Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Alien: Isolation

Creative Assembly •  Feral Interactive (Switch, iOS, Android)
07.10.2014
05.12.2019
16.12.2021
kompatibilní
85
256 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Než nastoupila jako palubní důstojnice na USCSS Nostromo, slíbila, že bude na vaše jedenácté narozeniny zpátky. Už se nikdy nevrátila a dospívání bez matky bylo pro vás, Amandu Ripleyovou, obzvlášť těžké. Zdědili jste však matčinu cílevědomost, ctižádostivost i výdrž a profesně kráčeli v jejích stopách doufajíce, že se snad jednou dozvíte pravdu o nehodě Nostroma z roku 2122. Od zmizení Ellen Ripleyové uplynulo dlouhých 15 let a zdá se, že okamžik pravdy se nachýlil. Byli jste přeloženi na vesmírnou stanici Sevastopol, kde by měl být letový audiozáznam z poslední cesty Nostroma. Přílet na pohaslou a zdánlivě opuštěnou obchodní stanici se rychle zvrhne ve hru na lovce a kořist, v níž jde o holé životy.

Alien: Isolation představuje neobvyklý přístup k herní adaptaci ikonického univerza. Po řadě 3rd a 1st person stříleček, kde jste likvidovali vlny vetřelců, přišli britští tvůrci s komorním survival hororem zasazeným mezi události prvního (1979) a druhého (1986) filmu. Jen vy, nějací ti přeživší a vetřelec, který nikdy nepřestává hledat. Když vás zrovna nevidí, neznamená to, že vás neslyší nebo necítí. Každý kout stísněných prostor obrovské stanice skýtá příležitostné úkryty a zkratky. Mimo hraní na schovávanou často dochází na hackování terminálů i výrobu pomůcek z nalezených předmětů, přičemž androidi přepnutí na zlo a zdivočelí lidé nepředstavují o nic menší hrozbu než děsivé monstrum na lovu.

20th Century Fox poskytlo vývojářům čtyři terabajty materiálu z natáčení Vetřelce (1979) Ridleyho Scotta. Stanice Sevastopol tak svou architekturou i vybavením do posledního hrníčku odpovídá uměleckým představám o budoucnosti ze sklonku 70. let minulého století, čemuž je podřízen výtvarný směr celé hry. Na své výpravě si podle potřeby můžete svítit baterkou či prozkoumávat okolí proslulým detektorem pohybu. Tyto podpůrné pomůcky vás však mohou zároveň prozradit. Amanda navíc není neomylný stroj ale lidská bytost. Vyděšená proto například nedokáže v potřebnou chvíli zadržet dech. Hlídání míry její příčetnosti je tedy jedním z klíčových faktorů pro přežití ve zrádném prostředí, kde smrt číhá všude.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Pokousal mě na chodbě, pokousal mě ve skříni, pokousal mě pod stolem, pokousal mě v šachtě, a když jsem hákoval terminál, tak mě pro změnu pokousal taky.

Miluju psaní pochvalných recenzí (pokud si je předmět zájmu zaslouží) a přes 15 let miluju alieny. Obojího si teď užívám dosytosti, protože Alien: Isolation je zcela jistě nejlepší hra, kterou jsem za posledních 10 let hrál (konkrétně od Far Cry a Thief: Deadly Shadows). Není sice úplně bezchybná, ale rámcově splňuje vše, co jsem si přál v aliením světě zažít, a dosud to nedostal, skrze dojemné DLC Crew Expendable, kvalitní kampaň a pravděpodobně také kvalitního Survivora. To vše v kurevsky znepokojivých kulisách alieny rozbugrované vesmírné stanice s relativně volným pohybem a obrovským polem působnosti pro geeky ("cywe, proplížil jsem se někam, kde je páska s hlasem Dallase!") i normální lidi.

Budiž paradoxem života, že se o to postarali zrovna Creative Assembly, a to takovým způsobem, že udělali z lepší půlky vývojářů předešlých alienů školáky a z horší půlky úplné blbce.

Autoři ukázali koule, nebáli se udělat něco extra, a já se modlím k vesmírnýmu kovbojovi, aby se s takovým bezútěšným a "submisivním" gameplayem, který spoustě průměráků zajisté dvakrát nezavoní, na trhu neztratila a přežila jako Ripleyová v slizem zacákaných koridorech Nostroma. Vzhledem k titulkům výpravě atd. totiž musela stát prachů jak šlupek.

Dokonce mi vyhovovala jistá nemotorná neohrabanost boje, která je zde přítomna, když už je ta Amanda údržbářka. Nepřišlo mě to ani přehnaně těžké, a snesl bych ještě o něco tučnější zhororovatění a odzbranění (jako designér bych nechal třeba jen kultovní plamenomet + homemade šílenosti, ale s celkovým přizpůsobením akce/nepřátel). Z absolutního hodnocení snižuju jen z důvodu, že autoři zaplácali (druhou) část hry zbytečnými vejbuchy a klišé na úkor nějakého komornějšího a jedinečnějšího rozvoje děje, např. vztahu Ellen (matka) vs. Amanda (dcera).

Ve hře na hráče skvěle působí Stockholmský syndrom, spočívající v paradoxu upnutí oběti na svého věznitele. Opravdu když se alien vytratil ze scény, tak mě začal ten jeho ladný, po zemi vláčený, slizem a krví zbrocený ocásek nějak zvrhle chybět.

Jak jednou řekla Ripley - "Jsi se mnou už tak dlouho..."

Skoro jako moje čekání na hru, která opět dočasně obrátí mé vnímání světa naruby, a přece se stalo.

Pro: Zejména první půlka hry, grafika, citlivě převedená architektura (podobně zásadní, jako třeba ve Falloutu), zvuky, soundtrack, zbraně, craftování, inteligentní, citlivý a celkově pokorný přístup k látce, Sigourney Weaver, ...

Proti: Příběh je dílem inovátorský, dílem ale sestává z typických alienovských klišé. Plamenomet je velmi silný, možná až příliš mírní dosavadní cukatury, a příliš mění gameplay. Nic ze jmenovaného mě nijak zásadně nevadilo, jen bych to nechtěl vidět v sequelu.

+78
  • PC 100
Ultimátní simulátor strachu, který vás bez pardonu sežere za sebemenší chybu, vyděsí a potrestá za zkoušení ho hrát jako normální stealth a zpacifikuje během minuty, pokud se ho rozhodnete brát jako odpolední relaxaci u babičky. Tohle je čistý hardcore. Už dlouho se mi nestalo, abych kvůli stresu nechtěl něco dohrát.

Doménou je samozřejmě atmosféra, která pumpuje adrenalin do žil skrz inteligentní lovící monstrum, zvukový design (!) a hororový feeling toho nejlepšího z prvního Alien filmu. Tam, kde v jiných hrách chytře hledáte cestičky a plánujete si cestu skrz tmavým zakoutím (abyste úspěšně obešli přiblblé NPC), tady vás hra sežere, způsobí infarkt a ještě vrátí 2 hodiny zpátky. A uč se, nebojácný hrdino!

Za dceru Ripley se dostáváte na stanici Sevastopol, kde mají být údajné informace o vaší matce, kterou jste neviděli 15 let. Nastartování příběhu o Nostromo je na začátku hnacím prvkem, vítaným, protože vleje do podvědomí všechny ty známe věci, od designu lodí a stanic a celkový set, až po atmosféru. V pozdější hře je však Nostromo jen malým bonusem navíc -- hra není ani o prvním filmu, ani o Ripley. Jakmile dostanete paty na stanici, jde se do izolace. A horor začíná.

A začíná pomalu! Přesně v rámci všech zavedených thrillerů, prvních několik misí je o budování neznáma, nebezpečí, nejistoty. Je tady? Bude támhle? Je tohle ta cut scéna, kdy se to rozjede? Člověk neví, člověk tápe. Seznamování na stanici se svými druhy navíc provází všudepřítomná paranoia - zabij, nebo budeš zabit. Pár přátel tady, pár přátel támhle.

Jakmile hra ale odehraje svoje první housle a na scéně se objeví ona první slizká odpornost, hra se posune z příjemně lekacího thrilleru do zóny absolutního chaosu a stresu. Srdce začíná pumpovat, hudba začíná děsit, hráč zmatkuje. Kam jít? Kam teď? Vetřelec se najednou pohybuje autonomně, najednou to není stupidní NPC, neopisuje žádné pravidelné cestičky. Najednou ta příšera čmuchá, jde si za každým zvukem nebo světlem, sama o sobě rozhoduje co a jak. Chápe, co hráč asi zamýšlí a kam míří. A učí se od něj (!).

Po celé stanici jsou navíc různě rozmístěné save stanice, u kterých trvá až tři vteřiny, než hru uloží (a bez stealthu). To hře dodává úplně nový rozměr, protože najednou se napětí buduje i z toho, 'že už dlouho nebyl save', 'doprdele kde je ten save', 'adoprdeletanenivubecsave'. Přidává unikátní hardcore prvek, kdy se musíte rozhodnout, jestli si cestu levelem prodloužíte pro uložení (a u toho nebo cestou zpátky chcípnete), nebo risknete svoje mladé hezké Ripley já a projdete level bez něj.

Z Isolation jsem byl nadšený celou dobu, protože celá stanice s vetřelcem dokázala naprosto rozpumpovat moje emoce nepředvídatelným způsobem. Umřel jsem 100x, ani jednou jsem nenadával na hru. Skučení nad každým novým questem "něco se posralo", skučení nad každým novým encouterem se slizákem (není v každé misi). Všechno v pozitivním slova smyslu mi jenom potvrzuje pocit, že hráč skutečně opouští realitu a stává se Ripleyovou na Sevastopolu. Schovanou ve skřínce od bot. Hra není neomylná - jsou v ní nedostatky - ať už ona absence skákání, pro někoho frustrace nad nemožností kontroly situace či drobné bugy a glitche.

Isolation je velkou oslavou absolutního hororu, nervy drásající metou pro všechny, kteří ještě nezapomněli jak vypadá a jak se má hrát hardcore hra. Nabízí filmový zážitek a atmosféru, která bez kompromisu odměňuje všechny hráče zažítkem plným emocí a strachu, který za poslední dekádu najdete jen stěží někde jinde.

Pro: Atmosféra, od grafiky po state-of-the-art ozvučení, AI vetřelce, příjemné UI

Proti: Abscence skákání, pro někoho frustrujicí obtížnost, sem tam glitch

+42 +43 −1
  • PC 85
Vsadím se, že vícero designérských vizionářů při prvním spatření System Shocku napadlo, že tohle by mohla být pořádná „Alien game“. A skutečně, za pouhých 20 let tady máme Alien Isolation, tedy hru, která v hrubých obrysech vychází z mechanik System Shocku, ale přitom více než důstojně reprodukuje filmový svět Vetřelce.

Jmenujete se Amanda Ripley a jako slepá k houslím jste přišla k možnosti vydat se do vzdálených končin vesmíru a pokusit se odhalit, co se před lety stalo Vaší matce, Ellen Ripley, která tak trochu propásla vaše jedenácté narozeniny. Probuzení z hyperspánku, prapodivná nehoda, poškozené komunikátory, opuštěná vesmírná stanice, sama ve tmě se zlotřilou umělou inteligencí a podivnými zvuky ve ventilační šachtě… Těžko si představit intenzivnější úvod do děje. Samotná hra se však rozjíždí přiměřeně pomalu. Není divu, že jsem si vzpomněl na podobně podařenou videoherní hororovou adaptaci, The Thing, kde celý první level dokázal udržet krutopřísnou atmosféru, i přesto (nebo právě proto), že v něm nebyla žádná akce. Ani v Alien Isolation atmosféra nikdy nepoleví...

Alien Isolation je jedna z mála her, kde mi přišlo přirozené a vůbec ne nudné se za téměř všech okolností jen pomalu plížit. Největší předností je totiž design vesmírné stanice. Hra nejde klasickou cestou sci-fi z budoucnosti, tedy snažit se „trefit“, jakpak to asi bude vypadat za 100 let, ona realizuje historickou vizi budoucnosti, kterou již na konci 70. let vymysleli tvůrci filmového Vetřelce. Je to unikátní „futuristické retro“ – budoucnost a nostalgie zároveň. Osobně jsem si právě to prohlížení prostředí neskutečně užíval. Z vizuálu vychází i některé herní mechaniky, což je velmi chytré. Např. přečíst si zprávu na terminálu znamená několik sekund bootovat systém, uložit hru znamená fyzicky podržet kartu v moderní „děrovačce“, nastartovat generátor se nikdy nepovede na první pokus a hackovat znamená naladit se na správnou frekvenci daného zařízení. Všechno stojí čas a čas je drahý. Může vás stát i život.

Hra mile překvapí i graficky, na první pohled vypadá jako high end s fakticky dokonalou hrou světla a stínů. Zub času se projeví až na tom, že engine je poněkud „sterilní“, nemůžete v podstatě s ničím hýbat, nemůžete přelézt přes papírovou krabici, odsunout kufr a dokonce nelze ani skákat. Zvyknete si rychle, když už nic, tak i tohle podpoří váš pocit bezmoci. Vůbec, bezmoc je takový leitmotiv hry. Na vyšší obtížnosti působí zbraně jako taková lechtátka, takže klíčem bude povětšinou stealth. Za sebe musím konstatovat, že u těžších stealth her daleko více preferuju možnost quick save, protože vychytat viditelné úhly a trasu nepřátel prostě pár pokusů zabere. Tím se ale dostávám k samotnému vetřelci, protože jeho trasu snad nejde vychytat vůbec. Vetřelec by sice potřeboval brýle, což někdy působí dost hloupě, ale za to dokáže chodit jako pešek okolo neustále. Četl jsem, že nejsem jediný, kdo uvažoval, že v části Medlab hru prostě vzdá. Alien totiž předvádí pár úžasných triků, jako je např. dát vám falešný pocit jistoty, když pomalu opouští místnost, kde se schováváte, jen aby za pár sekund doslova vtrhl nazpět. Umí vyčmuchat vaše prdy přes zavřenou skříň, umí se spawnout (a útéct) i v místech, kde není žádný vchod a zkrátka umí způsobit opravdový pocit frustrace a bezmoci. Naštěstí hra umožňuje i v průběhu snížit obtížnost, jinak bych to vážně vzdal. Bez mučení se přiznám, že jsem měl strach, chtěl jsem v klidu prozkoumávat a tohle už mi jednoduše nedělalo dobře... Líbí se mi, že i na nejnižší obtížnost působí hra dost intenzivně. Pokud neděláte zvuky, Vetřelec vás nechá být, nicméně neustále je možné jej slyšet ve ventilacích a zaznamenávat přes pípavý detektor pohybu.

Hra je solidně dlouhá a v závěru na sebe vrství několik zajímavých zvratů, ačkoli ono mačkání všemožných páček se opakovalo až příliš. Co se týče příběhu, vlastně mě překvapilo, že textů, ani audiovzkazů není mnoho. Pro srovnání v Doomu 3 si počtete víc – zda je to plus, či mínus už nechám na vás. Závěr je však výborně mrazivý. Celkově Alien Isolation je zážitková hra a jak praví známé moudro: „zážitek nemusí být pozitivní, hlavně, že je silný“, a tak vnímám tuhle hru taky. Chování Vetřelce mi sice nebylo úplně po chuti a znova bych si hru nezapnul, ale jsem rád, že jsem jí mohl prožít…
+33
  • PC 85
Všetci fanúšikovia filmového Votrelca, vesmírnych staníc, sci-fi a hororu - je tu hra pre vás!
Votrelec sa vrátil a v najlepšej forme (AvP séria bola príliš akčná a hororové to bolo len za mariňáka, Isolation je hororom takmer celú dobu).

Úvodné hodiny velmi atmosférické, prvé stretnutia s votrelcom desivé a ak si nebudete dávať veľký pozor, ten zubatý zmrd vám poriadne zavarí. Za votrelcom vôbec nezaostávajú (okrem rýchlosti samozrejme) androidi a keď nebude dostatok nábojov, budete ich nenávidieť :)
Zvuky a hudba skvelé, zvuky vystrašia a hudba rozpumpuje častokrát váš tep. Graficky hra vypadá dobre (hlavne svetelné efekty) a dĺžka hry je na fps viac než úctihodná. Mne to zabralo okolo 18 hodín a viacmenej ma to celú dobu veľmi bavilo (niekedy v 3/4 hry som však mal pocit naťahovania, ale potom sa to zasa rozbehlo správnym smerom).
Hre by som vytkol aj veľmi silný plameňomet, ktorý zbytočne uvolňuje atmosféru a z desivého zubatého zmrda robí len neškodného strašiaka.
Inak však veľká spokojnosť a poriadna kvalitná pocta filmovým Votrelcom (hlavne prvému od Ridleyho Scotta).

P.S. - dokonca v DLC Nostromo máte možnosť hrať za Ellen Ripleyovú a máte možnosť vidieť celú známu filmovú posádku z r. 1979
P.S.2- Ku koncu som sa tak zlakol malého kokota facehuggera , až ma seklo v krku :D

Pro: skvelá atmosféra, desivý Votrelec, perfektné zvuky a hudba, dlhá herná doba, odkazy pre filmových fanúšikov

Proti: príliš silný plameňomet, občas zbytočne hluché miesta

+31
  • PC 90
Vetřelce miluju od mých sedmi let, kdy mi je otec pustil na tajňačku nahranou odkudsi na VHS s rychlodabingem.
Po zklamání z Aliens: Colonial Marines jsem si našla příběh s Amandou. Tetralogii vetřelců znám skoro zpaměti a nikdy by se mi nesnilo, že se mi podaří "na vlastní kůži" zažít strach, klaustrofobií a scény velmi podobné těm ikonickým. To všechno podporovala autentická hudba a vizuál. Navíc tranzity a výtahy, to je něco pro mě. Vždycky mě fascinovala představa, že vás jedním tlačítkem odlifrují do bezpečí, a nebo taky ne :-)
Hrozně mě bralo sestavovaní předmětů, ladička, celý ten retro špinavý styl. Zapínání, vypínání systémů, nahazování generátorů a tunely, wow. Jen si říkám, že přemosťování buď bylo tak nějak k ničemu, až na pár výjimek, nebo jsem to nepochopila. Protože, ač jsem všude vypínala kamery, androidi na mě pořád číhali.
Příběh byl taky skvělý.
Co mě ale trochu štvalo byl fakt, že jsem měla vetřelce pořád za zadkem. Obrovská vesmírná stanice a on byl pořád pár metrů ode mě. vycházím z toho, že v první části hry byl vetřelec jenom jeden. Aspoň tak to na mě působilo. I když v druhé jich už bylo dost. A pak ta jeho nezničitelnost -plamenomet ho zahnal jenom na chvilku. Trochu se to příčí faktům z druhého dílu od Camerona. Ale možná to tvůrci ignorovali úmyslně. Taky mě zarazilo něco, co se stalo těsně před koncem: Amanda je ve skafandru, podle mě ve vzduchoprázdnu a osvobozuje Torrens. A po konstrukci ve stejném vzduchoprázdnu se promenádují vetřelci. Nevím, jestli mi neutekl nějaký podstatný fakt, ale co si pamatuju, tak vetřelec je ve vesmírném prostoru nahraný.
Nakonec si ještě postěžuju na savepointy, podle mě mnohdy zbytečně daleko od sebe a opakovat pořád nějaký úsek bylo docela frustrující, i když to pořád bylo v únosné míře.
Na závěr ale musím říct, že Alien: Isolation splnila moje sny a předčila očekávání. Já miluju sérii, ale v kůži Amandy jsem pociťovala tu pravou hrůzu a strach ze všech stínů a temných zákoutí.
A třešnička na dortu byla Sigourney.

Pro: atmosféra, sestavování předmětů, hudba, světla-stíny, pocit strachu a klaustrofobie, příběh, pocta prvnímu vetřelci

Proti: savepointy byly daleko od sebe, některé logické lapsy, nezničitelný vetřelec pořád za zadkem

+30