Technické zpracování je na jedné straně úžasné (protože Crytek), od monumentálních římských staveb až po ten poslední plát Mariusova brnění, na druhou stranu jsem se potýkal s nepříjemnými framedropy, hlavně pak při samotných soubojích. A to jakože fest. Především při zakončovacích kombech se obraz často začal nepříjemně škubat až za hranici únosnosti.

Ty souboje... Že se jedná o strojové mačkání by tolik nevadilo, ale ty hlavní lákadla bitek, jakou jsou ukončováky (kdy postava nepřítele svítí žlutě nebo modře), souboje s bossy (mechanické opakování jednoho a toho samého) nebo hromadné bitky (kdy bojuju prakticky sám a ostatní vojáci kolem jen stojí a čumí) vážně nestojí za řeč.

Nepotěší ani překvapivá koridorovost (překvapivá, protože Crytek). Hra mě nenechá uhnout ani o píď, cesta je jen jedna a jestli chceš vandrovat a kochat se, tak bacha na neviditelné stěny. Měl jsem celou dobu pocit stísněnosti a nepomáhala tomu ani kamera, která často zabírala přesně opačnou stranu toho, kam jsem se chtěl dívat. Kamera je vůbec hodně neposedná a dost špatně se krotí, pokud se tedy nechá.

Naopak mě potěšil příběh. Sice je to holyvůdská "dumb-down quick & easy to forget" epická patlanina, měl jsem z něj ale hodně dobrý pocit a dal mi ten správný drive na to, abych to vůbec dokončil. Přestože je Ryse hodně krátká hra, ten konec byl natahovaný až moc. Po soubojích v koloseu mi klidně mohli nechat Nerovi utnout tipec a byl bych spokojený.

Po oznámení to byla hra, kterou jsem ikzboksařům záviděl. Nejen kvůli zasazení, ale protože Crytek. Autoři všech mých "cry" srdcovek se vrhli na hack'n'slash rubačku, ale bohužel z nich nevypadla ta správná, akurátní, šiška.

✰ / 5