Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Gabriel Knight: Sins of the Fathers


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 80
Po dokončení skvělého druhého dílu, The Beast Within: A Gabriel Knight Mystery, mi nezbývalo nic jiného, než se pustit do ještě lépe hodnoceného dílu, tentokrát v ručně kreslené grafice a v klasickém provedení. První šok nastal ale při vstřebávání dabingu. Jelikož jsem byl zvyklý na hlas Deana Erickssona, připadal mi "nový - starý" přízvuk Tima Curryho nepasující. Je to ale jako když v seriálu změní dabéra, po pár dílech si ani nevzpomenete na předchozí hlas. Tedy, tento subjektivní pocit mírného boje s dabing v průběhu hry nebyl výraznějším problémem.

Gabrielovi se zdá stále se opakující sen. Jak visí na oprátce. Zpočátku tomu nepřikládá významnou roli, což ale bude muset během následujících dnů změnit. Postupně přijde na souvislost voodoo vražd v New Orleans s jeho snem, aby se mu poté ozval příbuzný z Německa, který mu chce něco důležitého sdělit. Postupně příběh graduje, aby ve finále došlo k povedenému a předně uspokujícímu závěru k rozsáhlé zápletce hry. Většinu herní doby strávíte v New Orleans, dostanete se ale i na hrad Ritterů a do afrického Beninu. Příběh se rozplétáte díky podrobným konverzacím s velkým počtem postav, logických puzzlů je však také více než dost. Postava Gabriela je zde ještě více šovinistická než ve druhém díle a to je jen ku prospěchu věci. Navíc i v primárně vážné postavenému ději titulu je přítomno mnoho humoru. Schválně vyzkoušejte ikonku "otevři dveře" na Grace.

Technické zpracování je (na svoji dobu) jednoznačně skvělé. Především hudba stojí za zmínku, ač pravé kvality ukáže Robert Holmes až s dílem druhým s větší možností rozvinout melodie od MIDI v GK1. Každá lokace má svůj specifický motiv a i samostatně je soundtrack dobře poslouchatelný. Grafika oproti souběžně vydanému QFG IV mírně zaostává, ale i tak je na co koukat. Obtížnost je vysoká. Ať už jde o to, že se děj neposune, když neprozkoumáte nějaký předmět či se na něco nezeptáte, tak i to, že díky mírně "rozostřenému" pojetí vizuálního designu se nevyhnete pixel-huntingu. Pozitivním zjištěním bylo ale to, že odpadá zdlouhavé šajdání po místnostech, jak jsme zvyklí z adventur té doby, a místo toho se při výběru lokace na mapě přenesete hned dovnitř.

Klasika, která by neměla být opomenuta - a to i přes některé jisté anachronismy v designu. A také mám rád hry, které na konci napíší "Thanky you for playing our game".

Pro: příběh a atmosféra, hudba, hlavní dvojce

Proti: hlas vypravěčky

+24
  • PC 90
Gabriel Knight je adventurou, která se mě vlastně nikdy příliš nelíbila. Dohrál jsem ji víckrát, ale nikdy jsem k ní nijak nepřilnul a až teď po mnoha letech vidím její kvality.

Začnu tím co mi vadí a to je grafika. Je ručně kreslená, není ošklivá, ale je chvílemi zoufale rozplizlá, jako u většiny adventur z té doby. A mám ten silný pocit, že podobně nedetailně vypadala i v těch dávných dobách 14-15 palcových CRT monitorů. Na druhou stranu grafická stránka zahrnuje i poměrně povedené portréty postavy, animované sny a příběhové komixy, které vypadají slušně. Z technické stránky musím ještě vyzdvihnout dabing, protože jména jako Tim Curry nebo Mark Hamill jsou více než slušná na adventuru z roku 1993.

Co se týče hratelnosti, je to veliký krok stranou na adventuru od Sierry. Žádné dead endy, časové limity, šílené kombinace či nesmyslné hádanky. Hra je rozdělená do 10 dnů, v každé ze dnů můžete projít zhruba desítku lokací ve městě, prokecat postavy ohledně témat, které neustále přibývají a získávat další a další stopy. Občas je potřeba něco někde použít, ale většinou takovým způsobem, který je logický a hned Vás napadne. Lokace k průzkumu postupně ubývají jak ztrácí smysl v příběhu, podíváte se kromě města i do Německa nebo do Afriky. Celý systém hraní, založený na dialozích (mimochodem skvělých) mi připomenul modernější adventury v čele s Poslem smrti. Samozřejmě je to stále Sierra, takže nechybí bodový systém, občas brutální puzzle (voodoo kód na hřbitově, bubny) a občas je potřeba rychlá akce (mumie). Na několika místech se dá umřít a je to vcelku krvavé :) Co mi přišlo zbytečné bylo množství ikonek, které se většinou stejně nepoužijí, když by na vše stačilo jediné USE.

Hlavní devizou hry je ale fantastický příběh. Gabriel Knight je cynický kurevník a neúspěšný spisovatel, který pro novou knihu získává informace o nedávných voodoo vraždách v New Orleans. Kamarádí se s detektivem Moselym, marně se snaží sbalit svou asistentku Grace a životem prochází s lehkostí. Během 10 dní se vše změní. Při pátrání po voodoo sektě, která má prsty ve všem co se děje ve městě půjde o život, nechybí veliká láska s tragickým koncem, nečekaná úmrtí (mrtvol není moc, ale stačí to) i odhalování vlastní minulosti. Gabrielovi předci jsou tzv. Lovci stínů a vypadá to, že jeho osudem je pokračovat v této cestě. Během hry se hrdina mění, dovíte se spoustu věcí o voodoo a jeho původu i o historii New Orleans. Na závěr Vás čeká rozhodnutí zda zkusit zachráni Malii posedlou duchem nebo ji zabít a ani jedno z řešení nepřinese vytoužený happy end

Dá se říct, že hloubka příběhu, detaily, celková atmosféra podpořená vynikajícími postavami i dialogy by klidně vystačily na parádní film, ostatně mě při hraní napadaly filmy jako Angel Heart nebo Had a duha. Podpořené slušnou hratelností to kazí opravdu trochu jen ta rozplizlá grafika.

Pro: Fantastický příběh plný detailů a skvělých postav, na Sierru férová hratelnosti, podstata hry v dialozích a ne nesmyslných kombinacích

Proti: Grafika, zbytečně moc ovládacích ikonek

+23
  • PC 90
Hra, ktorá je dôkazom toho, aký dôležitý je scenár. Hra, ktorá sa hrá ako kniha, ako mysteriózny/detektívny román, pri ktorom čitateľ zabudne, že sa nachádza kdesi na stoličke/na posteli, zabudne, že len listuje stránkami a pre dychtivosť s akou nasáva atmosféru, zabudne na čas, okolitý svet a napäto prežíva príbeh s hlavnou postavou a kladie si podobné, ak nie rovnaké otázky. Toto je jeden z tých prípadov, keď som prežíval dospelý príbeh Gabriela Knighta až s detskou dychtivosťou. Fantázia tú síce logicky nedostáva toľko priestoru, ako v prípade čítania kníh, no i tak pre svoju štylizáciu nahlodávania hráča, bude hráčova fantázia jeho spoločníkom pri hraní.

Na to aby taký ponor fungoval, treba viacero vecí, ktoré z môjho pohľadu GK spĺňa: už spomínaný dospelý príbeh, uveriteľnosť konania postáv, logickosť herných a príbehových postupov, dôstojnosť a logickosť lokácii tu sa možno GK mierne potkol africkým Beninom, sympatická hlavná postava atď...

Čo teda hre vytknúť? Možno náročnosť, pretože veľa aktívnych vecí má len zábavný/doplňujúci charakter a občas (ale fakt len občas) prišiel nejaký drsný zákys písanie tajného kódu tehlou na cintoríne,uf. To, že sa napriek držaniu pri zemi, nevyhneme trochu toho Indiana Jonesovského cestovania po svete. Možno to prirýchlo skončilo. Ale to je len malá daň za to, aký zážitok mi bol sprostredkovaný.

Pro: dospelý scenár, atmosféra, hlavný hrdina, civilnosť

Proti: pár zákysov, ale to k adventúram patrí

+20(21-1)
  • PC 85
Ku Gabriel Knightovi som sa dostal, rovnako ako k celému žánru adventúr pomerne neskoro. Vlastne ma k nemu priviedla Herná výzva 2016, do ktorej som si zvolil hru Posel Smrti a ktorý bol mojou prvou klasickou point click adventúrou. A keďže Posel smrti u mňa zabodoval, tak som sa o tento žáner začínal viac zaujímať. Neskôr, po pár ďalších dohraných adventúrach ako Posel smrti 2,3 alebo I Have No Mouth, and I Must Scream som sa rozhodol skúsiť Gabriel Knighta. Ten totiž tu na DH má vcelku vysoké hodnotenie a mnoho ľudí ho považuje za jednu z najlepších adventúr.

Zrejme najviac chválením prvkom v hre je príbeh. Ten sa aj mne naozaj páčil a zaujímal som sa o neho po celú dobu hrania. Je dobre vystavaný, obsahuje zaujímavé charaktery a obecne mi detektívne príbehy k adventúram sadnú :) Dokážem ale pochopiť, že každému tá Voodoo tematika, okolo ktorej sa hlavný príbeh točí nemusí sadnúť, ale osobne mi to prišlo zaujímavé a celkom aj originálne.

Čo mi ale na hre veľmi vadilo, bolo zbytočné množstvo ovládacích ikoniek. Vôbec by neuškodilo, keby v hre aspoň dve vyradili. Takto sa mi občas stávalo že som vedel čo chcem spraviť, len som musel skúšať niekoľko tlačidiel než som zistil, ktoré je to správne. Pre niekoho asi len detail, ale mne to trošku vadilo :)

Ďalšia vec, ktorá mi úplne nesadla, bola občas premrštená obtiažnosť hry. Možno pre skúseného hráča adventúr to tak nemusí byť, ale ja, ktorý som adventúry až do nedávna vôbec nehrával, som sa občas musel pozrieť aj do návodu, čomu sa inak vyhýbam. aby som nakoniec zistil že som len niekde vynechal obyčajný predmet, alebo niekomu niečo neukázal. Viem, že to nie je chyba hry ako takej, ale občas ma proste naštvalo, že do toho návodu som sa pozrieť musel, lebo som nevedel ako mám pokročiť. Ale našťastie som to nemusel robiť príliš často.

Atmosféra ale bola v hre výborná, niektoré lokácie sú nezabudnuteľné, rovnako ako ich soundtrack. Napríklad ten v Gabrielovej knižnici bol fantastický :) Vizuálny vzhľad mi na svoju dobu sadol, ale napríklad také o rok staršie Quest for Glory 1 mi prišlo z neznámych dôvodov graficky o niečo lepšie.

Každopádne, aj napriek vyššie uvedeným záporom myslím, že viem, prečo sa Gabriel Knight radí medzi najlepšie adventúry. Pokiaľ prekúsnete občasnú vyššiu obtiažnosť než je v novších hrách a nebude vám vadiť Voodoo tematika a príbeh, tak vám Gabriel Knight ukáže ako má vyzerať výborná adventúra so skvelou atmosférou, charaktermi a samozrejme príbehom.

Pro: Príbeh, postavy, atmosféra, soundtrack, dialógy, niektoré zaujímavo spracované hádanky

Proti: Mohlo byť menej ikoniek ovládania, občas premrštená obtiažnosť, hodnú chviľku mi trvalo, než som do hry naplno prenikol

+19
  • PC 75
"What can I tell you about Voodoo?" ... no nejspíš nic, ale Gabriel Knight by mohl vyprávět. Ale co já vám asi tak povím o stejnojmenné hře? No možná to, že já prostě nejsem zapálený adventurista. To sice není informace o hře, ale spíš info o tom, že tenhle komentář bude určen spíš hráčům s podobným založením, než těm co dávají GK 100% a více. :)

Chci říct, že se mi to vlastně nehrálo až tak úžasně, jak by se od hry obecně vynášené do nebes, dalo čekat. Zatímco ve více akčních hrách jsem ochoten se kousnout, a opakovat problematickou pasáž do zblbnutí, tak tady po pár neúspěšných pokusech, posunout příběh dál, vyskakuje frustrace na maximum. Nicméně nelze GK upřít, že velkou část herní doby, ta hra plyne celkem hladce, a hráč poměrně záhy přijde na to, co dál. Ale pak je tu pár pasáží, kdy fakt už nevíte, co teda ksakru máte udělat. A když nakonec sáhnete po návodu, tak si akorát vyčítáte, proč jste po něm nesáhli hned, protože fakt nemělo cenu se snažit. Kdo například přišel sám bez návodu na způsob, jak se dostat do bažin, má můj neskonalý obdiv. Ale aby nevznikla mýlka, pár hádanek mi sice přišlo brutálních, ale nemůžu říct, že by byly úplně absurdní (zdravím zmagnetizovaného psa ze hry 7 dní a 7 nocí).

Problém ovšem je, že tyhle záseky a frustrace totálně narušují atmosféru dobrého příběhu. Záměrně píši "dobrého" příběhu a nepoužívám slova jako "úžasný", nebo "fantastický", protože se přiznám, že jsem přeci jen čekal trochu víc. Čekal jsem, že by ten příběh mohl se mnou nějak emocionálně pohnout, např. podobně jako I Have No Mouth, and I Must Scream, ale to se nestalo. Spíš mi ten závěr přišel trochu ve stylu série Broken Sword, což není apriori špatně, kdejaká hra by si mohla o takovém příběhu nechat zdát, ale něco tomu scénáři chybělo.

Co tomu ale rozhodně nechybělo byla výborná hudba a skvělý dabing. Vychutnával jsem si rozhovory do poslední volby, dokonce jsem se snažil nepřeskakovat i extrémně pomalý výklad vypravěčky, protože se to prostě moc hezky poslouchalo. Grafika mi přišla v pohodě. Je pravda, že to dneska je už hodně pixelovaté a v kombinaci s občasným pixelhuntingem to trochu skřípe, ale naštěstí se v něm autoři moc nevyžívali. Naopak portréty osob při rozhovorech vypadají moc hezky i dnes. Takže i když je to už pořádná stařenka, tak z technického hlediska to podle mě je pořád hratelné.

Takže milý nezapálený neadventuristo, je sice pravda že Gabriel Knight je klasika všech klasik, a alespoň z historických důvodů by sis to zahrát měl, ale nečekej že tě to stoprocentně vtáhne a nepustí. Dokonce se může stát, že tě to vůbec nebude bavit.
+18
  • PC 90
Gabriel Knight (dále GK) disponuje dokonale dospělým příběhem, řemeslným žánrovým mixem který patří k tomu nejlepšímu co kdy herní průmysl stvořil – detektivní příběh, pohlcující mystická atmosféra, tragická úmrtí, nešťastná láska a to vše říznuté nejen sarkastickým humorem. Neuvěřitelná je i gradace, z každodenního vstávání, pití kávy a čtení novin se najednou dostanete do temného světa kde jste na každém kroku sledován a i na dosud bezpečných místech vám hrozí nebezpečí. Příběh výborně kličkuje mezi historickými fakty, atmosférickou realitou a temnou fikcí a nechává hráče dost dlouhou dobu na pochybách. Reálie které na začátku vypadají neškodně, dokonce až zábavně se stávají znepokojivé a zprvu roztříštěné obrázky do sebe začínají zapadat.

Grafika patří ke standardu roku 1993, to znamená že ji nejlépe oceníte v okně nebo na 14tipalcovém monitoru. Jako u všech kreslených adventur od Sierry je zde však zvláštní smysl pro detail. Obzvláště povedené jsou cut-scény v podobě dabovaného komiksu. Zajímavě jsou řešeny dialogy, které jsou u vybraných postav v detailní dialogové obrazovce.

Hudebně hra opět září, melodie jednotlivých lokací dokážou skvěle navodit atmosféru. dané oblasti či situace, ústřední motiv se vám zaryje do paměti na hodně dlouho. Hra má také velmi profesionálně provedený dabing, od starších francouzských dam po černošské uklízeče hřbitovů. Jediné co bych vytknul je neuvěřitelně pomalý a nudný dabing vypravěčky, který se naštěstí dá vypnout.

Co do hraní se jedná o klikací adventuru s pár akčními vložkami a puzzly. GK patří mezí obtížnější ale logické adventury, nicméně tu je jeden či dva prvky které jsou téměř nadlidské, především pro neangličtináře. Příběh je rozdělen do několika dnů, přičemž Gabriel se vydá na kutě když splní stanovené cíle daného dne, toť elegantní řešení. Mimo to můžete vidět známý adventurní systém bodování postupu, při úspěšné akci zazni specifický tón a dostanete bodíky. Ovládání je celkem jednoduché, můžete vybírat jednotlivé akce z horní lišty nebo je měnit pravým tlačítkem což budete asi využívat víc. Systém tolika ikonek mi možná přišel trochu zbytečný, některé použijete dost možná dvakrát za hru jiné jsou v permanenci.

Gabriel Knight není levná děvka, nezalíbí se na první pohled ale každý další pohled je příjemnější, a ne naopak jak je tomu u mnoha jiných her. Hru jsem dohrál celkem třikrát a vždy mě bavila a objevil jsem něco nového. Na hru není čeština, má však otitulkované všechny konverzace (titulky lze v případě preference vypnout). Hraní GK je potěšením také díky tomu že jsem se nikdy nesetkal s bugem a má pohodlný XP Installer. Hra vyšla v Levelu 12/98.

Pro: skvostný dospělý příběh, atmosféra, hudba a dabing

Proti: hlas vypravěčky, někdy přemrštěná obtížnost, zbytečné množství ovládacích ikonek

+15
  • PC 90
Pořád nemůžu uvěřit že já milovník adventur tohle úžasné dílo dlouhé roky přehlížel, no asi bych ho přehlížel ještě další roky kdybych neuviděl trailer na výroční remake který mě uchvátil hudbou a tajemným příběhem který byl nastíněn. Vzápětí sem se rozhodl že hezky začnu od originálu a remake dám někdy pozdějí.

Vžijeme se tu do role spisovatele Gabriela Knighta který vlastní knihkupectví (je nutno podotknout že velice prosperující :D) jeho život zatím ubíhal klidným směrem do doby než ho začali stíhat hrozivé sny možná způsobené tím že se snaží najít inspiraci ve voodo vraždách a voodo serepetičkách pro jeho novou knihu ale kdo ví. Záhy se ale Gabrielovi během deseti dnů začne postupně hroutit jeho klidný pozérský život, a on sám spadne do víru šílených událostí.

Hlavní stránkou hry je tajemný,zajímavý,napínavý a hlavně chytlavý příběh který zapříčiní to že nebudete mít chuť se od hry odtrhnout. Nahrávají k tomu ještě zajímavé postavy ať už váš policejní přítel Mosely nebo vaše dá se říci sekretářka Grace se kterou se Gabriel často popichuje a to vede k vtipným dialogům. Dialogy sami o sobě sou napsány zajímavě že doslova máte chuť všechny postavy vyzpovídat a dozvědět se o nich něco víc, no ale na druhou stranu je vyslýchání potřeba abyste se mohli i posunout dál. Takže doporučuji neukončovat dialogy hned po pár větách.

Grafické zpracování je na dobu vzniku značně povedené a pro mě i nejstravitelnější od Sierry, bohužel musím vytknout poměrně zdlouhavé volení akcí které v momentech co vyžadují rychlou reakci může způsobit menší zmatek. Ale na to si za chvíli zvyknete.

Dabing je na výborné úrovni všechny postavy znějí skvěle až na jednu vypravěčku která byla tak nepříjemná a otravná že bych jí nejradši uškr....

Soundtrack je lahoda pro uši a poslouchám ho i mimo hru a nemůžu se ho nabažit ! Skvělá práce !

Takže a co říci závěrem ? Skvělá atmosferická adventura se silným a dospělým příběhem kterému nechybí humor, zajímavé postavy, vyšší obtížnost, skvělý soundtrack, skvělé dialogy a hlavně sympatický hlavní hrdina !

Pro: Dabing,Příběh,dialogy, že nechybí konverzační humor, Gabriel, postavy, grafika, soundtrack

Proti: Otravný hlas vypravěče !!! ze začátku chaotické volení akcí, pro někoho vyšší obtížnost

+12
  • PC 50
Rozhodl jsem se, že nakonec nebudu Gabriel Knight hodnotit - nene, nechci mu pokazit průměr. Ostatně, ani nevím, jak přesně hodnotit. Pozor! Následuje negativní komentář - ještě máte šanci přestat číst! Poslední varování :)

Gabriel Knight je hra, o které jsem četl hromady recenzí a trvalo řadu let, než jsem se dokopal k jejímu rozehrání. Možná ty recenze narušily a zdeformovaly moje vnímání, ale…

Celá tahle věc mě prostě naprosto šíleně nebavila. Proč jsem to dohrál? Nevím! Herní výzva? Dobrý pocit, že umím věci dotáhnout do konce?

Problémem GK jsou hlavně některé strašně otravné úkoly. Ok, malé připomenutí, proč se hrají videohry - odpočinek, odreagování, relax. Někdy však je jejich účel opačný - zdolávat výzvy, překonávat sám sebe, naučit se něco nového… Jasně, někdy jsem hrdej na to, jak jsem dovedl hru uhrát i když jsem si neodpočinul ani omylem - spíše jsem se pak cejtil vyfluslej jako když jdu domů z práce.

Naneštěstí některý hry způsobí to druhé a navíc se nedostaví ani pocit zadostiučinění, jaký by měl.

Přestože některé úkoly jsou originální, dovedou nakonec akorát vytočit (např. lákání mima v parku k policejní motorce). Pak je tu celá řada takových, kde se něco musí stihnout na čas (už vím, kde se inspirovali tvůrci Broken Sword - sem patří proběhnutí do Mosleyho kanceláře, sebrání amuletu v místnosti 2 na konci hry atp.), neskutečně otravný akční složky (útěk před mumiemi), zdlouhavé a pracné puzzles (psaní vzkazu na zeď krypty, dobytí se do hodin, bubnování, destičky s hadama), trochu podivné adventuření (hledání knih naslepo v regálech s knihama).

To ale zdaleka není všechno. Nechybí zcela otravný pixelhunt (trefit se do některých předmětů je fakt otrava). Celkem non-user-friendly operace (např. ozubený kolečka pro operate, ruku jako pick up a dveře jako open atd. Měl jsem tendence furt na všechno klikat rukou, ale to u dveří nebo u tlačítek nešlo). Obvzláště nepříjemné u situací, kde se musí udělat něco rychle. V inventáři bylo zase oddělené “prohlédnout” a “číst”. Ano, jsou to dvě různé věci - se s tím smiř.

Hned od začátku se mi naprosto nelíbil otravný hlas vypravěčky, který má něco jakože americko-francouzký přízvuk. Dá se vypnout v nastavení, ale při dalším spuštění je zase aktivovaná. Za chvíli už mi šlo těžce na nervy furt dokola: Gabriel can’t operate this item, Gabriel doesn’t need to open anything to go through the arch-way, Gabriel doesn’t want to do… ÁÁÁÁ I don’t fucking care what Gabriel wants and what he doesn’t for the fuck sake.

V kapitole “Day 8” opakovala vypravěčka každý tři vteřiny Gabriel had a feeling that he’s being watched apod.

Dalším problémem byly rozhovory. Na některá témata jsem se musel vyptávat třeba 10x, než jsem se dozvěděl, co chci. Někdy jsem se zakysl a nevěděl jsem kudy dál. Podle návodu jsem si měl jen promluvit s nějakou postavou. A to byl ten problém - na některou věc jsem se té postavy zeptal třeba jen 3x a přitom to bylo nutné udělat 4x! Že jsem téma vyčerpal jsem poznal jen tak, že postava už jen odpovídala furt dokola to samé. Ale pozor, v tom byl trik - u některých otázek postava říká pokaždé něco jiného a odpověď je víceméně náhodná.

Čekal jsem, že mě aspoň zaujme příběh, ale prakticky je vše jasný už po dohrání první kapitoly (čili, že ve městě řádí nějaký pošahaný Voodoo kult a já jsem něco jako jejich nemesis, protože to mám v krvi po předcích - yeeey). V mnoha ohledech bylo taky poznat, že se tvůrci nemohli rozhodnout, zdali bude příběh vážný, nebo humorný. Takže tu máme strašidelné scény, které jsou následně zesměšňovány. (“Oh my god, how could someone do such a thing to a chicken??”, “With a knife, Grace.”).

Ne ne ne, tohle prostě nefungovalo. Asi se ze mě úplně někam vypařilo moje dřívější nadšení pro adventury, nebo nevím. Jak říkám, nehodnotím. Nechci znásilnit průměr jen na základě nějaké mé vnitřní krize v herním vkusu nebo co :D Ale prostě ne, tohle se mi nelíbilo a nikdy už to hrát nechci. Sorry vy, jenž vás můj komentář nasere :)

update: ok, dám 50%
+9