Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Tomáš • 30 let • Lékař • Kroměříž (ČR - kraj Zlínský)

Komentáře

Kingdom Come: Deliverance

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 95
Zatímco většina herního obecenstva již směle a vydatně navštěvuje lázně v Kutné Hoře, já se rozhoduji zopakovat si Jindrův příběh hezky od začátku, jelikož ze vzpomínek z doby krátce po vydání v roce 2018 už toho hodně vyprchalo a navíc do původní hry od té doby přibylo spousta obsahu, oprav a vylepšení a pro mě osobně navíc velmi atraktivní lákadlo v podobě hardcore modu.

Nevím jestli je to všemi těmi novinkami, mým lepším herním vybavením, absencí přehnaných očekávání nebo jen věkem, ale tentokrát mě hra pohlcuje mnohem více a po 137 hodinách čistého hraní ji musím zařadit vůbec mezi ty nejlepší kousky, které jsem kdy hrál a které už jen tak z mé herní paměti nevymažu.

Ze startu samozřejmě volím hardcore mod a perk dutá hlava, protože svou posedlostí komplecionismem takřka v každé levelovací hře velmi rychle překročím onu pomyslnou hranici, při které pak u mě strmě klesá zábava. Zde jsem po splnění snad všeho hru završil jenom pár desítek zkušeností těsně před maximálním levelem 20. Bravo, tomu říkám balanc stavěný na míru pro mě.

Imerze surového středověku na mě dopadla dokonale, Jindrův příběh je dost reálný na to, aby nevyzněl úplně hloupě, ale zároveň dost nerealistický na to, aby z toho mohla být skvělá hra. Začátky v kůži kovářovic synka jsou skutečně těžké a vlastně se ani moc nedivím mnoha lidem za to, že kvůli soubojům se hrou praštilo. To je však ale mylný první dojem, protože pokud skutečně do hry investujete trochu málo času tréninkem s Bernardem, můžete se velice rychle vypracovat na dobrého šermíře a není to tak ani o vašem skillu jako takovém, ale spíše o tom, že KCD je hra hodně postavená na číselných statistikách, i když to tak vůbec na první pohled nevypadá. A ty čísla prostě nezvýšíte jinak než trochou grindu v podobě tréninku, což ale na druhou stranu není úplně nerealistické, že?

Na druhou stranu uznávám, že souboje s více nepřáteli se doteď nepodařilo úplně opravit, systém zaměřování se při tom často úplně rozbije a navíc se mi několikrát při tom událo několik kuriozních bugů, kdy jsem já nebo nepřítel z nějakého důvodu vyletěli do vzduchu nebo skončili někde zaseknutí v textuře. Bojům se skupinou nepřátel jsem se tak snažil co nejvíce vyhýbat.

Už samotná původní hra nabízí desítky hodin zábavy, tunu zajímavých a povedených úkolů, jakož i doplňkových činností. To vše ještě rozšiřují vesměs povedená DLC, která nám dají možnost poznat více jednotlivé hlavní postavy nebo jejich zákulisí. Ze všech nejlepší je za mě přídavek s Johankou, kdy hráč dostává na výběr z velkého množství možností jak to celé pohnojit, na druhou stranu dává poměrně hezké zadostiučinění, pokud se Vám všem těmto nástrahám podaří uniknout a Johance opravdu pomoci.

KCD je ve své definitivní edici dost jinou hrou, než kterou byla v době vydání. Je výrazně lepší, nabitější obsahem a celkově vyladěnější. Kromě zmíněných soubojů s více nepřáteli a stále přetrvávajícím mírným technickým problémům, nemám co vytknout. Ve všem ostatním mě totiž hra naprosto pohltila a neuvěřitelně mě nalákala na své pokračování. Před všemi, kteří se na tomto skvostu podíleli, smekám klobouk!

Pro: svět, originalita, atmosféra, audiovizuální zpracování, hardcore mod, imerze

Proti: souboje s více nepřáteli, technické problémy

+19

Need for Speed

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 60
Ačkoliv se jedná o 22.! přídavek do série, díl z roku 2015 nenese žádný přívlastek. Měl to být pokus o restart série, pokus o návrat ke kořenům, resp. návrat do pro sérii nejúspěšnějšího období kolem legendárních dvou Undergroundů a Most Wanted. Jak to ale dopadlo?

Audiovizuálnímu zpracování již tradičně nelze nic vytknout, hra vypadá i po letech od vydání velice dobře, i když zde vymodelované hřiště v podobě věčně nočního města mi přišlo poněkud mdlé a nudné. Ale to bude možná tím, že já rozhodně patřím k těm, co by ocenili možnost řádit ve městě i ve dne.

Arkádový jízdní model splňuje přesně to, co od série očekávám, zde dostupná auta a jejich možnosti tuningu jsou naopak nad mým očekáváním a myslím, že tak detailní úprava vozu, pokud mě paměť neklame, tu v rámci série ještě nebyla. Zkrátka a dobře doposud všechno fajn a hra má nakročeno opravdu k velice důstojnému restartu.

Jenže pak tu máme tu nehoráznou stupiditu v podobě nucení hráče být neustále online a připojovat se do města, kde už jezdí jiní hráči, popř. NPC, která hráče mají připomínat. Občas mi (ne)úmyslně? nějaký ten závod srážka s někým takovým pokazila závod. Tím tu nastává velký kámen úrazu, jelikož se mi při hraní několikrát stalo, že na mě hra vyběhla s hláškou, že za X minut dojde k restartu serveru, který samozřejmě v ten moment vede ke ztrátě progressu. Tento způsob nucení hráče být neustále online zdá se mi tedy poněkud nešťastným.

Na sérii NFS jsem měl vždycky rád, že ačkoliv se jedná primárně o závodění a tuning, zbyl tu vždy prostor i na nějaký ten příběh, jinak řečeno motivaci k hraní - v tomto za mě nejlepší službu odvedli autoři ve skvělém Most Wanted, kde mě celkový příběh a zpracovaní blacklistu velmi bavilo.

O zdejším příběhu opravdu asi radši nevím, co bych si měl myslet - máme tu živými herci hrané sekvence, kde se nám představí parta hipsterů v čele s Dominikem Ferim. Všichni jsou odporně nesympatičtí a celá tato partička v početných cutscénách prakticky pořád jen vede naprosto nudné a nesmyslné rozhovory. Asi to má působit rádoby cool, ale mě to nenadchlo. V tomto kontextu se nebojím tvrdit, že i úplně první vydané NFS má lepší příběh než toto.

Jo a samozřejmě tu nechybí policie, ale ta je tu tak zbytečná, že se k ní ani nemá cenu vyjadřovat.

S volantem před velkou televizí to však vůbec nebyla špatná oddychovka. O důstojný restart se ale za mě nejedná.

Pro: audiovizuální zpracování, auta, tuning, pohodový arkádový jízdní model

Proti: příběh, nucení být stále online, nefunkční policie

+14

Call of Duty: Modern Warfare 3

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 75
Těch cca 4-5 hodin singleplayeru téhle hry je vlastně fajn. Tím, jak je hra akční a jaký má spád, za tak krátkou dobu prostě nemůže z principu nudit a přestat bavit. Bylo pro mě trošku těžší vžít se do příběhu, který navazuje hned na události druhého dílu, protože jsem jej hrál dost dávno a jediné co mi utkvělo v paměti byla ikonická postava kapitána Price. Ten opět nezklamal. Je to ten správnej americkej drsňák a hrdina z 80. let.

Není tu však žádný čas na rozjímaní nad minulostí, tady máš zbraň a střílej. Ruského teroristu Makarova je potřeba zastavit dříve než dojde ke katastrofě. Konečně jsem měl pocit, že se dění na scéně netočí jen kolem mě a že nepřátelé si všímají i mých spolubojovníků a zase, že mí spolubojovníci jsou co k čemu a jsou docela dobře schopní většinou i bez mé pomoci vyčistit perimetr, i když jich tedy nebývale mnoho zařvalo, když jsem se zrovna více kochal než střílel. V bitevní vřavě jsem tak, kde to šlo, hledal různé cestičky, kterými bych své nepřátele mohl překvapit a ono to docela spolehlivě fungovalo.

Hned na začátku mě docela naštvalo, že zmizela možnost vyklánět se na stranu. Tohle jsem v CoD vždycky hojně používal a dost mi to chybělo. Moc nechápu, co k tomuto vývojáře vedlo. Musím však vyzdvihnout epické vizuální momentky s povedenou hudbou, několikrát zmiňovaný pád Eiffelovky je vskutku impozantní a v člověku to vyvolá přesně ty emoce, které jsou zde potřeba.

Ve hře je dokonce i několikrát Praha a v ní Leoš Mareš. To by bylo jasných 10/10, kdyby Leoš uměl zpívat. Takhle ale musím hodnotit objektivněji. Škoda té fyziky a nic moc zvuku - hlavně to tlumení střelby spolubojovníků mě dost rušilo. Vizuál ve srovnání s BF3 ze stejného roku výrazně horší, ale úplně katastrofa to taky není, vyzdvihnout musím světelné efekty. Suma sumárum, nadprůměrně dobrá zábava na 2 večery.
+13

Torment: Tides of Numenera

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 80
Duchovní nástupce legendárního izometrického RPG Planescape: Torment to už z podstaty věci nemohl mít lehké. Překonat laťku nastavenou tak vysoko je téměř nemožné a jen její dorovnání by se rovnalo malému zázraku. To se, troufám si tvrdit, nakonec neuskutečnilo. Přesto nemůžu Tides of Numenera označit za zklamaní, pořád se jedná o velice dobře napsanou hru, kde writing rovná se alfa a omega všeho, protože hrát Torment je jako číst si interaktivní knihu, a v tomto duchovní nástupce navazuje bez větších potíží.

Hra nám v klasickém old school izometrickém stylu nabízí pestrý svět, kde se fantazii meze nekladou a hráč má stejně jako v předchůdci mnoho možností, jak se v tomto světě chovat a jak jej svými i zdánlivě malými rozhodnutími ovlivnit a měnit. Z tohoto hlediska se jedná o poctivý a velice zábavný role-play a nemám zde co vytknout. Průser však nastává v případě hlavní linky, která na mě neměla ten patřičný motivační efekt a prakticky každý vedlejší quest byl pro mě zajímavější než hledání způsobu opravy rezonanční komory, což je cílem minimálně první půlky hry.

Od jistého bodu však naštěstí i hlavní linka dostává spád, bohužel jsem měl neodvratitelný pocit, že mi ve hře chybí důležitý obsah, jako kdyby ho někdo vystřihnul nebo zkrátka nedodělal. Jako by snad poslednímu odvrženci chyběla část paměti, právě ale ta podstatná část, která by tomu všemu dala význam rozuzlení. Snad i proto jsem se ke konci hry trošku ztrácel v tom, kdo je vlastně ten dobrý a kdo je padouch, kdo jsem vůbec já a co tam vůbec dělám. Vrcholem pak byl za mě neuspokojivý závěr, kdy člověk dostane na výběr z několika dialogových možností, jak chce zakončit hru a je úplně jedno, co do té doby udělal nebo jak se choval. Ani jedna z možností se mi navíc nezamlouvala, chyběl mi tam nějaký tajný chytřejší konec, který by odměnil hráče kompletionisty. Ohledně hlavního antagonisty Atramora je navíc ve hře tak málo informací, že jsem se ho na konci rozhodl zničit a tím jsem zpečetil osud tísíců nevinných obyvatel devatého světa, což šlo úplně naprosto proti všemu, jak jsem se do té doby ve světě prezentoval - tedy jako moudrý klaďas s dominující zlatou a modrou ideovlnou.



Těch bezmála 40h jsem se nicméně velice dobře bavil, i když většinu herního času představuje „pouhé“ čtení dlouhých textů. Nutno ale vyzdvihnout, že textů chytře napsaných a nijak nerušících zdejší lore. Hra pak jako její předchůdce naprosto zvýhodňuje postavu zaměřenou hned od začátku na inteligenci a vytvořit si zde bojovníka by tak pro neznalého mohlo znamenat pořádnou podpásovku (i když nevím, nezkoušel jsem). Většinu situací a dialogů lze totiž řešit přes inteligenci a mrštný jazyk, mnohými kritizovaným soubojům se tak lze jednoduše vyhnout. Tak jsem postupoval i já, i když jsem si několikrát zabojoval a nic špatného v zdejším tahovém způsobu soubojů tady nevidím.

Samostatnou kapitolou je pak zdejší inventář a celkově tuna věcí, kterou na svých cestách můžete posbírat. Většinu věcí jsem nijak nevyužil, protože jsem si to šetřil na čas, kdy přijde do tuhého, což se nestalo. Hra je totiž celkově velice jednoduchá a jak už zmiňuju výše, s postavou zaměřenou na inteligenci je průchod celou hrou vyloženě bez překážek. Jediné využitelné předměty pak tu pro mě byly prakticky jen ty, které v sobě obsahovaly vzpomínku, která již úplně v čistě textovém rozhraní přinášela zajímavé detaily zdejšího světa. Originalitu některých musím vyzdvihnout, tyto části patřily k mým nejoblíbenejším.

Torment: Tides of Numenera vřele doporučuji každému, kdo je naladěn na interaktivní četbu.

Odehraný čas: 39h 20m (completionist style)
Herní výzva 2024 - kategorie. č. 5 - Nikdy se nevzdávej

Pro: dialogy, svět, originalita, vedlejší úkoly a svoboda v jejich řešení

Proti: prakticky absence dabingu, slabší hlavní dějová linka, inventář

+26

Mass Effect: Andromeda

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 80
Původní Mass Effect trilogie se mi moc líbila. Hrál jsem ji však už docela dávno a celkově pořádně vlastně jenom jednou a tak jsem z ní mnohé zapomněl, nemohl jsem tak pořádně srovnávat a Andromedu bičovat za nedostatky, které původní trilogie neměla. A asi i díky tomu se mi Andromeda líbila a dokázala mě pohltit natolik, že jsem si užíval každičký její kousek a splnil ji na téměř 100%. Nevím o úkolu, který bych neudělal, přesto jsem něco musel minout, protože poslední save mi rovných 100% neukazuje.

Ten nápad, kdy se hrstka lidí a dalších ras vezme na cestu za poznáním do nové galaxie je úžasný a já minimálně prvních několik hodin dychtil po poznávání toho úplně nového. Skutečně jako bych to byl já samotný a ne postavička z počítačové hry. Vlastně ve mně tato hra probudila takový dobrodružný sen, který si zcela určitě nikdy v životě nesplním. A tak aspoň touto cestou jsem se mohl realizovat.

Prvotní nadšení samozřejmě poměrně rychle opadlo a já se vrátil zpět do reality - tedy k hraní videohry s mnoha vlastními problémy. I přesto, že jsem hrál s nejnovějším patchem a modfixem, ani mně se nevyhnuly bugy a technické obtíže. Nejednalo se však o nic zásadního, vše vyřešilo osvědčené znovunačtení pozice, přesto se jedná o dost rušivý element celkového zážitku a jde vidět, že na technickou stránku jaksi nezbyl čas. Podle toho, co jsem o vývoji Andromedy četl, se vůbec divím, že vzniklo to, co vzniklo.

Z hodnocení hráčů, recenzí a názorů jsem se děsil toho, že se zde opět potkám s herní rakovinou v podobě Ubisoftí šablony a částečně tomu tak opravdu bylo. Z nějakého důvodu mi to tady ale tolik nevadilo. Mnohem více mi vadilo, že v dialozích často nevím, co řeknu. Stejně jako ve Fallout 4 totiž vidíte jen náznak toho, co při zvolení dané možnosti postava pronese. Mnohem důležitější je tak ikonka, která u jednotlivé volby dialogu je. Povětšinou ale člověk vybírá pouze mezi dvěma možnostmi - emocionální náloží (srdíčko) vs chladným (ozubené kolečko) nebo mezi pubertálním vtipem (kulatá spirála) a profesionalitou (hranatá spirála). Dopad rozhodnutí jak v rámci dialogu tak v rámci celého příběhu je však většinou víceméně jen na oko, což si myslím, že v původní trilogii bylo jinak.

V Andromedě je plno skvělých momentů a byla by škoda nechat se odradit. Celková doba hry je dle mého názoru příliš dlouhá, mně to vše trvalo něco přes 83 hodin a ke konci už jsem se k dohrání některých questů musel nutit. Myslím, že kdyby se trochu více zapracovalo na kvalitě a ne na kvantitě, bylo by uděláno lépe, ale to už jsme zpátky u té Ubisoftí šablony. Andromeda dokáže v prvních hodinách skvěle zaujmout a drží si laťku vysoko po většinu herní doby. Dle mého názoru ji nejvíce sráží slovo Mass Effect a srovnání s původní trilogií. Třeba svůj názor na Andromedu po dohrání Mass Effect: Legendary edition ještě změním, ale dnes to nebude. Dnes ji děkuji za skvělý vesmírný zážitek.

Pro: zvuk dolby, dabing, atmosféra, vesmír, objevování, combat, jetpack, dash, Nomád

Proti: technický stav, bugy, animace, občas příliš infantilní a rádoby vtipné, zbytečně dlouhé

+20

Call of Duty: Black Ops

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 80
Dostal jsem po těch dlouhých desítkách hodin strávených v Origins a Nioh chuť na nějakou akční jednohubku a tak mi padla do oka právě tato hra. Hrál jsem všechny předchozí díly série, v multiplayeru Call of Duty 2 a Call of Duty 4: Modern Warfare jsem strávil v dospívání spousty hodin. Dá se tedy říct, že jsem dobře věděl, do čeho jdu.

Dnes už mě ale multiplayer střílečky ničím nelákají, radši si dám dobrou sólo příběhovku a Black ops mi podle dostupných informací mohly právě toto nabídnout. A taky se tak stalo. Během necelých 5 hodin jsem si užil skvělou akční jízdu s příběhem inspirovaným reálnými historickými událostmi, což je přesně šálek mého čaje.

Tak jako každé jiné Call of Duty má i Black Ops dobře zpracovanou střelbu a spoustu rozmanitých sekvencí, ať už v podobě různorodých lokací - od tropického lesa přes mrazivou Antarktidu - po výběr z mnoha nejrůznějších zbraní. Celé se to hraje velmi dobře, svižně a hlavně to vzhledem ke krátké hrací době ani moc nemá šanci začít nudit.

Vyzdvihnout musím i skvělý dabing, dobře vybrané a skvěle padnoucí písničky včetně i těch několika legendárních, které postupně zazní. Na sérii trochu atypicky schizofrenní příběh je pro mě také vítaným osvěžením. Neodpustím si ale rýpnout si do neustálého tlaku na hráče postupovat dopředu, protože když se hráč instinktivně kryje a střílí po nepřátelích, ale nejde dopředu, nepřátelé stále přicházejí a hra se tak dostane do nekonečné smyčky. V praxi to pak taky funguje tak, že stačí jen běžet dopředu, dobře se krýt a nemusíte téměř ani nikoho zabit, váš tým to udělá za vás tím, že běží za vámi. Naštěstí tyhle úseky nejsou úplně všude, ale je jich tu dost.

Suma sumárum jsem od Black Ops dostal přesně to, co jsem chtěl a potřeboval. Má očekávání byla dokonce v mnoha ohledech překonána. A tu mnohými kritizovanou krátkou herní dobu jsem tady uvítal s otevřenou náručí.

Herní výzva 2024 - kategorie. č. 4 - Tenkrát v Hollywoodu
+15

Nioh

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 80
Nioh se vůbec nijak nesnaží tajit tím, kterou úspěšnou sérií je silně inspirován. Fanoušci souls her tu budou jako doma. Přesto se zde však najde pár významných odlišností a originalit, které Niohu dodávají punc vlastní duše. Já osobně ze soulsovek dohrál zatím jen Dark Souls a nějaký čas jsem strávil i v Dark Souls II: Scholar of the First Sin. A přesto, že první zmíněný kousek považuji za jednu z nejlepších her všech dob, za odborníka souls her se tedy rozhodně nepovažuji.

Možná i proto mi Nioh hned od začátku připadal jako krásný svěží východní vítr s mnoha vlastnostmi a prvky, které už se ve hrách ze západu příliš nenosí. Mluvím tu teď především o důrazu na vysokou obtížnost, atmosféru a pár dalších věcí, které už se dnes dají jednoduše zařadit pod škatulku old school. Není žádným tajemstvím, že mi tento styl vyhovuje. Zvlášť pokud hra dokáže hráče odměnit za to, když ji hraje dobře a naopak tvrdě potrestat za jeho vlastní (často naprosto hloupé) chyby, což je přesně tento případ.

Hlavní devízou hry je naprosto fantasticky zpracovaný soubojový systém. Dosud jsem nehrál hru s lepším soubojovým systémem, který by mi dával tolik chtěnou satisfakci. Tento systém je poměrně složitě rozpracován a větví se do několika článků, které je potřeba se naučit. Naštěstí Vás hra všechno prostřednictvím svých tutoriálů zcela pochopitelně naučí a brzy se tak můžete stát velice schopným samurajem či ninjou, v mém případě kombinací obojího.

Na rozdíl od Souls her tu máme mnohem přímočarejší podání příběhu - lore není třeba studovat z videí na youtube nebo z popisků předmětů. Nutno však dodat, že příběh tu tvoří pouze jen takovou kulisu, která v té záplavě mnoha nejrůznějších postav občas znatelně ztrácí na přehlednosti. Často jsem měl pocit, že tomu chybí celistvost a ucelenost. Každopádně musím ocenit hezky zpracované cutscény a profesionální dabing.

Nioh mě tedy ve výsledku velice překvapil. Šel jsem do něj s tím, že dostanu béčkový Dark Souls. Po dohrání ale tento pocit nemám, Nioh je v mnoha ohledech značně originální a skvělou hrou. Často jsem si sice z hlediska audiovizuálního zpracování případal, že hraju PS3 hru, na hratelnost, o které to celé je, to však vliv nemá. Doporučuji všem fanouškům Souls her, stejně tak všem haterům tohoto subžánru - Nioh totiž některé věci dělá jinak v tom smyslu, že by i těmto hráčům mohl nabídnout desítky hodin kvalitní zábavy.

Herní výzva 2024 - kategorie. č. 9 - Ztraceno v překladu - Hardcore

Pro: soubojový systém, obtížnost, návykové

Proti: audiovizuální zpracování, příliš mnoho lootu - příliš mnoho času nutného k jeho managementu, menší diverzita nepřátel/lokací

+15

Need for Speed: Rivals

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 70
Rivalové mě docela příjemně překvapili. Dva předchozí díly série nebyly v porovnání s některými staršími kousky nic moc a proto jsem neměl velká očekávání ani od tohoto dílu. Rivalové však, v líbivém grafickém kabátku s dobře známými a skvěle funkčními mechanikami z předchozích dílů, dokazují, že nad sérií ještě nemusím lámat hůl. Alespoň tedy zatím.

Konečně se zde i do Frostbitu enginu podařilo napěchovat zábavný arkádový jízdní model. Už nemám pocit, že řídím těžkotonážní loď, jako tomu bylo v Need for Speed: The Run , naopak si užívám rychlou a svěží jízdu v licencovaných sporťácích. Zde přítomná mapa nabídne spoustu vyžití, od lesa, pouště až po zimní krajinu, to vše s plynulými přechody v otevřeném herním světě.

Samotný herní koncept se příliš nezměnil a je nejvíce věrný dílům s podtitulem Hot Pursuit - opět zde máme dvě příběhové linky - jedna za policajta a druhá za jezdce nelegálních závodů. Linky jsou doplněny i krátkými filmečky s komentáři, co se ve světě zrovna děje, což já vždy rád ocením, mě toto i do závodní hry vtáhne mnohem lépe a jsem přesvědčený, že kdyby tam toto nebylo, hra by se mi tolik nelíbila.

Kámenem úrazu, řekněmě spíše balvanem, jsou ale technické obtíže provázející tento díl. Začněme tím, že hra běží defaultně pouze ve 30 fps a to i na PC verzi, což je na rok vydání 2013 vyloženě sprosté. Dá se to již dnes naštěstí poměrně lehce obejít, odemknutí hry nad 30 fps Vám ji ale v několika situacích rozbije. Nebudete moci dokončit některé závody (naštěstí je jich minimum), občas se hra zasekne nebo spadne. Technickou nevyladěnost tedy považuji za velmi tristní, pořád to ale není taková tragédie jako v případě Need for Speed: Undercover .

Když však přimhouřím oči nad technickou stránkou hry, musím uznat, že Rivals patří bezpochyby mezi to lepší, co v této dlouhé legendární arkádové závodní sérii vyšlo. Pokud tedy máte rádi NFS, není o čem a pokud ne a přeci jen byste chtěli dát šanci modernějšímu dílu z této série, s Rivals by to nemusel být krok vedle.

Pro: audiovizuální zpracování, licencovaná auta, prostředí

Proti: technický stav hry

+11

Assassin's Creed Origins - The Curse of the Pharaohs

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 75
Druhé a poslední DLC k Origins přináší do hry především to, čeho se původní hra dotýkala spíše okrajově a v ne tak rozvedené podobě - a to mystično, magii, nadpřirozeno, pohyb v životě po životě. I když celá série AC vždy měla k těmto prvkům blízko a nikdy nebyla zcela realistickým vysvětlením historických událostí, zde zašli pánové a dámy z Ubisoftu zatím nejdál a nutno uznat, že to nebyl špatný tah a DLC je tak v tomto ohledu mnohem více osvěžující než to krátké předchozí.

Opět se zde pohybujeme v nové lokaci kolem krásně zpracovaného města Théby, k tomu ještě dostáváme možnost vstoupit do hned několika verzí posmrtného života, kde se tvůrci mohli v audiovizuálu ještě více vyřádit a musím tady smeknout klobouk, protože jsem se opět kochal dosyta.

Samotné dění DLC už ale tak slavné není, v mnoha chvílích mi připadalo, že mnoho věcí nedává smysl - něco se vyloženě tvářilo tak, že bylo na poslední chvíli přeházeno co se chronologické linie týče a samotný závěr, kdy se ani nedočkáme nějaké zadostiučiněníhodné cutscény, mě taky zklamal. Bayek si rozhodně zasloužil lepší rozloučení.

Celkově ale za 8 eur pro všechny, koho bavila původní hra, rozhodně dobrá investice. Prošel jsem opět všechny questy a posbíral téměř všechno, to vše mi trvalo zhruba nějakých 15-20 hodin herní doby, takže se jedná i poměrově cenou o mnohem více obsahu než v prvním DLC.
+13

Assassin's Creed Origins - The Hidden Ones

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 75
První ze dvou DLCček Origins navazuje na příběh hlavní hry, o několik let později. Bayek zde jako vůdce skupiny později nazvané asasíni v oblasti Sinajského poloostrova zabijí další římské padouchy a odhaluje další spiknutí proti jeho lidem.

DLC neobsahuje v podstatě žádné novinky. V nové lokaci tak hráč dostane přesně to, co obsahovala už původní hra. Jde tedy ze strany autorů o krok na jistotu. Na druhou stranu tady asi opravdu nebyl důvod měnit to, co dobře fungovalo už v originální hře.

Tento přídavek mohu tedy doporučit všem, pro které ani několik desítek hodin v Egyptě nebylo dost a zároveň všem, koho zajímá další osud sympatického Bayeka a jeho půvabné ženy Ayi. Herní doba je i pro hráče kompletionisty bezpečně do 8 hodin.
+10

Assassin's Creed Origins

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 85
Série AC po ne zrovna vyvedeném Syndicate už nutně potřebovala restart. Ubisoft si toho byl dost dobře vědom. Jenže jak to udělat a kam hru zasadit? Na první otázku přišla jednoznačná a razantní odpověď od kolegů z Polska. Odpověď na druhou otázku už pak byla pro Ubisoft mnohem jednodušší - přeci jen pro ně vytvořit krásný svět se skvělou atmosférou nebyl nikdy problém a tak stačilo jen vyslyšet fanoušky, kteří po Egyptě volali docela masivně už od dob prvního dílu.

Dosud jsem všechny předchozí díly prošel s kombinací K+M. Zde jsem se však rozhodl přejít na gamepad. Hlavním důvodem ale nebylo to, že bych měl pocit, že je hra dělaná primárně na gamepad (i když pravděpodobně je). Tím důvodem bylo, že jsem si chtěl vyzkoušet hraní z pohodlí sedačky ve 4K na své 65 palcové OLED televizi (pro konzolisty standard). A z vizuálního hlediska jsem nemohl udělat lépe - hra vypadá naprosto skvěle, režim HDR tu funguje výborně a syté barvy a skutečná černá OLED panelu to všechno jen dokonale podtrhují. Po tomto se mi bude jen těžko vracet zpět ke svému LCD IPS hernímu monitoru.

Mým hlavním herním zážitkem z Origins se tak z velké většiny stalo kochání se krásami starověkého Egypta. A úplně nejlepší feeling jde ze hry pokud zpomalíte na chůzi a kamera se pak do pár sekund přiblíží a vyvolá tím skvělou imerzi. Všechno ostatní se tím tak trochu upozadilo. Musím však uznat, že po letech do série opět přišel sympatický protagonista a příběh jako takový má dostatečný spád. Příklon více k RPG a s tím i změna soubojového systému myslím také prospěla. Vedlejší questy už má konečně smysl dělat, zde ale Ubisoft v oblasti writingu pořád značně pokulhává za CD projektem.

Na tuhle více než 80 hodinovou exkurzi do Egypta rozhodně jen tak rychle nezapomenu. Než jsem se do hry pustil, říkal jsem si, co já v té poušti budu dělat a čím se tam budu kochat, neboť sledovat duny a velbloudy se mi určitě rychle omrzí. Origins toho nabízí ale daleko více, prostředí jsou dostatečně proměnná a v poušti jsem se paradoxně ani příliš moc za tu dobu nezdržoval.

Ubisoft zde opět dokázal, že světy jako dělané pro virtuální turistiku mu jdou náramně. Navíc k tomu přidal i díky silné inspiraci třetím Zaklínačem spoustu dalších skvělých prvků, které jinak dříve dělal spíše průměrně a v rámci série už působily zastarale a nudně. K dokonalosti celkového zážitku tomu chybí už jen něco jako duše, tím myslím především kvalitnější writing, který v člověku dokáže vzbudit emoce a co nepůsobí tak strojově a ploše.

Pro: audiovizuální zpracování, mnoho novinek a vylepšení k oživení série, Egypt

Proti: klasické neduhy Ubisoftu ovšem naštěstí v menší míře, průměrný writing, málo emocí

+20

Need for Speed: Most Wanted

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 55
Most Wanted z roku 2005 je mým nejoblíbenějším a taky nejhranějším dílem série. A že je nás takových dost. Hlavouny z EA tedy nenapadlo nic lepšího než tento nejlépe prodáváný díl ještě více vytěžit - a to poměrně krátce po vydání původního kousku. V době vydání hra zklidila obrovskou kritiku a tak jsem ji nevěnoval vůbec žádnou pozornost a dostal se k ní až teď, za 3 eura na steamu.

Už Most Wanted z roku 2005 vynikalo na svou dobu opravdu parádním vizuálem a v tom jediném ho snad to z roku 2012 překonává. Ještě aby ne, že jo. Všechno ostatní, co činilo původní díl tak unikátním a skvělým, je ale pryč. Nenajdete tu žádné pořádné cutscény a nějaký náznak příběhu byste hledali taky horko těžko.

V původní hře byl blacklist a vše okolo něho zpracováno skvěle a hráče to vše perfektně motivovalo k hraní a v postupu. Zde sice blacklist nechybí, je ale tak neskutečně ořezaný, že nestojí za řeč. Není zde žádné příběhové pozadí jednotlivých jezdců, které máte překonat - vlastně jenom sbíráte body za závody a za to, že děláte ve městě bordel a postupně se vám za tyto body odemyká možnost vyzvat z blacklistu no name jezdce, po jehož poražení ho musíte ještě pořádně nabourat, aby se jeho auto stalo vaším.

A takhle to jde pořád dokola. Jediné, co mě tedy drželo při hraní a díky čemuž jsem nakonec nasbíral těch milion čísílek a dostal se tak na první místo blacklistu, byl již zmiňovaný příjemný audiovizuál v kombinaci s pěkně zpracovaným městem, ve kterém se vaše závodnické činnosti odehrávají. Samozřejmě tu nechybí ani téměř vždy přítomná a dotěrná policie, ujet jí ale není žádná výzva a vesměs jsem ji tedy úplně ignoroval.

Jízdní model opět trpí nepříjemným input lagem, proto doporučuji hrát s tímto pluginem. Pak je to vcelku dobře arkádově uspokojivé.

Most Wanted z roku 2012 tak na mě působí jako laciná rychlokvaška vzniklá s jediným účelem. Vydojit nejen značku NFS, ale vydojit rovnou i její nejprodávanější podtitul. Dojíme na druhou. A na kvalitu kašleme. Ale za ty 3 eura se to dá.

Pro: audiovizuální zpracování

Proti: absence příběhu, nemotivující, input lag, nudná policie, rychlokvaška

+13

Prey: Mooncrash

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 80
Mooncrash je skutečně originální DLC k vynikající původní hře. Čekal jsem všechno možné, ale tohle tedy ne. Rychle jsem poznal, proč jediný přídavek k tak vřele přijaté původní hře, má i zde tak málo ohlasů a hodnocení. Na začátku jsem byl i já hodně skeptický a po asi hodině hraní jsem vážně uvažoval nad tím přestat. Připadalo mi, že tohle není pro mě.

Říkal jsem si, že opakovat stále ty stejné činnosti pořád dokola a ještě k tomu bez pořádného příběhu, který přinesla původní hra, mě nijak nemotivuje v hraní. Pak se ale něco zlomilo. Mooncrash začal být dosti návykový a já věděl, že dokud nesplním všech 27 úkolů včetně toho posledního - tedy utéct se všemi postavami v jednom kole simulace, nebudu mít (obrazně řečeno) klidného spaní.

To se mi povedlo za 12 hodin herní doby, přičemž musím přiznat, že v kontrastu se zbytkem hraní byl úkol utéct se všemi postavami během jedné simulace brnkačka a měl jsem to hotové během chvilky. A to jsem si po celou dobu hraní v hlavě vytvářel taktiky a strategie, jak tento hypoteticky nejtěžší úkol budu plnit.

Mooncrash dokáže být značně frustrující - ze začátku totiž nedává příliš informací, co dělat, kam jít nebo jak vlastně postupovat. Ano, je to dost devadesátkový přístup, jak už tu přede mnou zmínil H34D. I mně to však po chvilce přišlo značně osvěžující. Pokud totiž pochopíte základní principy a pravidla, zábava může začít a jediné, co vám ji pak dokáže zkazit jsou frustrující smrti z nečekaných okamžiků v ten nejhorší moment.

Mooncrash má docela solidní příběh, i když to tak zprvu nevypadá. Sráží ho ovšem značné nelogičnosti a pokud se nad ním zamyslíte do hloubky, zjistíte, že dost věci prostě nedává smysl. Což je oproti původní hře značný rozdíl a je to škoda. Hratelnostně a audiovizuálem je to ale pořád ten skvělý Prey. Pro hráče průzkumníky je tu ale ještě jedna past - jste takřka celou dobu omezeni časově, i když i to je relativní.

Po dohrání Prey a jeho datadisku mohu komentář uzavřít pouze dvěma slovy. Chci více.

Pro: v jádru pořád skvělý Prey

Proti: nelogičnosti, frustrující okamžiky

+17

Prey

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 95
Prej je Prey dost dobrá hra. Podle mnohých dokonce ta nejlepší, co v roce 2017 vyšla. Prej se budu opravdu dobře bavit. A tak se i stalo. Prey jsem po dohrání zařadil mezi svou ne zrovna početnou sbírku nezapomenutelných herních skvostů. O hře roku 2017 nemůže být pochyb.

A co dělá Prey tak výjimečnou hrou, že ji dávám téměř absolutní hodnocení? Ve zkratce to, že naprosto exceluje ve svých přednostech a prakticky nemá žádné slabiny. Funguje jako celek přesně tak, jak byla navržena. A že si dal někdo práci s tím, aby to všechno dávalo smysl a dobře to do sebe zapadalo.

Hlavním hnacím motorem hry je skvělý a dokonale záhadný příběh plný nejrůznějších zvratů. Příběh, který z počátku nedává žádný smysl - je jen na hráči, aby po střípkách sbíral informace a svým postupem hrou rozkrýval tajemství, která v sobě vesmírná stanice Talos ukrývá. Ta je mimochodem brilantně nadesignovaná, funguje jako jeden velký dungeon, který můžete téměř libovolně prozkoumávat již od začátku hry.

Hra nabízí širokou škálu různých zbraní a schopností, které si navíc můžete ještě vylepšovat. Crafting je velice povedený a celkově se zde opravdu vyplatí prozkoumávat všechna zákoutí a sbírat všechno harampádí. To se pak dá důmyslně zrecyklovat a z vypadnutého materiálu v podobě kostiček vyrobit ať už vylepšení pro Vaši postavu nebo zbraň. A tím se kruh uzavírá.

Já osobně si nejvíce oblíbil obyčejný hasák. Ten v kombinaci s paralyzérem nebo lepícím kanonem dokázal nadělat pěknou neplechu. Nestyděl jsem se ani tyfonských schopností, které dodávají hře na ještě větší variabilitě. Navíc jsem díky nim osvobodil plno posedlých lidí a i když jsem díky hraní přes EGS (kde tuhle pecku dávali zdarma) nedostal achievement, myslím, že jsem zachránil všechny lidi, které jsem zachránit mohl.

Hra Prey mě dokonala pohltila a já ji věřil každý detail. Nepřipadal jsem si jako ve hře, ale jako v nějaké alternativní realitě, která se opravdu stala a děje se. Tak uvěřitelně to všechno působí, nejsou zde žádné nedomyšlené wtf momenty. Rozkrývání tajemství celé stanice Talos i jednotlivých členů její posádky, touha vědět, kdo vlastně jsem a jak to celé dopadne, mě dokázala u monitoru držet dlouhé hodiny v kuse. To vše za doprovodu skvělého soundtracku.

Prey je vskutku jedinečná hra. I když má asi tu nejhloupější hackovací minihru, kterou jsem kdy ve hře zažil. Ale to ji za ten skvělý komplexní a imerzivní zážitek rád odpustím. Prosím více takovýchto her.

Herní doba: 25h

Pro: vše

Proti: hackovací minihra

+22

Mafia III: Sign of the Times

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 80
Třetí a poslední DLC je podle mě nejpovedenější. I když fantasmagorické prvky, které do hry přidává se mi sem úplně nehodí, přesto má z hlediska příběhu a rozvíjení postav co nabídnout. Právě toto DLC více rozkrývá Lincolnovu osobnost a ukazuje, že Lincoln není jen narušenou mašinou na zabíjení, ale že má i nějaké city.

Další důležitou součástí, které toto DLC přináší, je možnost zrekonstruování Sammyho baru a s tím je spojeno i pár úkolů. Pokud byste nevěděli, kde utratit všechny ty peníze za prodej marihuany z prvního DLC, zde je skvěle uplatníte. Rekonstrukce je totiž značně nákladná. Celkově jsem tak i díky tomu neměl po celou dobu hraní pocit, že bych překypoval penězi, i přesto že se ze mě stal skvělý pěstitel.

Jelikož je i toto DLC, tak jako i předchozí dvě, součástí definitivní edice, není o čem. Tento přídavek bych ale vřele doporučil i v případě, že by se za něj muselo platit zvlášť. Všechna DLC pro třetí Mafii se zkrátka povedly a skvěle ji rozšiřují.
+14

Mafia III: Stones Unturned

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 75
Druhý přídavek rozvíjí vztah mezi Lincolnem a již v základní hře perfektně napsanou postavou agentem CIA Johnem Donovanem. Tak jako v prvním DLC zde dostáváme k dispozici několik zábavných misí a podívame se i na tropický ostrov. Právě na ostrově nejvíce vyniknou chyby v enginu - různé problikávání textur, doskakování vegetace atd. Celé to působí v pohybu dost rušivě. Když se ale člověk zastaví, je se čím kochat.

Herní doba i 3 misemi navíc pro lovce lidí je dost krátká a za plnou cenu v době vydání bych tedy nákup dost zvažoval. V rámci definitivní edice jde ale o výtečnou příležitost strávit více času s Donovanem, což je podle mě jedna z nejlepších postav třetího dílu a s Lincolnem se skvěle doplňují.
+12

Mafia III: Faster, Baby!

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 70
Největším významem prvního DLC je otevření možnosti pěstování konopí. Jeho růst pak probíhá přímo ve hře v herním čase, proto se vyplatí si tuto možnost otevřít co nejdříve. Mezitím, co pak postupně likvidujete své nepřátele v rámci hlavní linie, vám pak vaše travička roste, vy ji sklízíte, prodáváte ve vámi zabraných čtvrtích, zkoumáte nové a lepší odrůdy a investujete do vylepšení svého skleníku. Taková hezká a mírumilovná podnikatelská aktivita ve všem tom střílení a násilí.

Samotný děj a zápletka tohoto přídavku mě příliš neoslovil, pár zajímavých postav se tu ale přeci jen objeví. Mise pak spočívají hlavně v ničení a to především v autě. Naštěstí se ale nejedná o jednoduché filler mise, ale každá začíná a končí poctivou cutscénou.

Faster, baby! je tak příjemným osvěžením a doplňkem základní hry. Navíc, tak jako obě následující DLC, je součástí definitivní edice.
+20

Mafia III

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 85
Celkové hodnocení v době psaní komentáře 62% je pro třetí Mafii trestuhodně nízké a já jsem po těch desítkách hodin strávených v krásném New Bordeaux přesvědčen o tom, že si takovou bídu tato hra rozhodně nezaslouží. Minimálně v podobě, v jaké ji hráč může hrát teď - tedy v definitivní edici se všemi DLC a to vše bez větších technických problémů. Jasně, pořád to asi není úplně to, co by fanoušci od značky Mafia očekávali, přesto se však dle mého názoru jedná o vynikající hru.

Vzhledem k mnoha negativním ohlasům jsem od hry nic moc úchvatného neočekával. Čekal jsem nudný grind v prázdném otevřeném světě s absencí zajímavého příběhu a charakterů, což vždy pro mě dělalo Mafii Mafií. Zkrátka takovou typickou ubisofťárnu. Jaké pak ale bylo mé překvapení, že hra toho nabízí daleko více a že v tom všem ukrývá i svou svým způsobem kouzelnou duši, ústředním tématem toho všeho je pak bujarý a bez okolků naplno vyjádřený rasismus.

Prvních několik hodin je skvělým úvodem do dění a já si říkal, kdy už to přijde - kdy mě ta hra tak zklame, že mě přestane bavit a já se zapojím k tomu mohutnému davu plivajících lidí. Toto se ale až do závěrečných titulků nedostavilo, pořád jsem se na hraní těšil a užíval si každou minutu.

Po nabitém úvodu sice přichází lehké vystřízlivění v podobě opakujících se generických misí, kde je vašim jediným úkolem udělat ve čtvrti dostatečný bordel, abyste vylákali poskoka, který tam tomu šéfuje a mohli ho odkrouhnout. PřÍběhově mi však i tato repetitivní část dává smysl a hlavně díky velice zdařile zpracovanému pocitu ze střelby a vůbec celkově z ovládání mě ani tyto úseky nějak extra neobtěžovaly a užíval jsem si tak i tyto dějově chudší pasáže.

Hra má výborně zpracovaný jízdní model a zde přítomná dobová auta jsou nádherná. V mnoha z posledních mnou hraných městských akcí právě jizdní model dost kritizuju, ale zde opravdu nemám co vytknout (hráno v režimu simulace, hlavně na gamepadu). Projíždět se po New Bordeaux byla radost a zvlášť za doprovodu těch úžasných 60s skladeb. Vyzdvihnout musím i radia a jejich moderátory - extrémně rasistická a nekorektní show Native Son od Remyho Duvalla je na poli videoher skutečný unikát.

Příběhově se jedná o klasický námět pomsty, ale zpracován je zde velice zdařile. Lincoln vzhledem k okolnostem nezná jiný jazyk než jazyk násilí. Přesto jde poměrně překvapivě o dobře zpracovanou a zajímavou hlavní postavu. Mnohem více se však toto projevuje v rámci DLC, která jsou všechna příjemným zpestřením od těch repetitivních pasáží z původní hry. Ostatní charaktery jsou taktéž výborné - za všechny musím jmenovat faráře a Donovana - jejichž příběhy a zákulisí opět více rozvádí DLCčka.

Možná kdybych hru hrál v době vydání, měl bych z ní úplně jiný pocit a více chápal to zdejší nízké hodnocení. Ve své definitivní edici ale Mafia III nabízí luxusní a výborně zpracovanou porci zábavy. Proto bych všem těm, kdo hru znechuceně zahodili v období kolem vydání, doporučil, aby ji dali druhou šanci. A těm, které odrazuje (nejen) zdejší nízké hodnocení, radím, udělejte si obrázek sami - v tomto případě to platí daleko více než u jiných her.

Odehraný čas: 46,1 hodin
Herní výzva 2024 - kategorie. č. 10 - V záři reflektorů - Normal

Pro: příběh, charaktery, atmosféra, dobové zpracování, detaily, město, HUDBA, rádio, jízdní model, gunplay

Proti: drobné technické problémy, repetitivní pasáže

+24

Far Cry: Primal

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 70
Primal je další z řady typických ubisofťáren, kdy je audiovizuálně nádherně vytvořený herní svět zaplácán nanejvýš půměrným obsahem. Hra vyniká svým zasazením do doby lovců mamutů, ničím jiným nepřekvapí. Jak už z názvu vyplývá, podstatnou část herních mechanik přebírá ze série Far Cry.

Přesto musím uznat, že jsem se těch necelých 20h docela dobře bavil. Déle bych to ale už asi nedal. Především se mi líbilo budování své vlastní vesnice úplně od píky, kdy postupně skutečně můžete pozorovat, jak vesnice roste. Hratelnost, ač jednoduchá, baví. Příběh je hloupý stejně jako otravná řeč zdejších obyvatel. Často jsem si připadal, že hraju za Adama Jensena po lobotomii.

V tak nádherném světě mi to opět nedalo nezamyslet se a nezasnít se o tom, jaké by to bylo, kdyby ze hry ubyla ta tuna otravných a ničím nezajímavých vedlejších misí a předmětů ke sbírání a místo toho autoři vytvořili pár epizod s kvalitním writingem a něco čím by podpořili exploring, který tu k ničemu nevede.

Primal tak ze své ubisoftí šablony ničím zásadně nevybočuje, každý kdo kdy hrál nějakou hru od tohoto studia se hned bude cítit jako doma. Hraje se to dobře, hezky to vypadá, ale chybí tomu hloubka.
+23

Need for Speed: The Run

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 65
Hlavní problém The Run spočívá v těžkopádném a nezábavném jízdním modelu. Celou dobu jsem měl pocit, že hra částečně řídí za mě, jako když bych si v autě zapl asistenta řízení a že se často auto nechová tak, jak já chci a potřebuji. A to je pro takřka čistě závodní hru velice špatná vizitka. Ačkoliv zde nově využitý engine Frostbite nabízí krásné scenérie především co se okolní krajiny a modelů aut týče (dále musím vyzdvihnout také pěkně zpracované změny počasí a další vychytávky), zde se ukazují jeho velké mezery.

Přitom se v rámci série jedná (co se kampaně týče) o originální pojetí, které slušně motivuje hráče pokračovat. Nápad projet si USA od západu k východu se mi od počátku zamlouval. Poprvé v historii série dokonce dochází i na úseky mimo auto, které jsou však zpracovány otravným QTE. Naštěstí zde těchto úseků není mnoho.

Kampaň je relativně krátká, jsou zde prakticky jen dva tipy závodů - sprint, kde je vašim cílem překonat daný počet protivníků na dané vzdálenosti a časové úseky, kdy je potřeba dojet včas do jednotlivých checkpointů. V rámci série je tu i nejmenší výběr z aut, já osobně kampaň dohrál pouze se 3 různými auty.

Celkově tedy hodnotím The Run jako v rámci série poměrně originální jednohubku, která kdyby jen měla lépe zpracovaný jízdní model, mohla útočit na mnohem vyšší čísla. Svůj účel splní, v rámci série však ve srovnání s předchozími díly jednoznačný podprůměr a kromě audiovizuálu jednoznačný downgrade.

Pro: audiovizuální zpracování, originální pojetí kampaně

Proti: jízdní model, málo aut, QTE

+15

Deus Ex: Mankind Divided - Criminal Past

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 90
Jedná se bezpochyby o nejlepší DLC k Mankind Divided. Dějově předchází událostem hlavní hry, není proto vůbec na škodu odehrát ho před samotným hlavním příběhem. Ale svým zpracováním dává smysl zahrát ho i po ukončení hlavní hry.

Celé dění se odehrává ve skvěle nadesignované věznici s perfektní atmosférou, to vše za postupného komentáře Adama Jensena v rámci rozhovoru s psycholožkou známou z hlavní hry. Ani zde nechybí dobře napsané postavy a výborné dialogy. Opět tu máme i několik voleb, které poměrně zásadně ovlivní celkový průchod.

Tento přídavek je součástí deluxe edice, ale doporučil bych ho vřele i těm, kdo si za něj musí zaplatit zvlášť. Cca 5-6 hodin kvalitní zábavy v úžasném univerzu za to rozhodně stojí.
+12

Deus Ex: Mankind Divided - System Rift

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 80
Usmívající se Adam Jensen. Už jen pro ten vzácný ačkoliv kratičký pohled se tohle DLC vyplatí rozehrát. Úsměv Adama je ale rychle pryč, když na něj z obrazovky jeho luxusní televize vybafne jeho starý známý Frank Pritchard s prosbou o vrácení laskavosti.

Přídavek nabízí pár hodin strávených infiltrováním se do již z hlavní hry známé Palisade bank, tentokráte ale ve zbrusu nové lokalitě. Opět tu dostaneme porci kvalitních dialogů, zajímavých postav a spoustu možností, jak postupovat.

V rámci deluxe edice, kterou je i toto DLC součástí, by byla rozhodně velká škoda si ho nezahrát. Kupovat ho zvlášť už je na zváženou, řekl bych ale, že pro každého Deus Ex fandu se rozhodně nebude jednat o šlápnutí vedle. Vřele doporučuji.
+12

Deus Ex: Mankind Divided - Desperate Measures

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 60
Jedna kratičká mise obohacující děj původní hry, která naprosto z nepochopitelných důvodů nebyla ani později (poté co se stala zdarma) implementována do hlavní kampaně, kde by ji to slušelo a já ji tak nemusel vůbec zvlášť hodnotit a komentovat.

Jsem rád za každý přídavek do Deus Ex univerza, ale zde nemůžu hodnotit kladně už jen z principu. Hráč se totiž k misi dostane velice pravděpodobně až po dohrání hlavní kampaně, kdy už se zápletka přídavku stává irelevantní. Pokud by tak náhodou někdo četl tento komentář před rozehráním hry, silně doporučuji si tento přídavek pustit ihned po příjezdu do Prahy v rámci hlavního příběhu. Jinak to totiž nemá cenu vůbec hrát.

Pro: více Deus Ex

Proti: stojí mimo hlavní kampaň, pouští se z hlavního menu

+15

Deus Ex: Mankind Divided

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 85
Podle zdejšího hodnocení a obecně nízkých prodejů, ze kterých vyplynulo, že dodnes nevyšlo pokračování, jsem od Mankind Divided moc nečekal. V podstatě jsem o hře věděl jen to, že se v ní nachází lámaná čeština. O to víc jsem pak byl překvapený z toho, jak je ta hra skvělá v tom, jak dokonale dokáže vtáhnout a nepustit.

Celý svět tohoto novodobého Deus ex je zkrátka dobře, uvěřitelně a pestře napsaný, a i když může být ze začátku problém zorientovat se ve všech těch jménech nejrůznějších postav a organizací, jako celek to funguje výborně. Všechno toto ale taky dost bohužel v konečném hodnocení hře nemálo uškodilo. V době rychlé a jednoduché konzumace to měly a pravděpodobně pořád mají komplexnější AAA hry složité. A já jsem rád a oceňuji každou takovou hru, která dokáže jít za hranice vlastního komfortu.

Hra se příliš neliší od svého předchůdce Human Revolution - základní principy zůstávají stejné. Opět je zde spousta volnosti v možnostech, jak postupovat - je libo postřílet všechno, co se pohne? Můžete. Nebo snad preferujete stealth přístup bez jediného zabití? Volba je jenom Vaše. Každá cesta je správná, záleží jen na preferencích každého hráče.

Adam Jensen je skvělá postava s perfektním dabingem. Je svým osudem a chováním velmi podobný Geraltovi z Rivie. Opravdu není mnoho lepších herních postav. Už jen z toho důvodu jsem si liboval v každém dialogu, naprostých extází jsem pak dosahoval v těch přesvědčovacích, které jsou díky sociální augmentaci poměrně jednoduché, přesto mi i tak úspěchy v nich přiváděly neskutečnou satisfakci.

Opravdu jsem se zhruba první 2/3 hry královsky bavil a nechápal, co je se hrou špatně, že nebyla lépe přijata, že ještě dodnes nevyšlo další pokračování. Za první 2/3 hry bych neváhal jít do nejvyšších čísel. Potom ale přišel nepříjemný zlom. Zaprvé zásadní rozhodnutí, jestli zachránit teroristku, strůjkyni bomb nebo se vloupat do banky pro kdo ví co - já jako správný lidumil jsem zvolil bez přemýšlení první možnost, nevědomky že se tak později připravím o možnost zachránit oblíbenou postavu ředitele Millera. Kdybych to mohl nějak tušit, zvolil bych druhou možnost, popřípadě měla být možnost zachránit ředitele i přes tuto volbu. Tímto mě hra v závěru řádně namíchla. 

Za druhé samotný závěr hry, který by byl logický, kdyby se stalo to, co se původně plánovalo - tedy trilogie Adama Jensena. Třetí díl je však i nyní, koncem roku 2023, tedy více než 7 let po vydání tohoto, stále pouze zbožným přáním fanoušků. Hra tak skončí poměrně náhle, bez pořádného rozuzlení. Představte si to jako Mass Effect bez třetího dílu. Tato hořkost mi nedovolí dát hře vyšší hodnocení, i když by si to dost možná zasloužila. Vím, že sám Adam by si o to nikdy neřekl, já však volám a prosím o završení trilogie. Není moc lepších herních postav, které by si to zasloužily.

Pro: atmosféra, hratelnost, design, stylizace, dabing, Adam Jensen, svět, dialogy, lore, konspirace, originální

Proti: chybí pokračování, neuzavřené, některá zvláštní rozhodnutí kazící dojem z výsledku

+21

Dishonored 2

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 85
Dvojka jde bezpečně ve stopách jedničky a příliš mnoho změn zde tedy hráč očekávat nemůže. Není k tomu ani důvod, protože jednička byla skvělá. Pár osvěžujících novinek se tu ale přeci jen najde.

Už první díl byl velmi zábavný čistě z hlediska vymazlené a propracované hratelnosti. Když k tomu dodáte zajímavý příběh a postavy, nemůžete udělat špatnou hru. Dle mého názoru je pak příběh a vůbec menší množství skutečně zajímavých postav jedinou slabší částí oproti předchozímu dílu.

Pokud máte rádi volby a jejich následky, sérii Dishonored si zamilujete. Jedna z prvních voleb zde mění hru naprosto zásadně - hrát za Corva, hlavního protagonistu prvního dílu? Nebo radši projít hru v kůži jeho dcery císařovny Emily, která už v prvním díle sehrála nemalou roli? Těžká volba. Ty další už pak naštěstí tak těžké nejsou.

Pokud chcete mít dobrý konec, měli byste se vyvarovat zabíjení. Zde už Vás ale hra nebude za nějaké to sem tam zabití trestat tolik jako díl první. Za tohle ode mě palec nahoru, jelikož nejzábavavnějši je Dishonored aspoň pro mě tehdy, když mohu příležitostně i zabít a přesto zůstat klaďasem.

Ve zkratce by se tak dalo říct, že (kromě výše zmíněného) dvojka ještě vylepšuje to, v čem už jednička byla téměř dokonalá. Je to po všech čertech opravdu vymazlená hra, která si zaslouží sbírat ta nejvyšší ocenění. Když byste mi ale dali meč na krk a já si musel vybrat mezi oběma díly, volil bych pro hutnější atmosféru a zajímavější zápletku díl první.

Pro: hratelnost, level design, audiovizuální zpracování, možnosti volby a jejich následky

Proti: nic zásadního

+21

Watch Dogs 2

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 80
První Watch Dogs měla být přelomová hra. Z prvního traileru na E3 nejednomu hráči naskočila husí kůže a očekávání byla obrovská. Jaké pak bylo zklamání, když vyšlo trochu něco jiného, graficky značně zdegradovaného. Fanoušci to Ubisoftu za tuto klamavou reklamu dali řádně sežrat, přestože se dle mého názoru ve výsledku nejednalo o vyloženě špatnou hru.

U druhého dílu tedy vidíme o dost jiný přístup - minimum lživého marketing, více nadsázky a méně vážnosti. I když se i zde Ubisoft drží svého zavedeného schématu - tedy obrovský svět s mnoha prkotinami ke sbírání, musím uznat, že se jedná o jednu z nejlepších městských akcí, které jsem dosud hrál.

Prosluněné San Francisco je nádherné, jen tak se po něm toulat a pozorovat okolní svět je zážitek. Zde se tvůrcům dobře podařilo vymodelovat skutečně živoucí svět, kdy můžeme pozorovat nejrůznější aktivity zcela bezvýznamných civilistů, odposlouchávat jejich hovory, číst jejich SMSky nebo jen pouze zjistit jejich příjem a část peněz z nich hacknutím dostat. Určitě jsem touto virtuální turistikou rád mohl strávit i několik hodin herní doby.

Kupodivu mě bavily snad všechny vedlejší aktivity, které jsou zde k dispozici. Musím vyzdvihnout především ježdění taxíkem přes aplikaci Driver SF, kdy není nouze o opravdu kuriozní a humorné situace. Kde však humoru a takové té teenagerovské naivity mohlo být dle mého o něco méně je hlavní příběh točící se okolo party nadšenců, s jejichž chováním jsem měl problém se ztotožnit, protože to byla zkrátka přehlídka výstředních bláznů jeden vedle druhého.

Městská akce, ve které spoustu času strávíte jízdou, by podle mě měla mít kvalitní jízdní model. Tato hra jím rozhodně nedisponuje. Je příliš arkádový, všechny dopravní prostředky tu mají šílenou akceleraci a tak nějak jim chybí hmotnost. Kéž by se Ubisofťáci fyzikou inspirovali v Rockstaru, prostředky na to určitě mají.

Do San Francisca, ve kterém jsem strávil několik desítek herních hodin, jsem se prostřednictvím této hry vždy rád vracel. Audiovizuál a hratelnost je na špičkové úrovni, jak už jsme u her od Ubisoftu zvyklí. Zde to však bylo povýšeno ještě na vyšší úroveň zábavnými aktivitami, které dokážou tento krásně zpracovaný svět dobře využít - a to se Ubisoftu zas tak často nevede.

Pro: audivizuální zpracování, San Francisco, vedlejší aktivity, hratelnost, parkour, virtuální turistika

Proti: jízdní model, příliš výstřední, ne moc sympatická hlavní postava a celá skupina Dedsec

+13

Shift 2: Unleashed

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 70
Shift 2 mělo být ve všech ohledech lepší než jednička a přitom se nějak zásadně nelišit. Druhý bod byl splněn do puntíku přesně, co ale ten první?

Opět zde dostáváme možnost projet se v licencovaných autech po z větší části již známých tratí z předchozích dílů. Třeba takové doky v Tokiu, v sérii již tolik známé, už v dalších dílech vidět nechci, i když trať sama o sobě to špatná není. Grafika je zase o malinko dále, o žádný markantní skok se ale nejedná. Přece jen jsou mezi oběma díly pouze dva roky.

Systém kariéry je podobný tomu z jedničky, je však o něco benevolentnější a pro postup kariérou není nutné vyhrávat, stačí skončit na bedně. Opět se zde kariéra otevírá až příliš rychle, k dohrání by stačilo odjet cca 20-30% závodů, které nabízí. Poctivce jako já toto jenom naštve.

Jedná se o dosud poslední hru ze série, která v sobě obsahuje pohled z kokpitu a je tedy skvěle hratelná na volantu. Žádný jiný pohled prostě v závodní hře nedodá takový tolik potřebný pocit imerze. A zde je tento pohled zpracován se vším všudy bravurně.

Co mě však oproti jedničce neuvěřitelně po celou dobu hraní pilo krev, bylo naprosto stupidní chování AI soupeřů. Těžko říct, jestli to bylo nastavením těžké obtížnosti a z toho vyplývající extrémní agresivity, mnohdy mi ale spíše přišlo, že AI zkrátka nezná polohu hráčova vozidla - tzn. bourá do hráče v plné rychlosti v zatáčkách a jiných občas vznikajících kuriozních situací. Pokud jsem startoval z první pozice, většinou jsem tak bez problému i dojel. Pokud jsem ale startoval někde z prostředka pole, byl to závod ne s časem, ale s uhýbáním protivníkům, protože sebemenší kontakt tady končí hodinami pro vás a výhrou soupeře.

Je tedy dvojka lepší než jednička? Podle mě ne. Pořád se ale jedná o nadprůměrnou závodní hru a důstojného zástupce této početné série. Pohlede z kokpitu, budeš mi chybět!

Pro: audiovizuální zpracování, licencovaná auta, tratě, jízdní model, pohled z kokpitu, pocit z jízdy

Proti: absence příběhu, extrémně hloupá (agresivní?) AI, příliš rychlý pokrok v kariéře

+13

Ori and the Blind Forest

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 65
Čekal jsem příjemnou oddychovku, relax a pohodu. Dostal jsem plošinovkový Dark Souls na druhou. Na rozdíl od Dark Souls, kde mě umírání a překonávání výzev velmi bavilo a naplňovalo, u mě však v případě Oriho v některých úsecích hry přetrvávala spíše frustrace a na konci toho všeho jsem byl rád, že už to mám z krku. Měl jsem to o to těžší, že mi na mém xbox gamepadu ne vždy zcela adekvátně zareaguje zde hojně využívané tlačítko Y.

Hlavní neduh vidím v tom, že často ve hře zkrátka nelze moc předvídat, kam skočit nebo co se vlastně po hráči chce. Nejhorší je to v těch úsecích, kdy před něčím zdrháte. Ano, přesně v těch úsecích, kde úplně chybí checkpointy. Takže metodou pokus-omyl překonáváte postupně tuto otravnou část a v duchu proklínáte vývojáře za jejich masochistické sklony. Je toto zábava? Pro mě ne. Aspoň, že u toho hraje pěkná hudba.

Naštěstí ve hře zase tolik těchto úseků není. Mimo ně je Ori docela pohodovou hrou, která se sice zakládá na přesnosti a preciznosti, ale možnost prakticky kdekoliv si uložit hru to dosti zjednodušuje. Audiovizuálnímu zpracování nemám co vytknout, hudba je skvělá. Odemykání nových schopností a průzkum mapy je zábavný, i když vracet se někam jen proto, že jsem v danou chvíli neměl tu správnou schopnost, moc cool není. Likvidace nepřátel je dostatečně svěží a přináší potřebnou satisfakci.

Děj hry za moc nestojí. Nerozumím těm kladným ohlasům na tuto část hry. Něco podobného už tu bylo ve hře Okami, kde to bylo ale značně lépe zpracované. Ori si tak moje srdce nezískal, to už jsem víc fandil té sově.

Plošinovky v době moderních her nevyhledávám. Nedávají mi to, co ve hrách hledám. I proto třeba vůbec nehraju na mobilu, kde tento žánr kraluje. Ori v tomto není výjimkou. Herně jsem si sice opět rozšířil obzory, ale dvojku si hned tak nedám, dost možná si ji nedám nikdy.

Pro: audiovizuální zpracování, hudba, atmosféra

Proti: frustrující úseky, nelze zde moc předvídat - metoda pokus omyl, příběh, respawn nepřátel

+21

Rise of the Tomb Raider

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 80
Restartovaná Lara podruhé. A opět se to povedlo.

Hra je dost podobná svému předchůdci z roku 2013. Je však ještě hezčí a technicky propracovanější. Rozhodně se jedná o jednu z nejlépe vypadajících her z roku 2015. Vyskytují se zde opravdu úchvatné scenérie, nechybí spousta krásných lokací, které je radost prozkoumávat.

Oproti prvnímu dílu mě zde příběh do hry příliš nevtáhl. Zápletka je poměrně fádní, postavy příliš čitelné a zvraty nepůsobí moc překvapivě. Hratelnostní vymazlenost a již zmíněné krásné audiovizuální zpracování to však dokonale vynahrazují. Tedy kromě momentů, kdy skočíte na římsu a Lara se zapomene chytit.

Potěšilo mě, že už se zde na Laru nevalí takové hordy nepřátel. Komornější pojetí hře rozhodně prospělo. Bavilo mě prozkoumávat dobrovolné kobky a řešit v nich zábavné a nikoliv frustrující hádanky. Rozhodně se jedná o jednu z nejlepších částí hry.

Druhý díl jde na jistotu. Co fungovalo v jedničce, nechybí ani tady. Pokud jste se tedy dobře bavili tam, s dvojkou vedle určitě nešlápnete.

Taky Vám někomu Jacob silně asocioval Jacoba ze seriálu The Lost? (A to ještě předtím, než vyšlo na povrch jeho tajemství, které je dost podobné tomu ze seriálu.)

Pro: audiovizuální zpracování, úchvatné scenérie, hratelnost, zpracování, dynamika, hádanky

Proti: slabší příběh, občas divné chování Lary - ve skoku se nezachytí římsy atd., nudný systém vylepšování

+18

The Talos Principle

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 90
Co tu po nás zbude? Je smrt naší konečnou a dokáže si člověk vůbec její důsledky uvědomit?
A jaký je vlastně smysl našeho bytí?

V době obrovského rozmachu AI se dostávám ke hře, ve které AI hraje primární roli. Talos je sice v jádru poměrně obyčejnou logickou hrou postavenou na desítkách obtížností postupně rostoucích a od sebe oddělených výzvách, přesto svým filozofickým přesahem ve hráči vyvolává ať už přímo či nepřímo spoustu otázek. Takových otázek, na které se příliš mnoho her nezaměřuje.

Při hraní The Talos Principle jsem měl pocit, že prožívám něco výjimečného. Byla to skutečná radost, procházet se ve vizuálně nádherně zpracovaném světě, to vše za podkresu skvělé hudby, mnohdy dokonale epické. Ač je hratelnost značně repetitivní a příběh podáván velice nenápadně, hra si mě plnohodnotně získala a já dychtil po tom odhalit její tajemství - především jsem nemohl odolat pokušení, zjistit, co se skrývá na vrcholu věže, od čehož se mě celou dobu snažil odradit božský hlas.

Myslím, že nemá smysl se více rozepisovat, i když bych mohl. Hru si zkrátka musíte prožít. Samozřejmě ji můžete proběhnout jen jako sérii logických výzev. A i tak se budete pravděpodobně dobře bavit. Talos však nabízí daleko více. Hlavně se nenechte odradit štítkem logická - pokud vynecháte hvězdičky, je obtížnost hry dobře vybalancovaná.

Pro: audivizuální zpracování, atmosféra, hudba, příběh, originalita, filozofický přesah, zábavná logika

Proti: hvězdičkové levely, repetitivní hratelnost

+26

Alien: Isolation

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 85
Věděl jsem, do čeho jdu. Věděl jsem, na rozdíl od hlavní hrdinky, co mě čeká a co mě nemine. A tak jsem od začátku napjatě očekával první přímé setkání s oním legendárním černým zabijákem. Atmosféra se v tu chvíli dala krájet. A pak to přišlo. Naštěstí si v tu chvíli slizoun se dvěma čelistmi za svou oběť vybral někoho jiného. V tu dobu jsem ještě nebyl jeho prioritním cílem.

Chování Aliena je poněkud zvláštní, přesto velmi působivé. Často ho pouze slyšíte, jak někde pobíhá v šachtách. Už jen z těch zvuků jde strach. Když už se ale rozhodne z šachty vylézt, drží se velice blízko a jeho nepředvídatelné obraty a zrychlení chůze se mi mnohdy staly osudnými. Sprintovat se nevyplatí. Moc se mi ale nevyplatilo ani plížení a nějaké taktizování. Chování Aliena je totiž značně nepředvídatelné. Ideální je tak z mé zkušenosti zlatá střední cesta, s normální rychlostí chůze a nikde se moc nezastavovat, trošku spoléhat na náhodu, že vetřelec zrovna prudce nezmění směr, což dělá tak rád a tak často.

No a pak se vám do rukou dostane plamenomet. A od té chvilky se obtížnost hry radikálně sníží. Konečně něco s čím se tomu bastardovi aspoň částečně můžete bránit. Ale taky něco, co tak radikálně mění celou podstatu a dosavadní průběh hry, že nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Snad s méně palivem k nalezení všude po stanici by to bylo zajímavější.

Hra má velice působivou stylizaci a design. Velice to pomáhá vtáhnutí k vtáhnutí a celkové atmosféře. Skvělá hudba, zvuky a dabing jsou pak jen třešničkou na dortu velice dobře upečeného díla. Sympatické Ripleyové nelze stejně jako její filmové matce nefandit. A hráče po celou tu dobu zajímá, jak to s ní dopadne.

Alien: Isolation je velice povedenou hrou, která nemá mnoho výrazných slabin. Poskytuje ultimátní vetřelčí zážitek a těžko v herním průmyslu hledat z tohoto universa lepšího zástupce. Pro všechny fanoušky černého mimozemšťana jednoznačná povinnost. Ale i pro všechny ostatní skvělá zábava na dlouhé večery. Epic to navíc sem tam rozdává zdarma, no neber to.

Pro: atmosféra, design, stylizace, audiovizuální zpracování, dabing, zvuky, hudba

Proti: poměrně natahovaná délka hry, spoléhání se na náhodu, příliš silný plamenomet

+23

Need for Speed: Hot Pursuit

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 70
Po skvělé NFS: Shift, která značně arkádovou sérii přiblížila mnohem více realistickému pojetí simulovaného profesionálního závodění, se série opět vrací zpět ke svým kořenům, ve kterých hrají prim honičky s policií. Hra je více než podobná svému předchůdci z roku 2002 s trochu ošemetným názvem NFS: Hot Pursuit 2, což je pro mě v této sérii dosud nejhorší díl - především kvůli extrémně nízké obtížnosti a nezáživně zpracovanému modu kariéry.

Hot Pursuit z roku 2010 naštěstí napravuje ty nejpodstatnější neduhy výše zmíněného jmenovce. Obtížnost je zde poměrně vybalancovaná a dost se přizpůsobuje hráči, což je na jednu stranu dobře, protože hráč musí být stále ve střehu a po celý průběh závodu je tak o napětí a zábavu postaráno, na druhou stranu si však hráč může dovolit i několikrát za sebou fatálně bourat, protože i poté je schopen své protivníky díky jejich umělému zpomalení dohnat. Zní to sice hloupě, ale kupodivu to funguje dobře.

Hra opět zaujme na svou svou dobu skvělým audiovizuálním zpracováním (nebýt absence antialiasingu) zcela vyhovujícím i dnešním standardům. Máme zde pestrý výběr licencovaných sporťáků téměř všech významných automobilových značek. Sice se téměř všechny ovládají úplně stejně a pocit z jízdy se tak při jejich změně moc nemění, i tak je ale na tyto modely radost pohledět a na krásných tratích je na plno prohánět.

Kariéra je zde rozdělena na dvě části - v první hráč hraje za klasického padoucha, kde nechybí kromě časovek a klasických závodů také pro sérii tolik typické honičky s policií, kdy hráč postupně sbírá nejrůznější vychytávky, které mu v likvidaci nebo ujíždění policii pomáhají. V té druhé části pak naopak hráč v kůži policisty pomocí jejich vychytávek pronásleduje a likviduje ilegální závodníky. I když je kariéra zpracována dost jednoduše, prakticky bez příběhu, postupovat v ní mě bavilo.

Závěrem lze říci, že NFS: Hot Pursuit určitě potěší každého fanouška série, kromě audiovizuálního zpracování sice v ničem nevyniká, i tak se ale jedná o solidní a zábavnou arkádovou závodní hru. Ideální oddechová záležitost. Ty otravné cutscény po likvidaci soupeře nebo policajta, často v ten nejméně vhodný moment, si ale autoři opravdu mohli odpustit.

Pro: audiovizuální zpracování, licencovaná auta, zvuky, zábavná arkáda

Proti: AI, otravné cutscény v těch nejméně vhodných momentech, nezáživná kariéra, absence pohledu z kokpitu

+16

Ryse: Son of Rome

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 75
Ano, uhodli jste správně. Film 300: Bitva u Thermopyl patří k mým nejoblíbenějším. Vždycky jsem měl pro antické Řecko a Řím slabost a dodnes mě baví sledovat dokumenty nebo číst články k tomuto období. Pořádných her z tohoto pro mě tolik zajímavého a lukrativního období však bohužel mnoho není.

Ryse: Son of Rome přichází v roce 2013 jako launch titul pro Xbox One a je hned z prvotních záběrů jasné, že víc než o cokoliv jiného půjde o technickou ukázku toho, jaké ohromující audiovizuální zážítky lze od nové konzole čekat. A nemá v tom prsty nikdo jiný než studio Crytek, tvůrci série Crysis.

Tomu odpovídá i krátká délka hry, béčkový příběh a značná linearita hry. Graficky hra ale skutečně vyniká a některé scenérie berou i nyní, 10 let po vydání, dech. Značná část hry probíhá zpomalenými záběry při soubojích založených na jednoduchých ale zábavných a uspokojujících quick time eventech.

Pokud se vám líbily souboje z výše zmíněného filmu, které pak převzal i seriál Spartakus, rozhodně se budete bavit i tady. Trošku mě mrzí, že si autoři více nevyhráli s větší variabilitou modelů protivníků, kdy se stává až příliš často, že bojujete s trojčaty až čtyřčaty, které v jedné chvíli skolíte, načež přiběhnou naprosto identická další dvojčata. Ve hrách je tento neduh velice častý, tady ale vzhledem na všudypřítomný důraz na vizuál působí přeci jen o to více jako pěst na oko.

Ryse tedy svou úlohu technologického dema plní skvěle, což se ale dalo čekat už z prvních záběrů. Přesto mě hra příjemně překvapila i v jiných ohledech. Je to velice příjemná oddechovka na 2-3 večery, dneska už opravdu za pár babek.

Pro: audiovizuální zpracování, postavy, boj, efekty, Řím

Proti: krátké, opakující se modely postav, kromě audiovizuálu jinak značně béčková záležitost

+23

South Park: The Stick of Truth

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 90
Dohrál jsem toho už docela dost a máloco už mě tudíž dokáže překvapit - především pak v tom pozitivním slova smyslu. Hře South Park: The Stick of Truth se to však podařilo dokonale. Seriál samozřejmě znám, viděl jsem však kdysi dávno pouze pár epizod, takže se za fanouška určitě nepovažuju. Přesto mě tato hra poměrně rychle vtáhla do svého světa svým typickým a v dnešní době značně osvěžujícím nekorektním humorem.

Hry podle filmu (seriálu) obvykle nestojí za moc, často z nich už z dálky vyzařuje nízký rozpočet a jasný cíl přiživit se za co nejmenšího úsilí na známé značce. To však není tento případ. Zde si autoři opravdu vyhráli s tím, aby se toto známé dogma nepotvrdilo. Hra je tak ve výsledku skvělou reklamou na seriál.

Na hře musím vyzdvihnout především to, jak skvěle vybalancované a fungující jsou všechny její herní prvky - od příběhu, postav, hudby až po hratelnost všechno perfektně funguje a těžko se mi hledá nějaká výraznější slabina. Tahové souboje jsou propracovány a zpracovány takovým stylem, že mě ani ke konci hry přes jejich vysokou frekvenci nenudily - přesto je dobré, jak už tu bylo několikrát zmíněno, hrát na obtížnost hardcore, aby hra byla aspoň trochu výzvou.

Některé scény asi jen tak z hlavy nedostanu - např. průzkum zažívacího traktu mr. Slave a objevení, co všechno jeho zadek dokázal pohltit, nebo pak boje se skřítky, kdy v pozadí dost explicitně probíhá soulož rodičů hlavního protagonisty. To jsou momenty, které vám opravdu asi jen tak žádná jiná hra nenabídne a i v tom tkví opravdová originalita tohoto skvělého počinu.

South Park: The Stick of Truth je pro mě nejen překvapením roku 2014, ale zároveň se stala i mnou nejlépe hodnocenou hrou vydanou v tomto roce. Vřele doporučuji.

Pro: humor, zábavnost, příběh, dabing, hratelnost, herní prvky, hudba, délka hry

Proti: inventář, plno zbytečných předmětů, jinak nic zásadního

+26

Tomb Raider

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 85
Mladičká Lara je krásná, hezky se na ni kouká. Tu zabije jelena a oplaká to, aby zanedlouho poté vraždila jednoho člověka za druhým a to bez špetky lítosti. Nevadí, ti zlí lidé si to určitě zasloužili. Minimálně za to kolik si toho tato křehká dívka za svůj pobyt na tajemném ostrově Yamatai musela protrpět, což dává velmi hlasitě najevo. Asi proto na mě sousedi v době hraní tohoto titulu vrhali zvláštní pohledy.

Tomb Raider je jednou z audiovizuálně nejvíce ohromujících her roku 2013. Vyskytují se zde scenérie, které opravdu dokáží vyrazit dech, což samo o sobě v kombinaci s plynulou a zábavnou hratelností tvoří skvělý herní zážitek. Myslím, že se povedl i příběh se svou zápletkou, která je zajímavá a funguje jako dobrá motivace k postupu.

Z mého pohledu by bylo lepší, kdyby si hra udržela trošku komornější pojetí, což tak alespoň zezačátku vypadalo, že by se mi mohlo splnit, rychle se to však vše utrhlo ze řetězu - především co se počtu nepřátel týče. Jsou zde úseky, kdy se na hráče valí doslova desítky nepřátel, jejichž umělá inteligence je mizerná, takže fungují jen jako živé terče.

Pro sběratele a fanoušky her od Ubisoftu je zde i spousta prkotin na sbírání, mě to jen otravovalo. Délka hry je i bez tohoto umělého prodloužení nastavena vhodně, není proto vůbec nutné se tímto zdržovat. Výjimku pak tvoří skryté svatyně, které fungují jako logické hlavolamy, jejichž vyřešení sice není nijak složité, přesto mě jejich prozkoumávání bavilo.

Reboot jedné z nejslavnějších herních sérii se celkově velmi vydařil. Samozřejmě to mohlo být ještě o chloupek lepší, nicméně si myslím, že každý fanoušek Lary Croft musí být s tímto výsledkem spokojen.

Pro: audiovizuální zpracování, hratelnost, zpracování, dynamika, délka hry

Proti: hekání Lary, příliš mnoho nepřátel, systém vylepšování

+23
Zobrazit další komentáře

Le0nidas naposledy…

Ohodnotil Kingdom Come: Deliverance – The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon Kingdom Come: Deliverance – The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon na 80 % (9 dní).

Napsal komentář k Kingdom Come: Deliverance (4 dny).

Diskutoval u hry Kingdom Come: Deliverance (89 dní).