Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Syberia II

81
193 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > 2D adventura *
adventura > 3D adventura
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
30.03.2004 PC
05.10.2004 Xbox
26.11.2004 PS2
01.04.2015 PS3
13.05.2015 X360
30.11.2017 Switch
Vývojáři:
Microïds
Oficiální stránky:
http://www.syberia-series.com/en/
Druhý díl cesty Kate Walker za objevením bájné Syberie začíná přesně tam, kde první skončil. Společně se starým vynálezcem Hansem Voralbergem a automatem Oskarem se snaží splnit Hansův životní sen - najít živé mamuty a dokázat, že dosud nevymřeli.

Oba díly měly původně vyjít jako jedna hra. Kvůli datu vydání byla Syberia nakonec rozdělena a na dokončení příběhu si hráči museli počkat přibližně dva dlouhé roky. Ten příběh Kate Walker uzavřel, ale v roce 2009 byly oznámeny přípravy třetího dílu, který byl vydán v dubnu roku 2017.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
K hraní dvojky jsem se dostal až nedávno (asi po 5 letech po dohrání jedničky). Má očekávání byla celkem malá, vzhledem k rozporuplnému přijetí hry na DH. Chtěl jsem se však dostat na konec příběhu, který byl v předchozím dílu přetržen trochu nešetrně.

Už od počátku působila hra trochu jinak, už nešlo o "detektivní" práci jako dříve, ale spíše o pomáhání a doprovod osoby, kolem které se obě hry točí. S tím nepřímo souvisí praktické vymizení vynálezů a automatů, které pro mě osobně byly to nejlepší na minulé hře. To vše je tedy nahrazeno interakcí s živými tvory, kteří jsou velmi rozmanití, takže se člověk nenudí.

Grafika se mírně zlepšila, takže prostředí jsou nádherně vykreslená a člověk se často místo plnění úkolu jen kochá. Přesto člověka nepotěší, když jde již prozkoumanou lokací poněkolikáté a nemůže průchod jakkoliv urychlit, tento neduh tedy přetrval z minulého dílu.

Největší chybou, lépe řečeno zbytečností, je červená nit táhnoucí se celou hrou v podobě videí o pátrání po vás, která nakonec nic nevyřeší a vyšumí do ztracena. Naštěstí jsou tu i herní videa, která nádherně dokreslují příběh a je radost sledovat je, na to závěrečné budu vzpomínat ještě hodně dlouho.

Syberii II nelze brát, alespoň já to nedokážu, jako samostatnou hru (bez hraní jedničky by byl zážitek sotva pětinový), ale jako pokračování a zakončení nádherného příběhu, s kterým se ve hrách nesetkáváme každý den.

Pro: dokončení příběhu, nádherné lokace, syberia

Proti: vymizení vynálezů a automatů, opakovaná procházení lokací

+33 +34 −1
  • PC 75
Druhý díl Syberie byl pro mě po výborné jedničce spíše zklamáním. Spoustu drobných detailů a maličkostí, které z dílu prvního dělaly poměrně unikátní záležitost, ve dvojce prostě přestalo fungovat a hra tak pro mě ztratila velkou část svého kouzla. Kvůli tomu se asi nevyhnu častému srovnávání obou dílů.

Automaton Oskar, nejzajímavější a můj nejoblíbenější charakter z prvního dílu, je v této hře naprosto zbytečnou postavou. Po celou dobu hraní s ním neproběhne jediný poutavý dialog a jeho odpovědi se v podstatě omezují jen na poznámky o nutnosti pokračovat v cestě. Ostatně jiné vedlejší charaktery na tom nejsou o mnoho lépe. Snad kromě mnicha z opatství působí všechny postavy ve hře hrozně předvídatelně, nejsou příliš propracované a těžko vás tak něčím překvapí. Oproti jedničce tedy spíše zklamání.

Tou ale úplně nejhorší složkou druhé Syberie je podle mě vedlejší dějová linie, kdy Katin zaměstnavatel posílá na Sibiř svého agenta, aby přivedl mladou advokátku zpátky domů. Tato dějová odbočka se jako červená nit táhne téměř celým příběhem a tvoří také přibližně polovinu veškerých animací ve hře. V praxi se ale jedná o neustálé monotónní omílání jedné a té samé skutečnosti, pokaždé komentované trochu jinými slovy. Navíc tato dějová linka v závěru graduje do naprosto absurdního "rozuzlení" a její smysl ve hře mi uniká dodnes. S tím souvisí i občasné telefonní rozhovory, kdy si Kate povídá například se svou matkou. V prvním díle tyto dialogy určitě měly své místo. Nejenom že poodhalovaly pozadí Katina života, ale nepřímo tak mapovaly i určitou vnitřní proměnu hlavní hrdinky, ke které během hraní došlo, a která nakonec vedla k onomu zásadnímu rozhodnutí v úplném závěru hry. Ve druhém díle nejenom že Kate žádným vývojem neprochází, ale veškeré telefonické rozhovory se omezují jen na monotónní výzvy k návratu domů a neméně monotónní odmítavé odpovědi. Telefonáty tak považuju v druhé části Syberie za naprosto zbytečné a samoúčelné.

Za zápor považuju i logické puzzly, které kolikrát nemají s logikou vůbec nic společného a spíše se jedná o jakési minihry, kde musíte vyzkoušet všechno na všechno (namátkou: mince do automatu, lovení ryb, lezení po horské stěně).

Ale abych jenom neházel špínu. I přes zmiňované chyby má i druhý díl Syberie pořád něco do sebe. Před vydáním jsem se nejvíce obával grafiky a stereotypních zasněžených krajin, ale autoři si s tímhle poradili poměrně dobře. Navíc se jim z prvního dílu podařilo zachovat určitý osobitý grafický styl a zvláštní romantický nádech, který hře dodává opravdu výjimečnou atmosféru. Cesta do věčně zmrzlých severských pustin za splněním celoživotního snu navždy mladého chlapce, uvězněného v těle umírajícího stařečka, je krásný námět, který mě osobně dokázal oslovit a vzít za srdce. Druhý díl však již není o postupném odhalování spletité historie a objevování nových skutečností, ale připomíná spíše předem danou cestu za jasně určeným cílem. Dvojka nebyla původně plánovaná a autoři už v ní evidentně neměli moc co říct a nastavovali kde se dalo. Tím pádem je pro mě druhý díl jen prostým dokončením příběhu.
+26
  • PC 60
[Tento komentář bude velmi negativní, proto silně doporučuji zapálených fandům nečíst.]

První Syberia pro mě byla svého času velmi příjemné překvapení. Hezky civilní příběh, spousta zajímavých mechanických hraček a pěkné prostředí. Jen poněkud sterilní. Poněkud moc. A vůbec mi nevadilo, že je hra poměrně krátká, jelikož - vyjma pasáže v Komkolzgradu - příběh postrádal v podstatě jakoukoli dynamiku. Zjednodušeně řečeno byl naprosto schématický - dostat se z bodu A do B, mezitím promluvit s jednou dvěma postavama a vyřešit nějakou hádanku a pak k C, přičemž nějaký další bod bude prostě poslední - a vyprávění končí v okamžiku, kdy se zdá, že se konečně rozjíždí. Ale bylo to fajn.

A hlavně to byl skvělý příklad, na kterém se mohli tvůrci učit do budoucna, jenže jak to dopadlo? Hra je v základu úplně stejná jako předchůdce. Zdá se, že i struktura příběhu je totožná, taktéž s jednou světlou výjimkou někde uprostřed, kdy se ovšem jinak nic neděje.

Takže zatímco už i v prvním Broken Swordu platilo pravidlo, že ke konci se hra nemá nijak protahovat a jednotlivé pasáže by měly být kratší a kratší, Syberia II vás vpustí do ohromné a ohromně prázdné osady, kde běháte spoustou prázdných obrazovek, přičemž tak každá pátá obsahuje "aktivní" bod, kde můžete sebrat jeden dva předměty. Kdybych měl možnost promluvit si s hlavním designérem téhle hry, určitě bych se jej rád zeptal "Co si myslíte, že mají hráči rádi na adventurách?", načež bych mu na jeho očekávanou odpověď "Zcela nepochybně to nekonečné bloudění desítkami vypiplaných lokací." vmetl do tváře "Dialogy, příběh a hádanky, sakra!"... pak bych ho ještě opařil horkou kávou, aby si nadosmrti pamatoval, že takhle jako fakt ne.

Syberia II je zívačka a větší než první díl. Mluvících postav je tu ještě méně (ano, taky jsem si nemyslel, že je to možné) a hádanky zapáchají naprostou tuctovostí, kdy ani u jedné se nezbavíte pocitu, že už jste nejednou něco podobného viděli. A co se příběhu týče, nepamatuji, že by mi kdy byly jeho postavy (včetně hlavní) natolik lhostejné, jako právě tady.

Já jsem vás varoval!
+23 +25 −2
  • PC 90
Dvojka je objektivně co se příběhu týče možná lehce slabší než první díl, ale mě se stejně moc líbila. Především si mě získaly bechberoucí lokace (les, vesnice Youkolů, klášter...) plné sněhu a vůbec mi nevadilo se nimi jen tak procházet a obdivovat všechny detaily za poslechu krásného soundtracku. Na rozdíl od jedničky tady taky není žádná delší nudnější pasáž (jako Univerzita) a všechno pěkně odsýpá. No a konečně, v dojemném konci nezůstalo jedno oko suché (u splnění povinností mého oblíbence Oscara nemluvě). Doufám, že se dožiju i třetího pokračování.

Pro: lokace, atmosféra, soundtrack, grafika, postavy

+23
  • PC 80
Ta nejpoklidnější hra na světě, vhodná, pokud se nechcete stresovat stíháním úkolů do časových limitů, či bojováním a konfrontaci s nepřáteli. Při tom jí ale nechybí dobrý, až nevídaně originální příběh, ani zajímavé, milé či dokonce až velmi roztomilé postavy (Oskar, Yuki). Je to už poměrně dávno, co jsem tuhle hru hrála, ale stále si dobře vzpomínám na tu poklidnou a příjemnou atmosféru, hezká prostředí a pěknou hudbu. Překračuje svého předchůdce snad ve všech směrech. Je zábavnější, hratelnější, rozmanitější a příběh se doopravdy uzavře.

Pro: Originální příběh, neskutečně klidná atmosféra, hezká prostředí, milé postavy, různorodé úkoly

Proti: Občas zbytečně komplikované řešení úkolů, někdy až tak pomalé, že je to trošku nudné

+20