Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Need for Speed: Most Wanted

Need for Speed: Most Wanted 2012

Žánr:
simulátor > závodní simulátor *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
30.10.2012
Vývojáři:
Criterion Games
Oficiální stránky:
http://www.needforspeed.com/most-wanted
Need for Speed: Most Wanted je již 19. titul v sérii Need for Speed, podtitulem se vracející k devátému dílu Most Wanted z roku 2005. Za novým dílem stojí vývojářské studio Criterion Games, které se postaralo i o nedávný reboot další známé Need for Speed značky Hot Pursuit.

Herní styl nového Most Wanted se částečně odvrací od svého předchůdce a mnohem více se přiklání k akčnější hratelnosti Burnout: Paradise od stejných tvůrců. Základní premisa s adrenalinovými honičkami s červenomodrými majáky za zády a černou listinou 10 nejhledanějších závodníků však zůstává. Z podzimního Rockportu se hra přesunula do nového, smyšleného města Fairhaven, protkaného stovkami kilometrů silnic, vedlejších uliček i například vrakovištěm letadel.

Ve městě se můžete volně projíždět a zapojovat se do závodů rozesetých po celé mapě. Ve většině závodů nevede k cíli jediná cesta a záleží jen na vás, zda najdete tu nejkratší. Velkou novinkou je odemykání nových aut. Většina vozů se do vaší "garáže" přidá pouze proto, že je ve městě najdete. Ale zbylých deset kousků, mezi které patři i Bugatti Veyron nebo Koenigsegg Agera, je třeba vybojovat od nejhledanějších závodníků ve speciálních duelech. Vozový park je zde velmi široký a různorodý, opět ve stylu série Burnout. Od lehkých sporťáčků typu Caterham, přes klasické hatchbacky jako Ford Focus, až po exotické supersporty Pagani a dokonce i terénní vozy. Ke každému lze dokoupit několik upgradů a úprav - nitro, vyztužení rámu pro projíždění zátaras, zlehčení pro vyšší rychlost, znovu nafukovací pneumatiky pro přejíždění hřebů atd.

Hra opět využívá systém Autolog, který zde hraje ještě o něco větší roli než v předchozích dílech. Jeho služby a statistiky jsou vloženy přímo do herního světa a dodává tak neustále informace o zajetých časech nebo dokonce vkládá portréty vašich přátel na herní billboardy, které máte za úkol prorazit. Dále hra obsahuje novou službu Cloudcomplete, která umožňuje připojit se na svůj profil na jakékoli herní platformě a pokračovat přesně tam, kde jste skončili.


Poslední diskuzní příspěvek

Rapier
Rapier

Paul: holt nikdo není dokonalý a v 6 ráno na jisté místnosti :) se to z mobilu píše špatně. :) Skoro jsem u toho spal...a DH mě probralo... :)


Nejlépe hodnocené komentáře


Tento komentář píšu zahalen rudou mlhou, ale přesto si stojím za každým slovem, které tu zveřejním. Nebude to dlouhé.
Kdybych to chtěl ještě víc zkrátit, napíšu jen, že hra kopíruje všechno špatně z The Run a plnou hrstí přidává své vlastní chyby. Nejpřesněji to asi popíšu tak, jak jsem se prokousával hrou.

Začátek proběhne podivně - animace a pak ihned vloupnutí do závodu. Já POŽADUJU nastavit si grafiku, ovládání a hlasitosti než začnu hrát. Jenže ne - jediné menu je ingame, které je pomalé až hrůza.
Kontakt s ovládáním proběhne stejně náhle a stejně příjemně jako rána flaškou do hlavy pěkně zezadu a ze tmy. Ve zdejší diskusi jsem četl, že ovládání je 'trošku tužší', ovládání není 'trošku tužší', ovládání stojí totálně za hovno a to bez nadsázky. Pokud jsem u The Run napsal, že takové ovládání si představuju zhruba u mezigalaktického křižníku, který nějakým zvlášním řízením osudu sestoupil do atmosféry, pak tady je snaha ovládat vůz zhruba totožná se snahou řídit směr planety. Ne že by to nešlo. Jen to chce spoustu trysek, prostředků a trpělivosti. A stejně to neskončí dobře. A tady zrovna tak.
Vozy ve hře získáváte tak, že k nim přijedete a zmáčknete 'e'. Hotovo. Nic víc.
Principem hry je sbírat Most Wanted body, které vám otevřou další závody atd. Žádná motivace, protože se vám v zásadě nikdy nic nečekaného a dobrého neotevře.
Nemůžete si upravovat auta (a tímto se zvysoka vysmívám a močím na kecy o multiplayeru, díky mockrát, už nechoďte), můžete do nich nacpat součástky - vlastně musíte - a to do každého znovu a znovu. Nemůžete přenášet díly, nemůžete nic.
Když jsem si u World stěžoval, že menu jsou nepřehledná a zpětná vazba mizivá, netušil jsem, co mě čeká u Most Wanted - rádoby remaku, který jen nestydatě špiní jméno. Totálně neobratná menu plná neintuitivních příkazů, neustálé otravování kvůli Originu atd. Jedním slovem - ZLO.
Dále nechápu, jak mohou do hry plné pronásledování s policajty a tedy i nutně bourání přidat hloupé a zdlouhavé animace alá Burnout po každém byť i sebemenším škobrtnutím o zeď či protijedoucímu (nebo vlastně kamkoli jedoucímu) autu. Proč? Důvod? Žádný není. Je to prostě jen krystalicky čistě hloupé designérské rozhodnutí. V kombinaci se zmíněným příšerným ovládání na hráče čeká vývrtka vzteku co dvě minuty. Podobnou fíčurku využívala také nějaká formulová hra tak z roku 1993 či starší a už tenkrát to byla brzda zábavy. U formulové hry. O jakou brzdu se asi tak jedná u arkádových závodů?
Hra vás také nesmyslně nutí vrážet do oponentů. Nemám to sice rád, ale samotný nápad není špatný. Špatné je provedení, kdy je přinejmenším velice obtížné rozeznat obyčejného traffica (o kterého se regulérně rozmrdnete a spustí se cca 5 vteřin trvající animace, která vás poměrně s klidem pošle na poslední místo a spolehlivě tam i udrží) od soupeře, do nichž samozřejmě můžete a chcete vrážet co možná nejvíce. O tom, jak šíleně frustrující to je, když máte kolem sebe hromadu chlupatejch, si asi obrázek uděláte sami. Když už se zmiňuju o policajtech - nemám tucha, proč tu vlastně jsou? Prostě jsou jako mouchy. Otravní a zároveň zbyteční. Alespoň pro hráče určitě a autorům slouží tak jedině k prachsprostému dojení jména Most Wanted.
Pro mě zcela nepochopitelné jsou filmečky předcházející každému závodu a to i restartovanému - dělal je někdo na houbičkách s blíže neurčeným záměrem. Rovněž jsem nepochopil příšerně dlouho trvající dobu před restartováním závodu - jako proč? Trať i jezdci jsou přece načteni, tak z jakého důvodu musím čekat dalších deset otravných sekund?

Chválit můžu grafiku, která je podle mého názoru opravdu krásná. Jen některé její aspekty (jako třeba 'bouncnutí' kamery při doskoku) mě obtěžovaly. A bohužel taky výkyvy v FPS, které se vyskytovaly poměrně často a to na třech různých počítačích.
Rovněž tratě jsou skvěle navržené a nápady svěží. Jenže bohužel - využívat zkratky je v zásadě sebevražda, protože co chvíli zavadíte o nějaký roh nebo něco podobného. Rovněž nedostatečné ohraničení vede k častým zmatkům, kudy se vlastně má jet - v Midtown Madness 2 se to v menší míře vyskytovalo a bylo to nepřehledné už tenkrát, co tvůrce vedlo k tomu, že teď to snad bude v míře větší lepší, to netuším.
Soundtrack je takový všelijaký, jen ne dobrý. Je namíchaný ze songů, které k sobě zkrátka nepasují a hra nemá vlastně žádný feeling.

Kdybych měl 'remake' Most Wanted shrnout jednou větou, tak by to bylo asi takhle: Most Wanted (2012) působí jako na sílu vyvinutá hra, která chce dojit perfektní a zábavný titul (podtitul), která však obsahuje takové množství designérských prohřešků, že není možné se u bavit nebo nevztekat; navíc je i dost pustá a zároveň nepřehledná a hraní singlu místy připomíná hraní onlinovky bez internetu.

Pro: Grafika, tratě.

Proti: Až neuvěřitelné množství designérských chyb, nevychytaný soundtrack, mizivá hratelnost, nulová motivace k postupu hrou; neupravitelnost vozů a asi milion dalších chyb.

+25+27 / -2

"Better than I'd fear, worse than I'd hoped. "

I když jsem v NFS sérii nováčkem, od další závodní hry Criterion Games jsem měl velká očekávání. Po přečtení úvodních diskuzních příspěvků i odehrání pár desítek minut přišla studená sprcha. Přesto jsem na hru nezanevřel a objevil i její pozitivní stránky.

Z počátku mě zaujalo nezvyklé ovládání. Pokud jsem chtěl odbočit do málo nebo hodně ostré zatáčky, všechno bylo v pohodě, ale při pokusu zajíždět pravé úhly jsem se skoro vždy o něco rozbil. Ale ve chvíli, kdy jsem pochopil, že mě hra vyloženě nutí neprojíždět zatáčky čistě, ale otírat se autem o mantinely a jiné pevné překážky, se moje výkonnost dosti zvedla. Proto pro úspěšně absolvování hry je nutné se naučit kdy použít klasickou brzdu, kdy ruční a kdy se otřít o mantinel.

Dalším aspektem byly grafické detaily a jejich nastavení. Anti-Aliasing zde není, proto jsem se celou dobu musel dívat na značně zubatou hru. Přehnaný bloom se naopak vypnout nedá, ale nejvíce mě naštvaly efekty prachu a vody na obrazovce jako vystřižené z novějších Call of Duty a jejich efekt krvácení. Ale zde rozhodně neměly místo, protože jsem nehrál z kabiny řidiče ale z 3rd pohledu!

Do jisté míry hra kopíruje Burnout Paradise. Je zde jedno velké město s několika typy závodů, je možné ničit billboardy a ploty, nachází se zde rychlostní kamery, a pokud chce hráč další auto, musí na něj nejprve natrefit. Tentokrát se ale neprohánějí městem, pouze stojí zaparkované na určitém místě, jakmile k němu hráč dojede, začne mu patřit. Na první pohled je jich více než sto, ale některá se dají najít vícekrát, a hráči tak pouze přibývají místa, odkud se s nimi může rozjet. Také jsem byl rád, že již nemusím sledovat sešrotování soupeřů v nepřeskočitelné animaci. Bohužel animace vlastního zničení zůstala. Rovněž do soupeřů a policistů můžu narážet, co to jde, ale když jen trochu zaškobrtnu o civila, hned se o něj rozbiju.

Každé auto má 5 závodů, po jejichž dojetí na první nebo druhé místo se odemkne volitelný upgrade vozu, jako jsou např. pneumatiky, podvozek, karoserie ale i nitro, které tak nepochopitelně není v základní výbavě. Nutnost je odemykat s každým novým autem je přinejmenším dosti otravné. I když vývojáři přišli s informací, že každé auto má unikátní sadu závodů, časem se začnou opakovat. A to ať už se jedná o sprint race (klasický závod), circuit race (zajet 2x-3x daný okruh), speed run (dosáhnout co nejvyšší průměrné rychlosti) nebo ambush (únik policistům). Pět ale může být i dost málo, protože pokud si oblíbíte jedno konkrétní auto a budete jich s ním chtít najezdit závodů více, nebudete mít kde (kromě kampaně).

Pokud během projíždění po městě a nedodržování pravidel silničního provozu nebo během některých závodů narazíte na policisty, aktivuje se dodatečný mód Hot Pursuit během kterého se vás policisté budou snažit zastavit. S přibývajícím časem, co vám budou na blízku, bude i narůstat tzv. heat level, který indikuje, kolik policistů vás bude nahánět, jak moc budou dotěrní, počet hřebových pásů a sílu zátarasů. Jedinou možností jak se jich zbavit a nenechat se při tom chytit je zmizet na dostatečně dlouhou dobu z jejich dohledu. Pouze je zničit nestačí, protože je zpravidla okamžitě nahradí další policejní vozy. Přesto tyto honičky patří k tomu nejlepšímu, co hra může nabídnout. Nahnat na sebe mnoho policejních vozů a pak se jich snažit zbavit je příjemný adrenalinová zážitek. Hluchá místa se zde naštěstí téměř nevyskytují.

Protože jsem svoji první naháněčku přehnal tak moc, až mě začala nudit, rozhodl jsem se ji rychle ukončit. Ale ouha! S vysokým heat levelem a relativně pomalým autem jsem se policistů nemohl zbavit. Proto jsem zastavil, nechal se zatknout a čekal na důsledky. Těch jsem se ale nedočkal, mé auto bylo restartováno na své parkovací místo a autolog mi oznámil, ať se příště nenechám chytit. A ani další zatčení se nijak nelišila. Pouze jsem při nich přišel o SP body za poslední Hot Pursuit.

SP (=Speed Points) body, které hráč získává za všelijaké možné aktivity, jako jsou např. vítězství v závodech, vylepšování upgradů, ničení policistů nebo plnění achievementů nejen symbolizují hráčův postup hrou, ale hlavně umožňují přístup k hlavnímu módu hry - Most Wanted závodům.

Tato kampaň o 10 tratích proti desítce nejsilnějších protivníků představuje vrchol hry. Cílem je vyhrát duel proti soupeřově speciálnímu autu a po dojetí ještě jeho auto sešrotovat. Aby to ale nebylo tak jednoduché, celou dobu závod znesnadňují všudypřítomní policisté, jejichž častou a nepříjemnou zbraní je hřebový pás. V případě najetí na něj dojde k protržení pneumatik (proti kterému žádný upgrade vozidlo neochrání) a citelnému snížení rychlosti. Na rozdíl od jakéhokoliv jiného poškození nedojde k restartu auta na trať s drobnou časovou ztrátou. Jedinou možností opravy je zajet do autoopravny. I když je oprava okamžitá, je jich kolem tratí spíše poskrovnu. Proto jedinou inteligentní variantou je restart celého duelu.

Dlouho jsem si říkal, proč na ně můj soupeř taky někdy nenajede, dost by mi to pomohlo v jeho stíhání. Až se nakonec vhodná situace naskytla. Jel jsem těsně za ním a hodně na něj přitom dotíral, čímž se nestačil pásu vyhnout, najel na něj a... NIC. Ať žije férovost.

Naopak pokud po celou dobu držíte se soupeřem krok, ale nemůžete ho předjet, tak na posledním kilometru viditelně zpomalí a nechá vás vyhrát. Přesto je třeba býti dosti obezřetný, protože konce duelů se odehrávají na nezvyklých místech jako je pláž, zkratka nebo vodní kanál, kde jen těžce budete předvídat zatáčky.

I když jsem v průběhu hraní pociťoval, že odemknuté Most Wanted vozy se postupně zlepšují, cítil jsem, že mi chybí nějaké supervýkonné auto. Zlom na sebe nenechal dlouhou čekat. Odemkl jsem 3. nejrychlejší, a moje nejoblíbenější z Need for Speed: Hot Pursuit, auto – Bugatti Veyron, o němž jsem doufal, že ho také nepokazili. Naštěstí ne. Jeho sílu, akceleraci a rychlost úplně zbožňuji, jen ta odolnost není to pravé ořechové (a bohužel stojí milión liber, jinak bych si ho hned koupil). Vydrželo mi až do konce, poslední dvě Most Wanted auta mě o své velkoleposti nijak nepřesvědčila.

S novým elánem jsem se rozhodl ukázat policistům zač je toho loket a začal je úmyslně vyhledávat, ničit a ujíždět. A když sem se rozhodl Hot Pursuit ukončit, prostě jsem jim ujel. Neměli na mě ani omylem. Payback is hell.

Byla to pěkná náplast na úvodní zklamání, ale protože každá zábava jednou začne nudit, dokončil jsem kampaň, otestoval Koenigsegg Agera R a hru vypnul. Autolog ukazuje necelých deset hodin a já nějak nemám potřebu se ke hře vracet. Ale své fanoušky si určitě najde.

Pro: Kampaň, naháněčky s policisty, Bugatti Veyron

Proti: Stereotyp, nastavení grafiky, nitro není v základní výbavě, poškození hřebovými pásy

+17+24 / -7

Původní Most Wanted považuju za jednu z nejzábavnějších závodních her nejen své doby, ale vůbec. A je taky pravda, že je to asi poslední NFS, u kterého jsem se fakt pořádně bavil. Pak přišly všechny ty Carbony, ProStreety a další, které mě už vůbec nezajímaly. Mohlo za to demo Carbonu, které jsem zkusil a nelíbilo se mi, a taky fakt, že to bylo vlastně pořád to samé dokola.

Takže když vyšlo nové Most Wanted, nechalo mě to vcelku chladným. A protože nemám rád EA a jejich politiku "kup si každý prd", hře jsem se vyhnul obloukem. Díky Originu a akci On the house jsem ale hru stáhnul a dal jí šanci. Z výše uvedeného je myslím poznat, že jsem od hry neměl vůbec žádná očekávání.

První dojem byl trochu rozpačitý kvůli tomu, že hra místo menu rovnou hodí hráče do auta a jeď. Ale hned druhý dojem byl skvělý. Poršák hezky vrní, město vypadá graficky k světu, k tomu muzika, policie, našel jsem první sporťák, prostě pohoda. Začal jsem se tetelit blahem. Bohužel předčasně.

Ukázalo se, že ovládání je průser. Kardinální monstrprůser, abych byl přesný. Když zatočíte, kola se začnou otáčet až narazí na krajní polohu. Když pak zmáčknete opačnou šipku (nebo páčku na gamepadu, to je jedno), začne se nejprve volant vracet do středu a pak teprve začne zatáčet na druhou stranu. V praxi to znamená, že ještě půl sekundy poté, co jste zatáčeli doleva, stále zatáčíte doleva i přesto, že držíte šipku doprava! No jako, ty vole! Kvůli tomu jsem v podstatě neustále boural, není možné se v zatáčce vyhnout protijedoucímu civilistovi ani blížícímu se sloupu nebo zdi. Jasně, můžete namítnout, že takhle je to i v reálu a je to vlastně "simulace řízení". Jenže v reálu, v tom reálu kde žiju já, tam při jízdě na strom můžu rychle škubnout volantem. V NFSMW2012 než řidič zatočí, to abych si vzal dovolenou... Z toho pak plyne notná dávka frustrace, kterou jsem v závodech zažíval. A vysvětluje to, proč jsem prvního "bosse" porazil asi až na patnáctý pokus.

Vše ostatní je ok. Zvuky motorů se mi líbily hodně (kéž by aspoň tohle bylo i v jiných hrách). Hudba sice postrádá koule z NFSU, ale dalo se to poslouchat. Grafika a celková prezentace jsou také povedené (létající loga automobilek mi učarovala) - to hry od EA mívají zmáknuté pokaždé na jedničku. Všudypřítomné srovnání s přáteli a sbírání aut město oživují a prodlužují zábavu. Taková blbost jako "speedtrap" na mě fakt zafungovala. Naháněčky s policií už tak zábavné nejsou, protože policie má asi miliardu aut s výkonem Bugatti Veyron a jejich AI je vcelku dementní.

Všechna auta se ovládají dost podobně. Celkem naštve, když najdete konečně super káru, přijedete k ní a chcete naskočit. Ale ouvej, kup si DLC. A když milé DLC stojí 5 dolarů... ehm. Aspoň, že s Arielem Atom byla jízda zábavou.

Ještě se musím zmínit o systému herních menu. To jsem totiž taky ještě neviděl. Takže máme tu hlavní menu hry, které je ok, přehledné, s ním jsem problém neměl. Pak je tu jakési ingame menu, které se dá ovládat i během jízdy. Šlo by udělat lépe (hlavně by mohlo rychleji reagovat, bo neni čas), ale dejme tomu. A pak je tu ještě jedno "menu", což má asi simulovat interní displej v autě s navigací a podobně. A tohle menu je naprosto katastrofální. Zcela jsem se mu vyhýbal, protože jsem ho jednak nepochopil, druhak nepotřeboval a třeťak je hrozně nepřehledné.

Jako jednohubkové závodění to ujde. V multiplayeru jsem něco málo zkusil a byla to celkem prča. Ale ovládání to u mě naprosto zabilo, takže jdu s hodnocením hodně dolů. Je to škoda, protože bych si fakt rád zajezdil.

Pro: Grafika a zvuky, prezentace, hodně aut

Proti: Hudba není nic moc, špatné (zpomalené) ovládání, hra neustále nabádá k nákupu DLC

+14+14 / 0

Služba PS+ je výborná věc. Díky ní se člověk dostane ke hrám, které by nikdy jindy nezkusil. Ale když vám někdo nabídne NFS, řikáte si "jo, super, občas si dám nějakej ten závod, vytuním autíčko, zahraju s kámošem split screen"... WRONG.

Zapnu hru... hned mě to hodí do závodu. A ačkoli jsem na tom stejně jako Sinister a rád si před začátkem hraní projedu nastavení, u PS verze je to tak trošku šumák :) takže úvod byl ok.
Nějakej ženskej hlas mi říká "welcome in bla bla city" a vysvětluje pravidla hry. Připomíná mi to nového Hitmana. Faajn, chci si zazávodit, ale monolog vydržím. Dozvím se, že za setřesení poldů a za překročení speed limitu dostanu MOST WANTED body. Už ani nevím k čemu jsou dobré.

Dokončím závod a... jedu dál. Oukej. Zajímavé... a až pak mi dojde, že je to sandbox. Tedy, sandbox je silné slovo. Je to otevřený město. Ve kterým musíte dojet na určité místo, abyste mohli jet závod. PROOOČ? Koho to napadlo? Koho napad tak ultra debilní herní systém? Připomíná mi to Assassin´s Creed, kde snad nikoho nebavila druhá projížďka na koni mezi městy. A bylo to z toho důvodu, že hra nebyla o tom jezdit na koni. A tohle není hra o ježdění po městě, tohle jsou závody, sakra!

Sinister popsal všechny další zápory téhle hry a já s nimi souhlasím, ale nějvětší otravou je samotný herní systém. A potom také nejrůznější pop up texty jako jak rychle jedu, kolikátý sem, když jdu do menu je tam tisíc položek (některé neinteraktivní), všechno to bliká... jestli se k nějaké hře hodí varování před epileptickým záchvatem, je to tahle (a Max Payne 3).

Jestli jsem to správně pochopil, tak se celá hra odehrává v tomhle jednom městě, které je sice pěkné, ale pořád stejné... samozřejmě až na některé úseky (příroda apod.). Takže to je trochu nuda i v tomto směru. A co se splitscreenu týče - neměl jsem sílu to zjišťovat, ale vzhledem k hernímu systému se mi o něm asi může jen zdát.

No prostě představa, že si hru koupím třeba ve Steam slevě... ano, mohl bych si před koupí o hře něco zjistit, ale koho by kurva napadlo, že ve hře ze série NFS nebude doménou závodění???

Těch 40% dávám proto, protože samotný ježdění je docela ok a někoho to může bavit.

Pro: grafika

Proti: otevřený svět, nemožnost závodit kdy a kde se mi zlíbí, pop upy

+13+13 / 0

Z moderní reinkarnace dílu z roku 2005 mám celkem smíšený pocity. Solidní hratelnost naráží na mantinely vystavěný prostředím a ve výsledku je z toho další zapomenutelnej díl série.

Na starší díly odkazuje nejen název, ale i překvapivá designová jednoduchost prostupující hrou. Ve světě objevujete auta, každý z nich má přiřazeno pár závodů, ve kterejch získáváte drobný upgrady a body na postup žebříčkem...a to je vlastně všechno. Nedočkáte se tu honění stovek ikonek, sbírání 150/150 collectibles a podobnejch nesmyslů, což hře pouze prospívá.

Co jí však neprospívá, je stejná věc, která postihla už původní díl, a sice zasazení do jednoho města. Grafika je sice pohledná a celý se to hezky hejbe, ale městský prostředí je příliš repetitivní na to, aby udrželo zájem na víc, než pár hodin. Nepomůže ani střídání aut, protože i když jízdní model není na poměry NFS až tak špatnej, rozdíly mezi auty jsou minimální.

Ve výsledku se člověk celkem baví, ale po pár hodinách zjistí, že není co dál objevovat a na hru se vykašle. Rozhodně to není hra, ve který by vás bavilo půl roku grindovat.

btw: Na Originu je to zdarma, na poměry free hry je to ok. Za plnou cenu nekupovat.
+12+13 / -1