Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

>observer_

Observer: System Redux

15.08.2017
07.02.2019
10.11.2020
12.11.2020
67
56 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Píše se rok 2084. Svět se nachází v období temna a lidstvo se utápí v beznaději. Co nezničil smrtící kybernetický mor Nanofág, to zruinovala 3. světová válka. Není proto divu, že se lidé ve snaze uniknout této bezútěšné realitě čím dál častěji uchylují k drogám, virtuální realitě a neuro-implantátům. Jednotlivé vlády přestaly existovat, nahradily je však všudypřítomné megakorporace, které nyní ovládají svět a které, jak se zdá, mají oči a uši všude.

Jedná se o 3D hororovou kyberpunkovou adventuru od tvůrců Layers of Fear, ve které se zhostíte role Dana Lazarskiho, člena neuro-policie, také nazývaní Observeři. Ti již nepátrají po důkazech na místech činu či výslechem podezřelých, ale pomocí svého kyberwaru se vkrádají do mysli jiných, kde hledají potřebná vodítka. Tam však mohou přijít k životu hrůzy, které nemusí každý unést.

Hlavní postavu Dana ztvárnil Rutger Hauer.

V listopadu 2020 vyšla remasterovaná verze s názvem Observer: System Redux s vylepšeným audiovizuálem a mírně rozšířeným příbehem, který však zůstává v jádru identický.


Poslední diskuzní příspěvek

Dohráno. Čím blíže konci, tím lepší. Ale štvaly mě zbytečně dlouhé psychedelické pasáže. Jinak na designu se někdo hrozně vyřádil. Vizuál brutální, HW náročnost ovšem docela taky. Nakonec jsem to musel shodit na FullHD, protože ve 1440p už to v některých náročnějších částech nejelo nic moc.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 60
Observer je ničím nevybočující kyberpunk, který si k tomu dost vypůjčuje z Layers of Fear. Výsledkem je tak hra, která sice hezky vypadá a příjemně se hraje, pokud jste už však hráli LoF, ničím nějak zvlášť nezaujme a nepřekvapí. Pěkná procházka to ale je. Přemýšlel jsem jak v komentu pokračovat, ale v předchozích třech větách jsem sdělil vše, co jsem ke hře chtěl a mohl říct.
+25
  • PC 85
Bloober Team sídli v starobylom poľskom meste Krakov a preto nemôže prekvapiť, že Observer sa tiež odohráva v Krakove, avšak už v roku 2084, kedy si nielen toto mesto, ale aj celá Európa prešli ničivou vojnou. O tom, kto s kým bojoval nie sú v hre žiadne zmienky, faktom však zostáva, že z našej súčasnej civilizácie nezostal takmer kameň na kameni. Nový Krakov je ošarpané mesto a vyzerá, akoby sa skôr prepadlo do minulosti, než v roku 2084. Technickú vyspelosť evokujú iba všade prítomné kamery a počítače, inak je architektúra a aj celá spoločnosť v radikálnom úpadku. Dôvodom takéhoto stavu je skutočnosť, že po vojne už neexistuje žiadna vláda a v tzv. Piatej Poľskej republike má všetku moc v rukách megakorporácia Chiron. Tá nemá záujem na žiadnom rozvoji spoločnosti a všetka jej snaha sa sústreďuje výhradne na sledovanie a ovládanie občanov alebo experimenty s nanotechnológiami.

Tvorcovia nezvolili rok 2084 náhodne. Je to jasný odkaz na rovnomenný slávny román Georga Orwela. Aj v Novom Krakove preto všetci žijú pod neustálym dohľadu Veľkého brata, ktorého tu reprezentuje korporácia Chiron a jej prisluhovači. Jedným z nich je aj Observer, člen špeciálnej hi-tech policajnej divízie, ktorá disponuje unikátnym zabudovaným kúskom kyberwaru. Keďže sa všetok vývoj sústredil iba na kybernetické augumentácie a nanotechnológiu, ktorú majú už zabudovanú všetci, dokáže príslušník tejto polície po napojení na každý lebeční datajack prenikať do mysle. Aj hlavný hrdina, ktorým je starý detektív Dan Lazarski má túto schopnosť a tak svojim napájaním do mŕtvych ľudí dokáže zrekonštruovať ich posledné okamihy pred smrťou. Z kúskov ich potrhaných a nejasných spomienok tak dokáže doslova vykresávať potrebný dôkazný materiál pre svoje vyšetrovanie.

A práve sekvencie, kedy Dan prechádza spomienkami mŕtvych ľudí jednoznačne pripomínajú rovnaký rukopis aký použili tvorcovia pri svojej prvej hre Layers of Fear. Observer sa totiž podobne odohráva iba v malom obytnom dome, ktorý má iba pár poschodí a vonku sa ocitneme len chvíku na malom nádvorí s tetovacím salónom. S výnimkou úvodu, kedy sedí Dan v aute v uliciach, z Nového Krakova neuvidíte skoro nič. Pri pohľade z okna vidno len ďalšie ošarpané budovy, ktoré neustále zalieva nekonečný dážď. Navyše, Dan sa nedostane ani do žiadnych dverí, ktoré sú obývané živými nájomníkmi. S nimi komunikuje výhradne cez monitor a mikrofón na dverách a jedinú živú bytosť, ktorú stretne, je bývalý vojak, ktorý v dome pracuje ako údržbár. Práve obrovská odcudzenosť a osamelosť ešte viac zvyšuje už tak vysokú bezútešnosť prostredia.

Danovi Lazarskemu prepožičal hlas známy herec Rutger Hauer, ktorý stvárnil jednu z hlavných postáv v kyberpunkovej filmovej klasike Blade Runner. Rutger Hauer síce poskytol hlavnej postave aj svoju podobu, keďže sa však hra odohráva z pohľadu prvej osoby, musíte si vystačiť iba z jeho chrapľavým stareckým hlasom. Starnúci Dan však do tohto obytného domu prichádza v osobnej veci. Vydáva sa totiž po stopách svojho dávno strateného syna Adama, ktorému sa odrazu podarilo naladiť na frekvenciu jeho ComPassu, čo je osobní komunikátor a biopočítač v jednom. Či sa mu podarí svojho syna Adama nájsť a ako to celé skončí sa dozviete samozrejme až na záver, avšak treba zdôrazniť, že hra má dva konce. A oba sú depresívne a smutné.
Danova cesta za vyriešením prípadu a strateným synom nie je lemovaná len nachádzaním mŕtvol v zanedbaných malých bytoch. Je hlavne plná rôznych halucinogénnych sekvencií a v tých tvorcovia doslova excelujú. Dovolím si tvrdiť, že Unreal engine je v tomto prípade využitý dokonale a chrlí gejzír nápadov, odkazov a jeho využitie dokazuje výtvarný talent vývojárov. Od surrealistických snových vízií virtuálnej reality som dostal až stealth scénam, kde som sa musel skrývať pred smrtiacou príšerou a na záver som si dokonca pobehal aj v kobkách klasického dungeon crawleru v štýle Dungeon Mastera. Nepovinnú minihru, inšpirovanú Pac-Manom si môžete zahrať aj na starých počítačoch v niektorých miestnostiach. Bola síce náročná, ale spracovaná tak zábavne, že som ju dohral takmer do konca. Príjemné prekvapenia ma čakali na každom kroku a odohraných 9 hodín ubehlo ako voda napriek tomu, že som sa vôbec neponáhľal a skúmal, či skenoval doslova každý kúsok hernej plochy.

Táto hra prekračuje hranice bežného walking simulátoru a dokazuje, že pútavý príbeh sa nemusí rozprávať iba cez kvantá textu a nelogicky pohodené zápisky. Tam, kde si iní tvorcovia pomáhajú pri rozprávaní príbehu textom, tam Observer oveľa sympatickejšie odhaľuje príbeh cez pozoruhodný vizuál. Som presvedčený, že toto je cesta po ktorej by sa mohli podobné hororové adventúry radšej uberať, otázkou však zostáva, či aj iní tvorcovia dokážu prejaviť taký výtvarný talent a predstavivosť. Observer dokáže vtiahnuť do deja gejzírom nápadov, avšak svoje čaro však nemôže na malej ploche naplno rozvinúť.

Pro: Atmosféra a svet, príbeh, výtvarná štylizácia

Proti: Príbehové pozadie nebolo dostatočne rozvinuté, slabšie stealth časti

+24
  • PC --
Horory nemám rád a ty s lacinými lekačkami už vůbec ne. Ale >observer_ působil taxtrašně sexy, že nešlo odolat. Ten retro cyberpunk má neskutečný atmosferický koule. Zasazení do stísněných prostor činžovního domu tomu dodalo svoje zatuchlé intimní kouzlo. I obyvatelé Luníku 9 by prchli před zdejší totální degradací bytových jednotek, které jsou vystavěny dokonce i ve sklepních kójích.

Nejlepší částí hry jsou jednoznačně „poklidné“ chodící pasáže, kde hráč nasává tíživou atmosféru a provádí detektivní investigaci zdejších událostí. S obyvateli domu je komunikace skrz video intercomy hodně neosobní a i přesto je každý takový rozhovor dostatečně silný na to, aby odkryl osud, povahu a charakter nájemníka.

Bohužel, další herní rovina už tak zajímavá není, spíše naopak. Mr. Observer se totiž dokáže napíchnout do mysli a prožívat zpětně zážitky dané osoby. To s sebou nese psychopatické výjevy, nesouvisející hromady šílených představ, skřípající zvuky a hlavně co nejvíce blikajících blbin všude kolem. Tyhle sekvence jsou natolik zdlouhavé, frustrující a otravné, že dokáží hraní pěkně zprotivit. Zabírají asi jednu třetinu hrací doby a těžko posoudit, jestli si to vůbec někdo herně dokáže užít. To je hlavní důvod, proč mě >observer_ zklamal...

I když se hra řadí spíše mezi walking simulátory, interakce a adventurních prvků je tady vcelku dost. A stejně jako v případě SOMA, i tady je nebezpečí spíše na škodu. Hra je natolik silná, že by to utáhla i bez zbytečných naháněcích pasáží.

Hodnocení: ✰✰
+22
  • PC 60
Máme u nás ve fabrice, takové nepsané pravidlo. Když chceš dělat prezentaci pro představenstvo, musíš ji udělat dostatečně sexy, aby je zaujala. Když ji sexy neuděláš, máš většinou problém. No a přesně tahle asociace se mi honila hlavou, když jsem hrál hru  >observer_.

Cyberpunk je žánr, který mě ve všech ohledech neustále přitahuje, ale zároveň z něj stále a stále odcházím víceméně zklamaný. Mám totiž v povědomí legendární filmy jako Blade Runner, Total Recall nebo počítačovou hru Deus Ex a tak neustále předpokládám, že vyprávět jakýkoliv příběh z tohoto prostředí prostě nemůže být chyba. Jenže to bych si nesměl číst knihy zakladatele žánru - Williama Gibsona - a být překvapený, jak nesourodé příběhy stály u počátku žánru. No a ne jinak je to i zde.

>observer_ má složitý název, úctyhodný příběh a zpracování takové, které je rozhodně různorodé. Jen ne sexy. Hlavní roli policejního vyšetřovatele, observera, nebo-li v naší řeči člověka, který se vlivem implantátů převtělil spíše do kyborga, tu namlouvá legendární herec a hlas Rutgera Haurera. Znalí ví, že zrovna on etabloval žánr cyberpunku ve filmovém průmyslu, takže volba tvůrců zvolit zrovna tento hlas do svého příběhu byla takřka geniální.

Stejně tak i příběh je veskrze hodně zajímavý. První scéna se odehrává ve Vašem policejním voze, v prostředí moderního Krakova v roce 2084, kde hned můžete poznat krásnou variaci na legendární román 1984. Prostředí Krakova je totiž značně ponuré, depresivní a prostě a jednoduše dystopické natolik, na kolik ho ovládnou moderní technologie a lidé v tom prostředí začnou spíše přežívat, než žít. No a do této temné nálady se Vám na vůz napíchne Váš syn, kterého jste dlouho neviděli ani neslyšeli. Řekne Vám pár zmatených vět a odpojí se. Vy si nicméně zjistíte, odkud telefonoval a jakmile dorazíte na místo mega odporného činžáku, zjistíte, že v bytě, kde měsíce pravděpodobně přežíval, je člověk bez hlavy.....no a v tu ránu začíná poctivá detektivní, ale notně halucinogenní, pátračka.

Prostředí hry těží především z interiéru činžáku, ve kterém žije spodina společnosti. Takže počítejte s tím, že si porochníte v hnusných interiérech. To by ale největší kámen úrazu nebyl. Ten přichází v momentě, kdy se Vám do překrásné grafiky promítají různé digitální efekty, které ze hry dělají jeden velký guláš, nebo chcete-li psychedelický trip. Problém je, že jako člověk (a to přiznávám vlastně horko těžko) s celou řadou implantátů máte možnost startovat dva druhy skenerů - jeden bioorganický, který Vám v místnosti najde různé tekutiny s prvky DNA, a druhý mechanický, který Vám po temných pokojích pro změnu rozsvítí předměty, které Vás posouvají v příběhu. Také se ale do lidí můžete napíchnout a dostat se do jejich vzpomínek. A tady bych asi vnímal ten největší kámen úrazu celé hry, protože zatímco se pohybujete po temném činžáku a sotva něco vidíte, tak ve vzpomínkách už neuvidíte zhola nic. Zde totiž začíná ta správná psychedelie, která je sice v mnoha ohledech nápaditá, ale hratelností je na bodu nula. A to ani nemluvě o bugách, kvůli kterým jsem pasáž musel několikrát restartovat.

Takže ano, máme tu čest s typickým představitelem 3D adventury, která je ale rozdělené na dvě části - vyšetřující a hororovou. Zatímco vyšetřující rozvíjí příběh, který hráče zajímá k blížícímu se konci čím dál tím víc, tak ta hororová dělá všechno pro to, aby mi hraní hry spíše otrávila. Popravdě mi u hraní hry bylo, jako když jsem před mnoha lety sledoval třetí díl Matrixu a je to vlastně podobné, jako číst knihy Williama Gibsona. Jak jde o vyšetřování, je to ok. Jak jde o technologické pasáže, jste v loji. Nicméně, když se vrátím k Matrixu, tak po poměrně realistickém prvním dílu a šíleném druhém dílu, který už nabádal k tomu, že tady nebude něco v pořádku, to byl totální úlet, který jsem sledoval s otevřenou pusou a nechápal, jak daleko bratři Wachowští se svým nápadem dokázali dojít a co vůbec dokázali zfilmovat. Do dnes na třetí díl nevzpomínám rád a musím říct, že i přes velice originální grafiku budu mít co dělat, abych si vzpomněl i na tuto hru.

Pro: Graficky naprosto úchvatná 3D adventura s poutavým příběhem a hlasem Rutgera Hauera, kterého prostě nelze neposlouchat.

Proti: Jenže hraní této hry je jako když jste poprvé celí natěšení viděli třetí díl Matrixu. Neuvěřitelný šok a směr příběhu, na který se nikdo nedokázal morálně připravit.

+20
  • PC 80
Čekal jsem jenom Layers of Fear ve scifi (a nevadilo by mi to, bo jsem fanda LoF), ale je vidět, že tvůrci chtěli alespoň někam pokročit, tak jsem dostal místo tunelovýho zážitku lehounce openworld zážitek. Herně se střídají 3 části:

Chodící/hledací část, která mě bavila asi nejvíc, protože sem strašně žral prostředí. Polská hnusně zaplískaná bytovka, strašidelná sama o sobě, ještě doplněná o 80s cyber prostředí, takže jsou všude crt monitory, diskety, na počítačích 8mi bitová hra, sekající se Bladerunnerovské reklamy... Atmosféru ještě doplňují sousedi, se kterými, kvůli lockdownu, mluvíte jenom přes dveře a kteří jsou ve směs všichni magoři.
"Můžeme si promluvit?"
"Ale jistě, a copak je to za divného kamaráda, co za vámi stojí?"
"Prosím?"
"Ach bože, promiňte, musím už jít."
*Paranoia příštích 5 minut*

Vyšetřovací část mě bavila nejméně. Bytovkama pobíhá vrah, který za sebou nechá několik mrtvol a místo činu musíte ohledat, aby jste zjistili, kudy dál. K tomu Vám pomáhá "biovidění" na organické věci k prozkoumání a "cybervidění" na počítače a především sledování kabelů k nim zapojeným. Ve zkratce se to ale většinou zvrhne v pixelhunting.

Občas musíte někomu hacknout mozek a tady je to už klasické Layers of Fear. 90% času jdete jen dopředu a kocháte se paranoidně schizofrenními výjevy. Později vás hledá příšerák, před kterým by jste se měli plížit, ale zjistil jsem, že jde i obíhat, takže takový opruz to nebyl.

Celkově se mi to líbilo, kulervoucí to není, ale má to super atmosféru a vřeštěl jsem u toho nesčetněkráte... A Rutger Hauer má sexy hlas. ^_^

Pro: atmosféra, scifi prostředí, Rutger Hauer

Proti: pixelhunting, části s monstrem, příběh je meh

+16