Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

I Have No Mouth, and I Must Scream

The Dreamers Guild •  DotEmu (Android, iOS)
31.10.1995
13.01.2016
83
109 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Hra je adaptací stejnojmenné sci-fi povídky Harlana Ellisona, který se rovněž významně podílel na její tvorbě: napsal scénář, rozhovory a mimochodem namluvil i ústřední charakter - zákeřnou umělou inteligenci AM. Ta je společně s pěti nešťastníky, nad nimiž rozličnými způsoby uplatňuje svou moc (a kteří nemohou zemřít), zřejmě poslední v troskách světa přežívající entitou.

Herními mechanismy jde o klasickou 2D adventuru, v níž se hráč postupně ujme všech pěti nešťastníků a podstupuje s nimi svého druhu psychoanalytickou terapii za poznáním vlastní duše, tužeb a strachů, která jim má umožnit AM porazit a osvobodit se ze svého na věčnost trvajícího porobení.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
Kristovy rány, to tedy byla infernální jízda!

Příběh této hry není pro slabé povahy. Zadírá se pěkně hluboko do lidských slabostí, temných zákoutí člověčí duše. A to bez zbytečných ohledů. Pět příběhů pěti postav, jejichž minulost se jim mstí, obrazně řečeno, v surrealistickém pekle. Geniální ovšem je, že nejde o prvoplánovou depku. Hlavní napětí totiž spočívá v tom, že každá postava má možnost se ze svých činů (a některé jsou při tom sakra svinské) vykoupit. Ne ovšem kýčovitě, ale pozásluze hořkosladce, jak to má být. Toť katarze!

Profesionální scénář je sakra znát. Postavy jsou vymodelované tak, že na ně nezapomenete. Každá má unikátní charakter, za každou se hraje jinak: s jinou náladou, jinou motivací, jiným osobním vztahem. Hora emocí.
K tomu samozřejmě výborné a nádherně nadabované dialogy, mezi nimiž vyniká obzvláště démonický hlas autora předlohy, který mě asi bude budit ze spaní ještě dlouho.

Je to asi jedna z nejchytřejších her, co jsem hrál. Nenabízí jen zábavný, strhující příběh s jedinečnou atmosférou, i když ten taky. Nabízí skvělé pětipodobenství o vztahu jedince k minulosti, což je téma krásné a zde i krásně (byť mrazivě) zpracované.

Pro: příběh, atmosféra, postavy, unikátní myšlenková hloubka, decentně surreálný nádech

+62
  • PC 80
Vrátíme se! Rozumíš? My jsme lidstvo! My jsme TY! V jedné podobě, v další podobě. jsme vždy Tebou. Nemůžeš se uchránit, protože přicházíme v mnoha, mnoha podobách. Vrátíme se!

Tuhle hru jsem měl zakoupenou dlouho, a ještě déle jí měl v hledáčku adventur, které si chci zahrát. Nyní již pokořená, ale klasický pocit, který mám po dohrání her, pocit vítězství, určitého zadostiučinění, se zde nedostavil. Cítím se naopak zamyšlený, takhle hlubokou myšlenkovou sondu jsem opravdu nečekal.

Sundal a objal svou dívku. Políbil jí. Byla mrtvá, už když visela na háku v mrazáku pro prasata. Nechat jí tam ale nemohl, Glynis si zasloužila více, než jeho ubohou omluvu. Vytáhl jí tedy ven a pohřbil do země za motelem.

Každý z nás má několik stránek osobnosti, ne všechny naše já jsou ale viditelné ostatním okolo. Kdo o všech našich vnitřních podobenstvích ale ví, jsme my sami. A přesně na tomto staví příběhy hry I Have No Mouth, and I Must Scream. Hrajete postupně za 5 postav, kdy se každá musí postavit své minulosti. Minulosti, na kterou není žádná z postav hrdá, minulosti která tíží, vyvolává strach, znechucuje. Hrabete se tak postupně v myšlenkách, skutcích a odporu jednotlivých postav a snažíte se najít určitým způsobem cestku k vykoupení. Cestu, která posune příběh o kousek dále, aby se v poslední části každá z postav dočkala odpuštění, rozuzlení a hráč zakončení příběhu.

Přes panickou hrůzu ze žluté barvy vlezla do touto barvou zbarveného sarkofágu a zavřela ho za sebou. Svět se s ní zatočil. Otevřela oči a zjistila, že stojí ve žlutém výtahu. Dveře se zabouchly. Křičela, chtěla ven, ale nemohla. Interkom začal předříkávat milníky jejího sobeckého života zaměřeného na kariéru, který skončil smrtí v podobném výtahu. Poté, co byla znásilněna.

Ne všechny postavy mají stejně zajímavý příběh, ne každý příběh je špičkový a znepokojivý, ale jako celek hra funguje v tomto směru perfektně. Knižní předloha a dohled autora je velmi znát. Nebudu zde psát, která postava má jaký příběh a která se mi zdála lepší vůči ostatním, na to ať si každý hráč přijde sám, protože tohle je jedna z těch silných stránek hry. Co musím zmínit jsou určité neduhy, které hru provází. Pixel hunting se naštěstí příliš nekoná, jak bylo dříve u adventur zvykem, bohužel se adventura I Have No Mouth, and I Must Scream nevyhnula jinému problému - některé předměty se aktivují až v momentě, kdy hra uzná za vhodné. To že procházíte několikrát obrazovkou, vidíte reproduktor na zdi a napadne vás ho sebrat, pro hru nic neznamená. Hlavní postava prohlásí, že podobný krám nepotřebuje a předmět se nadále nejeví jako aktivní. Ale, bohužel, po určitém překročení dějové linky, se najednou reproduktor sebrat dá, navíc je to zásadní předmět pro další postup příběhem. Hráč se tuto změnu ale nijak nedozví a pokud nezkusí předmět sebrat znovu, i když předtím Xkrát nešel, jednoduše ho čeká zákys. Podobných případů je ve hře více, což bohužel v mém případě nabouralo jinak mistrně pojatý příběh.

Jaké muselo být odhalení, že byl někým, když proti podobným bojoval? Vlastně, když je potíral, když je vraždil, snažil se je vyhladit. Jaký to musel být pocit, když ve falešném zájmu vědy byl ochotný zmrzačit i děti? Jaký to musel být pocit pro nacistického doktora, když zjistil, že je - stejně jako jeho oběti - Žid.

Hra vyniká, kromě příběhu, také svojí grafickou stránkou. Není nejlepší, řekl bych že je dosti průměrná i na svůj věk. Ani animace nejsou nic, co by mělo hráče dostat do kolen s pocitem úžasu. Čím grafická stránka vyniká je pocit tíhy, který ve hráči vyvolává. V kombinaci s příběhem a zobrazeným postupem hrou, se jedná o velmi silnou kombinaci.

Konec hry je velmi zvláštní, velmi silný a některé momenty vás donutí zastavit a přemýšlet. Ale přesto bych si konec, vůči všem předchozím částem, představoval jinak. Ne veseleji, ne jednodušeji, ale méně surrealisticky, protože konec je už dost přitažený za vlasy, byť svojí logiku dává.

Pokud máte rádi silné adventury, jste náročnější a nespokojíte se s jednoduchými hrami, tohle je titul přesně pro vás. Neřešte jeho stáří, jeho grafickou podobu. Užijte si příběh, protože o ten tu kráčí v první řadě.

Pro: Příběhy, atmosféra, hloubka celé hry, psychologický přesah

Proti: Zvláštní konec, nevyvážená kvalita příběhů, předměty jsou někdy aktivní, až když se to hře hodí

+31
  • PC 85
Na tento kousek jsem narazila tady na databázi a zaujal mě nejen svým vysokým hodnocením. Povídku jsem nečetla, takže jsem o příběhu nevěděla prakticky nic a ze začátku jsem byla docela zmatená. Nevěděla jsem, co se po mě vlastně chce, co je účelem hry, ani jaký má smysl, že mi postava pokaždé umře na tisíc způsobů. Nicméně i tato dezorientace je součástí jak atmosféry, tak i samotného příběhu hry.

Všechny postavy byly prezentovány opravdu výborně. Moc se mi líbilo postupné rozkrývání minulostí. Nejvíce mě zaujal Gorrister, nejvíc znechutil Nimdok (jeho část jsem překousávala opravdu těžce) a nejlepší lokaci měl Ted (staré strašidelné hrady, to je moje). Musím také pochválit skvělý dabing. Jediné co mě mrzelo je, že některé věci zůstanou nevysvětlené. Ale to zase dává prostor pro vlastní interpretaci.

Co se technické stránky týče, stará grafika ani komplikovanější hratelnost mi vůbec nevadili. U tohoto typu her přece jenom záleží na jiných aspektech.

Pro: myšlenka, příběh, atmosféra, originalita, postavy, dabing, emoce

+30
  • PC 85
No musím říct, že tahle hra předvedla přesně to co jsem očekával. Máme tu prvky vlastní každé starší adventuře, kdy si musíte klikat zvlášť na ikonky podle toho jestli chcete, aby postava něco vzala, spolkla či někomu dala. Logické hádanky, které ne vždy jsou zrovna intuitivní a často působí nesplnitelně. Především pokud si nevšimnete těch pár pixelů na obrazovce, které se najednou někde objeví po nějakém rozhovoru. A nakonec skvělý příběh s dobře zpracovanými charaktery, který jsem očekával hned, jakmile jsem se dozvěděl, že je hra založená některé slavné povídce, kterou si teď budu muset přečíst, protože příběh v téhle hře mi přišel až neskutečně zajímavý na to, že je založený na povídce z roku 1967, kdy se nějaké scifi teprve rozvíjelo.
+23
  • PC 90
Nemám držku a musím řvát jak kdysi trefně přeložili tuto hru ve Score byla pro mě roky naprosto geniální záležitost a ještě nedávno bych ji zařadil na první místo mezi adventurami roku 1995. Po dohrání Gabriel Knighta 2 musím nejspíše první místo přehodnotit, protože k jeho dokonalosti téhle hře přece jen něco chybí.

Určitě tím něčím ale není legendární příběh Harlana Ellisona. Ocitáme se v temné postapo budoucnosti, kde se šílený superpočítač AM vymknul kontrole, vyhladil lidstvo a jen tak pro zábavu si v klecích mučí pětici "hrdinů". A protože se nudí, rozhodl se udělat určitou soutěž. Každého z pětice pošle do jeho nejhorší noční můry, kde musí dokázat nemožné - odhalit jeho slabinu a vypořádat se s minulostí. Zastavím se u oněch hlavních postav. Hrdiny je lze nazývat jen stěží, protože každý z nich z si nese pořádný škraloup a za každého hrajete trošku jinou hru. Upozorním, že bez pořádných SPOILERů se tohle opravdu neobejde.

Ellen je inteligentní žena, trpící fóbii ze žluté. Tu měl muž, který ji znásilnil a zničil život. A Ellen čeká 50 odstínů žluti v pyramidě, která je bránou k jednomu ze zapadlých AMových center a také postavení se vlastnímu strachu. Bezesporu vizuálně zajímavá pasáž, jen hrdinka do té galerie zrůd trošku nezapadá.

Ted, bývalý manžel Ellen byl navenek hodný muž, uvnitř ale podvodník a děvkař. A teď se v magickém hradu musí vyrovnat se svou nevěrou a zachránit Elelninu duši před čarodějnicí a vybojovat boj mezi dobrem a zlem. Úpřimně mě ďábel, anděl, démoni a čarodějky do celkového příběhu moc neseděly, ale jinak je to celkem působivé.

A přitvrzujeme - Gorrister, rapl který dohnal svou ženu do blázince se musí na palubě Zepelínu i v zapadlém baru vyrovnat s tím co ženě dělal, se svou smrtí i "milovanou" tchýní a tchánem.

Benny je sviňák jak když vyšije. Prototyp dokonalého vojáka, který bez skrupulí ve Vietnami zastřelil 4 vojáky z vlastní jednotky. Jako trest se z něj stal opočlověk bez schopnosti mluvit, s nefukčníma nohama a neukojitelným hladem. V džungli musí najít odvahu postavit se mužům co zabil a šílenému obětnímu rituálu domorodců.

Nejbrutálnější pasáž si ale krade Nimdok. Nacistická stvůra, která po boku doktora Mengeleho prováděla ty nejzvrácenější experimenty na vězních v lágru, na Židech aby se ukázalo že je taky žid. A nutnost vzpomenout si na vlastní minulost a postavit se na správnou stranu. Krev, zohavování, zmrzačené děti, něco tak syrového se ve hrách jen tak nevidí.

Závěr v podivné zemi nezemi, kdy pětice hrdinů čelí pomocí získaných pozitivních vlastností částem AMa je naprosto neskutečný a vůbec celý příběh má na adventuru neskutečnou hloubku.

O to víc zamrzí to ostatní. Grafika je i na rok vzniku celkem průměrná. Hratelnost není těžká, ale je neférová. Není problém s množstvím předmětů nebo lokací, ani s tím přijít na to co kde použít. Problém je klasický přístup 90. let - některé předměty jsou mrňavé, další se nehlásí hned ale později. Jiné se hlásí, ale nejdou použít/sebrat hned ale až časem. Občas se něco stane náhodně, občas musíte akce provést v určitém přesném pořadí, jinak smolík.

Zamrzelo mě to ke konci, kdy jsem podle svého nejlepšího svědomí (a s pomocí návodu) splnil i nepovinné vyrovnání se s minulostí. Jenže bylo mi to na prd, protože u dvou postav mi chybělo kouzlo co jsem měl získat, protože jsem to neudělal přesně tak jak plánovali tvůrci. Docela to pak naštve, protože jsem pochopitelně chtěl nejlepší možný konec.

Každopádně i přes mé výtky je I Have No Mouth and I Must Scream adventura s naprosto neskutečným příběhem, který strká do kapsy 99% příběhů z té doby. Jen to není na 100%.

Pro: Neskutečný příběh, dialogy, pětice různých antihrdinů a jejich světy, finále, povinný a nepovinný úkol.

Proti: Občas velice neférová hratelnost, průměrná grafika.

+21