Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Command & Conquer: Red Alert 3

Command & Conquer: Red Alert 3 – Ultimate Edition

28.10.2008
11.11.2008
27.03.2009
24.01.2019
10.11.2020
74
158 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Třetí díl série Red Alert navazuje na konec Red Alertu 2 za USA - Sovětský svaz je poražen. Ovšem víme, jak vznikl alternativní svět Red Alertu - Einstein vymyslel stroj času a vymazal Hitlera z časoprostoru, aby se nikdy nemohla konat 2. světová válka. Sovětští vědci tedy zkusí něco podobného - vymažou Einsteina z časoprostoru. Když se vrátí, zjistí, že částečně uspěli. Sovětský svaz má znovu sílu se postavit USA, ale vznikla nová, neméně nebezpečná hrozba - Japonsko, impérium vycházejícího slunce. Začala další válka.

Command & Conquer: Red Alert 3 pokračuje v rychlém stylu hratelnosti, na který jsme zvyklí ze všech C&C her. Do světa RA přináší novou hratelnou stranu, Japonsko. Zatímco USA a Sověti se ještě jakž-takž drží u hranic reality a fantasmagorie, Japonské síly čítají nindžy, transformující se mechy, anime školačky s psychickými silami a další podobné jednotky.

V Red Alert 3 se také nezanedbatelná část bojů odehrává na vodě. Nově tam můžeme stavět kompletní základnu a dost jednotek má alternativní módy pro pohyb na vodě. Kromě přítomnosti klasického multiplayeru je vítaným zpestřením kooperativní mód, kde si 2 hráči mohou společně projít singleplayerovou kampaň.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Red Alert 3 jsem rozehrál zejména z následujících důvodů:

1. Obsazení, které se skládá z jedněch z mých nejoblíbenějších herců (Jonathan Pryce, Tim Currey, J. K. Simmons,...)
2. Holky (přirozeně)
3. Strategie z dnešního světa se mi líbí.
4. Plus možnosti hrát za západní mocnosti a nakopat prdel Sovětskému svazu jsem prostě nemohl říct ne.

Minulé díly jsem nehrál, vlastně kromě Generals jsem nehrál žádnou C&C hru, takže nemohu příliš porovnávat, ovšem musím říct, že mé dojmy jsou převážně pozitivní, obzvlášť s ohledem na to, jaký jsem většinou ve strategiích dřevo. Jakože fakt velký.
V první řadě musím říct, že se mi nesmírně líbí ona ohromná nadsázka, ve které se celá hra nese. Ať už to jsou schopnosti jednotek nebo hlášky jednotlivých velitelů, je zcela evidentní, že tvůrci si z toho dělají pěknou prdel. Taktéž je hezký, že i když se jedná o americké vývojáře, evidentně si dokážou dělat srandu sami ze sebe. Třeba pojmenovat základní pěchotní jednotku s mega bouchačkou "peacemaker", či hlášky od spojeneckých velitelů jako: ,, All right, you win this time. But freedom will always prevail in the end!", nebo mise za Japonce, kdy musíte bránit Pearl Harbor proti Američanům,... to všechno je prostě super.
Soundtrack je nadupaný jak kráva. Základní bojový theme každé frakce mi vždycky dokázal pořádně rozproudit krev v žilách, holt ta elektrická kytara dokáže dělat divy. S grafikou jsem neměl problém, upřímně mi přišla Ok, ovšem jak už jsem psal, jiné díly série jsem nehrál, takže plně chápu, pokud někomu znalejšímu úplně nevoněla.
Klíčem k vítězství v jednotlivých misích pro mě byly vždycky letecké jednotky. V podstatě u všech tří kampaní byla má strategie následující:
1. vytvořit pevnou a nepropustnou obranu hlavní základny,
2. vytvořit mega mohutné letectvo, které jsem posléze posílal ničit hlavní budovy a objekty...
A musím říct, že tahle strategie se osvědčila nevídaně, protože díky tomu jsem mnohými misemi prošel jako nůž máslem. Ovšem i tak některé mise byly docela dost tuhý, například Mount Rushmore, to bylo vyloženě utrpení (mise na čas nenávidím snad víc než míchaná vajíčka), stejně tak zmíněné bránění Pearl Harboru také nebyla žádná sranda. Dále také oceňuji, že některé mise byly založené na onom "Commandos" stylu, kdy úspěch závisí pouze na jednotlivcích, v tomto ohledu jsem si tuze užil hrát za Tanyu při likvidování sovětských budov a jednotek. Žůžo!

Co mě ale velice zklamalo byl fakt, že kampaně na sebe příběhově evidentně nenavazují. Když jsem dohrál kampaň za Sověty a začal další za Spojence, s údivem jsem nadzvedl obočí, protože se tam začaly objevovat postavy, které v předchozí kampani skáply. Nejdřív jsem si myslel, že jde o nějakou přeskakující časovou linku á la Pulp Fiction, ale evidentně každá z kampaní si jde svou vlastní časoprostorovou cestou. Dále mě štval opravdu úděsný pathfinding jednotek, obzvlášť inženýři mě v tomhle rozčilovali. "Ne, nebudu tě vodit za ručičku, sám si tam dojdi, já musím dohlížet na bitevní pole, cywe!"

A jelikož ve mně ještě stále zůstalo nějaké to puberťácké myšlení, musím ocenit i nějaké ty krásky, které hru zdobily.
Ta nejkrásnější: Dasha (byl jsem její otrok v podstatě hned)
Ta nejvíc sexy: Lt. Eva (randit bych s ní asi nechtěl, ale sakra dělá se mnou věci!)
Ta nejroztomilejší: Lissette (roztomilejší verze Rachel McAdams, a ten kukuč...)
Ta nejcharismatičtější: Suki (ženská jak se patří, šel z ní respekt jak hrom)

Red Alert 3 byla velice zábavná strategie, která mě vcelku úspěšně přesvědčuje o tom, že bych tu C&C sérii mohl okouknout trochu blíže, protože tvůrci mají evidentně štyl.

Pro: Obsazení, hratelnost, hudba, nadsázka, grafika

Proti: Příběhově uzavřené kampaně, pathfinding, mohlo být delší

+19 +20 −1
  • PC 90
Komentář bude zřejmě obsahovat spoilery nebo alespoň jejich náznaky.

Se Soviety na věčné časy. Aby tomu tak opravdu bylo odcestují rudoarmějci zpět časem, aby včas zničili Alberta Einsteina. Bez jeho vědomostí nebudou moci Spojenci vybudovat superzbraně a nedokáží se v budoucnu ubránit Sovietské expanzi. Jakmile se Rusové vrátí po úspěšném zabití vědce zpět, je říše na vrcholu a vypadá to, že zbytky spojenců už nebudou dlouho odporovat. Jenže hrátky s časem jsou zapeklité a tak se díky zásahu do minulosti stala z Japonska obrovsky silná armáda, s vyspělými technologiemi, odhodlaná ovládnout svět.

Dlouho jsem se bránil rozehrání již třetího pokračování Red Alert. Měl jsem úplně stejné obavy, jako když jsem kdysi odkládal druhý díl. Jenže stejně jsem mu podlehl a nejinak tomu bylo i u nejnovějšího pokračování (nepočítaje datadisky). Několik misí mi trvalo, než jsem si navykl, ale pak už jsem rozehrál a nechal se unášet hrou. Red Alert 3 se hraje stejně dobře jako jejich předchudci. Hra prostě odsýpá jak má a jednotlivé strany mají tak akorát misí, aby se neokoukaly a aby se v každé misi dělo něco trochu jiného.

Jednotlivý postup hrou je jako vždy protkán videi. V nich je několik známých herců a prsatých důstojnic, které nám předkládají cíle misí a přímo ve hře nás také doprovázejí ony, nebo další spolubojovníci. Sovietský prezident mě zaujal ze všech nejvíc. Tima Curryho mám jako herce celkem v oblibě a na rychlo si vzpomenu třeba na jeho ztvárnění zabijáckého klauna ve filmu To, dle knižní předlohy Stephena Kinga. Skvělou miniroli sehrál také ve filmu Sám doma 2, kde schytal facku od Kevinovy mámy v hotelu Plaza coby "recepční". Prsaté důstojnice ve videích

Výše zmíněný spolubojovník přináší do hry mírnou inovaci. Na mapě mise si rozestaví základnu někde poblíž mé a zdroje které vzájemně natěžíme se mezi nás dělí rovným dílem. Spolubojovníka můžeme ovládat jednoduchými příkazy jako "zastaň pozici" nebo "zaútoč". Ale stejně tak se o něj nemusíme vůbec starat a nechat ho s jeho vlastními plány. Implementace spolubojovníka hru značně zlehčuje a lze ho využít na jobovky k odhalování mapy nebo k obraně naší čerstvě rozestavené základny. Před misí lze navíc zvolit, jestli jej bude ovládat počítač nebo se někdo z přátel může napojit a misi projdete spolu. Je to zajímavý prvek, který není zas tak otravný jak jsem z prvních dojmů nabyl. Jsou mise kdy se nepřítel zaměřuje právě na něj a já můžu s klidem rozestavět větší armádu. V jiných se zase spolubojovník pouští do nesmyslných útoků a pak nedokáže ubránit svou základnu. Musí se místy spolupracovat, ale není to důležité.

V misích navštívíme několik různorodých míst jako zimní krajinu pod rouškou noci ve Vladivostoku, na leteckou základnu, polezeme na horu Fuji. Nahlédneme do nitra sopky, mrknem na pláž Brighton Beach, na horu Rushmore nebo také na Velikonoční ostrovy a další zajímavá místa. Cíle misí se nějak moc neliší od běžných RTS. Takže očekávejte cíle jako "ubraň" cosi, "obsaď" tamto, "eskortuj" todlec nebo "doprovoď" támhle to. Mise většinou mají hlavní úkol a v jejím průběhu lze plnit také ty vedlejší. Vždycky jsem se snažil splnit všechny. No a pak je tu můj nejméně oblíbený druh úkolů, kdy se se speciální agentkou musíte probít zkrze nepřátelské linie a něco zpravidla zničit (elektrárny, radiové věže atp.) bez toho, aby agentka zahynula. Ano tyhle mise jsem neměl rád, ale tady je to lahůdka. V prvním C&C (i Red Alert) byl úspěch těchto misí občas dílem náhody, kdy zabil postavu výbuch, nebo se ze tmy vynořil voják a vystřelil jako první a následovalo načtení hry. Ve trojce se tenhle typ úkolu plní daleko lépe, snaději, není tolik frustrojící a hlavně baví.

Poměrně dlouho mi trvalo, než jsem si zvykl na grafický kabátek hry. Takové "animované" cirkusové cosi, hrající všemi barvami duhy. A řekl bych, že právě tohle "barevné" pojetí nesedlo každému. I já byl na vážkách. Jenže pak přišla ostrovní mise se Soviety a hra si mě konečně získala. Nádherná zimní krajina, odlesk měsíce na hladině moře, a sovietský spolubojovník připlouval k ostrovu, načež lodím narostly velké mechanické nohy a vystoupaly na břeh. To byl památný a příjemně překvapivý herní moment. Začal jsem se grafikou kochat. Takové ztvárnění vody je kapitola sama o sobě. Zas tolik her jsem nehrál, ale voda v RA3 je naprosto úžasná. Ztvárnění vln, čeření hladiny, kruhy po výbuchu - prostě nádhera.

Když už jsem nakousl vodní hladinu. Další zásadní novinkou RA3 je výstavba základen i na vodní hladině. Dost to rozšíří herní působnost a neomezuje tolik výstavbu základny jen na souši. Navíc se na hladině nachází také potřebné zdroje. Na vodu se také dostane spousta jednotek díky druhému režimu - obojživelné. Ve vodě také poplavou všechny speciální pěší jednotky tří stran jako je Nataša, Tanja nebo Yuriko Omega. Všechny tyto dámy jsou svižné plavčice. Takoví inženýři se přes vodu dostanou obvykle na člunu nebo na skůtru.

Hra nabízí různé druhy jednotek, který není zrovna požehnaně, ale zase si z nich některé oblíbíte více a jiné nebudete vůbec používat. Za Soviety jsem rád pobíhal s Natašou i v běžných misích a z týlu devastoval nic netušícího protivníka. Ale v drtivé většině jsem využíval vrtulníky Dvojbřit spolu se superzbraněmi z "přísně tajných protokolů". Na pozemní útoky jsem se orientoval jen v největší nutnosti a tak oblohu zahalily obrovské skupiny vrtulníků s drtivým útokem. Nejhorší jednotkou byl pro mě ruský méďa s kloboučkem a nemotorným pohybem. Ve spojeneckých řadách bych vyzdvihl jak už bývá zvykem námořnictvo, Tank Mirage, který se dokáže zneviditelnit a stejně tak i jednotky v okolí a stíhací letadla Mstitel. Ty za podpory speciální superzbraně Kryostřela dokáží způsobit obrovské škody. Japonské Císařství jsem odehrál takřka výhradne jen s Vrtulníky VX. Jde o jednotku, která pokud je ve vzduchu, umí útočit na pozemní budovy a jednotky. Přepne-li se režim na pozemní, snese se a dokáže ze země raketami smést vše ve vzduchu. Yuriko Omega je speciální pěchotní jednotka typu Tanji. Umí odmrštit svého nepřítele do vzduchu díky tlakové vlně. I tak jsem ji vůbec nevyužil. Podpora Vrtulníků VX Raketovými Anděli dělá z armády obrovskou a ničivou sílu. Tenhle Andílek umí ve vzduchu útočit jak na pozemní tak i na letecké jednotky a navíc dokáže paralyzovat jednotky.

Co jsou to superzbraně "Přísně tajných protokolů"? V každé misi se výstavbou, rozšiřováním armády i útoky zvyšují "zkušenosti", které jakmile dosáhnou plného ukazatele, získáme bod. Za ten lze v ústředí "Přísně tajných protokolů" pořídit nějakou superzbraň. Ty se obvykle s každou misí otevírají postupně a vždy se začíná od začátku, zbraně nejsou přenosné do dalších misí. Každá válečná strana má odlišné superzbraně a stejně jako u jednotek, jsem si také oblíbil jen některé. Nejvtipnější je Spojenecká časovaná bomba, kterou lze kamkoli na odhalené mapě teleportovat a po odečtení časového limitu vybouchne. Tedy těsně před explozí popřeje "Hezký den".

Zaujala mě také AI protivníka. Nevím zda to byla náhoda, protože se to za celou dobu hraní stalo jen jednou. V misi kdy buduju armádu se ke shromaždišti Vrtulníků VX přiblížilo několik sovietských transportérů (Skokanů) a zaparkovali si to mezi mé nechráněné VX. S velkou dávkou naivity jsem i nadále vybudovával další stejné jednotky. Když mi došly kredity, rozhodl jsem se, že provedu útok. Jenže ve stejném momentu se ke mě blížila armáda tanků nepřítele. Nastala patová situace. Jak známo VX na pozemní útočí jen ze vzduchu. Pokud zůstanu na zemi, přijíždějící tanky vše zničí. Pokud vzlétnu rozstřílí mě protiletadlové transportéry... Taky jsem se několikrát setkal s útoky nepřítele, které přišly bezprostředně poté, co mi vypadla elektřina. Obranné věže se tak staly historií.

Další zajímavou věcí je výstavba budov jednotlivých stran. Sověti budují v klasickém stylu. Z menu staveb si vyberu budovu, kliknu na ni a vyberu si místo na mapě kde ji postavím. Jakmile ji položím začne výstavba. Po uplynutí určité chvíle se stavba dokončí a je hotová. U Spojenců je to podobné. Opět v menu stavby kliknu na budovu a začne ubíhat čas, po chvíli už je stavba připravena k umístění a postaví se rovnou hotová. Zato Císařství si připravilo zajímavou novinku. Jakákoli budova se staví odlešně od předchozích stran. Jakmile kliknete na jakoukoliv budovu z menu staveb, vyjede z hlavní budovy vozítko s plánem konkrétní budovy. Musíte ho tedy dopravit na určené místo a tam začne teprve budovat. Poprvé jsem byl z toho dost překvapen a divil se proč nejdou postavit kasárny a proč k sakru se mi srocují ta divná vozítka u hlavní budovy.

Hra splnila účel. Královsky jsem se bavil, jen nevím jestli bude hrou k opětovnému rozehrání. To ukáže až čas. S obrázky zde.

Pro: grafika, hudba, transportéry sovietské pchoty, sekundární mody jednotek, plovoucí císařská pevnost, Šogunův popravčí, úvod v Leningradu...

Proti: in game textové pole s informacemi o misích

+16
  • PC 85
Establishing commentary control, standby...

....incoming transmission....

Je takřka pravidlem, jenž by se dalo tesat do kamene, že dlouho zavedené herní série si, dříve nebo později, najdou ve svých řadách onu pomyslnou černou ovci. Bílou vránu, která se přes svou snahu, udělat něco jinak, nezavděčí své náročné komunitě.
Toto nežádoucí stigma si vysloužil právě třetí díl rudého poplachu, což mě lehce rmoutí, neboť se domnívám, že RA3 nejen že je kvalitní a unikátní RTS, ale v několika aspektech svou konkurenci, i své mladší RA soudruhy, překonává.

Commentary control, online.

Největším negativem, a asi i hlavním důvodem, proč RA3 bylo přijato tak vlažně, byl zásah do herního systému. Po několikanásobném úspěchu Bllizardí opozice na progamingové scéně se EA rozhodlo, že RA3 přizpůsobí právě tak, aby bylo potenciální konkurencí pro přicházející Starcraft 2. Výsledkem tedy byl daleko větší důraz na micromanagement a balanc jednotek. Což mnohým přišlo nedůstojné vůči sérii. A opravdu je to trochu nezvyk, poněvadž každá jednotka, ze všech tří dostupných frakcí, má alternativní schopnost, která je se hodí do jiných situací. Jak se mi to ale dostalo do ruky velmi sem se bavil. Jinak se v zásadě jedná o klasické CaC, kdy je převážně dáno za cíl znemožnit, rozdrtit a národně potupit nepřítele. Úkoly jsou však, včetně těch vedlejších, dost variabilní a progresivní.

Největším lákadlem pro mne je charakter celé hry. Vizuální styl, hudba, humor. Na rozdíl od command and Conquer 3, kde mám problém rozlišit tank od kočárku pro invalidy, je každá jednotka v RA3 vizuálně zcela odlišná a okamžitě rozpoznatelná. Grafika je malebná, skoro až komiksová, tudíž zestárla velmi dobře. Zpracování H2O je naprosto boží a obecně to nevypadá vůbec zle.

Do toho má každá jednotka odlišný charakter zkrze jejich animace. Tanky se rozhlížejí, kroutí, přikyvují "hlavou" jako lidi, ruský odvedenec tančí kozáčka, Inženýr si ležérně odpočívá na svém člunu, i když kolem něj lítají bomby, špion si pantomimicky trénuje valčík atd. Do toho si připočtěte zapamatovánihodné hlášky a uzříte, že žádná jednotak není nudná či generická

Hudba je další atribut, který odlišuje všechny tři frakce. Vedle stálice, kterou je Frank Klapacki, své dobře nabasované kytary a rytmická bicí ukázali i James Hannigan a Timothy Michael Wynn.

Commentory expanded.....Spojencům hraje do rytmu energický rock-punk. Rock and Awe.
Soudruhy v touze po vyhlazení kapitalismu pohání industriální metal v čele s brutálním Red Menace.
A Japonce, přesněji císařství vycházejícího slunce, tankuje techno smíchané s metalem. Dále je tu pak skvělý úvodní motiv, který má potenciál přeměnit vaši ranní kávu či čaj v doušek čiré vodky.


V poslední řadě bych pak rád zmínil herecké obsazení, převážně ženské, které tu výborně a naprosto akurátně popsal kolega Vurhor, s jehož názorem se zcela ztotožňuji!

Red Alert 3 je zábavná hra, která přinesla inovaci v podobě coop MP v kampani, který se však, bohužel, vůbec neuchytil. Nadsázka, pěkná grafická stylizace, skvělá hudba, chytlavá hratelnost a charisma. To vše RA3 má.

Obecně vzato RA3 má jen velmi málo negativ, lepší balanc by nebyl na škodu a ten Framerate 30PFS, na kterých je hra uzamčená, taky trochu zamrzí. Roku 2014 byla zrušena služba GameSpy, ergo no Mulliplayer for us, buddy. Velká smůla.

Comment is complete. Mission Accomplished.

Pro: Osobitá, zábavná, jednoduchá RTS, hudba, stylizace, atraktivní děvčata, voda(!)

Proti: Vyžaduje vyšší skill při koordinaci více druhů jednotek, nedokonale vybalancované jednotky, uzamčený framerate.

+16
  • PC 85
Násilná zábava pro všechny ty, kdo rádi v real-time rozkazují a dobývají. U značky C&C je tomu tak snad od nepaměti (tedy od uvedení prvního titulu série) a rudoarmějský spin-off na tom nic nemění - možná spíš naopak, prestiž značky ještě utužuje jako sibiřský gulag otužilost. Celá ta barevná stylizace má boží béčkový odér (jenom těch metálů, co se ruskému generálovi houpe na saku) a když se k němu přidá nečekaně pestré obsazení, sledovat filmečky stává se blahodárnou aktivitou. Kde jinde mohl by se David Hasselhoff stát prezidentem libovolné země (neřku-li Spojených států) - no prostě hlína a všichni herci v té nadsázce jedou a královsky (snad) se baví. Nedivím se, bavil bych se taky a bavil jsem se alespoň zprostředkovaně díky této hře.

Ke hře samotné těžko řeknu něco, co již nezaznělo v předchozích komentech. Hratelnost je pořád skvělá, grafické zpracování nemá chybu, náplň misí je klasického rázu. Novinkou u série je kooperativní manévrování - když není k ruce spoluhráč, hraje za sidekicka počítač. Hra je naprogramována tak, že těžba jede na jednu hromadu a z ní se realizují oba spojenecké tábory. Nápad to není samoúčelný, předkládaný příběh z této varianty umí profitovat (dojde i na zradu) a narace tak získává jisté grády. AI spolubojovník samozřejmě neznamená entitu v režimu deus ex machina, jistou pozornost na sebe sice váže, jeho postup je ale klasicky dřevácký - neustálé posílání jednotek na nepřítele beze snahy o získání taktické výhody. Taky být to jinak, člověka by to už nebavilo hrát.

Výhrady ke hře mají potom asi obvyklou podobu: Těžká obtížnost není moc těžká, hra je ve výsledku krátká a své nejzábavnější prvky šetří macešsky do posledních kol.

Pro: obsazení (jednoznačně!)

Proti: kampaně mohly být delší

+12
  • PC 75
Zabili Einsteina. Koho? Neznám.

Příběhová kampaň třetího Rudého poplachu se dělí do třech alternativních minulostí. Ke globální nadvládě může hráč vystoupat s armádou Sovětů, Spojenců či Říše vycházejícího slunce. Za Rusáky má všechno ten správný red alertovský drive, hra odsýpá, tradičně přehrávané filmečky fungují dle nejlepší tradice série. Za spojence hra už taková zábava není a za Japonce jsem se těšil, jak bude krásné, až tohle bude za mnou.

Protože nejsem žádný zvláštní stratég, spíš ten typ casual hráče, co si kliká pevnost a pak se vydá s přesilou rozdrtit nepřítele, neocenil jsem nutnost neustále dávat na svoji nasyslenou armádu pozor. S principem kámen-nůžky-papír tady designérům trošku ujela ruka a nasypali nám tu ještě dalších deset ultimativ. Když vám zrovna schází ve smečce jednotek protisíla, může vás i osamělá jednotka nepřítele rozprášit na hadry. Tady pomůže jediné stáhnout ocas mezi nohy, zdrhat a promptně vyrábět co je zrovna třeba. Systém je to dobrý, ale je to prostě přítomno o 50% víc, než by bylo hratelné bezzákluzově. Díky tomu je i střední obtížnost tak akorát, aby člověk moc nepěnil (za kampaň jsem nadělal 45 savů).

V misích postupně dostáváte úkoly a při jejich plnění se odkrývá mapa. Kdesi jsem četl, že se stává, že postavíte obranu a mapa se odkryje opačným směrem. To musím vyvrátit, jestli se to stalo, tak jednou. Nepříjemný pro mě i ostatní stavitele z řad hráčů je vysoký podíl "commando" úkolů.

Bzzz a tady je další muška - filmečky vám zakryjí minimapu a animované sekvence vám seberou kontrolu, i když čas stále běží, to je ve spojení s nutností dávat na jednotky neustále pozor velmi nešťastné (samozřejmě i RA3 má bod zlomu, kdy vás už nepřítel neohrozí a můžete svou armádu přestat vodit tolik za ručičiku, mluvím teď o těch několika filmečcích v průběhu bojů).

Každá rasa má vlastní způsob stavění a každá jednotka má zvláštní schopnost, aktivovanou klávesou 'F'. Dobré je, že to nemusíte na klávesnici hledat, špatné, že je schopností tolik. Vlastně možná ne špatné, každopádně se to dlouho učí. V kampani použijete vlastnosti tří jednotek a s tím si vystačíte. Vítané je maximální využití elementu vody. Méně vítané zase to, že některé civilní stavby nejdou zbořit a terén kolem nich je zcela nepřístupný. Elektřina je opět přítomna, její nedostatek vypne věže, ale už neskryje minimapu, jak jsme bývali zvyklí.

K dispozici jsou pro každý národ dalekonosné superzbraně (známé již od dob Harkonnenů). A 15 slaboučkých generálských schopností ve třech učebních větvích.

Kdo po kampani nemá dost, může nastoupit na skirmish, který bývá u C&C her mimořádně výživný. Zatím jsem nezkoušel, časem doplním, ale řekl bych, že bude trpět stejným neduhem jako kampaň.

Hra má obsahovat kooperativní multiplayer, kvůli kterému jsem ji na Steamu pořizoval. Bohužel nepodařilo se přes EA servery z jedné lokální sítě spojit. Musel jsem se spokojit s počítačově řízeným parťákem, jemuž můžete zadávat rozkazy jako: přemísti sem svou armádu, vyzbroj se a napadni toto místo, ponech si kontrolu.
Parťák je dobrý tak k odvedení pozornosti a udržování cashflow - máte totiž sdílené zdroje. Aby byl debakl kompletní, jednou se mi stalo, že nenastartovala jeho AI.

Není to tak špatné, jak jsem myslel (vlastně přeze všechno hraje se to docela dobře), ale ani zdaleka tak dobré, jak jsem doufal. Strategická část je velmi slušná, prezentace taky, bohužel hra obsahuje domeček plný much. Doporučím příznivcům série diponujícím dostatkem času k doplnění vzdělání i trpělivému hráči, který má rád strategie na principu Duny2.

Pro: filměčky, premiér a prezident USA, narážky a úsměvné WTF momenty, voda

Proti: Přehnaný kámen-nůžky-papír, chybí encyklopedie jednotek, překvapivě špatný pathfinding

+11