Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Zahraničí

Komentáře

« Novější Starší »

Men of Valor

  • PC --
Hra, ve které budete nejspíše hodně umírat. Nejspíše, protože až na zanedbatelný zlomek případů je smrt vždy jen dílem náhody a nijak nesouvisí s tím, jestli hru umíte hrát.

Men of Valor si libuje v plýtvání hráčova času. Ve hře neexistuje funkce quick save, takže smrt znamená návrat zpět na poslední checkpoint. Přičemž minimálně v poslední misi jejich rozmístění hraničí až se sadismem. Návrat zpět na poslední checkpoint také často znamená nutnost znovu zhlédnout nepřeskočitelnou animaci. Ale ještě předtím si užijete fade-in na posmrtnou obrazovku číslo 1, poté fade-out, fade-in na obrazovku číslo 2, fade-out, a až poté se můžete vrátit zpět do hry.

Po zásahu vaše postava začne krvácet. Což znamená, že pokud chcete, aby se vám část ztraceného zdraví vrátila zpět, musíte držet klávesu k tomu určenou. Takže se pohybujete po bojišti, střílíte po nepřátelích, krčíte se za překážky, hážete hranáty a při tom celou dobu držíte klávesu pro aplikaci obvazu. Ano, je to tak pohodlné, jak to zní. A to nesmím zapomenout na sbírání předmětů po padlých nepřátelích, které vyžaduje držení další klávesy!

AI nepřátel je prakticky neexistující. Obvykle se prostě jen odnikud vynoří (často si všimnete, jak se před vámi najednou zhmotní) a začnou střílet vaším směrem. Pokud se snaží o cokoliv víc, působí to velmi komicky. Například uvnitř domů jen běhají v kruzích a pokud se nezastaví u okna a nezačnou střílet vaším směrem, nezmůžou se na jakýkoliv odpor.

Některé mise mě bavily. Jiné jsou peklo a působí jen jako házení kostkou maskované za 3D střílečku. V malých dávkách se to hrát dá, sedět u toho delší dobu si kvůli frustraci nedovedu představit.
+10

Battle Realms: Winter of the Wolf

  • PC --
Dějově o něco poutavější než původní hra (cesta za svobodou, záchrana vlastního klanu), ale stále nic, u čeho bych neměl nutkání odklikávat každou příběhovou animaci. Asijská tématika je v podstatě pryč, hlavní příběhová linka působí spíše jako souboj barbarů proti nekromantům.

Mise jsou pestřejší a obsahují mechanismy v původní hře neviděné nebo málo využívané (páky vypínající silová pole, shazování balvanů na budovy a jednotky pod nimi). Téměř v polovině z nich nestavíte základnu. Bohužel až na jednu výjimku tyto ale vypadají tak, že probíháte nudnými tunely a pak čekáte, až se vašim jednotkám doplní životy a stamina, abyste mohli běžet zase o kousek dál. Rozšíření je pocitově o něco obtížnější než původní hra, ale možná je to jen falešný dojem vyvolaný absencí léčitelských jednotek. Kombinace hrdinové + základní střelci každopádně na normální obtížnost opět porazí cokoliv.
+6

Battle Realms

  • PC --
Battle Realms je v podstatě takový horší a jednodušší Warcraft 3.

Hra za svým o rok mladším konkurentem zaostává po vizuální i zvukové stránce. Hrdinové nelevelují, nesbírají předměty a každý z nich má pouze jednu speciální schopnost. Jednotky se v boji špatně ovládají. Příběh je nezajímavý a spíše zdržuje od hraní.

Hra je nicméně poměrně zábavná a obsahuje i pár zajímavých nápadů. Bojové jednotky nevyrábíte přímo, ale získáváte je tréninkem vesničanů. Ti se rodí automaticky, když máte postavenou základní budovu. Pokud byste chtěli jednotku vyšší úrovně, musíte už jednou vytrénovanou jednotku poslat do jiné budovy na další trénink. Pokud byste chtěli jezdeckou jednotku, musíte postavit stáje, najít na mapě divokého koně, vesničanem jej zkrotit a jednotku na něj posadit. Pokud byste chtěli obrannou věž, musíte postavit samotnou věž a nechat na ni vylézt jednu ze svých střeleckých jednotek. Jednotky jdou dále plošně vylepšovat (např. otrávené šipky pro střelce) nákupem za tzv. yinové/yangové body, které získáváte za zabíjení nepřátel.

Bohužel hra je ale na normální obtížnost natolik jednoduchá, že celý systém trénování jednotek naprosto ztrácí na významu. Střelci a léčitelé, tzn. dvě jednotky prvního stupně, tvoří ve spojení s hrdiny neporazitelnou kombinaci. Za největší zápor tedy považuji především to, že hra nijak nemotivuje k prozkoumání všech jejích možností.
+6

Marine Sharpshooter II: Jungle Warfare

  • PC --
Budget jak vyšitý:

- v průběhu první hodiny hraní se mi podařilo rozbít skript a tím způsobit, že mise nešla dokončit (je absolutně nutné projít každým waypointem na mapě, pozor na to),
- po dohrání levelu se hra při načítání další úrovně pravidelně zasekává a je třeba ji vypnout přes Správce úloh,
- po dokončení kompletní úrovně (tzn. před přesunem do úplně jiné lokace) je třeba snížit barevnou hloubku, jinak hra při načítání další úrovně spadne
- pravidelně se stává, že po načtení pozice nefunguje hudba a začne hrát až v náhodný okamžik uprostřed mise,
- v džungli se nacházejí keře, přes které jde vidět, ale ne střílet,
- hlavní postava neumí chodit po schodech, musí do nich skákat. A u toho ve Steam verzi fotí screenshoty (při základním nastavení kláves slouží mezerník ke skoku, a zároveň k focení screenshotů).

Hratelnost spočívá v tom, že procházíte koridorem, hledíte do mlhy v dáli a čekáte, až se v ní začnou rýsovat lidské siluety, abyste je mohli "odkliknout" svou odstřelovací puškou. Když se náhodou nepřátelé objeví někde poblíž, parťák (mimochodem naprosto k ničemu, ale aspoň si díky němu nepřipadáte sami) obvykle pronese něco ve smyslu "enemies ahead, keep quiet", načež já vytahuji pušku a nepřátel se hlasitě zbavuji. Prakticky není šance, aby vás zabili, tedy pokud někoho nepřehlédnete, protože příliš splývá s pozadím. Případně pokud skript nezpůsobí, že se nepřátelé začnou objevovat všude kolem vás ("ambush!").

Když to člověk hraje v krátkých dávkách, je to zábava. Podobná zábava jakou poskytují trashové akční filmy z 80. a 90. let, kde nesmrtelní hlavní hrdinové kosí nepřátele po stovkách.

Dohráno za 5 hodin. Statistika z poslední mise pobavila: 211 headshotů, 174 zabitých nepřátel.
+8(9-1)

Heretic II

  • PC --
Zábavné pokračování kultovní fantasy FPS, tentokrát v third person pohledu a s větším důrazem na kontaktní boj.

Zatímco v původní hře byla hole nouzovou zbraní, zde se jedná o tu nejpoužívanější a nejuniverzálněji využitelnou. Lze s její pomocí skákat na delší vzdálenosti, usekávat nepřátelům končetiny, vyrážet jim zbraně z rukou, případně je i rovnou dekapitovat. Nedá se sice říci, že by šla ovládat natolik přesně, aby se jednalo o více než pouhá díla náhody, i tak to ale potěší. Na dvou místech je dokonce možné si ji vylepšit. Taková ohnivá hole je pak nejen efektivní, ale i velmi efektní. Heretic II obecně má povedené grafické efekty. Radost pohledět.

Bohužel přesun kamery také značně ztěžuje použití střelných zbraní. Je zde sice možnost zapnutí automatického zaměřování, s tím to ale prostě není ono. Problémem není ani tak kamera samotná, jako spíše celková rychlost hry. Nepřátelé nečekají. Většina se pohybuje rychle, dobrá polovina z nich je navíc asi tak polovičního vzrůstu proti hlavní postavě, což zaměřování ještě více znemožňuje. Nakonec jsem střelné zbraně použil v podstatě jen na bosse. Zamrzela také absence více nepřátel z prvního dílu, zaznamenal jsem pouze jednoho. Většinou jsem měl pocit, že bojuji spíše proti agresivní fauně té které lokace než proti opravdovým nepřátelům, což mi úplně nesedělo. Dalším záporem je relativní krátkost hry, mapa zobrazená při načítání slibovala více.

Přes všechna negativa se ale stále jedná o velmi dobrou akci z mé nejoblíbenější herní éry.
+13(17-4)

Beyond Divinity

  • PC --
Divine Divinity mi přišlo jako takřka bezchybná single playerová verze Diabla II, u Beyond Divinity bohužel tvůrci provedli několik změn, které ho v mých očích staví níže.

Jako první si všimnete převodu všech postav a monster z 2D do 3D. Tady jistě záleží na preferencích, mně osobně ale přišly 2D postavy hezčí, detailnější a plynuleji rozanimované. Další grafická změna souvisí se zasazením hry. Zapomeňte na zelené louky, po kterých hopsají králíčci a kde ve vzduchu poletují motýli. Beyond Divinity se sice odehrává ve stejném světě, ale v jiné dimenzi. Převládajícími barvami jsou černá, hnědá a oranžová. Opět věc vkusu, opět něco, co mi bylo bližší v původní hře.

Zásadní změnou je překopání systému skillů. Divine Divinity mělo strom dovedností ne nepodobný tomu z Diabla II. Tedy spoustu rozmanitých schopností a kouzel, a to nejen pro mágy, ale i pro válečníky. Co nabízí válečníkovi Beyond Divinity? Zjednodušený strom dovedností, kde vylepšujete například přesnost úderů s obouručními zbraněmi, rozsah bonusového poškození (ohnivé, mrazivé apod.) připočteného ke každému zásahu a podobně nudné skilly, které slouží jen ke zvýšení statistik. Za zmínku také určitě stojí, že tvůrcům trvalo několik patchů, než zprovoznili dovednost páčení zámků. Ostudné.

Celkově mi hra přišla akčnější a hloupější než předchůdce, základ hratelnosti ale naštěstí zůstal. Jedná se tedy sice o zklamání, zklamání je to ale stále zábavné.
+16(18-3)

Invictus: In the Shadow of Olympus

  • PC --
Invictus mě zaujal už v době vydání, nakonec jsem se k němu ale dostal až o 10 let později. Nazdory převážně negativním dobovým kritikám jsem se dobře bavil.

Koncept hry bych přirovnal k těm misím Warcraftu III, kde máte pouze hrdinu a velmi omezenou armádu. I zde má každý hrdina unikátní schopnosti a malý inventář. Při postupu hrou nabírá zkušenosti, mezi misemi rekrutuje nové jednotky, případně vylepšuje ty stávající. Nové jednotky se mu zpřístupňují v průběhu hry. Cílem všech misí je pak porazit nepřátelskou armádu nebo zabít určitou příšeru.

A to je, myslím, největší problém této hry. Zatímco podobný koncept byl pouze jednou z částí Warcraftu, tady se žádných rozdílných mechanismů nebo cílů misí nedočkáte. Což by tolik nevadilo, kdyby hra byla více zaměřená na taktiku, to ona ale není. Je jednoduchá, žádné taktizování není pro vítězství potřeba. Velmi brzy jsem zjistil, že kupovat jiné jednotky než lučištníky je zbytečné. Hrdinové udrží první linii bez problémů sami. To ale na druhou stranu znamená, že průchod hrou je plynulý a frustrace se nikdy nedostaví.

Pokud je vám tedy podobný herní systém stejně sympatický jako mně, a jmenovaný zápor vám nepřijde nikterak závažný, mohu vám ji doporučit.
+5(7-3)

The Mystery of the Druids

  • PC --
Po dohrání celkem povedené konspirační adventury The Moment of Silence mě zajímalo, s čím studio House of Tales debutovalo. Vám bych doporučil podobné myšlenky rychle zahnat.

Jakkoli graficky preferuji starší 3D hry před těmi novými, úroveň grafiky v Mystery of the Druids je prostě tragická. Všimnete si toho už v úvodním videu, přímo ve hře to bohužel není o nic lepší. V roce 2001 si vývojáři zřejmě mysleli, že 2D je mrtvé, a tak zplodili raději tuto 3D zrůdnost. Postavy se v přirozenosti pohybu vyrovnají aktérům loutkového divadla. Pozadí jsou sice předrenderovaná, to jim však na ošklivosti nijak neubírá. Uměle působící grafika, jako je tato, se s ručně kreslenými hrami minulých let nemůže rovnat. Nehledě na to, že také mnohem rychleji zastarává. Mystery of the Druids zůstává do dnešního dne jedinou hrou, u které jsem cítil kvůli grafické stránce určitou fyzickou nevolnost. Stejnou, jako při poslechu špatné či vyloženě amatérské a kýčovité hudby.

Druhým velkým problémem je hlavní hrdina. Jen těžko se dokážu ztotožnit s někým, kdo je hlupák. Pokud znáte Simpsonovy a vybavujete si díl, kde v televizi běžel seriál Policajtský poldové, ve kterém vystupovala postava Homera Simpsona, pak máte přibližnou představu o tom, za koho zde budete muset hrát. Ve zkratce: nemotora a blbec.

Jediné pozitivum tak vidím v tom, že postupně se ze hry stává o něco menší utrpení. Člověk si zvykne na všechno. Ke konci jsem se snad i trochu bavil.

A tím končí tato epizoda.
+10(12-3)