Herní výzva 2017, bod 4., "Nad Tatrou sa blýská!"

Dohrál jsem to, co se vsoučasnosti ze hry dohrát dá (dle Steamu to trvalo necelých 20 hodin). Hra to rozhodně není zlá a jestli ji autoři dokončí a navíc vylepší i stávající obsah, jak slibují, mohlo by to být velmi solidní akční rpg. Shadows v první řadě pěkně vypadají. Prostředí od kobek, přes pouště po zakleté lesy mají své kouzlo a líbilo se mi v nich toulat. Větší část potvor, hlavně těch větších, je pečlivě nadesignovaná a jsou to zapamatovatelní protivníci. Takže taková ta základní pocitová rovina je zcela ok.

Samotné souboje dovedou být někdy docela tuhé, hlavně s bossy. Do netradiční družiny ale postupně přibývají postavy a vtip je v tom, že aktivní může být vždy jen jedna. Přepínání mezi nimi tak dává docela zajímavé taktické možnosti. Když lučištník přestane stíhat a přepnu na Ironclad Zombie, která svojí pomalou brutální silou vyčistí cokoliv, je to boží. Stejně tak možnost "zdrhnout" do stínového světa (jakési paralelní roviny, ve které se hra spoluodehrává) a pak z něj třeba zase vběhnout nepřátelům do zad, není zlá věc. Dobře udělané jsou také skilly, které používat je nutné, přitom snadné i zábavné.

Kde ale pocit z rubání nepřátel ztrácí, je design úrovní. Tady se moc nápadů neurojilo a většinou to vypadá tak, že putujete koridory a potkáváte více méně stále stejně složené skupinky potvor. To přináší stereotyp hodně rychle. Jen tu a tam ho naruší zajímavější situace, ale takových míst není mnoho. Velká škoda také je, že zmíněný stínový svět je docela prázdný. Nepřátelé tu jsou méně zajímaví a boje s nimi zdlouhavé. Dvojí backtracking, který tato vlastnost hry přináší, tak není zrovna výhra. Pomohla by určitě větší nebojová náplň (v prvním městě byl zajímavý subquest pro podivínského démona, pak už nic extra). Nějací ti kecací npc démoni by se mi také líbili. Celkově je tahle nadějná "temná strana" hry poměrně nevytěžená.

Příběh se poněkud vleče. Asi ve třetině jsem si uvědomil, že stále pořádně nevím, za co a proti čemu vlastně bojuji. Dávkování by to chtělo intenzivnější. Na druhou stranu jsou tu vedlejší linie některých postav, které hru oživují. Dávají také nenásilně nahlédnout do dějin světa, aniž by hráč musel pročítat tuny textu (i když i lore literatura se tu dá také najít). Hlavní linie také na můj vkus příliš ulítává metafyzice, což mě tolik nebaví. Všemocný ten, všemocné tamto, osud světa, vesmíru a vůbec... Civilnější roviny by mi byly bližší a z principu srozumitelnější. Tam, kde jsou, konec konců fungují dobře.

Přes všechny výhrady, když Shadows v půlce zkončily, byl jsem smutný. Určitou příjemnou závislost jsem si na nich vytvořil a rád bych je dotáhl do konce.