Xzone.cz – Vyhrajte luxusní PlayStation herní koutek v hodnotě 250 000 Kč!
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Return to Castle Wolfenstein

83
480 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
30.11.2001 PC
Vývojáři:
, (sekundární)
Oficiální stránky:
http://web.archive.org/web/20140105144509/…
Return to Castle Wolfenstein je pokračování stařičké 2D plošinovky Castle Wolfenstein a legendární 3D akce Wolfenstein 3D. Jako americký tajný agent jste poslán do Německa na hrad Wolfenstein vyzvídat, co chystají nacisté. Stejně jako v původní hře jste se svým parťákem chycen. Kolega nemá to štěstí a je zabit a na vás tak je utéct, zjistit co mají nacisté za lubem a pomoci tak vyhrát spojencům válku. Postupem času se dozvídáte, že německá SS divize paranormálních jevů hledá starého rytíře Heinricha I., aby jim pomohl k vítězství. Ten je na tisíce let uvězněn pod zemí za své hrůzné činy spáchané v 10. století n. l.

Hra běží na modifikovaném enginu ze hry Quake III Arena a hudbu složil známý skladatel Bill Brown (série Rainbow Six). Atmosféru ještě umocňuje místy až hororový nádech a také to, že se vývojáři nebáli použití nacistických svastik, na které narazíte prakticky všude v celé hře.

Stále jde o čistou FPS, kde bojujete s nepřáteli a silnými bossy, sbíráte zbraně, lékárničky, jídlo, objevujete tajné lokace, aktivujete páky a spínače, koukáte na shrnující statistiky ze závěru úrovně. Můžete i libovolně ukládat a vybrat si některou ze tří dostupných obtížností. Prostředí vás zavedou do hradu Wolfenstein, na hřbitov, do kobek, kostelů a katedrál, do výzkumných laboratoří, na letiště a přehradu. Budete muset i infiltrovat základnu, absolvovat pár stealth pasáží v přírodě. Ze zbraní upotřebíte nůž, pistoli, vícero typů samopalů, dvojici sniperek, pušku s automatickým zaměřováním, bazuku a pár experimentálních zbraní, např. Tesla-Coil. Nechybí samozřejmě ani granáty.

RtCW si získal u hráčů a kritiky velkou oblibu, takže k němu během času vznikl i nespočet neoficiálních add-onů, zejména z Ruska, zachovávajících si více či méně atmosféru, styl a zábavu původního originálu.

V roce 2003 byla zdarma uvolněna multiplayerová část zrušeného datadisku Enemy Territory. V letech 2009 a 2014 pak vyšla další dvě pokračování, nejdříve prostý Wolfenstein z dílen Raven Software, následován dílem Wolfenstein: The New Order od MachineGames.


Poslední diskuzní příspěvek

Killercz (komentář): Oprav si ty chyby ve slovech a dám ti plusko. :)

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Poprvé jsem RtCW viděl u kamaráda o letních prázdninách roku 2002. Tou dobou jsem trávil čas na chalupě v malém západočeském městečku. Popravdě, v mém věku prázdniny s babi a dědou nepatřily už zrovna k mým vysněným představám. Průlom přišel, když se mi klučina od sousedů pochlubil, že mají doma nové PC. To nebyla příliš povzbuzující informace vzhledem k tomu, že jsem se pár let nazpět ptal jeho starší sestry, jestli mají počítač a ona suverénně vytáhla dětské počítadlo. Optal jsem se tedy kamaráda, co hraje? Když řekl, že Wolfensteina, napadl mne okamžitě Wolfenstein 3D z roku 92. V duchu jsem se smál představě jejich „nového“ počítače.

Samozřejmě jsem se mýlil. Když jsem pak viděl jejich nabušenou mašinu, klesla mi brada. Oproti mému stařičkému P166 to byl přímo zázrak moderní technologie. Po spuštění RtCW jsem se musel opravdu hodně snažit nevypadat překvapeně. Ta grafika byla božská, námět neokoukaný, design úrovní špičkový a při tom všem novém naprosto intuitivní. V člověku se kloubil strach, zvědavost i vzrušení, všechno to bylo tak moderní a úžasně hratelné, že se nešlo odtrhnout. Od té chvíle už mi prázdniny na chalupě vůbec nevadilo trávit, naopak musím trochu rozpačitě přiznat, že jsem každý další den po probuzení vstával s nádhernou myšlenkou na hraní u sousedů. Když prázdniny skončily, vydupal jsem si doma nový počítač.

Při hodnocení RtCW je třeba uvážit, jaké FPS hry vznikaly do té doby. Call of Duty ani Medal of Honor ještě nebyly na světě, akčních her s tématikou druhé války (a okultismu) bylo méně než co by se za nehet vešlo a těžko mohla jiná akce nabídnout alespoň zdánlivě podobnou atmosféru. Engine byl využit do mrtě a nabízí to nejlepší pokoukaní, co v daném roce šlo vytvořit. Nejen že hra ovlivnila můj herní život, ovlivnila i celou následující éru v herním průmyslu a dala vzniknout mnoha dalším legendárním titulům a herním sériím. Povedený začátek.
+42+42 / 0
  • PC 90
Orig/ Grafika 7/10 Hudba 10/10 Hratelnost 9/10 Zábavnost 8/10

Hru jsem dnes dohrál již podruhé. Poprvé to bylo v době, kdy to byla žhavá novinka a zároveň jedna z nejočekávanějších her tehdejší doby. Málokdy nové hry hraji hned když výjdou. Říkám si: "však jednou si je zahraji", ale Return to Castle Wolfenstein patří do kategorie her, které nepočkají.

Tato hra se vyznačuje především hutnou a silnou atmosférou, která vás provází po celou dobu hraní. Je to její největší deviza, která přetrvává dodneška. Je to taky hlavní důvod proč u hry zůstanete až do konce, protože příběh ač zajímavý a napínavý vás dnes již tolik neohromí. Je to dáno i in-game animacemi, které dnes již hodně nudí. Je na nich poznat, že vývoj v tomto směru hodně pokročil kupředu.

Po grafické sránce, přestože neohromí jako tehdy, to není žádná bída a párkrát jsem se ještě přistihl, že koukám po okolí a vyhlížím vstříc vzdáleným texturám. Co mi více vadilo byly zásahové body protivníků.Tehdy to bylo něco ohromného, teď jsem ale měl trošku problém si na to zvyknout. Působilo to hodně zastarale. Skoro jako bych hrál nějakou tuctovou střílečku.

Samotné hratelnosti to však moc nevadilo a nemít rozehrané i další hry a nepotřebovat spát, tak ji dohraji na jeden zátah. Jednotlivé mise jsou navrženy výborně a i když se jedná o lineární postup, tak se způsob plnení misí mírně střídá. Někdy je to pomalé plížení, jindy je potřeba projít misi bez prozrazení ale nejčastěji se jedna o frenetickou akci. Někdy jsem i bloudil a docela mě otavovala druhá epizoda, kdy se na mušku dostali kostlivci a podobná havěť. S nástupem lepších vojáků se zase vrátila parádní akční jízda.

Hru jsem dohrál za použití "save and load" postupu, protože některé úseky byly doslova smrtící. Závěrečný bos mi dal pořádně zabrat. Přesto se našli i chvíle kdy jsem se pln adrenalinu prostřílel celou mísí bez ztráty kytičky a za tyhle momenty jsem strašně rád. Jen škoda, že dneska už mulťák nikdo nehraje, zřejmě bych to protivníkům pořádně zavařil :-)

Na závěr snad jen dodám, že hra si opravdu zaslouží vysoké hodnocení. Když se totiž překlenu přes technické zpracování, dostanu pořád hru která je vyjímečná svou hratelností, zábavou, rozsahem a především výbornou atmosférou. Hru si schovám a za pár let si její atmosféru znovu rád připomenu.

Hru jsem začal hrát: 21.8.2008
Strávil jsem u ní: 12 hodin a 5 minut

Pro: prvotřídní a nestárnoucí atmosféra, délka, zbraně, nepřátelé, mise, prostředí

Proti: technické zpracování jež není to co bývalo, na třetí Návrat na zámek Wolfenstein si ještě chvilku počkáme

+38+39 / -1
  • PC 95
Píše se rok 2011, jmenuji se Radim J. a jsem kronikář příběhů ze života, které jsou mně svěřovány. Není tomu dávno, kdy se ke mně dostala nabídka na sepsání příběhu, situovaného do jedné z mnoha tajných operací prováděné spojenci během 2. světové války.

Den, kdy se mělo vyprávění uskutečnit nadešel a já jsem kolem 6. večerní vyrazil k domu mého hostitele. Během několika málo desítek minut jsem stál přede dveřmi, zazvonil a s představením mé maličkosti jsem byl pozván dál...

„Mé jméno je B. J. Blazkowicz, dnes již obyčejný válečný veterán, prosím posaďte se,“ navrhl můj hostitel a také se posadil, zapálil si doutník a napil se Brandy. „Dáte si také?“ zeptal se. „Ano, děkuji,“ vyhrkl jsem trochu překvapeně.

Po chvíli mlčení se naše pohledy střetly, nedalo mi to a vyřkl jsem první otázku: „Proč se s všemi těmi zážitky chcete svěřit až po tolika letech?“

„Možná proto, že bych rád po sobě zanechal varování pro další generaci… Přesně si vzpomínám kdy ta noční můra začala, vám ale bude muset stačit pouhé ukotvení do roku 1944, doby kdy Německo stálo na samém pokraji porážky, jsem při velmi tajné misi padl spolu s ještě jedním kolegou do zajetí německé armády a byl převezen na hrad Wolfenstein. Po parťákově brutálním mučení za účelem získání informaci jsem byl na řadě já sám, díky ale náhodě a tréninku (nezapírám) jsem přemohl stráž. Po získání zbraní, kterých jsem za celou operaci použil velké množství – od nože, pistole, samopalu, panzerfaustu, přes sniper puška až po experimentální tesla pušku (a až se sám divím, že jsem to tenkrát všechno unesl), byla mojí první myšlenkou snaha o spojení se s velením a popis nepříliš příznivé situace. Podařilo se mi také z velení nepřátel získat cenné informace o tom, že se nacisté uchylují k použití nových a dosud neviděných zbraní, a že byla utvořená nová divize se zaměřením na okultismus. Tím se tato záležitost pro mě stala číslem jedna, což však nebyly jediné rozkazy přiřazené nadřízenými. Jednou jsem musel najít a získat tajné dokumenty, nepozorovaně vniknout na raketovou základnu nebo doprovodit a ochránit zajatý tank.“

Starý vypravěč se zarazil a než se znovu rozhodl pokračovat na několik vteřin se strnule zahleděl jako by za mne.

„I když nebyl čas na velké exkurse, nemůžu fašistům upřít důmyslné a oku lahodící stavby ve většině lokacích, které jsem prošel. Čím dále jsem se dostával k meritu věci, tím více byly proti mně nasazovány stále lepší, vytrénovanější a ostřejší jednotky, které většinou bojovaly v početní přesile a to za překvapivého zjištěním, že všichni hovoří plynou angličtinou s německým přízvukem. Řečem ohledně nadpřirozených jevů jsem (popravdě) moc nevěřil, to jen ale do doby, než jsem je spatřil na vlastní oči - tím doznalo cel mé snažení nového rozměru. Zastavit okultní jednotku SS a překazit jejich rozkazy (ať už šlo o cokoliv) bylo jenom na mně.“

Vysloužilý voják sáhl po sklenici, aby osvěžil seschlé hrdlo.

„ Nevím, je to velmi podivné, ale při plnění úkolů mi v uších zněla někdy klidná jindy úderná melodie, jakoby ale vždy vhodně dokreslující dění a atmosféru. Díky tomu se cítil člověk skoro nezranitelný (do okamžiku, než chytil první kulku), což bylo asi následkem toho, že se téměř všude povaloval dostatek lékárniček. Častokrát se také stávalo, že jsem nacházel poklady - ano doslova poklady, ty ale pravděpodobně nakonec zabavila americká armáda (mrcha nenažraná nemá a neměla nikdy dost) a já z toho nikdy neviděl ani floka.“

Náhle se starý pán znovu odmlčel. „Stalo se něco?“ zeptal jsem se udiveně. „Jen se mi před očima odehrály všechny děsivé vzpomínky na souboje s čelními, šílenými nacisty, kteří zmutovali do různých podob,“ odvětil starý muž. „Bože, to byla výzva! A k tomu ten závěrečný Heinrich I, během celé války jsem nezažil těžšího protivníka. Sám nevím, jak jsem to celé přežil… Na to jsem byl vyzvednut naší stranou, z hlouby zoufalství a temného zla opět do poklidné civilizace… Tím byla uzavřena tajná operace, o které do dnešního dne věděl jen malý počet lidí.“

Nevím jestli jsem si všiml správně, ale stařík se jako by usmál…

„Děkuji vám, byl jste trpělivým posluchačem a prosím nezlobte se na mne, podrobnější informace vám podat nemohu.“

Rozpačitě jsem polkl…

„ Ne, ne, to já děkuji vám… Za fascinující příběh… Nashledanou,“ dopil jsem čtvrtou sklenku a vydal se na cestu domů, vstřebat a utřídit si nově nabyté poznatky, které se snad ani nemohly odehrát… Co já o tom ale vím…
+36+36 / 0
  • PC 80
Když reálnou střílečku z 2. světové, tak jedině Hidden and Dangerous 2, když klasickou FPS, tak právě Return to Castle Wolfenstein. RtCW je pro mě posledním důstojným nástupcem této série, ještě se pořád drží víceméně věrně reálíí největšího válečného konfliktu všech dob a do toho s citem přidává některé sci-fi a okultní prvky. Na RtCW je ještě vidět, že byl připravován s maximální pečlivostí a snahou autorů bylo vytvořit opravdu dobrou hru ve všech směrech.

Ve své době vypadal RtCW výborně a ani dnes ještě určitě jeho grafické zpracování neurazí. Navíc, pokud si dobře pamatuji, tak hra byla prostá všech možných bugů, tak jak se s nimi setkáváme dnes v takřka každé hře, které jsou šity hrokou jehlou, jen aby už byly na pultech. Rozhodně bych vyzdvihl zvukovou stránku hry, zvuky zbraní byly výborné a člověk měl pocit, že drží v ruce vražedný nástroj a ne hračku pro děti.

Po stránce hratelnosti jde o ryzí FPS, bez všech možných zbytečností, napomáhá tomu výrazně povedený design úrovní, kdy se více méně střídají mise, které je možné hrát taktičtěji s těmi, kdy B.J. rozsévá zkázu jako bůh pomsty a stejně tak prostředí nesjou po celou dobu sterilní, ale střídají se tak, že se nikdy nezačně dostavovat stereotyp.

Nemám rád sci-fi hry, nemám rád sci-fi prvky ve hrách, které se jinak odehrávají v reálném prostředí, ale RtCW je jedna z mála her, které jsem to dokázal odpustit. Možná, že kdybych si ji teď zahrál znovu, tak by se hodnocení vyšplhalo ještě o kousek výš, ale i tak na ty hodiny, které jsem u ní kdysi strávil poprvé a potom ještě při druhém dohrání vzpomínám rád. Pokud někdy bude nějaké další pokračování Wolfíka, tak doufám, že naváže právě na RtCW a nikoliv na posledního Wolfensteina.

BTw, poslední boss mi přišel hodně lehkej, nejvíc jsem se zapotil asi u těch dvou ubersoldátů v té podzemní laboratoři :)

Pro: Poctivá FPS z 2. světové, design úrovní, povedené skloubení historie, okultismu a sci-fi, zvuky zbraní

Proti: Dnes už možná trochu zastaralejší grafika

+33+33 / 0
  • PC 85
RtCW je skvělým vyobrazením alternativního chodu druhé světové války a předhazuje nám scénář, co by bylo, kdyby Němci ( a že se opravdu o nějaké šílenosti pokoušeli) díky okultismu přivolali temné síly z podsvětí, vytvořili supervojáka, vynalezli letadlo na raketový pohon, vyrobili rotační kulomet, nebo kteroukoliv jinou technologii, která na dobu tehdejší byla tak šílená, že by i některá fantaskní díla od Julese Vernea zezelenala závistí.
A nakonec Amíci by na všechno toto nacistické zlo a technologické peklo nasadili jediného Muže - B.J.Blazkowicze - který to všechno nekompromisně vykosí.
Za normálních okolností by to v jiné hře vyznělo divně ba možná i komicky. U Wolfika to na mě mělo opačný efekt. Myslím jsi, že žádná jiná hra takhle syrově a temně nacistické Německo ještě nevyobrazila, což shledávám dosti paradoxním.
To je také pro mě osobně největší klad, jelikož hra působí atmosférou, která se těžko popisuje. Ne. Nemluvím teď o pasážích se zombíky, duchy, mumiemi, které sami o sobě hrají čistě na strach z nebezpečí, ale o tajné výzkumné laboratoří, o zámku, katakombách, a pochopitelně hradu Wolfeinstein. Díky depresivní paletě barev a skvělému soundtracku dokázala hra pěkně napnout nervy. Těžko se to popisuje, ale nepochybuji o tom, že mnozí z vás tuší, co mám na mysli.

Skvělý level design s hromady secretů není potřeba zmiňovat, grafika již značně zestárla, stále ale má kouzlo a své světlé chvilky (nasvícení jest stále skvělé)
A nakonec bych zmínil jaké překvapení a následné potěšení mi hra přinesla.
RtCW je snad první hra, která věrohodně prezentovala první/revoluční battle rifle FG-42. Za svých mladých let jsem se domníval, že se jedná o další výplod fantazie vývojářů. Leč jak jsem se po 5 letech dozvěděl, tato zbraň byla reálná a byla pro účely mobility vytvořena speciálně pro německý Luftwaffe přesně jak nám v jedné z misí ukázala hra.
Jednak jsi řeknete "Hergot ti helmuti umí vyrábět dobrý stříkačky" a jednak ukazuje fakt proč je tento wolfik, tak moc dobrej. Jak jsem již napsal výše. Takhle dobře podaný sci-fi WW2 se už asi jen tak neuvidí.

A jo, pořád se to hraje po čertech dobře! A jednoduché to také není a to se vyplatí!

+31+31 / 0