Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Po dokončení skvělého druhého dílu, The Beast Within: A Gabriel Knight Mystery, mi nezbývalo nic jiného, než se pustit do ještě lépe hodnoceného dílu, tentokrát v ručně kreslené grafice a v klasickém provedení. První šok nastal ale při vstřebávání dabingu. Jelikož jsem byl zvyklý na hlas Deana Erickssona, připadal mi "nový - starý" přízvuk Tima Curryho nepasující. Je to ale jako když v seriálu změní dabéra, po pár dílech si ani nevzpomenete na předchozí hlas. Tedy, tento subjektivní pocit mírného boje s dabing v průběhu hry nebyl výraznějším problémem.

Gabrielovi se zdá stále se opakující sen. Jak visí na oprátce. Zpočátku tomu nepřikládá významnou roli, což ale bude muset během následujících dnů změnit. Postupně přijde na souvislost voodoo vražd v New Orleans s jeho snem, aby se mu poté ozval příbuzný z Německa, který mu chce něco důležitého sdělit. Postupně příběh graduje, aby ve finále došlo k povedenému a předně uspokujícímu závěru k rozsáhlé zápletce hry. Většinu herní doby strávíte v New Orleans, dostanete se ale i na hrad Ritterů a do afrického Beninu. Příběh se rozplétáte díky podrobným konverzacím s velkým počtem postav, logických puzzlů je však také více než dost. Postava Gabriela je zde ještě více šovinistická než ve druhém díle a to je jen ku prospěchu věci. Navíc i v primárně vážné postavenému ději titulu je přítomno mnoho humoru. Schválně vyzkoušejte ikonku "otevři dveře" na Grace.

Technické zpracování je (na svoji dobu) jednoznačně skvělé. Především hudba stojí za zmínku, ač pravé kvality ukáže Robert Holmes až s dílem druhým s větší možností rozvinout melodie od MIDI v GK1. Každá lokace má svůj specifický motiv a i samostatně je soundtrack dobře poslouchatelný. Grafika oproti souběžně vydanému QFG IV mírně zaostává, ale i tak je na co koukat. Obtížnost je vysoká. Ať už jde o to, že se děj neposune, když neprozkoumáte nějaký předmět či se na něco nezeptáte, tak i to, že díky mírně "rozostřenému" pojetí vizuálního designu se nevyhnete pixel-huntingu. Pozitivním zjištěním bylo ale to, že odpadá zdlouhavé šajdání po místnostech, jak jsme zvyklí z adventur té doby, a místo toho se při výběru lokace na mapě přenesete hned dovnitř.

Klasika, která by neměla být opomenuta - a to i přes některé jisté anachronismy v designu. A také mám rád hry, které na konci napíší "Thanky you for playing our game".

Pro: příběh a atmosféra, hudba, hlavní dvojce

Proti: hlas vypravěčky

+31
  • PC 100
Hry přicházejí a odcházejí. Některé odložíme rozehrané, některé vztekle smažeme z disku, jiné dohrajeme, abychom na ně brzy zapomněli a jen pár her se stane legendou. Gabriel Knight je temná adventura Jane Jensen, která je pro mne ve svém žánru temných detektivních adventur špičkou a nezapomenutelným herním zážitkem. V době, kdy Sierra chrlila jeden Quest za druhým, některé lepší, jiné horší, přišla tato firma s dobrodružstvím mladého neúspěšného spisovatele při vyšetřování voodoo kultu v New Orleans.

Gabriel Knight je prototypem noirového hrdiny - mladý, ale životem ošlehaný cynik, který si za zděděné peníze koupil nepříliš výdělečné knihkupectví ve francouzské čtvrti New Orleans. V něm zaměstnává japonskou studentku Grace, se kterou má zvláštní jiskřící vztah. Při sbírání inspirace na novou knihu se se svým přítelem policejním inspektorem Moselym zapojí do vyšetřování případu série voodoo vražd. Detektivní příběh jako řemen šmrncnutý trochu tajemna a exotiky může začít.

Hru GK1 jsem dohrál potřetí a tak jako poprvé na mne silně emočně zapůsobila. Hra je nesmírně ukecaná. Kromě studia písemných materiálů povedeme řadu rozhovorů se svědky i s náhodnými kolemjdoucími, které by vydaly na menší knihu. Rozhovory jsou zajímavé, neotravují a jelikož nehrozí riziko chybné otázky, rád se zeptám všech postav na všechna témata. Kromě zřídkavého, ale o to břitčího, humoru se tak dozvíme o voodoo vše, co bychom chtěli vědět, ale báli jsme se na to zeptat a možná i trochu víc.

Pro mě osobně je GK1 bezchybná hra. GK nehrajete, ale stáváte se Gabrielem. Přemýšlel jsem, proč se hraní GK tolik liší od ostatních adventur a došlo mi, že Jane Jensen do příběhu skvěle zapracovala každodenní rutiny. Gabriel každé ráno vstane ve svém neuklizeném pokoji vedle knihkupectví, vymění si pár vět s Grace, přečte si noviny, vypije kávu, sundá z věšáku kabát, obleče si ho a vyrazí do víru velkoměsta. Jak jednoduchý postup, který prolomí hranici mezi hráčem za monitorem a Gabrielem ženoucím se vstříc nebezpečí. Během 10 herních dnů se Gabriel bláznivě zamiluje do tajemné dámy, navštíví dvě další země na dvou kontinentech a nakonec vypátrá historii a důvod prokletí svého rodu.

Hudba doprovázející hru je naprosto strhující a pro mne je soundtrack GK1 jedním z vrcholů herní tvorby. Opět se jedná o soundtrack, který jsem schopen poslouchat i mimo hru, jako třeba nyní při psaní tohoto komentáře. Main theme a The inner wheel jsou klenoty herního průmyslu. Za hudbu uděluji absolutorium a řadím GK1 po bok Quest for Glory 4 a Loomu. Ve své recenzi v Excaliburu označil Tomáš Mrkvička hudbu GK1 jako "jen mírně nadprůměrnou". Svatá prostato, jaká to pohana pro tento hudební skvost! Jediná slabší melodie je Police station theme.

Po grafické stránce je GK1 trochu slabší, ale nízké rozlišení více než kompenzuje bohatá animace herních postav. Co do počtu a kvality animací dorovnává KG1 sedmý King's Quest a šlape na paty Broken Swordu. Jinak se jedná o klasickou point'n'click adventuru, které se nevyhnuly některé standardní bolesti žánru, zejména pixelhunting. Ale na poměry ostatních adventur své doby se nejedná o nic významného. Gabriel ve hře může zemřít, ve srovnání s ostatními Sierrovkami k tomu však nedochází nijak často. O to překvapivější taková smrt je a standardně přijde v okamžik, kdy nemáte dlouho nasejvováno.

Gabrielova trilogie je zvláštní. Každý díl je technicky úplně jiný a s výjimkou jedničky jsem nikdy žádný další díl nehrál. Myslím, že je třeba tento dluh herním božstvům brzy splatit. Gabriel Knight je dokonalá hra a milník žánru.

Pro: Nejlepší hra ve svém oboru. Skvělá hudba a animace.

Proti: Nic.

+31
  • PC 95
První díl Gabriela a obecně celou sérii považuji za jednu z nejlepších adventur a potvrdil jsem si to i při aktuální rozehrávce. Ke hře jsem se vrátil po dobrých dvaceti letech a přesto nemám žádnou podstatnou výtku. Začnu tedy tím kratším - zápory. Ovládání nepatří mezi nejpovedenější. Opravdu nemám rád hry, kde je hodně ikon akcí, z nichž některé se využijí pouze párkrát za hru. To opravdu mohlo být sloučeno s obecnější akcí. Také nutnost opouštět lokaci jednou pomocí použít, jindy odejít, je zbytečně nepohodlná. Nechci být jak ohraná deska, ale kombinace parseru a pohybu na numerické klávesnici je prostě nejpohodlnější. Nejlepší je na hře atmosféra. Jane Jensen a jejímu týmu se podařilo skvěle vystihnout prostředí New Orleans a voodoo rituálů. Grafika a detailnost jednotlivých lokací je super. Rozhovory jsou dobře napsané a plné informací jak o herním příběhu tak o samotném voodoo. Pokud někoho téma zaujme více, má na konci manuálu připraven seznam zdrojů, ze kterých autoři čerpali. Příběh se rozjíždí hned od prvního dne a přinese i několik překvapení. Zábavu mi nijak neumenšila ani znalost z dřívějška. I když jsem si samozřejmě nepamatoval postupy v jednotlivých lokacích, věděl jsem čeho se má zhruba dosáhnout a tak se mi obtížnost nezdála nijak vysoká. Rozhovory ale nabízejí dostatek nápověd a většina akcí je celkem logických, hra rozhodně nepatří mezi nejobtížnější ve své době. Dostal jsem se díky přílišné horlivosti u rozhovorů do slepého konce a musel načítat pozici, ale pouze jednou a hra je v tomto přístupná.

Přítomny jsou i "akčnější" pasáže, ovšem ve velmi rozumném množství a s bezproblémovou obtížností. Rozhodně kvůli nim nehrozí žádné dlouhé záseky. Řada scén je excelentní a zůstanou v paměti dlouho. Osobně mám nejraději scénu v hrobce nebo hrad v Německu. Pochválit musím také zvukovou část hry. Hudba je povedená a není problém se v některých lokacích zapomenou a jen tak poslouchat. Krásně dokresluje atmosféru a hodí se k prostředí. Dabing je kapitola sama pro sebe. Hvězdné obsazení podalo velmi přesvědčivé výkony. Mě nejvíce potěšil Mark Hamill. Samotný systém rozhovorů je fajn a díky portrétům je vidět mnohem více detailů postav, dobrý nápad. Milá pozornost je i v balení přiložený komiks, dějově předcházející hře. Hrál jsem s českým překladem, vše bez problémů. Herní doba se dostala na 12 hodin, ale při prvním hraní počítejte s delší dobou. Na plný počet bodů jsem bohužel nedosáhl, stále je co zlepšovat. Gabriel Knight je skvělá adventura, která si mě získala a mohu ji bez problémů doporučit. Já jdu hned rozehrát 20th Anniversary Edition, opravdu mě zajímají rozdíly.
+30
  • PC 90
Gabriel Knight je adventurou, která se mě vlastně nikdy příliš nelíbila. Dohrál jsem ji víckrát, ale nikdy jsem k ní nijak nepřilnul a až teď po mnoha letech vidím její kvality.

Začnu tím co mi vadí a to je grafika. Je ručně kreslená, není ošklivá, ale je chvílemi zoufale rozplizlá, jako u většiny adventur z té doby. A mám ten silný pocit, že podobně nedetailně vypadala i v těch dávných dobách 14-15 palcových CRT monitorů. Na druhou stranu grafická stránka zahrnuje i poměrně povedené portréty postavy, animované sny a příběhové komixy, které vypadají slušně. Z technické stránky musím ještě vyzdvihnout dabing, protože jména jako Tim Curry nebo Mark Hamill jsou více než slušná na adventuru z roku 1993.

Co se týče hratelnosti, je to veliký krok stranou na adventuru od Sierry. Žádné dead endy, časové limity, šílené kombinace či nesmyslné hádanky. Hra je rozdělená do 10 dnů, v každé ze dnů můžete projít zhruba desítku lokací ve městě, prokecat postavy ohledně témat, které neustále přibývají a získávat další a další stopy. Občas je potřeba něco někde použít, ale většinou takovým způsobem, který je logický a hned Vás napadne. Lokace k průzkumu postupně ubývají jak ztrácí smysl v příběhu, podíváte se kromě města i do Německa nebo do Afriky. Celý systém hraní, založený na dialozích (mimochodem skvělých) mi připomenul modernější adventury v čele s Poslem smrti. Samozřejmě je to stále Sierra, takže nechybí bodový systém, občas brutální puzzle (voodoo kód na hřbitově, bubny) a občas je potřeba rychlá akce (mumie). Na několika místech se dá umřít a je to vcelku krvavé :) Co mi přišlo zbytečné bylo množství ikonek, které se většinou stejně nepoužijí, když by na vše stačilo jediné USE.

Hlavní devizou hry je ale fantastický příběh. Gabriel Knight je cynický kurevník a neúspěšný spisovatel, který pro novou knihu získává informace o nedávných voodoo vraždách v New Orleans. Kamarádí se s detektivem Moselym, marně se snaží sbalit svou asistentku Grace a životem prochází s lehkostí. Během 10 dní se vše změní. Při pátrání po voodoo sektě, která má prsty ve všem co se děje ve městě půjde o život, nechybí veliká láska s tragickým koncem, nečekaná úmrtí (mrtvol není moc, ale stačí to) i odhalování vlastní minulosti. Gabrielovi předci jsou tzv. Lovci stínů a vypadá to, že jeho osudem je pokračovat v této cestě. Během hry se hrdina mění, dovíte se spoustu věcí o voodoo a jeho původu i o historii New Orleans. Na závěr Vás čeká rozhodnutí zda zkusit zachráni Malii posedlou duchem nebo ji zabít a ani jedno z řešení nepřinese vytoužený happy end

Dá se říct, že hloubka příběhu, detaily, celková atmosféra podpořená vynikajícími postavami i dialogy by klidně vystačily na parádní film, ostatně mě při hraní napadaly filmy jako Angel Heart nebo Had a duha. Podpořené slušnou hratelností to kazí opravdu trochu jen ta rozplizlá grafika.

Pro: Fantastický příběh plný detailů a skvělých postav, na Sierru férová hratelnosti, podstata hry v dialozích a ne nesmyslných kombinacích

Proti: Grafika, zbytečně moc ovládacích ikonek

+25 +26 −1
  • PC 75
"What can I tell you about Voodoo?" ... no nejspíš nic, ale Gabriel Knight by mohl vyprávět. Ale co já vám asi tak povím o stejnojmenné hře? No možná to, že já prostě nejsem zapálený adventurista. To sice není informace o hře, ale spíš info o tom, že tenhle komentář bude určen spíš hráčům s podobným založením, než těm co dávají GK 100% a více. :)

Chci říct, že se mi to vlastně nehrálo až tak úžasně, jak by se od hry obecně vynášené do nebes, dalo čekat. Zatímco ve více akčních hrách jsem ochoten se kousnout, a opakovat problematickou pasáž do zblbnutí, tak tady po pár neúspěšných pokusech, posunout příběh dál, vyskakuje frustrace na maximum. Nicméně nelze GK upřít, že velkou část herní doby, ta hra plyne celkem hladce, a hráč poměrně záhy přijde na to, co dál. Ale pak je tu pár pasáží, kdy fakt už nevíte, co teda ksakru máte udělat. A když nakonec sáhnete po návodu, tak si akorát vyčítáte, proč jste po něm nesáhli hned, protože fakt nemělo cenu se snažit. Kdo například přišel sám bez návodu na způsob, jak se dostat do bažin, má můj neskonalý obdiv. Ale aby nevznikla mýlka, pár hádanek mi sice přišlo brutálních, ale nemůžu říct, že by byly úplně absurdní (zdravím zmagnetizovaného psa ze hry 7 dní a 7 nocí).

Problém ovšem je, že tyhle záseky a frustrace totálně narušují atmosféru dobrého příběhu. Záměrně píši "dobrého" příběhu a nepoužívám slova jako "úžasný", nebo "fantastický", protože se přiznám, že jsem přeci jen čekal trochu víc. Čekal jsem, že by ten příběh mohl se mnou nějak emocionálně pohnout, např. podobně jako I Have No Mouth, and I Must Scream, ale to se nestalo. Spíš mi ten závěr přišel trochu ve stylu série Broken Sword, což není apriori špatně, kdejaká hra by si mohla o takovém příběhu nechat zdát, ale něco tomu scénáři chybělo.

Co tomu ale rozhodně nechybělo byla výborná hudba a skvělý dabing. Vychutnával jsem si rozhovory do poslední volby, dokonce jsem se snažil nepřeskakovat i extrémně pomalý výklad vypravěčky, protože se to prostě moc hezky poslouchalo. Grafika mi přišla v pohodě. Je pravda, že to dneska je už hodně pixelovaté a v kombinaci s občasným pixelhuntingem to trochu skřípe, ale naštěstí se v něm autoři moc nevyžívali. Naopak portréty osob při rozhovorech vypadají moc hezky i dnes. Takže i když je to už pořádná stařenka, tak z technického hlediska to podle mě je pořád hratelné.

Takže milý nezapálený neadventuristo, je sice pravda že Gabriel Knight je klasika všech klasik, a alespoň z historických důvodů by sis to zahrát měl, ale nečekej že tě to stoprocentně vtáhne a nepustí. Dokonce se může stát, že tě to vůbec nebude bavit.
+23
  • PC 90
Hra, ktorá je dôkazom toho, aký dôležitý je scenár. Hra, ktorá sa hrá ako kniha, ako mysteriózny/detektívny román, pri ktorom čitateľ zabudne, že sa nachádza kdesi na stoličke/na posteli, zabudne, že len listuje stránkami a pre dychtivosť s akou nasáva atmosféru, zabudne na čas, okolitý svet a napäto prežíva príbeh s hlavnou postavou a kladie si podobné, ak nie rovnaké otázky. Toto je jeden z tých prípadov, keď som prežíval dospelý príbeh Gabriela Knighta až s detskou dychtivosťou. Fantázia tú síce logicky nedostáva toľko priestoru, ako v prípade čítania kníh, no i tak pre svoju štylizáciu nahlodávania hráča, bude hráčova fantázia jeho spoločníkom pri hraní.

Na to aby taký ponor fungoval, treba viacero vecí, ktoré z môjho pohľadu GK spĺňa: už spomínaný dospelý príbeh, uveriteľnosť konania postáv, logickosť herných a príbehových postupov, dôstojnosť a logickosť lokácii tu sa možno GK mierne potkol africkým Beninom, sympatická hlavná postava atď...

Čo teda hre vytknúť? Možno náročnosť, pretože veľa aktívnych vecí má len zábavný/doplňujúci charakter a občas (ale fakt len občas) prišiel nejaký drsný zákys písanie tajného kódu tehlou na cintoríne,uf. To, že sa napriek držaniu pri zemi, nevyhneme trochu toho Indiana Jonesovského cestovania po svete. Možno to prirýchlo skončilo. Ale to je len malá daň za to, aký zážitok mi bol sprostredkovaný.

Pro: dospelý scenár, atmosféra, hlavný hrdina, civilnosť

Proti: pár zákysov, ale to k adventúram patrí

+22 +23 −1
  • PC 85
Ku Gabriel Knightovi som sa dostal, rovnako ako k celému žánru adventúr pomerne neskoro. Vlastne ma k nemu priviedla Herná výzva 2016, do ktorej som si zvolil hru Posel Smrti a ktorý bol mojou prvou klasickou point click adventúrou. A keďže Posel smrti u mňa zabodoval, tak som sa o tento žáner začínal viac zaujímať. Neskôr, po pár ďalších dohraných adventúrach ako Posel smrti 2,3 alebo I Have No Mouth, and I Must Scream som sa rozhodol skúsiť Gabriel Knighta. Ten totiž tu na DH má vcelku vysoké hodnotenie a mnoho ľudí ho považuje za jednu z najlepších adventúr.

Zrejme najviac chválením prvkom v hre je príbeh. Ten sa aj mne naozaj páčil a zaujímal som sa o neho po celú dobu hrania. Je dobre vystavaný, obsahuje zaujímavé charaktery a obecne mi detektívne príbehy k adventúram sadnú :) Dokážem ale pochopiť, že každému tá Voodoo tematika, okolo ktorej sa hlavný príbeh točí nemusí sadnúť, ale osobne mi to prišlo zaujímavé a celkom aj originálne.

Čo mi ale na hre veľmi vadilo, bolo zbytočné množstvo ovládacích ikoniek. Vôbec by neuškodilo, keby v hre aspoň dve vyradili. Takto sa mi občas stávalo že som vedel čo chcem spraviť, len som musel skúšať niekoľko tlačidiel než som zistil, ktoré je to správne. Pre niekoho asi len detail, ale mne to trošku vadilo :)

Ďalšia vec, ktorá mi úplne nesadla, bola občas premrštená obtiažnosť hry. Možno pre skúseného hráča adventúr to tak nemusí byť, ale ja, ktorý som adventúry až do nedávna vôbec nehrával, som sa občas musel pozrieť aj do návodu, čomu sa inak vyhýbam. aby som nakoniec zistil že som len niekde vynechal obyčajný predmet, alebo niekomu niečo neukázal. Viem, že to nie je chyba hry ako takej, ale občas ma proste naštvalo, že do toho návodu som sa pozrieť musel, lebo som nevedel ako mám pokročiť. Ale našťastie som to nemusel robiť príliš často.

Atmosféra ale bola v hre výborná, niektoré lokácie sú nezabudnuteľné, rovnako ako ich soundtrack. Napríklad ten v Gabrielovej knižnici bol fantastický :) Vizuálny vzhľad mi na svoju dobu sadol, ale napríklad také o rok staršie Quest for Glory 1 mi prišlo z neznámych dôvodov graficky o niečo lepšie.

Každopádne, aj napriek vyššie uvedeným záporom myslím, že viem, prečo sa Gabriel Knight radí medzi najlepšie adventúry. Pokiaľ prekúsnete občasnú vyššiu obtiažnosť než je v novších hrách a nebude vám vadiť Voodoo tematika a príbeh, tak vám Gabriel Knight ukáže ako má vyzerať výborná adventúra so skvelou atmosférou, charaktermi a samozrejme príbehom.

Pro: Príbeh, postavy, atmosféra, soundtrack, dialógy, niektoré zaujímavo spracované hádanky

Proti: Mohlo byť menej ikoniek ovládania, občas premrštená obtiažnosť, hodnú chviľku mi trvalo, než som do hry naplno prenikol

+22
  • PC 90
Gabriel Knight (dále GK) disponuje dokonale dospělým příběhem, řemeslným žánrovým mixem, který patří k tomu nejlepšímu, co kdy herní průmysl stvořil – detektivní příběh, pohlcující mystická atmosféra, tragická úmrtí, nešťastná láska a to vše říznuté nejen sarkastickým humorem. Neuvěřitelná je i gradace, z každodenního vstávání, pití kávy a čtení novin se najednou dostanete do temného světa, kde jste na každém kroku sledován a i na dosud bezpečných místech vám hrozí nebezpečí. Příběh výborně kličkuje mezi historickými fakty, atmosférickou realitou a temnou fikcí a nechává hráče dost dlouhou dobu na pochybách. Reálie, které na začátku vypadají neškodně, dokonce až zábavně, se stávají znepokojivé a zprvu roztříštěné obrázky do sebe začínají zapadat.

Grafika patří ke standardu roku 1993, to znamená, že ji nejlépe oceníte v okně nebo na 14tipalcovém monitoru. Jako u všech kreslených adventur od Sierry je zde však zvláštní smysl pro detail. Obzvláště povedené jsou cut-scény v podobě dabovaného komiksu. Zajímavě jsou řešeny dialogy, které jsou u vybraných postav v detailní dialogové obrazovce.

Hudebně hra opět září, melodie jednotlivých lokací dokážou skvěle navodit atmosféru. dané oblasti či situace, ústřední motiv se vám zaryje do paměti na hodně dlouho. Hra má také velmi profesionálně provedený dabing, od starších francouzských dam po černošské uklízeče hřbitovů. Jediné, co bych vytknul, je neuvěřitelně pomalý a nudný dabing vypravěčky, který se naštěstí dá vypnout.

Co do hraní se jedná o klikací adventuru s pár akčními vložkami a puzzly. GK patří mezí obtížnější, ale logické adventury, nicméně tu je jeden či dva prvky, které jsou téměř nadlidské, především pro neangličtináře. Příběh je rozdělen do několika dnů, přičemž Gabriel se vydá na kutě, když splní stanovené cíle daného dne, toť elegantní řešení. Mimo to můžete vidět známý adventurní systém bodování postupu, při úspěšné akci zazni specifický tón a dostanete bodíky. Ovládání je jednoduché, můžete vybírat jednotlivé akce z horní lišty nebo je měnit pravým tlačítkem což budete asi využívat víc. Systém tolika ikonek mi možná přišel trochu zbytečný, některé použijete dost možná dvakrát za hru jiné jsou v permanenci.

Gabriel Knight není levná, nezalíbí se na první pohled, ale každý další pohled je příjemnější. Hru jsem dohrál celkem třikrát a vždy mě bavila a objevil jsem něco nového. Na hru není čeština, má však otitulkované všechny konverzace (titulky lze v případě preference vypnout). Hraní GK je potěšením také díky tomu že jsem se nikdy nesetkal s bugem a má pohodlný XP Installer. Hra vyšla v Levelu 12/98.

Pro: skvostný dospělý příběh, atmosféra, hudba a dabing

Proti: hlas vypravěčky, někdy přemrštěná obtížnost, zbytečné množství ovládacích ikonek

+20
  • PC 60
Je mi to moc líto, ale Gabriel Knight je hra, která mě mnohem více štvala, než mi přinesla radosti. Nicméně je to sympatická záležitost, kde každý díl je úplně jiný a těším se na pokračování. A tím bych mohl skončit? No dobře, tak ne...

Jelikož jsem herní systematik, nemohl jsem se vrhnout na remasterovanou verzi, musel jsem dát původní, už jenom kvůli originálnímu dabingu, tak tomu, aby mě potom druhý a třetí díl zase nevrátil o dvacet let nazpět. A přestože jsem hru měl za peníze (což by si mohl leckdo ťukat na čelo za takhle starou hru) a měla by fungovat, tolik technických problémů jsem zažil snad jen u DreamLand: Final Solution, a možná ani tam ne. Černé obrazovky, naprosto rozbité sejvy, chybové hlášky, zmrtvená aktivní místa, extrémně rychlá chůze, sekání zvuku...ani si nemohu vzpomenout na všechno. A zdá se, alespoň podle googlu, že jsem u většiny z nich úplně osamocen, takže asi prostě jenom smůla. No jo, ale když vás někdo přepadne na ulici, taky nad tím nemávnete rukou jenom proto, že všechny ostatní okolo nechal ten týpek na pokoji.

Většina negativ už tu byla popsána, mnoho ikonek, grafika, občas trochu přepálené rébusy, hlas vypravěčky atd. Jasně, s tím vším vlastně souhlasím. Grafika je na můj vkus strašná. Já se omlouvám, ale když to srovnám se srovnatelným, třeba s Quest for Glory: Shadows of Darkness nebo s o rok a půl starším Indiana Jones and the Fate of Atlantis, tak kam se hrabe Bitner.
Dvě věci grafiku zachraňují; za 1) pěkné animace. ta jedna je furt dokola a z nějakého důvodu se mi přehrávala v titěrném okénku, ale vlastně co záběr, to legenda, i přestože jsem tu hru předtím nikdy nehrál. A za 2) portréty při rozhovorech. Ještě, že tam byly! Tak moc to pomáhá v jednom z hlavních kladů hry; jednotlivé charaktery, které jsou skoro všechny velmi zajímavé a zábavné. Samotná hlavní postava je bezvadná, cynická a sympatická, s dnes velmi nekorektním vztahem k ženám, což je věc pozoruhodná, když autorkou je právě žena. Holt jiná doba.

Gabriel Knight sází na příběh a rozhovory, ale s těmi rozhovory je jedna zásadní potíž, neustále nabourávají iluzi realističnosti. Každého zpovídáte z těch samých témat, i když jsou úplně irelevantní, vzhledem k tomu, s kým se bavíte a každé téma musíte zakončit opakujícími se odpověďmi, abyste si byli jisti, že jste nic neprošvihli. To je podle mě špatné rozhodnutí.

Příběh jako takový je ok, ale nic z čeho bych skákal do nebes. Kvalitu má scénář a charaktery, příběh je dobrodružná mystická krimi a fakt nevím, jak by se z toho udělal dobrý film. Možná Fincher by to zvládl, ale na 99% by z toho vzniklo spíš něco mezi Mumií, Anakondou: Honba za krvavou orchidejí a MacGyverem.

Chválím ale edukativní hodnotu, něco jsem se dozvěděl o něčem, co mě vlastně nikdy moc nezajímalo, ale ani tím nepohrdnu.

Štvalo mě, že vůbec nemizí předměty z inventáře, i když je celou hru už pak nepotřebujete. To je sice realistické, ale ke konci už to bylo trochu neúnosné. I díky tomu je obtížnost na poměrně dost vysoké úrovni na můj vkus. Mnohdy jsem navíc netušil, co se po mně ani rámcově chce a může se stát, že něco první den opomenete a pátý den to budete potřebovat a fakt to člověka ten pátý den nenapadne. Na druhou stranu oceňuji, a to VELMI, absenci dead endů.

Dabing je super, ale bohužel se potýká s velmi špatnou zvukovou kvalitou. Je to škoda. Hudba je chválena, mně ale přišla často příliš rozjuchaná, ale to patří k době. Na druhou stranu je tam pár výborných tracků, jako hudba z intra, hřbitova nebo muzea. A z těch rozjuchaných je třeba ta z policejní stanice dobrá, ale spíš na samostatný poslech.

Když to vezmu kolem a kolem, vnímám prvního Gabriel Knighta vzhledem k tomu všemu jako takovou výrazněji vytuněnou textovku, ale prostě nezažíval jsem u toho takové ponoření do děje, jako se to daří jiným adventurám. Pevně věřím, že u dalších dílů to bude jiné a všem fanouškům se omlouvám!

Pro: charaktery, dabing, dialogy, portréty postav, animace, drobná edukativní hodnota

Proti: tisíce bugů, grafika, technická kvalita zvuku a namluvení, množství ikonek, ne zcela šťastně vedené rozhovory, obtížnost

+19
  • PC 90
Pořád nemůžu uvěřit že já milovník adventur tohle úžasné dílo dlouhé roky přehlížel, no asi bych ho přehlížel ještě další roky kdybych neuviděl trailer na výroční remake který mě uchvátil hudbou a tajemným příběhem který byl nastíněn. Vzápětí sem se rozhodl že hezky začnu od originálu a remake dám někdy pozdějí.

Vžijeme se tu do role spisovatele Gabriela Knighta který vlastní knihkupectví (je nutno podotknout že velice prosperující :D) jeho život zatím ubíhal klidným směrem do doby než ho začali stíhat hrozivé sny možná způsobené tím že se snaží najít inspiraci ve voodo vraždách a voodo serepetičkách pro jeho novou knihu ale kdo ví. Záhy se ale Gabrielovi během deseti dnů začne postupně hroutit jeho klidný pozérský život, a on sám spadne do víru šílených událostí.

Hlavní stránkou hry je tajemný,zajímavý,napínavý a hlavně chytlavý příběh který zapříčiní to že nebudete mít chuť se od hry odtrhnout. Nahrávají k tomu ještě zajímavé postavy ať už váš policejní přítel Mosely nebo vaše dá se říci sekretářka Grace se kterou se Gabriel často popichuje a to vede k vtipným dialogům. Dialogy sami o sobě sou napsány zajímavě že doslova máte chuť všechny postavy vyzpovídat a dozvědět se o nich něco víc, no ale na druhou stranu je vyslýchání potřeba abyste se mohli i posunout dál. Takže doporučuji neukončovat dialogy hned po pár větách.

Grafické zpracování je na dobu vzniku značně povedené a pro mě i nejstravitelnější od Sierry, bohužel musím vytknout poměrně zdlouhavé volení akcí které v momentech co vyžadují rychlou reakci může způsobit menší zmatek. Ale na to si za chvíli zvyknete.

Dabing je na výborné úrovni všechny postavy znějí skvěle až na jednu vypravěčku která byla tak nepříjemná a otravná že bych jí nejradši uškr....

Soundtrack je lahoda pro uši a poslouchám ho i mimo hru a nemůžu se ho nabažit ! Skvělá práce !

Takže a co říci závěrem ? Skvělá atmosferická adventura se silným a dospělým příběhem kterému nechybí humor, zajímavé postavy, vyšší obtížnost, skvělý soundtrack, skvělé dialogy a hlavně sympatický hlavní hrdina !

Pro: Dabing,Příběh,dialogy, že nechybí konverzační humor, Gabriel, postavy, grafika, soundtrack

Proti: Otravný hlas vypravěče !!! ze začátku chaotické volení akcí, pro někoho vyšší obtížnost

+15