Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
Hned na začátek komentáře je potřeba vyjasnit si jednu věc - Zaklínač 2 jako hra samotná není 100%. I přes všechny klady je v ní příliš mnoho záporů, než aby bylo možné udělit jí s klidem v duši absolutní hodnocení... A přesto to dělám.

Nyní by mohlo následovat několik odstavců vychvalujících grafiku, příběh, hratelnost, level design, všeobecný smysl pro detail... a hodně dalšího. Ale není to potřeba. Dá se to shrnout slovy "absolutní špička". Neznamená to ani "dokonalé", ani "nepřekonatelné". Prostě vrchol toho, co mi v současnosti počítačové hry nabídly.

Mnohem důležitější mi přijde samotná podstata hry. Když se nad tím pořád dokola zamýšlím, nechápu, jak je možné, že vůbec vznikla v takové podobě, v jaké jsem ji dohrál.

Jedná se o hru s nepochybně obrovským rozpočtem, za níž stojí nepředstavitelné množství práce. Kdyby se něco zvrtlo, lidé na ní pracující by možná na dobro skončili. A stejně - prodává se bez protipirátské ochrany. Exkluzivně na platformě, kde se padesátkrát víc krade než prodává. Na platformě, která oproti konzolím slibuje zaručeně nejmenší výdělky. A vychází přesně taková, jakou ji autoři chtějí mít.

Jsem zatraceně rád, že když se tu souloží, tak bez oblečení. Když se nadává, tak pořádně. Když někoho Geralt sekne do hlavy, tak má tu hlavu sakra na půlky. Že když ten boj prostě neumím, tak dostanu na prdel. Že nějaká hra sakra konečně po dvou letech trošku vypadá! A když udělám rozhodnutí, tak tím kurva změním půlku hry!

To, co mi nabídnul Zaklínač 2, to mi žádná jiná hra nedala. Není to dokonalá hra. Má chyby. Ale ve srovnání s ní je každá každičká AAA hra posledních dvou let jenom komerční sračka.

Tohle má duši, přátelé.
+72 +76 −4
  • PC 90
K druhému Zaklínači jsem přistoupil s tím, navnazen pozitivními recenzemi a ohlasy, že půjde o jeden z vrcholů média. A v tomto případě bylo očekávání naplněno, i překonáno.

Z vrcholné trojice videoher let minulých (plus BioShock Infinite a Far Cry 3) předvádějí Assassins of Kings nejzdařilejší představení. Syntéza nového a starého přístupu tu dochází v ideální harmonii; prakticky tak nemám co vytknout a to, co by šlo označit za hraní komplikující faktory, lze rychlým tahem převést na zamýšlené autorské záměry. Zřetelnému rukopisu tvůrců nyní alternuje i podobně výrazné technické provedení, u kterého se konkurence (Drakensang a Risen 2) ze dne na den stává již archeologickým reliktem dob minulých. Takovýto skok mezi prvním a druhým dílem v rozmezí čtyř let, a fakt, že doposud nemá již tři roky stará hra konkurence svědčí o uznání hodném talentu. Zvláště, když v tomto případě nešlo jen o technickou kvalitu, ale i ráznou transformaci v moderní podobu RPG, které bude udávat směr při správné konstelaci hvězd. Tam, kde Mass Effect více než co jiné připomíná spíše film s přidaným hraním a možnosti ovlivnění několika událostí, tam The Witcher 2 neopouští svůj žánrem vymezený prostor a dodává pocit dobrodružství, které máte plně v moci. Ač i zde jde o čistě iluzorní pocit, práce designérů a scénáristů obsahují vše, co od fantasy očekávám - provedení hráče odlišnými lokacemi, napětí, humor a výzvu.

Faktorem, proč je druhý Zaklínač tak kvalitní je i pochopení, že obtížnost (vyzývající, ne účelná) je základní formou pro plné vcítění se do virtuální role. Zde, i na nejlehčí (!) obtížnost jsem měl celou řadu problémů (Kajran, závěr), nutnost využívat lektvary a vylepšení je podstatná. Zbraně a zbroje tu neleží v každé druhé truhle, naopak. Příběh má plno svébytných momentů, jako celek se však místy utápí v politické problematice; hráči neznalému knižních předloh, neznámé. Důležité ale je, že tento zájem o svět a politiku v něm probudí, jako i to, dozvědět se o Geraltovi, Triss a Marigoldovi více.

O skvělém (anglickém) dabingu, úžasné hudbě a velké znovuhratelnosti netřeba ani psát. Společně s Portalem 2 velký titul (série), který je prost chyb a s největší pravděpodobností se stane jedním z pilířů videoherní produkce tohoto desetiletí. Po druhém hraní velká šance na absolutní hodnocení, které si The Witcher 2: Assassins of Kings jistě zaslouží.

Pro: ideální rozsah, volby, scénář, výpravnost...

Proti: žádné

+58
  • PC 80
Druhý zaklínač pro mne pár měsíců před vydáním vypadal nevábně. Negeraltovské situace, chvástání se REDů, utahování si z DA, videa o ničem. Docela jsem se obával, co s mým oblíbeným světem provedou.

Nejvíce je ctí, že se poučili ze svých chyb. Věci, které mi u zaklínače pily krev, byly ve dvojce opraveny. Jedna stará známá zůstala. A pár nových přibylo, ale v rozumné míře.

Ty dobré věci:
1) Příběh. Rozhodně je dospělejší, nápaditější a propracovanější. V jistých věcech vychází z prvního dílu, ale nenechává se tím svázat. K některým z nepovedených věcí se pro jistotu ani nevrací. Ten posun od pitomoučké fanfiction, zaštiťující první díl, blíže ke knižnímu Zaklínači je opravdu značný.
2) Grafika. Opravdu parádní, ne až tak náročná na hardware. Přísahal bych, že u jedničky se mi mašina zahřívala a kousala víc.
3) Prostředí. Každá ze čtyř kapitol (počítám do toho i prolog) má každá jiné prostředí a nepřátele, takže se neomrzí tak rychle jako bažiny. Navíc jsou mapy o něco málo větší, či minimálně působí větším dojmem a jsou lépe zaplněny.
4) Postavy. Ústřední duo Špeh/Elf jsou tak vzdáleni od pitomého fanatika/pitomého Che Guevary jak je to jen možné. O vrchním královrahu ani nemluvím.
5) Volby. Ty sice vystupovaly už v jedničce, ale oproti možnostem z dvojky působí jen jako kosmetické úpravy.
6) Amnésie šla konečně k čertu a poradili si s tím docela slušně. Ale vsadil bych se, že dlouho do nocí nadávali, že ten Divoký Hon vůbec kdy přitáhli.

Co mi pilo krev:
1) Stále stejná nemožnost skákat. Ani spadnout z půlmetrové verandy. Ani přeskočit plůtek či náhrobní kámen. Což při bojích bylo občas ke vzteku. Jediné přeskakování/seskakování/vyskakování bylo na předem určených místech a fungovalo to jako takové vertikální dveře. Když už jsme u těch dveří, štvalo mě, že se nedalo projít když byly otevřené. Geralt si je musel otevřít sám.
2) Boj. Nejdříve mě štval, než jsem se ho naučil. Pak mě štval prostě proto, že má klávesnice asi není úplně ideální a tak se mnohokrát stalo, že jsem mlátil do krytí či úniku a geralt nic nedělal. Kromě toho boje s více nepřáteli byli spíše otravné a deprimující, než motivující. Zato boss fighty byly parádní. Ideálně omezit kannonenfutr a přidat boje náročnější na techniku.
3) Inventář. Až zbytečný bordel i při použití různých filtrů. Nejhůře na tom byly diagramy a formule, které se v jedničce prostě zapsaly a hotovo, tady jste je museli skladovat v inventáři. Také nutnost vypnout inventář pro přestup do deníků či jinam byla otrava, zvlášť když v jedničce jim to fungovalo jako celek více než dobře.
4) Podivná snaha dělat z Wild Huntu a nilfgaarďanů absolutní zlo, což oproti ostatnímu "všechno je relativní" působilo trochu jako pěst na oko. Ještě možná zmínit spíše otravné opakování či znovuotvírání uzavřených témat ze ságy.

A nejlepší zážitek ze hry? Když jsem si zabil vlastního krále :)

Pro: Příběh, grafika, Špeh/Elf, méně ale kvalitnější erotiky, nekomická brutalita(heh)

Proti: Skákání, Triss snad všude, málo náročnějších bojů, horší přehlednost inventáře

+54 +56 −2
  • PC 85
“Pravdou jest, že nenalezneš ničehož odpudivějšího než ona monstra, vědmáky zvaná, kterážto stojí proti vší přirozenosti, neb jsou zplozenci ohavného bosoráctví a démonů vzývání…”

A rovnou pojďme pokračovat v kritice nastolené úvodním úryvkem z pamfletu proti zaklínačům. Budeme kritizovat Zaklínače 2 a budeme nemilosrdně hnidopišští, protože ono toho zas tak moc důležitého ke kritice není. Asi jako největší problém mi přišlo to, že lektvar do sebe Geralt může kopnout jen při meditaci, kterou ale v mnoha případech nemůžete vyvolat včas. Naprosto na palici je to ve chvílí, kdy souboji předchází půlhodinový rozhovor, ve kterém vám teprve dojde, že se asi bude bojovat. (Mimochodem, pokud dostanete nařezáno, což je pravděpodobné, tak si půlhodinový rozhovor dáte samozřejmě znovu...) Problém jsem si ještě nafoukl trochu tím, že jsem preferoval cestu alchymisty, která mi nakonec nepřišla nijak zvlášť výhodná. Mnohé situace tak zachraňovaly petardy a pasti, což byl i důvod, proč jsem volil alchymistu, protože v jedničce jsem petardy totálně ignoroval.

Zmiňuji-li vývojový strom, dostávám se k dalšímu bodu, za který je potřeba druhý díl zadupat do země. Jako je fajn, že na konci hry z vás není expert na šerm, magii, jadernou fyziku a výtvarné umění. Ale kurňa nedostat se na konci po 40 hodinách hraní ani ke špičce jednoho vývojového stromu, no to mi nepřijde úplně OK, zvlášť když tahle hra není až tak úplně grindovací. V této souvislosti zmíním ještě mutageny, jejichž smysl, či nesmysl mi tak nějak uniká. V jedničce jsem to ještě tak nějak bral, jako nějakou třešničku na dortu vývoje postavy, ale tady už mi to fakt přišlo, jako kotoul navíc. A že těch kotoulů navíc Geralt během hry udělá, co? :)

Tak už jste mi tam flákli minus? Ok, tak můžu začít chválit. Všechno ostatní je super!!! No dobře, možná ne super, ale povedené, dobré, místy výborné! Příběh mě bavil, zajímal, táhl hrou od začátku až do konce. A to prý, jak jsem posléze zjistil, jsem si vybral tu méně zábavnou cestu spolupráce s Vernonem Rochem. Každopádně s Vernonem není taky úplná nuda, ať už když vám podává ruku, zatímco ty vaše jsou svázány za židlí, anebo když se tak honosně uvítá s Iorwethem při jejich setkání ve Flotsamu. Je pravda, že oproti jedničce, mi hra přišla kratší, což je možná i důsledek větvení příběhu, na základě vašich rozhodnutí. Ale 40 hodin hraní je celkem slušná porce navíc s vidinou znovuhratelnosti, jak co se týká vývoje postavy, tak i jiné verze příběhu.

Jak už jsem nastínil, boj za bylinkářského a kutilského Geralta by se nedal úplně přirovnat k procházce vyhlášeným Temerijským nevěstincem, občas mi skutečně nezbývalo nic jiného, než se pokoušet o překonání světového rekordu v počtu kotoulů za minutu, ale jinak jsem ve většině případů měl z boje celkem dobrý pocit. A v těch problémových případech celkem fungovaly ty pasti a petardy. A došlo i na mnohem rozmanitější využívání všech znamení oproti prvnímu dílu. Graficky to udělalo obrovský skok a i osm let po vydání to vypadá velmi hezky. A volejte sláva, zmizelo sbírání těch ehm ehm kartiček, při kterých všichni slušní hráči vypínali monitory... :)

Začal jsem tento komentář parafrází z pamfletu o zaklínačích a skončit ho chci také parafrází. Protože to jak Marigold popisuje Geralta se hodně blíží k tomu, jak já vidím druhý díl této herní ságy…

“Mohl bych prozradit mnoho o tomto světoznámém lovci příšer, známém ve Starší řeči jako Gwynbleidd či v našem mladším (ačkoli nikterak méně ušlechtilém) jazyku Bílý vlk. Geralt z Rivie je skutečně výjimečným jedincem. Na základě krátkého setkání by jej někdo mohl označit za pouhého šermíře, prostého lapače monster, drsného rváče a provozovatele špinavého řemesla - ale na druhý pohled brzy uvidíte, že se jedná o muže netušených hlubin, jedinečných názorů a obrovské zkušenosti z celého světa.”
+52
  • PC 95
Moje prvé stretnutie s Witcherom (nečítal som žiadne knihy, nevidel seriál a nehral ani prvú hru) a hneď to bola láska na prvý pohľad.

"Pletl jsem si vesmír s hvězdami odrážejícími se na vodní hladině"

Graficky krásne dobrodružstvo a v čase vzniku najlepšie vypadajúca hra (a ešte stále vypadá veľmi pekne) s množstvom krásnych scén (nemyslím len tie erotické, ehm) a scenérií. Hlavný hrdina Zaklínač Geralt z Rivie je frajer, bojuje za správne veci, jeho cynické hlášky fungujú a celkovo je to veľký sympaťák. Hra obsahuje množstvo vedľajších postáv, rozhovorov a príbehových animačiek ktoré však snáď prvýkrát v mojej histórii hrania boli všetky zaujímavé a ani raz som nemal nutkanie niektorú animačku preskakovať (a nevravím teraz len o tých erotických, ehm). Príbeh celkovo veľmi potešil a potešili aj voľby, ktoré ovplyvňovali celé nasledujúce hranie.

„Zlo je zlo, Stregobore, ... Menší, větší, střední, všechno jedno, proporce jsou relativní, hranice nejasné. Nejsem zbožný poustevník, nečinil jsem v životě jen dobro. Mám-li však volit mezi dvěma zly, nevolím raději vůbec...


Naozaj prepracovaná hra do každého detailu, čo dokazujú aj KONEČNE nahé a vymakané erotické scény. Nekonajú sa žiadne oblečené trápnosti ako od Bioware, ale pekné nahé ženské telá. Bol som úplne nadšený, lebo na erotiku v hrách sa stále zabúda a celkovo majú tvorcovia málo odvahy (ale vraždenie, brutálne scény a neustále nadávanie je takmer všade).

Problém som mal viacmenej len so súbojovým systémom, ktorý je dosť založený na kotrmelcoch, čo vypadá trochu smiešne a zamrzelo ma aj chudobnejšie upravovanie Geralta.

„Lidé si s oblibou vymýšlejí nestvůry a hrůzy. Sami si pak připadají méně odporní.“

Inak som bol maximálne spokojný a rozhodne sa jedná o jednu z najlepších hier, aké som kedy hral. Nezabudnuteľná krásna príbehová hra, vďaka ktorej som sa začal o Zaklínača zaujímať a už budem pomaly končiť s celou knižnou ságou a hlavne prvé poviedkové knihy patria k tomu najlepšiemu, čo som kedy čítal.

Pro: Pekná grafika, krásna erotika, hlavný hrdina a vedľajšie postavy, príbeh je skvelý, podľa rozhodnutí sa mení celé nasledujúce hranie, prepracovanosť na každom mieste

Proti: Príliš veľa kotrmelcov :)

+44
  • PC 100
Rok a půl jsem měl druhého Zaklínače na disku, než jsem se do něj ponořil. Po tutorialu jsem byl trochu rozmrzelý z boje a navíc mi přišlo, že svět není – na rozdíl od prvního dílu – typicky Zaklínačský. Hlavní důvod byl ale ten, že nebyla na fantasy prostě chuť.

Nicméně, co se týče ztvárnění světa, mýlil jsem se. Svět je trochu odlišný než byl v jedničce, ale stále z něj Zaklínač dýchá. Hlavně je zde více politiky a intrik, což je přesně moje gusto. Liboval jsem si v rozplétání tajemství různých frakcí, prokecal každého kdo měl co říct, pečlivě četl veškeré knihy a deníky. A zjišťoval, že svět je zpracovaný naprosto skvěle a vlastně i vcelku reálně. Fantastická grafika je třešničkou na dortu.
Příběhově je dvojka absolutní špička a strká první díl do kapsy. Mnoho důležitých rozhodnutí, které ovlivňují děj a dokonce celé další kapitoly, zaručují vysokou znovuhratelnost. Vedlejší úkoly jsou stejně tak zábavné jako v prvním díle, stejně tak minihry.

I s bojem to nakonec nebylo tak horké. Není to sice žánrová špička, ale jen co jsem si jej trochu osvojil a zjistil, že největším nepřítelem je jen stání na místě a klikání, přišel jsem mu docela na chuť. Jediné co je trochu otravné je nutnost pít lektvary pouze při meditaci.

Tvorba postavy je rovněž lepší jak v prvním díle – tam bylo bodů dovedností přehršel a na konci už nebylo ani do čeho dávat. Ve dvojce se musí člověk rozmyslet jakým směrem se chce vydat, bodů je akorát na jedno odvětví. Rozhodně plus.

Záporů je málo a nejsou ani moc podstatné:
Kvůli častým (naštěstí rychlým) loadingům bylo vcházení do dveří naprosto retardované.
Přesně dané cesty znemožňující seskočit kde chci. Geralt nepřeskočí ani šutr.
Inventář z jedničky byl lepší a to už je co říct. Tady je akorát nepřehledný a blbě se v něm cokoliv hledá.
UI občas zablblo. Hlavně když má hráč někoho následovat. Několikrát se mi stalo, že jsem se onomu jedinci připletl do cesty, protože jsem byl rychlejší. A co dotyčný udělal? Otočil se a utíkal zpět na počáteční místo, tam sebou škubnul a nabral znovu směr quest. Roche byl v tomhle přímo expert.

Verze 2.0 přinesla mimo jiné i mod zvaný Aréna. A je to opravdová výzva. Smrt znamená konec a hráč je tak nucen začít znovu od začátku. Můj první pokus skončil už ve čtvrtém kole na Scoia'tael a pochopil jsem, že bez jednoho ze tří pomocníků, které lze najmout, není šance přežít všech třicet kol. Ona to bude pořádná dřina i s nima. A to prosím mluvím o obtížnosti normal. Po každém souboji si může hráč vybrat jeden z předmětů jako odměnu a dostane navíc nějaké orény na útratu u místního jednorukého obchodníka. Ceny má podobné jako jsou ty v hlavním příběhu, což znamená „rozhodně né nízké“. Aréna není špatný přídavek, dohrát jej sice nehodlám, ale vyblbnout se v něm dá.

Prvnímu dílu jsem dal stovku, dvojce musím tím pádem také. Dost možná je i o něco lepší než první díl, má hezčí Triss (zdravím Bodkina), vkusnější erotiku – Geralt už není takový děvkař, ale pečlivě si vybírá :), kvalitnější příběh, parádní grafiku. Jen mohlo být pokračování o něco delší.

Sám pro sebe musím označit oba Zaklínače za nejlepší RPG své doby. A chci trojku.

Pro: příběh, grafika, politikaření, svět, soundtrack, Triss, konečně pořádná zmíňka o Yennefer a Ciri, přístup CD Projektu k hráčům

Proti: inventář, chci víc!

+40 +42 −2
  • PC 95
Po dohrání druhého zaklínače mám tak trochu smíšené pocity. Příběh byl skvělý, grafika krásná a hudba příjemná. Ale tak nějak mám pořád pocit, že někde něco chybělo.

Třeba oproti prvnímu dílu je počet druhů monster směšný. Milovala jsem zkoumání okolí v jedničce a zabíjení rozmanitých nápaditých potvor. To je pryč. Navíc mi přijde, že hlavní zápletka mě hnala dopředu rychleji, než bych si sama přála - v posledním aktu jsem musela primární quest vyloženě ignorovat, abych mohla alespoň chvíli prozkoumávat město a plnit vedlejší questy, kterých je samo o sobě dost málo - jak už zmínil PIPboy, úkolů zadaných "prostým lidem" je minimum a je to škoda. Naopak se mi líbilo, že už se sidequesty neomezovaly na obligátní "Běž do lesa a dones mi 10 vlčích kožek".

Mrzelo mě, že bylin je jen pár druhů, co rostou na všech lokalitách. Možná je to rozežranost, ale vážně by se mi libílo, kdyby bylo druhů více a se specifickými stanovišti.

Mutageny příliš nepotěšily - jejich využití je minimální. Za celou hru jsem použila dva. Vzhledem k tomu, že jsem investovala do všech tří talentových stromů, se mi prostě schopnosti se slotem na mutagen nezpřístupnily.

Inventář je šílený. Chyběl mi výběr ve filtru pro "nezařazené položky". Procházet celý inventář je nepřehledné a zvyšuje se riziko, že s sebou budete něco tahat úplně zbytečně.

Co se naopak povedlo:
Souboje - sice pro mě docela obtížné, zvláště na začátku, ovšem potěší, že když bojujete s více nepřáteli, doopravdy na vás útočí, nestojí "frontu" na to, aby si do vás mohli seknout. Pokud má nepřítel štít, opravdu ho využívá.

Fistfighting + armwrestling - sice je potřeba si zvyknout, ale ve výsledku to bylo příjemné zpestření.

Uvěřitelné postavy, ať už kladné či záporné. Když se nadává, tak sprostě, když se chlastá, tak s pořádným hangoverem, když se souloží, tak bez oblečení. Zní to jako banality, ale všechny tyhle věci tam mají své místo a bez nich by to celé působilo směšně a polovičatě.

Rozhodnutí a jejich dopady jsou opravdu znatelné, nikdy nevíte, zda to či ono rozhodnutí je správné a já osobně jsem natolik zvědavá na to, co by se se stalo, kdybych se rozhodla opačně, že si hru v nejbližší době asi zahraju celou znova.

Celkově si hra svých 90% zaslouží, protože i přes jmenované nedostatky je opravdu podařená a zábavná. Koupě hry rozhodně nelituji a těším se, až si hru zahraju zase a jinak :)

Edit: Měním hodnocení na 95%, inventář s novým patchem opraven, dojmy po 3. dohrání veskrze dobré, pořád je co objevovat :)

Pro: Drak, možnost volby, souboje, příběh, postavy

Proti: Inventář, méně vedlejších úkolů

+39
  • PC 90
Ještě mi jedou titulky, takže nemůžu nemyslet na to jakou má Zaklínač pěknou hudbu. No, Zaklínač 2 má vůbec hafo pěkných věcí - graficky je asi nekrásnější (a rozhodně nejnáročnější) hrou dneška, polský dabing je špičkový, dialogy taktéž, postavy uvěřitelné, propracované, questy nápadité, choices a consequences špičkově zmáknuté, cool epic momentů se taky najde mrtě. V podstatě je hra výsměchem západním "RPG fanouškům" s jejich konzolema a vzýváním BioWare. Jsou tu ale jistá ale a není jich málo.

Už od začátku bylo jasné, že druhý Zaklínač míří vysoko a ke konci prvního aktu jsem byl už celkem přesvědčený že tohle na těch 95 v pohodě stačit bude, přičemž víc jak 90 u mě bez zahrání na nějaké ty správné struny v podstatě nehrozí. Nakonec jsem se rozhodl uchýlit se k (velmi silným) 90. Zbytek komentáře věnuju prakticky výhradně vypichování chyb, nedostatků a dalšímu hnidopišství, takže asi vyzní dost negativně, ale vězte, že Zaklínač 2 je jednou z nejlepších her při nejmenším posledních let. Nicméně vezměme to hezky popořadě:

Úvod, který by měl hráče přece jen seznámit s mechanismy, se s hráčem příliš nesere. Moc informací o mechanismech hra neposkytne a když už poskytne, tak obvykle s křížkem po funuse. Obtížnost soubojů paradoxně přes celou dobu hraní postupně klesá a tak zatímco na začátku prd víte jak Geralta ovládat a ještě k tomu máte mizerné vlastnosti a výbavu (= smrt, smrt, další smrt, dvě smrti, smrt a ještě smrt, atd.), ke konci si stačí dávat trochu pozor a umřít skoro ani nejde (opomeňme designérský kiks před vstupem do města ve třetím aktu). Tohle se pro mě zlomilo někde ke konci prvního aktu, během kterého jsem si jakš takš navyknul na mechanismy boje a pořídil si ne-úplně-trapnou výbavu.
Zatímco novou minihru - páku - považuju za slušné zpestření, tak změny, kterých doznal kostkový poker, mi přijdou po všech stránkách tragické.

Ad boj - absentující pauza z prvního dílu dělá ze hry celkem peklo. Taky nezbývá než konstatovat, že i když bojový systém nového zaklínače ani zdaleka není tupá klikačka, celková rychlost soubojů prostě nedává hráči čas mechanismy prozkoumat do hloubky a tak se při útoku holt souboje čas od času do klikačky zvrtnou.

Vývoj postavy - systém jako takový mi vyhovoval, snad jen možnost přidávat mutageny se mohla objevit dřív. Takhle jsem za celou hru použil tři, přestože jsem jich posbíral desítky. Co mě ale zaráží je využitelnost alchymie. Alespoň na střední obtížnost. Celý první akt jsem si s ní rád pomáhal, ale za zbytek hry jsem dohromady vypil asi 4 blbé elixíry (a z toho dva byly na vidění ve tmě a jeden byl questový) - prostě nebyl důvod se s alchymií dál zabývat, takže jsem do příslušné vývojové větve nakonec neinvestoval jediný talent.

Interface je pak kapitola sama o sobě - i když pěkně vypadá, je v něm (a v přidružených mechanismech) tolik zbytečných nedostatků, že to radši ani nebudu vypisovat, bo bych v tuhle chvíli cca zdvojnásobil délku textu.

Osobně mi taky trochu vadí, jak se v honbě za epičností upouští od civilních záležitostí - ukažte mi kolik je ve hře starých seschlých dědečků a babiček - možná v prvním aktu by se nějaký našel, ale jinak je to samá lepá děva, oplzlý strážný/voják, státník, atd. Nejnižší vrstvy společnosti se kamsi vypařily. To samé vlastně platí i pro slovanské prvky, ať už jde o architekturu, nebo potvory - tentokráte má všechno podstatně blíž ke klasickému high fantasy, nebo jak se tomu nadává...

A příběh mi přijde takový nějaký.. příliš prostoupený politikou, ale hlavně ne zcela přehledný pro někoho, kdo nemá Sapkowskiho realm našprtaný. První akt je v pohodě - sledujeme stopu vrahů králů - je jasné proč a "politika" na úrovni místních poměrů v pidiměstěčku kdesi v prdeli světa se snad ani nedá nazývat politikou.

Ale následující akty se politika řeší skoro pořád a záhy jsem zahlcen nesčetným množstvím jmen králů, království, čarodějek, mágů, vrahů, vojenských velitelů a bůhvíkoho ještě a já si jen říkám proč, co jsem komu udělal, vždyť ještě před chvílí jsem se prostě jen snažil chytit toho plešouna, čím jsem si krucinál zasloužil tohle?! Od druhého aktu dál je hlavní dějová linie prakticky o snaze pochopit kdo co s kým proti komu a proč, ale udržet si v tom přehled je nehorázný vopruz. Sice jsem většinu času tyhle věci jakš takš alespoň přibližně věděl, ale málokdy jsem si tím byl opravdu jistý.

Konec mi na druhou stranu nijak zvlášť nevadil, snad jen souboj v/na věži byl pro mě docela zklamáním.

Celkově vzato mi ale prostě nejlepší přišel první akt. Věděl jsem jasně co je mým cílem a jaká k němu zrovna vede cesta, questů byl dostatek, byly originální (Když banda hnusných a tupých strážných chtěla bez pořádných důkazů zabít krásnou mladou elfku a nakonec se ukázalo, že tak děvka vážně dělá pro veverky, tak první, co mě napadlo, bylo, že v BioWare hře by to takhle nikdy dopadnout nemohlo.), politiky tu bylo tak akorát, celkový styl lokace mi pro fantasy RPG všeobecně celkem vyhovuje. Alchymie byla ještě užitečná, neřku-li nutná a po stránce soubojů a vývoje postavy tu byl nejjasnější vývoj od břídila k bijci. (Respektive dál ve hře už v podstatě žádný viditelný vývoj není.) I závěr prvního aktu a zde už nejednou zmiňovaný souboj v elfích ruinách patří asi k tomu nejlepšímu na hře.

Prvnímu aktu bych s klidem těch 95% vrazil. Zbytek hry je ale za 90 a ani ne moc silných. První Zaklínač je mi taky celkově o něco sympatyčtější, třebaže není pochyb o tom, že na západě by vedle dvojky propadnul.
+38 +39 −1
  • PC 95
První Zaklínač se bezpochyby zařadil mezi mé nejoblíbenější hry. Hra to nebyla jedinečná samotnou hratelností, nýbrž prostředím, příběhem a skvostnými dialogy, které nemají obdoby. Na dvojce mě trochu mrzí fakt, že na novém enginu je vše strašně barevné a překontrastované a celá hra jde spíše na vlně politiky, než po vzoru prvního dílu a povídkových knih. Chybělo mi tu to „zaklínačovské evropské“ temné prostředí a celá hra trochu spadla do klasického fantasy. To je jedna z výtek, jejichž počet bych vyjmenoval na prstech jedné ruky nešikovného dřevorubce.

Příběh přímo navazuje na konec prvního dílu. Geralt zachránil krále Foltesta před vrahem a nyní se stává jeho osobním bodyguardem. Tak nějak začíná druhý díl. Ale nebyl by to Zaklínač, aby se něco neposralo. Příběh jako celek je sice hodně promyšlený, ale občas (hlavně ke konci) až moc zmatený a hra na hráče chrlí přehršle jmen, které absolutně nic neříkají. Ano, svět Zaklínače je neskutečně komplexní, ale k čemu to je, když se v tom obyčejný hráč ztrácí. Já měl tu výhodu, že jsem před hraním měl načtené první dvě povídkové knihy a tak jsem to pobíral docela obstojně. Ale když si vezmu hráče, Sapkowským nezasaženého, musí v tom mít strašnej maglajs. Dialogy jsou špičkové, za celou dobu jsem se nenudil a strašně mě bavilo čekat, co bude dál. Trošku mě mrzela absence českého dabingu, i když musím uznat, že tohle přeložit, by muselo být hodně finančně náročné, protože ve hře jsou desítky hodin mluveného slova. Hrál jsem s dabingem anglickým, který se mi jevil jako povedený i když to samozřejmě nebylo ono. Český překlad v podobě titulků byl naprosto bezchybný a odpovídal termínům a nářečím z knih. Takže za mě spokojenost.

A jak je na tom hratelnost? Ve dvojce je nový systém soubojů. Zpočátku mě to strašně vyděsilo, protože na první pohled jakoby potyčky z oka vypadly Arcanii, kde mě po delší době tuze nebavily. Naštěstí jsou boje v Zaklínačovi 2 přesným opakem. Jsou jednoduché, ale neskutečně variabilní. Navíc hráč musí hrát takticky a nějaké tupé mačkání tlačítka akorát přivede Geralta na jistou smrt. Hra se dělí na 3 kapitoly, přičemž ta první je na střední obtížnost místy až hardcore, zbytek už je v pohodě hratelný, ač pár soubojů náročných opravdu je a přiznám se, že jsem párkrát obtížnost musel stáhnout. Pokud Zaklínače 2 porovnám s ostatními moderními hrami, dojdu ke zjištění, že je to hra opravdu těžká a mnoho hráčů to může odradit. V EE verzi tohle už tolik neplatí, hra mi přišla neporovnatelně lehčí. Já si liboval a teď po dohrání mě mrzí, že je tak strašně málo takových her, které nevedou všude hráče za ručičku.

Do hry vrátily některé vedlejší činnosti, jak jsou kostky a souboje. Toho, kdo designoval kostky, bych nejradši bacil po palici pořádně ostrým palcátem. Římské číslice, navíc umístěné v jakýchsi ornamentech, jsou strašně nepřehledné a s nižšími detaily navíc nečitelné. Naštěstí se dá stáhnout modifikace, která navrátí design kostek těch z jedničky (díky Sayovi za tip).

Pěstní souboje fungují na principu QTE, nic originálního ale funguje to dobře. Poslední minihrou je páka. Cílem je udržet cukající kurzor ve vyhrazené oblasti po určitou dobu přičemž se kýžená oblast čím dál více zmenšuje. Tato minihra trpí malým neduhem a to jest, že pokud hra nejde zcela plynule, tak je nehratelná (lze obejít nastavením easy obtížnosti pro minihry).

Míchání lektvarů funguje dobře, ale moc sem toho nevyužíval. Stačilo mi cca 10 druhů elixírů a víc jsem jich nebyl nucen používat. Trochu mě vadilo nutnost pít je jen při meditaci, což bylo docela otravné. Podotknul bych, že hra hráči neřekne (nebo jsem si nevšiml), jak do meditace vstoupit a proto jsem jak idiot obíhal všechny ohně v úvodní lokaci. Až později sem zjistil, že se do meditace vstupuje skrz tlačítko CTRL.

Vývojový strom mi ve dvojce přišel lepší, ač mě mrzí, že jsem si otevřel pouze zhruba třetinu schopností. Na druhou stranu je zábava s každým zkušenostním bodem šetřit a uvážlivě investovat. Oproti jedničce je přítomno velké množství itemů a jejich možnosti „craftění“. S tím jsem si opravdu velmi vyhrál. Za každou novou zbroj jsem byl strašně rád a za každý nový meč jsem se třásl radostí. Tohle jen tak nějaká hra neumí.

A jak to celé vypadá? Nádherně! Zaklínač 2 je bezpochyby nejkrásněji vypadající hrou současnosti. Sice mi grafika prvního dílu sedla atmosférou o něco více, nemůžu ji upřít, že jsem často nevěřícně koukal na nádherné scenérie a neskutečně ostré textury. Vymazlená grafická stránka ale vyžaduje opravdu výkonný hardware, ale ten, kdo má slušné železo, hra jede krásně a engine je až neskutečně odladěný a stabilní. Přímo ukázkově.

A ještě nějaké ty výtky. Druhý díl je oproti jedničce o mnoho kratší a nezlobil bych se za dalších 10 hodin hry. Rozloha herního světa není moc velká a tak mi trochu chyběla radost z objevování. Všechny místa na mapě se vážou vždy k nějakému questu a tak není nutno odbočovat. Trošku škoda. Na druhou stranu je hra (v1.2) naprosto bez bugů a herní svět je vypiplán do nejmenších detailů.

A celkové dojmy? Pozitivní. Na hře je vidět, že byla dělána s láskou a ačkoli u mě subjektivně nepřekonává první díl, tak je minimálně jeho důstojným nástupcem. RPG roku! 90%

Po dohrání EE verze za Iorwetha zvedám hodnocení. Ta hra je jednoduše boží!

Pro: polský dabing, skvělý příběh, dospělý svět, lokace, krásná grafika, špičkové dialogy, výborné souboje, povedené minihry, postavy, hudba, není to vůbec jednoduché, vymakané questy včetně úžasných subquestů, bez bugů, kometa na obloze

Proti: nevyvážená obtížnost, docela krátké a oproti jedničce kratší (byť hodně rozvětvené)

+35
  • PC 85
Prakticky všechno co bylo co do RPG systému naslibováno v Mass Effectech, aby pak předvedli jen trapnou patetičnost, nepromyšlenost, a plané sliby v nefunkčním provedení, tak tady je v provedení zcela výjimečném a dotaženém do konce. Způsobem nelineárního hraní jsem si přesně takovéto RPG hry kdysi vysnil a věru mě nenapadá, jaká jiná hra žánru za posledních takřka 15 let by se v tomto k druhému Zaklínači svými kvalitami byť jen blížila.

Škoda že takový "hardcore" přístup si nepodržela i v soubojích, které jsou typickou arkádovou rubanicí s miliardou nepřátel - což jednak z hlediska uvěřitelnosti světa působí značně dementně, a hlavně jsou tím prostě otravné. S radostí bych si dal obtížné a komplikované souboje s bossy a v přírodě ojedinělými monstry, i včetně taktického používání lektvarů, pastí, a vůbec všeho co hra nabízí. Ale prosekávat se přes zástupy generického cannon fodderu? Meh, to je dobré tak do Diabla 2 (které mi btw Witcher 2 připomněl i neskutečným množstvím lootu), tady je to dětinská arkádová přítěž v jinak dospělé hře.
Díky bohu, že kreténské konzolové mačkání sekvencí tlačítek jde vypnout, leč se zástupy nudných nepřátel už to udělat nejde, takže s vytažením meče jde atmosféra do kopru.

Nu což, ve hrách klasika, takže stáhnout obtížnost, akcí proběhnout jak nůž máslem, a užít si zbytek hry - který je neskutečně parádní. Vynikající příběh který není ani předvídatelný a ani hloupý, skvěle zapadá do lore světa a rozšiřuje ho tak, že se pro ságu stává bezmála nezbytnou součástí. A k tomu výborně napsané dialogy, které konečně zas jednou působí opravdu promyšleným a chytrým dojmem.

Vynikající je už i jen systém dialogů, který v mnohém připomene právě ten Mass Effect, ale přitom na rozdíl od něj je tady zcela logický a smysluplný, a je v něm zcela jasné jakým způsobem hráč ovlivňuje jak samotný průběh rozhovoru, tak svými rozhodnutími i celý následující průběh hry.
A možností jak hrou projít čistě podle sebe, a ovlivňovat dle svého uvážení celý herní svět, je tu přitom nepočítaně, a všechny jsou velmi výrazné a s důsledky, nad kterými je nutné přemýšlet - a které se hrou, potažmo celou herní trilogií, potáhnou až do konce. Žádné primitivní černobílé volby mezi cestou pro hodné a cestou pro zlé, ani kosmetické prkotiny jako v MA, ve kterém na většině věcí stejně vůbec nezáleželo.

I z prvního dílu jsem měl ve srovnání s tímto pocit slabě napsaného příběhu s béčkovou zápletkou plnou plochých postav, takže i když mě hra bavila, nic mě nijak zásadně netáhlo k tomu ji rozehrát znovu.
Tady mám naopak pocit že bych ji měl díky její nelinearitě znovu rozehrát okamžitě - a navíc že je škoda, že Witcher 2 nevyšel i v čistě knižní podobě, protože je tak dobře napsaný, se silným příběhem, i s důrazem na "trademarky" série, že skutečná nová kniha od Sapkowského vedle něj působí jako bezzubý dovětek, v rámci ságy zcela zbytečný a nezajímavý.

Pro: Nejlepší RPG od Baldurs Gate 2

+33
  • PC 100
Ačkoliv se druhý Zaklínač může na první pohled zdát jako klasické pokračování úspěšného RPG, skrývá toho mnohem víc, než byste se domnívali. Konkrétně jde o jeden z nejlepších příběhů, jaké na nás minulá dekáda vychrlila.

Ooooodrin! Ooooodrin! Where are you?

Na začátek chci především uvést, že mé hodnocení je značně ovlivněné tím, že právě tato hra mě jako první uvedla do nádherného světa z pera Andrzeje Sapkowského a dílny CD Projektu. Dalo by se říct, že je to moje srdcovka, a proto se na spoustu věcí v ní dívám s takovým uchvácením a obdivem.

And who might you be?
Emhyr var Emreis, a spice merchant.
A trader?
In spices.

Když jsem si hru před dvěma lety zakoupil a dozvěděl se, že můj poměrně výkonný notebook by ji snad měl utáhnout i na ultra, směle jsem si vymaxoval všechny grafické parametry a ponořil se do dobrodružství podivného bělovlasa Geralta, ještě nemajíc ani tušení, jaký zážitek mě to vlastně čeká. Prolog jsem prosvištěl poměrně rychle a spolu se svým novým kumpánem, veteránem z mnoha Foltestových vojenských tažení a velitelem temerských zvláštních jednotek - Vernonem Rochem, vypravil na přes řeku Pontar až do přístavního městečka Flotsam, kde měly teprve události začít nabírat na obrátkách. No a zde jsem dostal jednu velkou facku od polských grafiků, kterým zřejmě nedošlo, že vyvíjejí hru teprve v roce 2011 a předběhli svou dobu o dobrých pět let. Protože to, co jsem viděl, bylo neskutečné. Tak detailní a magický prales jako v první kapitole jsem spatřil prvně a skoro nemohl uvěřit, že hraju 7 let (nyní už 9 a pořád stejně uchvacující) starou hru. Oproti Zaklínači 1 je to obrovský skok kupředu, který překonal jen... zase CD Projekt, a to u třetího dílu.

Vernon Roche! Special forces commander for the last four years. Servant of the Temerian king. Responsible for the pacification of the Mahakaman foothills. Hunter of elves, murderer of women and children. Twice decorated for the valor on the field of battle...
Iorweth - a regular son of a whore!


Často slýchávám, že druhý díl má ze zaklínačské trilogie ten nejlepší, nejpropracovanější a nejdospělejší příběh. A mohu potvrdit, že to tak opravdu je. Proto už v prologu vás hra vtáhne do víru nepředvídatelných události, jedna epická scéna střídá druhou a vy se jen modlíte, aby to skončilo co nejpozději. Hon za ústředním nepřítelem, zaklínačem a královrahem Lethem z Gulety, který je tak charismatický, že se dokonce vecpal i do názvu hry, je prostě fantastickou zápletkou s perfektním záporákem, kterého nepřekonal většinu hry absentující Jakub z Aldesbergu či nemastný-neslaný Wild Hunt. Rovnat se mu mohou tak maximálně O´Dimm či Dettlaff. Kolikrát jsem si jen přál, abych mu už konečně mohl osobně vyrvat to jeho černé srdce z těla. O to víc mě proto později udivilo, že jsem se mu rozhodl v závěru odpustit a nechal ho jít. Takhle se sakra vytváří dobrý antihrdina! Slyšíš, Ubisofte?

I have to kill you!
Try it. But I am no king.


Ze všeho nejvíc mě však překvapil gameplay. Je třeba zmínit, že jsem před touto hrou hrál jen a pouze střílečky a proto jsem očekával, že si budu na ovládání dlouho zvykat a kdoví, zda si ho vůbec osvojím. Na místo bezvýrazné klikačky jako v jedničce nebo zbytečně jednoduché soubojového systému jako AC IV jsem do ruky dostal perfektně vyvážený systém, který mi výrazně zpříjemnil zbytek hry.

With Foltest to victory!

Co říct o postavách? Snad jen to, že po všech těch statických Asasínech jsem už přestával věřit, že by nějaké studio mohlo dodat líbivé a zapamatovatelné charaktery. A přesně to vše je zde. Vernon, Iorweth, Filippa, Sheala a Saskia - to jsou všechno postavy, u kterých jsem hltal každý kousek dialogů a doufal, že budou na obrazovce častěji. Nejvíce mi k srdci přirostla krásná Saskia Drakobijka, Panna z Aedirnu, kterou bych v mžiku vyměnil za jakoukoliv babu v Zaklínači 3.

Many of you won´t see the light of dawn again. Many won´t return to your women or drink with friends. But we will care for and honor their graves when they enter the earth. Aedernian earth! Those who survive will live with their heads held high! For only such life makes sense!

Velmi mě potěšila i herní obtížnost, která je i na nejlehčí slušnou výzvou a nutí vás zapracovat na své postavě a najít nějaké ty slušné meče a zbroje, abyste vůbec měli šanci na výhru. Ty se tu však neválí v každé druhé bedně, což je také velké plus, a proto když už nějakou najdete, o to větší radost z toho máte. Na rozdíl od Zaklínače 3 mě také potěšilo, že zlatky (pardon, Orény) vám tu opravdu nepřebývají, zbroje stojí majlant, budeme mít často hluboko do kapsy a nuceni vážně proběhat celý areál, jen abyste nalootovali pár stovek. Ale zpět k obtížnosti - nechci se chlubit (vlastně trochu chci), ale podařilo se mi dohrát Zaklínače 2 i na tu nejtěžší (temnou) obtížnost a musím říct, že to je fantastický pocit, jelikož to je opravdu výzva. Zejména Kayran - tam jsem pravidelně zdechával v minutových intervalech, ale nakonec jsem mu konečně mrdnul bombu přímo do chřtánu.

That´s my favourite type of magic: lesbomancy

Jedním z nejzásadnějším kladů hry je ale soundtrack, který je místy tak bolestně dokonalý, že se až stydím, že jsem ho při prvním hodnocení zapomněl zmínit. Nehrát při polovině cutscén ta kouzelná hudba, nebyly by ani z poloviny tak epické. Schválně si poslechněte ty nejlepší a uvažte sami:
INTRO - odkaz
FULL (ale stačí prvních pár minut) - odkaz

D: Triss... Yennefer. That's some life you lead, my friend.
G: First off, we have no idea if Yennefer´s still alive. Second, we have no idea if Triss is alive.
D: Hm, true. You seem to have two women, when in fact you don't even have one.


Na závěr bych rád podotkl, že Zaklínač 2: Vrahové králů opravdu není a nikdy nebude dokonalá hra, pokud ji takovou nebudete chtít. Pokud se v ní budete hnidopišsky snažit hledat zápory a stěžovat si na tohle a tamto, nikdy si ji naplno neužijete. Já se ihned na začátku ponořil do příběhu a na ovládání se adaptoval, co nejlépe to šlo. A prožil jsem jeden z nejlepších zážitků svého života.

Pro: Příběh, atmosféra, hratelnost, grafika, soundtrack, promakané side-questy, postavy, soubojový systém, obtížnost, málo truhel,

Proti: Nemožnost skákat, jediný typ běhu (nutnost kotoulů), krátká herní doba, málo dovednostních bodů (nedokončil jsem ani jeden vývojový strom), nemožnost pití elixírů při boji

+30
  • PC 90
Tak jsem si jednou řekl, že bych mohl prověřit počítač něčím relativně novějším. Po čem jiném sáhnout, než po pokračování skvělé hry na motivy mé oblíbené ságy. Od téhle hry nemůžete očekávat, že se bude hodně podobat svému předchůci. Ba naopak. Vyvíjí se. Hráči dá jiný zážitek, než první díl.

Naprosto parádní příběh, za který by se nemusel stydět kdejaký spisovatel. Perfektní navázání na první díl. Pomalé rozmotávání nitek. Rozhodnutí, které příběh větví. Hru můžete dohrát třikrát, čtyřikrát a pořád se můžete dozvídat nové informace. Aby to znovu nenudilo, je na to nastavená přijatelná délka. Asi poloviční od minulého dílu. Vše je ale maximálně našlapané.

Vylepšený a zábavnější soubojový systém. Osobně jsem se vydal cestou bojovníka a zábavné to bylo moc. Příprava úkoly, na příšery dodá auru komplexnosti. Hra taky komplexní je. Promyšlená, propracovaná. Ať se rozhodnete jakkoliv, tak jsou některé události neodvratné a vy jednáte jen podle svého svědomí. Takový osobní příběh uprostřed velké události. Občas děj dokáže probudit některé z citů.

Škoda, že hra hraje na vážnější notu. Ubylo nevázaného humoru. Marigold a jiní klasičtí komici tady nedostali takový prostor. Mezihry už nejsou tak zábavné. Zmizelo chlastání a přibyla vcelku nudná páka. Nekorektnost ale naštěstí zůstala. Ubylo vedleších questů. Celkově to má mnohem větší tah na bránu.

Proč ne, když je u toho takhle skvělá hudba. Nevěstince zůstali zachovány. Děj na to ale nedává moc času. Je to něco jiného, ale je to stále skvělé.
Mimochodem, přístup vývojářů k zákazníkovi je vážně skvělý. Mám krabicovku. Nepamatuju si jinou hru, kde by se mi hodinu nabízeli a instalovali patche sami od sebe.

Pro: příběh a jeho podání, rozhodnutí, znovuhratelnost, perfektní hudba, stále nekoretkní

Proti: zmizelo chlastání, nudnější mezihry, méně humoru

+29
  • PC 90
S blížícím se koncem jsem tak nějak začal přemýšlet jak vlastně napíšu komentář, protože jsem se rozhodl hru zařadit do letošní výzvy. Začít větou "První Zaklínač mě nebavil, ale..." je zde asi sebevražda a možná jsem to podělal už jen tou zmínkou, ale... ale jsem prostě casual, který není na starší hry zvyklý a ruku na srdce, první Zaklínač není zrovna casual friendly, ač je to určitě dobrá hra a že já se fakt snažil aby se mi líbila. Každopádně dvojka je něco jiného a po delší době zase dlouhá hra, kterou jsem zfoukl za necelé dva týdny.

Komentářů je tu už víc než dost a o kvalitách bylo řečeno asi všechno, takže přeskočím mou (ne)spokojenost se základy hry a přejdu spíše k detailům, které se mi fakt líbily a bohužel ani dnes, v roce 2017, nejsou u většiny her samozřejmostí.

Krev, násilí a brutalita. Je to smutné, ale dodnes tyhle tři věci nejsou moc k vidění i když v každé druhé hře zabíjíte stovky lidí. Krev stříká vcelku běžně, stejně tak běžná je všudypřítomná smrt a pohroma. Když někdo vypadá na zmetka a zmetek to fakt je, tak vás prostě napadne, kde kdo vám chce dát po tlamě ať už proto, že je na vás vypsaná odměna nebo proto, že jste ho zrovna urazili. Jednoduše autoři se oprostili od přehnané romantizace minulosti, která provází velkou spoustu děl, včetně těch fantasy.

Rasismus? Ne že bych se v tomhle vyžíval, ale je hezké vidět hru, kde všechno není sluníčkové a každé vaše rozhodnutí nevede k dobru a hrdina nenastolí po každém questu takový malý, soukromý mír jednoho obyvatele městečka a časem to přejde v mír v království a bla bla. Ne, elfové, trpaslíci i lidé, všichni jsou to zmrdi co se nemají rádi, dávají si to patřičně najevo a ani jejich vzájemná spolupráce neni uplně bez předsudků. Protože jestli jsem z něčeho v takových hrách unaven, tak je to generické západní fantasy a tohle byla vítaná změna.

Sexualní scény nepůsobí trapně a samoučelně. Zde mám akorát jednu výtku a to k tomu, že se mužete vyspat s kdejakou kurvou a Triss to nevadí, i když zde asi sedí "Co oči nevidí..."

Vedlejších questů je sice poskrovnu a druhý Zaklínač tak spolu s "linearitou" připomíná spíše akční adventuru než opravdové RPG, ale výhodou je, že ony vedlejšaky mají často svůj příběh, někdy mají fajn hádanky a někdy jsou vtipné. Dnes už klasické "vyčisti sklep od krys" se zde tak moc nenajde.

A nakonec rozhodnutí, která mají smysl a mění hru, k tomu netřeba víc dodávat.

Závěrem si ovšem neodpustím zmínit dvě naprosto konzoloidní věci, co mi pily krev. Tou první jsou dveře. Proč sakra musím koukat na loading nebo animaci jak prochází dveřma a nejdou projít normálně bez zastavení? Žeby to minulá generace nezvládala? Se mi nezdá. A druhá věc je nemožnost skákat. Zase. Koukat na animaci jak někam šplhá je neskutečně únavné.

Jako celek ale téměř bezchybná hra a těším se až se mi dostane do rukou trojka.
+29
  • PC 95
Dávno před tím než HBO začalo natáčet seriálovou verzi Písně ledu a ohně, existoval v herním světě skvělý zástupce žánru "temné fantasy". Zaklínač jednička je skvělá hra, která je zároveň pokračováním a zároveň remixem Sapkowského knížek (efektivně recyklovala příběhové linky z povídek i ze série). CD Projektu se podařilo z Geralta udělat populárního RPG hrdinu a oslnit mezinárodní publikum fantasy světem, který si s ničím nebere servítky a působí stejně drsně, temně a sobecky jako realita. To je možná trochu nesmyslné přirovnání, protože realita je přesně taková podle jakého žánru se ji zrovna rozhodnete prožívat, každopádně Sapkowského svět představuje to pesimističtější vnímání lidstva, které je zrovna v kurzu a v němž se každý stará jen "o sebe a své bezprostřední okolí".

Geralt je předem daná postava, takže vaše hraní na hrdinu ve hře spočívá ve ztělesnění životem ošlehaného, své strasti zarputile snášejícího a cizí problémy nevysvětlitelně stále řešícího vědmáka - možnosti úpravy herní postavy jsou tedy limitovány pouze co do jeho přístupu ke svému osudu; hrdinu podle svého gusta z něj neuděláte, ale to hře jen pomáhá k ucelenějšímu a působivějšímu příběhu. Zaklínač si zakládá na složitých morálních rozhodnutích, která mají svoji dohru v budoucnosti - ne vždy je to s tou závažností rozhodnutí tak horké a ne vždy ty dohry něco významně mění, nicméně několikrát se ve hře setkáte se situací, kdy musíte řádně popřemýšlet, jak dál postupovat, abyste nezradili svoje přesvědčení.

Vývojářům se se Zaklínačem I podařilo mnohé a já si vzpomínám, jak jsem se nemohla dočkat pokračování - pak přišlo a já jsem zjistila, že Zaklínač II je ještě mnohem lepší, než jsem doufala.

Pokrok oproti jedničce je v mechanismu boje: hra nejde zastavit, ale jen zpomalit, takže zpočátku vám to trochu vázne, než se naučíte rychle používat zaklínačská znamení (a než vám dojde, že je dobré používat tlačítko namíření Geralta na jednoho konkrétního protivníka, aby vám neposkakoval všude možně), ale o to plynuleji pak souboje působí. Samotné švihání mečem, krytí a úskoky mi připadaly hodně "realistické" (možná trochu zavádějící pojem v rámci fantasy pc hry) a obzvlášť na vyšší obtížnost není zase taková sranda někoho porazit, o což větší je pak zadostiučinění z toho, že se vám to podaří.

Vedlejší úkoly týkající se vybíjení nestvůr jsou oproti jedničce zpracovány smysluplněji: namísto prostého vybití x počtu potvor musíte zničit jejich hnízda. V Zaklínači II neexistují nesmyslné úkoly typu přines předmět Y z místa A na místo B, získej 50 XP, opakuj - všechno, co děláte, má logiku a význam. Dohry složitých morálních rozhodnutí™ jsou ve dvojce mnohem významnější - celé druhé dějství je jiné podle toho, ke komu se přidáte. Zahrát si hru znovu je pak v podstatě nutností - není to jen trochu jiné, prostě jste s úplně jinou skupinou jinde a řešíte úplně jiné úkoly. Celých těch cca deset hodin. Nevím, jestli se tahle investice CD Projektu vyplatila, každopádně za tenhle extrémní důsledek mého složitého morálního rozhodnutí ve hře mají můj obdiv.

Zaklínače: Vrahy králů jsem naposledy pořádně hrála před rokem, ale postavy si živě pamatuji dodnes. Autoři se vyžívají v odstínech šedi, takže až se budete rozhodovat, zda se přidáte k neoblomnému královskému patriotovi Rochovi nebo nelítostnému elfímu teroristovi Iorvethovi, nebude to vůbec snadné. Mimoto se samozřejmě znovu setkáváte i se starými známými z knížek a navíc všechno nasvědčuje tomu, že ve třetím díle pravděpodobně dojde k uzavření Geraltovy historie i co se týče Yennefer, takže o nostalgii a o navazování na nedokončené linky zaklínačova příběhu není nouze.

Stěžejní příběh Vrahů králů je poměrně komplikovaný - alespoň co se týče množství jmen, stranických příslušností a osobních zájmů jednotlivých aktérů - takže opět mi nezbývá než smeknout před vývojáři, že nepodlehli tendenci v mainstreamu představovat předžvýkaná, lehko stravitelná vyprávění. Hra je graficky nádherná. A na závěr chvály ještě dodám, že "romantické scény" ve Vrazích Králů byly výjimečné tím, že se mi u nich nechtělo umřít ztrapněním jako u jiných mých oblíbených her (Promiň, Dragon Age).

Abych se tady ale jen nerozplývala, zmíním i pár výtek. Lokace ve hře jsou sice krásné, ale občas se v nich problematicky pohybuje. Oproti Zaklínači I zde sice došlo k určitému zlepšení (Geralt se už nemusí pohybovat jen na jedné úrovni, ale může i šplhat nahoru a dolů), ale u několika questů jsem strávila zbytečné minuty marným chozením dokola a hledáním cesty. CD Projekt si také evidentně zakládá na tom, že svoji reputaci neopírá o čím dál bezchybnější politickou korektnost jako Bioware - ba právě naopak. Například: ve městě plném trpaslíků: nula trpaslic (jejich modely by předpokládám nebyly tak atraktivní jako čarodějky a elfky); za druhé viditelná poplatnost klišé bigotního hráče pc her (narážky na homosexualitu mezi ženami jsou časté a na místě, zato jeden jediný muž homosexuál je zároveň nejslizštější postava celé hry...)

Pro: ukázková práce v tom, jak vytvářet pokračování dobrých her - dělat je ještě lepší

Proti: neprostupnost prostředí, špatná navigace

+28
  • PC 75
Konečně jsem se dostala k pokračování Zaklínače, kterého jsem si na začátku roku opravdu užila. Bohužel na rozdíl od jedničky, kdy jsem se nemohla dočkat až budu zase moct usednout k PC, jsem se ke dvojce spíše přemlouvala. Ovládání během soubojů i mimo ně mi vůbec nesedlo a to, že jsem měla motion sickness každé dvě hodiny, tomu taky nepřidalo. Přes to všechno jsem se přenesla asi až tak v půlce hry, kdy mě teprve začala opravdu bavit. I přes to, že Geralt měl stále problém se orientovat v bojích, mířit tam kam jsem chtěla, občas odmítal vytasit nebo jen otevřít dveře.

Souboje ve dvojce pro mě byly náročnější, a to hlavně z toho důvodu, že vyžadovali víc než jen klikání. Musela jsem používat skoro všechna znamení, což je pozitivum, protože kromě dvou jsem je v jedničce vůbec nepoužívala. Naopak lektvary mi přišly míň účinné a čtyřikrát se vracet ze šachty, protože Kočka přestala fungovat a Geralt nemohl meditovat, bylo o nervy. Celkově mi přišlo zvláštní to řešení intoxikace a meditace, vůbec jsem nepochopila smysl mít k volbě meditaci, když za celou hru není vůbec potřeba, protože toxiny vyprchají tak jako tak.

V čem se shodují mé pocity ohledně jedničky i dvojky je to, že Zaklínač se na jednu stranu tváří jako vcelku otevřený svět, protože tu jsou možnosti vařit množství lektvarů, sbírat plánky na brnění, účastnit se pěstních soubojů apod. ale bohužel se skoro nic nedá využít a území po kterém se Geralt může ve skutečnosti pohybovat není zrovna obří. Neviditelné stěny, neschopnost skákání nebo plavání to ještě zhoršují. Hru jsem skončila s plným inventářem věcí, které mi k ničemu nebyly a ani jsem je neměla potřebu prodat, protože jsem peníze prostě nepotřebovala. I když je pravda, že tam nějaký posun od jedničky, kde jsem snad ani jednou nevyměnila zbroj ani meče, byl.

Přesto všechno, se mi Zaklínač 2 dost líbil. Geralt má prostě charakter a stejně tak všechny postavy okolo. Není to hrdina, kterého ostatní postaví na podstavec, ale člověk si ho stejně zamiluje. On a Zoltan jsou fakt postavy, jejichž povahu (nebo alespoň hloubku) bych chtěla vidět snad v každé hře. Každý má nějaké povahové rysy, žádné placaté postavy, které splývají všechny v jednu. Příběh celkově je temnější a brutálnější než v jedničce, a to k zaklínači víc sedí. Volby, které musí Geralt učinit, byly míň přímočaré, a člověk o nich musel trochu dumat, než se rozhodl.

Rozhodně nelituju času, který jsem hrou strávila a nemůžu se dočkat, až budu mít vybavení a čas na to si zahrát trojku, protože i kdyby nic jiného, tak Geralt mě prostě baví.
+27
  • PC 90
Rozhodně nejsem jedním z těch, kteří uctívají prvního Zaklínače. Uznávám mu neoddiskutovatelné kvality, ale "rytmický" bojový systém dokázal akorát nudit a vylepšování postavy jak by smet. Trvalo proto docela dlouho, než The Witcher 2 našel místo na mém pevném disku. Po dohrání musím jen uznat, že se jedná o jedno z nejlepších západních RPG současnosti, docela možná i vůbec nejlepší.

Předně zachovává plusy prvního dílu v popředí s nekompromisním, krutým a celkem uvěřitelným světem. Vraždy, krádeže, znásilnění i terorismus patří k dennímu chlebu. Konečně si někdo dovolil vytvořit herní, středověkem inspirovaný, fantasy příběh bez přikrášlování. Nikdo nemá čisté svědomí a čest člověku pomůže snad jen do hrobu. Všichni, včetně Geralta, sledují jen vlastní cíle a využívají okolnosti ke svému prospěchu.

Zajímavý svět by byl k ničemu bez chytlavého příběhu. Právě tím druhý Zaklínače odskakuje od většiny konkurence. Žádná další spása světa, žádné pochybné řešení emocionálních problémů členů družiny. Místo zajetých klišé tu máme politiku a intriky. Znám pouze nepatrné množství her, kde by děj dokázal gradovat ve stylu, který předvádí dílo od polských vývojářů. K tomu ještě připočtěme nemálo důležitých rozhodnutí ovlivňujících nejen závěr, ale hlavně průběh celé hry a několikeré dohrání je tudíž zaručeno.

Zásadním vylepšením prošel bojový systém. Možná je, proti předchůdci, poměrně obyčejný, avšak funkční a podstatně přirozenější. Snad pouze všichni bossové se, alespoň v mém případě, změnily v poskakování v okolí a čekání na regeneraci zdraví. Taktické možnosti pomocí vhodně zvolených lektvarů tenhle nedostatek vyrovnávají. Pořád sice nelze přeskočit sebemenší překážku, nicméně jedná se o drobnou vadu.

Nalézt technicky lépe zvládnutou hru rozhodně není snadný úkol. Nejen grafika, ale i minimum bugů (tedy v EE) a hudba dělají z hledání kralovrahů jedinečné dobrodružství, které by určitě neměl minout žádný hráč RPG.

Pro: na politiku zaměřený děj a jeho větvení, zaklínačský svět, hudba

Proti: bossové

+26
  • PC 70
Bohužel. Žádná sláva, tedy zaujat jsem příliš nebyl. A ne snad protože Geraltovi zešedly vlasy a vypadá jak Gandalf z fitnesska za mlada, to byla celkem pěkná změna. Navíc se nepovažuji za nějakého klasického knižácko-znalého hejtra, který nesnáší zaklínačské hry jenom kvůli tomu, že knížky jsou "prostě lepší". Ano, ony jsou, miluju je, ale taktéž jsem si náramně užil první díl hry, který považuji zároveň za jedno z nejlepších RPG moderní doby. Tak proč je pro mě druhý díl zklamáním? Inu...

Rozhodně neříkám, že by W2 byla špatná hra, to rozhodně ne, 70% pro mě stále má nálepku jako "dobrá" hra. Ale to se téměř rovná trojce ve škole. A co si budeme povídat - občas je to úspěch, občas zklamání, ale obecně se s ní příliš chvástat nedá. (Doufám, že to nezní moc šprtovsky) Oceňuji ten fakt, že W2 přímo navazuje na události z endingové ukázky z jedničky. Králové Severních království jsou postupně vyvražďóváni. A chudák Geralt se do toho zase zaplete až po uši. Nezbude mu nic jiného, než se z toho zas nějak v celku rozmotat. Grafika je opravdu nádherná. Zejména v lesích poblíž oné vesničky, ve které začíná první kapitola, tam je to opravdu tak líbezně autentické, že na chvilku ani člověk nekouká na cestu. (Dokavaď ho nepřepadnou nekkeři, že jo? Hajzlové malí, byli všude!)

Dále velice oceňuji ten fakt, že příběh je konečně pořádně Sapkowskicky zaklínačský. Geralt už není nějaký vyvolený hrdina, který je jediný, jenž může zastavit strašlivé zlo, které by mělo katastrofální následky pro všechna království. Nyní se úplně nešťastnou náhodou zamotá do hrozivých intrik králů, Scoiatel, konventu čarodějek a dalších. Věřit se nedá fakt skoro nikomu. Opět se zde vyskytují skvělé postavy a jejich dialogy, které v žadném případě nedělají ostudu dílu předešlému, ba dokonce ani knížkám. Příběh je zaklínačovský, ano. Je ale fakt mizerně odvyprávěný. Nemá atmosféru a hroutí se mu struktůra. A řekl bych, že hlavní příčinou toho všeho jsou právě ona gigantická rozodnutí, která opravdu velice výrazně ovlivňují průběh hry. Supr je ale to, že tentokrát na vašich rozhodnutí OPRAVDU záleží, tudíž každá volba s sebou přinese velice vykvětlou větvi událostí, které na sebe v jednotlivých částech hry navazují, nic takového jsem ještě nikde neviděl a opravdu je to impozantní. No jo! Ale tvůrci už nedokázali na tak dlouhých propojených větvých udržet kvalitu příběhu, který je ještě k tomu velice krátký. (To, že znovuhratelnost a činění jiných rozhodnutí hru prodlužuje ji fakt neomlouvá.) Ty rozhodnutí ale musím pochválit, protože opět tam byly takové případy, kdy jsem se prostě musel zvednou ze židle,
začít chodit po pokoji a přemýšlet nad všemi těmi následky, pokud se rozhodnu tak či tak. A co je jako sakra s tou hudbou??!!!!! Soundtrack k W1 považuji za jeden z nejlepších, co jsem kdy u RPGček slyšel. Ale tady?? Z předchozího OSTu jsem žral snad téměř všechny tracky, tady mě nezaujal ani jeden. Možná tak jediná pěkná byla v hospodě ve Flotsamu (jo, takhle se vlastně ta vesnička nazývala), jinak fakt ne. A už vůbec nechápu, proč ani jednou nepoužili tu úžasnou základní zaklínačovskou znělku.
Sorry, ale na hudbu si potrpím.

Soubojový systém je fajn, i když víc se mi (kamenujte mě) zamlouval v díle předchozím. Asi z toho důvodu, že mě štvalo to neustálé uskakování. Zprvu jsem měl pocit, že boje jsou zde nehorázně obtížné, ale pak jsem to rozlouskl, nejsou obtížné, prostě se musí pochopit, jak přesně fungují. Jakmile se do toho ale člověk dostane, je to parádička. Jo. A nestvůrovské boss fighty jsou naprosto boží! O tom fakt žádná! A co by to bylo za Geralta – zabijáka nestvůr, kdy by to taky nebyl Geralt – nadrženej dobytek. Na rozdíl od jedničky zde nehromadíte žádnou sbírku středověkých playboy kartiček, nicméně všechny ty věci, které zde vyvádíte s Triss to absolutně dokonale vynahradí. ( A jsem rád, že Trissiny kozy jsou tentokrát adekvátně umístěné, v jedničce je měla pomalu až u pupíku.)

Jako... Takhle... Já to ještě zkusím, když vidím to nadšení kolem hry tady. Ale zatím hodnocení nechám. Největší problém mám s těmi faktory, které činily jedničku tak úžasnou hrou. Tedy příběh, atmosféra a hudba. Znovu opakuji - ten příběh v zásadě není špatný, je jen hrozně neuspořádaný, chaotický a bez atmosféry. A to prostě zaklínačská hra mít nemůže. I přesto ale oceňuji velice povedené RPG faktory, které činí W2 "dobrou" hrou. Ale Geralte, krucinál himl hergot laudón krucajs element, ty máš být skvělej! Takže příště, jako za starých časů, dej těm nilfgaardským šmejdům pořádnou rychtu, ať zase zazáříš! A nevyser se na Yennefer, to bych ti už vůbec neodpustil!

Pro: Sapkowskický příběh, grafika je krásná, opět důvěryhodný svět a skvělé dialogy, uspokojivě obtížná rozhodnutí

Proti: Příběh je mizerně odvyprávěný a bez atmosféry, krátká hrací doba, hudba, oproti jedničce málo lokací

+26 +29 −3
  • PC 90
Svet ako ho poznáme sa chýli ku koncu. Ale minulosť je stále kľúčom k budúcnosti...

Rok sa s rokom zišiel a ja som sa pustil do ďalšieho dobrodružstva zaklínača Geralta a jeho bandy. Tam kde som sa pred rokom rozplýval nad kvalitami prvého dielu to tentoraz až také jednoznačné nebude. Ale zoberme to pekne po poradí.

Rovnako ako pôvodná hra, aj pokračovanie ma spočiatku nebavilo. Človek už z princípu čakal ako tak otvorenú hru plnú hlavných a vedľajších úloh a namiesto toho som dostal akúsi zvláštnu lineárnu rúbačku v podstate v celkom zameniteľnom stredovekom prostredí. Na tom by samozrejme nebolo nič zlé, koniec koncov podobné hry priam vyhľadávam, ale ku Geraltovi mi to akosi nesadlo.
Vravel som si, že podobne na tom bola aj jednotka, ktorá mi v ranej fáze tiež celkom pila krv.

Lenže tu sa situácia nezlepšila ani po skončení prológu. Prvý akt sa odohráva v malom prístavnom meste, ktoré je na jednej strane graficky pekne spracované, ale k čomu je to dobré, keď sa človek k musí ku hraniu v podstate nútiť a questy aj celá hra sú celkovo akési nezáživné? Aspoň, že sa tu hráč konečne stretne so starými známymi od minule.
Celkom ma zaskočila aj zvýšená obtiažnosť. V prológu mi to ešte tak neprišlo, no vo Flotsame som už dostával solídnu nakladačku pomaly vždy, keď sa na mňa vyrútil viac než jeden nepriateľ súčasne. Skúšal som aj nižšiu obtiažnosť (hral na strednej), ale potom sa zo súbojov stala len otravná klikačka. A tak mi nezostalo nič iné, iba rovnako ako hlavný hrdina, zaťať zuby a postupne sa naučiť všetky znova.
Potom to už išlo pomerne hladko. Na konci prvej kapitoly som sa po dlhom zvažovaní rozhodol pridať ku Scoia'tel, napriek tomu, že v prvej hre som nimi opovrhoval a pokladal ich za teroristov. Tentokrát si ma však ich charizmatický vodca Iorweth získal svojimi snami o vybudovaní miesta, kde si budú ľudia i neľudia všetci rovní. A na to ja počujem, takže hurá do Vergenu!

V druhom akte už išlo všetko viac-menej ako po masle. Konečne mi prešlo do krvi ovládanie a ja som sa mohol do hry správne ponoriť. Napriek tomu, že prostredie bolo podľa mňa opäť veľmi pekne spravené, oproti prvému dielu som mal problémy sa v ňom orientovať. A to ani nebolo nejako extra rozľahlé. To máte tak, keď ste naučený, že Vás hry vodia za ruku a potom vhupsnete do hry, ktorá Vám dá trochu voľnosti. Ale ako to už býva, aj s týmto neduhom som si poradil. Questy mi tu už prišli omnoho zábavnejšie, postavy zaujímavejšie, dialógy prepracovanejšie a ešte k tomu som sa mohol kochať parádnou horskou scenériou.

Celé moje putovanie sa nakoniec uzavrelo v akte treťom, ktorý bol síce kratší, ale o nič menej zábavný. V tejto fáze hry som už bol pomerne „vyskillovaný“, takže mi súboje a všetky tie veci okolo išli pekne od ruky. Celá hra takto pekne vygradovala a záverečný súboj s drakom bol veľmi pekným zakončením. No dobre, samotné zakončenie je až v epilógu, kedy sa náš hlavný hrdina konečne dozvie o čo tu vlastne išlo. Ale to nič nemení na tom, že som si záverečnú kapitolu hry užil z ďaleka najviac.

Oproti prvému dielu ma dvojka ihneď zaujala grafickým spracovaním. Obe hry delia zhruba 4 roky, ale aj tak ide o celkom razantný skok. Prostredia, ktorými sa môže hráč kochať som už spomenul, ale to nie je všetko. Podarené sú aj samotné postavy, ich mimika celkové animácie.
Rovnako sa oproti prvému dielu zlepšili aj súboje. Ako som spomínal už pri jednotke, viac mi vyhovujú klasické súboje v reálnom čase. A tie sú v dvojke priam excelentné. Na jednotlivé výpady je radosť pozerať bez nutnosti meniť jednotlivé bojové štýly. Síce pri súboji s veľkým počtom nepriateľov strácajú prehľadnosť, aj tak som si ich užíval plnými dúškami. Navyše som oproti jednotke používal viac znamenia, najmä Quen, s ktorým som si občas pripadal nesmrteľný. Ale naozaj len občas. :D

Naopak, horšie sa mi oproti jednotke orientovalo v prostredí. Tu mi prišlo akosi menej prehľadné. A celkovo mi dvojka prišla tak nejak, ako by som to nazval, náročnejšia na ponorenie sa do nej. V jednotke som zápasil iba s úvodom, v dvojke som sa do toho "dostával" o poznanie dlhšie.

Ako som už spomenul, cesta druhým dielom bola pomerne komplikovaná. Na jednej strane zlepšenie súbojov a grafiky, na strane druhej na môj vkus menej zaujímavé zasadenie a nie až tak plynulé a bezproblémvé hranie ako som si pamätal z minula. Napriek tomu som si hranie Zaklínača opäť užil. Síce nie až tak intenzívne a nekriticky ako minule, ale užil. A to je to hlavné.

Va fail Witcher...

Pro: parádne súboje, pekné grafické spracovanie, opäť výborný príbeh

Proti: menej atraktívne prostredie, dlhšia "rozjazdová" fáza

+26
  • PC 90
Velká spokojenost. Hned, jak jsem si druhého Zaklínače rozehrál, nemohl jsem se od něho odtrhnout. Lidi z CD Projekt RED udělali zase pořádný kus práce.

Přestože můj počítač už není, co býval (zejména tedy grafická karta), i na absolutně nejhorší detaily, na které jsem byl nucen hrát, byl herní svět naprosto okouzlující a celkově bylo prostředí všech tří aktů hodně živé a uvěřitelné. Ten pocit doplňoval i fenomenální zvukový doprovod - ať už hudební nebo "přírodní".

Moc se mi líbil fakt, že si autoři vůbec neberou servítky s nějakou cenzurou, a tím pádem v tomto směru zůstávají věrní předloze. Výsostně jsem se bavil, když jsem poslouchal/četl mluvu trpaslíků se vším jejich klením a nadávkami :)

Příběh mě uchvátil. Netočí se kolem záchrany světa, jak je v poslední době zvykem, ale kolem prostého konfliktu, kde se neutrální zaklínač musí mnohokrát rozhodovat, komu věřit, komu nevěřit, nebo koho si radši nevšímat. Hlavní questy jsou tedy velice dobře napsané a ani těmi vedlejšími si hra nedělá vůbec žádnou ostudu.

Velice příjemně mě překvapilo množství textu obsažené v popisech různých potvor, postav a úkolů. Jelikož jsou tyto texty napsány z pohledu básníka Marigolda a zároveň jsou často napsány vtipně, je potom docela zábavné číst i o právě splněných questech. Když jsem u Marigolda, nemůžu nezmínit snad nejlepší hlášku celé hry: "Geralte? Vážně chceš, abych tam šel? Geralte?! Geral...no co, sukubu jsem ještě nešukal. :)))"

Trochu mě ale na druhou stranu iritoval inventář, ve kterém vidím ústupek konzolím. Není to zas tak špatné, jak to možná zní, ale prostě se mi moc nezamlouvá, že z celkového počtu několika desítek věcí před sebou vidím pouze 6, a tak musím scrollovat jako blbec. Paradoxně tomu moc nepomohl ani systém třídění, protože je, řekněme, lehce chaotický.

Často diskutovaným tématem je boj. Ač mi přišel systém z prvního zaklínače dostačující, je pravda, že nastalé změny velice prospěly dynamice všech bojů. Nemůžu tím pádem říct, že by mi systém vadil. Spíš bych ho charakterizoval jako hůře naučitelný, ale když už hráč získá trochu praxe, je radost sledovat boje i jako divák. Nedávno dokonce člověk z CD Projektu RED vydal modifikaci, která výrazně boj mění, takže pokud má s původním stylem někdo problém, může vyzkoušet upravený. Tomu říkám vstřícný přístup.

Jediné zklamání, které mi Zaklínač zprostředkoval, je jeho relativně krátká herní doba. V prvním díle jsem si lebedil, protože jsem jej hrál snad 60-70 hodin a kvalita byla stále nadstandardní. Druhý díl zachoval nadstandard, ale herní doba se pro mě tak o 20 hodin zkrátila - přisoudil bych to lehce odfláknutému třetímu aktu.

Zaklínač je každopádně moc povedená hra, kterou každý milovník RPG prostě musí zkusit. Těším se na třetí díl, který má být dle informací open-world. Zajímá mě, jak se s tím tvůrci poperou, ale věřím jim.

Pro: Příběh, grafické zpracování, žádná zpropadená cenzura, dospělá hra ve všech ohledech, zábavné questy (hlavní i vedlejší), množství textu v popisech monster, zaklínačský feeling po celou herní dobu

Proti: Určitě bych ocenil, kdybych v Temerii mohl zůstat o pár hodin déle

+25
  • PC 75
Při pohledu na moje hodnocení se určitě některým zapáleným příznivcům začne točit kudla v kapse (nebo spíš ocelový meč na zádech) a na úvod bych proto rád uvedl několik věcí.

Za prvé je potřeba říct, že nejsem skalní fanoušek zaklínačské ságy (na rozdíl od například Harryho Pottera, kde jsem přečetl každou knihu, a to několikrát, ale, pravda, hry zase v tomto případě stojí ani tak ne za starou bačkoru, jako spíš (dámy prominou) za hovno), takže nad některými věcmi zkrátka nedokážu přimhouřit oko tak snadno.

Na druhou stranu mě zaujal už první díl, a to v momentě, kdy jsem zhlédnul jisté gameplay video z E3. Taky jsem si u něj užil pořádný kus zábavy a kromě několika much (některé bossfighty, téměř nutnost návodu - např. u Havranovy zbroje) to byla vynikající záležitost.

Začnu proto rovnou jako kazisvět - když jsem začal hrát Witchera 2, nestačil jsem se divit, co všechno se oproti jedničce změnilo, a slovo „nepochopitelné“ mi přišlo na mysl hned několikrát.

První a zároveň zřejmě nejstupidnější úpravou je podle mě systém používání lektvarů. Ten se stal součástí meditace, jejíž provádění už sice není závislé na nalezení noclehu v krčmě nebo u ohniště, ale nelze ji vykonat během souboje. V kombinaci s popsaným mechanismem požívání lektvarů to znamená jediné - buď musíte pít lektvary preventivně pořád, protože co kdyby náhodou po tomhle dialogu přišel souboj, nebo je nepít a loadovat předchozí pozici v případě, že k bitce skutečně dojde, což je přibližně stejně chytré jako Putinovy výroky o homosexuálech.

Dalším podobně otravným prvkem je pohyb, který sice z valné částí působí stejně realisticky jako v předchozím díle, ale nemůžu se zbavit dojmu, že při jeho vymýšlení se zřejmě autoři drželi zásady „No tak, chlapi, něco na tom přece podělat musíme.“ Dlužno říct, že to vyšlo skvěle, protože přijit k okraji skály a muset několik vteřin čekat, než po levém kliknutí myší Geralt skutečně seskočí nebo vyleze, je mírně řečeno úsměvné, stejně tak jako skutečnost, že pokud se pokusíte seskočit v bojovém módu kotoulem, narazíte do jakési neviditelné překážky, jež vám v tom zabrání. V takových chvílích mívám dojem, že se herní vývoj vrátil asi o deset let zpátky, nicméně to zase není věc, kterou bych nebyl schopen překousnout.

Změn doznaly také souboje, což pochopitelně souvisí s přechodem do pohledu z třetí osoby. Ten mě upřímně řečeno nijak nepotěšil, jelikož jsem se dobře sžil s izometrickým pohledem, jejž jsem používal po celou hru. Zmizela tak řada úhybných manévrů, které člověk mohl provést, a bohužel neskončilo jen u toho. Osekány, a to solidním kombem hned několika úderů, byly totiž i souboje. Odstranění skupinového stylu by mi samo o sobě nijak nevadilo, lze ho v podstatě získat poměrně brzo z jednoho talentu, ale vzhledem ke značně omezeným možnostem obrany (blok + úskok) i útoku (levý+pravý klik myši) získávají bitky silně repetitivní nádech - občas jsem si připadal, jako bych hrál spíš Diablo. Rozhodně ale nechci tvrdit, že je to prachsprostá klikačka; postupem hry se odemykají nové schopnosti (i když ne vždy to považuji za úplně šťastný způsob - třeba smrtící rány, které mě tak bavilo provádět v prvním díle, když jsem někoho Aardem srazil k zemi nebo omráčil, jsem tady mohl zasadit jen občas, když se naplnil ukazatel adrenalinu), můžete házet dýky, očarovat si meče a blbnout se znameními, ale ve srovnání s prvním dílem je podle mého soudu boj zcela zbytečně zjednodušen a ochuzen a vyznívá tak velmi průměrným dojmem.

Tím jsem v zásadě vyčerpal zásobu žluči (snad s výjimkou absence možnosti fast travelu, která mě ale zdaleka nezamrzela tolik jako výše uvedené neduhy), a mohu přejít k tomu, v čem hra exceluje. Předně tedy musím vyzdvihnout příběh, který se po pár hodinách rozjede do vysokých obrátek a zakousne se do hráče až do samého konce, byť coby neznalci reálií zaklínačského světa mi spousta věcí unikla. Dialogy jsou výborně namluvené, je radost je sledovat a vést, a pokud se zrovna žvaní o něčem, co vás nezajímá, můžete je přeskočit a díky barevnému odlišení voleb se také případně nezdržovat otázkami, jež nejsou podstatné pro další postup. Škoda jen, že už se nám nedostalo českého dabingu, který mi v jedničce připravil spoustu legrace.

Grafický kabát hry je velmi slušivý, bohužel také pěkně nenažraný co do hardwarové náročnosti, v souvislosti s níž nemůžu opomenout mizernou optimalizaci, a to zejména rozšířené edice, jež běží na novějším enginu, který navzdory logice dokáže srazit FPS ještě o pár čísel níže. Postavy nicméně vypadají náramně k světu a v přírodě si na vás hra připraví nejeden dechberoucí výjev. Občas mi sice připadalo, že světelné efekty na obrazovce působí spíš kýčovitě, ale celkově působí hra po vizuální stránce velmi dobře.

Celkem vzato Zaklínače 2 pokládám za velice kvalitní hru, kterou bohužel částečně sráží do kolen některé nepochopitelné změny, jež si podobně jako v přechodu „San Andreas -> GTA IV“ nedovedu vyložit jinak než jako dobrovolné zhoršení hry odebráním prvků, které u předchůdce bez problémů fungovaly a bavily hráče. Pokud se ale třetí díl z těchto chyb poučí, mohla by nás zase čekat pecka, jak se sluší a patří.

Pro: Propracovaný a chytlavý příběh, výborný dabing, velice povedený soundtrack, graficky moc pěkné

Proti: Rozporuplné souboje a některé pohyby, odstranění kamery shora, pití lektvarů, občas bugy, špatná optimalizace

+25 +26 −1