Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

I Have No Mouth, and I Must Scream

Žánr:
adventura > 2D adventura *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
31.10.1995
Vývojáři:
The Dreamers Guild
Hra je adaptací stejnojmenné sci-fi povídky Harlana Ellisona, který se rovněž významně podílel na její tvorbě: napsal scénář, rozhovory a mimochodem namluvil i ústřední charakter - zákeřnou umělou inteligenci AM. Ta je společně s pěti nešťastníky, nad nimiž rozličnými způsoby uplatňuje svou moc (a kteří nemohou zemřít), zřejmě poslední v troskách světa přežívající entitou.

Herními mechanismy jde o klasickou 2D adventuru, v níž se hráč postupně ujme všech pěti nešťastníků a podstupuje s nimi svého druhu psychoanalytickou terapii za poznáním vlastní duše, tužeb a strachů, která jim má umožnit AM porazit a osvobodit se ze svého na věčnost trvajícího porobení.

Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře


Kristovy rány, to tedy byla infernální jízda!

Příběh této hry není pro slabé povahy. Zadírá se pěkně hluboko do lidských slabostí, temných zákoutí člověčí duše. A to bez zbytečných ohledů. Pět příběhů pěti postav, jejichž minulost se jim mstí, obrazně řečeno, v surrealistickém pekle. Geniální ovšem je, že nejde o prvoplánovou depku. Hlavní napětí totiž spočívá v tom, že každá postava má možnost se ze svých činů (a některé jsou při tom sakra svinské) vykoupit. Ne ovšem kýčovitě, ale pozásluze hořkosladce, jak to má být. Toť katarze!

Profesionální scénář je sakra znát. Postavy jsou vymodelované tak, že na ně nezapomenete. Každá má unikátní charakter, za každou se hraje jinak: s jinou náladou, jinou motivací, jiným osobním vztahem. Hora emocí.
K tomu samozřejmě výborné a nádherně nadabované dialogy, mezi nimiž vyniká obzvláště démonický hlas autora předlohy, který mě asi bude budit ze spaní ještě dlouho.

Je to asi jedna z nejchytřejších her, co jsem hrál. Nenabízí jen zábavný, strhující příběh s jedinečnou atmosférou, i když ten taky. Nabízí skvělé pětipodobenství o vztahu jedince k minulosti, což je téma krásné a zde i krásně (byť mrazivě) zpracované.

Pro: příběh, atmosféra, postavy, unikátní myšlenková hloubka, decentně surreálný nádech

+47+47 / 0

Ty jo, atmosféra této hry - to je opravdu něco. Temnota, zoufalství, bizarnost, všudepřítomný cyberpunk a surrealismus. Místy mi podivnost hry trochu připomínala Sanitarium… A především byla zajímavá pětice příběhů, které byly sem tam trochu propojené.

Nejdřív jsem začal hrát za Nimdoka. Hned mě zaujal ten smysl pro detail. Při prozkoumání éteru podotkl, že se “zřídka kdy používá”, a už jen tato drobnost dovede způsobit (ne)malé znechucení. Nebo, že na skalpelu je trochu zaschlé krve, ale nač ji umývat, že…

Příběh Garristera také neměl chybu. Část hry, co se odehrává ve vzducholodi má zajímavou tíživou atmosféru, co mě do sebe ihned vtáhla a vůbec by mi nevadilo, kdyby se tu odehrávala celá hra. Postupně se dozvídáme o jeho minulosti… Musím pochválit i bar, kde se odehrává další část hry. Autorům se podařilo vystihnout atmosféru naprosté prázdnoty. Úplně na mě dýchalo, že je okolo jen poušť a nic dál. Celé to však začne být trochu příliš ujeté. Rozhovor s Harrym je celkem psycho. Mluvící kojot ve mně vyvolal malé Deja Vu. Když se tu později daly sebrat některé postavy a nosit v inventáři, bylo toho na mě trochu moc. Naštěstí to v nejlepším končí.

Pak jsem hrál za Ellen. Fóbie ze žluté mi přišel jako velice originální psychologický prvek. Musí projít podivnou pyramidou se spoustou žluté. Úkolem je boj s vlastním strachem. Někdy na to jde poměrně chytře - zaváže si oči a najednou žlutá přestává existovat. Její dějová linka byla podle mého názoru psychologicky nepropracovanější.

Benny - toho si pamatuju nejvíc z povídky - jeho část hry mě tak nějak bavila nejméně, ovšem o to větší emoce ve mně vyvolal závěr.

No a nakonec Ted a ponurý hrad. Tenhle příběh mi připadal jako největší mindfuck, ovšem teprve tedy jsem si všiml, jak je celá hra minimalistická. Jen několik málo předmětů. Postavy říkají jen to, co je podstatné. Někdy stačila i jedna věta k tomu, aby to dovedlo zapůsobit - např. služka a její svádění Teda.

Konec hry je takový už dost prapodivný, nicméně docela funkční a nápad s id, ego a superego nebyl špatný. Jen jsem úplně vše nepobral. Číňani? Rusáci? Wut? Nevadí - i tak se jedná o jednu z nejzajímavějších her, co jsem hry hrál. Někdy se opravdu i s málem dá vytvořit něco velikého a “nemám ústa a musím křičet” je toho důkazem.
+28+28 / 0

Na tento kousek jsem narazila tady na databázi a zaujal mě nejen svým vysokým hodnocením. Povídku jsem nečetla, takže jsem o příběhu nevěděla prakticky nic a ze začátku jsem byla docela zmatená. Nevěděla jsem, co se po mě vlastně chce, co je účelem hry, ani jaký má smysl, že mi postava pokaždé umře na tisíc způsobů. Nicméně i tato dezorientace je součástí jak atmosféry, tak i samotného příběhu hry.

Všechny postavy byly prezentovány opravdu výborně. Moc se mi líbilo postupné rozkrývání minulostí. Nejvíce mě zaujal Gorrister, nejvíc znechutil Nimdok (jeho část jsem překousávala opravdu těžce) a nejlepší lokaci měl Ted (staré strašidelné hrady, to je moje). Musím také pochválit skvělý dabing. Jediné co mě mrzelo je, že některé věci zůstanou nevysvětlené. Ale to zase dává prostor pro vlastní interpretaci.

Co se technické stránky týče, stará grafika ani komplikovanější hratelnost mi vůbec nevadili. U tohoto typu her přece jenom záleží na jiných aspektech.

Pro: myšlenka, příběh, atmosféra, originalita, postavy, dabing, emoce

+26+26 / 0

No musím říct, že tahle hra předvedla přesně to co jsem očekával. Máme tu prvky vlastní každé starší adventuře, kdy si musíte klikat zvlášť na ikonky podle toho jestli chcete, aby postava něco vzala, spolkla či někomu dala. Logické hádanky, které ne vždy jsou zrovna intuitivní a často působí nesplnitelně. Především pokud si nevšimnete těch pár pixelů na obrazovce, které se najednou někde objeví po nějakém rozhovoru. A nakonec skvělý příběh s dobře zpracovanými charaktery, který jsem očekával hned, jakmile jsem se dozvěděl, že je hra založená některé slavné povídce, kterou si teď budu muset přečíst, protože příběh v téhle hře mi přišel až neskutečně zajímavý na to, že je založený na povídce z roku 1967, kdy se nějaké scifi teprve rozvíjelo.
+21+21 / 0

Nemam slov, tohle je proste srdcovka, jeden z nejlepsich nejoriginalnejsich a nejsilnejsich pribehu, drsny cyber-punk u ktereho sem snad prozil vsechny emoce. Povinnost pro kazdeho, nechci vychvalovat do nekonecna, takove hry se delaj jednou za desitky let a dnes uz ten pocet roku mozna bude vetsi. Urcite stoji v osobni TOP 10
+17+17 / 0