Nové NFS vypadaly jako klasická Criterioní zběsilá záležitost. Návrat ke geniálnímu silničnímu hřišťátku z Burnoutu Paradise. Skutek utek.
Jak je v poslední době zvykem, autoři byli přiškrceni a dle diktátu ustoupili v mnoha ohledech. Most Wanted je tedy Burnoutem Paradise dva, ale ořezaným až na vyschlou dinosauří kost. Jediné co zbylo je samotné ježdění (nečekaně) a město vystavěné jako dopravní hřiště. Ty tam jsou bláznivé a zábavné módy jako Stunts nebo Takedown. Ten tam je přímočarý a předvidatelný jízdní model.
Singl moc dlouho nevydrží a po chvilce chybí řádná motivace. Jde opravdu jen o otrocké ježdění od závodu k závodu. Je zřejmé, že Criterioni se maximálně soustředili na multiplayer a i z toho důvodu jsou v singlu všechna auta odemčená. Jednoduše se jim s tím nechtělo matlat. V mulťáku ovšem odemykání je. A to úplně všeho. U každého auta. I blbých barev. Stejně tak jsou v mulťáku zmíněné bláznivé módy. Takedowny, nějaký to hopsání, driftování, týmy. Všechno tu je. Skoro všechno. Hlavně je to ale opět neuvěřitelně zábavné a člověk u jedné session s dobrými hráči dokáže vytuhnout na několik hodin.
Podobně jako v singlu se i zde ke každému autu vylepšení odemykají zvlášť. Na rozdíl od něj, kde je to po čase dost otravné, však podstatně zábavněji (pro někoho také zdlouhavěji) a to naskákáním určitého počtu metrů, driftováním, takedowny atd.. Samotná auta se získavají postupem na levelech či obdobou zmíněného. Mulťák taky značně vynahrazuje u NFS tradičně neférovou AI, s kterou si Criterion pořád neumí poradit. Ovšem potěšilo, že policajti nehoní jen mě. Často byli při závodech zavěšení jen za protivníkem a byla sranda to sledovat.
Co je velké zklamání oproti Paradise jsou také bouračky. NFS musí mít licencovaná auta a s nimi přichází další přiškrcování. V Paradise se krásně mačkaly plechy a karoserie ladně obejmula strom. Tady pouze ťukne, upadne nárazník a praskne sklo. Na první pohled při jízdě pěkné, ale při pomyšlení, co by dokázali s nereálnými auty bez restrikcí, docela smutné. Jízdnímu modelu u spousty aut rozhodně chybí lehkost a předvidatelnost řízení, ale výrazněji si na něj stěžovat nemůžu. Auta jsou dělaná na to, aby se v každé zatáčce ťuklo na brzdu a ta se následně proletěla smykem. Stejně jako v Hot Pursuit. S mými oblíbenými kousky (Delta HF, Ford GT, Countach) se jezdí skvěle a zvlášť oceňuju jeden fakt.
S mou Deltičkou můžu nakopat prdel všem superautům ze seznamu a nikomu to nepřijde ani trochu divný. A o tom Most Wanted je.
Jak je v poslední době zvykem, autoři byli přiškrceni a dle diktátu ustoupili v mnoha ohledech. Most Wanted je tedy Burnoutem Paradise dva, ale ořezaným až na vyschlou dinosauří kost. Jediné co zbylo je samotné ježdění (nečekaně) a město vystavěné jako dopravní hřiště. Ty tam jsou bláznivé a zábavné módy jako Stunts nebo Takedown. Ten tam je přímočarý a předvidatelný jízdní model.
Singl moc dlouho nevydrží a po chvilce chybí řádná motivace. Jde opravdu jen o otrocké ježdění od závodu k závodu. Je zřejmé, že Criterioni se maximálně soustředili na multiplayer a i z toho důvodu jsou v singlu všechna auta odemčená. Jednoduše se jim s tím nechtělo matlat. V mulťáku ovšem odemykání je. A to úplně všeho. U každého auta. I blbých barev. Stejně tak jsou v mulťáku zmíněné bláznivé módy. Takedowny, nějaký to hopsání, driftování, týmy. Všechno tu je. Skoro všechno. Hlavně je to ale opět neuvěřitelně zábavné a člověk u jedné session s dobrými hráči dokáže vytuhnout na několik hodin.
Podobně jako v singlu se i zde ke každému autu vylepšení odemykají zvlášť. Na rozdíl od něj, kde je to po čase dost otravné, však podstatně zábavněji (pro někoho také zdlouhavěji) a to naskákáním určitého počtu metrů, driftováním, takedowny atd.. Samotná auta se získavají postupem na levelech či obdobou zmíněného. Mulťák taky značně vynahrazuje u NFS tradičně neférovou AI, s kterou si Criterion pořád neumí poradit. Ovšem potěšilo, že policajti nehoní jen mě. Často byli při závodech zavěšení jen za protivníkem a byla sranda to sledovat.
Co je velké zklamání oproti Paradise jsou také bouračky. NFS musí mít licencovaná auta a s nimi přichází další přiškrcování. V Paradise se krásně mačkaly plechy a karoserie ladně obejmula strom. Tady pouze ťukne, upadne nárazník a praskne sklo. Na první pohled při jízdě pěkné, ale při pomyšlení, co by dokázali s nereálnými auty bez restrikcí, docela smutné. Jízdnímu modelu u spousty aut rozhodně chybí lehkost a předvidatelnost řízení, ale výrazněji si na něj stěžovat nemůžu. Auta jsou dělaná na to, aby se v každé zatáčce ťuklo na brzdu a ta se následně proletěla smykem. Stejně jako v Hot Pursuit. S mými oblíbenými kousky (Delta HF, Ford GT, Countach) se jezdí skvěle a zvlášť oceňuju jeden fakt.
S mou Deltičkou můžu nakopat prdel všem superautům ze seznamu a nikomu to nepřijde ani trochu divný. A o tom Most Wanted je.
