Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Metal: Hellsinger

15.09.2022
08.12.2022
76
12 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

The Unknown - náš hrdina, který je napůl démonem a napůl člověkem. Takovéhle spojení mu dává poněkud větší sílu a také samozřejmě špetku toho hněvu, který vede k nevídané destrukci ruku v ruce s pomstou. Pomstou věnovanou samotnému vládci pekla, která vede přes hordy krvelačných démonů a dalších pekelných stvoření. A to vše za doprovodu metalové hudby...

Metal: Hellsinger je na první pohled běžná FPS připomínající především sérii Doom nebo Painkiller, ovšem nabízí jeden důležitý prvek hratelnosti, který tohle dílo značně ozvláštňuje. Jde totiž o rytmickou hru, kdy při všem tom střílení na obrazovce vidíte také tempo právě hrající skladby. Správně udržený rytmus pak vede samozřejmě k vyššímu výslednému skóre a také k plynulejšímu zážitku z každé úrovně, jelikož bezchybnost vede k větší destrukci a také intenzitě skladby.

Hudba tak hraje ve hře prim, tudíž není divu, že si tvůrci přizvali k tvorbě zvučná jména jako Mikael Stanne ze švédské kapely Dark Tranquillity, ze Švédska je pak přítomna i Alissa White-Gluz z Arch Enemy či Björn Strid ze Soilwork. Zazní však i Matt Heafy z americké kapely Trivium a další. Samotným příběhem provází známý dabér Troy Baker.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Metal: Hellsinger je kombinace Doomu (2016), Devil May Cry a Beat Saberu. Takže klasická akční řežba s andělsko-démonskou mytologií, okořeněná skvělým rockovým soundtrackem, který -a tím je M:HS originální- zde plní aktivní složku gameplaye. Což v praxi znamená, že střelba do rytmu dává větší damage a více bodů, neboť jednotlivé levely ve hře je možné hrát i na hi-score, což hře dodává zajímavý potenciál znovuhratelnosti a trvanlivosti, zejména pokud někoho baví neustále překonávat sám sebe nebo třeba soutěžit s kamarády.

Nutno přiznat, že tato rytmická složka je zřejmě největší deviza hry, neboť v ničem jiném už M:HS příliš nevyniká. Design levelů je naprosto plochý, přímočarý a nenápaditý; nepřátelé stále stejní a hra recykluje dokonce i bossfighty, kde na konci každého levelu narazíte na to stejné (byť s několika variacemi). Kromě akce není ve hře co dělat - není zde zastoupena žádná explorace, collectibles, atd.

Hra je poměrně krátká a jednoduchá (na střední obtížnost), přesto mě ke konci už začínala trochu nudit. M:HS je zajímavá jednohubka a ukázka, že je stále možné vymyslet něco relativně nového, nebo alespoň zajímavě zkombinovat to existující, byť z toho nutně nemusí být nějaká pecka. Ale na dobrou hru to v tomto případě stačilo.
+15
  • PS5 80
Hellsinger jsem si do Herní výzvy zvolil protože samotná hra pro mě představovala onu výzvu. Kdysi jsem jí zkoušel v rámci Steam Fest v demoverzi a udržovat rytmus mi vůbec nešlo, jen tak tak jsem demo vůbec dokončil. „Git Gud“ hry o skillu mám ale rád a tak bylo jen otázkou času, kdy se do hry znovu pustím a pokořím jí.

Herní výzva 2024 - 10. V záři reflektorů
Odůvodnění: Při držení určitého násobiče skóre hraje v pozadí hudba se zpěvem.

Hra jako taková těžká není, ale udržet rytmus jednoduché taky není. Na základě skóre se odvíjí síla poškození nepřátel a skóre se navyšuje na základě správného rytmu. Držet rytmus je tak v hráčově zájmu, aby i rychleji postupoval dále ale hlavně aby se do hry "dostal". Když se vám už podaří držet rytmus, máte nejvyšší násobič skóre a do toho někdo zpívá heavy metal, tak je to fakt nářez.

Moje počáteční přešlapy naštěstí během druhé poloviny hry polevili a už jsem se pravidelně dostával do rytmu. Na základě pouhého poslechu hudby sem se většinou orientoval jen těžko, spíše jsem jel podle indikátorů kolem crosshairu, což je celkem škoda. Tenhle problém bude ale asi dost individuální. Nemluvím ani tak o držení rytmu ale o to se do něj dostat. Prsty mi potom samy mačkali spouště na ovladači v nějakých pravidelných intervalech a tak jsem držel rytmus. Dopomáhal jsem si i malým dupáním a třásáním hlavou. Musel jsem někdy vypadat vtipně. Orientovat se ale dá i vizuálně, nepřátelé uskakují do rytmu nebo všude přítomný oheň plápolá do rytmu. Takové malé detaily jsou hrozně fajn a více umocňují to samotné jádro.

Kde hra už moc nevyčnívá, tak je to game design úrovní. Arény jsou poměrně obyčejné, celkem nezapamatovatelné ale vzhledem k tomu na co se hra soustředí to moc nevadí. Jen tu není ta přidaná hodnota. Vyloženě originální nejsou ani nepřátelé, kteří sice vypadají jinak ale už jsem je potkal třeba v současném DOOMovi. Ne, že bych si moc stěžoval, DOOMA mám rád. Příběh je zde taky do počtu ale je pěkně vystavený a tak nějak motivuje tu hru dokončit. Lore je taky celkem zajímavý.

Na hře je každopádně znát menší rozpočet. Není tak dlouhá a všechny úrovně mají stejnou strukturu čili probojovat se arénami a potom porazit závěrečného bosse. Úplně nepotěší že Boss je pokaždé stejný, jen má nějakou tu schopnost navíc ale potom se taky začnou silně opakovat. Z arzenálu zbraní taky nelze tolik vybírat. Hra je jednoduše menšího rázu, taková příjemná jednohubka na 2-3 večery. S rozpočtem určitě souvisí i volba enginu, kterým je Unity. K mému překvapení hra nabízí (pro mne) úchvatné grafické zpracování. Chvílemi bych ten Unity engine ani nepoznal. Když jsou tvůrci šikovní, musí to být někde vidět.

V rámci aktualizace byla hra obohacena o strašně zábavný Leviathan mód. Jedná se o obyčejný survival v aréně s přicházejícími vlnami nepřátel. Háček je ale v tom, že začínáte bez veškerých schopností, které musíte postupně znovu odemykat, abyste díky tomu vydrželi déle. Tenhle mód určitě doporučuji vyzkoušet. Obecně tuhle hru doporučuji vyzkoušet. Milovníci současného DOOMA zde budou jako doma, jen musí překonat výzvu ve formě rytmické mechaniky. My hráči ale rádi překonáváme výzvy...nemám pravdu?
+11