Risen 2: Dark Waters

Na pokračování série Gothic, resp. Risen od mých milovaných Piranha Bytes jsem se nesmírně těšil už od dob oznámení. Jenže demo se mi dost nepříjemně sekalo, takže jsem hru odložil s tím, že si ji zahraju někdy v budoucnu. Nakonec mi to však nedalo a zkusil jsem plně opatchovanou hru (v minulosti se párkrát zadařilo, tak proč ne i tentokrát) v plné verzi a světe div se, ono to běží hratelně.

První dojmy jsou skvělé. Přenádherná grafika a atmosféricky vymodelované prostředí doslova nadchne. Jakmile však prvotní nadšení opadlo, začal jsem si všímat mnoha drobností, které mi více či méně kazily jinak brilantní zážitek ze hry. Věcí, které bych od profíků z PB nečekal. Hra je oproti předchůdcům nepříjemně tuhá a těžkopádná. Hlavní postava se loudá strašně pomalu (naučte sakra hlavní postavu konečně nekomicky skákat!) a stejně tak je na tom s bojem. V něm vidím asi největší problém, protože cca do půlky hry je boj vyloženě otravný. Jakmile se však hrdina naučí pár dovedností, přestává být boj prudou, nýbrž docela slušnou zábavou. Přesto jsem si na tuhle formu „uklikávání“ nepřítele do konce hry pořádně nezvykl (anebo jsem lama a neuměl ho ovládat).

Druhá věc, co mi dost vadila, byl samotný design. Nechápejte mě špatně, jednotlivé ostrůvky jsou vypiplané nadstandardně - tedy přesně tak, jako to hoši z Piranha Bytes umí. Z hlediska gameplaye to už ale taková sláva není. Co se questů týče, ty jsou na úrovni předchozích PB her, ovšem co se týče exploringu, tam se dostavilo asi největší zklamání vůbec. Obsah truhel je dost bídný, systém jejich umístění ve světě se dost opakuje a mnohokrát jsem si řekl: „Aha, tamhle jde vyskočit, tam bude určitě truhla s dalším nepodstatným lootem.“ V tomhle ohledu je Risen 2 nečekaným krokem zpátky. Mimochodem, systém aktivních plošinek, na které lze vyskočit, je pěkně trapnej. Nehledě na to, že vypadají dost hnusně a hrdina na ně skáče dost hnusnou a pomalou animací a prostě bych je ze hry vyřadil úplně. A pamatujete, jak jste v Gothicu nacházeli zajímavé předměty na každém rohu? Tak i to Risen 2 bohužel postrádá. Džungle je až na pár nepodstatných rostlinek a o něco málo podstatnějších skrytých pokladů většinou dost prázdná a doplácí na to především rozlehlé Mečové pobřeží, které i přes nesporné kvality dokáže občas docela nudit. Motivace pátrat po nových itemech tu citelně chybí. Zatímco Gothic 3 to s rozlohou a množstvím itemů přeháněl, Risen 2 je naopak až moc střídmý. Rozloha je v pořádku, ale vybavení je prostě málo. Podíl na tom má nejspíš i absence magie a tedy i magických svitků. Ve hře sice existuje voodoo, ale k němu jsem se nedostal (to plánuji až při druhém hraní). Zaměřil jsem se na muškety, které mi mnohokrát zachránily život. Střelné zbraně ostatně fungují velmi dobře. Při boji dokáží pomoci, ale přesto není hra díky nim přehnaně lehká.

Příběhově je to ale naopak nejpropracovanější „Gothic“. Na špičku žánru sice nemá, ale snaha se cení. Dialogy jsou fajn, tvůrci se nesnaží o filmovost, ale spíše hráče pobavit lehce humorných pojetím. Vrchol hry je pro mě malá příběhová odbočka na gnómském ostrově, kde se naplno projevily silné stránky hry - tedy humor a zajímavé postavičky. A také jsem se u hry po dlouhé době opravdu příjemně nasmál. Po stránce questů mě naopak nejvíce bavila Antigua – ostrov ne moc velký, avšak hodně obydlený. Faktem je, že mě vždy více bavily pasáže ve formě adventury (tedy kecání s lidmi), než ty akční, což Antigua splňovala nejvíce. A každopádně oceňuji absenci dungeonoidního finále.

Možnost vlastnit loď, se kterou lze cestovat po herním světě, a najímání posádky mi připomnělo jisté hry od Bioware, kterými se patrně Piranha Bytes při tvorbě Risen 2 inspirovali. Ačkoli voice-acting a kvalita dialogů není na takové úrovni, šlo o velmi příjemné zpestření. K dokonalosti chyběla snad jen romance. Hudebně je to podobné prvnímu dílu. Opět žádné výrazné melodie, spíše jen takové klidně pobrnkávání podporující už tak velmi poklidnou atmosféru. Na Risen 2 se mi líbí fakt, že si hráč sám určuje tempo a hra ho nikam nežene, jak bývá u moderních titulů zvykem. V tomhle ohledu PB ctí oldschool pařany.

Naopak UI jde vstříc požadavkům dnešních hráčů. Je v mnoha ohledech zjednodušený a přehlednější. Ačkoli hra vyšla i na konzole, práce s UI je i za pomocí myši velmi přesná a rychlá. Levelování jako takové ve hře sice není, ale místo zkušenostních bodů hráč využije XP přímo, zde pojmenované jako „sláva“. Jsem ovšem rád, že PB nezapomněli na nutnost běhat za učiteli, což je prvek pro tuto sérii charakteristický a jeho absenci bych tvůrcům jen tak neodpustil. Dočkal jsem se i novinky v podobě „špinavých triků“, které jsem moc nevyužíval. Více jsem si brousil zuby na opičku a papouška. Svého mluvícího „Feldmaršálka Dudy“ jsem se však nedočkal. Zakoupený zvěřinec se na samotné postavě nijak neprojeví. Použít je lze jen v určitých momentech a poté zmizí neznámo kam. Asi si je hrdina nacpe zpátky do své bezedné kapsy či kdoví kam. No nebyla by bžunda nosit na ramennou držkujícího papoucha? I když, držkující gnóm byl taky fajn! Kurva jo!

Abych to nějak zakončil, Risen 2 rozhodně není špatná hra a těch nadstandartních 40 hodin jsem si dost užil. Ovšem v rámci série jsem měl ze hry pocit, jako kdyby tvůrci udělali krok zpátky. Pokud ale hoši z Piranha Bytes vyslyší fanoušky a u Risen 3 napraví všechny neduhy dvojky, mohlo by jít o nejlepší hru této série vůbec. Tak snad nezklamou.