Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Witcher 2: Assassins of Kings

Zaklínač 2: Vrahové Králů, The Witcher 2: Assassins of Kings Enhanced Edition

Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
17.05.2011
Vývojáři:
CD Projekt RED
Oficiální stránky:
http://thewitcher.com/witcher2
The Witcher 2: Assassins of Kings je druhým dílem úspěšného RPG The Witcher od polského studia CD Projekt RED. Právě první díl, který byl recenzenty i hráči přijat velmi dobře, umožnil vzniknout svému pokračování. Ačkoliv je celý svět opět založen na díle A. Sapkowského, tak ten se na tomto díle žádným způsobem nepodílel. Znalci knih o Geraltovi zde najdou množství styčných bodů a známých postav, nicméně ani pro ty, kteří knihy nečetli, by neměl být problém proniknout do hry a plně si ji užít.

Stejně jako první díl, i dvojka je určena hlavně těm dospělejším. Herní svět se snaží být co nejméně idealizovaný, nahota, válečná brutalita či vulgarismy jsou běžnou součástí hry. Příběh volně navazuje na ten z předchozího dílu, kde se Geraltovi podařilo zabránit vraždě krále Foltesta, ale nyní se opět objevuje nové nebezpečí a silní nepřátelé, jejichž úmysly nejsou z nejčistších.

Oproti jedničce došlo k přepracování soubojového systému, kde už tolik nezáleží na správném načasování, takže boje jsou nyní dynamičtější. Geralt má k dispozici dva druhy útoků - silný a rychlý a pak obranný a úhybný manévr. Možnost používat různé lektvary, magii, nebo třeba jen vrhací nože, tu je samozřejmě také. Lektvary lze pít, nebo míchat jenom počas meditace, meditovat je naštěstí možné mimo boje téměř všude. Pěstní souboje jsou nyní řešeny formou quick time eventů a slouží hlavně k obohacení hry. Quick time eventů je ve hře více, ale některé jdou vypnout. Mírnou změnou prošly i dialogy, občas je nutné vybrat správnou odpověď v časovém limitu. Další novinkou je zjednodušený stealth mód, který se dá využít na neosvětlených místech.

Cílení na starší publikum potvrzuje i přepracovaný systém vztahů s partnery v družině, kdy byl opuštěn systém kartiček z prvního dílu, nyní je lze více rozvíjet pomocí dialogů. Nicméně, stejně jako v jedničce, i zde nelze parťáky ovládat přímo, ale jednají sami za sebe. Během hry hráč, kromě hlavních příběhových questů, narazí i na řadu těch nepovinných, spoustou svých rozhodnutí, i těch na první pohled nepodstatných, dokáže ovlivnit děj a s následky se setká třeba až za nějaký čas. Kromě vedlejších questů jsou přítomny různé drobnosti pro odpočinutí si, jako je hra v kostky nebo páka v hospodě.

CD Projekt RED později vydal, stejně jako u prvního dílu, rozšířenou edici a to i formou patche pro vlastníky původní hry. Nová edice obsahuje mimo jiné zbrusu nové intro a outro, nové cut-scény a kromě oprav různých bugů i několik nových misí, které prodlužují hratelnost.

Příběh Geralta z Rivie pokračuje v třetím díle s názvem The Witcher 3: Wild Hunt.

Podpořte Databázi a kupte si hru na Xzone.cz … nebo přes Heureka.cz

Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře


Hned na začátek komentáře je potřeba vyjasnit si jednu věc - Zaklínač 2 jako hra samotná není 100%. I přes všechny klady je v ní příliš mnoho záporů, než aby bylo možné udělit jí s klidem v duši absolutní hodnocení... A přesto to dělám.

Nyní by mohlo následovat několik odstavců vychvalujících grafiku, příběh, hratelnost, level design, všeobecný smysl pro detail... a hodně dalšího. Ale není to potřeba. Dá se to shrnout slovy "absolutní špička". Neznamená to ani "dokonalé", ani "nepřekonatelné". Prostě vrchol toho, co mi v současnosti počítačové hry nabídly.

Mnohem důležitější mi přijde samotná podstata hry. Když se nad tím pořád dokola zamýšlím, nechápu, jak je možné, že vůbec vznikla v takové podobě, v jaké jsem ji dohrál.

Jedná se o hru s nepochybně obrovským rozpočtem, za níž stojí nepředstavitelné množství práce. Kdyby se něco zvrtlo, lidé na ní pracující by možná na dobro skončili. A stejně - prodává se bez protipirátské ochrany. Exkluzivně na platformě, kde se padesátkrát víc krade než prodává. Na platformě, která oproti konzolím slibuje zaručeně nejmenší výdělky. A vychází přesně taková, jakou ji autoři chtějí mít.

Jsem zatraceně rád, že když se tu souloží, tak bez oblečení. Když se nadává, tak pořádně. Když někoho Geralt sekne do hlavy, tak má tu hlavu sakra na půlky. Že když ten boj prostě neumím, tak dostanu na prdel. Že nějaká hra sakra konečně po dvou letech trošku vypadá! A když udělám rozhodnutí, tak tím kurva změním půlku hry!

To, co mi nabídnul Zaklínač 2, to mi žádná jiná hra nedala. Není to dokonalá hra. Má chyby. Ale ve srovnání s ní je každá každičká AAA hra posledních dvou let jenom komerční sračka.

Tohle má duši, přátelé.
+63+67 / -4

Druhý zaklínač pro mne pár měsíců před vydáním vypadal nevábně. Negeraltovské situace, chvástání se REDů, utahování si z DA, videa o ničem. Docela jsem se obával, co s mým oblíbeným světem provedou.

Nejvíce je ctí, že se poučili ze svých chyb. Věci, které mi u zaklínače pily krev, byly ve dvojce opraveny. Jedna stará známá zůstala. A pár nových přibylo, ale v rozumné míře.

Ty dobré věci:
1) Příběh. Rozhodně je dospělejší, nápaditější a propracovanější. V jistých věcech vychází z prvního dílu, ale nenechává se tím svázat. K některým z nepovedených věcí se pro jistotu ani nevrací. Ten posun od pitomoučké fanfiction, zaštiťující první díl, blíže ke knižnímu Zaklínači je opravdu značný.
2) Grafika. Opravdu parádní, ne až tak náročná na hardware. Přísahal bych, že u jedničky se mi mašina zahřívala a kousala víc.
3) Prostředí. Každá ze čtyř kapitol (počítám do toho i prolog) má každá jiné prostředí a nepřátele, takže se neomrzí tak rychle jako bažiny. Navíc jsou mapy o něco málo větší, či minimálně působí větším dojmem a jsou lépe zaplněny.
4) Postavy. Ústřední duo Špeh/Elf jsou tak vzdáleni od pitomého fanatika/pitomého Che Guevary jak je to jen možné. O vrchním královrahu ani nemluvím.
5) Volby. Ty sice vystupovaly už v jedničce, ale oproti možnostem z dvojky působí jen jako kosmetické úpravy.
6) Amnésie šla konečně k čertu a poradili si s tím docela slušně. Ale vsadil bych se, že dlouho do nocí nadávali, že ten Divoký Hon vůbec kdy přitáhli.

Co mi pilo krev:
1) Stále stejná nemožnost skákat. Ani spadnout z půlmetrové verandy. Ani přeskočit plůtek či náhrobní kámen. Což při bojích bylo občas ke vzteku. Jediné přeskakování/seskakování/vyskakování bylo na předem určených místech a fungovalo to jako takové vertikální dveře. Když už jsme u těch dveří, štvalo mě, že se nedalo projít když byly otevřené. Geralt si je musel otevřít sám.
2) Boj. Nejdříve mě štval, než jsem se ho naučil. Pak mě štval prostě proto, že má klávesnice asi není úplně ideální a tak se mnohokrát stalo, že jsem mlátil do krytí či úniku a geralt nic nedělal. Kromě toho boje s více nepřáteli byli spíše otravné a deprimující, než motivující. Zato boss fighty byly parádní. Ideálně omezit kannonenfutr a přidat boje náročnější na techniku.
3) Inventář. Až zbytečný bordel i při použití různých filtrů. Nejhůře na tom byly diagramy a formule, které se v jedničce prostě zapsaly a hotovo, tady jste je museli skladovat v inventáři. Také nutnost vypnout inventář pro přestup do deníků či jinam byla otrava, zvlášť když v jedničce jim to fungovalo jako celek více než dobře.
4) Podivná snaha dělat z Wild Huntu a nilfgaarďanů absolutní zlo, což oproti ostatnímu "všechno je relativní" působilo trochu jako pěst na oko. Ještě možná zmínit spíše otravné opakování či znovuotvírání uzavřených témat ze ságy.

A nejlepší zážitek ze hry? Když jsem si zabil vlastního krále :)

Pro: Příběh, grafika, Špeh/Elf, méně ale kvalitnější erotiky, nekomická brutalita(heh)

Proti: Skákání, Triss snad všude, málo náročnějších bojů, horší přehlednost inventáře

+49+51 / -2

K druhému Zaklínači jsem přistoupil s tím, navnazen pozitivními recenzemi a ohlasy, že půjde o jeden z vrcholů média. A v tomto případě bylo očekávání naplněno, i překonáno.

Z vrcholné trojice videoher let minulých (plus BioShock Infinite a Far Cry 3) předvádějí Assassins of Kings nejzdařilejší představení. Syntéza nového a starého přístupu tu dochází v ideální harmonii; prakticky tak nemám co vytknout a to, co by šlo označit za hraní komplikující faktory, lze rychlým tahem převést na zamýšlené autorské záměry. Zřetelnému rukopisu tvůrců nyní alternuje i podobně výrazné technické provedení, u kterého se konkurence (Drakensang a Risen 2) ze dne na den stává již archeologickým reliktem dob minulých. Takovýto skok mezi prvním a druhým dílem v rozmezí čtyř let, a fakt, že doposud nemá již tři roky stará hra konkurence svědčí o uznání hodném talentu. Zvláště, když v tomto případě nešlo jen o technickou kvalitu, ale i ráznou transformaci v moderní podobu RPG, které bude udávat směr při správné konstelaci hvězd. Tam, kde Mass Effect více než co jiné připomíná spíše film s přidaným hraním a možnosti ovlivnění několika událostí, tam The Witcher 2 neopouští svůj žánrem vymezený prostor a dodává pocit dobrodružství, které máte plně v moci. Ač i zde jde o čistě iluzorní pocit, práce designérů a scénáristů obsahují vše, co od fantasy očekávám - provedení hráče odlišnými lokacemi, napětí, humor a výzvu.

Faktorem, proč je druhý Zaklínač tak kvalitní je i pochopení, že obtížnost (vyzývající, ne účelná) je základní formou pro plné vcítění se do virtuální role. Zde, i na nejlehčí (!) obtížnost jsem měl celou řadu problémů (Kajran, závěr), nutnost využívat lektvary a vylepšení je podstatná. Zbraně a zbroje tu neleží v každé druhé truhle, naopak. Příběh má plno svébytných momentů, jako celek se však místy utápí v politické problematice; hráči neznalému knižních předloh, neznámé. Důležité ale je, že tento zájem o svět a politiku v něm probudí, jako i to, dozvědět se o Geralovi, Triss a Marigoldovi více.

O skvělém (anglickém) dabingu, úžasné hudbě a velké znovuhratelnosti netřeba ani psát. Společně s Portalem 2 velký titul (série), který je prost chyb a s největší pravděpodobností se stane jedním z pilířů videoherní produkce tohoto desetiletí. Po druhém hraní velká šance na absolutní hodnocení, které si The Witcher 2: Assassins of Kings jistě zaslouží.

Pro: ideální rozsah, volby, scénář, výpravnost...

Proti: x

+44+44 / 0

Po dohrání druhého zaklínače mám tak trochu smíšené pocity. Příběh byl skvělý, grafika krásná a hudba příjemná. Ale tak nějak mám pořád pocit, že někde něco chybělo.

Třeba oproti prvnímu dílu je počet druhů monster směšný. Milovala jsem zkoumání okolí v jedničce a zabíjení rozmanitých nápaditých potvor. To je pryč. Navíc mi přijde, že hlavní zápletka mě hnala dopředu rychleji, než bych si sama přála - v posledním aktu jsem musela primární quest vyloženě ignorovat, abych mohla alespoň chvíli prozkoumávat město a plnit vedlejší questy, kterých je samo o sobě dost málo - jak už zmínil PIPboy, úkolů zadaných "prostým lidem" je minimum a je to škoda. Naopak se mi líbilo, že už se sidequesty neomezovaly na obligátní "Běž do lesa a dones mi 10 vlčích kožek".

Mrzelo mě, že bylin je jen pár druhů, co rostou na všech lokalitách. Možná je to rozežranost, ale vážně by se mi libílo, kdyby bylo druhů více a se specifickými stanovišti.

Mutageny příliš nepotěšily - jejich využití je minimální. Za celou hru jsem použila dva. Vzhledem k tomu, že jsem investovala do všech tří talentových stromů, se mi prostě schopnosti se slotem na mutagen nezpřístupnily.

Inventář je šílený. Chyběl mi výběr ve filtru pro "nezařazené položky". Procházet celý inventář je nepřehledné a zvyšuje se riziko, že s sebou budete něco tahat úplně zbytečně.

Co se naopak povedlo:
Souboje - sice pro mě docela obtížné, zvláště na začátku, ovšem potěší, že když bojujete s více nepřáteli, doopravdy na vás útočí, nestojí "frontu" na to, aby si do vás mohli seknout. Pokud má nepřítel štít, opravdu ho využívá.

Fistfighting + armwrestling - sice je potřeba si zvyknout, ale ve výsledku to bylo příjemné zpestření.

Uvěřitelné postavy, ať už kladné či záporné. Když se nadává, tak sprostě, když se chlastá, tak s pořádným hangoverem, když se souloží, tak bez oblečení. Zní to jako banality, ale všechny tyhle věci tam mají své místo a bez nich by to celé působilo směšně a polovičatě.

Rozhodnutí a jejich dopady jsou opravdu znatelné, nikdy nevíte, zda to či ono rozhodnutí je správné a já osobně jsem natolik zvědavá na to, co by se se stalo, kdybych se rozhodla opačně, že si hru v nejbližší době asi zahraju celou znova.

Celkově si hra svých 90% zaslouží, protože i přes jmenované nedostatky je opravdu podařená a zábavná. Koupě hry rozhodně nelituji a těším se, až si hru zahraju zase a jinak :)

Edit: Měním hodnocení na 95%, inventář s novým patchem opraven, dojmy po 3. dohrání veskrze dobré, pořád je co objevovat :)

Pro: Drak, možnost volby, souboje, příběh, postavy

Proti: Inventář, méně vedlejších úkolů

+40+40 / 0

Moje prvé stretnutie s Witcherom (nečítal som žiadne knihy, nevidel seriál a nehral ani prvú hru) a hneď to bola láska na prvý pohľad.

"Pletl jsem si vesmír s hvězdami odrážejícími se na vodní hladině"

Graficky krásne dobrodružstvo a v čase vzniku najlepšie vypadajúca hra (a ešte stále vypadá veľmi pekne) s množstvom krásnych scén (nemyslím len tie erotické, ehm) a scenérií. Hlavný hrdina Zaklínač Geralt z Rivie je frajer, bojuje za správne veci, jeho cynické hlášky fungujú a celkovo je to veľký sympaťák. Hra obsahuje množstvo vedľajších postáv, rozhovorov a príbehových animačiek ktoré však snáď prvýkrát v mojej histórii hrania boli všetky zaujímavé a ani raz som nemal nutkanie niektorú animačku preskakovať (a nevravím teraz len o tých erotických, ehm). Príbeh celkovo veľmi potešil a potešili aj voľby, ktoré ovplyvňovali celé nasledujúce hranie.

„Zlo je zlo, Stregobore, ... Menší, větší, střední, všechno jedno, proporce jsou relativní, hranice nejasné. Nejsem zbožný poustevník, nečinil jsem v životě jen dobro. Mám-li však volit mezi dvěma zly, nevolím raději vůbec...


Naozaj prepracovaná hra do každého detailu, čo dokazujú aj KONEČNE nahé a vymakané erotické scény. Nekonajú sa žiadne oblečené trápnosti ako od Bioware, ale pekné nahé ženské telá. Bol som úplne nadšený, lebo na erotiku v hrách sa stále zabúda a celkovo majú tvorcovia málo odvahy (ale vraždenie, brutálne scény a neustále nadávanie je takmer všade).

Problém som mal viacmenej len so súbojovým systémom, ktorý je dosť založený na kotrmelcoch, čo vypadá trochu smiešne a zamrzelo ma aj chudobnejšie upravovanie Geralta.

„Lidé si s oblibou vymýšlejí nestvůry a hrůzy. Sami si pak připadají méně odporní.“

Inak som bol maximálne spokojný a rozhodne sa jedná o jednu z najlepších hier, aké som kedy hral. Nezabudnuteľná krásna príbehová hra, vďaka ktorej som sa začal o Zaklínača zaujímať a už budem pomaly končiť s celou knižnou ságou a hlavne prvé poviedkové knihy patria k tomu najlepšiemu, čo som kedy čítal.

Pro: Pekná grafika, krásna erotika, hlavný hrdina a vedľajšie postavy, príbeh je skvelý, podľa rozhodnutí sa mení celé nasledujúce hranie, prepracovanosť na každom mieste

Proti: Príliš veľa kotrmelcov :)

+39+39 / 0