Ryse: Son of Rome

Herní výzva 2018 číslo 9 - Nerozbalený dárek

O hru jsem měl podle, toho co jsem o ní věděl již delší dobu zájem, ke všemu se mi ji podařilo získat zdarma. I přesto jsem jí odkládal a i díky výzvě jsem ji posunul v žebříčku na vyšší místo a dohrál ji.

Začneme hezky od podlahy a to příběhem. Příběh je zde vcelku snadný a jednoduše "béčkový". Trochu mě zklamalo, že za všechno nakonec můžou hrátky bohů, a tak je vaše výprava za pomstou vcelku bezcenná. Možná, že kdyby byla o trochu více odůvodněná a zajímavější, hra by určitě v mých očích dostala nějaké ty kladné body navíc. Nic s tím nenadělám.

Druhou základní složkou hry jsou souboje. Ty jsou tak strašně repetetivní, až to bolí. Autoři se je snažili okořenit o nějaké ty popravy, jenomže tím ve své podstatě ničeho nového nedosáhly. Na chvíli dokážou pozvednout laťku soubojů, ale později začnou být otravné a na obtíž. Souboje jsou zvládnuté celkem v pohodě, a ke všemu je zde vcelku dobrý počet rozličných nepřátel.

Souboje jsou tedy dobré, ale co to ostatní. To je chvilkové putování, abyste si oddechli od neustálých bojů. To spočívá v tom, že přeběhnete z nějakého místa do jiného, a navíc můžete najít nějaké skryté předměty (komiks, poznámky nebo obrázky), kterými se autoři snaží hru oživit. To je hezké, jenomže je zde jeden háček, který se mi na tom pohybování nelíbí. Vaše postava totiž skoro vše dělá automaticky. Sama podleze, přeleze nebo vyskočí na určité místo, a pak hra vypadá jako walking simulátor. Autoři si mohli dát tu práci a donutit nás zmáčknout alespoň jedno ubohé tlačítko, aby tam byl ten pocit, že hru hraji já, a ne že se hraje sama.

Ještě zmíním grafiku a hudbu, které se vcelku povedli. Je radost rozhlížet se po rozličných lokacích, ať už se jedná o samotný Řím nebo nějaký les, popřípadě jeskyni.