jehož učinnost JE znát, nejsou už vedlejší mise taková pruda. Hlavně kvůli tomu, že se v každé misi signifikantně mění prostředí. Jungle, ruiny, sníh, mlhavá bažina, základny,... A ne vždy je to pouhé - vystřílej, na konci zmáčkni čudl, mise splněna. Někdy to jsou puzzle s otevíráním dveří, někdy bludiště kudy projít houpajícím se ztroskotaným korábem. Plus většinu vedlejších misí si ve dvojce musíte najít sami, takže prozkoumávat planety se opravdu vyplatí.

Tím se dostávám k tomu, co pro změnu brzdí hraní ve dvojce - zkoumání planet. Jezdit scannerem po planetě a vysávat z ní minerály, je sranda tak u prvních deseti planet. Takže po chvíli se omezíte na zkoumání jenom těch planet, kde jsou anomálie (= vedlejší mise) a vycucáváte je pouze, když potřebujete něco postavit na lodi. Systém z jedničky byl možná primitivní, ale tady by se celkem hodil.

Boje mají vylepšený systém krytí ála Gears of War. Samozřejmě na Gears of War to v akci nemá, ale rozhodně se s nim hraje líp než v jedničce.

Příběh se celkem hodně soustředí na vedlejší postavy a jejich příběhy, aby vám jich na konci bylo líto. :) Nevím, co mají všichni s neoriginalitou příběhu, ale mě pár twistů opravdu dostalo.

Dále se mi líbilo poreklamování hlavních hubů (Citadela, Omega,...). Prostředí je se všemi těmi pohyblivými reklamami takové živější a rozhodně se na něj hezky kouká. SW manikáům několikrát přijdou na mysl dolní ulice Corruscantu. Poteší i takové blbůstky, jako přístroje, které se rozsvěcují, když se k nim přiblížíte, anebo viditelnější používání omni-toolu, například v rozhovorech. Rozhovory se snaží o filmovost, což se jim někdy daří, ale někdy při tom prostě virtuální herci vypadají směšně. Jinak sou ale samozřejmě ještě víc super než minule.

Shrnutí - smiřte se s tim, že to neni "pravé" RPG a utrhne vám to koule.

-------------------------------------------------------------------------------
38. Pokud by svět měla ovládnout umělá inteligence, kterou byste preferovali?

[ ] Skynet
[X] GLaDOS
[ ] Shodan

-------------------------------------------------------------------------------

Ve zkratce bych Epizodu 1 popsal jako - to, co se nevešlo do původního HL2, ale kdyby sme to tam dali, tak by to mělo ještě větší konec nekonec, za což by nás zabili.

Po celou dobu hraní mi hučela tahle myšlenka v hlavě, ale i přesto sem se bavil přibližně stejně jako u HL2. Plus u mě mají autoři především za humor a za Alyx, která je ťuťu ňuňu a hlavní zdroj zmíněného humoru. Párkrát se mi i stalo, žem sem se uchechtl a v dobrém nahlas řekl monitoru "Ty mrcho".

Co se ale novinek týče, tak ty jsou veškeré žádné. Jeden nový nepřítel a HDR. Jinak opravdu pořád stejný HL2, stejně různorodý gameplay, stejné postapo lokace, stejné zbraně, stejné přestřelky (až na ty ve tmě, to byla celkem změna), prostě stejnota...

...která se mi i přesto líbila. :)

Díky nedávné koupi Orange Boxu, jsem si to po 5ti letech zkusil znovu dohrát a musím říct, že i po 5ti letech mě HL2 dokázal zabavit. Hra je, na dnešní poměry, celkem dlouhá a líbilo se mi, že se v ní nikdy "jenom" nestřílí (i když "jenom" střílecí pasáže byly většinou vrcholem hry). Člověk vpodstatě může hru proběhnout (což sem dělal u prvního hraní já, kdy sem v bugince a vznášedlu kašlal na zabíjení a jel dál) a stejně si jí užít nebo pomalu prozkoumat, díky čemuž si víc užije zdejšího světa a najde navíc výbavu.
Máme tu hezky zpracované postapokaliptické prostředí, včetně stále probíhající genocidy. Zbraně dostaly schválně málo zásobníků, aby se jejich užívání muselo prostřídat. Různí nepřátelé, kteří jsou v určitých lokací nebezpeční a v jiných naprosto k smíchu (někteří se k vám dokonce i přidají). Občas nějaký puzzle. Někdy se k vám přidají spolubojovníci, jež nejsou nejchytřejší, ale jako návnada fungujou dobře. :) Po stránce náplně má hra snad všechno, takže u mě žádné stížnosti.
Graficky hra neurazí ani v dnešní době. Navíc se to dá rozjet skoro na všem, takže to potěší. Zvuky taky dobré, ať už hýkání/hlášení nepřátel nebo střelba (která je různě slyšet podle vzdálenosti).
Na hře se mi nelíbily akorát ne moc záživné pasáže s autem a antlionama. Toť vše.

Hra, kterou jsem na prvních pár pokusů nedohrál. Snažil sem se co nejrychleji doběhnout hlavní lini, samozřejmě vedlejší úkoly sem také bral, ale vždycky ve třech čtvrtinách mě hra z nějakého důvodu přestala bavit. Jednoho dne, po asi 20. rozehrání sem si řekl kurňa, tak já teda zkusim koupit barák, udělat manželku, zahrát si hospodský hry, měnit účesy,... A zjistil jsem, že Fable je ještě větší hra, než sem myslel. A to sem si původně myslel, že je pěkně malá, díky ne tak rozlehlým lokacím. Úplně jsem zapoměl na hlavní příběh a užíval si vítězství v hospodách, soutěžích v kopání slepic, sbírání legendárních zbraní, rybaření, hledání pokladů, atd.

Hra je na tom jako Morrowind/Oblivion. Musíte mít chuť si jí užít. Osobně jediný zápor, který mi vadil, je ten, že i když už je hrdina v pokročilém věku, lidé na něj pořád mluví jako na fakana a ťuťu ňuňu, no musíš zabít balveriny, kteří trhají vesničany na kousky, yes you do, oh yes you do... Kromě toho nemám námitek.

Po pěkném Pandora Tomorrow mě tento díl potěšil zejména několika možnými cestami k cíly, což ve mě evokovalo příjemné pocity při hraní Deus Ex. A především jsem se u tohoto dílu nejvíc nasmál. Těšil jsem se na každého dalšího člověka, kterého chytnu pod krkem a vyzpovídám, protože suchý humor Sama Fishera je geniální. Nůž a proříznutelný materiál, který tvůrci tak vyzdvihovali, se dal pořádně využít jen v pár misích, což je škoda. Oproti předchozím dílům se mi zdál tento ještě mnohem temnější (z hlediska barev, ne příběhu), takže tentokrát zůstalo noční vidění na hlavě téměř 95% herního času.

U mě vesměs pozitivní dojmy, zejména díky multiplayeru, díky kterýmu si nepamatuju nic z počítačových hodin z prváku. :)

Začnu napřed záporama. Co mi hodně vadilo, byly pořád stejné levely stanic a kosmických lodí. Inventář taky není zrovna user friendly a díky tomu prodávat milion položek po jedné, to je dost otrava. Akční část je někdy zábava, jindy dobíváte stanici plnou malých létacích robotů, jejich jediný zásah raketou vás zabije.
Teď co se mi líbilo. Samozřejmě rozhovory, i když občas je divné, že s váma nově potkaná postava hodlá dvě hodiny debatovat o vesmíru a jejích problémech. Zpracování obličejů je samozřejmostí. Na grafiku se velmi pěkně kouká. Hlavní příběh je opravdu napínavý a dokonce mě párkrát donutil použít v reálu několik sprostých slov k tomu šmejdovi Sarenovi. Vedlejší mise jsou zábavné taky jak kdy a jak které. Zábavné je hrát za zlouna, protože většinu konverzací řešíte pistolí v obličeji. :)
Shrnu to, hra se mi líbila, ale ne tolik, abych jí reskeptoval jako jiné klasiky. Uvidíme čase, jestli hodnocení zvýším.

Moje nejsilnější vzpomínka na hru je ta, že jsem poprskal monitor smíchy, když jsem viděl 47 se svým kameným obličejem v karnevalském převleku kuřete. Druhé místo vyhrává vražda svědka v domě, toporně střeženém FBI, v převleku klauna. :) Chválím různorodost misí, protože ne pokaždé je hlavním cílem někoho zabít (dobře, tak je), ale někdy i vyzvednout osobu, získat mikrofilm,... I když je ve hře spousta zbraní, díky chytrému pozorování okolí je většinou ani nebudete muset použít. Samozřejmě pokud neuspějete a máte po ruce nějaký solidní kvér, tak nějakou killing spree asi rozpoutáte. Je to dobré proti stresu. :) A dokonce je to jedna z mála her, u které si nevzpomenu na nějakou závažnější chybu.

Hru jsem dohrál jedním dechem a skvěle jsem se bavil. Oproti předchozím dílům jsou zde rozhodně nezapomenutelné momenty, jako třeba sniperský souboj v Prypiati, osřelování nepřátel z letadla těmi nejtěžšími kalibry, přestřelka v televizní stanici, výbuch atomové bomby,... Rozhodně sem se nenutil k hraní, jako při Call of Duty 3. Jenomže ačkoliv je povrch nový, vevnitř je vše při starém. Opět je to "jen" frenetická střílečka, které ovšem zasazení do moderní doby rozhodně prospělo.

Zpočátku jsem byl unesen, jak krásně vypadá prostředí. A to jsem byl unešen opravdu na začátku. Když jsem se dostal do prvního většího města, tak mi chtěly oči vyskočit z důlků. Dokonce se mi i líbilo, jak si ve hře vysvětlili scifi/fantasy a proč všichni mluvěj arabskou angličtinou. Když si ochočíte ovládání (na gamepadu líp než na klávesnici :b ), tak jste zase pyšní, jak krásně mezi těma střechama skáčete a jak dokážete ukombovat 10 stráží najednou. Jenže v polovině hry (u některých mnohem dřív) na vás udeří zmiňovaná repetetivnost a už záleží jen na vás, jestli jí tvůrcům odpustíte nebo ne. Já jim to odpustil za to vyvedené pobíhání po střechách. :)

Po Falloutu2 mnou druhá nejrozehrávanější hra. Svou váhu má i to, že jsem fanoušek Ghost in the Shell. Ať si jí zahrajete kolikrát chcete, vždycky v ní objevíte něco nového. Příběh je, až na pár pauziček, neuvěřitelně strhující. Konspirací víc než v Aktách X. Chytré dialogy. Pěkné zbraně. Dobře vykreslená atmosféra temné budoucnosti. Shrnu to - jedna z nejlepších her, co jsem kdy hrál.

Paradoxně mě tahle hra v minulosti celkem minula, ale nejčastěji jí rozehrávám na školních počítačích, kde je zakázáno cokoliv instalovat. :)

Není to nejlepší hra. Najdou se lepší, hezčí, propracovanější... Mě ale budování a zdobení krásných ostrůvků krásnými baráčkami prostě bavilo. Stejně jako mě těšilo, dívat se, jak si legrační panáčkové užívají prázdniny, opalují se na pláži, snažej se uplavat před žralokem, večer se opijí na diskotéce, sbalej partnera a ráno s kocovinou odjíždějí domů. :)

Jedna z prvních her, která "správně" využívala fyzikální engine Havoc. Pamatuji si, že jsem čelist lovil z pod židle, když jsem poprvé viděl střeleného panáčka ve zpomaleném módu, rozbít se o několik poliček, které jeho mrtvolu následně zasypaly. Dnes již je sice ragdoll standardem a může se zdát, že v Maxovi2 je trošičku přehnaný (zkuste do někoho vypotřebovat zásobník z M4 a uvidíte, kam až doletí), avšak dokázal, že ačkoliv je hra v principu stejná jako její předchozí díl, cítíte se u ní úplně jinak. Napomáhá tomu i dospělejší příběh a hezčeji zpracované přestřelky.

Jako jediný nedostatek hry vidím její krátkost, která však jde smazat množstvím modů, které jsou většinou zadarmo ke stažení z fanouškovských stránek.

Asi jsem divný, ale pokaždé, když jsem v tomhle světě plném démonů, upírů a kouzel, tak se mi vybaví seriál Buffy. :) Nejvíc ale musím na Vampírech vyzdvihnout atmosféru. Především v misi, kdy vyzvedáváte šperk z hotelu, ve kterém straší. Žánrově je hra především RPG, ale u této konkrétní mise jsem se bál víc, než v celém Silent Hillu dohromady. Postup hrou zavisí na tom, kam investujete body ze zkušeností a u každé ze 7mi postav je můžete investovat jinam/jinak.

Na hře mi vadilo velké množství bugů a akční pasáže mohly být taky vyřešeny lépe. To však nestačilo k tomu, abych nebyl tímto skvělým vampírským světem naprosto pohlcen.

Pomalejší Burnout. :)

Hra, na jejímž konci chybělo málo, abych uronil slzu dojetí. :) Pro ty co nevědí - hra obsahuje jak scifi, tak fantasy prostředí, což je i na dnešní dobu ne moc obvyklá kombinace, ale v rámci příběhu funguje skvěle. Kouzelnou atmosféru dokresluje krásně barevná grafika a ještě lépe vykreslené charaktery postav. Není tam žádná, kterou byste si po dohrání nepamatovali. Zamotaný příběh vypráví o lásce, zradě, zodpovědnosti, obětování, přátelství,.... Vypadá to jako klíšé, ale zatím nejlépe podané klíšé, co jsem ve hře viděl. :) Zaručuji, že se od něj neodtrhnete. Logické hádanky jsou (ve většině případů) opravdu logické, takže se vám nestane, že se u rozjetého příběhu někde zaseknete. Popravdě hádanek tam ani moc není, takže si spíš připadáte, jako u sledování filmu, do kterého můžete občas zasáhnout. Na druhou stranu stealth a akční pasáže jsou opravdu nepovedené a někdy i zdlouhavé, takže to jsou ty případy, kdy dojde ke zpomalení příběhu. :) Jestli to z textu nevyplynulo, tak hra se mi velmi líbila a doporučil bych jí každému, kdo rád tráví čas v "jiném" světě.