Od hry o vstupování do lidských myslí a boji s fobiemi bych očekával levely plné fantasmagorických výjevů a alespoň špetku psychologického dramatu/hororu, ne ten úplně nejobyčejnější hon na velkého zlého bubáka a úrovně složené z veskrze standardních arén.

Herní mechaniky a akce samotná jsou zvládnuté celkem dobře. Postupujeme z jedné uzavřené arény do druhé a v soubojích se snažíme především nenechat se monstry zahltit. V jeden okamžik u sebe můžeme mít pouze dvě zbraně. Nábojů je nekonečno, zbraně se ale při nepřetržité střelbě přehřívají. Ze zabitých nepřátel občas vypadávají bonusy, které účinnost arzenálu mírně zvyšují. Když se nám obzvláště daří, spustí se killing spree mód, ve kterém čas je zpomalený a zbraně způsobují větší poškození. Když se naopak nedaří a hodnota našeho zdraví klesne na nebezpečně nízkou hodnotu, z monster začnou vypadávat lékárničky. V některých arénách se nacházejí portály, které slouží ke vstupu do pacientova podvědomí - pro lividaci určitých monster je nutné nejprve projít portálem, příšery zabít a potom jiným portálem podvědomí zase urychleně opustit, protože příliš dlouhý pobyt v něm hrdinku zraňuje.

Úvodní levely jsou jednoznačně nejhorší a dokonale odradí většinu hráčů. S rostoucím počtem nepřátel, jejich zvyšující se pestrostí a čím dál častější nutností přecházet mezi vědomím a podvědomím ale zábavnost postupně vystoupá na přijatelnou úroveň.