Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Command & Conquer: Red Alert

22.11.1996
25.10.1997
27.03.2008
82
252 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
freeware (dříve placená hra)
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Je rok 1924, Adolf Hitler byl propuštěn z vězení v Landsbergu v Německu, setkává se s Albertem Einsteinem, díky němuž je Hitler zlikvidován a Einstein se vrací zpět do padesátých let, odkud odcestoval v čase pomocí stroje Chronosféry zabránit druhé světové válce. Vytvořil tak ale alternativní realitu, ve které Sovětský svaz nikým neohrožen nabyl na moci a zabráním Číny značně získal na síle, rozhodl se podniknout invazi do Evropy, právě se rozhořela alternativní druhá světová válka a jedině spojené národy Evropy a Spojenci mohou zabránit nejhoršímu.

Command & Conquer: Red Alert je prequelem Command & Conquer a ukazuje alternativní historii, ve které válčí Spojenci proti Sovětskému Svazu. Obě strany mají rozdílné jednotky a tudíž strategii, budete ovládat tanky, pěchotu, artilerii, těžké tanky a mnoho dalších. Budete těžit, stavět továrny, elektrárny, kasárna, obranné věže a speciální zbraně hromadného ničení a válčit jak ve vzduchu, tak na vodě. Grafika je od prvního Command & Conquer vylepšena, samozřejmostí jsou animované a hrané sekvence dotvářející příběh.

Od léta roku 2008 je Red Alert k dispozici zdarma ke stažení jako freeware (upravená hra pro chod na WinXP).


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
První díl Red Alerta to má u mě celkem těžké. Na jednu stranu je vlastně ve všem lepší než Tiberian Dawn, který je mi ale sympatičtější. Základní hratelnost se vůbec nezměnila, což platí pro většinu série, a to je vlastně dobře. Stále je nutné ve většině misí vybudovat základnu a splnit úkol. Tím je stále nejčastěji zničení nepřítele, ale vyskytují se i náročnější úkoly. Od obsazení konkrétní budovy po záchranu osob, vše probíhá jako v originálu. Jak moc nemusím většinu misí s omezeným počtem jednotek, tak nové mise uvnitř budov jsou skvělý nápad. Zvlášť pokud to navazuje na předchozí dobývání a obsazení budovy, jde o velmi atmosférický prvek. Povedené jsou opět filmečky a jednotky. Tentokrát mají lepší výbavu záporáci, protože mamutí tanky a Teslovy věže jsou ultimátní kombinace. Red Alert klade větší důraz na boje ve vzduchu a na vodě. Tam má každá strana svoje a oblíbil jsem si obzvláště křižníky a ponorky. U spojenců hodně potěší výzvědný satelit, který odkryje celou mapu. Řada jednotek nemá předobraz v minulém dílu a některé jsou vážně skvělé. Mezi nejzajímavější patří špion, zloděj nebo pes. Gap Generator zakrývající část mapy temnotou našel uplatnění především ve hře více hráčů, stejně jako maskovaná kulometná hnízda. Těží se tentokrát ruda, případně výnosnější krystaly. Ani jedno ale nepoškozuje pěchotu a jde tak pouze o surovinu, jeden strategický prvek je tak pryč. Obsazování nepřátelských budov inženýry je nyní obtížnější. Jde obsadit jen velmi poškozenou budovu, což výrazně měnilo mou strategii. Přesto jsem se často pokoušel získat alespoň spojeneckou technickou laboratoř nebo sovětskou továrnu.

Příběh je méně vážný než u C&C, ale ještě to není tak komediální jako následující díly. Obtížnost se mi zdá nižší, ale to může být vina Cover Operations. Red Alert také přišel s vylepšenou SVGA grafikou. Ta je k dispozici u verze pro Windows, na DOSu je shodná s C&C. Rozdíl je opravdu velký a za pouhý rok jde o slušný posun. Kampaň Red Alerta jsem hrál do teď vlastně jen jednou, což je značný kontrast proti originálu. Na vině je novinka jménem skirmish. Hraní na velkém množství multiplayerových map proti počítačem řízeným protihráčů, to vše dle vlastního nastavení počtu, počátečních financí, superzbraní... Zde přišli ke slovu CD s uživatelským mapami, kterých jsem odehrál rozhodně vyšší desítky. Z dnešního pohledu je to podivné, ale musím prostě poděkovat autorům kompilací jako Code Red Attack nebo More Red Missions. Samotný multiplayer je také super a mám na něj dobré vzpomínky. Tradičně skvělá je i hudba Franka Klepackiho.

Potěší propojení obou C&C sérií v sovětské kampani, kterou obecně považuji za lepší a to navzdory několikadennímu záseku ve třinácté misi. Díky tomu jsem vlastně dokončil spojeneckou kampaň dříve. Vytknout musím opět pathfinding a obecně umělou inteligenci jednotek, vše je lepší obstarávat a hlídat ručně. I dnes jsem se u prvního Red Alertu bavil velice dobře. Zábavné mise, fajn filmečky a skvělá skladba jednotek dělají z hraní příjemný zážitek a projití obou kampaní za to opravdu stojí i dnes. Velkým kladem hry je, že osloví jak fanoušky předchozího Command & Conquer, tak i nové hráče.
+27
  • PC 95
No co napsat o mé nejoblíbenější strategii, která společně s warcraftem 2 znamenala moje první a zásadní setkání s žánrem realtime strategie. Moc negativ určitě nečekejte:-) Jak už v jiném komentáři bylo psáno, k red alertu jsem se dostal také dřív než k původním c&c.

Hlavní co mě v té době zaujalo, byla naprostá detailnost budov a jednotek sovětů a aliance díky SVGA grafice. Můžu říct, že i po letech když si hru spustím mi hra přijde pořád stejně pěkná což se u jiných i mladších her už říct nedá. Na mapě mě zaujala i přítomnost drobných civilních budov a samotných civilistů.

Jednotky a zvlášť ty ruský měli skvělej a rozmanitej arzenál. Už základní jednotka jako je pes, který jedním stiskem zabije nepřítele se v té době pokud si dobře vzpomínám u jiné podobné hry nevyskytnul. Mamut tank to je legenda sama o sobě. Špion, komando, inženýr, ponorky, stíhačky, jeepy, letadla to je jen hrstka parádních jednotek.
Ze staveb samozřejmě nemůžu zapomenout na obranou tesla věž. Kombinace tesla věží stačila k ubránění celé základny. Továrnu zásoboval harvester a z kasáren vylejzal jeden vojáček za druhým. Klasika stromu kdy další stavba otevírala nové jednotky a další stavby.

Gameplay byl jednoduchej. Neotravoval tisícem tabulek, ukazatelů apod. Vše se řídilo z pravé lišty. Stačilo kliknout ze seznamu na požadovanou jednotu nebo budovu a už se připravovala. Žádná věda, ale fungovalo to perfektně. I proto byla tahle hra velice oblíbená i v multiplayeru.
Většina misí byla o tom postavit základnu a zničit tu nepřítele. Co taky jinýho u strategie, ale čekat:-) Zpestření bylo pak ovládání jen určité skupinky vojáků nebo speciální jednotky komando s kterou se musel splnit nějaký úkol. Někdy i přímo uvnitř budov.

Bojovou náladu doplňoval taky skvělej soundtrack a celkově ozvučení jednotek a jejich hlášky. Některý mam stále i po letech v paměti.

Další geniální kapitolou téhle hry jsou dneska už legendární videosekvence mezi misemi. K nim se nebudu moc rozepisovat, protože by to bylo na dlouho. I díky tomu měla každá jednotka svoje samostatný CDčko.

Určitě jsem na hodně věcí a detailů zapomněl, ale už nejsem nejmladší a nejlepší co může udělat člověk, kterej hru nezná je si jí zahrát. Tahle hra nestárne. Nevím jak ostatní, ale pro mě žánr realtime strategií skončil v době nesmysleného a nepřehledného přechodu do 3D. O to více si týhle hry i po těch letech cením.

Pro: Nestárnoucí grafika, jednotky, chytlavá hratelnost, zvuky, hudba.

Proti: Občas mi přišlo, že hra trošku cheatovala s návalem jednotek, ale to neni potvrzený:-)

+25
  • PC 80
Nastal čas vrátit čas. Pro jednoho to znamená, zabít Hitlera dřív, než se dostane k moci, pro druhého zahrát si 25 let starou počítačovou hru… Red Alert přišel relativně brzo po svém předchůdci a nutno podotknout, že z pohledu strategie přinesl převážně kosmetická vylepšení. Změny v grafice nejspíš pouhým okem nepoznáte, engine však umí pracovat s rozlehlejšími mapami. Co se týče herních mechanik, v roce 1996 rozhodně nebylo třeba měnit něco, co nebylo rozbité, zde žádná výtka. Ve hře tak poznáváte podobné, ne-li totožné budovy i jednotky z C&C: Tiberian Dawn, akorát s jinými názvy, či vzhledem. Samozřejmě pár zajímavých novinek se najde. Ovšem, když si zpětně shrnu arzenál Tiberian Dawn a Red Alert, tak nepočítám-li datadisk Aftermath, cítím velké dilema ve vyhlášení vítěze. Paradoxně ve prospěch Tiberan Dawn hovoří do jisté míry větší odvaha designérů, kdy se nebáli do hry nasadit i např. neviditelný tank a vlastně celkově udělat frakce více odlišnější. Na papíře může Red Alert svého předchůdce přebít námořními bitvami, ale faktem je, že ty se v multiplayeru obvykle nevyskytují a v kampani, byly pro mě osobně tou nejotravnější součástí. Upřímně jsem proklínal člověka, který vymyslel spojenecký Cruiser s ridikulózním dostřelem přes dvě obrazovky. :)

V kampani boduje Red Alert na celé čáře. Vůbec ten nápad, udělat ze Sovětského svazu sebeparodické padouchy, musel být v 90. letech krok na hranici politické korektnosti… A já to žeru! Kampaň je protkávána hranými filmečky s reálnými lidmi, vedle nichž je Steven Seagal adeptem na Oscara. S blaženým úsměvem jsem hltal každou vteřinu a když se na obrazovce objevil ožralý Stalin, tak jsem si říkal, že tohle je to pravé béčko s patřičnou nadsázkou a humorem. Zda to bylo i před 25 lety myšleno jako humor už raději neřešme.

Díky rádoby reálnému konfliktu odehrávajícímu se na pozadí, dostala celá hra – v nadsázce řečeno – reálné kontury. Líbí se mi, jak i některé mise samy o sobě vyprávějí jakýsi minipříběh, např. když pronásledujete zrádce po zasněžené vesnici, nebo infiltrujete špionem sovětskou výslechovku. Samozřejmě skvěle působí, když na konci jedné mise obsadíte budovu, přičemž následující mise se odehrává uvnitř. Vzhledem k „reálnějšímu“ feelingu bych ocenil např. i změnu v těžbě surovin (rudy), ta mizí stejně rychle jako v Tiberian Dawn, takže v náročnějších misích, jí musí být pokryto bezmála půl obrazovky, a to reálný svět příliš nepřipomíná. Když jsme u náročnosti, tak přiznávám, že nejsem úplně fanda toho, aby obtížnost navyšovalo komplikované ovládání, popř. aby byl hráč vytrestán za vteřinou chybku, kterou už nemůže vzít zpět. Strategicky lze každá mise vyřešit prostoduchým masováním tanků, ale reálně je velký problém ukočírovat jejich přesun v užších prostorách. Potřebujete-li se přesunout přes most na sousední ostrov, zvažte, zda není jednodušší poručit moři, aby se rozestoupilo. Sovětská kampaň je kvůli zákeřnému designu map citelně obtížnější, ale je fakt, že i na hard se dá každý scénář prosvištět za pár desítek minut, víte-li jak na to. Za spojence jsem měl pouze problém udržet Tanyu naživu proti agresivní fauně. :)

Systém chování jednotek je někdy frustrující, ale myslím, že se mi z velké části podařilo nad něj povznést a přijmout jej, jako svým způsobem náročnou mechaniku hry, která vyžaduje neustálý input hráče a jeho schopnost to nedokonalé chování a pohyb jednotek korigovat. Vlastně se mi na tom leccos i líbilo. Např. tanky se docela špatně trefují do pohyblivých cílů, je tedy efektivní se hodně hýbat a zastavovat jen na výstřel. Díky mobilitě jsem si oblíbil více spojence, byť kdysi všichni kolem mě v sérii C&C preferovali tu frakci, která měla nejsilnější tanky (GDI/Sověti). Nicméně za frustrující považuju, když se pěšáci při ústupu rozhodnou, že místo útěku se budou raději realisticky plazit. Dostanou granát do zad a mě čeká load. Sovětské ponorky si také moje srdce nezískaly, protože buď přes sebe nemohou vůbec střílet, anebo si rozdávají friendly fire. Samozřejmě neutuchající evergreen v sérii C&C je neschopnost jednotek se účinně bránit někomu, kdo projíždí okolo a masakruje kamarády vedle, nebo samotnou jednotku odstřeluje z nepatrně větší vzdálenosti, než je její dohled/dostřel. To jsem se naštěstí naučil vnímat jako určitý druh vlastní chyby, z které plyne nutnost mít přehled o mapě a ručně ty útoky zavčasu naklikávat… Vzato kolem a kolem, i přes drobné výtky, musel být Red Alert ve své době úžasná hra, jelikož i dnes dokáže hráče (ve své remasterované edici) velmi dobře pobavit.
+24
  • PC 80
K C&C: Red Alert jsem se dostal až nedávno, po tom co jsem zakoupil komplet sedmnácti her C&C. Primárně mě samozřejmě lákal druhý a třetí díl ale projíždím přece herní série od začátku.

S jedinou podobnou hrou, se kterou jsem se setkal byla Duna II, není se čemu také divit, protože je jejím předchůdcem. Bylo potěšující zahrát si strategii, která je mnohem více o přímém střetu, než o budování základny. Stop neustálému nakupování technologií, prostě jen přímo nakupovat neměnné válečné stroje.

Námět alternativní historie se mi také velice zalíbil, zvláště jednotlivé chytře vložené prvky. Budiž zdráv Alberte Einsteine...
A vkládané filmové pasáže, které mě ze začátku poněkud odstrašilovaly0, se nakonec ukázaly jako další kladný prvek.

Vzhledem k tomu, že jsem tuto hru hrál až osmnáct let od jejiho vydání, nestrávil jsem u ní tolik času a lépe se sní neseznámil. Na první hru mě poněkud nesedělo ovládání a celková nepřehlednost. Je sice pěkné, když se objeví nějaká nová speciální jednotka ale pokud nejsou přesně vysvětleny mechanismy a vlastnosti, je to na nic. Bohužel už nemám tolik času, abych u každé hry strávil desítky hodin a takovéto věci zjišťoval, tudíž pro mě některé mise byly zasékové, až nervy trhající.

Jako první díl Red Alert 80%

Pro: Dobrá strategie

Proti: Počáteční nepřehlednost a zmatenost. Absence vysvětlujících dat

+14
  • PC 80
Co vlastně napsat k Red Alertu, když vznikl o rok později než Command and Conquer a je to v podstatě totéž? Vítězná sestava se nemění, pokud něco funguje, tak také ne. Tvůrci vzal drtivou většinu z původní hry a prostě to předělali do retro stylu (válka mezi Sovětským svazem a Spojenci se odehrává v roce 1946).

Zůstal celý princip hry, většina jednotek i budov má svou retro podobu (místo obelisků světla tesla věže), místo tibéria je tu ruda (která naštěstí není toxická). Nechybí kampaně za obě strany plné filmečků, opět platí že jedna strana je brutálně silnější. Pathfinding se o fous zlepšil i když stále jsem měl pocit, že moje jednotky zkrátka vědí lépe jak já kudy jet. Umělá inteligence je opět stejné na naštvání - harvester jede na nejvzdálenější místo, ideálně tam kde do něj někdo začne střílet a pak si klidně sklízí a nechá do sebe pálit. Totéž jednotky, které stojí na místě a koukají, jak je někdo zdáli ostřeluje.

Co mě vyloženě sralo byl nehorázně cheatující soupeř. Lodičky, transporty či letadla přilétající odnikud nebo někde mimo mapu, takže si člověk nepomůže ani tím, když zničí letiště nebo přístavy. Na bugy jsem narazil jen jednou - to že se bez patche nepřehrávají některá videa.

Co je tedy nového? Námořní jednotky (Sověti mají ponorky, Spojenci lodě které můžou ostřelovat i pobřeží). Přibylo pár originálních misí, už to není z 90% jen dobyj základnu. Je tu i několik misí na čas, občas dostanete do rukou specialistku Tanyu, nebo procházíte nějakou budovu. Jak jsem říkal, opět je tu jedna strana silnější, tentokrát Sověti. Ultimátní tesla věže na obranu, ultimátní Mammoth tanky na útok. K tomu psi, solidní letectvo a jako vrchol Iron Curtain, která na chvíli znesmrtelní jednotku. Spojenci tahají za slabší konec, nejsilnější jednotkou je Medium tank, věžičky jsou k ničemu. Chronosféra, o kterou jde celou hru dokáže přenést jednu jednotku, což je k ničemu. Na druhou stranu loďstvo je lepší, v roli spojenců si vyzkoušíte i komando Tanyu, která zabije cokoliv na jednu ránu, no a jednotky jsou levnější.

Příběh obou stran je opět plný FMV sekvencí s živými herci a trošku zastaralých, ale stále působivých animací různých jednotek. Trošku mě zamrzelo, že některé tyhle animace se opakují víckrát za hru. Co se týče příběhu, je trošku ulítlý - Albert Einstein se vrátí v čase, aby zabil Hitlera, čímž Sověti ztratí soupeře a v roce 1946 se rozhoří bitva o Evropu. Zatímco kampaň na spojence je celkem o ničem - jsou tu dva nezajímaví generálové a Tanya, za Sověty je větší zábava. Sexy Naďa, Graděnko, Kukov všichni hrají své hry a nad tím vším je maniakální Stalin. Kampaň je plná zrad a vystihuje parádně éru, kdy lidský život v Sovětském svazu nic neznamenal.

Každopádně se Red Alert hraje víceméně stejně jako originální Command and Conquer, příliš změn nepřináší, ale to dobré - parádní hratelnost zůstává, takže znovu 80%.
+14