Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PC 90
K hraní dvojky jsem se dostal až nedávno (asi po 5 letech po dohrání jedničky). Má očekávání byla celkem malá, vzhledem k rozporuplnému přijetí hry na DH. Chtěl jsem se však dostat na konec příběhu, který byl v předchozím dílu přetržen trochu nešetrně.

Už od počátku působila hra trochu jinak, už nešlo o "detektivní" práci jako dříve, ale spíše o pomáhání a doprovod osoby, kolem které se obě hry točí. S tím nepřímo souvisí praktické vymizení vynálezů a automatů, které pro mě osobně byly to nejlepší na minulé hře. To vše je tedy nahrazeno interakcí s živými tvory, kteří jsou velmi rozmanití, takže se člověk nenudí.

Grafika se mírně zlepšila, takže prostředí jsou nádherně vykreslená a člověk se často místo plnění úkolu jen kochá. Přesto člověka nepotěší, když jde již prozkoumanou lokací poněkolikáté a nemůže průchod jakkoliv urychlit, tento neduh tedy přetrval z minulého dílu.

Největší chybou, lépe řečeno zbytečností, je červená nit táhnoucí se celou hrou v podobě videí o pátrání po vás, která nakonec nic nevyřeší a vyšumí do ztracena. Naštěstí jsou tu i herní videa, která nádherně dokreslují příběh a je radost sledovat je, na to závěrečné budu vzpomínat ještě hodně dlouho.

Syberii II nelze brát, alespoň já to nedokážu, jako samostatnou hru (bez hraní jedničky by byl zážitek sotva pětinový), ale jako pokračování a zakončení nádherného příběhu, s kterým se ve hrách nesetkáváme každý den.

Pro: dokončení příběhu, nádherné lokace, syberia

Proti: vymizení vynálezů a automatů, opakovaná procházení lokací

+34 +35 −1
  • PC 70
Po dlouhých dvou letech se fanoušci dočkali pokračování příběhu s Kate Walker, který byl možná zbytečně rozdělen do dvou samostatných her. Vzpomínám si, jak jsem tehdy po dohrání jedničky nadával na vývojáře, protože jsem o této skutečnosti bohužel nevěděl. O to víc jsem byl natěšený, když jsem poprvé spouštěl dvojku. Dnes to už samozřejmě není problém a každý si může zahrát oba díly hezky po sobě. V menu je dostupné krátké video shrnující ve zkratce předchozí díl, osobně ale nikomu nedoporučuji hrát dvojku bez dohrání jedničky, protože si podle mě hráč nevybuduje takový vztah k hlavním postavám, nebude znát jejich povahy a hlavně poslední scéna s Oskarem nejspíš nebude až tak velkým emociálním zážitkem, jakým by měl být..

Hra nám nabízí prakticky to samé, co jednička. Příběh mi tentokrát přišel trošku kratší, obsahující spíše menší lokace (s výjimkou obří Yukolské vesnice, která je naopak rozlehlá až moc :) ). Trochu mě mrzí, že je do příběhu méně zapojené používání telefonu, místo toho tu máme scény vyprávějící o najatém detektivovi, který je tu podle mě úplně zbytečně. Navíc jeho akce prakticky vůbec nic v příběhu neovlivní.. Trošku mě zklamalo i to, že moje oblíbená vedlejší postava, Oskar, je přesunuta na druhou kolej, teda s výjimkou zmíněného smutného závěru, takže prakticky všechno nyní stojí jen na Kate. Potom jsem také narazil na pár nelogičností, jako dojíždění vlaku na drezíně poháněné Yukim. Je pravda, že Oskar do telefonu říkal, že vlak zpomalí. Ale Kate vyjela až několik desítek minut po odjezdu, no nevím, nevím, jestli by ten vlak dojela. Nebo koleje vedoucí do skryté Yukolské vesnice, kdo by to tam stavěl a proč? A asi největší chybou jsou tučňáci, kteří se na severní polokouli nevyskytují (ale ok, jsme na cestě na bájný ostrov s mamuty, tak jsou v okolí i tučňáci).

Scenérie jsou opět krásné na pohled, zvláště ty v divočině, hudba se dobře poslouchá, prostě všechno, na co jsme zvyklí. Fajn je i rozšíření vzhledu kurzoru o šípku v případě najetí kurzoru na východ z obrazovky, kde se nyní navíc zobrazuje šipka určující směr východu, což pomáhá rozlišovat různé východy. Na druhou stranu se mi stávalo, že u některých popisů předmětů vypadával dabing. Jakoby Kate nedořekla větu a byla v půlce odseknutá (to může být samozřejmě problém typu novější počítač vs stará hra).

Hra je opět povedená a přináší nám dokončení původního příběhu. Trpí ale hlavně tím, že byla násilně rozdělena do dvou celků a řekl bych, že tady byl do příběhu násilně doplňován nějaký obsah, aby to nebylo až příliš krátké. Nicméně závěr příběhu určitě stojí za to a každý, koho bavila jednička, ten se bude určitě bavit i zde.
+28
  • PC 85
Dva roky po prvním díle přichází na řadu pokračování celkem násilně přetrženého příběhu americké právničky Kate Walker a rodiny Voralbergů. Příběh úvodního dílu je připomenut v krátkém souhrnném videu, přesto je pro správné pochopení děje a nasátí té správné atmosféry nejdřív lepší zahrát si první díl.

Jestliže tedy znáte základy z prvního dílu, příliš věcí vás nepřekvapí. I nadále se budete v tomto dobrodružném eposu pokoušet splnit sen Hanse Voralberga - dostat se na ostrov Syberia, kde by měli žít poslední mamuti na světě. A opět budete k dopravě používat výhradně mechanický vlak, který však bude častěji stát a čekat na natažení.

Tvůrci ve hře pokračují v nastoleném trendu, kdy se vše odehrává v poklidném tempu, postavy přechází z místa na místo a řeší většinou celkem jednoduché úkoly. Pokud se zaseknete, tak ve většině případů jen proto, že přehlédnete nějaký předmět. Opět je vše vyvedené v pěkné grafice, s líbivou hudbou a hutnou atmosférou.

Přesto je nutno přiznat, že druhý díl je slabší toho prvního. Impozantní příjezd do Valadilene a naladění na tu správnou vlnu atmosféry se těžko může něco vyrovnat. Navíc, jak Hanse Voralberga, tak i automata Oskara už znáte z dřívějška. A Kate Walker už dávno není ta uťápnutá právnička z Ameriky, ale pravý kovaný dobrodruh. Takže jen pokračujete v zaběhnuté "rutině". Sice se ji tvůrci pokouší rozbít zařazením záškodníků, ale přesto je nutné přiznat, že celkový výsledek je slabší. I přesto je však hra stále vysoce nadprůměrná. Stejně tak slabší je vedlejší linka - rodinné problémy s přítelem z prvního dílu střídá celkem nudná honba soukromého detektiva vyslaná šéfem právnické kanceláře, aby Kate našel. Ten je však věčně pozadu a jeho vstupy většinou akorát překáží.

Horší je to i s prostředím, kam společně s Kate zamíříte. Zatímco v prvním díle došlo k postupnému přerodu z technického, ale malebného Valadilene přes technokratickou univerzitu a starou důlní továrnu v Rusku po omšelé lázeňské město, v druhé Syberii je prostředí mnohem stereotypnější. Drtivá část se odehrává v Rusku, navíc je vše zasněžené a tak nějak jednotvárně bílé. Celkem logicky pak bohužel ubylo i těch kouzelných automatů z dílny Voralbergů, protože se pohybujeme místy, kde Hans Voralberg ještě nebyl. Bohužel však ubylo i emotivních situací a také míst, kde by nastal nějaký zásadnější zvrat v příběhu.

Je škoda, že Syberia nevyšla v celku, jak bylo původně plánováno. Na druhém díle jde poznat, že jde místy o nástavbu. Přesto rozhodně stojí za zahrání a jedná se o důstojné zakončení emotivního dobrodružství.
+27
  • PC 75
Druhý díl Syberie byl pro mě po výborné jedničce spíše zklamáním. Spoustu drobných detailů a maličkostí, které z dílu prvního dělaly poměrně unikátní záležitost, ve dvojce prostě přestalo fungovat a hra tak pro mě ztratila velkou část svého kouzla. Kvůli tomu se asi nevyhnu častému srovnávání obou dílů.

Automaton Oskar, nejzajímavější a můj nejoblíbenější charakter z prvního dílu, je v této hře naprosto zbytečnou postavou. Po celou dobu hraní s ním neproběhne jediný poutavý dialog a jeho odpovědi se v podstatě omezují jen na poznámky o nutnosti pokračovat v cestě. Ostatně jiné vedlejší charaktery na tom nejsou o mnoho lépe. Snad kromě mnicha z opatství působí všechny postavy ve hře hrozně předvídatelně, nejsou příliš propracované a těžko vás tak něčím překvapí. Oproti jedničce tedy spíše zklamání.

Tou ale úplně nejhorší složkou druhé Syberie je podle mě vedlejší dějová linie, kdy Katin zaměstnavatel posílá na Sibiř svého agenta, aby přivedl mladou advokátku zpátky domů. Tato dějová odbočka se jako červená nit táhne téměř celým příběhem a tvoří také přibližně polovinu veškerých animací ve hře. V praxi se ale jedná o neustálé monotónní omílání jedné a té samé skutečnosti, pokaždé komentované trochu jinými slovy. Navíc tato dějová linka v závěru graduje do naprosto absurdního "rozuzlení" a její smysl ve hře mi uniká dodnes. S tím souvisí i občasné telefonní rozhovory, kdy si Kate povídá například se svou matkou. V prvním díle tyto dialogy určitě měly své místo. Nejenom že poodhalovaly pozadí Katina života, ale nepřímo tak mapovaly i určitou vnitřní proměnu hlavní hrdinky, ke které během hraní došlo, a která nakonec vedla k onomu zásadnímu rozhodnutí v úplném závěru hry. Ve druhém díle nejenom že Kate žádným vývojem neprochází, ale veškeré telefonické rozhovory se omezují jen na monotónní výzvy k návratu domů a neméně monotónní odmítavé odpovědi. Telefonáty tak považuju v druhé části Syberie za naprosto zbytečné a samoúčelné.

Za zápor považuju i logické puzzly, které kolikrát nemají s logikou vůbec nic společného a spíše se jedná o jakési minihry, kde musíte vyzkoušet všechno na všechno (namátkou: mince do automatu, lovení ryb, lezení po horské stěně).

Ale abych jenom neházel špínu. I přes zmiňované chyby má i druhý díl Syberie pořád něco do sebe. Před vydáním jsem se nejvíce obával grafiky a stereotypních zasněžených krajin, ale autoři si s tímhle poradili poměrně dobře. Navíc se jim z prvního dílu podařilo zachovat určitý osobitý grafický styl a zvláštní romantický nádech, který hře dodává opravdu výjimečnou atmosféru. Cesta do věčně zmrzlých severských pustin za splněním celoživotního snu navždy mladého chlapce, uvězněného v těle umírajícího stařečka, je krásný námět, který mě osobně dokázal oslovit a vzít za srdce. Druhý díl však již není o postupném odhalování spletité historie a objevování nových skutečností, ale připomíná spíše předem danou cestu za jasně určeným cílem. Dvojka nebyla původně plánovaná a autoři už v ní evidentně neměli moc co říct a nastavovali kde se dalo. Tím pádem je pro mě druhý díl jen prostým dokončením příběhu.
+26
  • PC 90
Dvojka je objektivně co se příběhu týče možná lehce slabší než první díl, ale mě se stejně moc líbila. Především si mě získaly bechberoucí lokace (les, vesnice Youkolů, klášter...) plné sněhu a vůbec mi nevadilo se nimi jen tak procházet a obdivovat všechny detaily za poslechu krásného soundtracku. Na rozdíl od jedničky tady taky není žádná delší nudnější pasáž (jako Univerzita) a všechno pěkně odsýpá. No a konečně, v dojemném konci nezůstalo jedno oko suché (u splnění povinností mého oblíbence Oscara nemluvě). Doufám, že se dožiju i třetího pokračování.

Pro: lokace, atmosféra, soundtrack, grafika, postavy

+25
  • PC 60
[Tento komentář bude velmi negativní, proto silně doporučuji zapálených fandům nečíst.]

První Syberia pro mě byla svého času velmi příjemné překvapení. Hezky civilní příběh, spousta zajímavých mechanických hraček a pěkné prostředí. Jen poněkud sterilní. Poněkud moc. A vůbec mi nevadilo, že je hra poměrně krátká, jelikož - vyjma pasáže v Komkolzgradu - příběh postrádal v podstatě jakoukoli dynamiku. Zjednodušeně řečeno byl naprosto schématický - dostat se z bodu A do B, mezitím promluvit s jednou dvěma postavama a vyřešit nějakou hádanku a pak k C, přičemž nějaký další bod bude prostě poslední - a vyprávění končí v okamžiku, kdy se zdá, že se konečně rozjíždí. Ale bylo to fajn.

A hlavně to byl skvělý příklad, na kterém se mohli tvůrci učit do budoucna, jenže jak to dopadlo? Hra je v základu úplně stejná jako předchůdce. Zdá se, že i struktura příběhu je totožná, taktéž s jednou světlou výjimkou někde uprostřed, kdy se ovšem jinak nic neděje.

Takže zatímco už i v prvním Broken Swordu platilo pravidlo, že ke konci se hra nemá nijak protahovat a jednotlivé pasáže by měly být kratší a kratší, Syberia II vás vpustí do ohromné a ohromně prázdné osady, kde běháte spoustou prázdných obrazovek, přičemž tak každá pátá obsahuje "aktivní" bod, kde můžete sebrat jeden dva předměty. Kdybych měl možnost promluvit si s hlavním designérem téhle hry, určitě bych se jej rád zeptal "Co si myslíte, že mají hráči rádi na adventurách?", načež bych mu na jeho očekávanou odpověď "Zcela nepochybně to nekonečné bloudění desítkami vypiplaných lokací." vmetl do tváře "Dialogy, příběh a hádanky, sakra!"... pak bych ho ještě opařil horkou kávou, aby si nadosmrti pamatoval, že takhle jako fakt ne.

Syberia II je zívačka a větší než první díl. Mluvících postav je tu ještě méně (ano, taky jsem si nemyslel, že je to možné) a hádanky zapáchají naprostou tuctovostí, kdy ani u jedné se nezbavíte pocitu, že už jste nejednou něco podobného viděli. A co se příběhu týče, nepamatuji, že by mi kdy byly jeho postavy (včetně hlavní) natolik lhostejné, jako právě tady.

Já jsem vás varoval!
+23 +25 −2
  • PC 80
Ta nejpoklidnější hra na světě, vhodná, pokud se nechcete stresovat stíháním úkolů do časových limitů, či bojováním a konfrontaci s nepřáteli. Při tom jí ale nechybí dobrý, až nevídaně originální příběh, ani zajímavé, milé či dokonce až velmi roztomilé postavy (Oskar, Yuki). Je to už poměrně dávno, co jsem tuhle hru hrála, ale stále si dobře vzpomínám na tu poklidnou a příjemnou atmosféru, hezká prostředí a pěknou hudbu. Překračuje svého předchůdce snad ve všech směrech. Je zábavnější, hratelnější, rozmanitější a příběh se doopravdy uzavře.

Pro: Originální příběh, neskutečně klidná atmosféra, hezká prostředí, milé postavy, různorodé úkoly

Proti: Občas zbytečně komplikované řešení úkolů, někdy až tak pomalé, že je to trošku nudné

+21
  • PC 90
Název Syberia je zde daleko trefnější než-li u předchozího dílu-důvodem je prostředí, ve kterém se naše hrdinka Kate Walker bude nacházet. Po téměř celou dobu chumelí a nečas s příchutí dobrodružství na vás z obrazovky přímo dýchá. Tentokrát jste na cestě společně s Hansem Volarbergem, který je nemocný a automatem Oscarem. Vše se odehrává během mrazivého počasí, přičemž tajemství mamutů je ukryto hluboko pod sněhem. Objevit mamuty a splnit tak sen starého Volarberga je zde hlavním cílem cesty. Během celé výpravy vás čekají všelijaké komplikace a překvapení, které však hru dělají nanejvýš napínavou a zajímavou. Postavy jsou zde také o něco zajímavější, než v prvním díle a při seznámení s nimi, celý příběh dostává ty správné grády. Také hlavní hrdinka je trochu jiná-je si sebou více jistá, je rozhodnutá a jde si svou cestou, i když je po ní vyhlášeno pátrání. Je tu asi vše, co se čeká od dobré adventury : mystika, dobrodružství, historie.. Zkrátka adventura v kabátku tzv. "Cesty do Pravěku" - a moc povedené!

Pro: Krásná zimní krajina, tajemnost, příběh.

Proti: Možná jen špatné značení přechodu obrazovek a pomalé přecházení

+20
  • PC 55
Po malé pauze jsem se vrhnul i na pokračování této zvláštní adventury. Po zklamání, které mi první díl přivodil, jsem tentokrát moc nečekal a byl připraven na nejhorší. No, nejhorší to nebylo, ale ani tentokrát fanoušky série moc nepotěším. To, co mi vadilo na původní hře, je tu ještě umocněné na druhou. Naštěstí mnohé zachraňují atraktivnější a živější lokace, které jsou i tentokrát na pohled moc krásné.

Záměrně zdůrazňuji spojení "na pohled", jelikož herně je to stále bída s nouzí. Opět procházím hromadu prázdných obrazovek, tu a tam někde možná seberu a s trochou štěstí neminu nějaký ten blbě viditelný předmět a za pomocí návodu vyřeším totálně nelogickou "hádanku". Zatímco první díl byl jakž takž logický a návod jsem používal jen při zásecích, když už jsem nevěděl kudy kam, u dvojky jsem ho měl zhruba od půlky hry permanentně otevřený, jelikož to, co tvůrci předvádějí v klášteře (kde se nachází jen tak btw jeden nepříjemný "mrtvý konec") nebo v Youkolské vesnici, je čirý extrém. Hádanky často využívají znalosti něčeho, co mi hra sdělila zhruba před 50 obrazovkami a já to samozřejmě už stihl zapomenout.

Jak už jsem říkal, prostředí je atraktivnější a víc mě i zajímal samotný příběh, který už nepůsobí tak fillerovitě a snaží se o osudovost. Dočkal se i docela dojemného rozuzlení, ale i tak převažuje zklamání. Více jak 20 hodin totiž hráč stráví pátráním po něčem, co se v závěru vyřeší zhruba za půl hodinky. Závěr na Syberii je odfláknutý a místo pocitu zadostiučinění a nějaké odměny tam tvůrci jebnou další dva debilní puzzly, načež to uzavřou zhruba 30 sekundovou animací. Takže kdo chce hrát Syberii kvůli Syberii, nemusí se obtěžovat. Sice se říká, že cesta je cíl, ale tady je ta cesta, jak by řekl Paul, spíše busy work. Krom toho některé příběhové linie působí tak nějak nedotaženě nebo zbytečně - např.: Hansova nemoc a Oscarovo sebeobětování, pátrání po Kate, telefonáty apod. Jednoduše řečeno, doufal jsem v promyšlenější finále.

Potěšilo mě vylepšení některých základních herních mechanik. Vylepšený dialogový systém, kdy témata rozhovorů po použití mizí z nabídky, je super. Stejně tak to, že hra hra konečně při přechodu mezi lokacemi na myšítku ukazuje směr, kterým se postava vydá apod. Jenže tyhle věci spíš považuji za něco, co už mělo být v původní hře a není to nic, co by bylo hodno obdivu.

Abych to shrnul. Druhá Syberia mě místy bavila o něco víc, než díl předchozí, ale taky měla místa, kterými mě vytáčela do nepříčetnosti. Zajímavější prostředí a zájem o postavy mě u hry udržel až do konce, ale herně mě tahle adventura prostě neuspokojila. To, co od dobré adventury očekávám, jsem tu bohužel nenalezl.

Pro: postavy, lokace po vizuální stránce, dialogy, vylepšené základní mechanismy, Youki

Proti: hratelnost, zkratkovité finále, extrémní prázdnota a roztahanost některých lokací, často nelogické postupy a vesměs všechny hádanky, nevyvážená obtížnost

+18
  • PC 70
Druhý díl vypadá skoro stejně jako první - stejný engine, stejný… vlastně úplně všechno. Snad jen kurzor myši si trochu polepšil a ukazuje i malou šipku při odchodu z lokací. Mimochodem, už od prvního dílu se mi ten kurzor dost líbí :D Ok, padaly tu názory, že druhý díl je trochu nadbytečný, protože ten první byl zcela nepochybně uzavřený. Podle mého názoru ano… ale i ne. Přece jenom člověk chtěl ty mamuty i Syberii vidět na vlastní oči, že jo…

Přiznám se, že se mi druhý díl líbil o trochu víc, a to ze dvou důvodů. Za prvé - mrazivě ledová a ledově mrazivá atmosféra. Všudepřítomný sníh a vůbec… Za druhé - samotná zápletka mi byla milejší, než v prvním díle. V tom prvním se jen hledal dědic… V tom druhém se postavy snažily splnit své sny.

Celkově mám rád příběhy, které jsou založené na tom, že postava má nějaký naprosto šílený nenormální sen, za kterým si tvrdohlavě jde, nevzdává se, neposlouchá rady “to je nesmysl, vykašli se na to!” a zkrátka bojuje až do konce!
S takovými příběhy se snadno ztotožním, protože mám v životě taky dva naprosto crazy sny, nad kterými ostatní jen nechápavě kroutí hlavou a říkají mi, že jsem cvok. Náhodou - jeden sen jsem si nakonec splnil a druhý… no… uvidí se :D

Co mi na příběhu vůbec nesedělo bylo pátrání (bývalého) šéfa Kate Walker. Ze začátku jí volal a ona mu to položila. To nemohla říct “kašlu na to, dávám výpověď!” ? A proč potom najal soukromého detektiva? To bude dávat prachy kvůli jednomu zaměstnanci, byť s ním měl dobrý vztah? Jestli jsem to dobře pochopil, tak Kate měla tu smlouvu, kterou ten její boss chtěl, tak proč mu ji třeba neposlala poštou z Romansburgu? Byla snad nějak důležitá pro Kate a nechtěla ji vydat? Tak to mohla zmínit aspoň… Navíc Kate volala její máma a snažila se jí ukecat, aby se vrátila domů. Heh, proč? Moji sourozenci taky furt někde lítají po světě, občas zavolají na Skype, ale moje mamka kvůli tomu nešílí. Ok, sice to není Sibiř, ale stejně… Celý tohle bylo v příběhu zbytečný. V prvním díle to budovalo zápletku, která na konci vyvrcholila nějakým způsobem. V druhým to bylo vyloženě na ozdobu…

Adventurně je S2 úplně stejná jako první díl. Ok, technické zpracování ušlo (mimochodem, v jedné lokaci se pravidelně objevuje veverka vypadající jako Scrat z Ice Age), ale když si vezmu, že v 2004 už byl Half-Life 2, tak bych měl možná pár připomínek… No, budiž… Lokace opět prázdné, postav minimum, ale aspoň jsou poměrně zajímavé když už nic… Nějak jsem si zvykl, takže mi to nevadilo. Prostě to už k Syberii nějak patří, že každá lokace obsahuje 4 aktivní místa a tři z toho jsou jen přechody do jiných lokací :D
Co se mi fakt nelíbilo byla vesnice Youkol nebo jak. Celou vesnici tvořilo asi 150 velice si podobných lokací, které byly propojené velice nepříjemným způsobem. Stačilo si zapomenout jeden předmět v chatě šamana, přijít na to až v jeskyni, a hned se člověk musel 65 lokací vracet zpátky :D Celá tato vesnička už byla adventurní megalomanie, nic víc…

Takže závěr - S2 není podle mě horší ani lepší pokračování, ale zhruba srovnatelné. V některých ohledech možná lepší (zápletka, mrazivá atmosféra), v některých zase horší (Youkol vesnička, sekundární zápletka po telefonu). Tak jako tak jsem rád, že jsem si to zahrál, ale nejsem si jistý, jestli to budu hrát někdy znovu :)
+17
  • PC 70
Na druhou Syberii jsem se celkem těšil, protože mě zajímalo, jestli se Kate s Hansem a Oskarem dostanou až ke svému vytouženému cíli. Nakonec se jim to povedlo, i když poněkud prazvláštně.

V menu mě zaujalo tlačítko na souhrn prvního dílu, po jehož stisknutí se spustí video, vysvětlující neznalému hráči předchozí události. Určitě to nenahradí samotné hraní předchozí části, ale i tak je to užitečná pomůcka. Potěšilo mě také mírné vylepšení herních mechanik, kdy témata rozhovorů mizí a kurzor ukazuje směr, kam Kate půjde.

V první Syberii mě bavilo cestování vlakem do nových oblastí, ale tady je jich minimálně a téměř v každé jsem se zdržel na můj vkus až moc dlouho. Nejvíce se mi líbila zastávka s chatkou v lese u vody, protože jsem tam strávil přiměřeně času a i úkoly byly ucházející. Naopak Youkolskou vesnici nebo klášter jsem chtěl mít co nejrychleji za sebou (i když jízda v rakvi byla super).

Největší zklamání byl asi nový Oskar, protože už nebyl takový otrava jako dřív a navíc se vypnul a spojil s Hansem. Naopak Youki byl roztomilý mazlíček a určitě příjemné zpestření. I přes zmíněné nedostatky jsem s druhým dílem Syberie celkem spokojen. Nedosahuje sice kvalit jedničky, ale konec s mamuty je úchvatný.

Pro: vylepšení herních mechanik, zastávka s chatkou, Youki, hudba, konec

Proti: dlouhý pobyt na jednom místě, nový Oskar

+16
  • PC 70
Nejdříve bych chtěla upozornit, že jsem nehrála předchozí hru, tak mi mohly uniknout některé souvislosti a zážitek ze hry nemusel být úplný. Proč jsem začala hrát druhým dílem? Tuto hru jsem si vybrala pro splnění pro splnění výzvy č. 9 (rok 2020). Byla to prostě první hra v seznamu řazeném dle data přidání, kterou vlastním a kterou jsem měla chuť vyzkoušet. Určitě bych dále v seznamu našla něco jiného (kde by mi nechyběl předchozí díl), ale to bych seznam musela pečlivě projít a to se mi zrovna nechtělo dělat. Hru jsem si před nějakou dobou přidala na Originu zdarma. První díl se nikde nerozdával, tak jej nevlastním. Myslím, že mě tato hra nezaujala natolik, aby si první díl koupila a hru si zahrála. Seznam her, které už mám a ráda bych si je zahrála, je i tak dlouhý.
Na začátku hry není žádný tutoriál, který by hráče seznámil s ovládáním. Možná to máte umět už z předchozí hry, nebo se předpokládá, že kvůli jeho jednoduchosti vysvětlení není potřeba. Já jsem se poměrně dlouho rozkoukala. Hned první zaseknutí, kde jsem musela použít návod, souviselo s nepochopením ovládání. Myslela jsem, že jednotlivé lokace jsou statické a nenapadlo mě, že když dám pokyn jít na kraj, obrazovka se posune a odhalí další místo, kam jít. Zasekla jsem se tedy na místně, kdy jsem potřebovala najít bratry Ivana a Igora a sebrat jim benzín. Možná je to dáno mým nedostatkem zkušeností s adventurami, ale právě proto se hodí, když je ve hře ukázáno alespoň základní ovládání.
Se hrou jsem měla i technické problémy. Hlavně na začátku bylo několik dialogů, kde se nepřehrál celý dabing. Titulky ukazovaly, že má být ještě něco řečeno, ale zvuková stopa se již ukončila. Také mi hra několikrát spadla, což byl velký problém, protože nejsem zvyklá pravidelně ukládat a přišla jsem o značný postup ve hře. To se stalo jen 2x. Rychle mě to naučilo pravidelně ukládat.
Příběh hry mě bavil, i když v několika částech mi asi chyběla znalost předchozí hry. Například dojemná scéna s Oskarem, mě nijak nezasáhla. Jako postava mi přišel spíše otravný. Možná, kdybych hrála první hru, měla bych k němu jiný vztah. Některé dialogy, nebo spíše jejich navazování, mi přišly hloupé. Chápu, že by mohly fungovat, když se k postavě vrátíme po delší době, ale já chtěla zjistit od každé postavy všechny možné informace, než půjdu dál, tak jsem zkoušela všechny dialogové možnosti, než se začaly opakovat. Vznikali tak divné situace jako např. postava mi řekla, že se jmenuje Malka a v následujícím větě jsem se jí zeptala: „Ty se jmenuješ Malka?“
Hádanky byly ve většině případů logické, zábavné a hlavně originální. Když jsem se ale zasekla, tak jsem na řešení prostě nepřišla a musela jsem hledat návod. Jak už jsem psala, jedno velké zaseknutí jsem měla kvůli nepochopení ovládání. Další byly kvůli tomu, že jsem něco přehlédla, například cestu do jiného místa, nebo předmět, se kterým lze interagovat. Ty se mi celkově hledaly špatně. Kolikrát jsem třeba věděla, co hledám, ale nemohla to najít a kurzorem jsem procházela milimetr po milimetru všechny místa (např. dřevo na zapálení okně k rozpuštění ledu na rybě pro youkiho). Určitě by se ve hře hodily nějaké hinty, aby člověk nemusel rovnou hledat návod a s mírným popostrčením na hádanku přišel sám. Z toho je vždy lepší pocit.
Ve hře se stráví velké množství času chozením tam a zpět. To je pochopitelné a v pořádku, ale některé lokace jsou úplně prázdné a trochu zbytečné. Nejvíce mě naštvalo neustálé chození pro vodu k vyřešení ledového bludiště. Místo pro načepování bylo zbytečně daleko. Mohlo klidně být před jeskyní.
Jak už jsem zmínila, zasekla jsem se ve hře tak, že jsem si musela najít návod. Protože jsem nikdy nemohla vědět, jestli osoba hrající Walkthrough někde předtím nesebrala něco, co já zapomněla, dívala jsem se vlastně na celý průchod hrou (vždy od posledního momentu zaseknutí do toho, kde jsem byla). Musím říct, že vlastně dívat se, jak hru hraje někdo jiný, mě bavilo více, než jí hrát sama. Člověk necítí tu frustraci sám, ale baví se, jak trpí někdo jiný. A také samozřejmě daný videa dobře sestříhal, tak tam dlouhá zaseknutí vůbec nebyla.
Když to vezmu kolem a kolem, jedná se o lehce nadprůměrnou hru s dobrým příběhem, hádankami a roztomilým zvířátkem (youki). Když je někde roztomilé zvířátko, má to u mě hned plusové body.
+14 +15 −1
  • PC 85
Syberia 2 se od prvního dílu moc neliší. Ale už ta atmosféra je trochu jiná. Už nepůsobí moc smutně jak v jedničce. Na tom má zásluhu, asi prostředí, které je v podobném stylu jak první Syberia (opuštěné), ale už to nemá jaksi tu stejnou atmosféru. Problémy byly stejné jako u první Syberie, což je občasná nuda při běhání po lokacích, když sem nevěděl jak dál, a taky ta pomalost a zdlouhavost. Pokračování příběhu z jedničky je ovšem povedené, stejně jako jeho ukončení. Konec mohl být lepší, ale i tak byl pěkný.

Pro: Příběh, konec.

Proti: Pomalost a zdlouhavost.

+11 +12 −1
  • PC 90
Jako samostatná hra dvojka neobstojí. Pokud jste nedohráli jedničku, sposta věcí vyzní prázdně a nezajímavě. Trochu monotónní prostředí oproti výpravné jedničce zamrzí, ale dá se to pochopit, vzhledem k příběhu. zajímavá je i implementace Wookieho jako "sidekicka". Konec mně rozbrečel a to se mi u her nestává. Lépe popsat příběh nejde.

Pro: Příběh, atmosféra, grafika, zajímavé úkoly

Proti: Monotónní prostředí, trochu roztahané

+10 +11 −1
  • PC 60
Tenhle díl neměl nikdy vzniknout. Děj se vyřešil již v jedničce. mě osobně už nezajímal ten sobeckej starej parchant, co "zabil" Oscara a nechal se napasovat do jeho těla, aby pak nasedl na mamuta a nechal Kate samotnou na celém ostrově...jak se jako dostala domů? Chybí komunikace s vnějším světem (logicky, páč ten byl vyřešen v prvním dílu, ale tak to byl hlavní náboj) a chybí příběh.

Pro: grafika a ten skotačící plyšák

Proti: všechno ostatní, zejména lokace ledové jeskyně, která je hrozně velká a nepřehledná

  • PC 80
Po dokonalosti prvního dílu přichází ostuda dílu druhého. Násilím rozpojený příběh směšně a bez fantazie dokulhává do tristního finále, kdy si člověk řekne jen : Bože, Proč?!?
-3 +3 −6