Všeobecně o hrách

@M.a.t.t. (25.02.2022 13:00): Ad "navrácení zpět do časů, na které má člověk nejlepší vzpomínky" - to je oblíbený argument těch, co nedokáží zkousnout tvrzení, že ty staré hry prostě mnohé lidi baví více než ty nové a tak jim přišly i lepší, nehledě na vzpomínky. Já třeba nevím, proč bych měl mít nejlepší vzpomínky v letech, kdy mi bylo náct. Mám vynikající životní vzpomínky na léta, kdy mi bylo 20, i 30. Klidně bych je zařadil taky mezi nejlepší. Takže o vzpomínkách to asi nebude, že? Nebo myslíš, že v letech 91, 92, 93, 94, 95 jsem měl parádní vzpomínky na všechno a proto se do nich rád vracím a najednou blik, rok 96, 97, 98, 99......2022 procházím děsuplným obdobím, na které neradno vzpomínat? Zajímavá přadstava. A hlavně úplně mimózní :-) Já se rád navracím k hrám, které mě baví a bavily, to je pravda. Nerad se trápím s něčím, co mě nebaví. Proto mám asi desítky novějších her zakoupených na STEAMu, spoustu novějších her mám na EPICu a říkal sjem si, že budou konečně to pravé a vždycky jsem si je spustil, nějakou dobu hrál, ale nedohrál, brzy omrzely. A ne, není to tím, že jsem v tom momentě měl nějakou blbou vzpomínku :-) Skoro bych mohl říci, že bych vzpomínkově měl být posledních 20 let v lepší situaci, než v letech 90 - 95, protože teď si můžu koupit cokoliv, dělat cokoliv, zatímco kdysi jsem byl odkázán jen na pár kousků, co mi donesli kámoši, rodiče mi hru nekoupili a ještě mi navíc dávali limity na čas strávený u compu.

Ad dnešní výběr pro všechny hráče - dnešní snaha o retro se opravdu nedá srovnávat s tím, co vycházelo kdysi, bohužel. A to jsem chtěl, aby mě bavilo spoustu titulů. Jenže ono to až okatě řve - "jsme retro, pixelatí, hranatí (více než to bylo kdysi), to vás starší hráče musí bavit". Ale neva, těch her přímo z devadesátek je stejně tolik, že jsem je dodnes ještě všechny nehrál, takže mám pořád z čeho vybírat, seznam co chci dohrát je pořád přeplněný.

Z mého pohledu je to tak, že mě bavily hlavně hry takové, jaké jsem potkal tehdy z let 90 - 95. Už v roce 96 a dále jsem pociťoval, že se trend silně změnil a už mě ty nové věci nějak neberou, že se chci bavit hromadou těch her, které jsem měl, nebo jsem o nich četl, v časácích právě z let 90 - 95. Když se tehdy vyrojilo 20 dungeonů, stejně jich člověk stihl zahrát pár ve své době a ten zbytek řešil a hrál až v dalších následných letech, kdy už přicházela moderna s Diablem, Baldursy, Fallouty a spol., A to, co je za posledních více než 20 let, už je pro mě vlastně spíše jiný koníček, kterému už tak neholduji. Prostě to beru už jako jinou zábavu, ke které jsem si cestu nenašel.

@Zx Atari 500 (24.02.2022 19:57): Tu třicítku jsem měl ještě rád díky Albionu a The Settlers 2. Ale číslo 31 bylo pro mě už podivné. Jednak šel obsah dolů, a navíc začaly čachry v redakci. Následovaly nudná čísla s hrami, o které jsme zájem moc neměl, pár výjimek jako Daggerfall bylo, ale zoufale málo. Pak přišlo číslo s Eislerovým Nekrologem a od té chvíle mi bylo jasné, že už nic nebude jako dříve :-) Zajímavě se krize v redakci spojila s tou herní.

Pro mě byly nejlepší ročníky 1991, 1992, 1993, 1994. To bylo v hlavním proudu skoro co hra, to perla. Špatné nebyly ani 1990 a 1995. Pak už to šlo z mého pohledu z kopce a neměl jsem se už na co moc těšit. Bylo to poznat i na časácích, jak mě bavilo je číst. Do roku 1995 jsem přečetl ve Score každičkou stránku, nehledě na žánr, nehledě na hodnocení. Někdy od poloviny roku 1996 jsem začal pociťovat, že se do čtení mnoha článků nutím a baví mě jen sem tam něco a pak začalo vycházet čím dál více čísel s tím, že mě v nich nezaujala jediná hra. To se týče PC.
Díky tomu jsem pak přesedlal díky emulátorům na konzolové hry a s japonskými RPGčky pro mě hraní aktuálnějších her zase dostalo smysl (no, aktuálnějších, taky už byly i 3 roky staré, ale to není žádný věk, a nemluvě o ještě starších SNESovkách, to byl pro mě luxusní návrat do první poloviny devadesátek v konzolové formě, která mě ve své době minula, ani já ani nikdo okolo SNES neměl). Ale i u konzolí mě to nejvíce bavilo do konce éry PS1, částečně ještě PS2 a pak jsem nabyl dojmu, že hry ztratily dech i tady :-) Z aktuálních věcí mě pak už zajímaly jen remaky starých SNESovek na PSP a NDS, ale vlastně hlavně jen proto, že šly koupit a mohl jsem mít spoustu srdcovek ze SNESu v originál podobě aspoň na těch handheldech, byť mě zpravidla bavila herně více jejich SNESová podoba, kterou jsem si užil na emulátorech.