Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

RPG

@MickTheMage (07.05.2026 15:43): Taková osmička by si remake zasloužila. Je to v jádru dobrá hra, ale evidentně nedodělaná s bizarním poloprázdným světem. Ale ta značka asi není natolik silná, aby se jim vyplatilo udělat dobrý remake.
Hmm, tak vlastne akoze maju prava na prvych 5 dielov a zvysok stale patri Drecomu

" Drecom's press release Certain media have announced that Atari SA (hereinafter "Atari") has acquired rights to the "Wizardry" IP from Drecom Co., Ltd. (hereinafter "the Company"), which holds trademark rights both in Japan and overseas; however, this is not true. The Company has no intention of selling the trademark rights or other rights it holds to "Wizardry". The Company was recently informed that Atari has acquired the rights to the first through fifth installments of the "Wizardry" series from the original rights holder. The Company will continue to hold the Japan and overseas trademark rights to the "Wizardry" series and manage the "Wizardry" IP brand. "

Zdes zdroj
@Jab (10.04.2026 17:23): Ty hezčí obrázky lze jednoduše najít tady, což je i v nápovědě při přidávání nebo editaci her. Případně ještě existuje SteamGridDB, kde si můžeš vypomoct, když SteamDB selže. K naprosté většině her zde lze najít obal se správným poměrem stran, když pominu freeware hry nebo některá rozšíření.
Teď se s těmi DiscoElysium-like hrami roztrhl pytel. Nehledě na to že se blíží Zero Parades.

Ale dost mě zaujalo i Aether & Iron . Tahové souboje s auty! Já asi půjdu až do toho Zero Parades a zkusím zvládnout trochu Control 2, ale alespoň jsem tu tu hru přidal.
Nevím jestli tento příspěvěk zařadit sem, anebo do sekce akční Nicméně jde o akční RPG, tak to asi víc patří sem. Koupil a zkoušel jsem teď hoďku hrát: https://store.steampowered.com/app/618330/Within_the_Cosmos/

Tedy Indie The Outer Worlds a musím říct, že jsem si to dost užíval:). Jasně, dělal to jeden člověk, takže je tam řada věcí, které by při větším počtu lidí byly vyladěné, ale já jsem rád, že tohle někdo zkouší. Bral bych více takových.
@Sadako (31.03.2026 11:12): Pozerám, že History s veľkým H a vo vlastnostiach je Moth. Takže to bude v rovnakom univerze ako dve predošlé hry. Nice. To som si presne vravel, že vedel by som si to viac predstaviť ako RPG s tak bohatým svetom a košatou mytológiou.
Podobný jak Baldurs gate2 máš Icewind dale, dále z těch starších bych doporučil Planescape torment nebo Arcanum. Můžeš zkusit i Oblivion nebo zaklínače.
Je to velmi dobré, pane! Navzdory tomu, že hra padá a že musím mít grafiku na low, aby nepadala, jsem se výtečně pobavil. Normální obtížnost je ideálně trefená, systém pochopitelný, příběh slibný a fakt velmi dobré dialogy!

Děkuji za tip!
Děkuji! DA:O je zrovna za 7,50€ v ultimate edici na Steamu - to beru jako znamení. :-)

Kouzlit zrovna potřebuju… Na BG2 mám dvacet let nejlepší vzpomínky, ale bojím se, že si je pokazím. A s Diablem si počkám na slevu. :-)

jo a KCD jsem konečně odinstaloval, je osvobozující přiznat si, že to (podruhé a na HC) nedám.
@watchOut (14.03.2026 12:09): DOS unavil i mnohé RPG veterány, to vůbec není žádné měřítko a východisko. Pokud máš radši akci jdi do toho Diablo (Ressurected), pokud víc taktiky tak Baldurs Gate (EE). Protože proč začínat s něčím horším.

Ten Shadowrun Returns je dobrý tip, pokud u tebe není požadavkem klasické fantasy. Je krátký a lineární, má dobrý příběh a jednoduché ovládání. A když tě bude bavit máš dva další skvělé díly.
@watchOut (14.03.2026 12:40): Tip od Malignuse je dobry, DA:O je pomerne entry-level izometricke RPG s kouzlenim. Pokud bys chtel kouzlit a zaroven treba i nekouzlit a k tomu neco kratsiho, nez je DA:O, tak me napada jeste Shadowrun Returns, ktery si take myslim, ze neni tak obtizny (ale pokazit se to asi trochu da, respektive mozna nedosahnes na kyzene reseni problemu podle sveho, pokud pokazis build).
@watchOut (14.03.2026 12:09): Asi zakladni otazka je, jestli u toho chces taky premyslet nebo jestli ma byt premysleni (minimalne na zakladni obtiznost) dobrovolne. Diablo a dalsi akcni RPG lze na zakladni obtiznost odklikat a ono to nejak dopadne, skoro by se dalo rict, ze je tezke to pokazit. U ostatnich RPG uz musis trochu premyslet/snazit se. A potom asi taky otazka, jestli 1st person (typicky nejaky dungeon), 3rd person (obvykle akcnejsi boj) nebo izometricke.
Přátelé, rád bych vás poprosil o pomoc. Mám hroznou chuť zahrát si nějaké klasické, ale oddychové RPG. Už dvakrát jsem si vyláme zuby na divinity, (složité, ztratil jsem se ve všem a nedokázal najít), druhý průchod KCD zamrzl v pulce téměř před rokem a nechce se mi dál.

Co si mám zahrát? Resp. co si mám zahrát, když jsem ještě nikdy nehrál diablo?

Diky!

(Skyrim s MGO ve VR je v plánu, ale teď se chci k něčemu hezkému posadit. )
@Flowerpot (06.03.2026 15:26): Dík, teď už rozumím, jak to myslíš. Jedno říká CO to je, druhé říká PROČ to je. Mě to dost mátlo, protože se běžně říká i "vysvětli mi, co to je", i když přesnější by asi bylo "definuj/popiš mi, co to je".
@Zero (06.03.2026 14:15): Fakt ti na otázku "prečo som sa zamiloval" príde ako vysvetlenie "pretože ma šteklí v bruchu?"

Inak u toho oxytocínu nefunguje ani to, že "spôsobuje zamilovanie", vypúšťanie oxytocínu JE "zamilovaním" z biochemického neurologického fyziologického whatever pohľadu. Nie je to tak, že sa mi vypustí v hlave oxytocín, a ja sa zamilujem, ale *niečo*, sa stane, *niekoho* spoznám alebo uvidím, a začne sa mi v tele vypúšťat oxytocín, čo ja cítim tak, že som zamilovaný. Vôbec to nijak neodpovedá na otázku, čo to spôsobilo, "prečo" som sa zamiloval, len to preformuluje tú istú otázku "prečo sa mi u tohto človeka začal vypúšťať oxytocín". (Toto príšerne zjednodušujem a neurológia človeka takto jednoduchá nebude, ale je to len ilustračný point.)

Inak čo sa klasifikuje ako vysvetlenie, záleží na rámci, v ktorom sa to pýta. A keď sa bavíme o internom zakúšaní, tak tam popis fyziologického procesu nie je vysvetlením, zatiaľ čo keby sme sa bavili práve o fyziológií, tak tam byť môže. Keď sa spýtam, "prečo mi je zima", tak odpoveď "lebo sa ti zužujú cievy" mi ťažko niečo vysvetlí, keď potrebujem počuť "lebo ja blbec som zabudol zakúriť v peci, hneď to idem napraviť", aj keď je to legitímne vysvetlenie, keď sa snaží prísť na telesné mechanizmy pocitu chladu.
@Flowerpot (06.03.2026 12:10): A co je tedy vysvětlení? Já bych totiž řekl, že popis mechanismů, které nějaký jev způsobují, je vysvětlení daného jevu. Všechny tvé příklady bych označil spíše za vysvětlení než popis. Jestli je to validní, pravdivé nebo vědecké vysvětlení, to už je druhá věc.
@Zero (05.03.2026 13:46):  "Popis a vysvětlení jsou dvě různé věci, které plní různý účel."

Áno. Práve preto hovorím, že "vysvetlIť" zamilovanie cez oxytocín je v skutočnosti len popis toho stavu na biochemickej rovine, ktorý nič nevysvetľuje. Keď sa človek snaží porozumieť tomu pocitu (tak, ako je zakúšaný, nie, ako to vypadá, keby mu niekto skenoval mozog), tak povedať mu "to je preto, že sa ti v mozgu vypúšťa oxytocín" to nevysvetlí o nič viac než metaforickejšie popisy "to je preto, že máš motýle v žalúdku" (ak človek používa anglické obraty), "to preto, že keď ju vidíš, tak ti naskočí husia koža a máš opojnú závrať." To všetko sú popisy, akurát na iných úrovniach, nie vysvetlenia.
@Bellerofontes (06.03.2026 07:00): Hele, vlastně jo. Nevím, jestli v té době byli rodiče spíš chudí nebo "jen" ze zvyku skromní, asi trochu od obojího. Takže mi podobné věci přišly normální (vlastně jaké dítě asi vnímá a chápe finanční poměry své rodiny?). Působí vtipně, že zážitky, které člověku otevřou oči, byly typu "tyjo, ono je možné si dát na chleba několik pořádných plátků šunky a ne jenom jeden tenký!" :D
@Zero (06.03.2026 00:26): Co pak taková jeho k tématu relevantní Rozkoš z textu! I když bych Barthesa sám nedokázal doporučovat a se zaujetím sleduji, že Tulareanus - zejména kvůli jeho úvahám o příbězích, které tu občas čtu, trochu překvapivé - asi má být jeho fanouškem. Ale může být.

A to jste opravdu doma řešili, aby knedlíčky v polévce vyšly na všechny členy rodiny? To je docela drsné. To neznám.
@Tulareanus (05.03.2026 14:11): Když to napíšeš takhle, tak už mi to smysl dává. Někdy mám problém z psaného textu pochopit, jak to člověk myslel, a možná právě proto mě fascinuje filozofie jazyka. :D

Shodou okolností jsem se k Barthesovi dostal i cca. před týdnem, kdy mě zaujal jeho Deník smutku, který jsem si teda zatím jenom půjčil a mám ho v pořadí, a teď už i ty Fragmenty milostného diskurzu. Letos už jsem si dal Rozpravu o metodě a Meditace o první filosofii od Descarta, takže se zdá, že budu mít rok bohatý na filozofii. Ještě mám na seznamu Hitler v nás od Maxe Picarda, ale to všechno už patří spíš asi do kultury. I po studiu se snažím držet krok s literaturou podobného typu.

@Bellerofontes (05.03.2026 21:30): Já jsem byl vychován docela skromně, takže s věkem mám právě naopak větší požitek z jídla, když si uvědomím, že si můžu dovolit i věci, které u nás v rodině nebyly běžné. Nemusím řešit, aby knedlíčky v polévce vyšly na všechny členy rodiny, ale dám si jich tam tolik, kolik chci. A to je panečku dopaminová koupel!
@Tulareanus (03.03.2026 21:21): Ty mě čteš, že lidé s vhledem skončí bez emocí. To snad neskončí. Proč by však očarování nemělo přejít v jinou podobu uspokojení? Já mluvil o "magii" ne náhodou. To Danovo úsměvné přirovnání k Ježíškovi není špatné. Kouzlo Vánoc jaksi vymizí, ale to neznamená, že budou prožívány bez emocí.

Nejenom že to je můj názor, je to i situace, kdy ty hájíš nesdělitelnou "hlubokou" emoci, kterou já nehodlám vyvracet. Stejně jako bych ji nevyvracel věřícímu, který chodí do kostela, kde podle svých slov prožívá od hlavy až po konečky prstů přítomnost něčeho nádherného, velkolepé emoce, nevěřícímu nepřístupné. V obou případech nevyhnutelně stojím na straně jakési spirituální a niterní chudoby. Což je i kámen úrazu mezilidské komunikace, kdy lidé tyto pocity, které tedy nejsou nikterak ojedinělé, řeší diskrétně: ať už jde o nedostatek uspokojení z činnosti, krizi víry nebo opadnutí prvotní zamilovanosti - když využiji příklad Flowerpota - a nutnosti podepřít vztah něčím jiným.

Z trochu jiného soudku: Začneš-li s věkem řešit, co jíš, z jakých surovin to je, jaký to má vliv na tělo, není nereálné, že se ti některá jídla znechutí a změníš stravovací návyky. Neznamená to ale, že bys zcela přestal mít chuť a radost z konzumace i přípravy jídla. Bude to ovšem už jiná radost. Alespoň pro mě není - přiznávám se - jídlo dopaminová koupel, kterou jsem si dopřával jako malý kluk, aniž bych si lámal hlavu nad otázkami, co mám vlastně "na talíři".

Teď mám radost z toho, co všechno umím uvařit, že občerstvím návštěvu, že se úsporně najím bez toho, aby kvůli tomu zabíjeli živého tvora. Jsou to specifické kulinářské radosti.

A stejným způsobem si myslím, promiň mi to, že tobě přináší jistou satisfakci, že Zimmer a jeho "klišé" jsou pro tebe "málo rafinované" a v tvém případě na "vyvolanie minimálne tej pozitívnej emocionálnej odozvy nestačí".

@Flowerpot (04.03.2026 12:12): Já masku "zhrzelého cynizmu" klidně přijmu, když už mi ji nasazuješ: jako ji má Žižek při interpretaci závěru Titanicu, že Rose Jacka naschvál do hlubin odstrčila, čímž mimochodem zachránila obří lásku, která by rozvinutím jejich románku vyvanula. Tam je to samozřejmě výsměch, který ale poukazuje na něco zajímavého (a nejen to, o čem je řeč).

Od definice nebo genealogie lásky a analogie mezi láskou a oxytocinem se s dovolením opět distancuji.
@Zero (05.03.2026 13:46): Ja by som povedal k Flowerpotovej časti, s ktorou nesúhlasíš, že je to možno len zlý výber slov. A osobne by som to popísal a súhlasil s tým takto: "Vysvetlenie konkrétnych mechanizmov, ktoré konštitutujú či už dielo alebo pocit, je totiž v konečnom dôsledku len to vysvetlenie, ale nie samotné prežitie/prežívanie daného pocitu a načerpanie tej skúsenosti alebo jej intenzity.

Napadla mi v tomto ohľade empatia. Empatiu si vieme vedecky vysvetliť, ale to, že chápeme ako a za akých okolností prebieha neznamená, že ju vieme aj cítiť a prejaviť.

Inak za mňa má Barthes fakt neskutočný dar pracovať so slovom a vedieť veci naozaj dobre opísať a vysvetliť. Okrem tej spomínanej knihy mám od neho veľmi rád aj zbierku krátkych esejí "Mythologies", kde sa zamýšľa nad rôznymi veľmi odlišnými témami, či už úloha hračiek, margarín, umenie/koncert, wrestling, atď... A vždy je jeho pohľad zrozumiteľne podaný. A teda ten názov mytológie popisuje vlastne aktuálne témy, okolo ktorých sme si vytvorili mytológiu alebo ktoré vnímame mytologicky bez toho, aby sme si to uvedomovali. A nie je to teda o žiadnej antike a podobne.

Mytológia podľa Barthesa: "Mythology is a form of "speech" or a system of communication that takes historical, cultural, and political concepts and presents them as natural, universal, and unquestionable truths . It acts as a second-order semiological system that obscures the constructed nature of reality, turning culture into "nature" to serve dominant ideologies."
@Dan9K (03.03.2026 17:45): Podle mě je to dost o povaze člověka. Někdo může být rád, že zjistí, jak to funguje (ty dárky tam ve skutečnosti dávají rodiče), někoho štve, že to tím pádem ztratilo kouzlo, někdo jiný může to kouzlo cítit ještě více tím, že se na něm podílí a hraje hru na Ježíška. Jinak můj názor víceméně vystihl Flowerpot v příspěvku níže.

Jen bych s ním nesouhlasil zde: @Flowerpot (03.03.2026 08:51). "Popis konkrétnych mechanizmov, ktoré konštitutujú či už dielo alebo pocit, je totiž v konečnom dôsledku práve len to: popis, nie vysvetlenie."
Popis a vysvětlení jsou dvě různé věci, které plní různý účel.

Popis je třeba dívka má 30 cm dlouhé vlasy. Vysvětlení může být: má je 30 cm dlouhé, protože si je na takovou délku nechala ostříhat; má je 30 cm dlouhé, protože biologické procesy způsobující délku vlasů jsou momentálně v tomhle bodě; má je 30 cm dlouhé, protože délka jejích vlasů odpovídá 30 jednotkám arbitrárně zvoleného lidského měřítka. Atd. To vše by se dalo označit za objektivní, pravdivé a hlavně – nutně redukující. Myslím, že tím pádem lze námitky proti redukcionismu zamést, protože prostě žádné vysvětlení nedokáže obsáhnout všechny aspekty daného problému.

A když už jsem pročetl celou tu diskuzi, tak díky @Tulareanus za doporučení Barthese, to vypadá extrémně zajímavě!
@Bellerofontes (03.03.2026 11:00): To ale miešaš dohromady dve veci. Intenzívne zamilovanie, fascinácia, vôbec intenzívne pocity časom prchajú a transformujú sa do niečoho subtílnejšieho (ak neprejdú do svojho rovnako intenzívneho opaku, ale ani ten netrvá večne) bez ohľadu na to, ako človek rozumie ich fyzikálnym/fyziologickým/whatever mechanizmom, to je vnútorná dynamika tých pocitov: stalo a stáva sa to doslova bambiliónkrát aj ľuďom, čo v živote nepočuli slovo oxytocín.

Táto myšlienka, že porozumenie demaskuje okúzlenie a sú tak v opozícií, je za mňa prípadom trochu zhrzelého cynizmu, kde sa vidí kauzalita medzi procesmi, ktoré sú normálne len paralelné a logicky sa sprevádzajú, bez toho, aby sa spôsobovali. Príklad: človek je okúzlený, keď vidí prvý krát korály, a táto fascinácia ho podnieti ich študovať. Keďže žiadna fascinácia nevydrží v svojom pôvodnom panenskom stave, tak aj jemu sa časom "opozerajú" a už nie je nimi tak uhranutý, aj keď ich stále môže obdivovať, stále cítiť ich estetickú príťažlivosť, ale je to presne už analogické v rovine vecí tomu rozdielu pôvodného zamilovania a priateľskej blízkosti dlhodobého šťastného manželstva. Ale to nijak neznamená, že to štúdium korálov mu "pokazilo" tú fascináciu a bez nej (bez toho rozumenia) by stále trvala.
@Bellerofontes (03.03.2026 21:00): z mé zkušenosti platí, že se posune ta hranice akorát. To, co ostatní považují za kouzlo, pro tebe kouzlem už není, ale je pro tebe kouzlem něco, co pro ostatní už není ani postřehnutelné třeba.

Navíc u mě funguje do jisté míry vypínač. Jo, stupidní věci člověk slyší/vidí vždycky i když nechce, ale u mě stačí jen o patro vejš nad stupiditou a umím vypnout ostražitost a levou hemisféru poměrně v pohodě.
@Bellerofontes (03.03.2026 21:00): Podľa mňa priveľmi prezentuješ tento svoj názor ako fakt. Ako keby každý, kto sa niečomu naozaj venuje mal časom dospieť k otupelosti po emocionálnej stránke, lebo to zrazu bude uznávať po technickej stránke. Ale to by potom už ani veľa záujmov a koníčkov nemohla dlhodobo fungovať. Vznikol by paradox, kedy maliari by nemohli mať radi obrazy a autori hudby nemohli mať radi hudbu, len prejaviť uznanie. Čím chcem povedať, že si nemyslím, že som nejaká výnimka. Navyše nie je žiaden argument prečo by malo byť to emocionálne precítenie a technické uznanie navzájom exkluzívne. O to viac, že jedná iný bod toho vnímania.

Nedávno som bol v jednej galérii a paralelne som z obrazu cítil emócie určitej radosti a rozcítenosti a zároveň som obdivoval techniku s akou autor zvládol namaľovať dve ženy tancujúce alebo pohupujúce sa v krojoch. Lebo veľmi realisticky im tie červené sukne viali, látka bola realisticky pokrčená na viacerých miestach a výborne pracoval so svetlom, keďže záhyby boli tmavé lebo boli v tieni a na svetlnosti bol aj vidieť rozdiel v látkových sukniach v kontraste s vysokými čiernymi čižmami a bielymi spodničkami, ktoré vykúkali zpod sukne.

Ale Inak nepáči sa mi ten termín "mágia", ako keby šlo o niečo myšlienkovo neuchopiteľné pre laika, hoci zo všeobecného prehľadu sa minimálne o základoch dovtípi a napr. bude vedieť ako znie elektrická gitara bez toho, aby na nej niekedy hral alebo ju mal veľmi napočúvanu a bude si vedomý, že je to elektrická gitara. A zároveň ako keby neznalosť téma bola jediným alebo hlavným indikátorom emocionálneho prežívania, hoci emóciu z klišé a derivátov spúšťa práve vnútorná asociácia s iným dielom alebo zážitkom. Preto si myslím, že to, prečo napr. na mňa ten Zimmer nevie vplývať nie je to, že by som poznal jeho postupy, ale to, že to klišé je pre mňa málo rafinované a jednoducho mi na vyvolanie minimálne tej pozitívnej emocionálnej odozvy nestačí. A navyše mu nebudem za to dávať nejaké uznanie. Inými slovami poznať technické postupy je za mňa buď otázkou toho, že som sa ich z nejakého dôvodu naučil, či už zo zvedavosti alebo pre využitie na nejaký účel, ale bez ohľadu na to, či to bolo na základe diela, ktoré sa mi páčilo alebo nie, tak určite neriešim primárne (alebo vôbec) toho autora " uznalé zakývání nad tím, co druhý dokázal, anebo vzrušení (!) nad nepochopením, co se to dotyčnému - s jemu vyhrazenými prostředky a v jeho situaci - podařilo", lebo to čo píšeš je analýza alebo analytické pochopenie diela. Ale kvôli tomu ja hudbu vôbec nevyhľadávam. Ja chcem cítiť emócie a to sa mi stále darí.
@Zero (03.03.2026 16:02): Problém je, že proti redukcionismu (reprezentovanému fyzikalismem, behaviorismem aj.) se vznáší námitka, kterou mi přednesl Flowerpot a která není špatná, totiž že popis ještě nevysvětluje fenomenalitu vědomí a lidský prožitek. Prostě se nějak spokojuje s tím, že vznikají. Je to intelektuální spor, od něhož jsem se z dobrých důvodů distancoval.

Kdyby to někoho nepřesvědčilo a problém ho zajímal, přístupně je přiblížen v dnes již populárním článku What is it like to be a bat? od Nagela. Myslím, že už je i přeložený.

Ve zkratce: i když umíme popsat, jak netopýr vnímá, stále nechápeme, jaké je to být netopýr.

@Tulareanus (03.03.2026 11:05): Jestli to tak máš, pak jsi hádám šťastný člověk. Upřímně - těžko bych tomu uvěřil, protože čím více se o daném odvětví dozvídáš, tím větší tendenci budeš mít oceňovat technické postupy a finesu, s jakou člověk pracuje, než abys podlehl triku, kterému rozumíš, případně ho i sám umíš provést. Čímž neříkám, že u toho nic necítíš. Jen prostě "magii" vystřídá uznalé zakývání nad tím, co druhý dokázal, anebo vzrušení (!) nad nepochopením, co se to dotyčnému - s jemu vyhrazenými prostředky a v jeho situaci - podařilo.

Jak to podáváš, zní to až učebnicově - zajímal ses a prožíváš více do hloubky. Jako něco, co se vykládá dětem, aby se v nich rozvinul zájem, i když to tak není.
@Zero (03.03.2026 16:02): jakoby lidi mrzelo, když z toho zmizí ta magie. Jako zklamání z toho, že není Ježíšek. Přitom se to dá chápat pozitivně, jako rodiče mě mají tak rádi, že mi kupují tolik dárku a ještě za to nechtějí žádný vděk, tak převládá myslím ta emoce že mi lhali a pak, že zmizelo to kouzlo.
@Bellerofontes (03.03.2026 11:00): Podle mě se spousta lidí cuká, když se láska/vědomí/cokoliv redukuje na "pouhé" procesy v mozku právě proto, že je úplně zbytečně použito to slovíčko "pouhé", které způsobuje tu redukci a navozuje dojem, že ty procesy jsou něco míň. Přitom nemá jít o redukci, ale o vysvětlení. Když řekneš, že hodinky se skládají z ozubených koleček, neříkáš tím "to jsou pouhá ozubená kolečka a pomíjím tím fakt, že taky měří čas." Tím pádem si myslím, že je to spíš problém filozofie jazyka než ontologie.
@Bellerofontes (03.03.2026 11:00): Stále s tým nesúhlasím aj z hľadiska toho prvého bodu. Niekedy mám zimomriavky pri hudobnej skladby práve aj vďaka uvedomení si, aký hudobný nástroj a akou technikou je hraný interpretom. O zážitok ma poznanie skutočností a exaktného postupu neochudobní naopak ho vie niekedy prehĺbiť. Navyše inak by nedávalo zmysel, že čím viac sa v živote hudbe venujem aktívne, tým hlbšie stále cudziu tvorbu vnímam autenticky cez emócie. Toto neuvádzam ako koreláciu, že moje hranie, spôsobilo to druhé. Ale ako to, že podľa tvojej teórie, by moje prežívanie po iracionálnej stránke malo slabnúť/miznúť, čím viac si viem tú hudbu zanalyzovať.
@Flowerpot (03.03.2026 08:51): Úplně ne, ale převážně ano. Tajemný předmět touhy, který probouzí lásku, souvisí s něčím, co člověku uniká, zasahuje ho a ochromuje, a "vystřízlivění" nastává, když druhého poznává a zjišťuje, co ho k němu vábilo. Pak zamilování vystřídá něco jiného - třeba manželský slib a věrnost. Budu taktní a dodám, že je to zkušenost moje a mně podobných, abych příliš nezobecňoval a nezapříčinil nedopatřením debatu o tom, co je láska. To není mým záměrem!

Já nejsem zastáncem redukcionismu (chápání vědomí jako pouhých hmotných procesů zejména v mozku), jak sis to nejspíše vyložil, neoslňuje mě avšak ani jakási neredukovatelná lidská autenticita či výjimečnost - ten souhrn níže mě přečetl velmi dobře.
@Bellerofontes (02.03.2026 22:45): " Přijímat a nerozumět je právě "nejmagičtější". Jakmile tam objevíš techniku a porozumění (zjištění, že "génius" takhle a takhle upravil existující samply), kouzlo mizí. Je nahrazeno (prestiží, respektem, uznáním rafinovanosti…)."

Keby toto platilo, tak každý, kto si prečíta na Wikipedii o oxytocine, je imúnny voči nešťastnej láske. Čo tak úplne nefunguje ale (chvalabohu).

Popis konkrétnych mechanizmov, ktoré konštitutujú či už dielo alebo pocit, je totiž v konečnom dôsledku práve len to: popis, nie vysvetlenie. Ako aj hovorí Tulreanus, aj úplne vyčerpávajúce podanie jedného idk Rothkovho obrazu od deskripcie každého jedného ťahu štetca až po chemickú analýzu farieb bude furt niečo iného (a furt v sebe neobsiahne) prostú vnútornú impresiu keď človek pred tým plátnom stojí.
Analýza AI(copilot) :)

Nejstručněji: tahle debata není jen o AI, ale o povaze umění, autenticity, lidské identity a tradice . Každý účastník reprezentuje jiný filozofický pól. Níže máš přehledné, hluboké a strukturované rozebrání jednotlivých hlasů.

Dan9K — existenciální skeptik, „lidský fundamentalista“ Jádro postoje: Dan9K řeší AI jako zrcadlo, které odhaluje, že člověk možná není nic „mystického“. Jeho úzkost není estetická, ale ontologická. Klíčové motivy: Determinismus a biomechanika: člověk je podle něj „naprogramovaný stroj“, jehož emoce nejsou unikátní ani posvátné. AI jako demaskování: AI ukazuje, že lidská tvorba je také jen remix, evoluce, variace. Citace: „Problém je uvědomění, že nejsme nic víc než stroje.“ Touha po iluzi lidství: přiznává, že chce věřit v lidské autorství, i když ví, že je to možná jen nostalgie. Tvorba jako extáze: hudba je pro něj hluboký, až psychedelický prožitek – proces je důležitější než výsledek. Shrnutí: Dan9K je filozoficky nejradikálnější: AI není problém sama o sobě, problém je, že odhaluje pravdu o člověku.

Tulareanus — existencialista, který věří v autenticitu prožitku Jádro postoje: Tulareanus odmítá redukovat emoce na biochemii. Autenticita podle něj existuje, i když je vysvětlitelná. Klíčové motivy: Autenticita prožitku: i když je pocit fyzikálně-chemicky vysvětlitelný, není tím znehodnocen. Citace: „Exaktní vysvětlení javu nevysvětlí pocit a neochudobní mě o něj.“ Sdílenost emocí: Barthes mu ukázal, že prožíváme podobně – ale to neznamená, že jsme stroje. Tvorba jako psychohygiena: skládání je pro něj intimní, niterný proces, který nelze nahradit. Kritika kalkulu: vadí mu komerční „instantní emoce“ (Zimmer apod.). Shrnutí: Tulareanus hájí lidskou zkušenost jako něco, co má hodnotu právě v subjektivním prožitku, ne v unikátnosti.

Bellerofontes — analytik autenticity a iluze Jádro postoje: Zabývá se tím, jak vnímáme autenticitu a jak se mění, když odhalíme techniku. Klíčové motivy: Autenticita jako iluze: když vidíme „kouzelnický trik“, kouzlo mizí. Emoce jsou reálné i bez metafyziky: i biomechanická reakce může být autentická. Remix jako norma: už dnes se pracuje se samply, úpravami, kolážemi. Shrnutí: Bellerofontes je nejvíc „postmoderní“: autenticita je efekt, ne esence. ️ Tulareanus (v reakci na Bellerofonta) — hudebník, který odděluje role Jádro postoje: Trvá na tom, že skladatel, producent a inženýr jsou různé profese, i když se prolínají. Klíčové motivy: Role nejsou zaměnitelné: AI může některé věci zjednodušit, ale ne nahradit lidské rozhodování. Emoce nejsou jen „výsledek“: důležitý je proces tvorby. Shrnutí: Zdůrazňuje řemeslo a lidskou práci jako hodnotu.

Red — obhájce tradice a kulturní kontinuity Jádro postoje: Red upozorňuje, že tradice není jen estetika, ale kolektivní zkušenost . Klíčové motivy: Tradice jako rámec smyslu: symfonie má 300letou tradici, kterou nelze jen tak smést. Smysl práce: ptá se, co bude dávat smysl, když AI převezme kreativní i praktické role. Individuální východisko: každý čte svět skrze vlastní zkušenost – stejně bude číst i AI. Shrnutí: Red řeší kulturní a společenské dopady, ne jen estetické nebo filozofické.

MCZ — purista autorství a odpůrce „AI slopu“ Jádro postoje: AI podle něj ohrožuje indie scénu tím, že rozmělní originalitu. Klíčové motivy: Umění není o snadnosti: cesta je důležitější než výsledek. AI jako průměrnost: generuje „slop“, který zahlcuje prostor. Autorství jako hodnota: fanoušci indie her chtějí lidský rukopis. Kooperace jako zdroj kvality: AI neumí odporovat, challengeovat nápady. Shrnutí: MCZ je nejvíc „řemeslně konzervativní“: AI ohrožuje autenticitu tvorby.

AlieN — technooptimista a zastánce demokratizace tvorby Jádro postoje: AI je podle něj osvobození, ne ohrožení. Klíčové motivy: Demokratizace: lidé bez technických dovedností mohou konečně tvořit. Remix jako základ umění: Tarantino, Daft Punk, herní enginy – vše je koláž. Iterace je stále potřeba: AI není kouzelná hůlka, ale nástroj. Budoucnost je otevřená: vzniknou nové žánry, nové formy. Indie autoři získají sílu AAA studií. Shrnutí: AlieN vidí AI jako evoluci nástrojů, která rozšíří kreativitu, ne ji zničí.

Syntéza: jak se jejich pohledy protínají a rozcházejí Shoda: Umění je proces i výsledek. AI změní tvorbu zásadně. Autenticita je klíčové téma (jen každý ji chápe jinak). Lidská zkušenost je nenahraditelná – ale ne všichni věří, že je unikátní.

Konflikt: Ontologie člověka:
Dan9K: člověk = stroj
Tulareanus: člověk ≠ stroj
Autenticita: Bellerofontes: iluze
MCZ: výsledek lidské cesty
AlieN: remix je normální
Tradice: Red: zásadní
AlieN: evoluce je přirozená
AI jako hrozba vs. příležitost: MCZ, Red, Dan9K: spíše hrozba AlieN: příležitost Tulareanus: ambivalentní, ale hájí lidský prožitek

Nejhlubší linie sporu Nejde o AI. Jde o to, co dělá člověka člověkem : Proces? (Tulareanus, MCZ) Výsledek? (Bellerofontes) Tradice? (Red) Autorský rukopis? (MCZ) Schopnost prožívat? (Tulareanus) Iluzorní pocit výjimečnosti? (Dan9K) Schopnost kombinovat? (AlieN) AI jen odhaluje, že na to nemáme jednotnou odpověď.
@Dan9K (03.03.2026 00:47): Tradice je pro mě taková kolektivní zkušenost, uznávám, že čím víc člověk přemýšlí o jednotlivostech a snaží se je poskládat do nějaké celistvosti tím víc je zákonitě ztracený. Přemýšlí o tom ale v rámci své zkušenosti... To východisko musí být individuální, tedy každý ten smysl vidí někde jinde a v tom případě se nic nemění od dob kdy četl Platona a Aristotela tak bude stejným způsobem číst AI a pokoušet se ho naroubovat na svoje vlastní chápání světa?
@Red (02.03.2026 23:56): to ti ta praktická rovina dlouho nevydržela, hned bys v tom hledal smysl :-)

smetáváš ze stolu, v případě symfonie, už pomalu 300 let trvající tradici, ale proč ne.
Není už ale třeba problém, že se to souběžně týká celé řady příbuzných i dalších oborů s podobně dlouhou tradicí a tím pádem se to dotýká tedy i té práce a jaký bude dávat smysl? :-)
@Dan9K (02.03.2026 13:25):  Já si myslím, že duše je víc než emoce, více než její rozpoložení a fungování je celá její zkušenost, intuice a hlavně aspirace. Ta emoce přichází v tom kontextu, co člověk prožil a čeho chce dosáhnout. Nakonec i ty psychodelika, kdy si chemicky navodíš nějaký stav, tak špatná zkušenost či načasování tě může naopak přinést do špatného tripu. Většina lidí nejsou žádní géniové a většina hudebníků je zapomenutá. To že člověk nemusí být ten nejschopnější není až tak nové, spíš je diskurzem, že člověka tvoří nedokonalosti a jeho motivace se přes ně přenést. Že AI začne mechanicky v sekundách vytvářet symfonie není nic jiného než když katapult vrhnul koulí dál místo vrhače koulí na olympiádě nebo počítač porazil Kasparova v šachách. S tím, že větší polovina lidstva se o tu symfonii nebude zajímat, protože to není z jejich kulturního okruhu, nemají na to náladu nebo mají prostě rádi tvrdší muziku celkově. Prostě ten problém v té metafyzické rovině nevidím. Problém vidím spíš v té praktické rovině, jaká bude práce a jaký bude dávat smysl.
@Bellerofontes (02.03.2026 22:45): Však som to napísal, že "im to stačí" na vyvolanie emócie.

A to s tým, čo píšeš Danekovi nesúhlasím. Hudobný skladateľ, producent a inžinier sú stále rozdielne role, ktoré ale bývajú niekedy obsiahnuté aj v jednej osobe. Náplň ich práce je však odlišná bez ohľadu na to, ako veľmi je nejaká skladba kalkulovaná alebo vyslovene "produkt".
@Tulareanus (02.03.2026 13:53): "Autentická" emoce to bude i v případě, že člověka pojmeš jako biomechanický stroj, u kterého dochází skrze opakování a oživování stop ke vzniku emocí. Proto Zimmer a burácivé filmové trailery způsobí, že divákům naskočí husí kůže, jindy se zase vkrádají slzy do očí, když jsi svědkem následků katastrofy nebo stojíš u něčí smrtelné postele apod.

Přijímat a nerozumět je právě "nejmagičtější". Jakmile tam objevíš techniku a porozumění (zjištění, že "génius" takhle a takhle upravil existující samply), kouzlo mizí. Je nahrazeno (prestiží, respektem, uznáním rafinovanosti…).

@Dan9K (02.03.2026 13:25): S příchodem milénia se téměř nadobro vytratil rozdíl mezi hudebním skladatelem, hudebním producentem a zvukovým inženýrem, tohle je jen pokračování; pochopitelně všichni, kteří si nalhávali něco na způsob, jak má kdosi "talent od boha", jsou dnes nesví.

Ale nadchnout se pro "hudbu budoucnosti" osobně budu moci až ve chvíli, kdy něco skutečně strhujícího uslyším.
@Tulareanus (02.03.2026 13:53): jo, proto jsem tam dopsal i ten proces, to komponování, ten je klíčový, to finále už je jenom třešnička na dortu.

Jinak myslím, že už tu právě narážíme na nějakou víru nebo základní představu toho, co je člověk a svět zač, nebo toho, co bychom chtěli, aby byl.

Moje "víra" je právě taková, že pocity nejsou autentické pro jednoho člověka. Jsem prostě naprogramovaný, abych na nějaké věci nějak reagoval. A když by se úplně stejné naprogramování sešlo i u druhého člověka, bude prostě reagovat stejně. A je to samozřejmě strašně složitý proces, do kterého mluví strašně moc věcí (hormony, zkušenosti, DNA, momentální stav, vnitřní a vnější prostředí (například počasí, mikroorgranismy) + další milion detailů, kterým ještě ani nerozumíme), proto se nikdy reálně nestane, že by dva lidi reagovali úplně stejně.

A už to vlastně souvisí s nějakým determinismem a kvantovou mechanikou :-)
@Dan9K (02.03.2026 13:25): Tak ja napríklad verím v autenticitu prežívania emócie bez ohľadu na to, že je to teoreticky vysvetliteľné biochemickými procesmi. Tak ako je fyzikálne vysvetliteľné hranie hudby na gitare vlastne rezonancia nejakého nylónového alebo kovového vlákna vibrujúceho na určitej frekvencii podmienenej fyzickou konštrukciou gitary a priložením prstov, tak to stále nevyjadruje ten pocit, aj keby si do toho zahrnul, že sa chemicky uvoľňujú endorfíny... Dobrým príkladom je napríklad použitie superlatívu - keď o niečom povieš, že je to super alebo, že je to krásne, tak (skoro) každý si pod tým predstaví niečo iné. TLDR: exaktné fyzikálno-chemické vysvetlenie javu nevysvetlí pocit a hlavne ma to oň neochudobní.

Na druhej strane však neverím, že pocity sú autentické pre jedného človeka. A (už) mi to nejaké roky nevadí. Hoci som o tom čiastočne vedel, poriadne mi voči tomu otvorila oči až jedna z mojich najobľúbenejších kníh A Lover's Discourse: Fragments od Rolanda Barthesa. Ja to analýza lásky, vzťahu, žiarlivosti, smútku, chtíča, atď... ale žiadna motivačná literatúra a podobné blbiny. Surovo na základe citácii z Freuda a klasickej literatúry a faktickej analýzy ukazuje, že mnohé veci prežívame rovnako. Pri čítaní som mal veľakrát pocit, že autor píše o mne, že ma musí poznať a niekedy u mňa bol a sledoval ma, lebo opisuje moje emocionálne pochody a úvahy. Nie je to hrubá kniha a určite odporúčam aspoň raz prečítať.

A k tomu skladaniu hudby. Aby sme sa chápali, to nebolo myslené tak, že mi o tom ľudia hovorili, ale ja som to sám pri svojom vlastnom komponovaní a hraní zažil. A u mňa to nie je presne to isté, čo opisuješ ty, ale je to v poriadku. Ja mávam intenzitívnejší zážitok z interpretácie a komponovania, než z nahrávania a finálnej skladby.
@Tulareanus (02.03.2026 12:56): Ano, to co vzpomínáš, jakým způsobem už někteří autoři pracovali v minulosti a v podstatě dělali přesně to, co dnes AI, akorát to AI dělá mnohem lépe, je jedna rovina. To je to sténání nad tím, že jsme se léta učili nějaké postupy, které teď AI zvládá za zlomek času a zadarmo a naše řemeslo, kterému jsme se celý život věnovali, je vlastně zbytečné., Ale pak je ta druhá rovina, u které si malujeme, že je naším hájemstvím. To vyšší umění. Ty vyšší cíle, Vyšší emoce. A jsem právě skeptický i k tomuto. A myslím, že už to naráží v podstatě i na víru člověka v duši, existenci a podobné věci. Jestli ta emoce, která z nás jde, je něco skutečného, jestli je to něco vyššího, než to, co vyprodukuje AI (nebo časem vyprodukuje AI).

Já sám osobně jsem a nejspíš budu lidský fundamentalista a tuhle iluzi lidství si chci ponechat. Chci, aby minimálně ty důležité věci jako je text, obraz, myšlenka byli primárně od lidí. Chci aby AI maximálně zastupovala mechanické nekreativní činnosti.

Ale obávám se, že je to jenom lpění na starém světě a na tom, že si chci zachovat základní povědomí o tom, co jsem. Mám obavu ale, že nejsem nic víc, než jen biomechanický stroj, jehož myšlenky a emoce nejsou vlastně ničím, je to jenom v mojí hlavě a nikdo jiný to nevnímá.

Ale jinak můžu potvrdit, co ti říkají známí, není lepší pocit, než složit hudbu a pak to třeba poslouchat, když je to hotové a je s tím člověk spokojený. Ale i ten proces je většinou takový, že člověk vůbec nevnímá okolí. Proto to dělám. Je to lepší než sex, než jídlo. Jediný, s čím se ten hormonální nášup dá srovnat, jsou psychedelika a čerstvé zamilování. Člověk je několik dní na obláčku. Ale není to zadarmo, tenhle obláček je vykoupený dřinou, kdežto u těch drog to má člověk zadarmo :-)
@Dan9K (02.03.2026 12:09): Ono sa podľa mňa hlavne vychádza z toho, čo považujeme za umenie (individuálne) a čo teda potrebuje cítiť tvorca ako aj publikum toho umenia. Mne osobne už dosť rokov niektoré diela alebo ich časti prekážajú aj bez toho, aby na tom robilo AI pre to, že je to čistý komerčný kalkul. Niečo ako snaha o instatné vyjadrenie nejakej emócie, bez toho, aby tá emócia vychádzala od autora, ale je to len emulácia. A to nielen po emočnej stránke, ale aj stránke zvolených postupov, teda štruktúry. Typický príklad sú pre mňa rôzne filmové soundtracky, ktoré znejú rovnako alebo aj Zimmer, ktorého nemám rád a ktorý je úspešný v tom, že vie efektívne vykrádať a správne vybrať, že čo vykradnúť, aby to pasovalo na to publikum. Ale potom je tu tá otázka, či je to len o tej subjektivite alebo ja som mimo, lebo to na mňa nefunguje alebo je mimo to publikum, ktorému to stačí a na ktoré to funguje.

Z pravidelných konverzácii s mojimi známymi a kamarátmi, z ktorých niektorí hudobníci sú a niektorí zas vedia hrať max na nervy, mám pocit, že v momente ak človek zložil aspoň pár vecí alebo si len tak hrá pre seba na nástroj bez toho, aby len niečo coveroval, tak už zažil inú emóciu, ako len ten človek, ktorý tú hudbu len prijíma. Čím nechcem povedať, že ten čo skladá nebude napríklad potešený z tých Zimmerovín a spol vyššie. Skôr narážam len na tú vec, že pre mňa v umeleckej tvorbe dôležitá tá emócia, ktorú si viem sprostredkovať len sám a nikto iný to pre mňa neurobí. Bez ohľadu na to, aby výsledok mojej snahy bol považovaný za umenie. Alebo inak povedané, že tá tvorba je spôsob psychohygieny do ktorej dávam to, čo cítim a vnímam a tak to zo seba dostanem. A preto si myslím, že nemôžeme byť len "nedokonalé stroje", lebo stroje by boli len tí, čo to robia ako čisto produkt.
AI je podle mě zničující, ale z trochu jiného důvodu, než většina lidí říká. Nejde až tak o to, že by vzniklo nekonečné množství braku, to jistě vznikne. Ale nekonečno braku je už teď, akorát to bude větší nekonečno.
Zásadní problém je to, co naznačuje Alien, uvědomění, že, nejsme nic víc než stroje a že si jen něco nalháváme. Že tam není nějaké zázračné cosi, co udělá z umění umění, když to dělá člověk. Problém je to uvědomění, že způsob, jakým pracuje AI na nových věcech, se prakticky neliší od toho, co dělal člověk kdykoliv předtím.
Akorát když to člověk dělá pomalu a neefektivně, je to opravdové umění, když to AI dělá rychle a efektivně, cítíme, že je to vlastně podvod a vykrádání.
Ale tak to bylo vždycky. Třeba v té hudbě fakt neexistuje nikdo, kdo by byl najednou zjevení z ničeho nic. Vždycky je to nějaká fúze, pastiš, sequel, variace, cokoliv... a prostě evoluce.
@MCZ (28.02.2026 23:20):  Jenže slop není to jediné co vznikne - a ano, jak teď tradičními metodami vzniká jedna kvalitní věc mezi tisícem slopu, tak s pomocí AI to bude jedna z milionu. Ale ta jedna mě právě zajímá. AI je úžasná v tom jak demokratizuje produkční prostředí, dává možnosti lidem kteří ty možnosti dřív neměli - a někteří z těch lidí mají talent který teď dokáží projevit. 

Právě to autorství teď dostane křídla - protože i když někdo dokáže napsat skvělý příběh nebo třeba dělá zajímavou grafiku, je mu to k hovnu protože neumí programovat. V indie scéně doteď potřeboval velké štěstí, prostředky a managerské schopnosti na to aby sehnal tým který mu jeho vizi pomůže s realizovat, a s AI to bude o několik řádů jednodušší. Vynález videokamery taky nezničil filmové médium ale dal do ruky lidem nástroj se kterým se mohli projevit víc než dřív a vznikla spousta úžasných věcí - a právě taky hrozné mraky slopu, no a co. Tbh za mě je navíc i lepší když i ten běžný dav tvoří sračky které jsou zajímavé tak maximálně pro ně samotné a jejich dva kámoše, než kdyby netvořil vůbec nic a jen pasivně konzumoval. A nikde netvrdím že teď má být všechno dílem jednoho člověka, to je nesmysl, jo ta kooperace je důležitá a ta přece může existovat pořád.

Dost zásadně taky nesouhlasím s vnímáním toho jak lidé vytváří umění. Každá křivka nebo tón? Nic nevzniká z vakua, každé umění vzniká z toho co už bylo vytvořeno dřív, jen k tomu přidáváš další autorský dílek aby vzniklo něco nového. Třeba v té hudbě, co bylo dřív doménou jen lidí kteří měli skill s hudebním nástrojem je už dávno otevřeno mnohem širšímu světu. Vem si takové Daft Punk - jejich hudba je vyloženě remixováním existujících samplů, a to je v podstatě právě to co dělá AI. Tarantino taky ve svých filmech remixuje své oblíbené braky které nakoukával v mládí ve své videopůjčovně a co teď na těchhle základech dokáže tvořit. Ani hry nikdo netvoří od nuly z assambleru, ale bere existující enginy, frameworky podle toho co se mu hodí a používá je jako stavební bloky. AI je jen další level abstrakce.

Iterace a uvažování? To je přece zásadní i při práci s AI, musíš vědět co chceš vytvoit a refinovat ten výsledek, kriticky, jinak vznikne... no jen další slop, a to ale platí nejen pro AI, ale i pro tradiční metody. A pokud vytvořit AAA hru stojí stovky milionů, tak čistě z ekonomických důvodů musíš dělat masivní kompromisy v tom co chceš vytvořit - a to teď přestane platit. Představ si co můžou dokázat vytvořit tví oblíbení indie autoři když budou mít v ruce produkční možnosti Ubisoftu, ale ve své vlastní kreativní režii, ne utopení v korporátním bahně jako je ten Ubisoft.

Co mě na tom ale fascinuje nejvíc - že já netuším kam to povede a co všechno může vzniknout. Co dokáží tvořit za dvacet let děti které s AI v ruce vyrostli a budou ho používat tak kreativně jak si ani nedokážu představit. Vytvoří třeba úplně nové žánry? Nové interaktivní média? Nemám tušení ale těším se až tu proměnu světa budu pozorovat. Co si mysleli lidé o tom jaké budou hry když viděli jen Pong a Donkey Konga? Teď jsme teprve na začátku, skoro všechno co doteď vzniklo jsou jen technologické dema, takže podle mě není úplně adekvátní to podle toho soudit.

Dnes jsem viděl tohle video od profesionálního kameramana který to v kontextu filmů vystihl taky velmi přesně.
@MCZ (28.02.2026 23:20): Ještě dodatek. Samozřejmě většina indie tvůrců není tolik všestranných jako třeba člověk, co udělal Northern Journey , ale i v malém týmu je zajímavá ta kooperace, kdy se spolu lidi musejí dohadovat, najít společnou cestu nebo si obhájit nějaké veto. Ale to podstatné - dochází při tom k tomu, že jsou jejich nápady challenged. A jestliže je dotyčný schopný artist, tak si to prostě musí umět obhájit, přistoupit na zpětnou vazbu atp. V tomhle je gen AI úplně na nic - ta se zadavatelem bude vždy souhlasit a výsledky tomu budou odpovídat.
@AlieN (31.01.2026 14:46): Heleď, že spousta mainstreamových her (potažmo filmů nebo hudby) byla už před generativní AI často jenom slop, o tom se hádat nemusíme, ale vážně si myslíš, že správnou odpovědí na tento problém je více slopu? Ještě to vše nechat více zprůměrovat, zešednout? Jedna z mála zbraní herní indie scény je autorství a originalita a využíváním AI pro řekněme umělecké stránky hry (grafika, hudba, story) se tvůrci střílejí do nohy, protože pokud dáš fanouškovi indie her na výběr mezi dvěma podobnými tituly, kdy jeden z nich je nakonec jen další AI slop, většina zahlasuje peněženkou pro ten druhý (ano, bude jich absolutně třeba jen 5 a půl, not a point). Mám samozřejmě na mysli tu vydanou verzi - na placeholdery nebo prototypování je to samozřejmě úplně ok.

Tím nechci shamovat vývojáře, co to použijí i pro tu finální produkci, ale osobně mně coby člověku, který často vyhledává spíše právě ty AA- tituly, připadá takové využití AI hodně líné a neatraktivní. Umění by dle mého nemělo být o snadnosti. Má být o té cestě, ne pouze o výsledku ("rychle a levně") a já chci vstřebávat to, co vymysleli lidé, kde s nadsázkou každá křivka nebo tón je výsledkem nějaké iterace a uvažování a ne toho, co dala dohromady statistika čerpající pouze z již vytvořeného.

"You are what you eat."