Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
 

Komentáře

« Novější Starší »

Star Wars: Dark Forces

  • PC 95
Po dlouhé době jsem opět dohrál Dark Forces. Pamatuji si, že jsem hru dostal od táty jako dárek ke svým dvanáctým narozeninám společně se Shattered Steel. První FPS ze světa Star Wars s první hrou od BioWare. Jak symbolické. První zmínku jsem zaznamenal společně s kamarádem v Excaliburu 38 a od té doby jsme po ní toužili. :-D

DF se objevila na počátku roku 1995, kdy na tomto poli kraloval Doom, Doom II: Hell on Earth a jejich "klony". (Heretic, HeXen: Beyond Heretic...) A Dark Forces je všechny strčil do kapsy. Myslete si cokoliv, je to tak. :-P

Dark Forces má narozdíl od Doom & Clones propracovaný příběh (umocněný světem Star Wars), ve kterém se hráč alias Kyle Kytarn (bývalý stormtroooper a agent Impéria) vydává na čtrnáct dlouhých misí, přičemž v první misi má za úkol krádež Hvězdy smrti. Tato mise pak byla šířena jako demoverze a byla samotným Georgem Lucasem schválena jako kanonická (dle G.L. hranice, kam se již nikdo, kromě něj, nesmí vydat). (Fuck You, Disney, Fuck You!) V následujících misích se Kyle vydává po stopě nejnovějšího tajného projektu Impéria - Dark Troopers - vedného generálem Romem Mohcem.

V dalších misích se tak hráč vydává do různých prostředí (stoky, zničené město, doly, ledová planeta, Nar Shaada, Jabbova loď, Coruscant...) za různými úkoly (hledání inženýra, sabotáž dolů, záchrana špiona, hledání navigační karty...). Mise jsou spojeny silným a logickým příběhem s krátkými animacemi. Žádná hráče nezavede hned do centra dění, ale hezky na okraj, odkud je třeba se dostat na požadované místo. Pokud máte infiltrovat napřátelskou základnu, vaše loď - Moldy Crow - vás vysadí v horách, odkud sem musíte vydat k nějakému "zadnímu vchodu" (větrací šachtě, nákladnímu výtahu) do základny. Díky tomu je dosaženo rozmanitosti prostředí a hráč neprochází pouze základnami.

Samotné prostředí je skutečně trojrozměrné a lze se nejen rozhlížet doleva a doprava, ale i nahoru a dolů a krčit a skákat (a padat) - a má to smysl (kromě padání). Pro postup do dále je k některým dvěřím je potřeba klíč, k některým je třeba nalézt a zapamatovat si kód a v jedné misi dokonce správně nastavit výtahy! Některé dvěře je třeba obejít kanalizací. Samozřejmě lze v misích nalézt i tajné lokace. Stačí se jen podívat na mapu a zamyslet. :-) Samotný HUD je omezený na dva půlkruhy v dolních rozích obrazovky, takže má hráč neblokovaný výhled na okolí.

K dispozici je rozmanitý arzenál zbraní od blasterové pistole, útočřné pušky stormtrooperů, granátů, kulometu, min a minometu, odstřelovačky až po zbraň jednotek Dark Troopers. Většina zbraní má navíc dva módy střelby, takže mina mohou explodovat po chvíli nebo až když na ně vkročí nepřítel, granáty detonují po dopadu nebo během deseti vtěřin, Assault Cannon střílí buď plasmu nebo rakety... A v kombinaci s různorodostí nepřátel a délkou misí se tak mohou hráči skutečně vyžít. Nepřátelé jsou zastoupeni různými druhy imperiálních vojáků, žoldáků (grany s granáty, trandoshany s odstřelovačkami, gammoreany s halapartnami), droidů, dianogami a dokonce i na mláďata kraytského draka dojde. :-)

Na grafice je vidět stáří hry a hudba na motivy Williamsových skladeb již dnes také neohromí, avšak v tehdejší době se jednalo o naprostou špičku. Možná, že Dark Forces nebyla natolik revoluční jako Doom, ale zcela jistě se jednalo o evoluci a krok správným směrem, zatímco Doom / Quake přešlapovaly na místě. I přes své stáří se stále jedná o zábavnou hru a na nejtěžší obtížnosti skutečnou výzvu, kdy je zapotřebí postupovat opatrně a krčit se za rohy. Jediným slabším místem je absence multiplayeru (pro někoho) a nemožnost ukládání během misí (pro někoho). Avšak finále je vskutku epické a rozhodně stojí za to. ;-)

Pro: Příběh, design misí a prostředí, různorodost zbraní a nepřátel, hudba, svět SW...

Proti: Absence multiplayeru, nemožnost ukládání během misí.

+16

Memento Mori

  • PC 70
Memento Mori jsem měl nainstalováno z Level DVD na starších sestavách již několikrát, ale pokaždé hra buď padala nebo se hýbala jak slimák po obrně. Znovu jsem hru nainstaloval v rámci Herní výzvy 2018 a tentokráte již hra běžela bezvadně.

Memento Mori (Pamatuj na smrt) je česká detektivní adventura, ve které řešíte prostřednictvím dvou hlavních hrdinů - Larisy Světlovové a Maxe Durranda - tajemnou krádež obrazů z moskevské Ermitáže související se smrtí profesora Abramčikova. Během svého pátrání navštíví oba ústředí Interpolu v Bruselu, Moskvu, Anglii, Portugalsko a nakokonec i tajemný klášter ve Finsku.

Příběh je klasický, místy tejmný a napínavý, avšak zakončený rozuzlením ála Horizont události či Šestý smysl. A to je možná nejslabší prvek celé hry. Obě díla totiž měla vynikající, dlouho a postupně budovanou atmosféru, v čemž bohužel hra není nejsilnější. O dost lépe se to daří například Posel smrti.

Hratelnost je naprosto pohodová. Pravým tlačítkem myši zkoumáte a levým použiváte. Hádanky jsou logické a nehrozí žádné delší záseky. Místy jsou různé "mezihry", které nepůsobí samoúčelně či rušivě. Hra tím pádem svižně ubíhá a odhaluje svoji nepříliš dlouhou herní dobu. Dabing a hudba jsou na slušné úrovni, i když úrovně již zmíněného Posel smrti nedosahují. Grafika je na velmi dobré úrovni a hezky se na ní dívá i dnes.

Celkově lze Memento Mori lze označit za příjemnou adventurní jednohubku pro všechny věkové kategorie začínajících i zkušených adventuristů. Příběh má navíc několik různých konců, které záleží na hráčově postupu hrou, čímž přináší prvek znovuhratelnosti, což není u adventur obvyklé.

Pro: Různá zakončení příběhu, grafika, dabign.

Proti: Atmosféra je slabší, kratší délka hry.

+14

Nexus: The Jupiter Incident

  • PC 100
Nexus: The Jupiter Incident jsem poprvé dohrál již před hodně dlouhou dobou, kdy vyšla na Level DVD 157. Tehdy jsem však nenapsal komentář a tak nyní tuto chybu napravuji. Hru při jejím vzniku doprovázely právní spory, protože byla jednou ze dvou her pojmenovaných Imperium Galactica III. Mithis Games spor sice nakonec vyhráli, ale i tak hru přejmenovali na Galaxy Andromeda a ještě později na Nexus: The Jupiter Incident.

Hlavním hrdnou je kapitán Marcus Cromwell, první člověk narozený ve vesmíru a účastník první versmírné války mezi vládou na Zemi a nadnárodními korporacemi. Marcusova stíhačka byla při jedné misi poškozena a válečný hrdina strávil 10 let v hibernaci, než ho po letech opět našli. Mezitím korporace zvítězily a převzaly veškerou moc, zatímco vlády se rozpadly. A právě díky svým válečným zkušenostem získal Marcus velení moderní bojové lodi Stilleto.

Takto zhruba začíná děj hry, ve které se hráč alias Marcus Cromwell vydádvá na 26 dlouhých misí rozdělených do šesti epizod. První mise se zaměřují na válku s konkurenční korporací Kissaki a slouží k seznámení s hrou, ale nečkejte nízkou obtížnost, i když počáteční mise jsou lehčí než pozdější. První epizoda končí setkáním s mechanoidy, získáním nové lodě Angelwing a její A.I. - Angel / Tenshi a přesunem do jiné galaxie. A právě tady přichází první zvrat. Posádka Angelwingu objevuje v neznámé galaxii planety osídlené lidskou rasou, ale nečeká je žádná idylka. Lidé jsou totiž "pěšáky" ve vleklé válce dvou znepřátelených ras - Vardragů a Gorgů. Do toho všeho ještě zasahují vzbouření Raptoři, neutrální Duchové a hmyzoidi známí jako "Kobylky". Největším nebezpečím pro všechny rasy jsou však tajemní a téměř neporazitelní Mechanoidi.

Příběh hry je velmi dobře zpracovaný. Chytne Vás a nepustí. Nemá žádné mise, které bych označil jako nudné či výplňové. Mise jsou velmi dobře zpracované, dlouhé tak akorát, jejich náplň je velmi bohatá a jen velmi vzácně se opakují. Najdeme tu klasickou obranu konvoje, obranu vlastní základny, průzkumné mise, kdy jen cestujete z bodu do bodu, ale i stealth mise, ústupy z prohraných bitvev a útoky na nepřátelské základny a nakonec i obrovskou superbitvu. Hlavní události může hráč shlédnout prostřednictvím animací a prostřednictvím kapitánovu deníku je možnost odhalit detaily příběhu a vztahy mezi jednotlivými charaktery.

Tím nejúžasnějším na hře je však její interface a ovládání. V levém horním rohu vidíte info o Vašich lodích, v pravém horním zase info o lodích nepřátel (pokud nějaké máte) a na dolním okraji obrazovky je umístěných dvanáct ikon, které jsou přiřazeny ke klávesám F1 až F12. To bohatě stačí! Dvanáct příkazů, mezi kterými je například Skenování objektu, Dělostřelecká palba, Útok na motory / štíty / zbraně / trup, Auto mód, Pohyb, Útěk... To vše v nádherné grafice doprovázené epickou hudbou. Podle mě jedna z nejlepších her historie.

Pro: Příběh, grafika, ovládání a interface, módy.

Proti: Nic.

+7

Dragon Age II

  • PC 80
Tak jsem si 6 let po vydání v rámci Herní výzvy 2017 zahrál Dragon Age II. Hru, o které toho již bylo napsáno dost a dost a to jak dobrého, tak špatného, díky čemuž si člověk dokáže udělat celkem dobrou představu o tom, jak hra vypadá a jak se hraje.

Dragon Age II začíná krátce po bitvě u Ostagaru, kdy se hlavní hrdina - Hawke - vrací pro svou rodinu do Lotheringu a společně prchají před blížící se Nákazou. Nakonec se dostávají až do města Kirkwall ve Svobodných markách, kde se během deseti let z pozice fereldenského uprchlíka vypracuje až na šampiona Kirkwallu. Útěk z Lotheringu je tradičně použit jako akční tutoriál, kdy si hráč může osahat zvolenou třídu postavy (bojovník, mág, zloděj) a seznámí se s ovládánámí a systémem hry. Další desetiletí v Kirkwallu je rozděleno do třech kapitol, které se odehrávají s odstupem několika let, ale je to poznat, jen podle zmínky vypravěče a občasných komentářů.

A právě s hlavní postavou souvisí jedna z nejviditelnějších změn - už nění němá. Hlavní hrdina dostal dabing. S tím se ale změnil systém dialogů a hráč už tak nemá možnost výběru z asi osmi různých odpovědí, ale je zde "dialogové kolečko" známé z Mass Effect. Je tak možno zvolit jednu ze tří odpědí: diplomatickou, vtipnou a agresivní. Podle toho, které převažují, má Hawke barvu hlasu a postavy pronášejí hlášky během potulování po městě. V některých rozhovorech se pak mohou objevit volby přístupné pouze v případě, že převažuje určitý typ odpovědí (Hawke reagující často agresivně nemá možnost speciálního diplomatického dialogu, ale úspěšněji někoho zastraší.).

Směrem k Mass Effect 2 se neposunul jen systém dialogů ale i celkové pojetí hry. Kamera vysí stále nad rameny ovládané postavy nelze ji oddálit do isometrického pohledu jako u předchozího dílu. Také souboje jsou více dynamičtější a akčnější, ale výsledený dojem kazí fakt, že se v jejich průběhu zhmotňují nepřátelé jen tak z ničeho a to ještě po obvodu bojiště, takže nějaké využívání úzkých průchodů ztrácí na efektivitě.

Kromě Hawke můžete v sobojích ovládat také některého z družiníků a přátel hlavního hrdiny. Těch je osm - "Lidské beranidlo" Aveline Valen, "Ukecaná huba" Varric (který celý příběh vypráví), "Pomsta a spravedlnost" Anders, "Svobodný otrok" Fenris, "Lost in the City" Merrill, "Pirate Bitch Queen" Isabela, "Mnich ve zbroji" princ Sebastian Vael a v neposlední řade i jeden ze sourozenců Hawke, jehož vzhled a povolání se liší v závislosti na hráčově zvoleném vzhledu a povolání. Kromě výše zmíněných parťáků hráč potkává mnoho nových postav, ale i některé známé z Dragon Age: Origins a Dragon Age: Origins – Awakening. DLC Black Emporium ještě do hry přidává psa. Ne však jako společníka, ale jako "schopnost".

Systém Schopností byl změněn a Dovednosti (pasti, řečnictví...) byly zrušeny úplně. Některé Schopnosti byly vyhozeny (DW expertise / mastery), sloučeny (ice / flame weapons) nebo se staly upgradem jiných (shield bash). Hráč tak má k dispozici 9 stromů po desíti schopnostech - 2 zbraňové, 4 doplňkové a 3 specializace. Během hry lze získat až 35 bodů (společníci získávají o 10 schopnostních bodů méně), které do nich můžete investovat. A samozřejmě, můžete téměř libovolně kombinovat.

Se společníky souvisí další změna. Už zde není ukazatel náklonosti k hrdinovi, která by se dala vylepšovat dárky, ale systém "Přátelství a rivality", který závisí pouze na hráčových činech a volbách během rozhovorů. Podle toho, zda je společník přítel či rival, získává bonusové vlastnosti - například odolnost proti magii v případě přátelství a regeneraci zdraví v případě rivality. Se společníky už hráč nehovoří v táboře, ale v jejich domovech v různých částech města.

Celá hra se odehrává pouze v Kirkwallu a jeho okolí s vyjímkou Dragon Age II: Mark of the Assassin a Dragon Age II: Legacy, takže se úkoly často odehrávají ve stejných lokacích, avšak jsou velmi různorodé a rozhodně se nejedná o "fetch questy". Ty jsou zde také, ale ve velmi malé a "osekané" míře. V první kapitole se Hawke potýká s přípravou na výpravu do Hlubokých cest a dozvuky událostí z Dragon Age: Origins a Dragon Age: Origins – Awakening, přičemž výskyt některých questů záleží na rozhodnutích importované postavy. Druhá kapitola se točí kolem vyšetřování sériových vražd a řešení problémů s Qunarijci a ve třetí kapitole vyvrcholí dlouholeté spory Kruhu mágů s Templáři (v těchto kapitolách se některé úkoly mohou objevit či neobjevit na základě předchozích rozhodnutí).

Lokace jsou oproti předchozímu dílu vizuálně hezčí, ale také znatelně menší. Navíc tu jsou jen tři různé "dungeonky", které se vždycky objeví někde jinde a je zpřístupněna jiná část (do každého se vypravíte maximálně čtyřikrát za celou hru). Tím sice odpadají dlouhé nudné pasáže (Únik a Hluboké cesty z Origins), ale zase se dotavuje repetetivnost. Změn se dočkal také crafting. Na výrobu lektvarů a run už nepotřebujete mít u sebe určitý počet surovin, které se vyčerpávají, ale stačí mít nalezený určitý počet zdrojů surovin a výsledné produkty si objednáváte za peníze.

U hry jsem se skvěle pobavil a rozhodně ji lze hrát i opakovaně, nejen kvůli skvělým hláškám a achievementům. Dragon Age II není špatná hra, jak to někteří líč, ale je výrazně jiná, než první díl. Co však hru sráží je, že byla dělána narychlo v krátkém čase, díky čemuž je v některých částech znát jistá nedodělanost a místy i "nedovysvětlenost". Nejvíce je to patrné ve třetí kapitole, která je ze hry nejkratší, ale nejzásadnější. Nejen, že je zde konflikt Templářů s Mágy pouze lehce načrtnut, ale protože je už od začátku znám výsledek, tak i nedostatečně odvyprávěn (postrádá atmosféru). Část vyprávění popisující jak je možné, že se mág Hawke a jeho magičtí společníci mohou volně pohybovat po městě se dvěma templáři na metr čtvereční pak byla vystřižena úplně. Navíc se ve hře vyskytují bugy, které vám zabrání ve splnění některých (naštěstí vedlejších) úkolů. Je to škoda, protože hra má své silné okamžiky a určitě si zasloužila lepší péči.

TOP 3 (4) společníci:
1. Varric
2. Merrill
3. Isabela / Aveline

Pro: Příběh, grafika, dialogy a jejich systém, společníci, dynamičnost.

Proti: Nedodělanost, bugy, opakující se lokace, respawn.

+12

Life Is Strange - Episode 1: Chrysalis

  • PC 85
Představte si, že se neznámo jak ocitnete neznámo kde, abyste o chvíli později uzřeli obrovské tornádo řítící se slimáčím tempem na Vaše rodné město a v následujících vteřinách na Vás spadl vrcholek majáku (hrůza)... A pak z ničeho nic jste zcela dezorientovaní procitli ve škole uprostřed vyučování (taky hrůza) a nebo v práci (ještě větší hrůza). :-D

Přesně tohle se stalo hlavní hrdince - Maxine Caulfield - na samém začátku úžasné 3D adventury Life is Strange , které je sice už 18 let a studuje na VŠ, ale vypadá jak třináctiletý prkno. :-( O ní samotné, ani lidech a světě, kteří ji obklopují toho zatím moc nevíme, ale po prozkoumání několika prvních předmětů během vyučovací hodiny (mezi nimiž nechybí Maxin deník) je hráči vše již mnohem jasnější. Po vyučování má hráč alias Max dostatek času, aby řádně prozkoumala a okomentovala okolí + prohodila pár slov s přáteli.

To už ale na Max čeká první zvrat: Na dámských toaletách se objeví překrásný modrý motýl a vzápětí je zastřelena neznámá dívka. V tento kritický okamžik Max zjišťuje, že dokáže přetáčet čas! (Pokud se Vám nic podobného nestalo, žijete ve špatné realitě nebo nedostatečně navštěvujete dámská WC.) A tady se začíná příběh zamotávat. :-) Hráč se seznamuje se školou a jejím okolím a Max se svými nově objevenými schopnostmi. Každá akce a rozhovor má různé cesty, kterými se může ubírat, i své následky, které se mohou projevit klidně až v následujících kapitolách hry, kterých je celkem pět a každá zabere na první hraní cca 4 hodiny.

Hra má krásnou cellshadovou grafiku, pohodovou hudbu a snadné ovládání. Hlavní hrdinka a její kamarádi jsou sympatiční a díky dobře vymyšlenému a po dávkách servírovanému příběhu chytne a už nepustí. Max je navíc fotografka, která má vždy u sebe svůj polaroid, takže hráč využívat příležitostí k fotografonání a fotky si pak ukládat do deníčku, kam se automaticky ukládají všechny důležité informace, nebo jen tak si posedět a relaxovat na lavičce či pod stromem, kochat se pohledy na okolí a pořizovat screenshoty. :-)

Pro: Příběh, grafika, hudba.

Proti: Nic.

+15

Kult: Heretic Kingdoms

  • PC 70
Ke slovenské hře Kult: Heretic Kingdoms jsem se dostal především díky Herní vývzvě 2017 a musím říci, že mě příjemně překvapila. Jedná se o akční RPG podobné například Legend: Hand of God s o poznání trochu horší grafikou, ale o to lepším nápadem. :-)

Hra se totiž odehrává ve světě, ve kterém byl samotný Bůh zabit legendárním mečem jménem Godslayer. Po jeho smrti se zrodila tzv.: "Kacířská království" avšak díky občanské válce se k moci dostal tzv.: Theocrat, který sám sebe prohlásil za nového živoucího boha. Po jeho smrti se dostala k moci Inkvizice, která dbá na to, aby veškeré náboženství bylo mrtvé, zůstalo mrtvé a Inkvizice jej zabila. ;-)

Hráč se na záčátku příběhu ujme začínající Inkvizitorky Ality pod vedením mága Valkariana, kterou si mohou lehce upravit dle svého a pak už šupky dupky do kláštera, aby vyzvedla bájný meč. Ale ouha...! Klášter byl již vyrabován a Godslayer se nyní nachází neznámo kde. Na Alitu tak čeká pouze seznámení se hrou a světem snů - Dreamworldem.

Samotná alita má pouze 4 vylepšitelné atributy: Boj zblízka, Boj z dálky, Magii a Rychlost, které může mít na úrovni F (nejnižší) přes C-,C, C+ až po S (nejvyšší). Kromě toho, má taky veškerá zbroj a výzbroj svoji úrověň "naladění" na Alitu. To neznamená nic jiného, než že čím více danou zbraň / zbroj používáte, tím více jste na ni naladěni a jakmile dosáhne naladění 100% odemkne se jeden z téměř stovky Attunementů, který si pak můžete "nameditovat" a zlepšit tak své schopnosti. Některé Attunemnty fungují pouze s určitým elementem nebo typem zbraně / zbroje.

Dreamworld je pak velice zajímavá myšlenka. Jedná se totiž o pralelní svět obývaný duchy a démony, z nichž ne všichni jsou nepřátelští a s některými se dá i zajímavě pokecat. Mezi světy lze libovolně přepínat a v případě nouze tak Alita může snadno utéct nepřátelům do Dreamworldu, v klidu se vyléčit a pak pokračovat v boji. Z obyvatel Dreamworldu navíc vypadávají "úlomky duší" (Soul Aspect), které po sebrání zrychlují naladění předmětů na Alitu (všech) o 5% za každý úlomek. Úlomky časem nemizí ani po opuštění lokace, takže si je lze šetřit a vracet se pro ně.

Po úvodním seznámení s principy hry se Alita loučí s Valkarianem a vydává se na samostatné pronásledování zloděje meče. To začíná ve vesnici Arathen, kde také najdete obchodníka a ubytování, ale napřed musíte obyvatele vesnice zachránit z rukou nájezdníků. Po té se Alita vydává hledat stopy po meči v blízkém okolí a nakonec se vydává zpět do sídla Inkvizice v hlavním městě - Kyallisaru, kde po hutném "zaquestění" přijde zvrat a nezbytné odhalení a Alita se vydává na další výpravu, tentokrát na sever do hor, kde se konečně dozvídá pravdu...

Grafická a zvuková stránka Kult: Heretic Kingdoms je pěkná, ale už je na ní znát věk hry. Atmosféra hry je vynikající, zvláště pak Kyallisaru, Opuštěných dolů, Hradu Černá skála a Relikviáře. Jen je škoda, že neherní prostory jsou vyplněny šedivým cosi a ne třeba pohledem do údolí (většina hry se odehrává v horách, takže by to mohly být úchvatné scenerie). Hra mě dokázala pohltit díky svému příběhu (který se posouvá rozhovory během kterých se ještě spustí animace, která odhalí část z historie herního světa) a navnadila na další díl - Shadows: Heretic Kingdoms. Jen škoda, že je relativně krátká a některých zbraní a Attunementů si pořádně užijete až v Relikviáři, který se však zpřístupní až těsně před koncem hry.

Pro: Atmosféra, příběh, zajímavý svět, Dreamworld.

Proti: Krátká. Je znát věk hry.

+10

Theme Hospital

  • PC 80
Theme Hospital jsem rozehrál a dohrál v rámci kategorie "Zapomenutý kousek" Herní výzvy 2017 a rád bych podotknul, že se nejedná pouze o zapomenutý kousek, ale i o nejlepší budovatelskou strategii z nemocničního prostředí, která dosud nebyla překonána (i když to vývojáři občas více či méně úspěšně zkouší) a o jednu z nejlepších her legendárního a dnes již bohužel zrušeného studia Bullfrog (Fuck You Electronic Arts!).

Hra má třináct úrovní (což je tak akorát), přičemž první tři slouží v podstatě jako tutoriál, ve kterém se seznámíte se základy výstavby a řízení nemocnice. V každé úrovni se obtížnost nepatrně zvýší společně se zálůdností tvaru a velikostí budov nemocničního komplexu. Kromě toho se k záludnostem přidávají ještě zemětřesení, epidemie, urgentní příjmy, návštěvy celebrit či ministra zdravotnictví... Úspěšné zvládnutí těchto situací může velmi pomoci financím a pověsti nemocnice a naopak.

Hra má příjemnou grafiku a hudbu, ale to co ji vyneslo do Síně slávy PC her je efektivní a vtipné zpracování poměrně jednoduchého nápadu - řízení nemocnice. Na záčátku hry máte jednu budovu, kterou je třeba zařídit k libosti nejen vaší, ale i pacientů a doktorů. Doktoři vyžadují velké místnosti s okýnky, zatímco pacienti dostatek WC, laviček a nápojových automatů. Svoji roli hraje i čistota a teplo, takže je třeba nešetřit na radiátorech. :-)

Ale zpět k zařizování nemocnice. Místností je 23 a jsou rozděleny do čtyřech kategorií: Diagnostika, Léčbny, Kliniky a Příslušenství. Jak už názvy napovídají, v Diagnistice (Scanner, Rentgen, Kardiologie...) se provádí vyšetření pacientů a určení diagnózy. Jakmile je správně určena diagnóza pacienta, přicházejí na řadu Léčebny (Lékárna, Psychiatrie...) a Kliniky (Úrazové, Dekontaminační...). Do Příslušenství spadají WC, Výzkumná laboratoř, Odpočinková a Školící místnost.

Když už máte nemocnici zařízenou, je potřeba najmout i (pokud možno kvalitní) personál. Toho jsou taktéž čtyři typy: doktoři, sestry, údržbáři a recepční. Na délce a kvalitě jejich praxe záleží rychlost chůze, určení správné diagnózy a celková úspěšnost léčby. Občas přicházejí s ultimátem na zvýšení platu nebo odchod. :-)

Po návštěvě nemocnice je pacient v lepším případě vyléčen a po zaplacení odchází domů. V tom hoším případě odchází naštvaně bez léčby domů nebo umírá. Smrt (stejně jako ostatní aspekty hry) je pojata vtipně. Podle toho, jak kdo v životě hřešil, se duše pacientů odebírájí jako andělíčci do nebe, případně se rozevře země a smrtka je nažene do pekla.

Smrti však mnohdy předcházejí nemoci a těch je kolem 35 a i u nich se nasmějete. Například "Nafouknutá hlava", kterou je třeba propíchnout, poštělovat a znovu nafouknout. "Nadměrná chlupatost" se léčí pořádnou dávkou elektrošoků, "Zlomené srdce" je třeba vyoperovat a slepit... Psychiatři pak mají plné ruce práce, aby pacienty zbavili "Infekčního smíchu" (Ano! Smích je skutečně nakažlivý!), iluze, že jsou Elvis či televizní hvězdy...

Prostě, pokud jste chtěli někdy zjistit, jaké to je řídit nemocnici a ještě se u toho královsky pobavit, neváhejte a sáhněte na GoG či Originu po Theme Hospital. Chybu určitě neuděláte.

Pro: Humorná a efektivně zpracovaná budovatelská strategie, grafika, hudba, zvuky...

Proti: Možná občasná monotónnost.

+18

CAYNE

  • PC 65
Cayne je volným pokračování či spin-offem (?) hry Stasis, kterou jsem ale nehrál, takže nemohu porovnávat. Jedná se o hororové RPG a tomu odpovídá i design a vzhled prostředí, ve kterém se hra odehrává - temné laboratoře se stopami krve a zbytků původního obyvatelstva ukrývající své temné tajemství. Ne, že byste se snad báli. :-D

Příběh hry se točí kolem dívky jménem Hadley, která si tak jednou šla na interrupci a probudila se po devíti měsících uprostřed potemnělé laboratoře. Z toho plyne poučení: nechoďte na interrupce a radši používajte kondom. Nikdy nevíte, jaké konspirace je váš gynekolog součástí. Třeba si vás tajně nahrává a pak prodává videa na net... :-D Jak už to tak v hororech bývá, něco se samozžejmě podělá a Hadley musí najít cestu pryč z neznámého komplexu.

Cayne má krásnou grafiku i odpovídající atmosféru, kterou dotvářejí krátké popisky okolí, které se zobrazují po najetí kurzoru. S pozadím příběhu se seznamujeme prostřednictvím PDA pracovníků laboratoře, které ukrývají i odpovědi na většinu hádanek. Ty jsou logické a k jejich vyřešení je třeba občas zkombinovat předměty nebo párkrát proběhnout několik obrazovek, ale nic nudného a frustrujícího se nekoná. :-)

Největším neduhem hry je její délka a nevyužitý potenciál. Universum Cayne je načrtnuto velmi zajímavě a rád bych se o něm dozvěděl více, ale bohužel se toho hráč dozví jen málo. Možná, že ani sami autoři nevědí, jaký svět vlastně vytvořit? Chtělo by to nějakou vetší RPG z tohoto světa. :-) Dále se mi pak nelíbili obličeje postav v jejich PDA - jednalo se spíše o karikatury, zatímco Hadley byla kreslena normálně. :-( Jedná se tak o zajímavou jednohubku, která vzbudí chutě, ale vracet se k ní nebudete.

Pro: Grafika, atmosféra.

Proti: Krátká, nevyužitý potenciál.

+9

Gomo

  • PC 55
Gomo je herní jednohubka od slovenského studina Fishcow Studio (jak si můžete přečíst z profilu), o které se toho ale nedá mnoho napsat (protože rikuhahl to popsal naprosto přesně a výstižně a nevím, jak to nekopírovat). :-D

Gomo je hadrový panáček, kterému zlý a zákeřný mimozemštan unese je psího přítele a za jeho navrácení požaduje červený krystal. Gomovi tak nezbývá nic jiného, než se vydat na dobrodružnou výpravy za nalezením krystalu a záchranou svého psa.

Hra je inspirována sérií Samorost, což je vidět na ovládání a grafice. Odehrává se na několika obrazovkách, přičemž v každé obrazovce je překážka, kterou musí hlavní hrdina obejít, aby mohl pokračovat dále. Řešení hádanek je jednoduché a logické. Všechny předměty potřebné pro jejich se nacházejí na dané obrazovce a mohou být až tři (ale to bylo snad jenom jednou za celou hru). Po použití je daný nástroj zahozen do pryč.

Osobně mi přijde, že je hra nejen jednoduchá, ale i krátká tak akorát, aby nezačala nudit. Její dohrání zabere cca 2 hodiny. Bohužel, hudební doprovod je nevýrazný a hlavní hrdina působí jako apatický elektrikář. Chtělo by to okořenit alespoň trochou humoru.

Pro: Milá příjemná grafika.

Proti: Krátká. Absence humoru. Promarněný potenciál.

+12

Broken Sword 2.5: The Return of the Templars

  • PC 60
Broken Sword 2.5: Return of the Templars je freeware adventurou vytvořenou fanoušky úspěšné a oblíbené série Broken Sword. Příběh začíná ve chvíli, kdy se George Stobbard, vracející se do Paříže po pohřbu svého otce dozvídá, že jeho přítelkyně Nicol Collard je mrtvá. George se proto po příletu vydává do bytu Nicol, která (jak se ukáže) je naživu, ale nechce svého přítele ani vidět. George se proto vydává pátrat po událostech posledních týdnů, aby odhalil další spiknutí Templářů.

Hra vypadá na první pohled pěkně - grafika a hudba tak, jak je známe, ke starým známým lokacím přibyly zajímavé nové... Najdeme tu i staré známé postavičky. Na druhý pohled je vidět, že tvůrci (ač nadšení) svůj záměr nedokázali dotáhnout do smysluplného zakončení. Hra je ze začátku slušně rozjetá, ale není nikterak dlouhá a za krátko jí tak začně znatelně docházet dech a v poslední třetině jsem měl pocit, že si tvůrci v zoufalství už skutečně cucají z prstu Stroj času, aliance s čínským císařem, zázračné zmrtvýchvstání Khana.... Ve většine obrazovek lze provést jeden rozhovor a vyřešit jednu hádanku, nekteré lokace jsou však úplně prázdné a jen v málo lze prozkoumat více či promluvit s více lidmi. Ve hře navíc nejde ukládat postup, pokud máte ve Windows nastaven jiný jazyk, než angličtinu, takže vzhledem k možným úmrtím postavy jsem byl nucen hrát s návodem.

Pro: Atmosféra, grafika, hudba.

Proti: Ve výsledku ne dobře dotažené a nesmyslné rozuzlení a závěr.

+11

Resident Evil: Operation Raccoon City

  • PC 45
Resident Evil: Operation Raccoon City nabízí hráčům multi-playerový zážitek ve známém světě a prostředí ze série Resident Evil. Hlavními protagonisty hry jsou členové komanda Delta, též známého jako Wolfpack, sloužící společnosti Umbrella. Ti jsou vysláni na misi do Raccoon City (sestávající ze sedmi menších podmisí), aby zde zahladili stopy po aktivitách společnosti.

Takto by se dala ve stručnosti hra shrnout, protože bohužel není mcoc o čem psát. Ačkoliv se příběh odehrává souběžně s Resident Evil 2 a Resident Evil 3: Nemesis, autoři s ním nijak nepracují a vůbec jej nerozvíjejí, takže žádné hlubší nahlédnutí do událostí nebo příběhové zvraty nečekejte. Taktéž chybí hutná hororová atmosféra předchozích dílů, protože je hra stavěna od základu jako kooperativní multi-player, tudíž hráče čeká jen samá akce s lidskými parťáky po boku, kteří jsou v single-playerové kampani nahrazeni A.I.

Misí je celkem sedm, přičemž sestávají z toho, že váš tým naběhne za přkážky, za kterými se skryje, to samé udělají oponenti ovládaní A.I. po jejichž postřílení pokračujete k další přestřelce. Ty se mohou přesunout do velkých otevřených sálů či venkovních prostranství, kde pro změnu všichni zmateně pobíhají mezi sebou a samozřejmě nechybí zavěrečné souboje s bossy či útěky před nimi.

Členů komanda je šest a každý se specializuje na jednu konkrétní činnost k čemuž jim dopomáhají 2 pasivní schopnosti, ke kterým si mohou zvolit jednu ze tří aktivních schopností:

Lupa - Velitelka komanda specializující se na boj. Dobíjí 2x rychleji a střelné zbraně jí způsobují o 30% nižší zranění.
Spectre - Zvěd, který dokáže na mapě vidět předměty a nepřátele. Dobrý pro úplně první průchod hrou.
Bertha - Doktorka, která může mít u sebe více 1st Aid Sprejů a kytičky ji obnoví o 30% více zdraví.
4-Eyes - Viroložka. Nese u sebe více anti-virových sprejů a může ovládnout až 5 zombíků.
Vector - Stealth charakter, který se umí pohybovat opravdu neslyšně a být opravdu neviditelný.
Beltway - Expert na výbuchy. Klasika.

Plného využití se postavám dostane pouze v multi-playeru, protože v single-playeru je kupříkladu takový Beltway k ničemu. Nepřátelé na vás nabíhají do nekonečna, dokud neprojdete daným bodem. V takovém případě je emusíte schováni za rohem lákat do pasti, protože tím jen plýtváte výbušninami a municí.

Druhů nepřátel jsem napočítal asi osm: zombie, červená zombie (silnější, rychlejší a nakažlivá), zombie s parazitem, parazit, licker, hunter, Nemesis, Tyrant, Nicolai - přičemž poslední tři jsou bossové.

Map je sedm, ale ve výsledku vám budou všechny splývat do jedné, přičemž jejich projití mi napoprvé zabralo kolem 75 minut. Pokud si však zvolíte ideální charakter a neprocházíte mapu poprvé, dá se vše zmáknout do 30 minut. Procházením map získáváte XP, za které si odemykáte nové zbraně či upgradujete schopnosti postav. Zbraní je celkem kolem 30 a většina z nich je podobně neúčinná. Nepřátelé vydrží půl zásobníku až zásobník (dle zbraně) a jsou až na pár vyjímek zranitelní pouze zásahem do hlavy.

Co říci závěrem? Operace Raccoon City je velmi průměrná hra s hezkou a nenáročnou grafikou. Zasazení do universa Resident Evil je to jediné, co hru činí zajímavým, ale zůstává zcela nevyužito. Příběh je takový nijaký, stejně jako hudba a zvuky. Hra navíc dokáže být pro jednoho hráče díky svému level designu a ne moc chytré A.I. někdy až frustrující a krátká délka je pak spíše výhodou. Jedná se o zcela promarněnou šanci, která dokáže na pár týdnů zabavit, pokud máte kamarády nadšené do Resident Evil jako vy. Pak ale zcela oprávněně zmizí z disku rovnou do propadliště dějin.

Pro: Grafika. Je to Resident Evil.

Proti: Neúčinné zbraně, místy frustrující level design, slabý příběh a atmosféra.

+4

Broken Sword - The Smoking Mirror: Remastered

  • PC 80
Hodnotit remasterovanou edici Broken Sword II: The Smoking Mirror je dosti nevděčná záležitost, zvláště pokud jste hráli původní druhý díl slavné adventurní série, proto bude tento můj komentář poněkud krátký.

Na rozdíl od Broken Sword: Shadow of the Templars - Director's Cut nenajdeme v remasterovaném druhém dílu žádný nový obsah, takže děj probíhá přesně tak, jak jej známe - George s Nicole jdou navštívit starého profesora Oubiera, načež je krátce nato Nicole unesena a George přivázán k židli, ke které se přibližuje nechutně obrovský pavouk. A v právě v tuto chvíli vstupuje do hry hráč, George se osvobozuje a začíná pátrat po Nicole. Po jejím nalezení se dozvídá důvod únosu a děj se přesunuje ke svému finále do Jižní Ameriky.

Ke hře samotné bohužel není, co dodat. Jak již bylo zmíněno - žádný nový obsah nepřináší, grafika byla vylepšena (to je ale věc názoru) stejně jako v Broken Sword: Shadow of the Templars - Director's Cut. Stejný je i pro sérii nový systém nápovědy a deníček. Pouze hezká a příjemná hudba zůstala nezměněna a přidanou hodnotu tvoří jen kompatibilita s novými systémy.

Pro: Pořád je to ten starý dobrý Broken Sword II kompatibilní s novými systémy.

Proti: Pořád je to ten starý Broken Sword II, za který z Vás chtějí vytáhnout prachy (znovu).

+14

Big Bang West

  • PC 70
Big Bang West je jednoduchou budovatelskou strategií ve stylu herní trilogie Be a King od 300AD a jejích pokračování. V podstatě představuje jakousi další evoluci těchto "indie" her.

Stejně jako v Be a King a spol. osídlujete území na přibližně 35 mapách. Tentokráte však už ne fantasy království, ale "divoký západ". Prvních pět map tvoří tutoriál, který vás seznámí s principy hry - v daném časovém limitu postavit městečko, které obsahuju daný počet daných budov a generuje určité množství surovin. Ty jsou čtyři: dřevo, jídlo zlato kámen. Co se týče budov, najdeme zde klasické westernové baráčky od farmy a dolů přes obchod, saloon, kancelář šerifa až po luxusní měšťanské domy, stáje, kostelík a hřbitov. Zbylých třicet map se nese ve stejném duchu jako tutoriál, jen se zvyšující se obtížností.

Co říci na závěr? Big Bang West je milá hříčka s krásnou kreslenou grafikou, příjemnou klasickou "westernovou" hudbou, nízkou obtížností a návykovou hratelností, kterou sice dohrajete za odpoledne, ale rádi se k ní zase někdy vrátíte, když si budete chtít odpočinout od "velkých her".

Pro: Grafika, hudba, chytlavé.

Proti: Krátké, časem se ohraje.

+13

Half-Life: Uplink

  • PC 80
Já osobně se musím přiznat, že toto demo jsem hrál dříve, než samotný Half-Life, a to dokonce o několik let. Slyšel jsem na HL1 samou chválu, ale akční hry nejsou mým čajem (nebo alespoň tenkráte nebyly).

Zápletka jako ze správného hororu je prostá: Otevřít zamčené dveře pomocí signálu vyslaného z nedalekého vysílače, který je ovšem "tam někde venku", zatímco vy jste "někde uvnitř" komplexu zamořeného zombíky, mutanty, emzáky a do toho všeho ještě vládními vojáky, kteří se snaží eliminovat vše, co má tu odvahu dýchat nebo se pohnout.

Half-Life mě takto uchvátil svojí atmosférou, kdy se musíte tu plížit, tady prostřílet skladištěm a tam zlikvidovat automatické střílny, abyste mohli zachránit sami sebe a další přeživší. Radost mi přinesli hlavně mluvící a spolupracující NPC (v té době něco výjimečného, alepsoň pro mě), chytře ukrytý loading ve výtahu a emzáci požírající vojáky, kteří mi dokázali velmi "zatopit". Užasné demo, díky kterému jsem si nakonec pořídil i Half-Life GotY, splnilo svůj účel na výbornou a zcela jistě patří mezi jedny z nejlepších demoverzí / vystřižených levelů, které kdy spatřily světlo světa.

Pro: Atmosféra, délka.

Proti: Nic, takhle má vypadat demo.

+10

The Ultimate DOOM

  • PC 55
Ultimate Doom bohužel není tak ultimátní jak by se mohlo zdát. Nabízí v podstatě základní hru + jednu epizodu navíc (27 + 9). Nunto dodat, že daná epizoda je o poznání těžší než první tři. Jednotlivé levely jsou větší, zamotanější (v podstatě jen miš-maš chodeb, který působí "narychlo splácnutý") a monstra se vám teleportují za záda, přičemž těch silnějších se objevuje více, než v základní hře. Více, bohužel, není co k tomu říct.

Dle mého názoru je datadisk zbytečně těžký. Ve spojení s absencí příběhu a atmosféry bych řekl, že si to nemůže dovolit. Mě osobně to přestalo bavit již po druhém levelu, na rozdíl třeba od Star Wars: Dark Forces, Age of Empires: The Rise of Rome nebo StarCraft: Brood War.

Pro: 9 nových úrovní.

Proti: Zbytečně těžké, horší level design.

+12

Shattered Steel

  • PC 90
Pamatuji si, že jsem Shattered Steel dostal ke svým dvanáctým narozeninám společně s Star Wars: Dark Forces a byl jsem štěstím bez sebe. Jedna z mých prvních her a zároveň první hra dnes již legendárního studia BioWare.

Shattered Steel je simulátorem bojového robota, jehož příběh se odehrává v dystopické budoucnosti, kdy národní státy a mezinárodní politická uskupení ztratila svou moc a vše ovládají meziplanetární korporace, které mají své vlastní armády. Protože však smějí mít jen omezené množství vojáků, vyvinuly tzv.: "Planetární běžce", obří roboty ovládané jediným člověkem, které se dokáží vyrovnat pancéřové divizi.

V průběhu 22. století však na jednu z těžebních kolonií zaútočí mimozemská rasa neznámého původu a lidstvo se musí bránit. Postupem času hráč zjišťuje, co jsou zač tajemní nepřátelé, kteří na sebe berou podobu lidského hmyzu, a jak se s nimi vypořádat. Jedná se o biomechanickou formu života, která křižuje galaxií a asimiluje ostatní formy života a rostlin, které dále zpracovává na biomechanickou hmotu, ze které staví vlastní stavby a jedince. S tím hráči pomáhá jeho osobní počítač AINIC III a později AINIC IV, který také provádí brífink a debrífink misí během, kterých si můžete prohlédnou mapu bojiště a počáteční rozložení nepřátelských sil.

Hra tak může evokovat inspiraci Hvězdnou pěchotou či Obchodníky s vesmírem.

Po stránce hratelnosti je na tom Shattered Steel více než dobře. Ovládat robota můžete prostřednictvím klávesnice, myši, joysticku a jejich nejrůznějších kombinací. Toho vyzbrojujete v hangáru, kde jej můžete vybavit různými primárními (kulomety, laserové / plasmové zbraně) a sekundárními zbraněmi (lasery, plamenomet, minomet, houfnice), raketami (malé / velké, různě naváděné, různého počtu, atomovka, miny) či generátory a štíty (tři různě výkonné druhy). To je ve hře celkem důležité, protože na každou misi se hodí nejlépe jiná výzbroj. V robotovi samotném najdete HUD a tři OSD, které vám ukazují jednu ze čtyř obrazovek (rozdělení energie, poškození, stav munice + aktivní sekundární zbraně nebo radar).

Pohybovat se budete po uzavřených čtvercových mapách, které jsou ale dostatečně velké na to, aby jste mohli a někdy i museli využívat různých terénních nerovností (útesy, hory, kaňony, prolákliny...) ve svůj prospěch. Cesty do nepřátelského či přátelského tábora jsou vždy alespoň tři a vy si tak můžete vybrat, zda zaútočíte přímo na hlavní bránu nebo to radši někde v klidu obejdete. Náplň misí je různá a rozhodně nenudí: Odražení útoku, průzkum základny, ochrana základny, přepadávání či ochrana konvojů, likvidace klíčových budov nebo útočné vyhlazovací mise. V některých misích jsou nekteré úkoly spojeny dohromady (ochraň konvoj a pak základnu) nebo jsou úplně jiné (počkej až dorazí posily, chraň kamarády před nepřátelskými stíhači, nalákej nepřítele do pasti apod.). Ve více než polovině není nutné vyhlazovat všechno a všechny nepřátelské. V těch závěrečných to je dokonce nejtěžší možné řešení. Za úspěšné plnění misí získáváte novou výzbroj nebo dokonce robota, přičemž jakmile přijdete o všechny své roboty, končí hra a vy shlédnete smutné outro.

Misí je celkem něco přes 50, přičemž v určitých částech příběhu si můžete vybrat, které mise se zúčastníte jako další. Někdy lze splnit vedlejší mise i hlavní, ale jindy si musíte vybrat jen jednu z možností, jak budete postupovat dále (vyhladovíte sklady likvidací konvojů nebo zlikvidujete posily a zaútočíte na základnu přímo). Můžete tak například zaútočit na slabě chráněný konvoj nebo napřed zlikvidovat podpůrnou základnu, čímž si ulehčíte přespříští misi, ale konvoj už pak bude o poznání lépe chráněný.

Grafika ve hře se může jevit zastaralá, ale v době vydání (rok 1996) šlo o jednu z nejlépe vypadajících 3D her vůbec. Vše podkresluje vynikající a nezapomenutelná hudba (od pomalých skladeb s několika tóny při průzkumu až po rychlejší "epické" songy při hromadných útocích na nepřítele). O tu se postaral Mark Morgan a místy mi přišla podobná té v sériích Descent či Fallout (The Glow).

Shattered Steel jsem dohrál nedávno znovu, jedním dechem. Hra je to chytlavá a dle mého názoru lepší, než tehdejší konkurenti MechWarrior 2: Mercenaries či Earthsiege 2 (jejichž demoverze jsem hrál), a určitě má co nabídnout i v dnešní době.

Pro: Hratelnost, grafika, hudba, náplň misí.

Proti: Dnes už jistá zataralost, na některých strojích problémy se spuštěním či chodem hry.

+14

Harbinger

  • PC 65
Tak jsem se po dlouhé době rozhodl napsat komentář k tomuto RPG od Silverback Entertainment. Harbinger se objevil jako příloha na Level DVD 133, kde se objevila také čeština a nejnovější patch. Reprezentován byl jako "úžasné akční sci-fi RPG ve stylu Diabla". Vzhledem k tomu, že jsem Diablo nikdy nehrál a ani mě to nijak neláká, tak mě ani hraní Harbingeru moc nelákalo. DVD jsem si koupil kvůli UFO: Aftermath. Později jsem však dal Harbingeru šanci... A líbí se mi!

Děj je situován na palubu obří kosmické lodi Harbinger putující vesmírem, nyní se nacházející na orbitě planety Aegis 9. Její obyvatelé však zdegenerovali a zapomněli na původní účel letu. Navíc nabrali pár mimozemských ras a proměnili většinu lodě na skládku nepotřebného šrotu. Příběh je načrtnut celkem stručně a jeho jednotlivé střípky odhalujete během rozhovorů s několika málo bytostmi obývajícími "Torvusovu křižovatku", což je taková malá osada uprostřed všeobecného rozkladu. Intro je bohužel nanicovaté a nicneříkající. Zřejmě vzniklo z nápadu nafilmovat game designéra jak baští svačinu během sledování televize.

Na výběr máte ze tří různých charakterů z nichž má každý 4 vlastnosti (Boj na blízko, Boj na dálku / Radiální, "Speciální", Život) a mírně odlišný příběh, vzhled a pohled na svět:

Prvním "hrdinou" je lidský žoldák, kterému jde jen o prachy, které mu umožní z lodi vypadnout na příští obydlené planetě. Má nejlepší obranu, cynické hlášky a hodí se pro začátečníky a milovníky Arnieho. Často dostane zásah, ale způsobí mu jen malé zranění. Rychle postupuje hrou, jeho zbraně jsou silné, ale dlouho střílet nevydrží. Jeho speciálním skillem je Manipulace a speciálním předmětem jsou miny, kterých má v pohotovostním slotu až 5 kusů, ale většinu času nejsou třeba. Hodí se hlavně k likvidaci většího počtu nepřátel a bossů. K dispozici má kromě lékarniček (10 v zásobě) také různé "dryjáky" na posílení útoku (adrenalin) či ochrany (proti jedu, přehřátí apod.).

Druhým hrdinou je Gladiátor. Robot, do kterého jedna z hlavních postav přenesla vědomí zemřelého příbuzného, který filosofuje o životě a hledání jeho smyslu. Má o něco nižší obranu než člověk. Málokdy ho zásah zraní, ale když už, tak to znatelně pocítí. Pohybuje se pomalu, tudíž špatně uhýbá letícím projektilům, ale na rozdíl od člověka má oddělenou zbraň a dálku a na blízko, díky čemuž má lepší útočné schopnosti. Má taktéž 10 lékárniček v zásobě (respektive baterií), ale z pochopitelných důvodů nepotřebuje ochrany proti jedu apod. Jeho speciálním skillem je "Ruční ovládání" (override), které mu umožňuje řídit menší robůtky různých druhů včetně minometu a kamikadze, který útočí radiálním útokem (stejně jako Culibine) a likviduje většinu nepřátel poblíž. Dle mého názoru jde o nejméně užitečný speciální předmět, protože na rozdíl od min můžete mít v pohotovostním slotu jen jednoho a nosit další v inventáři není vzhledem k jeho velikosti to pravé ořechové. Navíc až na výjimky nejsou robůtci nijak zvláště účinní a v boji dlouho nevydrží. Navíc hrozí, že vás zabije zbloudilý nepřítel, kterého jste přehlédli či se vám schoval, protože při ovládání robůtka, nemůžete ovládat sebe. Pro milovníky RoboCopa a Cylonů jasná volba.

Třetím a podle mě nejzábavnějším hrdinou je Culibine, již lze spatřit na krabici. Tali a Liara v jediném kyberpunkovém balení. Poslední svého druhu. Podrobnosti o ní (stejně jako střípky příběhu) lze získat v určitých vedlejších misích, které jsou ale náhodně generované a s největší pravděpodobností na ně nenarazíte, což je škoda. Jejím speciálním skillem je Soustředění (Focus), které jí pomáhá ovládat až 6 amplifiérek (dronů), které kolem ní poletují a chrání ji před zásahy nebo naopak útočí na nepřátele, kteří se příblíží příliš blízko. S amplifiérky souvisí nejhorší bug této hry (který se žádnému patchi nepodařilo opravit): nefungují obranné amplifiérky, takže lze používat pouze útočné, což v případě Culibine znamená zásadní oslabení obrany, protože na rozdíl od člověka a Gladiátora, nepoužívá žádnou zbroj či výzbroj. Pouze speciální rukavice, které jí umožňují využívat okolní energii a radiaci, díky které si dobíjí zásoby energie a v rukavicích, ampiflikátorech a urychluje regeneraci jejích životů (má v zásobě jen 1 lékárničku).

Na rozdíl od rozmanitosti charakterů, je okolní prostředí celkem monotónní. V podstatě jsou to jen stěny a prázdné chodby, někdy vyplněné hromadami šrotu, generátory apod. V bednách se nalézají různé předměty pro různé postavy, které jsou náhodně generované a málokdy opravdu užitečné, především zbraně. Ty mohou mít až 8 různých druhů útoků, 4 na dálku (Plazma, EMP, Elektřina, Dissruption) a 4 na blízko (Koroze, Melee, Toxin, Hnití). Kromě vás se v chodbách nalézají už jenom nepřátelé. Těch jsou 4 druhy a každý má své vlastní slabiny: 1. Vantirové jsou v podstatě sliz napuštěný do svých Hi-Tech zbrojí. Jsou slabí vůči plazmě (na dálku) a korozi (na blízko). 2. Roboti se vyskytují nejčastěji v blízkosti Vantirů. Jsou slabí vůči EMP (na dálku) a mlácení z blízka (Melee). 3. Cimcidae jsou v podstatě hmyzoidi a jiná zvířena vyskytující se hlavně v přehřátých oblastech. Zranitelní jsou Elektřinou (na dálku) a Toxiny (na blízko). 4. Scintillané jsou energetické bytosti, které po dostatečné dávce radiace zmutují na něco lepšího a drsnějšího. Jsou zranitelní pouze Dissruption (na dálku) a Decay (na blízko).

Co se týče hratelnosti, hra je chytlavá a zábavná. Ovládat se dá čistě myší, ale je lepší, když se naučíte využívat i klávesové zkratky pro efektivní využívání vlastností vaší postavy během soubojů. Na 2D grafiku se hezky kouká, bossové zajímaví a i souboje s nimi jsou zábavné, hudba je pěkná, ale nezapamatovatelná a nevzpomínám si, že by hrála, ale skutečně hraje, hlavně při soubojích. Zvuky tu však jsou. Pokud hledáte prosté odreagování v pobíjení záplavy nepřátel bez nutnosti používat mozek, je to jasná volba. Časem se však hra (hlavně při delším hraní) stává monotónní a místy i nudnou. Naštvat vás mohou i bugy, které se i přes 5 malých patchů nepodařilo odstranit. Je jich jen pár, ale zásadně ovlivňují hratelnost. O nefunkčních amplifiérách jsem již psal u Culibine. Dále tu je možnost zasekávání u rohů, zaseklé dvěře v jedné vedlejší misi... Druhým nejhorším bugem je však možnost zmizení Balasterova klíče během save/load, což vede k nemožnosti dohrání hry. Naštěstí se to stává vzácně. Pro jistotu, ale proběhněte daný level na jeden zátah.

Celkově lze napsat, že Harbinger je celkem povedená lehce nadprůměrná hra s několika (ale o to zásadnějšími) bugy. Při bližším zamyšlení a dohrání za všechny postavy jsem dospěl k názoru, že je to promarněná šance, která nakonec svým tvůrcům zlomila vaz. Hra měla rozhodně navíc, ale autorům očividně něco scházelo. Chtělo by to opravit bugy, dodat hudbu a hlouběji popsat životy, cíle i motivace jednotlivých charakterů a bossů. Příběh měl být rovnoměrně rozdělen mezi postavy a hráč by jej celý spatřil až dohráním všech třech postav, z nichž by si pak vybral jednu na závěrečný souboj. Každá postava by tak měla kratší, ale komplexnější příběh, který by ladil s dalšími dvěmi a zapadal do celkového příběhu.

Pro: Zajímavé prostředí a nápady, hezká grafika, chytlavé, odlišní hrdinové.

Proti: Bugy, nezapamatovatelná hudba, promarněná šance.

+14

Afterlife

  • PC 80
Afterlive je neprávem zapomenutá budovatelská strategie od LucasArts (The Secret of Monkey Island, Star Wars: Dark Forces), ve které se vtělíte do samotného Boha, vládnoucího nad nebem i peklem. Cílem hry je vybudovat prosperující nebe a peklo, nad kterým každá duše zaplesá (či v případě pekla zanaříká). V tom vám pomáhají vaši dva rádci: anděl Aria a démon Jasper.

Na začátku hry vidíte jen malou planetu Zemi uprostřed a nad ní / pod ní zcela prázdné nebe / peklo. Musíte proto okamžitě postavit brány, zóny pro každý ze sedmi smrtelných hříchů / ctností, budovy pro anděly / démony nebo třeba bary. Duše chtějí mít zkrátka veškeré pohodlí. Kromě nebe a pekla se však staráte i o samotnou Zemi, jejíž obyvatelům můžete zvýšit technologickou úroveň nebo zajistit světový mír. Samozřejmě, vše nejde vždy jak má a občas nastane nějaká ta katastrofa, například: metalová kapela pořádající koncert v nebi či zamrzající peklo.

Hra obsahuje kromě na svou dobu hezké grafiky i množství popkulturních odkazů (smrt San Quentina Scarantina, útok Hvězdy smrti) a humoru, zprostředkovávaného vašimi dvěma vzájemně se škádlícími rádci.

Dle mého názoru má hra co nabídnout i v dnešní době, takže pokud se chcete alespoň na chvíli cítit jako Bůh, zahrajte si Afterlife. :-)

Pro: Originální nápad, humor, propracovanost, běží i pod Win XP SP2...

Proti: Potřeba umět velmi dobře anglicky, dnes už zastaralá grafika.

+13

Baldur's Gate

  • PC 80
K Baldur's Gate jsem se dostal poměrně pozdě, teprve před třemi měsíci. Ke hře jsem přistupoval na základě recenzí s velkým očekáváním, které však postupem času ochladlo. Hru jsem začínal několikrát od začátku, ale vždy jsem ji ve třetí kapitole vzdal. Už mě prostě nějak začínala nudit. Nakonec jsem však zapojil svoji pevnou vůli a hru jsem úspěšně dohrál. A musím říc: "Stálo to za to!"

Baldur's Gate mě zcela nakonec pohltila svým vynikajícím příběhem a já se od ní nemohl vůbec odtrhnout. Ten začíná jednoho rána ve Svítící tvrzi. Váš pěstoun, čaroděj Gorion, který byl toho dne poněkud neklidný, vám pln starostí oznámí, že je třeba, abyste si sehnali věci nezbytné na dlouhou cestu a spolu s ním opustili za soumraku váš domov. Tak tedy plníte první úkoly, rádci vám radí jak na hru a střetáváte se s prvními nájemnými vrahy.

Při útěku ze Svítící tvrze jste však v lese přepadeni. Vy se zachraňujete útěkem, váš pěstoun umírá v boji. Tutoriál končí, dobrodružství začíná. Ocitáte se tak sami v půli cesty mezi Tvrzí a Přátelskou náručí... Vlastně ne tak úplně sami, protože se k vám záhy přidává vaše kamarádka, zlodějka Imoen, která však s vámi s dílí i jiné pouto. V Přátelské náruči pak na vás čekají dva Gorionovi přátelé, bojovník Khalid a driudka Jaheira. Ti vás zapojí do vyšetřování "Železné krize", která momentálně sužuje Mečové pobřeží. Jak postupujete, odhalujete strašlivé tajemství svojí minulosti i identitu vašich nepřátel a jejich ďábelský plán.

Čeká vás tak kolem padesáti lokací (korunovaných obrovským městem Baldur's Gate) a stejný počet hodin zábavy. Moment! Příběh je skvělý, atmosféra taky. Tak jak se stalo, že mě hra začala nudit? Odpověď jsem nalezl po dohrání hry: Jakkoliv je hlavní příběh skvělý a vedlejší úkoly zajímavé, nepokrývají všechny lokace (a že jich je hodně). Do některých tak nemáte vůbec motivaci chodit a hledání šíleného kapitána stráží samo o sobě jako záminka k prozkoumání patnácti lokací nestačí. Zvláště, když vašetřujete příčiny krize a za zadkem a kolem vás se to hemží najatými zabijáky. To je škoda, protože s lokacemi si tvůrci skutečně vyhráli (zvláště zajímavé jsou Gnollí pevnost, vesnička Gullikyn a Most Firewine). Ve většině z nich dojde k zajímavým setkáním, které vedou k získání úkolu, zajímavých předmětů nebo informací.

Předmětů je zde vůbec velké množství. Od klasických posilňujících lektvarů a kouzelných svitků, přes obyčejné zbraně, magickou zbroj a výzbroj s vlastní pohnutou minulostí až po knihy odhalující vám tři tisíce let historie světa Forgotten Realms. S NPC je to trochu těžší, neboť jejich jména neznalým nic moc neřeknou. Samotné postavy jsou zajímavé, ale moc spolu nekomunikují. Občas něco pronesou, ale to jste většinou zaneprázdnění jinými věcmi, takže to ani nevnímáte. Výjimku tvoří postavy opačného přesvědčení, ale popravě řečeno: o nekontrolovatelné souboje mezi vašimi reky moc nestojíte. Hudba je vážně pěkná. V defaultním nastavení je však ztlumená, takže je nutné si pohrát s nastvením a zesílit ji. Atmosféru dotváří střídání dne a noci a počasí.

Co však hře škodí vůbec nejvíc, jsou bugy. To, že je pár úkolů nedodělaných by mi tak moc nevadilo (v případě BG). Ale že jsem se na začátku čtvrté kapitoly nemohl dostat do Zahaleného lesa (a dokončit tak hru) i kdybych se stavil na hlavu, to mě vážně naštvalo. Nebo třeba do nekonečna se restartují mapy, úkoly apod. To, že jsou úkoly většinou jen aportovací ani nějak moc nepostřehnete.

Celkově vzato je Baldur's Gate vynikají RPG a brána do světa Forgotten Realms, které však sráží bugy, malá interakce NPC mezi sebou a některé "prázdné" lokace navozující pocit nudy. Hru si tak opravdu užijete naplno až na druhé či třetí hraní.

Pro: Příběh, atmosféra, některé lokace, hudba, nejlepší finále.

Proti: Bugy, interakce NPC, hrozba možnosti nudy.

+18(19-1)

Dune 2000

  • PC 75
Už jako malý jsem s kamarády na škole hrával na tamějších počítačích stařičkou Dune II, ale k dokonalosti mi pořád cosi chybělo. Vím, že ve své době to byla absolutní špička, ale hlavně po stránce ovládání už byla prostě zastaralá. Když jsem si poprvé přečetl v Levelu preview na Dune 2000, byla to pro mě jasná volba.

K Dune 2000 sem přistupoval jako k remaku Dune II a byl jsem příjemně spokojen. Grafika a hlavně ovládání se zlepšily. Už jsem nemusel klikat na každou jednotku extra a soutěžit s počítačem o to, kdo ukliká víc jednotek. K tomu ještě krásná hraná intra mezi misemi, jak je u Westwoodu dobrým zvykem. Všechny tři strany (Atreidové, Harkonnenové a Ordové) se od sebe opravdu lišily a měli kasárny v podobě svých znaků. Harkonenové měli silné, těžce obrnněné pomalé jednotky. Ordové zase slabší, ale o to rychlejší jednotky, které se hodily hlavně pro taktiku "Udeř a uteč". Atreidské jednotky byly někde mezi harkonennskými a ordskými. K tomu měla každá strana své speciální jednotky jako Ornitoptéry, Devastator či Deviator.

Pokud se mi líbila grafika a ovládání, tak zvuky zůstaly hodně pozadu a během misí byly celkem nevýrazné a jejich kvalita mohla být rozhodně vyšší. Taktéž obtížnost některých misí mi přišla nevyvážená nebo i přehnaná. Ale jinak nebyl problém dohrát hru za Harkonneny, kteří vyhovovali mému stylu hraní nejvíce. Za Atreidy to už bylo trošku težší, ale taky celkem fajn, až na některé mise. Ale za Ordy to bylo opravdu velmi těžké (ani jedna z jejich speciálních jednotek se mi nelíbila).

Jinak jsem se u hry skvěle bavil a pro fanoušky i neznalé Dune II představuje zajímavou alternativu, která stojí alespoň za vyskoušení.

Pro: Vylepšené ovládání a grafika, atmosféra.

Proti: Místy přehnaná obtížnost, zvuky.

+27(28-1)

Fragile Allegiance

  • PC 80
Upřímně řečeno sem hrál, bohužel, jen demoverzi, nicméně ta mě chytla a držela dlouhé hodiny a rád si ji čas od času zopakuji. Ze začátku máte jen jeden asteroid, na kterém stavíte svoji základní kolonii. Nicméně se pak začnou objevovat další asteroidy a s nimi i konkurenční firmy, které mají zálusk na ten váš. Obsazujete asteroidy, těžíte suroviny, najímáte agenty a likvidujete konkurenci ve kménu společnosti TetraCorp = jak krásně to zní. Takovéhle kvalitní hry se již dnes nevyrábí.

Pro: Grafika, atmosféra, hratelnost, zvuky...

Proti: Nic mě nenapadá...

+6

Rogue Trooper

  • PC 85
Velice povedená chytlavá hra. Řekl bych, že je po akční stránce hodně ve stylu Hvězdné pěchoty. Zvláště se mi líbil úvod hry, kdy jste vrženi doprostřed probíhajících bojů. To se mi moc líbilo, ale pak mě trochu zchladila změna stylu hry ve třetí misi, kdy se muselo / mělo postupovat stealth stylem. Ne, že by mi to vadilo, ale změna mi přišla tak náhlá a rychlá... A takhle se to ve hře vystřídá ještě několikrát. Obzvláště povedená je honička ve vznášedlech a souboj s ostřelovačem ve stylu Nepřítel před branami.

Grafika je na první pohled nic moc, ale na druhý je báječná. Zvukům nemám co bych vytkl. Zbraní je tak akorát, i když některé sem skoro nevyužil. Pokud uvažujete nad danou situací a svými možnostmi, tak zjistíte, že je hra velice lehká a krátká. Což je snad jeden z mála záporů hry. Další dobrým nápadem je odkrývání bonusové encyklopedie podle toho, kolik ste již sebrali šrotu k recyklaci. Ano, váš batoh, dokáže recyklovat zbytky nepřátelského vybavení a vyrábět / vylepšovat vybavení vaše.

Tuhle hru bych bez obav doporučil všem milovníkům kvalitních akcí.

Pro: Rychlá akce, zábava, děj, prostředí, encyklopedie, celkový styl hry...

Proti: Krátká.

+13(15-2)

Submarine Titans

  • PC 80
Toto je trochu starší hra, která proběhla bez povšimnutí, což je škoda, protože je v určitých ohledech lepší, než mladší a profláklý Tiberian Sun.

Hra má tři strany konfliktu a každá je jiná a má své speciální budovy a technologie. Zvlášt Silicons (ufoni) jsou skvěle vytvoření. Na začátku se sice trochu zapotí, ale pak už jsou velmi silní. Black Octopi (eko-teroristé) jsou silní na začátku, ale slabší na konci. No a White Sharks (armáda) jsou vyrovnaní.

U hry sem se skvěle bavil a dohrál ji jedním dechem za všechny strany. Takhle kvalitní a originlni hru sem už dlouho neviděl a jsem rád, že jsem sehnal original za 199 Kč.

Pro: Originalita, 3 rozdílné rasy, hratelnost, grafika, příběh.

Proti: Místy vyšší obtížnost.

+8

Chasm: The Rift

  • PC --
Zajímavá a zábavná hra, která, bohužel, zapadla mezi profláklými kousky jako byl například Quake, přičemž, dle mého názoru, má lépe koukatelnou grafiku a zajímavější prostředí. Mojí oblíbenou zbraní se stal vrhač cirkulárkových kotoučů, se kterým sem si užil v prvních úrovních mnoho legrace.

Pro: Grafika, atmosféra, zbraně, hratelnost, prostředí.

Proti: Nic.

+11(11-1)

Broken Sword: The Shadow of the Templars

  • PC 100
Dnes již legenda. Takto má vypadat vynikající adventura. Napínavý příběh, který vás chytne a nepustí. Báječné lokace a zajímavé dialogy. Různa prostředí...

Pro: Všechno.

Proti: Nic.

+11(13-2)

Aliens versus Predator

  • PC 80
Tak tohle je super hra. Mě uchvátila především atmosféra a tři různé rasy, jejichž styl boje je zcela odlišný:

Predátor je technologicky nejvýš, má nejvíc vychytávek jako neviditelnost, léčení neustále po ruce a módy pohledu (infravidění apod.), ale vše má jeden sdílený zdroj energie, který se použítím většiny výbavy vyčerpává.

Mariňák je oproti predátorovi mnohem slabší tělesné konstituce, jeho zbraně a výbava nejsou závislé na společném zdroji energie, ale mají svoji vlastní munici. Mají detektor pohybu, který ale vyvolává neustálý strach, než že by nějak přispíval.

Hra za vetřelce je nejtěžší. Může útočit pouze zblízka svým ocasem a pařáty, případně se léčit vykousnutím mozku. Nemá vybavení, ale svým syčením vyvolává v lidech paniku a disponuje velkou rychlostí, několika úhly pohledu a schopností se po kterékoliv stěně dostat takřka kamkoliv.

Nejvíce sem si oblíbil predátora (skoro nesmrtelnej) a mariňáka. Vetřelce však vůbec nemusím. Hra za něj je těžší než za mariňáka a navíc se mi z toho věčného pobíhání po stěnách (stropech) pořádně točila hlava. :-)

Kladem je určitě vysoká atmosféra, umocněná potemnělým prostředím a hudbou. Na svou dobu skvělá grafika a tři velice odlišní bojovníci.

Zápory jsou pro mě místy vysoká obtížnost a hlavně nemožnost ukládání, protože nemám na hraní zas až tolik času, jako kdysi.

Pro: Atmosféra, 3 odlišné rasy, grafika.

Proti: Nemožnost ukládání, místy vyšší obtížnost

+33

Albion

  • PC 100
Tohle je skutečná legenda. Symbol dokonalosti. Objekt lásky. Takhle by měla vypadat dokonalá hra.

I když jsem ji nikdy k její přílišné zdlouhavosti nedohrál (vždy sem skonči na Ostrově klidu), nádherně jsem se u ní bavil a nemohu ji nic vytknout. Škoda, že se už takovéhle krásné hry nevyrábějí.

Beží i pod Windows XP.

Pro: Všechno.

Proti: Nic.

+17(17-1)

Teen Agent

  • PC 80
Moje první počítačová hra. Nádherně jsem se u této humorné adventury pobavil a vzpomínám na ní dodnes. Zvláště na skvělé hlášky ("Kdo krade, má za tři."), bezedné kalhoty a zajímavé lokace a postavy.

Příběh je poměrně jednoduchý a přímočarý: Z největších světových bank mizí zlato přímo před očima a tajná vládní organizace "Hurvínkovo spasení" je v koncích. Najme si proto vědmu, která má označit jedince, který jako jediný může celé záhadě přijít na kloub. Tím jedincem je Kevin Hofstedt, obyčejný teenager, který se jen tak potlouká po ulici a kope do plechovky, když tu náhle je nedobrovolně naverbován do výše zmíněné organizace. Předtím, než bude poslán do akce však ještě musí absolvovat tři zkoušky ve výcvikovém táboře.

A právě v této fázi přebírá odpovědnost za Kevinovy činy hráč, na kterého tak čekají tři lokace o několika obrazovkách s peknou řádkou hádanek, které vyžadují netradiční, avšak ve většině případů logické a vtipné řešení. Celá hra je navíc krásně ochucena vtipným českým překladem od Vochozka Trading. To vše doplněno ke hře padnoucím hudebním doprovodem a zvuky.

Největším záporem hry je její délka. Lokace jsou celkem tři (výcvikový tábor, okolí padouchovy vily, interiér padouchovy vily), což bohužel není mnoho. Hra však působí kompaktně a žádná místa mi nepřišla hluchá či zbytečná. hra vyšla již v roce 1995 na třech 3,5" disketách o velikosti 1,44MB a je to na ní znát. Přesto se k ní rád vracím, protože představuje krátký a zábavný oddych od starostí všedního dne.

Pro: Humor, grafika, češitna, funguje i pod Win XP

Proti: Krátká herní doba

+10(11-1)