Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Gabriel Knight: Sins of the Fathers

83
92 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > 2D adventura *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
17.12.1993 PC
Vývojáři:
Sierra
Jedinečný príbeh z pera talentovanej Jane Jensen nás zavedie do New Orleans, malého netypického knižného antikvariátu, ktorého vlastníkom je nezvyčajný spisovateľ nahovorený hlasom Tima Curryho - Gabriel Knight. Gabriel práve píše román o voodoo vraždách za pomoci svojho dlhoročného priateľa Mosleyho z policajného oddelenia.
Čoskoro sa začnú diať naozaj čudné veci, keď Gabriel prežíva každú noc neustále tú istú nočnú moru, na konci ktorej vždy vysí obesený na strome v neuveriteľnom kŕči.
Postupom času sa skutočne podozrivé vraždy, ktoré sa dejú v New Orleans dotýkať Voodoo praktík, Gabriel stretne svoju Femme Fatale a popri tom na ňom spočinie aj tieň minulosti jeho rodiny. Ako si s tým poradí a čo sú vlastne tie prazvláštne vraždy zač, to všetko spočinie na hráčovych pleciach.
Hra sa nesie v tradičnom duchu Sierrackých adventúr zo začiatku 90. rokov, či už grafickým spracovaním (engine bol použitý vo viacerých viac či menej známych hrách od Sierry), alebo klasickým point & click štýlom s možnosťou zmeny symbolu kurzora (pozerať sa, použiť, vziať, rozprávať atď.). Samozrejmosťou bola zaujímava hudba a hlavne vynikajúci dabing všetkých postáv včetne rozprávača, okrem vyššie spomínaného Tima Curryho, budeme počuť napríklad Marka Hamilla.


Poslední diskuzní příspěvek

Tarhiel: No možná záleží na naturelu člověka. Třeba upálení té Bratheonovic holky ve hře o trůny může být vylíčeno jakkoliv hrůzostrašně a…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Po dokončení skvělého druhého dílu, The Beast Within: A Gabriel Knight Mystery, mi nezbývalo nic jiného, než se pustit do ještě lépe hodnoceného dílu, tentokrát v ručně kreslené grafice a v klasickém provedení. První šok nastal ale při vstřebávání dabingu. Jelikož jsem byl zvyklý na hlas Deana Erickssona, připadal mi "nový - starý" přízvuk Tima Curryho nepasující. Je to ale jako když v seriálu změní dabéra, po pár dílech si ani nevzpomenete na předchozí hlas. Tedy, tento subjektivní pocit mírného boje s dabing v průběhu hry nebyl výraznějším problémem.

Gabrielovi se zdá stále se opakující sen. Jak visí na oprátce. Zpočátku tomu nepřikládá významnou roli, což ale bude muset během následujících dnů změnit. Postupně přijde na souvislost voodoo vražd v New Orleans s jeho snem, aby se mu poté ozval příbuzný z Německa, který mu chce něco důležitého sdělit. Postupně příběh graduje, aby ve finále došlo k povedenému a předně uspokujícímu závěru k rozsáhlé zápletce hry. Většinu herní doby strávíte v New Orleans, dostanete se ale i na hrad Ritterů a do afrického Beninu. Příběh se rozplétáte díky podrobným konverzacím s velkým počtem postav, logických puzzlů je však také více než dost. Postava Gabriela je zde ještě více šovinistická než ve druhém díle a to je jen ku prospěchu věci. Navíc i v primárně vážné postavenému ději titulu je přítomno mnoho humoru. Schválně vyzkoušejte ikonku "otevři dveře" na Grace.

Technické zpracování je (na svoji dobu) jednoznačně skvělé. Především hudba stojí za zmínku, ač pravé kvality ukáže Robert Holmes až s dílem druhým s větší možností rozvinout melodie od MIDI v GK1. Každá lokace má svůj specifický motiv a i samostatně je soundtrack dobře poslouchatelný. Grafika oproti souběžně vydanému QFG IV mírně zaostává, ale i tak je na co koukat. Obtížnost je vysoká. Ať už jde o to, že se děj neposune, když neprozkoumáte nějaký předmět či se na něco nezeptáte, tak i to, že díky mírně "rozostřenému" pojetí vizuálního designu se nevyhnete pixel-huntingu. Pozitivním zjištěním bylo ale to, že odpadá zdlouhavé šajdání po místnostech, jak jsme zvyklí z adventur té doby, a místo toho se při výběru lokace na mapě přenesete hned dovnitř.

Klasika, která by neměla být opomenuta - a to i přes některé jisté anachronismy v designu. A také mám rád hry, které na konci napíší "Thanky you for playing our game".

Pro: příběh a atmosféra, hudba, hlavní dvojce

Proti: hlas vypravěčky

+25
  • PC 90
Gabriel Knight je adventurou, která se mě vlastně nikdy příliš nelíbila. Dohrál jsem ji víckrát, ale nikdy jsem k ní nijak nepřilnul a až teď po mnoha letech vidím její kvality.

Začnu tím co mi vadí a to je grafika. Je ručně kreslená, není ošklivá, ale je chvílemi zoufale rozplizlá, jako u většiny adventur z té doby. A mám ten silný pocit, že podobně nedetailně vypadala i v těch dávných dobách 14-15 palcových CRT monitorů. Na druhou stranu grafická stránka zahrnuje i poměrně povedené portréty postavy, animované sny a příběhové komixy, které vypadají slušně. Z technické stránky musím ještě vyzdvihnout dabing, protože jména jako Tim Curry nebo Mark Hamill jsou více než slušná na adventuru z roku 1993.

Co se týče hratelnosti, je to veliký krok stranou na adventuru od Sierry. Žádné dead endy, časové limity, šílené kombinace či nesmyslné hádanky. Hra je rozdělená do 10 dnů, v každé ze dnů můžete projít zhruba desítku lokací ve městě, prokecat postavy ohledně témat, které neustále přibývají a získávat další a další stopy. Občas je potřeba něco někde použít, ale většinou takovým způsobem, který je logický a hned Vás napadne. Lokace k průzkumu postupně ubývají jak ztrácí smysl v příběhu, podíváte se kromě města i do Německa nebo do Afriky. Celý systém hraní, založený na dialozích (mimochodem skvělých) mi připomenul modernější adventury v čele s Poslem smrti. Samozřejmě je to stále Sierra, takže nechybí bodový systém, občas brutální puzzle (voodoo kód na hřbitově, bubny) a občas je potřeba rychlá akce (mumie). Na několika místech se dá umřít a je to vcelku krvavé :) Co mi přišlo zbytečné bylo množství ikonek, které se většinou stejně nepoužijí, když by na vše stačilo jediné USE.

Hlavní devizou hry je ale fantastický příběh. Gabriel Knight je cynický kurevník a neúspěšný spisovatel, který pro novou knihu získává informace o nedávných voodoo vraždách v New Orleans. Kamarádí se s detektivem Moselym, marně se snaží sbalit svou asistentku Grace a životem prochází s lehkostí. Během 10 dní se vše změní. Při pátrání po voodoo sektě, která má prsty ve všem co se děje ve městě půjde o život, nechybí veliká láska s tragickým koncem, nečekaná úmrtí (mrtvol není moc, ale stačí to) i odhalování vlastní minulosti. Gabrielovi předci jsou tzv. Lovci stínů a vypadá to, že jeho osudem je pokračovat v této cestě. Během hry se hrdina mění, dovíte se spoustu věcí o voodoo a jeho původu i o historii New Orleans. Na závěr Vás čeká rozhodnutí zda zkusit zachráni Malii posedlou duchem nebo ji zabít a ani jedno z řešení nepřinese vytoužený happy end

Dá se říct, že hloubka příběhu, detaily, celková atmosféra podpořená vynikajícími postavami i dialogy by klidně vystačily na parádní film, ostatně mě při hraní napadaly filmy jako Angel Heart nebo Had a duha. Podpořené slušnou hratelností to kazí opravdu trochu jen ta rozplizlá grafika.

Pro: Fantastický příběh plný detailů a skvělých postav, na Sierru férová hratelnosti, podstata hry v dialozích a ne nesmyslných kombinacích

Proti: Grafika, zbytečně moc ovládacích ikonek

+23
  • PC 90
Hra, ktorá je dôkazom toho, aký dôležitý je scenár. Hra, ktorá sa hrá ako kniha, ako mysteriózny/detektívny román, pri ktorom čitateľ zabudne, že sa nachádza kdesi na stoličke/na posteli, zabudne, že len listuje stránkami a pre dychtivosť s akou nasáva atmosféru, zabudne na čas, okolitý svet a napäto prežíva príbeh s hlavnou postavou a kladie si podobné, ak nie rovnaké otázky. Toto je jeden z tých prípadov, keď som prežíval dospelý príbeh Gabriela Knighta až s detskou dychtivosťou. Fantázia tú síce logicky nedostáva toľko priestoru, ako v prípade čítania kníh, no i tak pre svoju štylizáciu nahlodávania hráča, bude hráčova fantázia jeho spoločníkom pri hraní.

Na to aby taký ponor fungoval, treba viacero vecí, ktoré z môjho pohľadu GK spĺňa: už spomínaný dospelý príbeh, uveriteľnosť konania postáv, logickosť herných a príbehových postupov, dôstojnosť a logickosť lokácii tu sa možno GK mierne potkol africkým Beninom, sympatická hlavná postava atď...

Čo teda hre vytknúť? Možno náročnosť, pretože veľa aktívnych vecí má len zábavný/doplňujúci charakter a občas (ale fakt len občas) prišiel nejaký drsný zákys písanie tajného kódu tehlou na cintoríne,uf. To, že sa napriek držaniu pri zemi, nevyhneme trochu toho Indiana Jonesovského cestovania po svete. Možno to prirýchlo skončilo. Ale to je len malá daň za to, aký zážitok mi bol sprostredkovaný.

Pro: dospelý scenár, atmosféra, hlavný hrdina, civilnosť

Proti: pár zákysov, ale to k adventúram patrí

+20 +21 −1
  • PC 85
Ku Gabriel Knightovi som sa dostal, rovnako ako k celému žánru adventúr pomerne neskoro. Vlastne ma k nemu priviedla Herná výzva 2016, do ktorej som si zvolil hru Posel Smrti a ktorý bol mojou prvou klasickou point click adventúrou. A keďže Posel smrti u mňa zabodoval, tak som sa o tento žáner začínal viac zaujímať. Neskôr, po pár ďalších dohraných adventúrach ako Posel smrti 2,3 alebo I Have No Mouth, and I Must Scream som sa rozhodol skúsiť Gabriel Knighta. Ten totiž tu na DH má vcelku vysoké hodnotenie a mnoho ľudí ho považuje za jednu z najlepších adventúr.

Zrejme najviac chválením prvkom v hre je príbeh. Ten sa aj mne naozaj páčil a zaujímal som sa o neho po celú dobu hrania. Je dobre vystavaný, obsahuje zaujímavé charaktery a obecne mi detektívne príbehy k adventúram sadnú :) Dokážem ale pochopiť, že každému tá Voodoo tematika, okolo ktorej sa hlavný príbeh točí nemusí sadnúť, ale osobne mi to prišlo zaujímavé a celkom aj originálne.

Čo mi ale na hre veľmi vadilo, bolo zbytočné množstvo ovládacích ikoniek. Vôbec by neuškodilo, keby v hre aspoň dve vyradili. Takto sa mi občas stávalo že som vedel čo chcem spraviť, len som musel skúšať niekoľko tlačidiel než som zistil, ktoré je to správne. Pre niekoho asi len detail, ale mne to trošku vadilo :)

Ďalšia vec, ktorá mi úplne nesadla, bola občas premrštená obtiažnosť hry. Možno pre skúseného hráča adventúr to tak nemusí byť, ale ja, ktorý som adventúry až do nedávna vôbec nehrával, som sa občas musel pozrieť aj do návodu, čomu sa inak vyhýbam. aby som nakoniec zistil že som len niekde vynechal obyčajný predmet, alebo niekomu niečo neukázal. Viem, že to nie je chyba hry ako takej, ale občas ma proste naštvalo, že do toho návodu som sa pozrieť musel, lebo som nevedel ako mám pokročiť. Ale našťastie som to nemusel robiť príliš často.

Atmosféra ale bola v hre výborná, niektoré lokácie sú nezabudnuteľné, rovnako ako ich soundtrack. Napríklad ten v Gabrielovej knižnici bol fantastický :) Vizuálny vzhľad mi na svoju dobu sadol, ale napríklad také o rok staršie Quest for Glory 1 mi prišlo z neznámych dôvodov graficky o niečo lepšie.

Každopádne, aj napriek vyššie uvedeným záporom myslím, že viem, prečo sa Gabriel Knight radí medzi najlepšie adventúry. Pokiaľ prekúsnete občasnú vyššiu obtiažnosť než je v novších hrách a nebude vám vadiť Voodoo tematika a príbeh, tak vám Gabriel Knight ukáže ako má vyzerať výborná adventúra so skvelou atmosférou, charaktermi a samozrejme príbehom.

Pro: Príbeh, postavy, atmosféra, soundtrack, dialógy, niektoré zaujímavo spracované hádanky

Proti: Mohlo byť menej ikoniek ovládania, občas premrštená obtiažnosť, hodnú chviľku mi trvalo, než som do hry naplno prenikol

+19
  • PC 75
"What can I tell you about Voodoo?" ... no nejspíš nic, ale Gabriel Knight by mohl vyprávět. Ale co já vám asi tak povím o stejnojmenné hře? No možná to, že já prostě nejsem zapálený adventurista. To sice není informace o hře, ale spíš info o tom, že tenhle komentář bude určen spíš hráčům s podobným založením, než těm co dávají GK 100% a více. :)

Chci říct, že se mi to vlastně nehrálo až tak úžasně, jak by se od hry obecně vynášené do nebes, dalo čekat. Zatímco ve více akčních hrách jsem ochoten se kousnout, a opakovat problematickou pasáž do zblbnutí, tak tady po pár neúspěšných pokusech, posunout příběh dál, vyskakuje frustrace na maximum. Nicméně nelze GK upřít, že velkou část herní doby, ta hra plyne celkem hladce, a hráč poměrně záhy přijde na to, co dál. Ale pak je tu pár pasáží, kdy fakt už nevíte, co teda ksakru máte udělat. A když nakonec sáhnete po návodu, tak si akorát vyčítáte, proč jste po něm nesáhli hned, protože fakt nemělo cenu se snažit. Kdo například přišel sám bez návodu na způsob, jak se dostat do bažin, má můj neskonalý obdiv. Ale aby nevznikla mýlka, pár hádanek mi sice přišlo brutálních, ale nemůžu říct, že by byly úplně absurdní (zdravím zmagnetizovaného psa ze hry 7 dní a 7 nocí).

Problém ovšem je, že tyhle záseky a frustrace totálně narušují atmosféru dobrého příběhu. Záměrně píši "dobrého" příběhu a nepoužívám slova jako "úžasný", nebo "fantastický", protože se přiznám, že jsem přeci jen čekal trochu víc. Čekal jsem, že by ten příběh mohl se mnou nějak emocionálně pohnout, např. podobně jako I Have No Mouth, and I Must Scream, ale to se nestalo. Spíš mi ten závěr přišel trochu ve stylu série Broken Sword, což není apriori špatně, kdejaká hra by si mohla o takovém příběhu nechat zdát, ale něco tomu scénáři chybělo.

Co tomu ale rozhodně nechybělo byla výborná hudba a skvělý dabing. Vychutnával jsem si rozhovory do poslední volby, dokonce jsem se snažil nepřeskakovat i extrémně pomalý výklad vypravěčky, protože se to prostě moc hezky poslouchalo. Grafika mi přišla v pohodě. Je pravda, že to dneska je už hodně pixelovaté a v kombinaci s občasným pixelhuntingem to trochu skřípe, ale naštěstí se v něm autoři moc nevyžívali. Naopak portréty osob při rozhovorech vypadají moc hezky i dnes. Takže i když je to už pořádná stařenka, tak z technického hlediska to podle mě je pořád hratelné.

Takže milý nezapálený neadventuristo, je sice pravda že Gabriel Knight je klasika všech klasik, a alespoň z historických důvodů by sis to zahrát měl, ale nečekej že tě to stoprocentně vtáhne a nepustí. Dokonce se může stát, že tě to vůbec nebude bavit.
+18