Interaktivní film, kterému podkopávají nohy překonané a zastaralé adventurní mechaniky.
Bezpečnostní brány ve stokách jsou dokonalou ilustrací toho, co je na adventurách špatně (a co nevyhnutelně vedlo k jejich pádu do bezvýznamnosti). Stačí jeden pohled, aby člověk viděl, že jdou velice jednoduše přelézt i oblézt. To ale hra neumožňuje. Naše postavy je místo toho jednu po druhé otevírají, přestože drobná nepozornost nebo selhání by v nejhorším případě mohly vést až ke smrti jedné z nich. Máte před sebou (zdánlivě logický) problém. Vymyslíte (logické) řešení. Ale nemůžete ho aplikovat. Adventury jsou totiž žánr, kde se snažíte přijít na jedno konkrétní řešení, které si pro vás připravil designér. Místo uspokojivých "aha!" momentů jsou plné "aha?" momentů, které zanechávají jen hořkou pachuť v ústech.
Úkoly typu "najdi předměty X, Y a Z" taky nejsou zrovna vrcholem zábavy. To samé platí o scénách, kde hlavní postava může zemřít, a kde je prakticky nemožné uspět na první pokus.
Otevřený svět vede pouze k tomu, že jste nuceni přebíhat z jednoho konce města na druhý. Hra je tak plná hluchých míst, kde sice "hrajete" (držíte šipku dopředu), ale reálně se nic neděje - děj se neposouvá, ani nic zajímavého nevidíte a neslyšíte. I staré 2D adventury po čase přišly s dvojklikem, aby přesun mezi lokacemi urychlily. Takového luxusu se vám zde nedostane. Naštěstí v pozdějších kapitolách tempo hry znatelně zrychlí.
Zhruba od poloviny hry začne příběh nabírat na obrátkách, objeví se řada starých známých (Crow!), pohybujete se téměř výhradně v menších uzavřených lokacích, kde řešení úkolů je více na očích, a zábavnost se citelně zvýší. Díky koncentrovanějšímu zážitku a poutavému příběhu v posledních dvou částech nakonec nemám problém Dreamfall Chapters nazvat důstojným pokračováním série. Člověk ale musí nejprve zatnout zuby a dostat se přes tu ubíjející nudu na začátku.
Bezpečnostní brány ve stokách jsou dokonalou ilustrací toho, co je na adventurách špatně (a co nevyhnutelně vedlo k jejich pádu do bezvýznamnosti). Stačí jeden pohled, aby člověk viděl, že jdou velice jednoduše přelézt i oblézt. To ale hra neumožňuje. Naše postavy je místo toho jednu po druhé otevírají, přestože drobná nepozornost nebo selhání by v nejhorším případě mohly vést až ke smrti jedné z nich. Máte před sebou (zdánlivě logický) problém. Vymyslíte (logické) řešení. Ale nemůžete ho aplikovat. Adventury jsou totiž žánr, kde se snažíte přijít na jedno konkrétní řešení, které si pro vás připravil designér. Místo uspokojivých "aha!" momentů jsou plné "aha?" momentů, které zanechávají jen hořkou pachuť v ústech.
Úkoly typu "najdi předměty X, Y a Z" taky nejsou zrovna vrcholem zábavy. To samé platí o scénách, kde hlavní postava může zemřít, a kde je prakticky nemožné uspět na první pokus.
Otevřený svět vede pouze k tomu, že jste nuceni přebíhat z jednoho konce města na druhý. Hra je tak plná hluchých míst, kde sice "hrajete" (držíte šipku dopředu), ale reálně se nic neděje - děj se neposouvá, ani nic zajímavého nevidíte a neslyšíte. I staré 2D adventury po čase přišly s dvojklikem, aby přesun mezi lokacemi urychlily. Takového luxusu se vám zde nedostane. Naštěstí v pozdějších kapitolách tempo hry znatelně zrychlí.
Zhruba od poloviny hry začne příběh nabírat na obrátkách, objeví se řada starých známých (Crow!), pohybujete se téměř výhradně v menších uzavřených lokacích, kde řešení úkolů je více na očích, a zábavnost se citelně zvýší. Díky koncentrovanějšímu zážitku a poutavému příběhu v posledních dvou částech nakonec nemám problém Dreamfall Chapters nazvat důstojným pokračováním série. Člověk ale musí nejprve zatnout zuby a dostat se přes tu ubíjející nudu na začátku.
