Tohle mohla být neskutečně epic hra, na kterou se nezapomíná. Bohužel je to jenom hra, na kterou se nezapomíná. Jak v dobrém, tak ve zlém.
Ještě než začnete hrát, tak si musíte uvědomit zásadní fakt, že když je na obalu napsáno "espionage RPG(!)", tak to lidi z Obsidianu myslej vážně. Ano, má to interface typické 3rd personky, ale u který nezáleží na vás, jak dobře míříte, ale na jakým stupni je váš skill. Což zezačátku spoustu lidí zmate, začnou nadávat, že se tam nedá ani pořádně skákat, že systém krytí je 100x lepší v Gears of War, atp. Já sem si vpodstatě dokázal představit každou mapu jako typický dungeon - tady past, tady musim použít tenhle skill, tady místnost s pokladem/vábavou, tady to můžu obejít - dokonce kdyby byla hra udělaná s pohledem seshora jako u normálních RPG, přišlo by mi to takové přirozenější. Každopádně sem tim chtěl říct, že ať Alpha Protocol vypadá jakkoliv, tak je to RPG. :)
Samozřejmě mě hned ze začátku nadchla možnost volby. Není to jen o "budu hodný / budu zlý". Pokud se máte někdy rozhodnout, dostanete volby minimálně 3 a každá bude mít někdy na něco nějaký vliv. Příklad: Dopadnete v Arábii pašeráka zbraní. Když ho popravíte, bude v zemi na chvíli klid a potěšíte svou mírumilovnou operátorku. Začnete ho vydírat za celkem solidní peníze, ale tím ho naserete a už vám k užitku nebude. Nebo ho necháte jít, že vám dluží laskavavost a ještě vám z vděku sleví nákup kvérů v Arábii. Když sem si myslel, že takhle nějak končí většina voleb, tak mě najednou překvapilo, že sem měl v hodně pozdější ruské misi k dispozici dodávku zbraní, kterou sem se rozhodl prodat, bo jsem měl tehdy hluboko do kapsy, a dealer, kterého sem si našel, říkal, že dostanu víc peněz, když najde nějakého kupce v Arábii. A jelikož sem ho v minulé misi nezabil, tak sem opravdu dostal víc peněz. Stejně jako když v misi seženete nějaký citlivý intel, který by mohl jedné zlé společnosti ublížit. Dáte ho novinám? Budete tu společnost vydírat? Hodíte tu informaci na černý trh? I během akčních misí máte menší možnost volby, když budete zabíjet nebo omračovat panáčky. Obojím někoho naštvete nebo potěšíte, záleží na situaci. Během těhle částí sem chrochtal blahem, jak je ta hra čuprácky komplexní a všechno. A ještě ke všemu je to RPG, takže za každou volbu dostanu nějaký menší bonus do statistiky a zase se budu cítit jako o trošku větší frajer. Stejně jako to budu moct znova rozehrát, bo jsem nezkusil všechny volby ve hře a schopnosti jsou taky udělané, abych byl do konce hry dobře vycvičený jen v několika málo technikách...

Zní dobře, co? Jenže pak je tady tuna věcí, které musíte hře odpustit.

Začnu tim, že abych hru vůbec rozehrál, musel jsem tweaknout ini soubor, protože jinak se mi to cukalo do nehratelnosti.
Když už je řeč o cukání, cukalo se mi to stejně, ale dalo se s tim žít. Člověk si říká, že možná musí snížit detaily kvůli grafice, přece jenom unreal engine... jenomže ona ta grafika je přinejlepšim průměrná! V některý částech dokonce hnusná.
Bugy. Je jich tam spooousta. Průsvitné stěny mimo level jsou začátek. Zasekávání se o textury. Občas zmizej ikonky z použitelných předmětů. Když jsem umřel a reloadnul checkpoint, tak se mi pravidelně stávalo, že se vojákům nenačetla inteligence a akorát tam stáli.
Když už je řeč o inteligenci, tak je to spíš demence. Trošku ho pokropíme, pak za nim 50 metrů poběžíme, abysme ho zmlátili. Když nás během hrdinného běhu trefí, tak se skováme, hodíme mu tam granát (se kterým se vždycky trefíme) a poběžíme na něj znova. A to nikdy nezapomenu na ruskou misi, kdy sem musel hlídat VIP před útokem nepřátelských panáčků, a ten debil snad chodil hozený granáty sbírat.
Přestřelky jsou celkově takové čudné. Proto jsem většinu misí dělal stealth stylem. Kromě boss fightů. U těch se to střídá, že jsou buď extrémně jednoduché nebo extrémně těžké.
Konec je taky takový čudný.

Shrnul bych to, že hra se mi ve své podstatě líbila. Ale pořád se střídalo neskutečné nadšení a nasranost. Za vyzkoušení Alpha Protocol určitě stojí.