Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Pathfinder: Wrath of the Righteous

Pathfinder: Wrath of the Righteous - Enhanced Edition

02.09.2021
29.09.2022
kompatibilní
89
16 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Wrath of the Righteous je po Pathfinder: Kingmaker druhým videoherním RPG vycházejícím z pravidel stolní RPG hry Pathfinder, konkrétně její první edice, od ruských Owlcat Games. Na "první" díl však nenavazuje příběhově a představuje tak zcela nové dobrodružství, zasazené do světa Golarion, které je opět na motivy existující kampaně pro původní stolní hru.

Hra se odehrává v zničeném království Sarkoris, které se následkem bezbožného rituálu stalo epicentrem pekelné invaze, vedené démonickými lordy Deskarim a Baphometem. Ze Sarkoris se tak stala zpustošená, démony prolezlá oblast, která získala přezdívku Worldwound. Aby se pekelný vliv nerozšířil do okolních zemí, byla sousedními královstvími sestavena křižácká armáda, která s démony bez vidiny vítězství bojuje již více než sto let. Hráč se ujímá role jednoho z křižáků, který v sobě při démonickém útoku nalezne doposavad neznámou moc s potenciálem zvrátit válku... nebo pomoci démonům k jejímu úspěšnému zakončení.

Po stránce hratelnosti se opět jedná o izometrické RPG ve stylu klasických RPG jako Baldur's Gate či Icewind Dale. Soubojový systém tentokrát již od počátku podporuje možnosti hrát tahově i real-time s pauzou. Samozřejmostí jsou rozšířené možnosti vývoje postavy, ať už se jedná o nové hráčské povolání (mezi které patří například šaman, skald či čarodějnice), nové rasy (dhampírové a liščí kitsune) nebo nové kouzla, schopnosti a perky. Hráčská postava bude moci využít takzvaného systému Mythic Paths a stát se tak postupně například andělem či nemrtvým lichem.

Namísto budování vlastního království se hráč tentokrát bude věnovat budování armády Páté křížové výpravy, kterou povede do bitev proti démonickým armádám ve válce o Worldwound. Armádu bude možno postupně rozšiřovat o nové jednotky a budovat ozbrojenou pevnost, sloužící jako střed vašich operací v regionu. Nebude samozřejmě chybět ani desítka unikátních společníků s vlastními příběhovými linkami, kteří vás budou doprovázet při průzkumu herního světa.

29. září 2022 byl vydán update na Enhanced Edition, který kromě oprav chyb obsahuje fotomód, podporu pro herní ovladače, vylepšení UI, přídavné úkoly a rozšířené epilogy pro jednotlivé konce.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
Nejdřív jsem chtěl popsat Pathfinder: Wrath of the Righteous, jako jízdu, kterou jsem už dlouho nezažil. Pak jsem si ale uvědomil, že jsem první díl – Pathfinder: Kingmaker dohrál jen pár týdnů zpátky a dojmy jsem z něj měl velice podobné.

Velice mě překvapilo jak obě dvě hry mají velice rozdílný feel, takže při hraní druhého dílu jsem neměl dojem, jako kdybych hrál jen nějaký datadisk k jedničce. Mezitím co v Kingmakerovi jste se stále točili kolem jedné lokace, kterou jste se snažili v příběhu bránit/rozvíjet, zde i když máte něco jako základní pevnost, na mě celý příběh působil daleko víc adventurním dojmem, kdy si jdete za svým cílem. Nepřátelé jsou navíc v obou hrách naprosto unikátní. Udělalo mi radost, že se nerozhodli vývojáři jen recyklovat některé nepřátele z prvního dílu a místo toho udělali celý nový bestiář.

Souboje jsou sice ve stejném stylu a jen s menšími úpravami, ale přibylo několik nových a to dost zajímavých classů, za které můžete hrát. S jejich používáním velice pomohli ingame tutoriály, které na rozdíl od prvního dílu vás během hry upozorňují jak vaše konkrétní vybavení/schopnosti ovlivní souboje. Není to tedy tak, že si na začátku přečtete jak vše funguje, ale místo toho jakmile se dostanete do boje s potvorou, proti které je účinná jen specifická zbraň, tak vás hra na tuto skutečnost nejen upozorní, ale ještě vám vyloženě poradí, kterou zbraň z vašeho inventáře máte na potvoru použít. Stejně tak pokud například vybavíte postavu dvěma předměty, které mají stejné bonusy, které se nesčítají, tak dostanete upozornění.

Další zajímavý prvek jsou takzvané mýtické schopnosti, které jsou místy celkem OP, ale proti některým nepřátelům je celkem i potřebujete. Líbilo se mi, že nejde o nějaký natvrdo zvýšení statů nebo tak něco. Spíš schopnosti ve stylu, že při každém minutí se vám zvýši šanci na zásah o +1, takže pokud dokážete svého bojovníka udržet dost dlouho na živu, tak časem toho draka nakonec trefí :D.

Máte také k dispozici několik mýtických cest od Anděla, přes draka až po démona nebo dokonce člověka stvořeného z hejna hmyzu. Já jsem si při prvním hraní vybral asi zdánlivě nejnudnější cestu anděla. Původně jsem měl v plánu se stát drakem, ale nějak jsem si zpočátku zvykl na ty plošné buffy co dává anděl a svatozář té mé postavě celkem slušela, takže jsem hru dohrál s ním. Při druhé hře si ale rozhodně hodlám vyzkoušet jednu ze zlých možností. Především možnost se stát Lichem a oživit některé NPC ve hře a použít je jako společníky v partě mi přijde jako zajímavý element. 

Když už mluvím o společnících, tak zde jsem byl asi spokojenější, než u Kingmakera. Několik postav mě vyloženě zaujalo a dokonce jsem ve své dobré partě toleroval i jednoho zákonně zlého gnóma, protože některé jeho dialogy jsou vážně perly. Hodně pomohl dabing, který postavy v partě oživil i když byl přítomen pouze u důležitých momentů a většinu rozhovorů pouze čtete. Sice bych dával přednost kompletnímu dabingu, ale vzhledem k extrémně velkému počtu dialogů by kompletní dabing asi byl pro dané studio trochu problém.

Bohužel i přes velice pozitivní dojmy skrze celou hru je zde i jeden prvek, který mě až tolik nezaujal. Podobně jako Kingmaker má své rozhraní pro správu království, tak zde máte rozhraní ve kterém bojujete válku s démony. Bohužel stejně jako v případě prvního dílu si dost možná při druhém hraní tuto část hry úplně vypnu. Samotný systém je trošku zajímavější, protože na mapě ovládáte armády v HOMAM stylu, ale celé moje tažení proti démonům šlo bez jediného škobrtnutí, protože stejně jako v případě HOMAM, pokud se hned na začátku dostanete do výhody, tak nepřítele sejmete jak nic. Stačilo jen trochu zpočátku šetřit na mých postavách v partě a nekupovat jim nic moc extra a měl jsem v pohodě dost peněz na nákup jakékoliv armády, kterou jsem chtěl měl k dispozici.

Stejně jako v Kingmakeru také děláte rozhodnutí se svojí radou, která se skládá ze členů vaší party. Udělalo mi celkem radost, že každé oddělení jako je diplomacie nebo vedení armády má tentokrát na starosti více členů party najednou (narozdíl od Kingmakeru, kde každé oddělení měl na starosti jeden člověk), takže máte více možností jak na každou situaci reagovat. Bylo celkem zajímavé jak každý člen družiny by řešil každou situaci trochu jinak. Kdybych si mohl nechat řešení problémů se svojí radou poradců a vše ostatní vypnout, tak bych byl celkem i spokojený. Celý ten systém armády stejně působí dojmem jako že něco takového bylo v jedničce, tak to musí dát i do dvojky.


I přes ten tak trochu zmrvený systém armády je můj dojem ze hry ale velice pozitivní. Pokud jste podobně jako já vyrostli na hrách jako je Baldurs gate, tak tohle je hra pro vás. Hromady dialogů, zajímavé postavy, více způsobů jak dokončit questy, epický příběh, vývoj charakterů a taktické souboje u kterých si můžete vybrat jestli dáváte přednost real time s pauzou nebo tahovými souboji.

Předem vás musím ale upozornit, že Pathfinder má asi nejkomplexnější systém levelování postav na který jsem kdy narazil. Docela by mě zajímalo kolik hodin jsem strávil při tvorbě postav a jejich následném levelování, protože jen si pročíst všechny ty možnosti co za schopnost/kouzla té postavě přidat byla občas práce na desítky minut. Rozhodně toho času ale nelituji.


Tak a teď když už to mám konečně dohrané, tak doufám, že dostanu zpátky normální spánkový režim a nebudu každý den vzhůru do dvou do rána :D

Pro: Souboje, vývoj postav, příběh, atmosféra

Proti: Správa armády

+27
  • PC 90
Je tu už nějaká doba, co se objevil Kingmaker. Izometrické RPG po vzoru starých klasik jako Baldur´s Gate nebo třeba Icewind Dale. Byl to příjemný návrat k něčemu starému v novém kabátě, navíc dost slušně udělané. Hra mě neskutečně bavila, proto jsem byl nadšený, když tvůrci ohlásili nový díl. 
Wrath of the Righterous nás vezme do oblasti známé jako Worldwound. Místa, které je už nějakých sto let ohrožováno útoky démonů. Vy se ocitáte ve městě Kenabres přímo během útoku démonů, který nakonec vyústí v pátou křížovou výpravu, která se má pokusit vše změnit.

První oříšek, který před vás hra postaví, je tvorba postavy. Pathfinder je velmi obsáhlá hra se spoustou možností a od posledně přibylo i řada nových věcí. K dispozici máte něco přes dvacet tříd, přičemž každá z nich má ještě asi šest dalších variací. Ty třídu více či méně upravují a poskytují nové možnosti. Kromě toho máte k dispozici na výběr dvanáct ras (každá se svou vlastní nabídkou dalších podskupin), náboženství, zvířecí společníky (od slepice až po veliciraptora) a další. Možností je opravdu hodně, což by mohlo některé hráče trochu odradit. Naštěstí jsou všechny třídy popsané, je jasně ukázána jejich obtížnost a směr v čem vynikají. Také se ve hře vyskytuje nápověda, která vás seznámí s nejrůznějšími mechanikami. 

Když už budete mít tohle vše za sebou, můžete se pustit do hry. Ta v základě zůstává stejná jako její předchůdce. Máte k dispozici skupinku dobrodruhů, které si můžete libovolně přehazovat a potom s nimi vyrážet na výpravy. Zůstala tu i stavba města a pevností, i když tu na to není kladen takový důraz. Místo toho se budete starat o svou armádu. Konec konců co by byla křížová výprava bez armády. Tu můžete budovat podle svého uvážení. Najímáte generály, verbujete žoldáky a čas od času učiníte rozhodnutí, které vám vaše jednotky upgraduje na vyšší stupeň. Armáda ale není pochopitelně jen na okrasu a utkáte se tak s armádami démonů. Bitvy jsou inspirovány sérií HOMAM a ovládají se víceméně stejně, i když nejsou tak době vypilované.

Další novinkou jsou takzvané Mýtické cesty, které získáváte při postupu hrou. Ty fungují podobně jako klasické třídy. Každá vám dává k dispozici jiné schopnosti, případně možnosti v rozhovorech. Právě tyto cesty jsou jednou z věcí, která vám dá při další hraní úplně jiný zážitek. Na výběr jich máte celkem deset a každá je trochu jiná. 
Já si například zvolil cestu Aeona, který je takovým kosmickým soudcem a správcem rovnováhy. Jeho schopnosti mu umožňují například identifikovat zločince, nebo třeba cestovat v čase. Zní to bezvadně, vlastně to bezvadné i je, ale postupem času se začalo ukazovat, že to není moc pro mě. Aeon by měl být nestranný a mělo by mu jít především o řád samotného světa a reality. Navíc se díky tomu můžete dostat do konfliktu s některými ze svých postav, které mají něco na svědomí, ale jinak jsou v jádru celkem dobré. 
Kromě již zmíněného Aeona se dále můžete stát třeba andělem, démonem, nebo třeba zlatým drakem. Každá cesta má své vlastní schopnosti a odemyká nové možnosti. Navíc se jen tak nestává, že byste si mohli zahrát za poloboha.

Co stojí za zmínku, jsou určitě rozhodnutí a jejich následky. Nebudu tu tvrdit, že každé vaše rozhodnutí bude mít v budoucnu nějaký dopad na hru, ale některé z nich ano. Například hned ze začátku jsem se setkal se sukubou, která očarovala skupinku křižáků, a ti jí uctívali. Samozřejmě si mě okamžitě všimla a chtěla použít stejný trik na mě. Změnila svou podobu na podobu bohyně Iomedae, v naději, že jí jako správný křižácký pejsek padnu k nohám a budu jí uctívat. Bohužel holka netušila, že jsem ateista a božská zjevení pro mě nic neznamenají. A podobných momentů je tam více. Některé výraznější, jiné méně. Ve výsledku ale vytvářejí příjemný dojem.

A teď k těm méně příjemným věcem. Ani WotR se neobejde bez nějakých těch mušek a chybek. Asi nejvíce patrným, ale nejméně problematickým, je nedodělanost hry. Většinou se jedná o chybějící texty, bugnuté questy nebo zapomenuté poznámky vývojářů. Vzhledem k množství obsahu to trochu chápu. Navíc to není to nic moc strašného, co by překáželo při hraní a určitě se to v nejbližší době opraví.
Obtížnost se mi místy zdála trochu nevyvážená. To platí i u některých questů, kdy bylo na můj vkus soubojů trochu příliš a už jsem se modlil, ať už mě nikdo nečeká. S tím se trochu pojí i složitost systému vytváření postav. Pokud se do něj totiž moc ponoříte a přeženeteto, tak se může stát, že si vytvoříte něco, co není tak úplně dobře hratelné. To je znát především na vyšších úrovních.
Další drobnou výtku bych měl ohledně některých rozhovorových možností. Některé z nich totiž automaticky ukončují daný quest, ačkoliv to z textu vůbec nevyplývá. V jiném případě musíte postavy bedlivě poslouchat, vyptávat se a aktivně nabízet svou pomoc, jinak se nehnete dál. Je to pochopitelné, ale kazí to trochu možnosti roleplaye.

Abych to na závěr shrnul. Jedná se o parádní RPG, které vás zabaví na spousty a spousty hodin (můj první průchod trval něco přes 160), které vám nabízí propracovaný systém tvorby postav, svět který reaguje na vaše rozhodnutí a zajímavý příběh. Vyskytují se zde nějaké drobnější chyby, ale ničemu nepřekáží.

Pro: Tvorba postavy, příběh, společníci

Proti: Drobné chyby

+22
  • PC 90
Hex kedysi napísal, že Pathfinder je spomienka. Ja len dodám, že Pathfinder je spomienka na hry ako Baldur´s Gate alebo Neverwinter Nights, tak, ako si ich pamätáme, nie akými boli.

Tvorci prezieravo stavili na svoj už odladený engine, ktorý už v dobe vydania obsahoval fičúry, ktoré do pôvodnej hry museli dodávať patchmi. Hra tak bola už v dobe vydania vo veľmi dobrom stave. Na rozdiel od ich predchádzajúcej hry,  vo WotR sú  všetky assety 3D a kamera sa dá otáčať – niečo, čo do pôvodnej hry dorábal až mód.

A to ani nespomínam množstvo vychytávok a upozornení, ktoré robia vstup do sveta RPG/Pathfinderu znesiteľnejším pre začínajúcich hráčov: pri kúzlach/schopnostiach, ktoré musia mať viaceré, aby sa efekt prejavil, vypisuje, kto ho už má; pri bonusoch k schopnostiam vypisuje, ktorý predmet ju spôsobuje; ukazuje prekrývajúce sa bonusy (ktoré sa nesčítajú, teda platí len jeden - ten lepší); upozorňuje na postavu, ktoré ma neefektívne zbrane na daný typ nepriateľa, alebo na postavy, ktoré majú postihy kvôli ability drainu, poprípade sú na prahu smrti; questy, ktoré máte poslednú šancu dokončiť  v tejto kapitole, etc.

Občas hra obsahuje fičúry, na ktoré ste neboli upozornení, ale sú tam (preskočiteľné intro movies, autosort inventára), čo je ten lepší prípad.


Najväčšia z vychytávok je však možnosť hrať turn based/real time with pause: prvé hry, ktoré s tým prišli boli Pillars of Eternity 2, do jednotky to bolo dodané patchom, a rovnako do Kingmakera. V Pillarsoch si na začiatku musíte zvoliť ten alebo onen typ boja, a počas hry sa už nedá meniť. Pathfinder išiel ešte ďalej a dovoľuje vám prepínať za behu! Ani nechcem vedieť, koľko času a úsilia muselo dať toto naprogramovať a odladiť, ale je to neskutočne užívateľsky príjemné.

A všetky tieto nadstavenia sú voliteľné a dajú sa veľmi podrobne nadstaviť tak, ako to vyhovuje vám.

Hra ešte obsahuje taktickú časť, kedy na mape bojujete s jednotkami démonov, presne podľa HOMAM štýlu – pre tých, ktorý tieto hry hrali, tu budú ako doma, ja som sa to musel učiť. Občas menežovať túto taktickú časť, a zároveň riešiť questy viedlo k stresu a ponáhľaniu sa stihnúť veci v určitom čase, no na rozdiel od jednotky, je táto časť plne voliteľná od vydania hry: stačí zaškrtnúť v nadstaveniach, že chcete, aby prebiehala automaticky, a vy sa tak môžete sústrediť len na príbeh – pri opakovanom hraní určite vítané, nezapínajte ju však, ak si chcete odomknúť tajný koniec ;) Dokonca aj tajný koniec mi príde veľmi prirodzený v porovnaní s tým, ako zbytočne komplikované je sa k nemu dostať v Kingmakerovi

Kampaň ako takú môžem len pochváliť – zaujímavý príbeh so skvelo napísanou záporáčkou, ktorá sa vyrovná Irenicusovi z BG alebo Feuerschwinge z Dragonfallu (po veľmi dlhej dobe sa mi stalo, že aj keď som neschvaľoval jej činy, vedel som ju pochopiť a do poslednej chvíle som nevedel, ako sa k nej zachovám), obrovským množstvom dobre napísaného textu, a - čo pre mňa osobne túto kampaň pozdvihovalo - skvelo napísané postavy napriek obmedzeniam alignmentu:

Osobne alignment v RPGčkach nemám rád, lebo postavu zbytočne obmedzuje v tom , čo by mala/nemala robiť, namiesto toho, aby nechali Vás ako hráča svojimi činmi formovať svoju postavu a ostatných okolo vás. 

Mnohokrát to skĺzne do veľmi čierno-bielych a jasne čitateľných postáv – tak to tu nehrozí: veľmi sa mi páčila Seelah, so svojím osobným uveriteľným príbehom, prečo sa dala na cestu paladina, ktorá dokáže pochopiť slabosť bežných ľudí a nie je odtrhnutá od života; 
- Woljiff, ktorý je spočiatku tak trochu neriadená strela, postupne zisťujete, prečo taký je, neskôr dospeje a veľmi to vidno na konci jeho osobného questu a následnej komunikácii s vami; 
- Nenio, ktorá je totálne potrhlá a miloval som ju už od jej úvodného dotazníku o Baphometovi jeho nasledovateľom, cez quest s pitím alkoholu alebo kreslením vašich genitálií na zväčšenie budúcim generáciám v jej Encyklopédii Golarionike;
- Daeran, ktorý sa tvári ako strašne skazený a namyslený, ale niečo mi na ňom nehralo už od počiatku a na konci to bude všetko dávať dokonalý zmysel (jeho osobný quest považujem za jeden z najlepších), a o každej z postáv by som mohol čosi napísať, ale na plnej čiare to u mňa vyhráva Regill: tak skvelo napísanú chaotic evil postavu som ešte nevidel. Je prísny, ale tie isté pravidlá, ktoré vyžaduje od druhých, uplatňuje aj na sebe a jeho rady počas rôznych udalostí, ktoré musíte ako vodca výpravy riešiť, boli v drvivej väčšine jednoznačne najlepšie. Absolútny rešpekt pred tým chlapom.

Čím sa dostávam k bodu, o ktorom som netušil, že zaň niekedy budem chváliť RPGčko, ale veľmi rád to urobím, lebo si to zaslúži: ukážkovo napísané LGBT postavy – takto sa to robí, do psej matere!


Okrem toho, že Sosiel je jediný twink, ktorý sa mi v histórií PC hier páčil (ešte sa mi veľmi páčil Alistair z Dragone Age, ktorý však nebol romance option, alebo Garrus z ME, s ktorým som mohol chodiť len preto, len som mal šťastie a hral som za ženu a osobnostne (ale nie vzhľadom) sa mi páčil detektív Rivers z Cyberpunku 2077 (celý ten quest s hľadaním toho strateného chlapca je absolútna mňamka), ktorý ale nie je gay – takže tí sa nepočítajú) , on sa naozaj aj ako twink správa: spočiatku je veľmi naivný (strašne som sa smial, keď ma pozval na radne s tými zavesenými trubadúrmi a čítal mi poéziu), ale zároveň citlivý a je len na Vás, ako sa k nemu zachováte. A keď sa k nemu budete správať dobre, tak sa postupne otvorí a dozreje.

Celkovo postavy (prinajmenšom tie hlavné, tiahnuce sa cez celú hru), vrátane tých LGBT, sú napísané plasticky a viacrozmerne, teda aj sexualita je len jednou z ich vlastností a nie je to jediné, čo by ich definovalo – bravó, viac takto napísaných postáv v hrách, prosím!

Jedny z hlavných NPCčiek sú lesbický pár, ale nie je to hneď viditeľné a zistíte to v momente, až sa ich začnete dopytovať nepovinné otázky na osobné veci dokonca neskôr zistíte, že jedna z nich je transrodová (pohlavie si nechala zmeniť cez magický nápoj – dobré vysvetlenie v rámci univerza) a toto všetko sa dozviete len vtedy, ak to vyslovene vyhľadávate, nikto vám to nenúti! Tento konkrétny perception check je dokonca skrytý – ak postava dostane nové vetvy dialógu, ktoré s ňou môžete prekecať, aj dovtedy zašednuté dialógové vetvy (rozumej kompletne prekecané) sa znova odšednú, aby ste vedeli, že tam niečo nové pribudlo; táto ostala aj napriek tomu zašednutá a nie náhodou. Len intuitívne som tam klikol – a aj keď sa s ňou o tom porozprávate, máte možnosť to odsúdiť (sme v RPGčku, takže vám to dovolí), čo som, samozrejme, neurobil a keď sa jej spýtate, prečo to držala ako tajomstvo, len lakonicky odpovie: „Lebo je to moja osobná vec a nepotrebujete to vedieť.“ – do kameňa tesať!!!

Že sa hra nechala inšpirovať hrami od Bioware nie je žiadne tajomstvo, mená alebo charakter postáv tomu sami nasvedčujú (Irabeth Tyrabade - Aribeth del Tylmarande, Crinukh - Deekin).

Dávkovaniu príbehu by som vytkol len príbehové bottlenecky: každé RPGčko ich má, viac či menej viditeľné, tu však nešlo o viditeľnosť, ale o nepríjemnosť, s akou k nim niekedy dochádzalo: napríklad v rannej fázi hry budete po istých dňoch napadnutí gargojlami a následne musíte ísť pomôcť svojim parťákom do dobre stráženej a na vás pripravenej oblasti - mne sa to stalo zrovna v momente, keď som sa vracal do základne po splnení posledného bočného questu, úplne nevyspatý, s vyplytvaným equipom a zranenými postavami, s tým, že tam som plánoval si odpočinúť a dať sa dokopy. Preto mám rád, keď sa takéto veci stanú po absolvovaní nejakého dialógu, namiesto nečakane.  Áno, takto je to realistickejšie ale zároveň otrava, lebo sa nemôžete spoľahnúť, že vaša základňa je bezpečné útočisko.

Ďalšou takou vecou je napr. quest s Hilorom, kedy jeho príbehová linka je niečo, čo som chcel dokončiť už dlho a na začiatku 5. Kapitoly, počas druhého útoku na Drezen mu musíte pomôcť veľmi špecifickým spôsobom – nielenže musíte nájsť nie dobre viditeľnú pasáž k väznici, ak náhodou pomôžete medzitým ľuďom v hostinci, Hilor je už mŕtvy.

A aj v tomto prípade sa to nedozviete hneď, ale až po dobytí celého mesta, čo bude o niekoľko hodín neskôr a aj to až vtedy, keď loadujete savy – pri savovaní mi jeho quest ukazovalo ako bežiaci, pri naloadovaní ako failnutý a myslel som , že ide o bug.

Keď som potom riešene hľadal na internete, tak som nadával ako chorá vrana – v tomto prípade sa triggeri v queste spúšťajú veľmi zvláštnym spôsobom, a potreboval som save z úplného začiatku znovudobývania Drezenu, ktorý som si medzitým presevoval v domnení, po dobytí, že už je na nič – naštastie, mal som zálohu, ale stratil som 3 hodiny progresu a išiel som úplne odznova. Žiaľ, skončené questy, fialnuté alebo úspešné, toybox neodkáže nanovo spustiť, môžete len resetovať už bežiaci.

V tomto konkrétnom prípade ani to nepomôže, lebo Hilora nikde nenájdete (je mŕtvy) a aj tak failne.


Tieto momenty mi vedeli pokaziť radosť z hry, lebo sa zvrtli na podrobné nasledovanie istého nalinkovaného postupu. Na toto sa nedá nijako pripraviť a jediné, čo s tým môžete robiť, je čítať si spoilery na internete, a to nechcete.

Ale to, na čo sa pripraviť dá, sú mythic paths – a, páni, tie sú skvelé!

Každá z nich má úplne iný, samostatný koniec, ktoré sa ešte vetvia a žiadna nie je rovnaká. A pri gameplayi sa nejedná o kozmetické zmeny, ale o diametrálne odlišné hry.

Ja som už od začiatku bol rozhodnutý ísť cestou anjela, ale keď som potom videl Trickstera, za ktorého hral partner a jeho koniec, odporúčam všetkými desiatimi – ak máte radi Malkaviáncov z VtM:B, tak tu si budete krochkať šťastím okrem toho, že postava má strašne šialené kúzla a nápady (hail of halberds, kedy na vás z neba začnú padať halapartne), v istú chvíľu jej dopne, že je v počítačovej hre, a začne ovplyvňovať hody kockami! :D 

A napr. Aeon má schopnosť cestovať v čase a tak zabráni mladému Stautonovi Vhaneovi, tragickej postave, ktorá svojim rozhodnutím trpí po zvyšok života, v ukradnutí Sword of Valor, a tým zmení chod histórie – geniálne!

Swarm that walks, ktorý patrí k najťažšie odomknuteľným, je tak nechutný, že Vás všetci opustia, nemáte žiadne jednotky – ale ani ich nepotrebujete a stávate sa one man army


To, čo hre vytknem, je kolísavá kvalita DLC: to, že s DLC season passom zopakovali model z Kingmakera, je v poriadku (jedno príbehové DLC (nahradilo Aasimarov ako hrateľnú rasu z prvej hry), odohrávajúce sa po udalostiach hry/tesne na konci, jeden paralelný príbeh, osvetľujúci pozadie udalostí na začiatku a mega-dungeon/endless mód) a ľudia, čo si jedného dňa zahrajú kompletku (nedávno oznámili ešte jeden DLC season pass), to budú vnímať inak, no ak hru hráte od vydania, tak  len to prvé DLC stojí za to: to druhé totiž prišlo príliš neskoro a vy už ste dávno v pokročilej fázi hry a aj keď ho dokončíte, na vašom priebehu hry to nič nezmení (pokiaľ si daný, predmet, ktorý by ste inak mali dostať, nenacheatujete; na prenesenie dôsledkov malo byť totiž dokončené v prvom akte).
Pri mega-dungeon/endless móde túto chybu napravili, lebo doň môžete naskočiť v rôznych častiach hry, čo je sympatické, a odomkne vám to postup len po tie levely, po ktoré to v danej kapitole má zmysel.
Avšak Through the Ashes je slabé po každej stránke: nielenže celé DLC je navrhnuté ako adventúra, nie RPG, a postup hrou vám zaručí len to, ako budete robiť isté úkony v presne danom poradí – z hry sa tak stáva savescumming v tom najhoršom zmysle slova a baviť vás začne až na konci, keď vaše postavy nie sú úplné špáratká. Taktiež, príbeh končí cliffhangerom v najlepšom a druhá, záverečná časť bola sľúbená v druhom Season Passe – tak presne takto sa DLCčka robiť nemajú.

A druhý Season Pass bude zrejme v nastolenom trende pokračovať: druhá časť Through the Ashes, a nové hrateľné povolanie prichádzajú príliš neskoro a tak jediná dobrá vec je ohlásené príbehové DLC po vzore Citadel z Mass Effectu, ale na zaplatenie celého SP je to celkom málo.

Muzika je výborná – po dohratí Hordes of Underdark, som sa trochu bál, aby v podobne ladenej hre nebola muzika obdobne monotónna – opak je pravdou. Nielenže je soundtrack dostatočne variabilný, mnohé z tých skladieb sú počúvateľné sami o sebe: o tejto som si myslel, že pochádza zo Zaklínača; pri tejto mi vždy naskočia zimomriavky;  a táto je jedna z mojich najobľúbenejších.

A chyby? Nejaké nakoniec boli, no mnohé vyplývali z toho, že som hral hru, ktorá sa postupne patchuje – ak ju chytíte v dobe, až bude vonku posledné plánované DLC, už budú zrejme opravené:
- v 3 .epizóde sa  mi napr. sa mi seklo počítadlo logistiky, a nepreskočilo z levelu 3 na 4. (jedna z podmienok na dokončenie jedného komplexného questu na rozvoj križiackej mašinérie) – všimol som si to len kvôli tomu, že to bol jeden z posledných questov, ktorý mi ostal aktívny a vôbec som nevedel, ako s ním mám pohnúť - najskôr som nevedel, ako si túto úroveň zvýšiť, a keď som nakoniec aj mal dostatok jednotiek na jej zvýšenie upgradovaním opevnení, tak aj tak sa nezvýšila a musel som to urobiť cez Toybox

- v 4. Epizóde sa mi sekol Chaplain ako jediný dobrý NPC obchodník v tej oblasti a keď som chcel otvoriť jeho inventár na obchodovanie s magickými vecami (len s magickými, pri ostatných to fungovalo), tak sa inventár zavrel, ale obchodovacie okno sa nikdy neotvorilo, a nemal som u koho nakupovať potiony, ktoré som potreboval na preskúmavanie Treasure Islands – tak som si ich docheatoval cez Toybox 

- V The Treasure of the Midnight Isles DLC sa mi na jednom z ostrovov nespawnol finálny boss, čo mi zabraňovalo v jeho opustení. Našťastie, docheatovateľný cez Toybox

- Celkovo Midnight Isles je zabugovaný ako prasa – pri súboji s posledným bosom ostrovov (anjel Songbird) moja hlavná postava ostala vždy zaseknutá a neodkázala sa hýbať, vraj nejaký debuff, ktorý nikdy neodznie. Pre každého z hráčov fungovalo čosi iné, u mňa zabralo po x-tom loadovaní, že moja postava zomrela (bola na zemi v bezvedomí a ten debuff tým z nej opadol), inak by som sa toho nezbavil. Plus cutscény pri tomto súboji blbli výdatne.

A, samozrejme, finálny DLC boj s Nahyndrim je totálne bugnutý (boss je nesmrteľný po spustení svojho Last Stand), deje sa to v drvivej väčšine prípadov a treba buď použiť Toybox alebo tento súboj hrať v ťahovom režime, ten vraj bugnutý nie je

- Celý quest s kapitánom Seilkindom je bugnutý, ak nechcete, aby vám na konci 5. kapitoly zlyhal, vyklikajte si ho cez toybox


Budem rád, ak Owlcats urobia ešte tretiu hru z Pathfinder univerza, ideálne na 2E, s podobne dobrým príbehom, ale tento krát bez tej taktickej zložky, čisto len príbehové questy, ktoré im idú, kľudne aj za cenu, že tá hra bude kratšia.
A tento krát poprosím len jedno príbehové DLC, o veľkosti a kvalite datadisku. Ďakujem.

A dobré rady na záver:

Určite si nainštalujte Toybox – nie kvôli cheatom, ale ak narazíte na chybu, ktoré stále nie je opravená, prípadne na quest, ktorý sa nedá dokončiť (rozbitý skript, etc.), toto je jediná cesta, ako s nimi pohnúť ďalej

Ak ste rozhodnutí, že naisto chcete nejakú konkrétnu Mythic path, kľudne si pozrite na internete, ako ju odomknúť – spočiatku, kedy ešte neviete, ako hra funguje, Vám môžu uniknúť dôležité popostrčenia, ktoré sa Vám hra snaží naznačiť a jedinou cestou bude load niekoľko hodín starého savu, lebo ste niekde niečo neurobili, alebo sa nespýtali. Poprípade Toybox.

Relikty na mape – na taktickej obrazovke s mapou Worldwoundu častokrát narazíte na udalosti, počas ktorých získate nejakú relikviu, ktorú môžete preskúmať a vyrobiť z nej nejaký predmet – úprimne, často krát v momente, keď už máte suroviny na jej výrobu (u Rozprávača), alebo ju vyskúmate, sú príliš slabé a už dávno máte oveľa silnejšie zbrane – pozrite si radšej na nete, čo tá ktorá relikvia robí a rozhodnite sa, či sa Vám ju oplatí skúmať, prípadne si suroviny na jej výrobu docheatujte; v drvivej väčšine sa na ne neoplatí čakať

Majte aspoň dve armády – jednu, ktorú vedie Setsuna Shy (už veľmi skoro vám umožní mať o jednu jednotku v armáde navyše), ktorú budete používať na prieskum a objavovanie nových lokácii a druhú (vedenú kýmkoľvek), ktorá bude strážiť Drezen pred nájazdmi démonov.
Veľkú časť hry som mal len jednu armádu, ale po istej chvíli bolo skoro nemožné zmenežovať obe činnosti naraz + keď som sa napokon rozhodol vytvoriť si druhú, defenzívnu armádu, bolo dosť neskoro, lebo nepriatelia boli na príliš vysokých leveloch a moji vojaci mali problém prežiť nájazdy úplne bežných jednotiek, zatiaľ čo tá prvá, skúsená, si ich podávala na večeru.

A akonáhle budete môcť, Setsuna Shyovi naberte tieto schopnosti:
Scorching Ray
Master of Maneuver
Fireball

Pro: výborný adaptácia Pathfinder pravidiel + zaujímavej kampane; zapamätateľné, skvelo napísané postavy, výborná záporáčka, QoL v UI a prezentácii informácii, možnosť hrať RT/TB a prepínať okamžite, mythic paths, ukážkovo napísané LGBT postavy

Proti: kolísavá kvalita DLC, príbehové bottlenecky v nevhodné časy, občas nejasné/ľahko zlyhateľné questy, občasné chyby v skriptoch, niekedy zdĺhavá taktická časť hry na mape (voliteľná); že dekréty, o ktoré nemáte záujem, sa nedajú permanentne odstrániť

+16
  • PC 100
Tahle hra se dá představit jako obří dort, kterej dělali pejsek s kočičkou, ale výsledek se sakra povedl. Je tam úplně všechno, co si umíte představit, špetka toho, co si představit ani neumíte a celý to spolu výborně chutná a funguje.
Klobouk dolů před Owlcat Games, na hře takových rozměrů by si vylámalo zuby plno mnohem větších a bohatších studií.
+5 +7 −2