Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Council - Episode 5: Checkmate

04.12.2018
kompatibilní
65
15 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

The Council - Episode 5: Checkmate je piata a zároveň posledná epizóda päťdielnej adventúrnej série s prvkami RPG. Celá séria sa odohráva na ostrove pri pobreží Anglicka v alternatívnej histórii roku 1793.

V tejto finálnej epizóde hlavná postava série, Louis de Richet musí urobiť posledné kroky na svojej ceste k rozhodnutiu o osude celého sveta. Budúcnosť celých národov a budúcnosť ich vládnucich režimov visí na vlásku, takže môže rozhodnúť, či padne samotný kráľ a k moci sa dostanú pešiaci. Toto finále ukáže, aké následky mali všetky jeho rozhodnutia, aké víťazstvá, či prehry nakoniec priniesli. Všetci Louisovi spojenci, všetci nepriatelia a aj blízka rodina zhodia masky, odkryjú karty a spoločne ich čaká zúčtovanie. Kto nakoniec vyhrá a podarí sa vôbec Louisovi De Richetsovi a prominentným hosťom v poriadku opustiť ostrov?

Séria The Council je zložená z piatich epizód – The Mad Ones, Hide and Seek, Ripples, Burning Bridges a Checkmate.


Diskuze ke hře

Doposud o hře nikdo nediskutoval.


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 75
Komentář zhodnocuje celou sérii po dohrání všech epizod.

The Council u mě vzbudil nadšení už v době vydání poutavými trailery a následným velmi slušným hodnocením úvodní epizody. Hra hráče zavádí na tajuplný ostrov, kde se pořádá jednou za čas uzavřená recepce světových politických špiček či jinak vlivných osob. Důvodem vašeho příjezdu je náhlé zmizení vaší matky, která byla jedním z hostů zdejšího hostitele, jistého pana Mortimera.

Hra samotná je adventura s prvky RPG a mixem interaktivního filmu. Hned v úvodu si hráč může zvolit jednu ze tří "specializací", od které se bude odvíjet schopnost učit se a odemykat jednotlivé perky/schopnosti, které budete moci ve hře využívat. V nabídce je tak široká škála dovedností, které hráč v konverzaci v průběhu hrou využije (např. přesvědčování, manipulace, schopnost odklánět témata jiným směrem nebo jiné dovednosti jako odemykání zámků, znalost okultismu, politiky atd.).

Po příjezdu na ostrov se hráč setká s prvními hosty a spolu s tím s prvními dilematy a rozhodnutími, kterým směrem se vydat, jaká rozhodnutí podniknout (buď-anebo) a tím se dostat do blízkosti osob či situací, které by při jiné volbě zůstaly skryty. Žádné rozhodnutí nelze vzít zpět, některá dilemata jsou ohraničena časem a v mnohých konverzacích má hráč krom klasických odpovědí možnost volit i takové, které mají větší pravděpodobnost na úspěch (za předpokladu, že ovládáte danou dovednost zatímco daná osoba, s níž rozhovor vedete, má vůči dané dovednosti/schopnosti slabost). Z mého pohledu coby hráče tak vzniká docela atraktivní paleta možností, jak se s vývojem děje vypořádat, přičemž je třeba logicky přemýšlet a s rozvahou volit směr nových dovedností, odhalovat slabosti nebo naopak imunitu jednotlivých protagonistů a posouvat se tak dopředu.

Musím se přiznat, že jednotlivé charaktery mají pěkně vypilované osobnosti a onen výlet do světa intrik, lží a klamů mně v prvních kapitolách docela dost bavit. Mnohdy jsem si říkal, co by se stalo, kdybych se býval rozhodl jinak nebo se rozhodl podniknout jiná, velmi často dilematická rozhodnutí, kdy musíte jako hráč zaujmout své místo na pomyslné vztahovo-politické šachovnici mezi ostatními postavami.

Jak plynou jednotlivé kapitoly, hráč proniká hlouběji do světa intrik a musí mnohdy čelit velice nesnadným rozhodnutím, tak se postupně rozkrývá zdejší tajuplné pozadí. Zdejší hostitel odhaluje důvod, proč si jednotlivé hosty pozval a začíná tak (nejen) boj o ovlivňování budoucí historie, ale začínají také vyplouvat na povrch podivné okolnosti a nehody, které celou několikadenní recepci doprovázejí. Tahle směsice příběhu v kombinaci s vývojem postavy a cut scénami prostě má něco do sebe a ani v nejmenším mě nenudila.

Postupem času se začíná příběh lámat a bohužel směrem, který hráči tvůrcům The Council občas vyčítají. Přestože jsem si hraní užil, přiznám se, že při posledních kapitolách mé nadšení spíše opadávalo, neboť patřím mezi ty, kterým finální dvě epizody až tak moc nesedly.

Závěrem - The Council skutečně patří mezi hry, kdy jednotlivá rozhodnutí hlavní postavy mají svou váhu a nejsou pouze kosmetická. Rozhodnutí, která jsou často morálně složitá, ale o to zajímavější. To vše okořeněné speciálními dovednostmi, které vám odemknou jinak uzamčené možnosti ze hry dělá zajímavý a věřím že i znovu hratelný počin, který, co se výsledného mixu možností týče, určitě stojí za zahrání. Škoda jen, že vyústění celého příběhu nesedne každému a tím tak u mnohých ztrácí procenta navíc, která by si jinak hra zasloužila.

Pro: celkové zpracování a atmosféra, systém dovedností/perků, větvení příběhu na základě rozhodnutí a dilemat hráče

Proti: slabší vizuál a animace postav, poslední část hry nesedne každému

+12
  • PS4 50
Hodnotím všechny epizody.

Velký potenciál, který ale bohužel vyšuměl do prázdna. Jedná se o další z těch her, kde chodíte sem a tam, vedete rozhovory a snažíte se nasměrovat příběh směrem, který vám vyhovuje. První dvě epizody mě zaujaly – jak svým goticko-hororovým alternativně-historickým příběhem, tak i herní mechanikou, kdy zlepšujete dovednost hlavní postavy vést hovor tím správným směrem a vypátrat tak, co se kolem vás vlastně děje.

Bohužel v dalších epizodách to pak už šlo z kopce a negativa hry pro mě pomalu ale jistě začaly vyhrávat nad pozitivy. Začala jsem si všímat místy slabého scénáře příběhu (trapná zápletka s dvojčaty, pokulhávající koncept démonů, super nudné pasáže typu seřaď postavičky podle toho, jaký na sebe mají vliv, klišé odhalení jako já jsem tvůj tatínek, tohle je tvůj strýček no a tady ta paní to je babička tvého nevlastního synovce …) a řekla bych až tristního dabingu (proč na vás Napoleon mluví s komicky francouzským přízvukem, když je vaše postava také Francouz a přitom mluví jako rodilý Američan?). Proč se nejdřív bratříčkujete s utajenou dcerou prezidenta Adamse a pak na ní příběh zcela zapomene? Proč celou dobu hledáte maminku a když ji najdete, je to takové hm, vlastně mě zajímá něco jiného? K čemu je vám schopnost konverzovat deseti různými způsoby, když najednou můžete číst myšlenky nebo hůř, danou oběť rovnou posednout a přinutit jí udělat, co chcete? Zkrátka - hra dle mého dojela právě na svou epizodičnost: kdyby byly jednotlivé díly trochu vyváženější a příběh podaný rovnoměrněji, mohlo to být lepší.

Pro: slibný začátek

Proti: nečekaně špatné poslední dvě epizody

+11
  • PC 70
Hodnocení celé hry

Napřed ze sebe dostanu To Špatné
Grafika nejde nijak nastavit. Zdála se mi celkově taková cukavá. Některé postavy vyloženě hnusné. Když už jsme u postav, tak jejich herecké výkony stály také za prt. Některé puzzly byly pro mě celkem brutálně obtížné, což neberu ani moc jako mínus, ale ke konci vyžadovaly velmi časté vracení a slídění po již 100x viděných úrovních. Čímž se dostáváme k variabilitě levelů, která je úplně minimální (Barák o 3 patrech, pár úrovní sklepu a molo), ale souvisí s tím to zajímavé.

To Zajímavé
Nestává se mi tak často, abych následkem několika velmi blbých rozhodnutí byl na začátku druhé kapitoly zastřelen a hra mi řekla "Tímhle pro tebe tahle epizoda končí. Můžeme jí restartovat anebo můžeš přejít do třetí epizody". S velmi pozvednutým obočím jsem zkusil přejít do třetí kapitoly a světe div se, události se děly i beze mě. Všechno mi bylo vysvětleno, nové postavy představeny a mohl jsem pokračovat. Akorát že se mi zdálo, že mi byly vyspoilovány věci, na které jsem mohl přijít sám. Takže jsem restartoval hru od části, aby se po mě vůbec nestřílelo, a v okamžik, kdy jsem znovu začal třetí epizodu, jsem řešil jiné věci, jinak, s jinými postavami a na jiném místě. Vykrmený hrama od TellTale, tohle byl pro mě trochu šok. :) Najednou jsem si uvědomil, že minimálnost prostředí je tady vlastně výhoda, protože na malém prostoru se dá alespoň uhrát více různých situací (bohužel ale po 20ti hodinách v jednom baráku vás stejně začnou některé místnosti prostě prudit).

To ostatní
RPG prvky jsou celkem zajímavé zpestření. Ze začátku nevíte, do čeho je cpát dřív, protože možnosti je použít jsou na každém kroku. Kdybych nedával body do otevírání zámků, mohl jsem si teď s Napoleonem Bonaparte promluvit o politice. Kéž bych je radši dal do Psychologie, protože na Vydírání je George Washington imunní. Od poloviny hry máte většinu důležitých schopností na solidní úrovni, tak vám hra začne předhazovat situace, kdy sice schopnost můžete použít, ale užitečná v danou chvíli není, takže se honba za schopnostními body změní na honbu za sbíráním medu, aby jste doplňovali body, kterými schopnosti použít (zní to komplikovaně, ale člověk si zvykne). Zároveň se schopnosti dají použít i k zlehčení především historických puzzlů (různé překlady, vědecké poznatky anebo všimnout si kusu řešení). Já je používal spíš ke konverzacím, protože každý chtěl podvést každého, až to chvílemi připomínalo Hru o Trůny.

Na puzzlech je ale hezké, že se s vámi neserou. I když máte dostatek bodů na to, aby jste si puzzle hodně zlehčili, je to stejně nakonec na vás. Hra Vám prostě neřekne - takhle je to správně. Ba dokonce vám může i naučit hodně z historie.

Ten konec
Většině vadila najednou fantasy zápletka, u které mě naopak bylo líto, že se nějak více nerozvinula. Ale celkový konec (možná tedy záleží, jaký máte), je takový... meh. Anticlimactic.

Shrnutí
Strašně zajímavá hra ve strašně béčkovém zpracování. / Hratelný gamebook. :)

Pro: Historické reálie, postavy mají charakter, zajímavý příběh, RPG prvky, znovuhratelnost

Proti: Grafika (hlavně postav), jednotvárnost prostředí, občas složité puzzle, slabý konec

+11