Black se nesnaží ohromit filmovým spektáklem. Úplně si vystačí se svým hlavním trumfem - zničitelností prostředí. Díky němu dokáže zprostředkovat zážitek srovnatelný s ikonickou přestřelkou mezi sloupy z The Matrix. Beton se uprostřed akce bortí, sklo sype, a vzduchem plným prachu a kouře létají nejrůznější drobné úlomky, střepy a jiskry.
Zároveň se hra nesnaží strhnout přehnanými emocemi. Příběh a postavy se drží při zemi. Hrané filmečky mezi misemi jsou až minimalistické. Hudbu po většinu času tvoří pouze ruchy prostředí a vámi způsobené destrukce. Když se pak občas rozezní hudba skutečná, působí ve srovnání s touto symfonií zkázy až nepatřičně melodramaticky.
Hratelností se jinak jedná o standardní moderní FPS. Rozmanitost nepřátel a zbraní je tristní, úrovně jsou lineární a vedlejší úkoly jsou jen nákupní seznam věcí, které máte někde posbírat nebo zničit.
Se zvyšujícími se počty nepřátel s neprůstřelnými vestami a přilbami hra nepříjemně zpomalí a její průchod začne připomínat brodění se bahnem. Protivníků je hodně a vydrží mnoho zásahů. Přibližně ve stejnou dobu člověku dojde, že už se nikam jinam než do zase jen dalších a dalších opuštěných továren, skladišť a podobných lokací zřejmě nepodívá. V rámci jedné mise se navíc prostředí nijak zvlášť nemění. Když se to spojí s absurdní výdrží nepřátel, člověk má pocit, že se pohybuje odnikud nikam, a ještě k tomu pomalu.
Nakonec tak hru řadím do stejné kategorie jako třeba Doom 3 nebo Crysis. Pěkně se na to dívá (a skvěle se to poslouchá!), ale hrát už bych to znovu nechtěl.
Zároveň se hra nesnaží strhnout přehnanými emocemi. Příběh a postavy se drží při zemi. Hrané filmečky mezi misemi jsou až minimalistické. Hudbu po většinu času tvoří pouze ruchy prostředí a vámi způsobené destrukce. Když se pak občas rozezní hudba skutečná, působí ve srovnání s touto symfonií zkázy až nepatřičně melodramaticky.
Hratelností se jinak jedná o standardní moderní FPS. Rozmanitost nepřátel a zbraní je tristní, úrovně jsou lineární a vedlejší úkoly jsou jen nákupní seznam věcí, které máte někde posbírat nebo zničit.
Se zvyšujícími se počty nepřátel s neprůstřelnými vestami a přilbami hra nepříjemně zpomalí a její průchod začne připomínat brodění se bahnem. Protivníků je hodně a vydrží mnoho zásahů. Přibližně ve stejnou dobu člověku dojde, že už se nikam jinam než do zase jen dalších a dalších opuštěných továren, skladišť a podobných lokací zřejmě nepodívá. V rámci jedné mise se navíc prostředí nijak zvlášť nemění. Když se to spojí s absurdní výdrží nepřátel, člověk má pocit, že se pohybuje odnikud nikam, a ještě k tomu pomalu.
Nakonec tak hru řadím do stejné kategorie jako třeba Doom 3 nebo Crysis. Pěkně se na to dívá (a skvěle se to poslouchá!), ale hrát už bych to znovu nechtěl.
