Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Shadows: Heretic Kingdoms

20.11.2014
58
3 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Obyvatelé království Corwenth, Taymuria, a Sura si po pádu teokrata nadlouho nevydechli. Náboženský vůdce udržoval pevnou rukou křehký mír a pětice iniciátorů svržení teokracie z uskupení Penta Nera nikdy nemyslela na to, co přijde, až zmizí jejich společný nepřítel. Po převratu se pustili do boje o moc a jejich duše posedly zprvu plíživě se šířící síly temnot. Bezvládí přeje rozdmýchávání starých sporů a rostoucí nevraživosti mezi rasami. Je zajisté ironií, že jediná bytost, které skutečně záleží na osudu světa smrtelníků a je schopna pro něj něco udělat, z něj vlastně nepochází.

Co na tom, že je zmíněná starost nadpřirozené bytosti zvané Pohlcovač zištná. Démon dobře ví, že pokud stinné přítmí zla zahalí svět smrtelníků, bude to znamenat konec i pro na něj navázaný a temnými stíny již téměř zahalený, svět snový. Ten lidé navštěvují ve spánku, nemůže se jim tam nic stát, ale také v něm nemohou nic změnit. Totéž platí i pro Pohlcovače v případě světa lidí, kde ve své přízračné formě sotva co zmůže. Pokud však ve své snové říši pohltí duše hrdinů, přišlých tam na věčný odpočinek a vrátí se s nimi zpět, může se zhmotnit v ty, kterým za života patřily, a to zásadní měrou mění vyhlídky na záchranu obou světů před sevřením temných stínů.

Ústřední postavou Heretic Kingdoms byla hrdinská dívka, hledající své místo ve světě vymaněném z teokratické diktatury. V Shadows s trochou nadsázky přijmete tolik rolí, kolik jen pohltíte duší. Unikátních charakterů je omezené množství, nicméně celou hrou projdete jako jedna postava, měnící se podle potřeby v jednotlivé padlé hrdiny. Tato měňavost vašeho charakteru nezůstává bez následků. Pohlcovač je značně schizofrenní entitou a pohlcené duše se svým pohltitelem, i mezi sebou navzájem, rády vedou dialogy. Často ani není patrné, zda rozhoduje démon, nebo jedna z právě převládajících duší, zhmotněná v hrdinu. Mezi další, v rámci žánru méně obvyklé vlastnosti hry, patří nutnost "přepínat" do snového světa, za účelem řešení puzzlů v tom "reálném".

Slovenský RPG projekt navazuje na předchozí Kult: Heretic Kingdoms, od jehož vydání v roce 2004 začal vznikat. Podle tvůrců se jedná o hratelnostní mix akčních (Diablo) a oldschoolových, tedy taktičtějších (Baldur's Gate) RPG her se silným důrazem na výrazné charaktery a příběh, bohatý na morální volby. Podílel se na něm i britský herní designér Chris Bateman, stojící za tituly jako Discworld Noir (1999) nebo Ghost Master (2003).


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 60
Herní výzva 2017, bod 4., "Nad Tatrou sa blýská!"

Dohrál jsem to, co se vsoučasnosti ze hry dohrát dá (dle Steamu to trvalo necelých 20 hodin). Hra to rozhodně není zlá a jestli ji autoři dokončí a navíc vylepší i stávající obsah, jak slibují, mohlo by to být velmi solidní akční rpg. Shadows v první řadě pěkně vypadají. Prostředí od kobek, přes pouště po zakleté lesy mají své kouzlo a líbilo se mi v nich toulat. Větší část potvor, hlavně těch větších, je pečlivě nadesignovaná a jsou to zapamatovatelní protivníci. Takže taková ta základní pocitová rovina je zcela ok.

Samotné souboje dovedou být někdy docela tuhé, hlavně s bossy. Do netradiční družiny ale postupně přibývají postavy a vtip je v tom, že aktivní může být vždy jen jedna. Přepínání mezi nimi tak dává docela zajímavé taktické možnosti. Když lučištník přestane stíhat a přepnu na Ironclad Zombie, která svojí pomalou brutální silou vyčistí cokoliv, je to boží. Stejně tak možnost "zdrhnout" do stínového světa (jakési paralelní roviny, ve které se hra spoluodehrává) a pak z něj třeba zase vběhnout nepřátelům do zad, není zlá věc. Dobře udělané jsou také skilly, které používat je nutné, přitom snadné i zábavné.

Kde ale pocit z rubání nepřátel ztrácí, je design úrovní. Tady se moc nápadů neurojilo a většinou to vypadá tak, že putujete koridory a potkáváte více méně stále stejně složené skupinky potvor. To přináší stereotyp hodně rychle. Jen tu a tam ho naruší zajímavější situace, ale takových míst není mnoho. Velká škoda také je, že zmíněný stínový svět je docela prázdný. Nepřátelé tu jsou méně zajímaví a boje s nimi zdlouhavé. Dvojí backtracking, který tato vlastnost hry přináší, tak není zrovna výhra. Pomohla by určitě větší nebojová náplň (v prvním městě byl zajímavý subquest pro podivínského démona, pak už nic extra). Nějací ti kecací npc démoni by se mi také líbili. Celkově je tahle nadějná "temná strana" hry poměrně nevytěžená.

Příběh se poněkud vleče. Asi ve třetině jsem si uvědomil, že stále pořádně nevím, za co a proti čemu vlastně bojuji. Dávkování by to chtělo intenzivnější. Na druhou stranu jsou tu vedlejší linie některých postav, které hru oživují. Dávají také nenásilně nahlédnout do dějin světa, aniž by hráč musel pročítat tuny textu (i když i lore literatura se tu dá také najít). Hlavní linie také na můj vkus příliš ulítává metafyzice, což mě tolik nebaví. Všemocný ten, všemocné tamto, osud světa, vesmíru a vůbec... Civilnější roviny by mi byly bližší a z principu srozumitelnější. Tam, kde jsou, konec konců fungují dobře.

Přes všechny výhrady, když Shadows v půlce zkončily, byl jsem smutný. Určitou příjemnou závislost jsem si na nich vytvořil a rád bych je dotáhl do konce.

Pro: příjemná grafika, slušné souboje, vedlejší příběhové linky

Proti: koridory, nevytěžený stínový svět, v půlce to končí

+19
  • PC 65
Příběh se slušně rozjíždí a vypadá i celkem zajímavě, koncept "duší" jako hratelných postav a přepínaní mezi nimi je relativně neotřelý, i když to znamená nutnost hlídat a vylepšovat vybavení u více postav najednou (případně i u těch, které jsou zrovna ustájené mimo hlavní dění), ale první kapitolu z celkového počtu 3 zabíjí relativně nudná akce. Pro akční RPG relativně zvláštní volba spíše menšího počtu nepřátel bohužel nepřináší kýženou radost z boje, kdy hlavní postava kosí až desítky nepřátel mocnými kouzly a dovednosti. Časem začne být akce zábavnější, bohužel nejzábavnější je až v poslední kapitole, kde hráč získá naprosto nesmyslně silnou duši, která se správným vybavením (není tak těžké ho získat) znamená průchod zbytku hry bez nutnosti použít jakoukoliv formu uzdravování včetně závěrečného bosse.

Prostředí se relativně slušně střídají a i když nejsou kdovíjak originální, neurazí a než se stihnou okoukat, přichází změna včetně barevné palety. Pro akční RPG jsou neobvyklé i občasné puzzly, které je potřeba vyřešit pro další postup hrou, takže za ty rozhodně plus. V čem hra naprosto ztrácí jsou úkoly. Člověk by i čekal naprosto lineární úkoly, ale "přines každou variantu zbraně", které z nepřátel padají náhodně , případně úkol(y), které se naprosto legitimně nedají splnit (o čemž se hráč dozví leda z nějaké diskuze s vývojáři na internetu), do hry rozhodně nepatří. Vrcholem všeho je, že hra vlastně nemá konec. V jednu chvíli se prostě spustí animace, která je k nerozeznání od ostatních, které uvádějí nové lokace a jejich historii, a po ní hra prostě skončí.

Stejně jako úkoly je na tom prachbídně i celý systém předmětů. Hra se tváří jako standardní mix náhodně generovaných předmětů a jejich unikátních, speciálně nadesignovaných variant. Opak je pravdou a typů předmětů je za celou hru do každého slotu maximálně několik (příklad - kouzelnice může do ruk vzít pouze magickou hůl a za celou hru jich lze najít jen 5 typů, které se od sebe liší prakticky jen způsobeným zraněním). Vytváření předmětů je na tom ještě hůře, nejdříve jsou potřeba recepty, které vypadávají náhodně z nepřátel, a když už nějaký použitelný recept vypadne, nejsou k nalezení zase potřebné ingredience. Za celou hru jsem vytvořil jeden předmět (potřebný pro úkol) a pár léčivých bylinek.

Grafika je pěkná a na slušné technické úrovni, co ale nechápu je nezvládnutý (nefunkční) vsync, kdy po celou hru byla ve spodní částí obrazovky "čára", ve které se měnily snímky. Zhruba celou první kapitolu mě to neuvěřitelně štvalo, potom jsem si asi zvykl. Další věc, kterou nechápu, je samotné hardwarová náročnost. V hlavním menu, kde je prakticky statický obrázek, přes který fouká nějaký písek či co, jsem měl zhruba 40FPS. Během hry sice nikdy FPS nekleslo pod 30, ale o stabilních 60 jsem si také mohl nechat zdát. Nemyslím si, že by hra vypadala tak dobře, aby toto ospravedlnila. K tomu se ještě přidalo relativně dlouhé nahrávání (nestopoval jsem, ale pocitově leckdy i nízké desítky vteřin), které jsem nechápal hlavně u některých lokací (jedna místnost, osm postav).

Pro: Koncept, puzzly, grafika

Proti: Nevyváženost, úkoly, příběh, předměty, technické "problémy"

+8