Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

I Have No Mouth, and I Must Scream

84
105 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > 2D adventura *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
31.10.1995 PC
Vývojáři:
Hra je adaptací stejnojmenné sci-fi povídky Harlana Ellisona, který se rovněž významně podílel na její tvorbě: napsal scénář, rozhovory a mimochodem namluvil i ústřední charakter - zákeřnou umělou inteligenci AM. Ta je společně s pěti nešťastníky, nad nimiž rozličnými způsoby uplatňuje svou moc (a kteří nemohou zemřít), zřejmě poslední v troskách světa přežívající entitou.

Herními mechanismy jde o klasickou 2D adventuru, v níž se hráč postupně ujme všech pěti nešťastníků a podstupuje s nimi svého druhu psychoanalytickou terapii za poznáním vlastní duše, tužeb a strachů, která jim má umožnit AM porazit a osvobodit se ze svého na věčnost trvajícího porobení.


Poslední diskuzní příspěvek

strougy: Nastesti je zrovna Bennyho pribeh pomerne kratkej, taky jsem ho rozehraval vickrat, protoze jsem ho vzdycky zakoncil spatne, pokud si…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
Kristovy rány, to tedy byla infernální jízda!

Příběh této hry není pro slabé povahy. Zadírá se pěkně hluboko do lidských slabostí, temných zákoutí člověčí duše. A to bez zbytečných ohledů. Pět příběhů pěti postav, jejichž minulost se jim mstí, obrazně řečeno, v surrealistickém pekle. Geniální ovšem je, že nejde o prvoplánovou depku. Hlavní napětí totiž spočívá v tom, že každá postava má možnost se ze svých činů (a některé jsou při tom sakra svinské) vykoupit. Ne ovšem kýčovitě, ale pozásluze hořkosladce, jak to má být. Toť katarze!

Profesionální scénář je sakra znát. Postavy jsou vymodelované tak, že na ně nezapomenete. Každá má unikátní charakter, za každou se hraje jinak: s jinou náladou, jinou motivací, jiným osobním vztahem. Hora emocí.
K tomu samozřejmě výborné a nádherně nadabované dialogy, mezi nimiž vyniká obzvláště démonický hlas autora předlohy, který mě asi bude budit ze spaní ještě dlouho.

Je to asi jedna z nejchytřejších her, co jsem hrál. Nenabízí jen zábavný, strhující příběh s jedinečnou atmosférou, i když ten taky. Nabízí skvělé pětipodobenství o vztahu jedince k minulosti, což je téma krásné a zde i krásně (byť mrazivě) zpracované.

Pro: příběh, atmosféra, postavy, unikátní myšlenková hloubka, decentně surreálný nádech

+53
  • PC 90
Ty jo, atmosféra této hry - to je opravdu něco. Temnota, zoufalství, bizarnost, všudepřítomný cyberpunk a surrealismus. Místy mi podivnost hry trochu připomínala Sanitarium… A především byla zajímavá pětice příběhů, které byly sem tam trochu propojené.

Nejdřív jsem začal hrát za Nimdoka. Hned mě zaujal ten smysl pro detail. Při prozkoumání éteru podotkl, že se “zřídka kdy používá”, a už jen tato drobnost dovede způsobit (ne)malé znechucení. Nebo, že na skalpelu je trochu zaschlé krve, ale nač ji umývat, že…

Příběh Garristera také neměl chybu. Část hry, co se odehrává ve vzducholodi má zajímavou tíživou atmosféru, co mě do sebe ihned vtáhla a vůbec by mi nevadilo, kdyby se tu odehrávala celá hra. Postupně se dozvídáme o jeho minulosti… Musím pochválit i bar, kde se odehrává další část hry. Autorům se podařilo vystihnout atmosféru naprosté prázdnoty. Úplně na mě dýchalo, že je okolo jen poušť a nic dál. Celé to však začne být trochu příliš ujeté. Rozhovor s Harrym je celkem psycho. Mluvící kojot ve mně vyvolal malé Deja Vu. Když se tu později daly sebrat některé postavy a nosit v inventáři, bylo toho na mě trochu moc. Naštěstí to v nejlepším končí.

Pak jsem hrál za Ellen. Fóbie ze žluté mi přišel jako velice originální psychologický prvek. Musí projít podivnou pyramidou se spoustou žluté. Úkolem je boj s vlastním strachem. Někdy na to jde poměrně chytře - zaváže si oči a najednou žlutá přestává existovat. Její dějová linka byla podle mého názoru psychologicky nepropracovanější.

Benny - toho si pamatuju nejvíc z povídky - jeho část hry mě tak nějak bavila nejméně, ovšem o to větší emoce ve mně vyvolal závěr.

No a nakonec Ted a ponurý hrad. Tenhle příběh mi připadal jako největší mindfuck, ovšem teprve tedy jsem si všiml, jak je celá hra minimalistická. Jen několik málo předmětů. Postavy říkají jen to, co je podstatné. Někdy stačila i jedna věta k tomu, aby to dovedlo zapůsobit - např. služka a její svádění Teda.

Konec hry je takový už dost prapodivný, nicméně docela funkční a nápad s id, ego a superego nebyl špatný. Jen jsem úplně vše nepobral. Číňani? Rusáci? Wut? Nevadí - i tak se jedná o jednu z nejzajímavějších her, co jsem hry hrál. Někdy se opravdu i s málem dá vytvořit něco velikého a “nemám ústa a musím křičet” je toho důkazem.
+29
  • PC 85
Na tento kousek jsem narazila tady na databázi a zaujal mě nejen svým vysokým hodnocením. Povídku jsem nečetla, takže jsem o příběhu nevěděla prakticky nic a ze začátku jsem byla docela zmatená. Nevěděla jsem, co se po mě vlastně chce, co je účelem hry, ani jaký má smysl, že mi postava pokaždé umře na tisíc způsobů. Nicméně i tato dezorientace je součástí jak atmosféry, tak i samotného příběhu hry.

Všechny postavy byly prezentovány opravdu výborně. Moc se mi líbilo postupné rozkrývání minulostí. Nejvíce mě zaujal Gorrister, nejvíc znechutil Nimdok (jeho část jsem překousávala opravdu těžce) a nejlepší lokaci měl Ted (staré strašidelné hrady, to je moje). Musím také pochválit skvělý dabing. Jediné co mě mrzelo je, že některé věci zůstanou nevysvětlené. Ale to zase dává prostor pro vlastní interpretaci.

Co se technické stránky týče, stará grafika ani komplikovanější hratelnost mi vůbec nevadili. U tohoto typu her přece jenom záleží na jiných aspektech.

Pro: myšlenka, příběh, atmosféra, originalita, postavy, dabing, emoce

+26
  • PC 85
No musím říct, že tahle hra předvedla přesně to co jsem očekával. Máme tu prvky vlastní každé starší adventuře, kdy si musíte klikat zvlášť na ikonky podle toho jestli chcete, aby postava něco vzala, spolkla či někomu dala. Logické hádanky, které ne vždy jsou zrovna intuitivní a často působí nesplnitelně. Především pokud si nevšimnete těch pár pixelů na obrazovce, které se najednou někde objeví po nějakém rozhovoru. A nakonec skvělý příběh s dobře zpracovanými charaktery, který jsem očekával hned, jakmile jsem se dozvěděl, že je hra založená některé slavné povídce, kterou si teď budu muset přečíst, protože příběh v téhle hře mi přišel až neskutečně zajímavý na to, že je založený na povídce z roku 1967, kdy se nějaké scifi teprve rozvíjelo.
+22
  • PC 90
Nemám držku a musím řvát jak kdysi trefně přeložili tuto hru ve Score byla pro mě roky naprosto geniální záležitost a ještě nedávno bych ji zařadil na první místo mezi adventurami roku 1995. Po dohrání Gabriel Knighta 2 musím nejspíše první místo přehodnotit, protože k jeho dokonalosti téhle hře přece jen něco chybí.

Určitě tím něčím ale není legendární příběh Harlana Ellisona. Ocitáme se v temné postapo budoucnosti, kde se šílený superpočítač AM vymknul kontrole, vyhladil lidstvo a jen tak pro zábavu si v klecích mučí pětici "hrdinů". A protože se nudí, rozhodl se udělat určitou soutěž. Každého z pětice pošle do jeho nejhorší noční můry, kde musí dokázat nemožné - odhalit jeho slabinu a vypořádat se s minulostí. Zastavím se u oněch hlavních postav. Hrdiny je lze nazývat jen stěží, protože každý z nich z si nese pořádný škraloup a za každého hrajete trošku jinou hru. Upozorním, že bez pořádných SPOILERů se tohle opravdu neobejde.

Ellen je inteligentní žena, trpící fóbii ze žluté. Tu měl muž, který ji znásilnil a zničil život. A Ellen čeká 50 odstínů žluti v pyramidě, která je bránou k jednomu ze zapadlých AMových center a také postavení se vlastnímu strachu. Bezesporu vizuálně zajímavá pasáž, jen hrdinka do té galerie zrůd trošku nezapadá.

Ted, bývalý manžel Ellen byl navenek hodný muž, uvnitř ale podvodník a děvkař. A teď se v magickém hradu musí vyrovnat se svou nevěrou a zachránit Elelninu duši před čarodějnicí a vybojovat boj mezi dobrem a zlem. Úpřimně mě ďábel, anděl, démoni a čarodějky do celkového příběhu moc neseděly, ale jinak je to celkem působivé.

A přitvrzujeme - Gorrister, rapl který dohnal svou ženu do blázince se musí na palubě Zepelínu i v zapadlém baru vyrovnat s tím co ženě dělal, se svou smrtí i "milovanou" tchýní a tchánem.

Benny je sviňák jak když vyšije. Prototyp dokonalého vojáka, který bez skrupulí ve Vietnami zastřelil 4 vojáky z vlastní jednotky. Jako trest se z něj stal opočlověk bez schopnosti mluvit, s nefukčníma nohama a neukojitelným hladem. V džungli musí najít odvahu postavit se mužům co zabil a šílenému obětnímu rituálu domorodců.

Nejbrutálnější pasáž si ale krade Nimdok. Nacistická stvůra, která po boku doktora Mengeleho prováděla ty nejzvrácenější experimenty na vězních v lágru, na Židech aby se ukázalo že je taky žid. A nutnost vzpomenout si na vlastní minulost a postavit se na správnou stranu. Krev, zohavování, zmrzačené děti, něco tak syrového se ve hrách jen tak nevidí.

Závěr v podivné zemi nezemi, kdy pětice hrdinů čelí pomocí získaných pozitivních vlastností částem AMa je naprosto neskutečný a vůbec celý příběh má na adventuru neskutečnou hloubku.

O to víc zamrzí to ostatní. Grafika je i na rok vzniku celkem průměrná. Hratelnost není těžká, ale je neférová. Není problém s množstvím předmětů nebo lokací, ani s tím přijít na to co kde použít. Problém je klasický přístup 90. let - některé předměty jsou mrňavé, další se nehlásí hned ale později. Jiné se hlásí, ale nejdou použít/sebrat hned ale až časem. Občas se něco stane náhodně, občas musíte akce provést v určitém přesném pořadí, jinak smolík.

Zamrzelo mě to ke konci, kdy jsem podle svého nejlepšího svědomí (a s pomocí návodu) splnil i nepovinné vyrovnání se s minulostí. Jenže bylo mi to na prd, protože u dvou postav mi chybělo kouzlo co jsem měl získat, protože jsem to neudělal přesně tak jak plánovali tvůrci. Docela to pak naštve, protože jsem pochopitelně chtěl nejlepší možný konec.

Každopádně i přes mé výtky je I Have No Mouth and I Must Scream adventura s naprosto neskutečným příběhem, který strká do kapsy 99% příběhů z té doby. Jen to není na 100%.

Pro: Neskutečný příběh, dialogy, pětice různých antihrdinů a jejich světy, finále, povinný a nepovinný úkol.

Proti: Občas velice neférová hratelnost, průměrná grafika.

+17