Gabriel Knight: Sins of the Fathers

Sierra

17.12.1993

99 hodnocení Platformy

Žánr: adventura > 2D adventura

Forma: placená hra

Rozsah: samostatná hra

Multiplayer: ne

Gabriel Knight: Sins of the Fathers je dobrodružnou point and click adventurou, kterou napsala Jane Jensen a v roce 1993 ji vydala společnost Sierra On-Line.

Hlavní postavou je nepříliš úspěšný spisovatel hororů Gabriel Knight, který v New Orleans vlastní knihkupectví. Jeho kamarád z dětství detektiv Mosely vede vyšetřování série vražd, které místní novináři pojmenovali "Voodoo Murders". Společně s podivnými nočními můrami si Gabriel uvědomuje, že právě tématika voodoo by mohla být ideálním materiálem pro jeho další knihu a tak se sám pustí do vlastního vyšetřování. Za pomoci své sekretářky z knihkupectví jménem Grace Nakimura se začne hlouběji nořit do tajemného příběhu ohledně krutých rituálních vražd a tak trochu nechtěně i do minulosti vlastní rodiny. Při té příležitosti se dozvídá, že je posledním potomkem v dávné německé linii lovců stínů - Schattenjägerů. A že právě tito lovci stínů jsou tu od toho, aby bojovali proti zlotřilcům, jenž používají nadpřirozených sil k ohrožení nevinných životů.

Svým zpracováním se jedná o klasickou kreslenou adventuru daného období, kdy se využívá různých příkazů formou ikonek (jdi, použij, promluv apod.), a také obsahuje bodový systém, při kterém je hráč odměněn za každou provedenou činnost určitým počtem bodů. Jednotlivé kapitoly jsou rozděleny po dnech, přičemž pro posunutí se do další kapitoly musí hráč splnit určité předepsané úkoly, leč řada z nich je nepovinných (či se dají splnit v různých dnech).

Tajuplný a napínavý příběh umně kombinuje hororové prvky s těmi humornými, což nebývalo v době vzniku příliš obvyklé. Navíc se pohybujeme v reálných lokalitách New Orleans (či v jiných koutech světa), příběh navíc vhodným způsobem zapracovává reálné skutečnosti s těmi fiktivními. Řada informací je propracována a prezentována do nejmenších detailů, hlavně kolem tématiky Voodoo.

K úspěchu hry přispěl i hudební doprovod Roberta Holmese a také profesionálně provedený dabing, na kterém se podílely tehdejší hollywoodské hvězdy. Samotného Gabriela Knighta namluvil Tim Curry, detektiva Franka Moselyho Mark Hamill a Grace Nakimura Leah Remini.

Oficiální stránky hry

Poslední diskuzní příspěvek

jones1240

6531

31.10.2024 09:13

Kdyby někoho zajímalo tak vyšel Son of Sequel, aneb pokračování sequel alba. Byli to songy inspirované hrami na kterých dělal Holmes s Jane Jensen. Je to na Spotify a dalsich platformach.

Co to ted poslouchám tak Holmesova klasika, nic nového, ale líbí se mi to. Opět vždy je v popředí klavír který hraje prim a má to takovou cozy mystery atmošku. Docela se mi líbí že přidává sem tam synthy. Dejte, na podzim je to fakt ideální album :)

PS: Já se vydání všiml teprve teď!

Diskuze ke hře

Drolin

17915

10.08.2010 15:01 (poslední úprava 01.09.2014 16:07)

Dohráno

PC 80

Po dokončení skvělého druhého dílu, The Beast Within: A Gabriel Knight Mystery, mi nezbývalo nic jiného, než se pustit do ještě lépe hodnoceného dílu, tentokrát v ručně kreslené grafice a v klasickém provedení. První šok nastal ale při vstřebávání dabingu. Jelikož jsem byl zvyklý na hlas Deana Erickssona, připadal mi "nový - starý" přízvuk Tima Curryho nepasující. Je to ale jako když v seriálu změní dabéra, po pár dílech si ani nevzpomenete na předchozí hlas. Tedy, tento subjektivní pocit mírného boje s dabing v průběhu hry nebyl výraznějším problémem.

Gabrielovi se zdá stále se opakující sen. Jak visí na oprátce. Zpočátku tomu nepřikládá významnou roli, což ale bude muset během následujících dnů změnit. Postupně přijde na souvislost voodoo vražd v New Orleans s jeho snem, aby se mu poté ozval příbuzný z Německa, který mu chce něco důležitého sdělit. Postupně příběh graduje, aby ve finále došlo k povedenému a předně uspokujícímu závěru k rozsáhlé zápletce hry. Většinu herní doby strávíte v New Orleans, dostanete se ale i na hrad Ritterů a do afrického Beninu. Příběh se rozplétáte díky podrobným konverzacím s velkým počtem postav, logických puzzlů je však také více než dost. Postava Gabriela je zde ještě více šovinistická než ve druhém díle a to je jen ku prospěchu věci. Navíc i v primárně vážné postavenému ději titulu je přítomno mnoho humoru. Schválně vyzkoušejte ikonku "otevři dveře" na Grace.

Technické zpracování je (na svoji dobu) jednoznačně skvělé. Především hudba stojí za zmínku, ač pravé kvality ukáže Robert Holmes až s dílem druhým s větší možností rozvinout melodie od MIDI v GK1. Každá lokace má svůj specifický motiv a i samostatně je soundtrack dobře poslouchatelný. Grafika oproti souběžně vydanému QFG IV mírně zaostává, ale i tak je na co koukat. Obtížnost je vysoká. Ať už jde o to, že se děj neposune, když neprozkoumáte nějaký předmět či se na něco nezeptáte, tak i to, že díky mírně "rozostřenému" pojetí vizuálního designu se nevyhnete pixel-huntingu. Pozitivním zjištěním bylo ale to, že odpadá zdlouhavé šajdání po místnostech, jak jsme zvyklí z adventur té doby, a místo toho se při výběru lokace na mapě přenesete hned dovnitř.

Klasika, která by neměla být opomenuta - a to i přes některé jisté anachronismy v designu. A také mám rád hry, které na konci napíší "Thanky you for playing our game".

Pro: příběh a atmosféra, hudba, hlavní dvojce

Proti: hlas vypravěčky

+31

jvempire

11218

09.07.2020 08:04

Dohráno

PC 95

První díl Gabriela a obecně celou sérii považuji za jednu z nejlepších adventur a potvrdil jsem si to i při aktuální rozehrávce. Ke hře jsem se vrátil po dobrých dvaceti letech a přesto nemám žádnou podstatnou výtku. Začnu tedy tím kratším - zápory. Ovládání nepatří mezi nejpovedenější. Opravdu nemám rád hry, kde je hodně ikon akcí, z nichž některé se využijí pouze párkrát za hru. To opravdu mohlo být sloučeno s obecnější akcí. Také nutnost opouštět lokaci jednou pomocí použít, jindy odejít, je zbytečně nepohodlná. Nechci být jak ohraná deska, ale kombinace parseru a pohybu na numerické klávesnici je prostě nejpohodlnější. Nejlepší je na hře atmosféra. Jane Jensen a jejímu týmu se podařilo skvěle vystihnout prostředí New Orleans a voodoo rituálů. Grafika a detailnost jednotlivých lokací je super. Rozhovory jsou dobře napsané a plné informací jak o herním příběhu tak o samotném voodoo. Pokud někoho téma zaujme více, má na konci manuálu připraven seznam zdrojů, ze kterých autoři čerpali. Příběh se rozjíždí hned od prvního dne a přinese i několik překvapení. Zábavu mi nijak neumenšila ani znalost z dřívějška. I když jsem si samozřejmě nepamatoval postupy v jednotlivých lokacích, věděl jsem čeho se má zhruba dosáhnout a tak se mi obtížnost nezdála nijak vysoká. Rozhovory ale nabízejí dostatek nápověd a většina akcí je celkem logických, hra rozhodně nepatří mezi nejobtížnější ve své době. Dostal jsem se díky přílišné horlivosti u rozhovorů do slepého konce a musel načítat pozici, ale pouze jednou a hra je v tomto přístupná.

Přítomny jsou i "akčnější" pasáže, ovšem ve velmi rozumném množství a s bezproblémovou obtížností. Rozhodně kvůli nim nehrozí žádné dlouhé záseky. Řada scén je excelentní a zůstanou v paměti dlouho. Osobně mám nejraději scénu v hrobce nebo hrad v Německu. Pochválit musím také zvukovou část hry. Hudba je povedená a není problém se v některých lokacích zapomenou a jen tak poslouchat. Krásně dokresluje atmosféru a hodí se k prostředí. Dabing je kapitola sama pro sebe. Hvězdné obsazení podalo velmi přesvědčivé výkony. Mě nejvíce potěšil Mark Hamill. Samotný systém rozhovorů je fajn a díky portrétům je vidět mnohem více detailů postav, dobrý nápad. Milá pozornost je i v balení přiložený komiks, dějově předcházející hře. Hrál jsem s českým překladem, vše bez problémů. Herní doba se dostala na 12 hodin, ale při prvním hraní počítejte s delší dobou. Na plný počet bodů jsem bohužel nedosáhl, stále je co zlepšovat. Gabriel Knight je skvělá adventura, která si mě získala a mohu ji bez problémů doporučit. Já jdu hned rozehrát 20th Anniversary Edition, opravdu mě zajímají rozdíly.

+31

Londo Mollari

3728

20.07.2021 20:16 (poslední úprava 06.01.2023 22:14)

Dohráno

PC 100

Hry přicházejí a odcházejí. Některé odložíme rozehrané, některé vztekle smažeme z disku, jiné dohrajeme, abychom na ně brzy zapomněli a jen pár her se stane legendou. Gabriel Knight je temná adventura Jane Jensen, která je pro mne ve svém žánru temných detektivních adventur špičkou a nezapomenutelným herním zážitkem. V době, kdy Sierra chrlila jeden Quest za druhým, některé lepší, jiné horší, přišla tato firma s dobrodružstvím mladého neúspěšného spisovatele při vyšetřování voodoo kultu v New Orleans.

Gabriel Knight je prototypem noirového hrdiny - mladý, ale životem ošlehaný cynik, který si za zděděné peníze koupil nepříliš výdělečné knihkupectví ve francouzské čtvrti New Orleans. V něm zaměstnává japonskou studentku Grace, se kterou má zvláštní jiskřící vztah. Při sbírání inspirace na novou knihu se se svým přítelem policejním inspektorem Moselym zapojí do vyšetřování případu série voodoo vražd. Detektivní příběh jako řemen šmrncnutý trochu tajemna a exotiky může začít.

Hru GK1 jsem dohrál potřetí a tak jako poprvé na mne silně emočně zapůsobila. Hra je nesmírně ukecaná. Kromě studia písemných materiálů povedeme řadu rozhovorů se svědky i s náhodnými kolemjdoucími, které by vydaly na menší knihu. Rozhovory jsou zajímavé, neotravují a jelikož nehrozí riziko chybné otázky, rád se zeptám všech postav na všechna témata. Kromě zřídkavého, ale o to břitčího, humoru se tak dozvíme o voodoo vše, co bychom chtěli vědět, ale báli jsme se na to zeptat a možná i trochu víc.

Pro mě osobně je GK1 bezchybná hra. GK nehrajete, ale stáváte se Gabrielem. Přemýšlel jsem, proč se hraní GK tolik liší od ostatních adventur a došlo mi, že Jane Jensen do příběhu skvěle zapracovala každodenní rutiny. Gabriel každé ráno vstane ve svém neuklizeném pokoji vedle knihkupectví, vymění si pár vět s Grace, přečte si noviny, vypije kávu, sundá z věšáku kabát, obleče si ho a vyrazí do víru velkoměsta. Jak jednoduchý postup, který prolomí hranici mezi hráčem za monitorem a Gabrielem ženoucím se vstříc nebezpečí. Během 10 herních dnů se Gabriel bláznivě zamiluje do tajemné dámy, navštíví dvě další země na dvou kontinentech a nakonec vypátrá historii a důvod prokletí svého rodu.

Hudba doprovázející hru je naprosto strhující a pro mne je soundtrack GK1 jedním z vrcholů herní tvorby. Opět se jedná o soundtrack, který jsem schopen poslouchat i mimo hru, jako třeba nyní při psaní tohoto komentáře. Main theme a The inner wheel jsou klenoty herního průmyslu. Za hudbu uděluji absolutorium a řadím GK1 po bok Quest for Glory 4 a Loomu. Ve své recenzi v Excaliburu označil Tomáš Mrkvička hudbu GK1 jako "jen mírně nadprůměrnou". Svatá prostato, jaká to pohana pro tento hudební skvost! Jediná slabší melodie je Police station theme.

Po grafické stránce je GK1 trochu slabší, ale nízké rozlišení více než kompenzuje bohatá animace herních postav. Co do počtu a kvality animací dorovnává KG1 sedmý King's Quest a šlape na paty Broken Swordu. Jinak se jedná o klasickou point'n'click adventuru, které se nevyhnuly některé standardní bolesti žánru, zejména pixelhunting. Ale na poměry ostatních adventur své doby se nejedná o nic významného. Gabriel ve hře může zemřít, ve srovnání s ostatními Sierrovkami k tomu však nedochází nijak často. O to překvapivější taková smrt je a standardně přijde v okamžik, kdy nemáte dlouho nasejvováno.

Gabrielova trilogie je zvláštní. Každý díl je technicky úplně jiný a s výjimkou jedničky jsem nikdy žádný další díl nehrál. Myslím, že je třeba tento dluh herním božstvům brzy splatit. Gabriel Knight je dokonalá hra a milník žánru.

Pro: Nejlepší hra ve svém oboru. Skvělá hudba a animace.

Proti: Nic.

+31

Han22

4565

01.12.2018 11:56

Dohráno

PC 90

Gabriel Knight je adventurou, která se mě vlastně nikdy příliš nelíbila. Dohrál jsem ji víckrát, ale nikdy jsem k ní nijak nepřilnul a až teď po mnoha letech vidím její kvality.

Začnu tím co mi vadí a to je grafika. Je ručně kreslená, není ošklivá, ale je chvílemi zoufale rozplizlá, jako u většiny adventur z té doby. A mám ten silný pocit, že podobně nedetailně vypadala i v těch dávných dobách 14-15 palcových CRT monitorů. Na druhou stranu grafická stránka zahrnuje i poměrně povedené portréty postavy, animované sny a příběhové komixy, které vypadají slušně. Z technické stránky musím ještě vyzdvihnout dabing, protože jména jako Tim Curry nebo Mark Hamill jsou více než slušná na adventuru z roku 1993.

Co se týče hratelnosti, je to veliký krok stranou na adventuru od Sierry. Žádné dead endy, časové limity, šílené kombinace či nesmyslné hádanky. Hra je rozdělená do 10 dnů, v každé ze dnů můžete projít zhruba desítku lokací ve městě, prokecat postavy ohledně témat, které neustále přibývají a získávat další a další stopy. Občas je potřeba něco někde použít, ale většinou takovým způsobem, který je logický a hned Vás napadne. Lokace k průzkumu postupně ubývají jak ztrácí smysl v příběhu, podíváte se kromě města i do Německa nebo do Afriky. Celý systém hraní, založený na dialozích (mimochodem skvělých) mi připomenul modernější adventury v čele s Poslem smrti. Samozřejmě je to stále Sierra, takže nechybí bodový systém, občas brutální puzzle (voodoo kód na hřbitově, bubny) a občas je potřeba rychlá akce (mumie). Na několika místech se dá umřít a je to vcelku krvavé :) Co mi přišlo zbytečné bylo množství ikonek, které se většinou stejně nepoužijí, když by na vše stačilo jediné USE.

Hlavní devizou hry je ale fantastický příběh. Gabriel Knight je cynický kurevník a neúspěšný spisovatel, který pro novou knihu získává informace o nedávných voodoo vraždách v New Orleans. Kamarádí se s detektivem Moselym, marně se snaží sbalit svou asistentku Grace a životem prochází s lehkostí. Během 10 dní se vše změní. Při pátrání po voodoo sektě, která má prsty ve všem co se děje ve městě půjde o život, nechybí veliká láska s tragickým koncem, nečekaná úmrtí (mrtvol není moc, ale stačí to) i odhalování vlastní minulosti. Gabrielovi předci jsou tzv. Lovci stínů a vypadá to, že jeho osudem je pokračovat v této cestě. Během hry se hrdina mění, dovíte se spoustu věcí o voodoo a jeho původu i o historii New Orleans. Na závěr Vás čeká rozhodnutí zda zkusit zachráni Malii posedlou duchem nebo ji zabít a ani jedno z řešení nepřinese vytoužený happy end

Dá se říct, že hloubka příběhu, detaily, celková atmosféra podpořená vynikajícími postavami i dialogy by klidně vystačily na parádní film, ostatně mě při hraní napadaly filmy jako Angel Heart nebo Had a duha. Podpořené slušnou hratelností to kazí opravdu trochu jen ta rozplizlá grafika.

Pro: Fantastický příběh plný detailů a skvělých postav, na Sierru férová hratelnosti, podstata hry v dialozích a ne nesmyslných kombinacích

Proti: Grafika, zbytečně moc ovládacích ikonek

+25 +26 −1

Crash

10134

17.01.2019 17:48

Dohráno

PC 75

"What can I tell you about Voodoo?" ... no nejspíš nic, ale Gabriel Knight by mohl vyprávět. Ale co já vám asi tak povím o stejnojmenné hře? No možná to, že já prostě nejsem zapálený adventurista. To sice není informace o hře, ale spíš info o tom, že tenhle komentář bude určen spíš hráčům s podobným založením, než těm co dávají GK 100% a více. :)

Chci říct, že se mi to vlastně nehrálo až tak úžasně, jak by se od hry obecně vynášené do nebes, dalo čekat. Zatímco ve více akčních hrách jsem ochoten se kousnout, a opakovat problematickou pasáž do zblbnutí, tak tady po pár neúspěšných pokusech, posunout příběh dál, vyskakuje frustrace na maximum. Nicméně nelze GK upřít, že velkou část herní doby, ta hra plyne celkem hladce, a hráč poměrně záhy přijde na to, co dál. Ale pak je tu pár pasáží, kdy fakt už nevíte, co teda ksakru máte udělat. A když nakonec sáhnete po návodu, tak si akorát vyčítáte, proč jste po něm nesáhli hned, protože fakt nemělo cenu se snažit. Kdo například přišel sám bez návodu na způsob, jak se dostat do bažin, má můj neskonalý obdiv. Ale aby nevznikla mýlka, pár hádanek mi sice přišlo brutálních, ale nemůžu říct, že by byly úplně absurdní (zdravím zmagnetizovaného psa ze hry 7 dní a 7 nocí).

Problém ovšem je, že tyhle záseky a frustrace totálně narušují atmosféru dobrého příběhu. Záměrně píši "dobrého" příběhu a nepoužívám slova jako "úžasný", nebo "fantastický", protože se přiznám, že jsem přeci jen čekal trochu víc. Čekal jsem, že by ten příběh mohl se mnou nějak emocionálně pohnout, např. podobně jako I Have No Mouth, and I Must Scream, ale to se nestalo. Spíš mi ten závěr přišel trochu ve stylu série Broken Sword, což není apriori špatně, kdejaká hra by si mohla o takovém příběhu nechat zdát, ale něco tomu scénáři chybělo.

Co tomu ale rozhodně nechybělo byla výborná hudba a skvělý dabing. Vychutnával jsem si rozhovory do poslední volby, dokonce jsem se snažil nepřeskakovat i extrémně pomalý výklad vypravěčky, protože se to prostě moc hezky poslouchalo. Grafika mi přišla v pohodě. Je pravda, že to dneska je už hodně pixelovaté a v kombinaci s občasným pixelhuntingem to trochu skřípe, ale naštěstí se v něm autoři moc nevyžívali. Naopak portréty osob při rozhovorech vypadají moc hezky i dnes. Takže i když je to už pořádná stařenka, tak z technického hlediska to podle mě je pořád hratelné.

Takže milý nezapálený neadventuristo, je sice pravda že Gabriel Knight je klasika všech klasik, a alespoň z historických důvodů by sis to zahrát měl, ale nečekej že tě to stoprocentně vtáhne a nepustí. Dokonce se může stát, že tě to vůbec nebude bavit.

+23

Všechny komentáře

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).