Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nioh

07.02.2017
07.11.2017
05.02.2021
76
57 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Titul Nioh má za sebou neuvěřitelně dlouhou dobu vývoje a jeho počátky sahají až do roku 2004. Hra byla mnohokrát předělávána, až se nakonec ve své finální podobě dočkala vydání pro konzoli PS4, a to v březnu roku 2017. Po devíti měsících míří její konverze na osobní počítače.

Ve hře se ocitáte v kůži anglického námořníka Williama, jenž je inspirován skutečným námořníkem Williamem Adamsem, který se v Japonsku stal samurajem a tím také předlohou pro hlavní postavu románu Šogun od Jamese Clevella. Hra si propůjčuje některé nejznámější historické momenty Japonska, ale domnívat se, že se jedná o titul historický, by byl velký omyl.

V Nioh se totiž budete střetávat s početným množstvím Japonského folklóru, mnohdy zahrnujícího nějaké ty nestvůry v podobě bossů, které, stejně jako i řadové nepřátele, můžete překvapit třemi druhy bojových stylů pro každou zbraň, a ještě to okořenit špetkou magie. Samozřejmostí je bohatý RPG systém při vylepšování postavy a velmi štědré množství různého vybavení. Ač hra čerpá silnou inspiraci u série Dark Souls, zejména co se obtížnosti týká, tak naopak způsob vyprávění příběhu je zde o něco přívětivější a odehrává se skrz poutavé filmečky.

Světem Nioh neputujete volně, ale budete do něj pronikat skrz jednotlivé mise, které lze mnohokrát opakovat, abyste nasbírali síly na jejich obtížnější "twilight" varianty.

Hra se dočkala vydání trojice příběhových DLC s názvy Dragon of the North, Defiant Honour a Bloodshed's End a v roce 2020 i pokračování Nioh 2.


Poslední diskuzní příspěvek

@HolyMeatball (17.01.2022 23:42): Ale v tom je ta hořkost a sladkost zároveň, protože tu misi tam nemusíš dělat hned, jen se tam pak vrátíš a nakopeš mu zadek s prstem v nose. Ó jak uspokojující to bylo si tu misi zopakovat, potom co si mě tam ze začátku tak trošku dával no :) Ale já ze začátku nedělal vedlejší mise vůbec, takže jsem na něj šel trochu víc připravenej. Až na třetí mapě mi došlo, že bude asi lepší pro další postup udělat i ty vedlejší mise...

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Jako fanoušek série Dark Souls jsem se na tuto hru hodně těšil a těch podobností právě k Dark Souls se tu dá najít dost. Hra je na první pohled fakt těžká, prakticky kdokoliv je schopný mě zabít, o extra těžkých bossech nemluvě. Jsou zde svatyně, které mají podobnou funkci jako bonfiry v DS, čili ukládání pozice a respawn většiny nepřátel. Jinými slovy, to přirovnání se vyloženě nabízí, ale přitom si hra jde tak trochu i svou cestou a to rozhodně není na škodu.

První odlišností, které jsem si všiml, bylo jistě velké množství předmětů. V nich se pořádně vyznat je docela náročná práce, čemuž moc nepomohou jejich japonské názvy. I po dohrání hry se těmi názvy nedokážu prohrabat a tak se orientuju především podle ikony a případně opakovaně čtu popisky. U některých předmětů se mi stávalo, že jsem i po přečtení popisků nechápal význam jejich účinků a tak jsem to musel googlit na internetu.

Další odlišností je obrovské množství atributů a schopností, které se tu evidují s tím, že mnohé z nich se dají vylepšovat. Jsou to základní atributy, konkrétní schopností u jednotlivých typů zbraní, ninjitsu pointy, onmyo pointy, zběhlost ve zbraní, familiarita zbraně, fame pointy… Jinými slovy je toho spousta a určitě jsem ještě na něco zapomněl. Na začátku je tedy fakt doslova peklo se v tom nějak vyznat a nepokazit si tak build postavy.

To samé peklíčko přichází i v ovládání během soubojů. S rostoucím množstvím získaných schopností ve zbrani přichází spousta možností, jakým způsobem se bojuje a to se všechno ovládá různými kombinacemi tlačítek na ovladači a to ještě v závislosti na postoji. Plus některé chvaty se ovládají stejným tlačítkem a je tak potřeba nastavit, že se bude dělat jeden chvat na úkor druhého. Zní to hrozně náročně, ale pokud to hráč všechno dostane pod kůži, může se svojí postavou dělat hodně dobré kousky. Já osobně jsem asi někde mezi, určitě jsem se nenaučil efektivně přepínat postoje během souboje, ale i tak se mi podařilo základní hru dohrát.

Další náročnou disciplínou na pochopení je kovárna. Zde je možné si nechat ukovat předměty, vylepšovat předměty, očarovávat, atd. To vše samozřejmě za peníze. Když jsem si tam pak chtěl vylepšovat oblíbené brnění (používal jsem set Warrior of the West), tak to později stálo obrovské částky, takže se mi spíše vyplatilo někde danou část brnění získat třeba z fantoma než si to sám vylepšovat. A nebo jsem to pořádně nepochopil.

Příběh hry mě docela chytil. Na začátku jsem si ale říkal, jestli náhodou nehraji druhého zaklínače, protože hra začíná tak, že je hlavní hrdina s dlouhými bílými vlasy ve vězení. Interně jsem tak začal Williamovi říkat Geralt. Jinak hlavní postava Williama vychází ze skutečného mořeplavce, který se stal Samurajem. O něčem takovém jsem do té doby nevěděl, takže jsem se zase dozvěděl něco nového. Jinak s japonskou kulturou obecně nemám moc zkušeností, takže spousta věcí je pro mě neokoukaná a tak mě celý průběh bavil.

Design hry mi ze začátku zase připomínal Dark Souls. Postupné probojovávání se, hledání zkratek, které při případné smrti ušetří cestu, čas a hlavně životy, bojování s minibosem. Vzhledem k častému umírání na obyčejných nepřátelích jsem zjistil, že mi tři základní elixíry rozhodně nebudou stačit a tak jsem se dal na hledání Kodamů, kterým díky jejich vzhledu interně říkám "Alzáci". Moje první setkání s bossem nakonec nebylo tak hrozné, jak jsem původně čekal, takže super. Následně jsem ale zjistil, že hra není jednolitá jako Dark Souls, ale rozdělená do samostatných misí, což nemusí být hned špatně. Stejně tak je zajímavé, že design jednotlivých misí se mění. Někdy je postavený na zkratkách, jindy na postupu k dalším svatyním, atd. Jinak mým největším zásekem byl asi hned druhý boss Hino-Enma. U ní jsem zkysl asi 4 hodiny, než jsem se pořádně naučil její moveset. Její porážka mi pak přinesla klasický slastný pocit velkého vydřeného vítězství, který mám tak rád. Později jsem se už dokázal slušně zdokonalit v technice hraní a buildu postavy, takže se už žádný větší zásek naštěstí nekonal. Plus jsem později objevil na bosse velmi účinný Sloth talisman. Asi nejvíc jsem si ale zanadával v oblasti s vodou, do které jsem padal s až moc velkou pravidelností.

Co se mi ale moc nelíbí je až moc časté opakování. Týká se to již navštívených map, kde se odehrávají submise. Ty na vyloženě stejném místě se ještě dají akceptovat (i když časem nudí), ale to že se naprosto stejná mapa submise opakuje v úplně jiné oblasti už začíná být divné. Stejně jako je hodně otravné neustálé bojování se stejnými bossy. Na Onryokiho a Nueho jsem tak začal být velmi rychle doslova alergický. Stejně tak zamrzí i opakující se hudba u bossů.

Co mě ale vyloženě naštvalo a stálo nějaké body z mého hodnocení je přechod do DLC oblasti. Dohrál jsem základní hru, s odřenýma ušima jsem ještě zvládl oblast v Londýně (klony Kelleyho a Hundred Eyes mi dali fakt zabrat), ale následný přesun do DLC mi už svým o 50 vyšším levelem naznačovalo, že něco není v pořádku. Prakticky každý nepřítel byl pro mě problém, hlavně ti větší ve vesnici, kteří mě dali na dvě rány, zatímco já jsem je likvidoval celou věčnost. Nakonec se mi podařilo se dostat k bossovi, ale ten byl pro mě tvrdou stopkou. Jeho úspěšný útok byl pro mě prakticky fatální, zatímco já mu svým útokem ubíral jen malé množství životů. Tímto způsobem bych ho musel likvidovat tak čtvrt hodiny s tím, že jakákoliv moje chyba znamenala prakticky jistou smrt. To mi přijde bohužel těžce nezvládnuté. Na jednu stranu chápu, že DLC vyšlo až po nějakém čase a mezitím se hráči nalevelovali a získali kvalitní divine vybavení. Pro mě jako hráče, který má k dispozici DLC hned to ale znamená hodiny a hodiny farmení levelů a vybavení, bojování s fantomy, opakované procházení již navštívených míst v twilight misích, bojování s více bossy najednou (pro mě zatím nemožné) nebo opakované bojování s bossy v abyss. To mě po čase tak nějak přestalo bavit a tak jsem se na DLC nakonec vykašlal a to je fakt škoda, protože mě to procházení nových oblastí celkem bavilo. Ale třeba se ke hře časem někdy vrátím, uvidíme.

Celkově mě hraní hry fakt bavilo, přišlo mi to jako takové dynamičtější a rychlejší Dark Souls v kombinaci s Diablem a jeho množstvím předmětů. Souboj s bossy byl těžký ale férový. Nepřátelé byli celkem originální (hlavně živá stěna), ale časem se hodně opakují. Nemožnost plynulého přechodu do DLC je pak pro mě slušnou podpásovkou.

Pro: Rychlé souboje, spousta možností vývoje postavy, příběh, bossové

Proti: Hodně předmětů, časté opakování misí i nepřátel, nemožné plynule přejít na DLC

+24
  • PS4 85
Vzhledem k tomu, že NioH teď vyšel i pro PC a dostal se tak do hledáčku i pc-only hráčů soulsborne her, cítím se povinován napsat k Niohu komentář, který bude spíše techničtejší s důrazem na to, co Nioh dělá jinak než DS, než normální komentář, komentář. (Také proto, že jsem po 70 hodinách stále nedohrál ani základní hru, natožtak, abych jen nakoukl do prvního z těch tří DLC).

Začnu ale tím, že na Nioh se mi velmi líbí zasazením do konce sengoku období Japonska, které se zvrtlo příchodem hlavního hrdiny a hlavního záporáka za honbou po Amrítě, což je magická surovina, kterou chce Anglie využít k poražení Španělska a její hlavní zdroj je ve válkou zmasakrovaném Japonsku. Velmi mě baví boje, které jsou poněkud akčnější, než v DS (ještě kousek než Bloodborne) a velmi se mi líbí věci, které si vzali z DS ale vylepšili je, nebo si je udělali celé po svém.

Co se mi na Niohu příliš nelíbí je docela nedostatek nových druhů enemáků, opakování map pro některé sidemise a zahlcení přehršlem itemů a zbraní, kdy na začátku jsem byl rád za každou magickou či fialovou zbraň/zbroj, jenže teď už je kontroluju, jen když se mi naplní inventář, většinu nadrtím na součástky a možná si vyberu nějakou novou. Je to únavné.

To by stačilo mému názoru na hru a hurá ke srovnávacímu popisu, ať to zachrání pár lidí před vyhozením peněz za něco, co se jim nelíbí.

Nioh má s Soulsborne společného několik nejzákladnějších prvků. Zabíjením (a minimálně i jinými způsoby) sbíráte nějakou dušovinu (zde Amrita), za kterou levelujete statistiky a kterou při smrti dropnete do svého hrobečku, o který příjdete pokud cestou k němu zase umřete. Je tu stamina-based combat se silným a slabým útokem. Je to válení se po zemi. Jsou tu Shriny, které fungují jako bonfiry (bez teleportování, to tady není třeba). Jsou tu bossfighty, které budete opakovat dokola, dokud se vám nepodaří bossy vytanči. A to je asi tak v hrubých obrysech všechno.

Jenže... jenže je tak nějak všechno jinak.

Tak třeba levelování. Za každou postupně se zvětšující sumu duší si koupíte bod do nějakého statu, jenže... to není všechno. Používáním jednoho ze (7) druhů zbraní vám narůstá expertýza za každý její level dotáváte samuraj body. Krom nich jsou tam ninja a mág body, které ale dostáváte jen při levelování (když dáte bod do inteligence, dostanete mág body, když do dexterity tak ninja body, když do síly tak samuraj body) nebo z některých itemů.

A za ně si pak v devíti záložkách (Sedm pro každou zbraň, a jednu pro Ninjutsu a jednu pro magii) 'kupujete' nové chvaty a schopnosti a kouzla. U zbraní se odemykají nová komba pro jednotlivé zbraně případně pasivní bonusy pro danou zbraň či obecně, u ninjutsu se odemykají vrhací zbraně ať už obyčejné, hořící, trávicí, paralizující, či vyloženě bomby, odemkne se zde také schopnost probodnutí nic netušícího nepřílete zezadu, nebo výkonnost střelných zbraní. A konečně u magie se odemykají talismany, způsobující od odolnosti proti živlům, či jejich použití na zbrani, přes čert ví jaké další věci (je jich tam fakt tuna) až po mé oblíbené snížení defense, snížení útoku a konečně zpomalení nepřítele. Aby hráč ale nebyl totálně OP, nemůže mít všechny odemčené schopnosti naráz, je limitován 'výstrojními body', kde každá schopnost či kouzlo stojí určitý počet a je jen na člověku, aby si vybral ty, které mu jdou k hernímu stylu.

Boj je založený na stamině (tady se ji říká Ki) a je tam silný a slabý úder, jenže to není všechno. Každá zbraň má 3 styly, v podstatě silný, rychlý a neutrální. Silný dává velkou damage jak do životů, tak do staminy, jeho guard dobře brání, ale stojí spoustu vlastní staminy. Rychlý sebou sice nebojí mrsknout a nestojí moc staminy, ale dává malou damage a guardem je snadnější se prorazit, naštěstí kotouly jsou taky staminově levnější. Každý z těchto stylů má svá vlastní kombíčka, plus tam jsou ještě chvaty i mimo styly, například brutální útok z tasení, kdy musíte schovat zbraň, nebo protiútok z guardu.

A pak je tady ještě Ki puls. Vzhledem k tomu, že většinu času zabijíte Yokai (démoni, duchové, bůžci a podobné nadpřirozené svinstvo), někteří z nich (hlavně bosové) si kolem sebe vyvolávají Yokai realm, ve kterém se jim stamina regeneruje velmi rychle a vám skoro vůbec. Takže po každém úderu (či řetězu úderů) je možnost ve správný okamžik zmáčknou jedno tlačítko, což vyvolá Ki puls. Ten jednak vyčistí ten démonický bordel, ale navíc to zrychlí regeneraci hráčovi staminy. Tudíž, mástr boje v Nioh nandá nepříteli kombíčko, posune se, zmáčkne správné tlačítko ve správný moment a během okamžiku má zase plnou staminu a může pokračovat v útoku. Ještě lepší na tom ale je to, že tenhleten puls se po naučení dalšího skillu rozroste i na jiná tlačítka, takže se spustí při odkulení se (super věc) nebo při změně stylu (na což nejsem dost dobrý, jedu si to pěkně v jednom), či začne dávat i další bonusy.

Nioh nemá velký propojený svět, má vždy jen jedinou lokaci, ze které pak hráč odejde dosáhnutím konce (nebo harakiri mečem). Většinou jsou to docela rozsáhlé lokace s pár 'ohníčky' a s otvíráním zkratek, takže jde spíše o maximální funkčnosti a to soulsborní kouzlo tady příliš nenajdeme. U svatyněk se leveluje, obětují se itemy za zisk 'duší', přepínají se aktivní kouzla a ninjutsu, doplňují se léčivé lektvary, přivolávají pomocníci a vybírají požehnání od kodamu (skřítci, které se schovávají v levelech a jejich množství určuje sílu požehnání) a můžete si tu taky vybrat svého guardiana, což je strážní bůžek, který vám dává různé bonusy a po jeho nabití (zabíjením) si ho můžete povolat jako oživlou zbraň, což je časově omezený moment (prodlužuje se zabíjením), kdy nemáte životy ani staminu (veškeré přijaté zásahy zkracují trvání) ale dáváte pořádný damage v živlu daného bůžka (osobně to zanedbávám, ale je to velmi užitečné).

Celá hra je rozdělena na několik regionů, mezi kterými se přesouváte. Každý region má jednu až tři hlavní mise a několik vedlejších, které se tam postupně odemykají. Hlavní mise jsou snad vždy úplně nové, ale ty vedlejší jsou většinou na mapkách misí hlavních, případně na nějakých obecný a opakujících se (ale někdy ne). Většinou je tam intro a outro od člověka, který vás někam posílá. Mainquesty jsou plné animaček, takže příběh hry je jasný a zřetelný, žádné luštění popisků itemů a podobné ptákoviny. Ještě tam existují nightmare mise, což jsou většinou mapy z mainquestů, ale obsazené vyloženě jen Yokai a dost vytuhlé a nemilosrdné.

V každém regionu je také Dojo, kde je svatyňka, kovář, u kterého se jde nakupovat věci, nechávat kovat magické věci, levelovat zastaralé, ale oblíbené magické věci a spousta dalších věcí (sestřih a podobně), po jedné misi se tam otevře možnost účastnit se války klanů a dojo, kde se postupem času (mainquest a dovednost se zbraněmi) otvírají tréninky s mistry, které odemknou možnost nakupovat lepší skilly.

A to je tak nějak obecně a mnoha zbytečnými slovy vše. Je tam spousta další detailů, které se mi líbí a jejich zasazení do prostředí a celkové logiky světa mě těší.

Například mrtvoly ostatních hráčů. V Soulsbornu vidíte krvavou skvrnu a když na ni kliknete, tak uvidíte smrt jiného hráče. Tady vidíte hrobeček s popiskem hráče, co ho zabilo, jakou má obtížnost a jaké vybavení (jen ikonky a barvičky podle jejich rarity). A vy se můžete rozhodnout danou mrtvolku hráče vyvolat a když ho zabijete, tak z něj vypadnou některé z jeho předmětů. Velmi užitečné.

Také mě těší střelné zbraně. Jsou zde tři druhy - luky, muškety a ruční děla, každý z nich má dva druhy munice - normální a superbrutální a každý nepřítel má nějaké místečko, kde ho zásah velmi bolí. Btw - handkanón sice dává velkou ránu, ale používá se v kleku, takže se s ním nejde hýbat.

Shrnuto a podtrženo, pokud hrájete Soulsborne věci kvůli na dřeň ořezané hratelnosti a přesnosti a rozsáhlému, zamotanému leveldesignu, exploraci a enviromentálnímu storytellingu, tak Nioh tohle všechno není.

Nioh je o kombení, skloubení itemů, skillů, statů, hledání správných itemů, kraftění zbraní a občas komunikaci s yokai.

Pro: Sengoku Japonsko, Yokai, přístup k boji, střelné zbraně, Ninjutsu a magie

Proti: Poněkud se opakující monstra a prostředí, postupné zahlcení předměty aka 'Diablo style'

+22
  • PC 90
Úvod do deja
V koži anglického námorníka Williama sa vydáme do vojnou sužovaného Japonska.

Plusy hry
➤Wiliam: za mňa celkom sympatická hlavná postava. Málo zhovorčivý ( pravdepodobne nevie japonsky ) ale za to drsný. Ešte aj k ženám sa vie správať, no proste gentleman.
➤prostredie: narozdiel od Dark Souls je Nioh rozdelený na leveli. Ked si nebudem všímať vedlajšie misie, v ktorých sa prostredie opakovalo tak mne osobne sa páčil každý z hlavných levelov. Musím vypichnúť hlavne pavúči hrad a finálnu misiu.
➤Guardian Spirits: po naplnení určitej stupnice sa vám nabije takzvaná living weapon. Vaša zbraň sa spojí s vašim guardian spiritom, ktorých v hre postupne zbierate a podľa vášho štýlu hry si môžete vybrať jedného ktorý vám bude vyhovovať. Ja osobne som prakticky celú hru prechádzal s býkom fushe-ushi.
➤bossovia: v tomto komentári radím bossov do pozitív hry aj ked by sa o tom dalo polemizovať. Každý je originálny a dizajnovo veľmi pekný. problém nastáva z ich obtiažnosťou. Veľmi záleží od toho akým štýlom hru prechádzate. Lahké a rýchle charakteri by mohli mať problémi s veľa bossmi ale ťažké charakteri, ktoré často blokujú dokážu zabiť väčšinu bossov na prvý pokus. Aspoň to tak platí v mojom prípade.
➤zbrane: není tu na výber toľko zbraní ako v Dark Souls ale každý si nájde svoju obľúbenú. Za mňa určite poriadna ťažká sekera :)
➤vedlajšie misie: pekné obzvláštnenie hry. Krátke misie, ktoré sa ale bohužiaľ častokrát odohrávajú na opakujúcich sa mapách. Mňa osobne najviac bavili misie v ktorých ste museli zabiť bossa alebo si dať duel s nejakou postavou.
➤koniec: pekný, akčný a epický koniec ktorý nám veľa vecí objasnil, ked už bol príbeh trošku zložitejší. 7 bossov z ktorých posledný 3 boli úžasný aj ked slabý.

Mínusy hry
➤príbeh: Aj ked je základ úplne jednoduchá vojna klanov, tak zápletka je zbytočne zložitá, obsahuje príliš veľa postáv ktoré ani nakoniec nemajú až taký vplyv na samotný dej. Našťastie to zachraňuje veľmi dobrý koniec ktorý nám veľa vecí objasní.
➤väčšina nepriatelov: Na to že je hra pomerne dlhá tak obsahuje príliš málo typov nepriateľov ktorý sa často opakujú a to je škoda. Je to vec na ktorej by mali popracovať pretože minimálne v základnej hre ste sa naučili jednotlivé útoky každého nepriateľa a už vás zabil len raz za čas. Taktiež sa všetci nepriatelia dali krásne blokovať, takže ťažké štýli nemali najmenší problém.
➤zbytočne množstvo predmetov: zo všetkého čo ste zabili alebo našli ste dostávali predmety. Brnenia, zbrane alebo spotrebné predmety. Je toho strašne moc. Veľakrát sa vám naplní inventár a potom musíte zbytočné predmety predávať alebo rozoberať u obchodníka.


!! Záverečné zhrnutie !!
Nioh je za mňa osobne skvelá a hlavne naozaj ťažká hra. Aj ked by sa o tomto tvrdení dalo dlho polemizovať. Veľmi záleží od toho akým štýlom hru prechádzate. Môj prvý nepodarený prechod som nevedel čo vlastne chcem. Dával som si skillpointy do všetkého, stále striedal zbrane a hral to veľmi chaoticky. Nedarilo sa mi, tak som hru jednoducho prestal hrať. Po dlhom čase som sa rozhodol dať Niohu druhú šancu lebo som ho chcel naozaj prejsť kedže som veľký fanúšik hier od FromSoftwaru a chcel som vedieť ako sa konkurencia popasovala s podobnou hrou, aj ked nakoniec si nebol Nioh s napríklad Dark Souls veľmi podobný. Tak som zobral do rúk veľkú a ťažkú sekeru, stredné brnenie a prešiel hru prakticky bez problémov. Bossovia väčšinou padali na prvý, druhý pokus ale aj tak som si prechod hrou užil. Misíi je dosť na zabavenie ale tak isto je dosť aj predmetov na zbieranie,( až veľmi veľa niekedy ) a to nie je dobré lebo neustále musíte vyprázdňovať inventár. jediné čo som si veľmi neužil a mrzí ma to sú Guardian spiriti, pretože som celú hru používal môjho býka fushe-ushiho. Nakoniec už len toľko že Nioh je úžasná a ťažká hra ktorú som si poriadne užil a na druhý diel sa veľmi teším.

➤Čas strávený v hre: 85 hodín
➤Achievementy: 25/79

HODNOTENIE: 90/100%

Pro: William, guardian spiriti, bossovia

Proti: príbeh, zbytočné množstvo predmetov

+22
  • PS4 90
Nioh je docela blbá hra.

Ať už svým příběhem, který je navzdory zábavnosti absolutní sračka, ve které se bez dobré znalosti japonské historie nikdo rád rochnit nebude, nebo svou hudbou, která je sama o sobě vcelku fajná, ale určité skladby jsou příšerně nadpoužívány, nebo svým level designem, který je v konceptu dobře vymyšlen (tahle mise bude lineárním tunelem s pár odbočkami k bossovi, támhleta mise bude kulatým otevřeným prostorem s bossem uprostřed, v tuté misi bude třeba pročišťovat vzduch od jedu, v támdlencté se zase budou místnosti vertikálně inverzovat), avšak provedení je v praxi prostě s jednou dvěmi vyjímkami děsně nudné, nebo svou samotnou herní náplní, která z drtivé většiny vlastně sestává z repetice těch samých lokalit, ve kterých je třeba rozsekat ty samé enemáky, ideálně i dokonce za stejného počasí, jen aby člověk mohl nahonit expy a love a pak s trochou štěstí do další hlavní mise šel se zase lepší výbavou a případně i novým skillem.

Nioh je vlastně docela blbá hra, ale vono to vlastně moc nevadí, protože hratelnost je vždycky naprosto výborná, ňóch ňóch ňóch. ( ͡° ͜ʖ ͡°)

Bez prdele, tady se všechno točí kolem soubojů, a ty jsou zkrátka jedny z nejlibovějších, jaké jsem jaktěživ zažil v jakékoliv hře, a danou libovost si navíc drží mimořádně konzistentně. Vyložený rage jsem na sobě dokumentoval snad jen čtyřikrát za celou hru, což je při 70h herní době rozhodně brutální kompliment. Ve všech ostatních případech jsem byl pokaždé okamžitě schopen identifikovat vlastní chyby a následně razit pokusit se je eliminovat. Otázka férovosti a nemilosrdné obtížnosti mne plynule vede k nevyhnutelnému srovnání se Soulsy, tak tedy - Nioh je mnohem obtížnější z hlediska trestání hráče i za chyby ryze miniskulní, zároveň mi ale příjde mnohonásobně férovější, tedy když hraju dobře a chybám se vyhýbám, v podstatě si ze všech jokajů a jiných joudů dělám svoje byčyzz. Na vyjímky potvrzující toto pravidlo bych rozhodně přišel, ale bylo by jich věru nebývale málo. Raz za čas si designéři střihli nějakou tu lacinou šitku, občas se mnou vyjebal enemy lock, ale většinově jsem to vždycky byl vskutku já, kdo byl v řádu setin moc pomalý, nebo jen ve zmatku mačkal blbé čudlíky. Oproti Soulsům a jejich četných problémech s kamerou, enemáky se spešl zbraněmi, které uměly hitovat i skrze zdi, aspol. naprosto nepopiratelné nebe a rozladěné gitáry.

Takže ták, mohu směle doporučit všem se zdravou špetkou masochistických tendencí. Je to vlastně jen jeden kurva dlouhej grind, ale hraje se naprosto přepychově.

69 hodin
Lvl 124
Dohrány všechny hlavní a vedlejší mise (krom potitulkových 3,14čovin) a jedna tvajlajtka jen tak na košt
120 chcípnutí cca


EDIT po dohrání na jeden zátah: Po měsících tréninku obšlehnutých speedrunových stratek jsem posledního volna konečně úspěšně pokořil Nioh, který mi původně při prvním hraní zabral přes 70 hodin, od začátku do konce na posezení za tři hoďky a půl. A to prosím pěkně bez jakýchkoliv extrémních zkratek, které by přeskakovali celé úrovně, nebo za využití gličových rozbíječů, ale jen skrze absolutní ignorování veškerého nepovinného obsahu a uplatnění těch nejefektivnějších bojových technik. Tento poměr jsem doposud u žádné jiné hry nezažil, ale co je důležitější, je to po x letech první hra, se kterou jsem byl schopen strávit tolik soustavného času, a narozdíl od jiných her, které jsem nějakým způsobem spýdranil (ať už pseudo nebo legitimně), se mi Nioh vlastně ani trochu nezprotivil. Je tedy nasnadě říci, že se ze hry stala upřímná srdcovka, a nemám sebemenších pochyb, že stejně jako ostatní své srdcovky si ji budu dlouhá léta pravidelně každoročně opakovat. Pravděpodobně hned několikrát.

Pro: Navýsost vymazlená hratelnost; v konceptu slušně rozdílné designy úrovní hlavních misí; perfektní optimalizace, v čele s železně stabilními 60fps a ultrarychlými loadingy

Proti: Překouřený množství lootu; té repetice v rámci vedlejšáků je fakt nezdravě moc; v praxi je ten level design fakt meh; příběh, ač zábavný, je fakt hrozná břečka; za misi v polopotopeném doku bych někomu depiloval obočí

+20 +21 −1
  • PS4 80
Jakožto člověk, co si přímo zamiloval Dark souls hry, jsem neodolal nabídce zahrát si Nioh, jejíž techniky vycházejí právě ze souls her. Po protrápeném dohrání plném nadávek a pocitů euforie je tedy konec. A jaká hra Nioh je?

Pokud hru porovnám s dark souls, Nioh by neobstálo moc dobře. Příběh, který je v dark souls skvělý (a za tím si stojím), zde prakticky není. Nedozvíte se motivy hlavního záporáka, v podstatě jen postupujete kupředi a kydlíte nepřátele. Přesto inspirace japonskými bájemi působí velmi dobře.

Největší problémy jsou zde s bossy. Ty jsou podle mě ještě o něco těžší než v soulovkách. Oproti tomu není problém se k nim dostat. Co se technik týče, nejvíce mi vyhovovalo kopí kvůli velkému dosahu, který eliminuje výhodu protivníků. Kombinoval jsem ho se sekerou, která má prostě strašně cool a zábavné pohyby :) A magie je klasicky velmi zvýhodňující. Škoda, že jsem její výhody objevil až na samotném konci.

Jelikož jsem do hry investoval spoustu času, dovolím si zhodnotit nejvíce a nejméně oblíbené lokality a bose.
Nejlepší lokality: 1. Falling snow. Nádherná zasněžená lokace. Příjemná změna oproti šedi ostatních prostor. 2. Sekighara. Bitevní pole, napínavá akce, spoustu zkratek a zákoutí. 3. The source of evil. Kombinace multiplayeru a neustálého výhledu na budoucího bosse dělá z této lokality jednu z nejzábanějších v celé hře. Občas frustrující, ale stále velmi zábavnou.

A nyní k opačné straně mince, a to nejhorší lokality.
1. První místo je u mě naprosto jasné. Ocean roars again. Neviditelné díry v zemi, vyskakující nepřátelé, pasti... Neskutečně frustrující mapa. Podobné lokality opravdu ze srdce nenávidím a dalo mi dost zabrat zde se hrou neseknout. Ne, děkuji.
2. The samurai form Sawayama. Nekonečné bludiště, otravný backtracking, zdlouhavé, nudné... A tak bych mohl pokračovat bohužel dál a dál.
3. The silver mine Writhes. Tato lokace je doslova otravná. Může vás zde otrávit snad vše. A když se k tomu přidá bug, kdy se jed uvolňuje i po odstranění všech jedových kamenů, opravdu to není žádný med. A ve tři roky staré hře by toto mělo být už dávno odstraněno.

Nyní již k samotným bossům, kteří jsou jedním z hlavních důvodů, proč hru hrát. Zde budu hodnotit jejich obtížnost, míru frustrace, zábavnost, ale taky férovost. Začněme pozitivy.
1. Nejlepší za mě byla obrovská žába 'Giant Toad'. Spoustu různých pohybů, obrovská satisfakce po poražení, a minimum mechanik, se kterými nejde v podstatě nic udělat. Náročnost je však přesto vysoká a férová.
2. Yamata-no-Orochi. Obrovský mnohohlavý had. Boss je správně náročný, ale hlavně poměrně zábavný. Postupně vyřadit všechny hlavy, přičemž dávat pozor na ostatní. Za mě palec nahoru.
3. Hino-Enma. Upírka. První boss, u kterého jsem se doopravdy zapotil. Rychlá, paralyzující, spousta útoků. A po poražení obrovský nával radosti.

A nyní opět k těm nejhorším bossům.
1. Saika Magoichi. Létající frustrace a souboj proti kameře. Taktika je sice jasná, sundat ho ze vzduchu, kamera ale prostestuje. A když se vám to nepovede, pravděpodobně ihned umřete. Tohle se mi nezdálo úplně fér.
2. A hned následující boss po létajícím samurajovi je další létající samurai s dalšími téměř nevyblokovatelnými pohyby. Opět pouhá frustrace a místo satisfkace přicházi spíše úleva, že už se s ním nikdy nejspíše nepotkám.
3. Poslední bosse, kterého zmíním, zde nemám proto, že by byl vyloženě špatný, to ne. Jen jsem ho prostě nesnášel. Je to Nue. Elektrický tygr, který vás zasypává blesky, neustále a neustále. A navíc ho potkáváte nejednou. Jeho techniky jsou náročné, což nevadí, ale potkávat ho třikrát opravdu nebylo potřeba.

Jsem rád, že jsem nakonec hru porazil, a jako mlátička to nebyla špatná volba. Hra má sice svoje rezervy, většinou je ale level design poměrně chytrý a zajímavý a hra dokáže odměnit. Chtělo by to jen trochu větší variabilitu nepřátel a přátelštější kameru, a hodnocení by mohlo být klidně vyšší.

Pro: Japonský nádech, náročnost, hudba

Proti: Souboje s kamerou, menší nápaditost obyčejných nepřátel

+14